O „morálním kompasu“ rozvědčíka „Pávka“ z Hradu
Aby školní děti věděly a nemusely tápat…
Milé děti, prázdniny pomalu končí a vy se zase vrátíte do školních lavic. Jistě se už těšíte, jak se pořádně a pro celý život naučíte číst, psát a počítat. Co by za to dali mnozí naši politici, kdyby to uměli! Nejnověji například Danuše Nerudová z Brna, která sice dělala rektorku Mendelovy univerzity, ale není schopná napsat krátký text, aby v něm nenasekala hromadu chyb. Nejpikantnější na tom je fakt, že na tyto chyby onu političku, jež byla odhodlána stát se po evropských volbách českou eurokomisařkou, upozornil jeden bývalý europoslanec. [Také v SSSR měli místo ministrů „lidové komisaře“. Proto nemůže nikoho překvapit, když někteří lidé přirovnávají Evropskou unii k Sovětskému svazu nebo k RVHP.]
Jelikož jste jistě byly, milé děti, hodné a nevyváděly jste žádná alotria, povyprávím vám na dobrou noc, předtím, než se probudíte do svého prvního školního dne po zasloužených prázdninách, pohádku o našem rozvědčíku „Pávkovi“, kterého si před půl druhým rokem zvolily statisíce našich důvěřivých spoluobčanů za nového prezidenta republiky.
Jeho protikandidát, A. Babiš, jim tehdy vadil proto, že to byl předlistopadový komunista a navíc agent StB s krycím jménem „Bureš“. Komunistický rozvědčík s krycím jménem „Pávek“ těm samým lidem nevadí. Málokdo z nich si totiž uvědomuje, že je to vlastně totéž. Tito důvěřivci naopak tvrdili, že si to prý PePa „odpracoval“ tím, že pohotově převlékl kabát i vojenskou uniformu a začal věrně sloužit někdejšímu ideovému protivníkovi ‒ NATO. Podobných komunistických lampasáků máme v naší „demokratické“ armádě plno. Mezitím se voličům P. Pavla rozsvítilo v hlavě a mnozí z nich pochopili, že volili špatně a že ani rozvědčík „Pávek“ jim víc svobody a demokracie nezajistí.
A protože i letos byla pozornost politiků, kteří si nenechají ujít žádnou příležitost k tomu, aby se mohli přiživit na šíření rusofobie, byla upřena pozornost k 56. výročí Srpna 1968. Připomínka těchto tragických událostí se neobešla bez archaických, dávno vyčpělých hesel z doby bezprostředně po vojenské invazi z 21. 8. 1968. O náležitou atmosféru se tentokrát postaral jistý Dodo (= Jozef) Dobrík ze Slovenska, který je prý autorem grafického návrhu trička s nápisem „Fuck you Putin“ s vyobrazením ruky kostlivce se vztyčeným prostředníčkem. Nejnověji, jsa oblečen v tomto tričku, začal působit na Úřadu vlády ČR samotný „koordinátor vládní komunikace“ ‒ plk. O. Foltýn. Na něm se toto tričko obzvláště vyjímá.
Mezi největší propagátory této ohavnosti z řad vládních politiků dosud patřily: ministryně obrany J. Černochová (ODS), dále MPA (M. Pekarová-Adamová) a rovněž „atombaba“ D. Drábová. Zbabělec P. Fiala nenašel odvahu, aby si něco takového na sebe oblékl, a tak se aspoň vyfotografoval s J. Černochovou ve známém tričku, které propaguje náboje pro ukrajinská děla.
Vrcholem propagandistické kampaně k 21. 8. 1968 se v letošním roce stalo heslo z roku 1968, které nechal „koordinátor“ O. Foltýn promítnout ve večerních hodinách (pak následovala projekce filmu „Vlny“ o práci Čs. rozhlasu v roce 1968) na fasádu Úřadu vlády ČR. Stálo tam toto: „Jdi domů, Ivane! Russians go home!“
Tento „hybridní“ nápis má k oněm historickým „vzkazům“ našich občanů k okupantům ze srpna 1968 hodně daleko. Češi byli v té době mnohem nápaditější, než jak nám to teď předvedl importovaný Slovák Jozef Dobrík. Původně totiž onen nápis (= text dobové písničky) zněl jinak: „Jdi domů, Ivane, čeká tě Nataša! Jdi domů, Ivane, tady tě holky nemilujou!“ Kdo čekal víc od této impotentní vlády, ten musel být hodně zklamaný.
