Svobodné noviny na internetu

Vraťme rozhodování zpátky do Prahy, kam tradičně patří!

Zvykli jsme si na to, že dějiny se v našem státě „dělají“ v Praze. Pak se nějakou dobu čeká, jak se s případnými změnami vyrovnají regiony mimopražské. Po posledních parlamentních volbách z října 2021 jsme se ocitli v netypické situaci: ve vládě získali převahu politici z Moravy, zejména z Brna. Vládnutí „brněnských učitelů“ začíná přinášet jednu komplikaci za druhou. Je čím dál zřejmější, že po příštích volbách (řádných nebo předčasných) se budeme muset vrátit k osvědčenému modelu správy země: nikoli z Brna, ale z Prahy. Rozhodování se musí i nadále odehrávat v Praze, nikoli prostřednictvím brněnských ministrů a dalších politiků, kteří do Prahy dojíždějí „za prací“. To je model trvale neudržitelný.

[Paralelní mocenské centrum v Brně si ve 14. století vybudovali moravští Lucemburkové: markrabě Jan Jindřich (†1375) a jeho synové Jošt a Prokop. Jako své sídlo si Brno zvolila již dvojnásobná královna-vdova Alžběta Rejčka (†1335), kterou Brňané označují za Elišku Rejčku. Ta před 700 lety (1323) založila ve Starém Brně ženský cisterciácký klášter „Aula sanctae Mariae“, v němž byla po smrti pohřbena. Již svým jménem budila Rejčka dojem „konkurentky“ své vrstevnice, manželky krále Jana Lucemburského – Elišky Přemyslovny, která byla matkou slavného Karla IV. Co do honosnosti a okázalosti si vedlejší linie panovnické dynastie Lucemburků vedla v Brně stejně dobře jako „hlavní“ panovnický dvůr v Praze. Všechno to skončilo smrtí markraběte Jošta Lucemburského (†1411), jenž se na krátkou dobu stal dokonce římsko-německým císařem. V polistopadové éře (2015) postavili obyvatelé Brna tomuto panovníkovi osmimetrovou jezdeckou sochu na Moravském náměstí.]

─────

Demonstrace je standardním prostředkem demokracie

V sobotu dne 16. září 2023 zažilo Václavské náměstí v Praze další z dlouho plánovaných akcí odporu proti Fialově vládě. Od posledního velkého shromáždění občanů na Václavském a Malostranském náměstí v Praze (16. 4. 2023) uplynulo rovných pět měsíců. Další by se mělo konat v den státního svátku 28. 10. 2023. Skalním stoupencům Fialovy koalice je třeba poněkud rozšířit jejich „politologické“ obzory, když „pan profesor“ na osvětu „svých oveček“ kašle.

To, co se předsedovi nedávno založené strany PRO 2022, JUDr. Jindřichu Rajchlovi, podařilo zorganizovat (bez obětavé pomoci dalších osob by to nešlo), je na naše poměry impozantní: navzdory bojkotu mainstreamových médií se do Prahy sjelo na 100 tisíc účastníků tohoto mítinku ze všech končin republiky. Zajistit jejich dopravu na místo, aby tam přijeli včas, je i ve 20. letech 21. století výkon hodný ocenění.

Tomu, kdo ví něco o našich dějinách 19. a 20. století, neprozradím žádné státní tajemství, když budu konstatovat, že „tábory lidu“, demonstrační průvody a politické manifestace za dosažení konkrétních politických cílů jsou běžnou součástí politického života. Moderně bychom mohli použít výraz: „politického provozu“ naší parlamentní demokracie. V důsledku zhoubného působení sdělovacích prostředků, zejména provládní a propagandistické České televize (ČT), mohou občané nabýt nesprávného dojmu, že demonstrovat proti demokraticky zvoleným zástupcům lidu je něco špatného, neslušného či nekorektního.

Opak je pravdou. „Demokratická mašina“, není-li hlídána zodpovědnými občany, se může „zbláznit“ a začít „blbnout“. Pak dochází k politickým krizím, jež mohou přerůst ve vleklou krizi ústavní či morálně-politickou. V jedné z nich se momentálně nacházíme, třebaže si to mnozí občané vůbec neuvědomují, protože naše „pravdomluvná“ média o tom mlčí. Ostatně – ta mlčí i o jiných věcech, o nichž by měla správně informovat.

Spontánní, ale i organizované demonstrace občanů mají sloužit k tomu, aby si politici a jejich voliči čas od času ujasnili, kde a proč vznikl daný problém, který je nutno aktuálně a pohotově vyřešit. Dnes, bezmála dva roky od posledních parlamentních voleb (2021), je většině občanů, straníků i bezpartijních, jasné, že volba Fialovy „Pětikoalice“ byla pro naši zemi osudovou chybou, ba pohromou. Voliči se nechali nalákat na vyretušované fotografie „premiéra-slušňáka“, který před volbami nasliboval hory-doly, ale nesplnil z toho vůbec nic. V lidové mluvě se tomuto chování říká: „dělat si z huby p*del“.

