Jdi na obsah Jdi na menu
 


Via mala – Doc. Dr. Marie Řehořková

12. 11. 2015

Strom roste od kořene, přítomnost z minulosti. Zlo včerejška košatí ve zlu dneška a dobro minulého dne v dobru dne dnešního. Tak, jako poznáme strom po ovoci, poznáme i minulost v plodech dnešních dnů. Každá revoluce začíná tím, že chce potřít zločin. Místo toho mu však začne vládnout. Marxismus vyrůstal z revolucí a válek, nic jiného také otec marxismu, Karel Marx, neuznával. Z celých francouzských dějin ho zaujala jen ona „velká“ revoluce, v níž přišel o život i velký chemik Antoine Laurent de Lavoisier (1743-1794), od něhož máme zákon o zachování energie, ono „nic se neztrácí, nic se netvoří, vše se proměňuje“.

Není náhodou, že se marxismus zrodil v militaristickém Prusku a vyzrával v Paříži, v Bruselu a v Londýně. Albert Schweitzer při zkoumání krize světové kultury dochází ve 20. letech dvacátého století k závěru, že se stále zmenšuje počet těch lidí, kteří jsou existenčně nezávislí, a tudíž svobodní. Říká: „Vznikající nesvoboda je stupňována tím, že se výdělečná činnost soustřeďuje do velkých aglomerací, a tak je stále více lidí odtrháváno od živné půdy, od vlastního domu a od přírody. Paradoxní výrok, že se ztrátou vlastní půdy a vlastního obydlí začíná pro člověka abnormální život, obsahuje až příliš mnoho pravdy.“

„Pokud jde o nesvobodu a vnitřní nesoustředěnost a neucelenost, vyvinuly se životní podmínky nejpříhodněji pro obyvatele velkoměst. To jsou proto také nejvíce ohroženi,“ říká Schweitzer. Jsou ohroženi ztrátou skutečného lidství, které prýští z používání vlastního rozumu, z rozvoje pozitivního citu a z vůle k dobru. Schweitzerova slova mají své kořeny v době, která předcházela jeho současnosti, neboť přítomnost vždy vyrůstá z minulosti. Války a revoluce měly vždy své opěrné body ve velkých městech. Husitská revoluce v Praze, nizozemská v Utrechtu a Amsterodamu, anglická v Londýně, francouzská v Paříži, čínská v pobřežních městech Číny, VŘSR v Petrohradě a ta naše poslední, „SAMETOVÁ“, opět v Praze.

Revolucemi a válkami ohrožené kultuře vyhlašuje boj uprostřed 19. století marxismus. Vyhlašuje boj všem formám kultury materiální i duchovní, neboť obě stránky kultury patří k sobě, tvoří jednotu. Bez víry v Boha by nebylo katedrál. Marxismus vyhlašuje boj především náboženství, této nejstarší formě kultury, což dokládají všechny kultury na naší planetě. Kultura Inků a Aztéků, stejně jako kultura čínská, indická, řecká, římská i kultury na území Afriky a Austrálie.

Marxismus nechápe nic z pozitivního působení náboženství, vidí jen jeho zneužití proti zájmům člověka. Odsuzuje je jako opium lidstva. Zneužití je ovšem možné u všech projevů lidské činnosti, u všech forem kultury, nejen u náboženství. Dvacáté století je dokladem zneužívání umění, vědy, techniky, dokonce i sportu v neprospěch života. Atomové, vodíkové, chemické zbraně nikdo nechápe jako prospěšné člověku a jeho bezpečnému žití. O zneužití umění, médií, ekonomiky, měnového systému, genetiky už tak jednoznačné mínění nepanuje. A právě této nejednotnosti názorů na zneužívání dalších forem kultury plně využívá psychologická válka. Dnes je již totální, neboť zahrnuje do svého arzenálu všechny prostředky, jimiž disponuje současná kultura, aby jimi právě tuto kulturu zničila.

Marxismus by se nemohl uchytit ve zdravé společnosti, nerozrušené revolucemi a válkami. Zdravá společnost, podobně jako zdravý jedinec, odolává nákaze. Je schopna poradit si s jevy, které ji rozrušují. Nejde jen o živelní pohromy, ale i o to, co svou činností způsobí nevhodný člověk u moci. Slabá stránka lidské povahy je znovu a znovu příčinou dalekosáhlých společenských pohrom. Dějiny lidstva to vyjevují dosti zřetelně. Proto „ústava sama o sobě nenese vinu na neštěstí státu,“ říká Wieland ke konci 18. století. „Monarchie ani demokracie nenesou vinu na smutném stavu ve Francii, ale hluboká zkaženost mravů.“ A tato zkaženost mravů byla u těch, kteří měli moc, světskou i církevní. Vždyť absolutní vláda moudrého jedince může být požehnáním. I to dostatečně dokládá historie lidstva. A naopak: pohromou může být vláda lidu, demokracie, neboť mravně rozložená společnost nemůže mít dobrou vládu, byť demokratickou. Ze špatné mouky neupečeme dobrý chléb a ze špatné vody neuvaříme dobrou polévku.

