Svobodné noviny na internetu

Zprvu jsem váhal, zda si tato „lapálie“ zaslouží, aby byla komentována. Posléze jsem dospěl k závěru, že ano, neboť nelze připustit, aby ti, kteří se nedopatřením ocitli u „koryt“ (brzy budou od nich odehnáni), prováděli věci, jejichž závažnost si vůbec neuvědomují. A pokud ano, ale přesto tak činí, pak jsou to obyčejní gauneři a dacani, kteří si žádné slitování nezaslouží. Pouze pořádný výprask sukovicí.

Na rozdíl od jiných kritiků Fialovy koalice (nejedná se jen o línou a neschopnou vládu diletantů a pologramotů ze Strakovky) se totiž nedomnívám, že to, co provádějí, nečiní z vrozené zloby a nenávisti vůči ostatním, nýbrž z pouhé nevědomosti, nevzdělanosti, nekultivovanosti a špatné výchovy. Kdyby byli vzdělaní a dobře vychovaní, museli by alespoň tušit, jak velké procento občanů sleduje kroky této podvodné koalice s nelibostí, ba přímo s odporem.

Dnes má tato koalice nejnižší podporu občanů (2 %) ze všech vládních a parlamentních reprezentací od r. 1989. Tváří v tvář této skutečnosti by každý realisticky smýšlející politik (nyní je „nahoře“, zítra bude „dole“) musel začít „brzdit“ (= šlajfuj, šlajfuj!), nikoli se chovat jako lokomotiva, které selhaly brzdy, a proto se řítí nekontrolovatelnou rychlostí, dokud to neskončí velkým karambolem.

Při letmém pročítání zpráv na internetu mě zaujaly dva titulky. Ten první hlásá toto: Rakušan na nákupech: 453 milionů za 289 škodovek. Speciální výbava. Výbor nic netušil (PL, 2. 9. 2023, 13:03). Z této informace vyplývá, že si Ministerstvo vnitra nakoupilo bez výběrového řízení s více uchazeči (= byl tam pouze jeden předem známý účastník) pro Policii ČR nová auta. Pokud si dobře pamatuji, v posledních deseti letech je to již poněkolikáté. Stačí připomenout J. Hamáčka, jehož zálibou bylo „uplácení“ policistů novými auty. (Občas něco dostali i hasiči, aby to tak nebilo do očí.)

Výše uvedenou zprávu lze považovat za „evergreen“ naší polistopadové politiky. Pokaždé když vládcům začíná hořet „koudel u zadku“, první věc, na kterou si vždy vzpomenou, je zvyšování mezd policistům. (A když těm, tak i hasičům, kteří na rozdíl od policajtů, jichž máme na počet obyvatelstva nadbytek, doopravdy při výkonu profese riskují životy).

Daleko závažnější je druhá zpráva ze zpravodajských webů, jež by neměla „zapadnout“. Pokusím se o to, aby upozorněním na dotyčný problém „nezapadla“. Oč jde? Posuďte sami! Není to totiž tak dávno, kdy jsem si dělal legraci z jednoho hloupého lidoveckého poslance, Šimona Hellera, který se již několik let chová jako pomatenec. Právě s jeho „umanutostí“ byla spojena „kauza“, týkající se zbavení čestného občanství města Českých Budějovic pro sovětskou kosmonautku V. Těreškovovou.

[O tomto případu jsem v posledních letech psal několikrát, naposledy v článku s titulkem: ČT24 připomněla výročí V. Těreškovové (SN č. 6/2023, vloženo 18. 6. 2023, ZDE). Tam jsou uvedeny odkazy na další zveřejněné články k tomuto tématu.]

