Svobodné noviny na internetu

Motto: „Komunisti měli Rudé právo a Pětikoalice má Forum24. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“ (Názor čtenáře M. D., Forum24, 10. 9. 2022)

Premiér Petr Fiala (ODS) nenechává nikoho na pochybách, že patří k mimořádně velkým politickým komediantům. Má smůlu pouze v tom, že mnozí z nás toho z dějin této země pamatují víc než on. Kdyby tomu tak nebylo, mohl by od rána do večera lhát a pak se nám, občanům, za zády vysmívat. Zatím u toho byl pokaždé přistižen a nedopadlo to pro něj dobře. Občané si toho totiž všímají, a proto jdou jeho politické „body“ neustále dolů. Dnes mu věří jen něco málo přes dvacet procent naší populace – včetně těch, kteří k volbám nechodí, protože odmítají volit podobné „kašpárky“, jako je právě Fiala.

Náš pan premiér je nejen „komediant“ (podobně jako V. Zelenskyj na Ukrajině), ale i „loutka“ v rukou obratných politických manipulátorů. Ti se obvykle začnou činit v momentě, kdy se Fialovi nedaří. Jako právě teď – po stotisícové demonstraci na Václavském náměstí v Praze ze dne 3. 9. 2022. Není to tak dávno, kdy se ve sdělovacích prostředcích objevila informace o návštěvě Fialova bezpečnostního poradce T. Pojara (jeden z „vyvolenců“ Aspen Institutu) v Kyjevě. Ta zpráva nedávala žádný smysl, protože důvod této návštěvy byl zamlžený. Vše se vyjasnilo až v těchto dnech.

Pokud si čtenáři SN dobře vzpomínají, Fiala spolu s představiteli Polska a Slovinka navštívil dne 15. 3. 2022 Kyjev, v té době prý obklíčený ruskými vojsky. Tehdy z toho byla malá roztržka přímo uvnitř nejvyšších kruhů EU: nikdo to totiž nechtěl za EU „posvětit“. Zkrátka: jednalo se o „partyzánskou“ akci – bez souhlasu EU, na vlastní pěst zúčastněných předsedů těchto tří vlád.

Vyrojila se také spousta spekulací o tom, že o žádnou návštěvu Kyjeva nešlo. Nejrozšířenější názor byl ten, že cestovali kamsi na území Polska nebo na hranice s Ukrajinou, kde se teoreticky mohlo setkání s některými zástupci Ukrajiny uskutečnit. Dodnes nevíme, jak to skutečně bylo. Pár zveřejněných fotografií tuto návštěvu nijak nedokazovalo. Zpochybněny byly i filmové záběry ze setkání se Zelenským – kvůli nesrovnalostem v zařízení interiéru údajného prezidentského paláce. Jak to bylo doopravdy, to se nejspíš dozvědí až naši potomci – někdy za padesát let, až to nebude nikoho zajímat.

Ať tak či onak, obě informace, které se nyní objevily v souvislosti s P. Fialou, se týkají Polska a V. Zelenského. A obě souvisí se snahou kohosi z EU, kdo se pokouší zabránit pádu dohasínající politické hvězdy P. Fialy do propadliště dějin. Pokus vrátit tuto „hvězdu“ zpátky na orbit považuji za zcela marné úsilí. Fiala má totiž výjimečný talent v tom, aby si všechno pokazil sám: jednak nemoudrými řečmi na adresu demonstrantů i občanů, jednak soustavným nicneděláním a přehazováním zodpovědnosti za vlastní neschopnost na Brusel.