Nejen odtržení člověka od přírody, ale i vytržení člověka z jeho vlastní kultury je pro něho velkým nebezpečím. Jde o nebezpečí dvojím směrem: jednak takovíto vykořenění lidé ubližují druhým, protože jim nerozumí, jednak ubližují sami sobě, svému lidství. Stávají se bezcitnými, krutými či bláhovými, neboť nechápou podstatu života. Chápat za podstatu žití na této planetě moc nad druhými a jejich majetkem, je vskutku scestné. Je to odklon od pravého lidství, které spočívá v harmonii mezi rozumem, pozitivním citem a vůlí k dobru.

Uveďme si jako příklad takovéto degenerace v kulturně cizím prostředí poslední, mandžuskou, dynastii v Číně. Mandžuové ovládli Čínu v 17. Století a vládli zde až do toku 1912, do vítězství čínské revoluce, z níž vzešla Sunjatsenova republika. Kultura Číňanů byla vyšší než kultura Mandžuů. První panovníci z dynastie Mandžuů se této vyšší kultuře přizpůsobili: císařové Kchang-si (1661-1722) a Čchien-lung (1735-1795) přijali čínský způsob myšlení, čínskou filozofii a pochopili životní způsob lidu, jemuž vládli. Stali se Číňanům požehnáním, jako nejlepší panovníci jejich krve a kultury. Následující 19. Století je však vzorným příkladem degenerace panského národa a vládnoucí mandžuské kasty v cizím, čínském prostředí.

Mandžuové nepracovali, bavili se. I jejich zábavy měly dekadentní tendenci. Největší vášní bavících se Mandžuů ke konci století byly zápasy cvrčků. Vedle opia, dováženého do Číny dlouhou dobu Východoindickou společností, založenou roku 1600 v Amsterodamu, to byla zábava nejzáhubnější. Za klícky pro cvrčky často utratili celé rodové jmění. Byli také vášnivými milovníky divadla. Pro tuto iluzi si mandžuští šlechtici vydržovali celé skupiny herců a krátce před revolucí podlehli i mánii přestrojování. Mandžuští princové, přestrojení za žebráky, se toulali po krčkách a čajovnách „čínského města“, žebrali, kradli, vyhledávali spory a rvačky. Vtip byl v tom, nedat se chytit policií, která by je ovšem pustila. V těchto posledních, předrevolučních zábavách se Mandžuové jako by cvičili v roli žebráků, jimiž se opravdu po revoluci stali, protože neuměli pracovat.

Takováto zdegenerovaná, parazitující vládnoucí vrstva nebyla schopna čelit následkům hladomoru po živelných pohromách, po dlouhotrvajícím suchu či naopak záplavách, jež o pradávna čínské vnitrozemí sužovaly. Nebyla schopna se ubránit ani útoku cizinců, Evropanů, od pobřeží. Právě zde, na pobřeží, vzniká to cizí, nesourodé, co později ohrozilo celou Čínu. Tzv. Přímořská Čína byla z kulturního hlediska pásmem nikoho. Vedle Evropanů zde žili Arménci, bagdádští Židé, Peršané, Indové, Anámci a Číňané ze všech koutů Číny.  Číňané bez příbuzenských pout, bez předků, bez kořenů. Právě tady, v „Přímořské Číně, se tvoří v 19. století buržoazie a proletariát bez národa, bez domova, bez závazků. Lidé jsou tu jako kupa písku – zbaveni vlastní kultury.

Tato koncentrace života na pobřeží, k níž v 19. století dochází, byla nejzhoubnějším faktem v dějinách Číny za posledních 150 let. Byl to zvrat celého předchozího vývoje Číny: vývoje kulturního, sociálního. Byl to zcela pokřivený růst něčeho, co rostlo úplně jinak plných 3000 let. A není divu, že právě zde zapustil kořeny marxismus, snící o člověku bez kořenů, bez prostředků, který se chtěl stát stavebním kamenem celosvětové říše. Zde jedinec přestal být osobností s duchovním rozměrem.

Poslední italský diplomat u čínského dvora, Carlo Sforza, nám vykreslil plastický obraz „čínského Marxe“ – Dr. Sunjatsena (1866-1925). Sforza o něm mluví jako o člověku zmateného myšlení, čemuž odpovídá i jeho učení. Říká, že „Sunovy knihy jsou nezáživnou směsí nejrozmanitějších západních idejí (Sun byl bilingvista) a čínských předsudků“. Sunovy tři miny, zásady, „jakýsi komunistický manifest pro Čínu“, hodnotí Sforza takto:

„Základna třetího minu je v evropských, současně uznávaných doktrínách nacionálních. Druhá zásada pochází z americké a francouzské revoluce a třetí zásada je pojítkem s komunisty.“

Je nutno „bohužel“ konstatovat, že Čína podlehla tomu nejpochybnějšímu ze Západu, a to proto, že byla vnitřně oslabena špatnou, zdegenerovanou vládou posledních Mandžuů. Totéž lze ovšem říci i o rozpadu velkých evropských monarchií: byly vnitřně oslabeny špatnou vládou zdemoralizované světské i církevní hierarchie.

Marxismus působil a působí všude tam, kde se společnost rozkládá, není zdravá. Je to přirozené. Iluze nahrazuje víru, naději a lásku, jež je atributem společenského pořádku. Zdravý stav společnosti s sebou přináší stabilitu, nemocný stav neklid, rozvrat. Principem přestavby světa a člověka v něm je pro marxismus třídní boj, nenávist člověka k člověku, tedy destrukce osobnosti i společnosti.