Nezůstalo však jen u této „chyby“. Fialova „partička“ vsadila při prezidentské volbě na podporu „neslaného a nemastného“ vojáka z povolání – bez politických zkušeností. A tak si občané, masírovaní denně propagandou ČT, zvolili v lednu 2023 „prezidenta-fešáka“ s IQ 107. Není divu, že se po několika měsících (= Češi nejsou národ myslitelů, ale spíš myslivců) v mnoha hlavách konečně „rozsvítilo“. Fiala jim sliboval „změnu“, ale namísto toho jim „zařídil“ propad životní úrovně, jaký tady od r. 1989 nebyl, rostoucí dluhy, které budou splácet děti a vnuci těchto voličů, jakož i hrozbu zatažení naší země do války.

Uniknout by nám nemělo ani to, co na demonstraci z 16. 9. 2023 zaznělo z úst jednoho řečníka: P. Fiala je druhý nejhorší představitel státu na světě – hned po jihokorejském prezidentovi. A aby těch „náhod“ nebylo málo, oba tito političtí „panáci“, jejichž „loutkovodiči“ sídlí v USA, se v uplynulých dnech setkali v Praze, a to na bilaterálním jednání, jež se týkalo možné účasti Jižní Koreje při dostavbě jaderné elektrárny Dukovany. Inu, to jsou paradoxy, pane Ferdinande Vaňku!

─────

ČT „prošvihla“ šanci zachránit se pro budoucnost

Kdo čekal, že s nástupem nového generálního ředitele J. Součka (= má nastoupit dne 1. 10. 2023, ale jistě se již pár týdnů zodpovědně na tento krok připravuje) přehodí Česká televize (ČT) naprosto viditelně „výhybku“ a začne plnit svou „veřejnoprávní službu“, ten musí být zatím velmi zklamán. Liknavost, jakou J. Souček dosud projevoval (jako šéf brněnského studia ČT musel dobře vědět, jaký „šlendrián“ se v Praze odehrává), neskýtá příliš velké naděje na brzkou změnu. Měli bychom novému řediteli dát „sto dnů hájení“. Pokud „nezabere“, nezbude nic jiného, než abychom požadovali – jako televizní koncesionáři – jeho výměnu.

Co je nejvíce zarážející, je fakt, že ČT zcela ignorovala demonstraci na Václavském náměstí z 16. 9. 2023, kdežto přímým přenosem vysílala průběh Dnů NATO v Mošnově. Televizní šéfové si za posledních více než deset let, kdy v čele této prohnilé instituce stál exkomunista P. Dvořák a jeho věrný „podržtaška“ Z. Šámal, zvykla chovat se ke svým platícím divákům jako k nevolníkům, odsouzeným strpět jakoukoliv svévoli své vrchnosti. To přece nemá s demokracií a statutem „veřejnoprávní televize“ nic společného!

Nejhorší na celé věci je to, že ČT nevyužila jedinečné příležitosti zachovat se jako část pracovníků bývalé ČST ve dnech po 17. 11. 1989. Tehdy bylo aspoň pár odvážnějších redaktorů připraveno ze dne na den začít informovat pravdivě a objektivně – než do té doby. Dělali to jenom proto, aby se přestalo říkat a psát, že „ČST lže, jako když Rudé právo tiskne“. Dnes bychom hledali tuto „průkopnickou partu“ marně i se silným reflektorem ve dne. Nikdo takový tam není.

─────

 „Sorosovi hoši“ musí plnit „zadání“, za něž jsou štědře placeni?

V ČT se stala neuvěřitelná a nepochopitelná věc. I ti inteligentnější lidé, kterých tady nikdy nebylo moc, ale pár se jich tam vyskytlo, nebyli a nejsou schopni pochopit, že dnes je stejná situace jako v roce 1989: Onen dějinný střet se ovšem neodehrává na Národní třídě, ale kousek dál – na Václavském náměstí. Brzy se to „přelije“ i na Letnou – podobně jako v roce 1989.

Proč se pracovníci ČT zachovali tak tvrdohlavě a v rozporu s „dějinami“, to si netroufám hodnotit. Buď je tak dobře platí, že je jim to jedno, nebo je naopak vydírají tak mohutně, že mají obě půlky stažené. Jinak se toto podivné chování většiny redaktorů zpravodajství nedá logicky vysvětlit. Proto ČT dala před Václavákem přednost Dnům NATO v Mošnově. Jistě to nebylo kvůli P. Fialovi, který v této zemi již nikoho nezajímá, ani kvůli jeho „ministryni války“, jež marně doufá, že tím zamete pod koberec všechny „průšvihy“, v nichž její ministerstvo a ona sama „lítají“. Brzy přijde čas, kdy se dozvíme celou pravdu o zákulisních politických hrách Fialových politiků.

Zkrátka: provládní „vlezdoprdelkové“ nemají „koule“ na to, aby si přiznali pravdu: že jsou v koncích (= v loji). Proto jim nezbývá nic jiného, než aby i nadále sloužili svým protektorům, kteří je štědře platí. („Začerněné“ smlouvy“ některých redaktorů ČT nebyly dodnes zpřístupněny veřejnosti, ačkoliv to ukládá zákon. V souvislosti s nedávnými narozeninami G. Sorose jsme se ze sociálních sítí mohli dozvědět, že k našim „favoritům“ tohoto židovského mecenáše a „ředitele zeměkoule“ patří jak J. Szántó, tak i M. Kubal. To jsou první adepti na „vyhazov“ z ČT – ještě před mnoha dalšími redaktory a moderátory.)