Zkrátka: s P. Fialou to musí být hodně nahnuté, zvláště po oné demonstraci z 3. 9. 2022. Proto si povolal na pomoc hned dva nejvyšší představitele Polska a Ukrajiny. Před několika dny bylo našimi sdělovacími prostředky oznámeno, že během jednání ekonomického fóra v polském Karpaczi obdržel P. Fiala cenu nazvanou „Člověk roku“. Vypadá to div ne jako Nobelova cena, ale není tomu tak. Jedná se o cenu za rozvíjení česko-polských styků, které nikdy nebyly moc vřelé – z důvodů historických. Fiala se tak zcela nelogicky ocitl vedle osobností světového formátu. On sám je nanejvýš politikem, a to ještě velmi špatným, spíše regionálního významu.

A aby těch překvapení, která mají zvýšit renomé tohoto málo zajímavého a zcela přehlédnutelného člověka, jenž momentálně předsedá-nepředsedá Radě EU, oznámila nám některá vybraná média další „převratnou“ informaci: prezident Ukrajiny V. Zelenskyj odhalil v Aleji odvahy v Kyjevě jakousi pamětní desku na počest Fialovy návštěvy tohoto města dne 15. 3. 2022.

Jak doplňují někteří lépe informovaní novináři, jeho jméno na té desce či destičce je spolu se jmény Morawieckého, Kaczyńského a Janši. Jiní, lépe zpravení publicisté, dodávají, že se nejedná o klasickou pamětní desku, ale o jakousi dlaždici, jaké známe z Hollywoodu. Ono je to vlastně šumafuk. Je to jenom politické divadýlko pro oklamání veřejnosti. Nic víc. Být oceněn zemí, která byla před válkou s Ruskem nejzkorumpovanější v celé Evropě, to je spíš ostuda než pocta!

Nechci se P. Fialovi posmívat, ale směšným se stává vlastním přičiněním. Že by měl tak nízké IQ, když mu není hloupé s takovýmto oceněním ještě za svého života vůbec souhlasit? Tuší vůbec, na jak „tenký led“ se tímto počínáním pustil? Dostal se totiž díky tomuto nerozvážnému počínání na stejnou úroveň jako sovětský diktátor J. V. Stalin.

Po něm bylo ještě za jeho života pojmenováno nejedno město v SSSR i v jiných státech (u nás jsme měli ve Vysokých Tatrách namísto Gerlachovského štítu „Stalinov štít“, nebo v Praze „ČKD Stalingrad“). Naši přičinliví předkové mu dokonce krátce po jeho 70. narozeninách (*21. 12. 1879) začali stavět největší skupinové sousoší na světě. Ve šlépějích „generalissima Mír“ šli i naši „malí Stalinové“, např. K. Gottwald, A. Zápotocký, G. Kliment, po nichž byly ještě za jejich života pojmenovány některé průmyslové závody; po Gottwaldovi byl dokonce přejmenován Baťův Zlín.

Co se týká těch pamětních desek, zvykli jsme si na to, že hned po válce byly odhalovány jako připomínka hrdinů z Pražského povstání a rovněž osvoboditelů z roku 1945, ať už těch ruských či ukrajinských, tak i těch amerických. Je běžnou praxí, že odhalovat pamětní desky žijícím osobám není vhodné. Zkrátka: nedělá se to. Asi i to bude patřit k oné, dlouho ohlašované ZMĚNĚ, s níž po loňských volbách přišla Fialova koalice SPOLU. (Fiala se dopustil ještě jednoho obrovského „faux pas“, a to tím, že vyznamenal medailí K. Kramáře některé své spolucestovatele z onoho vlaku do Kyjeva. To se nedělá! Je vidět, že premiér nemá ve svém týmu žádné odborníky, kteří by ho včas varovali před prováděním podobných hloupostí.)

A když už jsme u těch pamětních desek, není od věci připomenout, že v Praze, ale i na jiných místech bývalého Československa pár desítek, možná i stovek takových památek máme. Kdysi bývala na budově Lidového domu v Hybernské ulici umístěna pamětní deska na počest účasti V. I. Lenina na tajné „pražské“ všeruské konferenci SDDSR (= Sociálně demokratické strany Ruska), na níž došlo rozštěpení této strany na „bolševiky“ a „menševiky“. Na přítomnost V. I. Lenina upomínala za minulého režimu také pamětní deska na Rysech ve Vysokých Tatrách na slovensko-polské hranici; k jeho památnému výstupu došlo v roce 1913.