Marxismus je vysoce nekulturní, protispolečenský, protilidský. Nebo člověk je utvořen tak, že potřebuje lásku, pravý opak nenávisti. Láska otce a matky, svého nejbližšího okolí, později pak i pozitivní vztah širšího společenství, uznání vlastní práce a vlastní hodnoty. Ve stáří pak úctu za dobře vykonanou práci a dobře prožitý život. Toto vše marxismus člověku bere. Nabízí iluzi o rovnosti všech lidí na pudovém základě.

Marxismus mohl dočasně napomoci pouze etnickým menšinám, jež jsou samy o sobě dokladem svébytnosti kultur. Tyto minority, nepřizpůsobené majoritám, v nichž žijí, se podobají popínavým rostlinám. Nemohou žít bez opory, a přece často svou vlastní oporu hubí. Pro ně znamenal marxismus vskutku dobrodiní, i když dočasné, nebo zlo nemůže trvale plnit roli dobra. Je pouze smutnou pravdou, že větší zlo oslabí zlo menší, podobně jako v případě žlučníkové koliky, kdy člověk zapomíná na rýmu.

Marxismus není mrtev. Je projevem destrukce lidského myšlení a cítění, a ta je vázána na podmínky doby. Proto také můžeme zřetelně sledovat několik fází jeho řešení. První fáze zahrnuje přibližně období od poloviny 19. století do druhého desetiletí 20. století. Jde o vznik marxismu a jeho propagaci v rámci sociálně demokratických a anarchistických idejí. Důležitou roli sehrává 1. a 2. Internacionála a sociálně demokratický tisk. Druhá fáze je ohraničena I. světovou válkou a osmdesátými léty 20. století. V tomto zhruba sedmdesátiletém období šlo o realizaci diktatur proletariátu na straně jedné a o liberalismus na straně druhé, s jednotným cílem: zmaterializovat člověka, zbavit ho duchovního rozměru a uzpůsobit ho k ovládání zvnějšku.

Třetí fáze marxismu je naše současnost. Jde o vytvoření velkých, nadnárodních konglomerátů, k čemuž má posloužit migrace z jihu na sever a z východu na západ ve smyslu Tocquevillovy vize o budoucím charakteru jednotné, centralizované moci.

Charles Alexis Henri Clée de Tocqueville (1805-1859) píše roku 1856: „Druh útlaku, jímž budou ohroženy demokratické národy, se nebude podobat ničemu, co mu ve světě předcházelo. Stará slova, despotismus a tyranie, nevyhovují. Vidím nesčetný dav lidí podobných a stejných, kteří se točí bez oddychu kolem sebe samých, aby si obstarali malé a všední potěšení, jimiž by naplnili své duše. Každý se chová jako cizí k osudu ostatních. Jeho děti a jeho nejbližší přátelé tvoří pro něho celý lidský prostor. Je vedle svých spoluobčanů, ale nevidí je. Dotýká se jich, ale necítí je. Zůstává pouze v sově samém a existuje pouze pro sebe. Zůstává-li mu ještě rodina, nemá už vlast. Nad ním se zvedá obrovská ochranná moc, která jediná si bere na starost zajištění jeho požitků a dozor nad jeho životem. Tato moc je absolutní, jde do detailů a postupuje podle pravidel, předvídavá a mírná. Podobala by se otcovské moci, kdyby měla jako ona za svůj účel připravit lidi na dospělost. Ale snaží se naopak držet je neodvolatelně v dětství. Má ráda, když se občané baví, jen aby nemysleli na nic jiného, než jak se bavit. Ochotně pracuje v tomto směru pro jejich blaho, ale chce v tom být jediným činitelem a jediným rozhodčím.“

Není bez zajímavosti srovnat tuto vizi francouzského právníka, politika a historika se současností našeho světa. Zábava, bezpracné zisky, uvolnění pudů: to vše nasvědčuje tomu, že se v mnohém naplňuje. Zdravý rozum nám však říká, že jde o vybočení z vesmírného pořádku, kde vše má svůj účel a řád. Den střídá noc, zimu jaro. Tak jako nelze uvěznit čtvero ročních období do jara, byť by si to mnozí přáli, nelze ani zabrzdit vyzrávání lidské osobnosti, Zbavili bychom člověka toho nejcennějšího: vyzrání k moudrosti. Právě na tomto vyzrávání k moudrosti stojí celá světová kultura. Buddha, Konfucius, Platon, Ježíš staví na zdokonalování lidské podstaty. Via mala, cesta zla, se pokouší o destrukci této světové kultury.

Doc. Dr. Marie Řehořková

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

útok ozbrojencov na parížsku.....mohol byť výsledkom spolupráce US, francúzskej a izraelskej tajnej služby s cieľom....