Nerad to konstatuji, ale musím, a to v zájmu historické pravdy: ČT promarnila unikátní příležitost zopakovat si roli ČST z Listopadu 1989. Po tom, co předvedla v těchto dnech (v ČT zřejmě stále ještě platí osvědčené komunistické heslo: „Jednotu strany a lidu si nikým rozvracet nedáme!“), ztratila ČT právo na svou další existenci v jejím dnešním uspořádání. Bude-li v nějaké jiné podobě zachována, jistě se to bez výrazné redukce personálu a finanční „diety“ neobejde. Nová, státem financovaná a kontrolovaná ČT by mohla fungovat v pozměněných podmínkách s desetinou současného osazenstva. Celé dnešní televizní zpravodajství musí okamžitě skončit. Je třeba dát šanci mladým lidem, kteří nejsou zatíženi minulostí a kteří nebudou podléhat žádným politickým ani jiným tlakům. Bez vymetení tohoto „Augiášova chléva“ to zkrátka nepůjde!

─────

Soudruzi z „Ruďasu“ pochopili, že Fialova vláda skončila

Ne všichni pracovníci České televize jsou takoví „tupci“ a „presstituti“, jací se v mimořádné koncentraci na metr čtvereční nacházejí právě na Kavčích horách. Tuto sebranku manipulátorů a dezinformátorů by pohledal kraj světa. Momentálně jsme svědky toho, kterak se konkurenční CNN Prima News pokouší nahradit ČT v její roli „veřejnoprávní televize“. Zřejmě tam mají lepší a pohotovější management, který dokáže reagovat včas a podle společenské objednávky.

Zaměstnanci zmíněné televize nejen informovali objektivněji než ČT, ale pokusili se i o realističtější odhad počtu účastníků demonstrace na Václavském náměstí z 16. 9. 2023. Šli úplně jinou cestou než P. Fiala (ODS) a předsedkyně PS M. Pekarová-Adamová (TOP 09). Ti bez znalosti věci odbyli tuto demonstraci prostoduchým konstatováním o tom, že v Mošnově se sešlo na 100 tisíc návštěvníků (za dva dny jich tam bylo dokonce 185 000), kdežto na Václaváku bylo prý pouhých 10 tisíc osob (= „dezolátů“). Inu, lež jako věž! CNN Prima News neváhala a vyslala na Václavské náměstí dokonce svého redaktora V. Šeligu. Je to onen představitel mládí (na rozdíl od těch přestárlých Fialových „svazáků“ mezi čtyřicítkou a padesátkou), které se ničeho nebojí. A dělá dobře.

A protože iniciativě se ani pod vládou „fialového hnusu“ meze nekladou, rozhodl se server „Novinky.cz“, pozdní „dítě“ někdejšího komunistického „Rudého práva“ z doby před rokem 1989, že půjde novou, politicky riskantní cestou, k níž se ze strachu z Fialova „slepence“ neodhodlal zatím nikdo jiný. Proto zajistil přímé internetové vysílání z Rajchlovy demonstrace na Václavském náměstí. Většinu z něho – až na technické problémy za začátku přenosu ‒ jsem měl možnost sledovat celé ty čtyři hodiny on-line.

Kameramani a zvukaři odvedli velmi dobrou práci, za kterou by si zasloužili metál. Po skončení akce na Václavském náměstí šli jmenovaní před čelem průvodu, který směřoval po magistrále do Holešovic a odtud po Veletržní ulici až na Letnou. Průvod byl ukončen na Letenské pláni – naproti budově Ministerstva vnitra ČR, na jehož fasádu nechal V. Rakušan vloni vyvěsit onen skandální pytel na mrtvoly s hlavou V. Putina. Nenajdeme ve světových dějinách větší „prasárnu“. Inu, „fialový hnus“ v celé své kráse! A pan „profesor politologie“ jen moudře mlčí. Co má taky dělat, když mu Rakušanové a další „borci“ z jeho vlády dávno přerostli přes hlavu?

Výhodou zmíněného internetového přenosu bylo to, že jsme mohli sledovat průběžně i politické komentáře J. Rajchla, které pronášel do mikrofonu. Bohužel – slyšeli to pouze účastníci průvodu k budově „kachlíkárky“, kráčející spolu s předsedou strany PRO, jakož i diváci tohoto přenosu. Je to další důkaz toho, že moderní streamovací platformy brzy vytlačí oficiální ČT na okraj mediálního světa. Bude to spravedlivá „odplata“ za šíření propagandy, které ČT již zcela propadla.

─────

Mluvili mnozí, nikdo se nezakecal…

Toto, v pořadí již třetí shromáždění od podzimu loňského roku, jež zorganizovali lidé z okruhu J. Rajchla, tentokrát pod heslem „Česko proti vládě“, doznalo viditelného pokroku. Rajchlovci si ponechali „režii“ celé akce plně ve svých rukou. Na pódiu vystoupili lidé s různými názory, vesměs osoby stojící mimo oficiální politické struktury.