Když jsem to tehdy psal, ani ve snu by mne nenapadlo, že v této zemi žije ještě někdo jiný, kdo by se podobnými „prkotinami“ zabýval. Leč ‒ mýlil jsem se. Právě dnes zveřejněný článek z „Parlamentních listů“ potvrdil, že v naší zemi žije ještě dost pomatených lidí, kterým jejich „rusofobie“ zcela zatemnila mozek. A protože doopravdy žijeme v politicky turbulentních poměrech, současně s touto informací se dočítám o tom, že i známý hokejový brankář D. Hašek začíná nesměle kritizovat vládu (= tu Fialovu!) za to, že se dosud neomluvila jakési ruské sportovkyni kvůli tomu, že nemohla u nás vystupovat.

Nebyl to právě D. Hašek, kdo zcela nesmiřitelně odmítal účast sportovců z Ruska a Běloruska u nás? Kdosi se tady zbláznil, či co? Zdá se, že v některých „zabedněných“ hlavách se začíná rozsvěcet. To samo o sobě je pozitivní zpráva. Jen ve Strakovce mají stále „zhasnuto“.

A teď přijde to nejpodstatnější: Ministerstvo vnitra se začalo chovat jako v té nejhorší fázi stalinského „rudého teroru“ (1948-1956), kdy si nikdo nebyl jist vlastním životem a kdy „deset let za nic“ patřilo k těm nemírnějším trestům pro „třídní nepřátele“. Tehdejší komunistická justice pracovala na plné obrátky – na politickou objednávku přímo z ústředního sekretariátu ÚV KSČ v čele se soudruhem K. Gottwaldem a jeho nástupcem A. Novotným.

V té době si nebyli jisti životem ani šéfové všemocné Státní bezpečnosti (StB): J. Pavel skončil na dlouhá léta ve vězení, kdežto O. Závodský rovnou na šibenici. Tomuto vnitrostranickému šílenství se v duchu stalinské teorie říkalo „zostřování třídního boje“; po Stalinově a Gottwaldově smrti se již hovořilo jinak: o „přehmatech“ a „porušování socialistické zákonnosti“. Těm padlo za oběť mimo jiné 248 osob, které byly popraveny coby „třídní nepřátelé“.

Zatímco Ministerstvo vnitra ČSR pod vedením V. Noska a jeho nástupce R. Baráka (souběžně s tím existovalo i Ministerstvo národní bezpečnosti, kterému šéfoval L. Kopřiva a po něm K. Bacílek) plnilo do puntíku „zadání“ strany a vlády (jeho cílem bylo zabránit „třídním nepřátelům“, aby se jim nepodařilo „otočit kolo dějin zpátky“ – k poměrům před rokem 1948), dnešní Fialova vláda se rozhodla jít přesně ve stopách těchto soudruhů z období stalinského budování socialismu. Také ona si vykonstruovala své „vnitřní nepřátele“. Těmi mají být členové „dezinformační scény“ a „protisystémové síly“. Oni prý „idealistům“ z Fialovy koalice brání v jejich „budování světlých zítřků“ – tentokrát podle pokynů z Bruselu a z Washingtonu.

Režim z doby po Únoru 1948 a ten dnešní, Fialův neostalinistický, spolu jen zdánlivě nemají nic společného. Opak je však pravdou. Jsou si podobné jako vejce vejci. I ten Fiala vypadá skoro jako soudruh K. Gottwald. Rozdíl mezi oběma režimy spočívá v tom, že komunisté navzdory zločinům, jichž se dopustili, budovali ve svém „svatém“ nadšení průmyslové závody, stavěli přehrady, jakož i byty, školy a zdravotnická zařízení. Tato vláda kromě toho, že skutečnému rozvoji ekonomiky spíše brání a občanům jen škodí, nedělá nic. Pouze politikaří, „hrabe pod sebe“ a okrádá přitom důchodce i ostatní občany. Zůstane po ní jen zdevastovaná země a ožebračení obyvatelé.