Všichni tito Fialovi „znalci“ na problematiku okupace z roku 1968 se totiž narodili většinou až po tomto roce, a tudíž si nic pamatovat nemohou. Všechny jejich znalosti o této době pocházejí z vypravování starších osob. Je to podobně komické, jako když se premiér P. Fiala chlubil strýčkovi J. Bidenovi tím, že v r. 1968 viděl jako čtyřletý chlapec „ruské tanky“. Zdá se, že dodnes netuší, že žádné takové tehdy nebyly: byly jen ty „sovětské“.
─────
„Fiflena“ MPA se chtěla odlišit – stůj co stůj!
Na rozdíl od loňských oslav 55. výročí Srpna 1968 bylo to letošní jubileum „komornější“. Politici a političky z vládních stran se tentokrát shodli na tom, že si připomenou toto výročí v oblecích a šatech tmavě modré barvy. Přesto se našla výjimka. Známá „fiflena“ M. Pekarová-Adamová (MPA) se tolik potřebovala odlišit od ostatních politiků, že si nechala pro tento účel ušít šaty v barvách francouzské trikolóry. Pro tuto slavnostní událost zvolila „dlouhé, tmavě modré šaty s tříčtvrtečním rukávem, plisovanou sukní s červeným a bílým pruhem a s decentním černým páskem.“ Tak to popisují naše média.
Vzhledem k pověstné hlouposti a nevzdělanosti této političky lze předpokládat toto: Zřejmě se domnívala, že její šaty jsou skutečně v barvách naší trikolóry. Všichni dobře víme, že k záměně v pořadí barev často dochází i u nás. Mnoho politiků si omylem v minulosti vzalo na sebe kravatu v barvách ruské trikolóry – místo té české. Možná i MPA dostala strach z podobné záměny. Stalo se však něco docela jiného: modrá barva u české trikolóry je světlejší. MPA si nechala ušít šaty v barvách francouzské trikolóry. Prezident E. Marcon by ji za to jistě pochválil, ale český volič nikoliv. Přesto: něco se MPA přece jen podařilo. Podobně jako na české vlajce musí být úplně „dole“ červená barva. Pořadí barev měla správně.
Co se týká krátkého proslovu, který tam MPA pronesla, ten byl jiný než minule. Autorka se v připomínce roku 1968 přidržela textu známé písně K. Kryla: „Bratříčku, zavírej vrátka!“ Pokusila se parafrázovat verš o tom, že „beránka vlku se zachtělo“. Nu což! Bylo to strojené, neoriginální, a proto to zákonitě vyznělo jako prázdná fráze. (Vzpomněl jsem si na tuto píseň, kterou nám, studentům tehdejší FF UK, hrál samotný K. Kryl ve velké posluchárně této fakulty na jaře1969, ještě před svým odchodem do emigrace v Německu.)
Inu, co čekat od příslušnice mladší generace „Husákových dětí“, která se narodila v polovině „osmdesátek“? Neví nic, ráda „opisuje“ od druhých a ještě svou nevzdělanost a hloupost vystavuje na odiv! Je to jako v tom „Mrazíkovi“: Nána, nána, nána.
─────
Střelka na „Pávkově“ kompasu se „zbláznila“: točí se jako korouhvička
Během loňského projevu k 55. výročí 21. 8. 1968 nám P. Pavel odvyprávěl celou pohnutou rodinnou historii o tom, kterak mu rodiče (i jeho babička) vysvětlovali onen příjezd sovětských vojsk. A také to, že ještě ve svých 26 letech (1987), kdy vstupoval do KSČ, neměl jasno v tom, že se jednalo o okupaci. Pavlův letošní projev byl oproti loňsku mnohem střízlivější a věcnější. Navíc byl čistě formální, jak si podobné projevy ještě pamatujeme z časů komunistického režimu, kdy se tyto režimní ceremoniály odehrávaly pravidelně rok co rok.