Z aktivních politiků tam tentokrát pronesli kratší projevy pouze dva: poslanec Jaroslav Foldyna (SPD) a nezávislá senátorka Jana Zwyrtek-Hamplová. Foldyna se zmínil o tom, že nám hrozí největší nebezpečí od doby německé okupace. Poselství J. Zwyrtek-Hamplové se dalo vyjádřit pregnantně touto větou: „Až bude u nás opět obnoven právní stát…“

Ostatně – na masivní porušování zákonů ze strany Fialovy koalice poukazuje již dlouho nejen tato advokátka, ale i samotný J. Rajchl, rovněž profesí advokát. Přímo z pódia na toto téma pohovořila další advokátka – Klára Samková. Ta dokonce požadovala zatčení Fialovy vlády a její postavení před soud. No považte! Dovedete si představit „slušňáka“ P. Fialu s pouty na rukou? Myslím tím skutečná policejní pouta, nikoli erotické „hračky“ ze sado-maso sexuálních hrátek.

Průběh vystoupení na pódiu poblíž sochy sv. Václava moderoval místopředseda strany PRO 2022 Petr Vacek. Jako první řečník vystoupil Bohumír Dufek, předseda Asociace samostatných odborů, který se věnoval postavení rodin a seniorů v době řádění Fialovy asociální vlády. Jak Dufek, tak i další řečnice, V. Schreibová, poukazovali na naprosté selhání „oficiálních“ odborů, celostátní odborové centrály ČMKOS, vedené Josefem „Aspen“ Středulou. O příčině této „pasivity“ tam, bohužel, nezaznělo ani slovo. Jednalo se v podstatě o „výměnný obchod“: Středula se zavázal, že nebude vystupovat proti vládě a ta v rámci „konsolidačního balíčku“ ponechá odborům dosud vyplácený státní příspěvek. Tak se dělají ty „správné“ dohody, vážení přátelé!

Po B. Dufkovi vystoupila s krátkým projevem Václava Schreibová, předsedkyně odborů Eaton Elektrotechnika, spadající pod svaz KOVO z ČMKOS. Oba zmínění odboráři odmítají spolupracovat s J. Středulou. (Ten se dnes chová jako v době mezi dvěma světovými válkami tzv. žluté odbory, které KSČ označovala za „sociálfašisty“.) Jmenovaná předsedkyně odborové organizace vyzvala ostatní odboráře, aby šli stejnou cestou jako ona: ať požádají o mandát svou odborovou organizaci, aby se mohli připojit k Rajchlově demonstraci.

Následovaly projevy tří osob, které vystoupily s konkrétní kritikou jevů, jež jim vadí. Tak například starosta jihomoravské obce Kozojídky, Otakar Březina, si vzal na „paškál“ brněnskou primátorku M. Vaňkovou (ODS) kvůli její aféře s kokainem. Bývalá senátorka, lékařka Alena Dernerová, zase kritizovala novelu o lékařských přesčasech, jež byla mezitím podepsána prezidentem republiky.

Třetí z těchto řečníků, ředitel Základní a mateřské školy v Troubkách na Přerovsku, Petr Vrána, podrobil kritice působení (= indoktrinaci) různých „neziskových“ organizací na školách. Jako bývalý středoškolský učitel, který toto působení rovněž s nelibostí musel mnoho let snášet, protože ředitelé škol se tomuto tlaku podřizovali a někteří tomu dokonce i tajně „fandili“, k tomu uvádím následující: Školy mají žáky a studenty především vzdělávat a vychovávat, nikoli z nich dělat „materiál“ vhodný pro ohlupování a politickou manipulaci. Přímo odstrašujícím příkladem této manipulace jsou tzv. volby nanečisto, v nichž (jakým zázrakem?) nejčastěji vítězí progresivističtí kandidáti (TOP 09, Piráti).

Zvláštní pozornost si zaslouží zmínka o projevu zdravotnického experta Pirátů, dnes spíše politického „solitéra“, od něhož kvůli zachování svých „koryt“ dali Piráti ruce pryč – právníka Ondřeje Dostála. Jako vždy byl skvělý a žádná jím pronesená věta nebyla jen obyčejnou frází. Věcnost je totiž to, co momentálně potřebujeme ze všeho nejvíc. „Mlácení prázdné slámy“ bylo již dost. Nastal čas pro statečné a odpovědné činy.

─────

Rajchl zůstal lídrem demonstrace od začátku až do konce

Podobně jako na předešlých demonstracích také tentokrát se stal projev J. Rajchla symbolickou tečkou za akcí na Václavském náměstí. Ve svém improvizovaném projevu zopakoval J. Rajchl hlavní argumenty, kvůli nimž se demonstranti po pěti měsících čekání na nápravu chyb Fialovy vlády sešli: Vláda neudělala nic nebo velmi málo s pokračující inflací a zdražováním, s vysokými cenami energií, benzínu a nafty. (Cena za litr Naturalu 95 opět atakuje 40 Kč.)

ČR je jediným státem EU, kterému se nepodařilo vrátit na úroveň před pandemií nemoci „covid-19“. K tomu všemu: Ministerstvo zdravotnictví ČR není schopno již mnoho měsíců zajistit základní léky, např. penicilin nebo sirupy proti horečce u dětí. (Již toto samo o sobě je na demisi příslušného ministra. A pan „profesor“ stále mlčí. Proto si vysloužil přezdívku: „Mlčoch“.)