(Le Mond, 16. 11. 2015 12:32)

Šialená teória o parížskych útokoch: Sú za tým americké aj izraelské tajné služby! V Paríži si aj naďalej uctievajú obete teroristického útoku na redakciu Charlie Hebdo. 17.01.2015 18:45
PARÍŽ - Minulotýždňový útok ozbrojencov na parížsku redakciu týždenníka Charlie Hebdo mohol byť výsledkom spolupráce americkej, francúzskej a izraelskej tajnej služby s cieľom rozpútať vojnu medzi Západom a islamom. Tvrdí to zakladateľ francúzskej krajne pravicovej strany Národný front Jean-Marie Le Pen. Jeho slová pre ruský denník Komsomolskaja Pravda v piatok zverejnil denník Le Monde. Ten citoval Le Penove vyjadrenia o možnom sprisahaní, ktorého vykonávateľom boli bratia Kouachiovci, podľa neho možní agenti tajnej služby.
Poukázal pritom na občiansky preukaz jedného z nich nájdený v opustenom aute, v ktorom sa dopravili do redakcie. Extrémnymi vyjadreniami známy politik to prirovnal k "zázračnému" nájdeniu pasu únoscu lietadla v troskách newyorského Svetového obchodného centra po útokoch z 11. septembra 2001. Šialená teória o parížskych Príliš veľa náhod? "Streľba v Charlie Hebdo pripomína operáciu tajných služieb, ale nemáme o tom dôkaz. Nemyslím, že ju zorganizovali francúzske orgány, no umožnili, aby sa to stalo. Aktuálne je to však iba domnienka," povedal kontroverzný Le Pen. Na viacerých weboch sa už konšpirátori zaoberali podobnými myšlienkami, je to už pomaly bežná prax pri podobných udalostiach. Le Pen zároveň označil účastníkov nedeľňajšieho pochodu Parížom proti terorizmu za Charlie Chaplinov v odkaze na populárneho komika a heslo Ja som Charlie ako symbolu vyjadrenia solidarity so zabitými redaktormi časopisu. Vyjadril sa taktiež, že vo Francúzsku žije možno až štyrikrát viac moslimov ako oficiálne uvádzaných počet piatich miliónov.
Náš židovský intelektuál žijící ve Francii: Povstání muslimů přijde dost brzy. Židé z Francie utíkají. Hitler miloval agresivní islám a teď ho následuje Merkelová, aby s muslimy ovládla Evropu
Dr. Martin Janeček (narozen 1942 v Praze) má po matce židovské předky a jeho otec byl katolík. Má český, francouzský i izraelský pas. V roce 1964 odešel antikomunista Janeček do zahraničí a usadil se ve Francii, kde získal občanství. Na pařížské univerzitě vystudoval dějiny, dějiny umění a mezinárodní vztahy. Po dosažení doktorského titulu působil jako učitel na škole výtvarných umění v Orléansu a v Paříži, od roku 1976 až do důchodu pracoval na francouzském ministerstvu školství. Od roku 1979 žije střídavě v Praze a Paříži. Publicisticky se angažuje v problematice vztahů s muslimským světem, který důkladně poznal během svých cest od Maroka až po Malajsii. Své poznatky a názory publikuje ve francouzském a českém tisku (Prostor, Křesťanská revue, Proglas, Slovo z Jeruzaléma). Je autorem knihy Islámská rozpínavost včera, dnes a zítra.
"ROZHOVOR Židovský intelektuál Martin Janeček, který má české, izraelské i francouzské občanství, říká, že k povstání muslimů na příklad ve Francii, která je nejvíce islamizovanou západoevropskou mocností, dojde už asi dost brzy. Židé kvůli útokům muslimů opouštějí Francii. Dnešní imigrační vlnou se dle něho může naplňovat starý plán Němců a Hitlera na spolupráci germánské rasy s Turky a muslimy na ovládnutí Evropy. Hitler islám obdivoval pro jeho výbojnost a muslimové s nacisty spolupracovali. Obdiv mezi nacisty a muslimy byl vzájemný."

Jak moudrá slova autora a v přípodotcích často ukázkové nesmysly organizátorů islámců jeko "exo"politikové!

(Ne ANO, 14. 11. 2015 10:00)

Co lze napsat k realitě posledních 300 let co jsme trpěli, jak bylo uzákoněno 28.10.1918 - tedy vlastně trpíme už 400 let pod navdládou podivných cizinců, které sem posílají své biblické sestrÿ a bratry se svým poselstvím - jen Angela Merkel jim rozumí a jak to hezky zařídila:

"Takováto zdegenerovaná, parazitující vládnoucí vrstva nebyla schopna čelit následkům hladomoru po živelných pohromách, po dlouhotrvajícím suchu či naopak záplavách, jež o pradávna čínské vnitrozemí sužovaly. Nebyla schopna se ubránit ani útoku cizinců......."

Díky těmto novinám a autorům, kteří narozdíl do různých organizátorů "exo"politiků domovem na "exo"planetách "exo"tů!

Vítejte v Zemanově Číně! Vítejte v Zemanově Paříži ala 13.11.2015

Papež uznává vývoj minozemské života jako já!

(pr. ufologie Dr. Michael Salla, Ph.D., Genesis, 13. 11. 2015 16:30)