Ani já nevytýkám P. Pavlovi, že na této vzpomínkové akci byl. Jako hlava státu tam být má, ale hovořit nemusí. Totéž samozřejmě platí i o předsedech obou komor parlamentu: ani jejich krátký, byť jen symbolický, proslov nutný nebyl. Stačilo by, kdyby se všichni zástupci současné politické reprezentace poklonili památce obětí bojů u budovy Čs. rozhlasu v srpnu 1968. Už to samo o sobě je dostačující. Nutit se do zbytečných proslovů na téma, k němuž dotyčným politikům chybí osobní zkušenost, působí trapně. Na místo toho mohl společné prohlášení přečíst buď ředitel ČRo, nebo pověřený ministr Fialovy vlády, např. M. Baxa. (V minulosti tyto projevy často přednášel ministr kultury D. Herman.) Všechno ostatní lze chápat jako nadbytečné.
Prezident republiky si přesto ani letos neodpustil krátký proslov. To podstatné, co v jeho vystoupení zaznělo, byla věta o „morálním kompasu“. Vybral jsem si ukázku ze dvou zpravodajských serverů, které o tom informovaly. Každý z nich citoval P. Pavla poněkud jinak. V případě toho prvního, prorežimního webu „Extra.cz“, ona nejdůležitější věta, z níž si občané začali na internetu a na sociálních sítích dělat okamžitě legraci, tam chyběla. Přesto ocituji celou zveřejněnou část řeči P. Pavla. I tak se totiž dá manipulovat veřejným míněním. Tím, že tu podstatnou část jednoduše vynecháme a budeme se spoléhat na to, že to nikdo nezjistí. Bohužel: ČT byla rychlejší než naše zpravodajské weby, a proto pasáž z Pavlova projevu iniciativně odvysílala v plném znění.
První citace obsahuje tyto věty z Pavlova projevu: „Měli bychom být velice pozorní a obezřetní k tomu, jestli se kolem nás a v tom, co se děje u nás a ve světě, nevyskytují paralely s tím, čím už jsme si prošli. A pokud si tím nechceme projít znovu, měli bychom těmto náznakům, signálům a tendencím věnovat mimořádnou pozornost.(…) Buďme opatrní a nenechme si vnutit myšlenku, že s Ruskem by nám bylo lépe. Nebylo.“ (Extra.cz, 21. 8. 2024,16:35)
K tomu jen pár slov. Komunistický rozvědčík „Pávek“, který se před rokem 1989 školil v rámci Varšavské smlouvy na boj proti NATO, to musí dobře vědět. Jako voják jistě tuší, že ne každá válka se dá vyhrát a ani pak, až je dobojováno, svět nekončí, nýbrž pokračuje dál. Skončil by jedině v případě lokální nebo celosvětové nukleární války. Jakou podobu bude mít pokračování vztahů mezi Západem (KZ = Kolektivní Západ) a Ruskem po skončení války na Ukrajině, to doopravdy nevíme. Přesto je zřejmé, že současný stav je politicky i ekonomicky neudržitelný a povede v konečném důsledku k pádu Evropy (= EU) do bezvýznamnosti. Těžiště dějin příštích desetiletí se přesune do oblasti Dálného východu a Tichomoří. Ekonomicky nejmocnější zemí se stane Čína.
A teď jiná citace z téhož projevu P. Pavla u budovy Českého rozhlasu (ČRo) ze dne 21. 8. 21024: „Mohlo by se zdát, že k událostem, které se staly před šestapadesáti lety, už bylo vše řečeno. Ale opak je pravdou. Je potřeba si je připomínat. Ať už pro uctění památky obětí, nebo vyjádření respektu všem, kteří měli jasně nastavený morální kompas a neuhnuli.“ (Pravyprostor.net, 23. 8. 2024)
K této ukázce, jež byla zveřejněna na jednom z webů „Alternativy“ k současné prorežimní propagandě, doplním to, že redakce „pravéhoprostoru.net“ považuje připomínky okupace za „pokrytecký festival protiruské nenávisti“. Pro naše provládní, proukrajinská, média je to další vhodná příležitost pro šíření protiruských nálad. Přitom odnikud neuslyšíme, že na okupaci ČSSR se v r. 1968 podílely tisíce vojáků z Ukrajiny. O tom se cudně mlčí a někteří zoufalci ještě vyvěšují modrožlutou vlajku na budovu Národního muzea, jejíž fasáda byla nejspíš právě těmi ukrajinskými „kluky“ ve věku okolo 20 let rozstřílena v domnění, že tam sídlí Čs. rozhlas. Tak se to říkalo v roce 1968 a tak jsem to slyšel tehdy i já.