A nyní pár poznámek, jež vyplývají i z pozorování blogera Daniela Sterzika alias „Vidláka“. Rovněž on byl přímým účastníkem této demonstrace a měl příležitost na ní promluvit. Zatímco Václavák bouřil proti neschopné Fialově vládě, oproti minulé demonstraci došlo podle pozorování „Vidláka“ k viditelným změnám. Tentokrát měli demonstranti v rukou výhradně české vlajky, aby o nich nemohl nikdo rozhlašovat, že jsou to „proruští švábové“.

Co se týká vlajek ukrajinských, kvůli nimž se před pěti měsíci rozpoutalo takové peklo u Národního muzea, tentokrát bylo těchto modro-žlutých vlajek minimum. Vidlák sám zdokumentoval fotograficky akci čtyř „vlajkonošů“ na Staroměstském náměstí: asistoval jim u toho přenosový vůz České televize, která si ovšem neudělala čas ani na kratičký vstup přímo z této demonstrace na Václaváku. Tak vypadá „objektivita“ v pojetí ČT!

─────

Zdá se, že modro-žluté šílenství pomalu končí…

Jednu novou skutečnost bylo možno zaznamenat i přímo na této demonstraci. Za posledních několik měsíců výrazně ubylo sympatizantů s Ukrajinou. (Jistě se na tom „podepsaly i incidenty, spojené s násilnými činy ukrajinských mužů vůči českým ženám. Vyskytl se ovšem i případ násilí jednoho Ukrajince na malém ukrajinském chlapci, který opět vyšetřovala naše policie.)

Již zmíněná „vzdoroakce“ se čtyřmi aktivisty, kteří drželi v rukou ukrajinskou vlajku na Staroměstském náměstí, skončila naprostým fiaskem. Zatímco na jaře letošního roku naši proukrajinští aktivisté vyvolali „cirkus“ (s účastí policejních těžkooděnců) kvůli údajnému pokusu o stržení ukrajinské vlaky z budovy Národního muzea, tentokrát zůstali stoupenci Ukrajiny mimo zájem Pražanů a účastníků demonstrace na Václavském náměstí (16. 9. 2023). Jednoznačně o tom svědčí „Vidlákova“ fotografie, která nepotřebuje žádného komentáře. Hodnocení demonstrace ze strany „Vidláka“ bude věnována samostatná kapitola tohoto článku.

Nemohu nezdůraznit ještě jeden moment, který mi připomněl tradici našich historických „táborů lidu“ z 19. století a z počátku 20. století, kdy sociální demokracie, ale spolu s ní i „národní dělníci“ (= národní socialisté), bojovali společně za dosažení všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva (1905-1907).

Tento výdobytek moderní doby se Fialova koalice od svého nástupu k moci připravuje „suspendovat“ návrhem na „korespondenční volbu“. Ta je přímým popřením tohoto demokratického volebního práva, za jehož dosažení bojovalo několik generací našich předků. Takovému zločinu je třeba zabránit! Kdybychom něco podobného připustili, naši potomci by nás za to prokleli. Jistě plným právem!

Co se to tentokrát na Václaváku odehrálo, že to připomíná onu slavnou éru, kdy naše náměstí a ulice v centrech velkých měst byly plné odvážných, sebevědomých a odhodlaných demonstrantů za lepší život? Senátorka J. Zwyrtek-Hamplová totiž vystoupila s neobvyklou výzvou: Ať přítomní demonstranti hlasují o tom, zda souhlasí s tím, aby vláda P. Fialy podala demisi. Les zvednutých rukou byl jasnou, všem srozumitelnou odpovědí. Kdyby tam ČT měla své kamery, mohla to ukázat svým divákům.

Stejně srozumitelné bylo i poselství J. Rajchla. Zatímco některá média tohoto politika mimoparlamentní strany PRO 2022 vykreslují jako představitele „protisystémových sil“ v zemi, celá pravda je, jak jinak, poněkud „střízlivější“. Rajchl se chová jako politický pragmatik a realista. A čím nejvíce zamotává „hlavu“ té Fialově „partičce“, která se stále drží svých koryt jako pověstné ho*no košile? No přece tím, že nevykřikuje nic o našem vystoupení z EU a NATO!

A navíc: Rajchl vidí jako inspiraci maďarského premiéra V. Obrána a nefantazíruje o „Česku na křižovatce“ jako premiér P. Fiala. Týž předseda ODS, který v těchto dnech s velkou slávou a s mediální podporou, zejména od ČT, „odprezentoval“ svou novou „vizi“, ještě před parlamentními volbami 2021 sliboval voličům, že ČR se zase vrátí mezi 10 nejvýznamnějších států světa. Kdeže loňské sněhy jsou, fialový Péťo?

Ten, kdo pozorně sledoval Rajchlův projev na této demonstraci (16. 9. 2023), tomu přece nemohlo uniknout, že také on během svého řečnického vystoupení rozkládá rukama: nikoli strojeně, jak to s oblibou činí P. Fiala, nýbrž přirozeně, lidsky. Rajchl je „lidový“ politik zemanovského střihu – včetně těch rozmáchlých gest. Máme pro to jedno přiléhavé slovo: plebejství. (Novodobý český národ se nezrodil ve šlechtických salonech či v domácnostech němčících měšťáků, nýbrž na vesnici, odkud po zrušení nevolnictví přicházeli „osvobození“ rolníci do měst, kde se začínala rozvíjet průmyslový výroba.)