pr. ufologie Dr. Michael Salla, Ph.D., Genesis
Ve svém prohlášení před Pontifikační akademií vědců 27.10. 2014 podpořil papež František názor, že mimozemský život - na který se odvolává jako na „bytosti vesmíru“ – se vyvinul způsoby, které souhlasí s plánem „božího Stvořitele“. Vysvětloval, jak katolická církev nahlíží na velký třesk a na vývoj jako na vědecký proces tvořící základy „plánu Stvořitele“. Papež František se oficiálně vzdálil myšlence „boha Stvořitele“ jako nějakého kouzelníka nebo umělce tvořícího vesmír všemocným činem za šest dní až směrem k více vědeckému pohledu, že Bůh pracuje záhadně za scénou, plánujíc vývoj života na Zemi a ve vesmíru: papez-uznava-vyvoj-mimozemskeho-zivota-a-aktivity-ufo-jako-soucast-boziho-plan
Papežův výrok odhaluje jeho pohled, tedy že inteligentní mimozemský život se vyvinul způsobem, který souhlasí s „plánem Stvořitele“, čímž umožňuje mimozemšťanům chovat se tak, že tento plán podporují. Papežův výrok je překvapující podporou myšlenky, že aktivity inteligentních mimozemských civilizací ve vesmíru mohou být součástí plánu „božího Stvořitele“. Proto výrok papeže Františka je přípravou katolického světa na to, že mimozemský život navštěvující náš svět v UFO může být součástí „plánu Stvořitele“. Papež František začal se svým pozoruhodným prohlášením nejprve zavrhnutím příliš zjednodušeného pohledu, stojícího za kreacionismem, kde Bůh stvořil vesmír za šest dní a nocí: „Když si čteme v Genesis popis stvoření, riskujeme, že si budeme představovat Boha jako nějakého kouzelníka s taktovkou schopnou učinit cokoli. Ale tak to není.“

Místo toho papež trval na podpoře vývojově dále posazeného, přátelštějšího pohledu, že „Bůh-stvořitel“ záhadně pracuje skrze přírodu: „Bůh a Kristus chodí s námi a jsou také přítomni v přírodě…vědci musejí být motivováni přesvědčením, že příroda skrývá ve svém evolučním mechanismu potencionality pro inteligenci a svobodu, abychom objevili a uvědomili si, že dosáhnout vývoje je v plánu Stvořitele.“
Papež pokračoval v diskusi o evoluci inteligentního mimozemského života, na který se odkazoval jako na „bytosti vesmíru“: „On stvořil bytosti a dovolil jim vyvíjet se podle vnitřních zákonů, které každému dal, takže byly schopny se vyvinout a dospět do úplnosti své bytosti. Bytostem vesmíru zároveň poskytl autonomii, kterou je ujistil o své nepřetržité přítomnosti, což je pro každého realitou. A tak tvoření pokračovalo po staletí a staletí, tisíciletí a tisíciletí, dokud se to nestalo tím, co známe dnes, přesně, protože Bůh není nějakým umělcem ani kouzelníkem, ale tvůrcem, který poskytuje bytostem všechny věci.“ Papežův výrok výslovně podporuje názor, že inteligentní mimozemský život se mohl vyvíjet na mnoha různých světech a dosáhnout „celistvosti bytosti“ a „autonomie“, což z něj činí živoucí součást „plánu stvořitele“. To naznačuje, že aktivity inteligentního mimozemského života po celém vesmíru mohou být podporovány katolickou církví jako shodující se s plánem „božího Stvořitele“. Je důležité nepodceňovat závažnost papežova výroku, protože podporuje radikální myšlenky inteligentního dizajnu, jako je mimozemský zásah do historie lidstva, což může být součást “plánu Stvořitele”. Například badatelé jako jsou Zecharia Sitchin či Arthur David Horn tvrdili, že se na tehdejších pozemských životních formách a primátech odehrála genetická manipulace inteligentními mimozemšťany. Tato radikální verze inteligentního dizajnu je nyní shodná s učením katolické církve - podle papežova prohlášení. Krom toho všudypřítomný jev UFO, který naznačuje, že mimozemský život navštěvuje a vzájemně působí s naším světem, může být také součástí plánu „boha Stvořitele“. Papežův výrok z 27. října 2014 je důkazem, že katolická církev připravuje svět na zásadní vývoj událostí, týkající se existence inteligentního mimozemského života.
Michael Salla Ph.D. - 28. října 2014

ŽIDÉ ZA NIC NEMOHOU -Ježíš si ovšem také uvědomoval, že v Herodově paláci by byl jako ve zlaté kleci

(Mgr. Alex Borek - .....noveteorie.cz, 13. 11. 2015 16:20)

Některé myšlemky z minulých věků jsou pomýlené a nastává čas nahradit je novými teoriemi a ideami. Kriticky přehodnotíme dosud vládnoucí názory a uvedeme pravdivější jejich alternativy, užitečnější pro pochopení světa i pokrok lidstva. Jestliže se vám nějaké z následujících nových myšlenek zalíbí,
potěšte touto webovou stránkou i své přátele - v opačném případě jí podrážděte svoje nepřátele !
"Ježíš si ovšem také uvědomoval, že v Herodově paláci by byl jako ve zlaté kleci a nemohl by dál hlásat své nové učení všemu izraelskému národu . Nakonec by tam třeba zpohodlněl a zlenivěl, navykl neužitečnému dvorskému životu, stal se tlustým Herodovým příživníkem - a jeho životní poslání by zkrachovalo (postavení služebného "baviče" nepovažoval za cíl svého snažení) . Takže na Herodovy nabídky nijak nereagoval, dokud ten neztratil trpělivost a k zadostiučinění ještě nechal Ježíšovi navléci bláznovské roucho (chtěl tím říci, že se chová jeko blázen a koleduje si o smrt). Leč ten nijak nereagoval, ani se nebránil všemožným i nejhorším obviněním, které naň sypali jeho žalobci.
Herodes tedy jen zakroutil hlavou a poslal Ježíše zpátky k Pilátovi, aby se s ním už nemusel rozčilovat (nechtěl mít před očima tuto živou výčitku). Vymluvil se, že obviněný už nespadá pod jeho pravomoc a svoje "zločiny" spáchal v Jeruzalémě, kde také má být souzen. "

Z historie známe hodně příkladů, kdy zavlečené nemoci zdecimovaly cizí.....