A ještě malé vysvětlení: Situace v roce 1968 nebyla konfliktem mezi SSSR a ČSSR, nýbrž měla širší, geopolitický kontext: Šlo o umístění jaderných zbraní na našem území, aby se vytvořila parita v rámci jaderného odstrašování na straně NATO i Varšavské smlouvy. A protože prezident republiky A. Novotný s tímto rozhodnutím nesouhlasil a od r. 1965 je bojkotoval, rozhodli soudruzi v Moskvě o jeho politickém konci. Ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ jej v lednu 1968 nahradil Slovák A. Dubček (za předmnichovské republiky pobýval s rodiči v rámci programu „Interhelpo“ v jedné ze středoasijských republik SSSR). Ve funkci prezidenta republiky jej vystřídal v březnu 1968 gen. L. Svoboda, velitel čs. vojenské jednotky v SSSR. [Gen. L. Svoboda i tehdejší náčelník politického oddělení 18. armády („politruk“) genmjr. L. I. Brežněv se zúčastnili společně bojů v Karpatsko-dukelské operaci na podzim 1944.]
A ještě jedna informace je důležitá. Příslušníci Rudé armády, kteří osvobozovali území bývalého Československa, jež se na dobu šesti let ocitlo pod německou nadvládou (= Protektorát Čechy a Morava), vstupovali dne 21. 8.1968 do úplně jiné země, byť se jednalo o spojence v rámci Varšavského paktu. Přitěžující okolností bylo to, že je nevítali dokonce ani všichni českoslovenští komunisté (KSČ tehdy měla okolo1 500 000 členů). Frakční boj uvnitř KSČ vedl k vyjasnění pozice této strany ve společnosti: Kdo zůstal členem KSČ i po Srpnu 1968 (= po stranických prověrkách z let 1969/70), to byl kolaborant a podporovatel okupace ze strany cizí velmoci, tedy vlastizrádce. Ale pozor: rovněž vyškrtnutí a vyloučení členové KSČ byli těmito vlastizrádci, jenže staršího data: již z doby po Únoru 1948, kdy zde pomáhali SSSR nastolit komunistický režim! Tato politická „hra na hrdiny a vlastence“ je ve skutečnosti cynická a směšná.
─────
Zatímco Pavel mluvil u ČRo, internet byl plný citací z jeho životopisu
Našemu prezidentu republiky, který je (bůhvíproč) na Západě považován za „výhru v loterii“, se podařil dne 21. 8. 2024 parádní kousek. Třebaže mluvil rozvážně a své postoje z doby před rokem 1989 tentokrát zbytečně nepřipomínal, nebylo mu to nic platné. Jen co zazněla ona pověstná věta o „morálním kompasu“, začal se internet plnit kritickými reakcemi čtenářů, kteří citovali z Pavlova životopisu z r. 1987. V něm mimo jiné uváděl, jak mu rodiče vysvětlili příjezd našich „osvoboditelů“ (= okupantů) v srpnu 1968.
Mladý, ambiciózní důstojník ČSLA P. Pavel o tom v r. 1987 napsal toto: „Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé straně mi otec srozumitelně věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to upřímnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil.“ Tolik uvědomělý, 26letý komunistický důstojník P. Pavel.