Na rozdíl od neautentického, „nažehleného panáka“ P. Fialy se J. Rajchl nebojí přímého kontaktu s občany: dokáže být empatický, bezprostřední a pohotový. Osvojil si schopnost, bez níž nelze být dobrým politikem: mít prst na tepu doby. Tutéž schopnost jsem rozpoznal i u „Vidláka“, byť se nejedná o klasického politika, ale o jednoho z těch nespokojených občanů. (V roce 1968 by ho zařadili mezi tzv. angažované nestraníky.) Ti dva mají šanci dokázat velké věci. Bez angažovanosti každého zodpovědného občana to ovšem nepůjde. Měli bychom to vzít na vědomí.

─────

Žumpa zvaná „Forum24“ již dávno přetekla…

Bezprostředně po demonstraci na Václavském náměstí (16. 9. 2023) se o ní rozepsala řada médií. Jako vůbec první se o ní krátce po začátku této akce rozepsala šéfredaktorka již zmíněného „Fora24“ ‒ Johana Hovorková. Ta demonstraci odbyla (přesně ve stylu P. Fialy a MPA) pouze několika větami. Možná to celé psala jenom proto, aby to již dopředu poplivala. Všechno podstatné tato Šafrova „myslitelka“ vyjádřila již titulkem svého článku: Rajchl už prohrál a sám to ví. Lidi netáhne, což je dobrá zpráva (Forum24, 16. 9. 2023).

Autorka napsala toto: „Na demonstraci fanoušků Vladimira Putina, kterou organizuje Jindřich Rajchl, dorazilo jen několik tisíc lidí. Velké plány vzaly zasvé a pan Rajchl nastoupil na cestu do propadliště dějin.“ Celý tento „hodnotící“ článek má pouhohouhých pět krátkých odstavců, což doopravdy na žádnou zodpovědnou analýzu ještě neskončené akce nevypadá.

Nadmíru poučný je i závěr tohoto článku. Musel zřejmě vznikat ve velkém chvatu, protože kromě uštěpačných poznámek na adresu organizátora jsme se z něho o celé akci nic důležitého nedozvěděli. Autorka se čtenářům tohoto internetového periodika nesvěřila ani se svým odhadem počtu účastníků demonstrace. Konstatovala pouze to, že Rajchl „prohrál i se zadluženým, nepříliš bystrým Ladislavem Vrabelem, který před rokem (= 3. 9. 2022) dostal na Václavské náměstí daleko víc lidí.“

Ano, to byla ta první demonstrace na Václaváku, a to po mnohaměsíční nečinnosti Fialovy vlády a nekonečném úřadování J. Síkely ohledně „úsporného tarifu“ pro občany. Bylo to v době, kdy ceny energií doslova „vystřelily do oblak“, ale vláda nedělala nic. Proto na tuto první demonstraci tehdy přišly početné zástupy lidu ‒ mezi nimi i mnozí zvědavci. Přesto to jistý efekt mělo: Fiala dostal strach a začal konat, byť neochotně a s křížkem po funuse. Pánbíčkář jeden!

Šéfredaktorka J. Hovorková své novinářské „veledílo“ uzavřela tímto odstavcem: „Tak se ta revoluce panu Rajchlovi opět nepovedla. A teď budeme čekat, kdo ho nahradí v roli spasitele pro několik tisíc lidí nespokojených s vlastním životem.“ (Okamžitě se mi vybavila „stará panna“, která má tisíc důvodů být nespokojena se svým životem. Ne kvůli Fialově drahotě, ale kvůli tomu, že o ni nikdo nestojí.)

Tady se zdá, že Šafrova „Johana s dlouhýma nohama“ o sobě prozradila víc, než sama chtěla. Když je někdo nespokojený se svým životem, nejezdí kvůli tomu do Prahy, ale začne to řešit v místě, kde bydlí. Nespokojenost s vlastním životem autorky chápu: její zakyslost na nás útočí z každé věty. Je to jako v tom filmu pro pamětníky s H. Haasem: „Mravnost nade vše“.

─────

To jiný Šafrův pisálek, J. Jandourek, píše jako o závod…

O den později, 17. 9. 2023, internetový deník „Forum24“ ještě „přitvrdil“. Učinil tak s jednodenním zpožděním od konání předmětné demonstrace. Tentokrát se na téma demonstrace na Václaváku rozepsal známý, pologramotný Šafrův „pisálek“ a rovněž „sepisovatel“ jakýchsi knih – Jan Jandourek.

V článku s titulkem: Samková žádala zatčení vlády. Z davu zaznělo: „Do plynu!“ Zvláštní vlastenectví (Forum24, 17. 9. 2023) již v perexu autor naznačuje, že jmenovaná advokátka měla ztěžklý jazyk. Prý se pohupovala jako popová zpěvačka „z dob socialistického Československa“. Jandourek si to bude jistě dobře pamatovat: taky on v té době „tahal za sebou kačera“. To jsou u nás ti největší a nejlepší „pamětníci“! Kdepak pamětníci! My, skuteční pamětníci, v tom máme dávno jasno: pitomci to jsou!

Pravdou ovšem zůstává, že K. Samková se ve svém improvizovaném vystoupení dopustila jednoho „přebreptu“: chybného gramatického tvaru v sousloví: „do vyšetřovacího vazby“. No a Jandourek, který jinak baští i s navijákem všechno, co pochází z dílny P. Fialy a jeho koalice, kde mu nevadí vůbec nic, najednou velice nesmiřitelně vystupuje proti kritičce vlády, která požaduje její zatčení a postavení před soud. Potměšilost těchto Šafrových „vlezdoprdelků“ nezná hranic: jsou ochotni spáchat jakoukoli špinavost jenom proto, aby se zavděčili svým „loutkovodičům“.