A tak – zřejmě z dlouhé chvíle, aby se vůbec něco dělalo, vydalo Rakušanovo Ministerstvo vnitra ČR jedno velice podivné rozhodnutí. Týká se města Karviná v Moravskoslezském kraji. Jakýsi blíže nejmenovaný úředník či úřednice (prý na základě předchozího podnětu čili udání ze strany jistého občana) rozhodl o tom, že „třída Těreškovové“ (název byl používán od roku 1975, ale začal vadit až nyní) musí být přejmenována. V přípise tohoto ministerstva, který byl adresován magistrátu města Karviná, se tvrdí, že tato ulice nese své jméno „v rozporu se zákonem“. O jaký zákon se jedná, není uvedeno.,

Dotyční úředníci mají patrně na mysli ustanovení o tom, že ulice a náměstí mohou být pojmenována pouze po nežijících osobách. Tak to skutečně obecně platí, nicméně se to nedodržuje. Již v minulosti byly ulice, ale i celé městské čtvrti pojmenovány po žijících osobnostech (např. Nová huť Klementa Gottwalda, Vítkovické železárny K. Gottwalda, nábřeží a ulice gen. Svobody atd.). Stovky a tisíce podobných názvů by musely být po celé republice pojmenovány jinak. Prakticky je to neproveditelné.

Zdá se, že se kdosi na tomto ministerstvu zbláznil, nemá co dělat nebo doopravdy nemá ponětí o právním systému našeho státu. Z principu dělby moci je totiž jakékoliv zasahování exekutivy do činnosti samosprávy nejen nepřípustné, nýbrž i nepřijatelné. Úředníci příslušného ministerstva mohou pouze samosprávě něco doporučit, případně navrhnout – a tím to končí. Rozhodnout o tom musí tato samospráva sama. Ať kladně, nebo záporně.

Ještě nejsme tak daleko, aby se o všem rozhodovalo „tam nahoře“. Znamenalo by to, že jsme opět tam, kde jsme byli před rokem 1989. „Sametová revoluce“ (= cinkání klíči na Václaváku a jinde) se konala mimo jiné i proto, aby tato nedemokratická politická praxe z dob komunistické totality skončila jednou provždy. Jak se zdá, v „kachlíkárně“ neskončila. Pouze to někde „spalo“, aby se to s nástupem „fialových demokratů“ znovu probudilo k životu.

Pokud bychom ‒ byť na jedinou sekundu ‒ připustili, že ministerstva budou rozhodovat o tom, co mají či nemají dělat obce, jsme zpátky v tvrdé totalitě. Něco takového se nemohlo stát ani v tak často kritizované době tzv. normalizace, kdy už právní vědomí komunistických mocipánů přece jen pokročilo natolik, že si začali uvědomovat „limity“ toho, co si mohou a co nemohou dovolit.

Srovnatelné s tím, co se teď stalo ve vztahu MV ČR k magistrátu města Karviné, byla pouze situace v 50. letech 20. století, kdy si nikdo z občanů nedovolil ani „ceknout“ při jakémkoliv případu zneužití úřední moci. Někde se komunističtí vládcové ani neobtěžovali konfiskovaný majetek „úředně“ převzít do své správy. Až po změně režimu (1989) se při probíhajících restitucích zjistila řada případů, kdy nebyly vůbec provedeny změny vlastnictví v katastru nemovitostí. Komunisté si byli svou mocí jisti do té míry, že se ani neobtěžovali tyto úřední zápisy formálně provést. Původní vlastníci se pak po desítkách let dozvídali, že majiteli příslušné nemovitosti nikdy nepřestali být. To jsou paradoxy, pane Ferdinande Vaňku!

Podobnost oné doby s tou dnešní je pouze v tom, že chuť zneužívat moc tady byla vždy. A arogance všelijakých Rakušanů a Černochových je plně srovnatelná s padesátými lety. Rozdíl bude nejspíš v tom, že až nadvláda těchto dnešních „nadlidí“ skončí, uvidíme je brzy na lavici obžalovaných – podobně, jak tomu bylo v případě protektorátní vlády z doby Druhé světové války.