Pro tohoto příštího prezidenta republiky to prý bylo „trvalejší“. Vydrželo mu to každopádně až do konce roku 1989, kdy odložil legitimaci KSČ a později převlékl i vojenskou uniformu. Co na to říkali jeho rodiče, s tím se nám již P. Pavel nesvěřil. Cenná je naopak informace pro P. Fialu: V Pavlově životopise není ani slovo o Rusech (Rusácích), nýbrž jen o občanech či přátelích ze Sovětského svazu. Mezi straníky se tehdy používalo označení „Sojuz“, o Rusku („veliké Rusi“) opět ani slovo. Tož tak, milý Péťo!
─────
Na V. Havla se v tom srpnovém mumraji jaksi zapomnělo…
V této souvislosti si neodpustím ještě jednu „kousavou“ poznámku, která se týká všech členů Fialovy „Pětikoalice“: Když v prosinci 2021 Fialova vláda přebírala od A. Babiše otěže vládnutí v tomto státě, měli její politici plná ústa toho, jak chtějí a jak budou navazovat na odkaz našeho prvního polistopadového prezidenta republiky V. Havla. (Na dva jeho nástupce ve funkci „fialovci“ cudně „zapomínají“, jako by za těch dvacet let ve funkci hlavy státu nic důležitého nevykonali.)
Navenek se to projevovalo tak, že MPA vyvěšovala v budově Poslanecké sněmovny (PS) různě veliké fotografie V. Havla a zvala k tomu jak fotografy, tak i televizní kameramany. Po nějaké době celá ta „sláva“ okolo V. Havla vyprchala. Dnes je už pověstné ticho po pěšině – necelých 13 let od Havlovy smrti. A brzy se nejspíš zapomene i na K. Schwarzenberga. Jeho datum úmrtí si MPA dokonce dovolila (kvůli vlastní chybě, kterou nebyla ochotna přiznat) posunout o jeden den. To je mocenská zvůle, jaké by se nedopustili ani komunisté před rokem 1989. Takové „prasárny“ dělají jen ty nejhorší diktátorské či barbarské režimy světa.
Co se týká aktivit V. Havla, překvapuje mne, že nikdo z redaktorů ČT, ale ani dalších novinářů z mainstreamových médií, si nevzpomněl na činnost V. Havla v oněch srpnových dnech roku 1968. V té době Havel pobýval v Liberci, kde řádění okupačních vojsk bylo hned po Praze vůbec nehorší a bylo srovnatelné s tím, co se odehrávalo na Vinohradech u budovy Čs. rozhlasu. Havel se iniciativně zapojil do vysílání místního ilegálního rozhlasu.
Výraz o občanech, kteří „neuhnuli“, si P. Pavel „vypůjčil“ od Z. Mašínové, s níž se setkal na jaře 2023 v Olomouci., Tehdy se zřejmě zrodila myšlenka na její ocenění vysokým státním vyznamenáním. O tom, že „neuhnula“, Z. Mašínová ráda přesvědčovala jiné, včetně bývalých politických vězňů. Teprve čas ukázal, že to byla a je pouhá fráze a póza.
Problémem Z. Mašínové je to, že ze svého životopisu mnohé údaje před veřejností zatajila. A nejspíš je neřekla ani lidem, kteří pak připravovali návrh na její vyznamenání. Tímto vyznamenáním udělal P. Pavel „medvědí službu“ všem skutečným politickým vězňům komunistického režimu. O této kauze se čtenáři dozvědí víc z článků, na něž je níže uveden odkaz.
Odkaz na články o Z. Mašínové:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2023/jeji-otec-se-musi-v-hrobe-obracet-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2023/z.-masinova-----hlas-odevzdam-generalu-p.-pavlovi.---.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2023/zdena-masinova-se-doziva-devadesatky.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2023/zdena-masinova-se-doziva-devadesatky.html
─────
Čtenář S. V. má o „morálním kompasu“ P. Pavla jasno
Jelikož celý letošní 21. srpen byl ve znamení toho, že občané se začali projevu P. Pavla vysmívat, byl internet plný nejrůznějších reakcí na prezidentova slova pronesená u budovy Českého rozhlasu. Za desítky příspěvků, jež nejspíš již nebudou přístupné, protože na některých webech se to po několika dnech maže, uvedu aspoň jeden, který patřil dne 21. 8. 2024 k nejvýmluvnějším. Čtenář S. V. v něm píše:
„Pávku, střelka na tvém kariérním kompasu se v listopadu 1989 musela točit jako korouhev, když jsi se ze dne na den přestal klanět Východu a rázem ses začal klanět Západu. O morálce tudíž nemůže být ani řeč. Poslušný a loajální sluha za každého režimu, takoví se mají vždycky nejlépe.“ (prvnízprávy.net, 21. 8. 2024)