Svou nesmyslnou obhajobu vlády J. Jandourek uzavírá těmito slovy: „Je pozoruhodné, kdo všechno u nás mohl vystudovat práva (a co ti absolventi „turbostudia“ z plzeňských práv, včetně M. Bendy?) a živit se jako advokát. (Já sám si vybavuji v paměti celou řadu bývalých estébáků s titulem „JUDr.“ z někdejší Vysoké školy SNB, kteří se léta živili advokacií – bez advokátních zkoušek. Že by opět „dvojí metr“?) Chtít někoho zavřít za to, že podepsal smlouvu[,] následně schválenou parlamentem, to je skutečně zvláštní pojetí práva. Zřejmě náznak toho, jak by tady vládnutí některých sil vypadalo.“ (Forum24, 17. 9. 2023)

─────

Jak to vidí „Vidlák“?

Při líčení toho, co se odehrálo na Václaváku, nemohu nevzpomenout ani účasti známého blogera D. Sterzika alias „Vidláka“. To on zveřejnil bezprostředně po návratu z Prahy do svého města na jižní Moravě autentickou výpověď o dojmech z této velké akce. Jistě to nebude náhoda, že v řadě textů tohoto blogera i mých článků zaznívají zcela nezávisle na sobě podobné myšlenky. Že by telepatie?

„Vidlák“ zveřejnil svůj článek s titulkem „Invita invidia – několikanásob[n]ě“ dne 16. 9. 2023 ve 23.26 hodin. Já jsem si nadepsal titulek svého článku někdy okolo 20.00 hodiny.  Jedná se o myšlenky hodně podobné – a není to poprvé. Proto je dobře, že je nás čím dál tím víc, kdo kráčíme po stejné cestě a k témuž cíli. Tím je v tomto případě: vyhnání ostudného Fialova panoptika ze Strakovy akademie. Ještě nikdy od r. 1989 v této budově neseděla taková sebranka – zřejmě posbíraná po všech odpadkových koších.

Můj článek se nakonec rozrostl do delšího textu. Toho, který právě čtenářům přináším. Někdy je lépe posečkat a napsat všechno důležité – namísto zbytečného spěchu. „Vidlákův“ text byl netrpělivě očekáván: proto ten spěch a s ním spojená chyba v titulku. Místo několikanásobně napsal „Vidlák“: několikanásobě. Jako bývalý učitel češtiny, který se v životě setkal s nejrůznějšími, i těmi zcela nepochopitelnými chybami, autorovi nic nevyčítám. Vím, co to je, když člověk spěchá a musí něco stihnout v termínu. Tehdy vznikají nejrůznější chyby. Naštěstí byl “Vidlákův“ text převzat serverem „pravyprostor.net“: v něm byla tato chyba již opravena.

„Vidlák“ svůj článek, který je očitým svědectvím o průběhu demonstrace na Václaváku ze dne 16. 9. 2023, zakončil tímto výmluvným odstavcem: „Vůbec se nebojím budoucnosti. To, co se loni narodilo, to už nezanikne. Bez ohledu na chyby, bez ohledu na lidská selhání, bez ohledu na těžkosti. Už je to v srdcích. Dost hluboko, aby to žádná závist nepřemohla.“ Ano, s autorem musím bezvýhradně souhlasit. Se vším, co v tomto odstavci napsal. Vím, že je to našimi dějinami prověřená pravda. Tu je třeba přijmout a zbytečně o ní nediskutovat.

K tomu všemu jen poznamenám toto: Kdo utíká z boje, tomu není dopřáno, aby vyhrál: teď ani v budoucnu. Vítězství patří vždy jen těm jedincům, kteří jsou připraveni, lidem obětavým a trpělivým. Ostatní budou pouhými diváky případných změn. Tak tomu bylo vždy a tak je tomu i dnes.

─────

Češi mají zkušenosti s historickými křižovatkami

Ano, Češi se ocitli nejednou ve svých tisíciletých dějinách na dějinné křižovatce. (Nedávno zveřejněná „fantasmagorie“ P. Fialy o jakési „křižovatce“ by nás měla spíše rozesmát: jako potvrzení hlouposti, nevzdělanosti a politické naivity jednoho popleteného „politologa“ z Brna.)

Ne vždy jsme se dokázali rozhodnout včas a správně. Následující vývoj to pokaždé jaksi samočinně korigoval za nás. Často tam šlo i o lidské životy a někdy o potoky krve. A stejně platí, že ne vždy Češi bojovali na té správné straně „barikády“. Přesto máme skoro v každé naší obci pomníčky se jmény mužů, kteří padli v První světové válce na té „nesprávné“ straně: poraženého Rakouska-Uherska. I tak to byli dobří synové své vlasti, milovaní a starostliví manželé a otcové potomků, kteří stáli vzápětí u zrodu Československé republiky, nové politické reality, jež dodnes ovlivňuje náš život: občanský i státní.