(Mgr. Alex Borek - .....noveteorie.cz, 13. 11. 2015 16:13)

A tak zakončíme kardinální otázkou : Byli by bez Boha sněhuláci ? aneb Zákon PAN je také nikoli jen projevem tolerance, nýbrž i přímo diktován nezbytností : vzájemnou neslučitelností biosfér různých civilizací a Supracivilizací.
Každá planeta totiž má samozřejmě rozdílnou velikost, přitažlivost, chemické složení, životní podmínky a především atmosféru : tlak i druh plynů . Případná tamní biosféra je svému vlastnímu prostředí a ovzduší samozřejmě dokonale přizpůsobena ;....Z historie známe hodně příkladů, kdy zavlečené nemoci zdecimovaly cizí faunu a flóru ; nebo jak rýma, pro Evropany neškodná, zdecimovala miliony amerických Indiánů. A naopak zase syfilitida, na kterou byli Indiáni přizpůsobeni, vyvolala pak v Evropě úplnou pohromu...
A při styku bytostí z různých planet by byly následné epidemie ještě mnohem strašlivější a dalo by se jen těžko zabránit přenosu bakteriálních spór třeba ve štěrbinách skafandrů, součástkách zařízení nebo mnoha jinými nekontrolovatelnými způsoby....A vzbuzovat u rozvojových bratrů nějaké deprese, kulturní šoky a civilizační rozklad nebo se chlubit svou nadřazeností určitě není v intencích vyvinutějšího Nadrozumu ušlechtilých SupraC. Což je dalším argumentem pro dodržování zákona PAN, na který dohlíží také vševědoucí a všemohoucí Bůh.

Merkel Under Fire as Refugee Crisis Worsens

(spiegel.de - By SPIEGEL Staff , 13. 11. 2015 14:53)

www.spiegel.de/international/germany/merkel-under-fire-as-refugee-crisis-in-germany-worsens-a-1060720.html - By Melanie Amann, Matthias Bartsch, Jan Friedmann, Konstantin von Hammerstein, Björn Hengst, Horand Knaup, Ralf Neukirch, Michael Sauga and Steffen Winter -
Bavarian State Premier Horst Seehofer (right) invited Hungarian Prime Minister Viktor Orbán (left) to speak in Bavaria in September, thumbing his nose at Chancellor Merkel.
.....Seehofer, though, is himself skeptical of proposals to build a border fence and he isn't interested in changing German asylum policies. "Everybody knows that there isn't a lever to stop the flow of refugees," says one member of the CSU leadership. "But you have to give the people the feeling that you are interested in achieving that goal."

Merkel is concerned about losing support should she be unable to live up to promises she has made. Seehofer is convinced that voters will turn their backs on the conservatives if they get the feeling that their worries aren't being taken seriously. But Seehofer also didn't believe that Merkel would remain so stubborn in her refusal to set an upper limit, which partially explains why he allowed the quarrel to escalate. At the beginning of October, he threatened "emergency defense" measures should Merkel not change course.

A few days ago, a new implicit threat emerged when Seehofer declined to deny reports that the CSU could pull its ministers out of Merkel's government. The CSU currently holds three seats on Merkel's cabinet. And he has also opened yet another new front recently in the battle against Merkel. If Berlin continues to refuse establishing an upper limit, Seehofer said, his party may file a complaint with Germany's Constitutional Court.

The fierce battle between Merkel's CDU and Seehofer's CSU is harmful to both sides. While the CDU's public approval ratings have fallen, so too have those of the CSU. The party now stands at 43 percent, roughly 5 percentage points fewer than when Bavarian voters last went to the polls two years ago. And for the CSU, winning the absolute majority in state elections is really the only thing that counts.
Perils for Merkel
It's a strange development for Merkel. It has been a long time since she has faced such dissent. But there's another reason that the development could become perilous for Merkel. Recently, greater scrutiny has been placed on Merkel's policies of the past months -- and it has revealed that she has made some far reaching mistakes.

For one, Merkel's Chancellery responded far too late to the historic dimensions of the crisis. Already as far back as February, local communities had already begun ringing the alarm for help. In May, transit country Serbia began preparing for larger refugee movements. But officials in Berlin did nothing.

The Interior Ministry refused to allow the Federal Office for Migration and Refugees to hire additional staff for processing asylum applications and thousands of old cases were left unprocessed. Later, when it became clear that the task at hand was too much for the head of the agency, he still remained in office for weeks.

In June, CDU members of the state legislature in Baden-Württemberg warned in Berlin that the situation could get out of hand, but federal government officials didn't even begin to think about switching into crisis mode.

And then came Hungary. Merkel's decision to open the border was correct. There was a humanitarian emergency and there was no time for lengthy consideration. But even correct decisions can have undesired consequences. Merkel failed to strongly state that taking in refugees in this way was an exception. It created the impression that Germany was prepared to accept every refugee who came to Europe. She didn't mean it that way, but that was the message that many wanted to hear.