─────
L. Vondráček napsal o P. Pavlovi krutou pravdu!
Existuje-li nějaká dobrá zpráva v této neutěšené době, pak je to konstatování, které zveřejnil v souvislosti s Pavlovým projevem u budovy ČRo na svém facebookovém profilu předseda strany „Svobodní“ – Libor Vondráček. Je to strana autenticky pravicová, a to na rozdíl od levičácké ODS, kterou již deset let vede P. Fiala: od havlismu k progresivismu, tedy odnikud nikam. Proto tato strana osciluje okolo deseti procent preferencí. Za rok se bude potácet okolo pouhých pěti procent.
Zatímco pseudopravicová ODS má po 33 letech své existence „zenit“ dávno za sebou, v případě „Svobodných“ se jedná o politické uskupení mladé a perspektivní. Šedesátiletý P. Fiala vede svou stranu spolehlivě do hrobu, kdežto 30letý L. Vondráček se netají tím, že chce se svou stranou uspět jak v nadcházejících podzimních volbách (krajských a senátních), tak i za rok u těch parlamentních. Ty budou mít zásadní význam pro „rozdání karet“ na další čtyři roky, možná na celé příští desetiletí.
Snad každý realisticky uvažující politik tuší, že dosavadní konfigurace stran na naší politické scéně je neživotná, a proto se očekává po příštích parlamentních volbách zásadní překreslení naší politické mapy. Pokud M. Kalousek do té doby stihne založit novou stranu, aby byla schopna sestavit kandidátky pro jednotlivé volební okrsky, máme se na co těšit.
A úplně na závěr ono poselství L. Vondráčka, k němuž ho inspiroval projev P. Pavla u budovy ČRo dne 21. 8. 2024. Toto sdělení by si měl náš prezidentský pár nechat vytisknout červeným písmem (jako bývalí komunisté) a vystavit si jej na viditelném místě. Vondráček na sociálních sítích napsal toto: „Na Hradě dnes úřaduje pár, který za minulého režimu události z roku 1968 aktivně schvaloval.“ (PL, 21. 8. 2024, 10:45)
31. 8. 2024
‒ RJ ‒
─────
P. S.
„Pozorní a obezřetní“ je skoro totéž jako „ostražití a bdělí“!
Nedávno jsem v jednom ze svých článků citoval slova komunistického prezidenta republiky K. Gottwalda (1896-1953), který podobné slovní spojení o bdělosti a ostražitosti pronesl na plenárním zasedání ÚV KSČ v únoru 1951. Na něm poprvé zazněla tvrdá slova o „odhalení bandy špionů a zrádců“ v čele s O. Šlingem, M. Švermovou, V. Clementisem, jakož i se skupinou slovenských buržoazních nacionalistů, vedených G. Husákem, L. Novomeským a dalšími.
Aby si čtenáři mohli ověřit skutečnost, že rétorika K. Gottwalda a P. Pavla jsou podobné jako v případě R. Slánského, odkazuji na článek, který byl k tomuto tématu publikován v květnu letošního roku v SN. Někdejší generální tajemník KSČ R. Slánský (1901-1952) ještě na jaře 1951 dštil oheň a síru na „zrádce Šlinga a Švermovou“. Za pár měsíců nato se i on ocitl v rukou všemocné StB a dne 3. 12. 1952 skončil na šibenici.
O tom se čtenáři dočtou v článku, na nějž uvádím následujíc odkaz:
31. 8. 2024
‒ RJ ‒
Seznam vyobrazení:
1. Plk. O. Foltýn ve známém tričku proti ruskému prezidentu V. Putinovi.
2. Zástupci vládní koalice u budovy Českého rozhlasu dne 21. 8. 2024.
3. Prezident republiky P. Pavel s manželkou o 17. 11. 1989 (karikatura).