Po všem, co má český stát, jehož součástí se před více než tisíci lety stala i staroslavná Morava (1018), za sebou, mohl „otec národa“, historik František Palacký (1798-1876), konstatovat toto: „O národ svůj já při tom nebojím se příliš. Třebas mu souzeno bylo podniknouti opět zkoušku ohněm i železem, chováť on v sobě již jádra živého a zdravého dosti, aby nezahynul v ní, ale vzkřísil se k životu čilému opět, budiž to v okolnostech jakýchkoli.“

Nepřipomínají vám Palackého slova výše zmíněný „Vidlákův“ text? Je to skoro jako „přes kopírák“. Nejedná se však o opisování, ale o docela obyčejnou lidskou zkušenost. Občas na ni ve své neskonalé pýše zapomínáme. Ke své škodě.

─────

F. Palacký a F. L. Rieger by jim s chutí nakopali zadek!

Již jsem o tom párkrát psal v jiné souvislosti, ale ani tentokrát si neodpustím, abych se o tom nezmínil. Pokaždé, když vidím v televizi někoho z těch „nadlidí“, kteří zahřívají sedačky v Poslanecké sněmovně, jak se vykecává o politice, aniž o ní něco ví, a televizní kamera zabírá za dotyčnou osobou bystu „vůdce národa“, Františka Ladislava Riegra (1818-1903), napadne mě vždy stejná myšlenka:

Kdyby tento politik staročeské strany ještě žil, nakopal by vám všem ty vaše tlusté zadky (= prdele) a vyhnal by vás z této slavné budovy, v níž kdysi také zasedal jako poslanec Českého sněmu. V té době ovšem šlo o boj za emancipaci českého národa ve vztahu k vládnoucím rakouským Němcům. Dnes jde o zápas mezi politickými „prasaty“, která by se ráda dostala k plným korytům. Prase jako prase, že ano? Rozdíl v tom není žádný.

Někdo to možná ví, ale raději to připomenu i pro ostatní čtenáře: Advokát a zeť F. Palackého, JUDr. F. L. Rieger (= ten titul nedostal na plzeňských právech jako M. Benda, ale na vídeňské univerzitě), pocházel ze Semil, z rodiny mlynáře. Po vystudování práv se zařadil mezi průkopníky boje proti udělování (spíše zneužívání) trestu smrti za politické trestné činy.

Již na slavném říšském sněmu v Kroměříži v r. 1849 Rieger pronesl tento pozoruhodný názor: „Svoboda myšlenek však nemá žádné ceny, není-li spojena se svobodou projevu.“ V témže projevu autor uvedl dva pilíře, na nichž stojí tato svoboda: prvním je porotní soud a druhým svoboda tisku.

Nepochybuji o tom, že dnešní Fialovi „bojovníci proti dezinformacím“ (= všelijací „sémantičtí“ Vrabelové a „elfové“ Kartousové) by nejen F. L. Riegra, ale i národního hrdinu a „brixenského mučedníka“ K. Havlíčka Borovského prohlásili za nebezpečné „dezinformátory“. Kdyby mohli, nechali by je upálit na hranici jako M. J. Husa.

Jako přitěžující okolnost by bylo oběma těmto vlastencům připočteno jejich obrozenecké nadšení pro všechno ruské: u Havlíčka jeho pobyt v Rusku před revolucí 1848/49 a u Riegra jeho účast na „pouti do Moskvy“ v roce 1867 (spolu s F. Palackým a K. J. Erbenem); během této návštěvy byl přijat samotným ruským carem Alexandrem II., jenž v r. 1861 zrušil ve své monarchii nevolnictví (80 let po našem císaři Josefu II.).

A úplně na závěr ještě jednu myšlenku z „politické závěti“ F. L. Riegra: „Národu svému přeji z té duše, aby se sám nikdy neopouštěl v malomyslnosti, ani nezpýchal v domýšlivosti.“ Kdo by čekal, že to bude stále aktuální, třebaže od autorovy smrti uplynulo již 120 let?

18. 9. 2023

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Zaujalo mě jedno heslo z transparentu na demonstraci z 16. 9. 2023: „Jděte do Brusele a nevracejte se!“ To platí pro P. Fialu i pro celé to jeho panoptikum ze Strakovy akademie i ze Sněmovní ulice čp. 4 ‒ včetně „prodavačky mobilů“ a jejího „kámoše“ ze Senátu PČR – „Tchajwance“ M. Vystrčila (nebo Zastrčila?)!

22. 9. 2023

‒ RJ ‒

Seznam vyobrazení:

1. Socha Jošta Lucemburského (†1411) na Moravském náměstí v Brně.

2. Česká televize, budova na Kavčích horách.

3. Česká televize a dezinformace (karikatura).

4. Demonstrace na Václavském náměstí v Praze 16. 9. 2023.

5. Senátorka J. Zwyrtek-Hamplová a poslanec Jaroslav Foldyna.

6. JUDr. Jindřich Rajchl, předseda strany PRO 2022.

7. Vlajkonoši s modro-žlutou vlajkou na Staroměstském náměstí 16. 9. 2023.

8. Forum24 (karikatura).

9. Jdeme do toho SPOLU… (karikatura).

10. Bloger Daniel Sterzik alias Vidlák.

11. Historik František Palacký (1798-1876), „otec národa“.

12. Vůdce staročechů F. L. Rieger (1818-1903) v mladších letech.