„Wir brauchen die Dienstpflicht. Anders werden wir den Zufluß an Flüchtlingen und deren Integration nicht bewältigen“.

(CDU -Der CDU-Bundestagsabgeordnete Eckhardt Rehberg (DDR)), 12. 11. 2015 22:13)

CDU-Politiker fordert Dienstpflicht
Aufreger-Vorschlag: Jugendliche sollen wegen Flüchtlingen Zwangsarbeit leisten
Der CDU-Bundestagsabgeordnete Eckhardt Rehberg hat wegen der steigenden Asylzahlen einen Zwangsdienst für deutsche Jugendliche gefordert. „Wir brauchen die Dienstpflicht. Anders werden wir den Zufluß an Flüchtlingen und deren Integration nicht bewältigen“.
So sollen ehrenamtliche Flüchtlingshelfer entlastet werden, die schon jetzt längst an ihre Grenzen geraten. Rehberg sagte (ZITAT): „Wir brauchen die Dienstpflicht. Anders werden wir den Zufluss an Flüchtlingen und deren Integration nicht bewältigen.“ Seiner Meinung nach sollten Jugendliche nach der Schule vor die Wahl gestellt werden, entweder ein Jahr zur Bundeswehr zu gehen oder ein soziales Jahr abzuleisten.
Poslanec CDU chce zavést nucené práce pro německou mládež, aby sloužila a pomáhala uprchlíkům!

Každý den tady v Německu přinášejí média znepokojující zprávy o nasunování systémových prvků NWO do struktur a procesů řízení země. Poslední zpráva je doslova jako vystřižená ze 30. let minulého století. Poslanec německého Bundestagu za CDU Eckhardt Rehberg totiž navrhl, aby absolventi středních, resp. vysokých škol po ukončení studií nastoupili povinně do jednoroční služby na pomoc uprchlíkům [1]. De facto by šlo o nucené práce, protože současný právní systém v Německu něco takového neumožňuje.
Poslanec doslova prohlásil: „Potřebujeme povinnou službu, protože nemáme žádný jiný způsob, jak zvládat masivní vlny uprchlíků a jejich integraci.„ Zároveň dodal, že mládež by měla možnost „volby“, buď nástup do prezenční služby v armádě, anebo nástup do těchto nucených prací. De facto by tak šlo o kopii českého modelu civilní služby z doby, kdy v Česku fungovala základní vojenská služba. Poslanec ovšem už jaksi nedodává, že tato volba je pouze iluzorní, protože hlavní břemeno služby ve prospěch uprchlíků teď leží právě na bedrech Bundeswehru, takže je to taková ta volba typu poloprázdné anebo poloplné sklenice, kterou si vyberete raději. Rozumějte, není v tom žádný rozdíl, budete totiž sloužit uprchlíkům povinně buď v uniformě, anebo v civilním oblečení.

Tento plán by měl ulevit především pracovníkům charit, neziskovek a dobrovolnickým organizacím, které pod obrovským náporem migrantů už nezvládají svojí práci a systém organizace a pořádku kolabuje. Zpráva de facto říká, že pokud by takový zákon prošel, tak by odvedenci byli v podstatě nuceni sloužit uprchlíkům jako služky. „Každý, kdo si myslí, že toto nemůže fungovat, bude mluvit jinak za 6 měsíců…„, dodává poslanec.


Publicerad 2015-11-11 11:57 -

(Johan Zetterberg, Margareta Thorgren, 12. 11. 2015 21:12)

Kungen säger nej till flyktingar på Stockholms slott – men öppnar för att hitta andra lokaler som kan användas som bostäder till asylsökande.
Statens fastighetsverk, som äger slotten som kungen disponerar, är positivt inställda till ett initiativ från hovet.
– Överlag är det en jättebra idé att utnyttja lokaler som ändå inte används, säger Johan Zetterberg, fastighetsdirektör på myndighetens förvaltningsavdelning.

Josefin Sköld josefin.skold@dn.se
Mattias Carlsson mattias.carlsson@dn.se
- - - - - - - - -
Vad skulle ni svara om SVF hittar en lämplig fastighet som kungen disponerar?
– Då skulle vi ta upp och diskutera det, ja, säger Margareta Thorgren.
SFV, som förvaltar statens fastigheter, har tidigare i år skickat en lista på markområden som skulle kunna användas för att bygga nya asylboenden. Nyligen uppdaterade de också med en förteckning över markområden som skulle kunna användas för tältboende.
Men listorna innehåller inte mark som disponeras av kungen.
– När det gäller byggnader som redan är uthyrda har vi generellt sagt att om hyresgästen, i det här fallet kungen som har dispositionsrätt, kommer till oss så har vi en positiv inställning, säger Johan Zetterberg.
Så om kungen hör av sig och vill låna ut en lokal eller bostad till flyktingar så är ni positivt inställda?
– Ja, visst. Vad vi behöver bevaka är till exempel kulturvärden och så. Men annars tycker vi att det överlag att det är en jättebra idé att utnyttja lokaler som ändå inte används.
Vad skulle det kunna vara för lokaler?
– Jag har lite svårt att se var det skulle passa in flyktingboende om man tänker på den kungliga dispositionsrätten. De flesta har ett högt kulturhistoriskt värde och är känsliga. Vi skulle nog behöva borra lite djupare i frågan för att se vad som skulle kunna vara aktuellt.