Nepodezírám ministra vnitra V. Rakušana, kterému agenda jeho úřadu dávno přerostla přes hlavu a přestává se v ní orientovat, že by musel vědět o každém chybném rozhodnutí kdejakého subalterního úředníčka z „kachlíkárny“. Přesto jsem toho názoru, že by si takové věci měl hlídat, aby se zbytečně nedostával do řečí. Lidé totiž sledují všechno a jejich naštvanost roste každým dnem. Až se ho občané rozhodnou „defenestrovat“, bude na sebereflexi pozdě.

Po známém „extempore“ s Putinovým pytlem na mrtvoly to má tento chorobně domýšlivý komunální politik z Kolína (jeden čtenář z diskuse pod dotyčným článkem navrhuje přejmenovat toto město na DOZIMETR) spočítané. Onen drsný „výstřelek“ mu bude časem připomenut, až se Fialova vláda odebere do propadliště dějin.

O výše uvedeném případu s návrhem na přejmenování ulice Těreškovové v Karviné nás informuje článek s tímto názvem: Třída Těreškovové? Přejmenovat, přikázalo ministerstvo vnitra (PL, 2. 9. 2023, 15:06. Původní informaci přinesl server „Blesk.cz“. Prý nejde o žádnou ideologii. To tvrdí pracovnice zmíněného ministerstva M. Malá. Ano, má pravdu. Jedná se o docela obyčejnou lidskou hloupost a svévoli. Navíc podpořenou úředním razítkem. Dejte totiž blbci razítko a on vám udělá ze života peklo!

Přejmenování této ulice, pokud k němu dojde, se bude týkat 1200 občanů, kteří zde bydlí, a 198 živnostníků. Pro všechny z nich to bude znamenat výměnu občanských průkazů a dalších dokumentů, v nichž je uveden tento název ulice. Až to tito nešťastníci zjistí, jistě těm nekompetentním úředníkům přijdou osobně poděkovat. Měli by si to nechat od nich „proplatit“. Proč by za hloupost jiných měli platit oni, kteří nic nezavinili?

Něco podobného zažila Praha v uplynulém období, a to kvůli přejmenování třídy I. S. Koněva na Žižkově. Tam si o tom rozhodli občané sami – na základě hlasování. To je zcela legitimní, i když z politického a historického hlediska se jedná o nesmysl. Svoji roli i v tomto případě sehrála obliba Čechů v odstraňování soch (např. Koněva v Bubenči) nebo v přejmenovávání ulic a náměstí.

Zatím nevyřešený „oříšek“ představuje velké množství názvů ulic po městech bývalého Sovětského svazu, a to v pražské čtvrti Vršovice. Nejde jen o ulici Ruskou, ale o desítky dalších. Jediné, co v předchozím období stačili místní činovníci udělat, bylo přejmenování bývalé Leningradské ulice na Petrohradskou. Nikdo nemá odvahu v tom pokračovat, protože by to pro dotyčné politiky a úředníky nedopadlo dobře. Už tak je jejich pozice více než vachrlatá.

S přejmenováváním mají problémy i jinde. V bývalém Baťově Zlíně, kde komunisté na počátku 50. let 20. století přejmenovali hotel „Společenský dům“ na interhotel „Moskva“, došlo krátce po ruské invazi na Ukrajinu k dalšímu „památnému“ přejmenování. Teď se jmenuje tento hotel „Zlín“. Zkrátka: hotel „Zlín“ ve Zlíně. To nevymyslíš! Jedině s pomocí „demokratů“ z Fialovy vlády. Nikdo jiný by na takovou pitomost vlastní hlavou nepřišel. Gratuluji!

3. 9. 2023

‒ RJ ‒

Odkaz na článek o hotelu „Moskva“ ve Zlíně:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2022/hotel----zlin----ve-zline--to-nevymyslis-.html

O velkém přejmenovávání ulic v Praze viz tento článek:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2018/1952-----rok-komunistickych-zrudnosti-i-absurdit.html