Kungen säger nej till flyktingar på Stockholms slott – men öppnar för att hitta andra lokaler som kan användas som bostäder till asylsökande.
Statens fastighetsverk, som äger slotten som kungen disponerar, är positivt inställda till ett initiativ från hovet.
– Överlag är det en jättebra idé att utnyttja lokaler som ändå inte används, säger Johan Zetterberg, fastighetsdirektör på myndighetens förvaltningsavdelning.
Bostadssituationen för asylsökande är akut och regeringen har meddelat att Sverige inte längre kan garantera tak över huvudet till alla som kommer.
Det har fått kungen att fundera över hur hovet skulle kunna hjälpa till.

Neomarxismus – budoucnost světa? Migrace jako poslední tečka „Světové marxistické revoluce“ a finále globalizace?

(Číňan Ka , 12. 11. 2015 20:33)

Migrace jako poslední tečka „Světové marxistické revoluce“ a finále globalizace? Co také zaznělo v „Občane, máte slovo“. Stalinismus překazil marxismus! Nejlepší opozice je vlastní opozice?
Od doby, kdy se objevilo volání Karla Janečka k zopakování listopadu v roce 2012 a jeho slova „Když to správně zmanažujeme, tak ta vláda padne a budou nové volby“, jsem byla přesvědčená, že ODS a Nečas skončí, což se stalo, dokonce včetně těch nových voleb. Psala jsem o tom v článku, kde jsem nemohla nevložit i video z přátelského posezení u piva Zavadila s Kalouskem. Také jsem tam tehdy nemohla nevložit zdravici knížete Karla Schwarzenberga na kongresu ODS, ve které řekl to hlavní, o co novým listopadem mělo jít: o konec dělení politiků na levicové a pravicové. Přesněji tím řekl to, o čem je celá politika Evropské unie – že na pravici už se totiž nehraje, protože jde jen a jen o levici! V nových volbách zvítězila levicová ČSSD (což byl trend v celé Evropě) a s ní Hnutí ANO (slovy Janečka: „V nových volbách půjde o to, aby bylo do čela vyneseno co nejvíce schopných lidí“).
Že Nečas si nad sebou vynesl ortel i svým příklonem k Rusku, to nyní nehraje roli, protože to podstatné, o co pádem vlády a novými volbami mělo jít, byl 1) nástup levice a 2) nástup člověka oligarchického typu. Podobný proces je dlouho patrný ve všem zemích Evropy a výsledkem jsou levicové vlády s výraznou, ekonomicky úspěšnou dominantní osobností. Ty společným dílem naplňují základní směrování Evropské unie – nový socialismus, který bude mít centrum v Bruselu a bude veden těmi „nejschopnějšími“. Ne náhodou má EU na vlajce pěticípou hvězdu a znak srpu a kladiva jako dominantní.
Evropa pro všechny
Jaký z toho plyne závěr? Marxismus nezemřel, marxismus se podruhé chystá k nové revoluci! S odstupem času se v celém dění stále více ukazuje, proč Václav Havel ze všeho nejdříve nejen přednesl svůj veskrze socialistický projev, ale i proč byl ke komunistům tolik vstřícný, jak to předvedl v rozhovoru pro Rudé právo 2. prosince 1989 a proč hned v lednu roku 2000 uzákonil existenci Komunistické strany. Ač se revoluce 1989 tvářila jako cesta k demokracii, ve skutečnosti byla revolucí k přípravě nového nástupu marxismu a troufám si tvrdit, že tentokrát k celosvětovému.
a
„Stalinismus byl zrazením marxistické revoluce“
„Já osobně považuji stalinismus za konec nejenom radikální levice, ale i za konec levice vůbec. Stalinismus je podle mne zrazením revoluce, která se zcela nepochybně vyvinula z naprosto jiných předpokladů. Stalinismus je odklon od revoluce, ke které se tehdy výrazná část světové veřejnosti upínala,“ řekl k historickým souvislostem. A dále pokračuje: „Považuji se za marxistu a hlásím se k tradici západní radikální levice, která kritizovala vývoj sovětského socialismu už od nástupu Stalina, ne-li dříve. A to jednoduše proto, že tento experiment se zvrhnul. Často se zapomíná na to, že tehdy i řadou českých novinářů – například Karlem Čapkem – byl vývoj po Leninovi, ba dokonce nástup Stalina zprvu považován za překonání revoluce, které nepřála pravice, ani sociálně-demokratická levice. A on to konec revoluce a čehokoli progresivního v Rusku skutečně byl. Neměli bychom zapomínat na to, kdo všechno nástup Stalina mylně uvítal.“
Celý rozhovor je zde, ale snad už není třeba více ani dodávat, pointa je jasná: Marx, Trockij a Lenin byli a jsou v pořádku a jestli to někdo podělal, tak to byl Stalin. Jinak řečeno – nebýt Stalina, marxismus a leninismus by nepadl a na světě už byl byl jen ráj (napadá mě ten, o kterém jsou letáčky svědků Jehovových s texty o návratu Krista). A ještě jinak – je třeba marxismus a leninismus obnovit, ovšem ten neomarxistický, tzn. postavit se nikoliv jen na stranu dělnické třídy (a všech na sociálních dávkách), ale i na stranu homosexuálů, přistěhovalců a zástupců různých náboženství. A pak jim nově zahrát Internacionálu, hymnu Nového světového řádu…


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4