Proč to všechno připomínám? Opravdu P. Fialovi nikdo z jeho okolí taktně nenaznačil, že podobné chování, které těmito oceněními prokázal, jsou nejen výrazem nevkusu, nýbrž především obrovské arogance? Je zcela nepřijatelné, aby politik demokratického státu podléhal stejným papalášským móresům, jak to svého času činívali vysocí komunističtí pohlaváři. Chápu nicméně P. Fialu v tom, že si chce užít ještě těch pár okamžiků pomíjivé slávy, které mu osud vyměřil. Brzy to skončí a on zmizí v propadlišti dějin. Kdyby byl skromnější, možná by se i dostal do učebnic dějepisu. Takto nejspíš nikoliv. Možná jen jako odstrašující příklad toho, jak se to dělat nemá.

Nejen já, ale jistě i mnoho jiných spoluobčanů sleduje s velkými rozpaky počínání našeho „premiéra, kterého nám bude závidět celý svět“. Jednoho takového politika jsme po r. 1989 již měli. Jmenoval se V. Havel. Dnes po něm neštěkne ani pes. Zkrátka: P. Fiala se chová, jako by doopravdy teprve včera přiletěl z Marsu a ještě se nestačil aklimatizovat. Svým podivným chováním nás, spořádané občany, které onálepkoval označením za „ruské trolly“, nepřesvědčil o tom, že je dobrým premiérem. Inu, budeme si muset zvolit lepšího. Zatím bude stačit takový, který nepotřebuje dostávat různá mezinárodní ocenění (v tomto směru byl exprezident V. Havel mnohonásobně horší „sběratel čestných doktorátů“ a dalších cen) či pamětní desky.

Pro řadového občana je daleko důležitější, aby jeho premiér hájil nikoli zájmy Ukrajiny, Evropské unie či militaristických kruhů USA, ale českých občanů, kteří tady žijí a zvelebují tuto zemi pro sebe i pro své potomky. Fiala se bohužel stal nejen nejméně oblíbeným českým premiérem za celou dobu od roku 1989, ale je i nejméně schopným a důvěryhodným představitelem našeho státu v rámci EU. Proto se obávám, že mu tyto „blýskavé cetky“ v podobě ocenění a pamětních desek budou houby platné. Jsem toho názoru, že jednou v učebnicích dějepisu bude tučným písmem vytištěna tato věta: „Petr Fiala byl největší ostudou české politiky od roku 1989.“

Stranou ponechávám fakt, který přesto nepovažuji za nevýznamný: Fiala a jeho společníci si totiž zvolili ke své návštěvě Kyjeva 15. březen, který je v českých a československých dějinách zapsán jako mimořádně tragické datum. Komu a jaký „signál“ tím náš známý „signalista“ hodlal vyslat? On to jistě ví a já to zase tuším. Proto věřím tomu, že za padesát let se dozvíme celou pravdu o oné historické „cestě vlakem do Kyjeva“. Aspoň naši potomci budou mít příležitost poznat pravdu o našich politicích. Kdybychom u nás měli nějaké „investigativní“ novináře, jistě by dnem i nocí pátrali po tom, jak to s tou Fialovou cestou bylo. Potvrzuje se však, že u nás již žádní investigativní novináři nejsou. Když tak: jedině v hluboké ilegalitě.

Tak trochu mi to všechno připomnělo naprostý nezájem badatelů a historiků dozvědět se pravdu o smrti J. Masaryka (†10. 3. 1948). Kdyby byla provedena exhumace jeho těla, bylo by hned všechno jasnější. Za celých 74 let od tragické smrti J. Masaryka totiž nikdo po exhumaci nevolá. Nejspíš všichni dobře vědí nebo aspoň tuší, že jeho tělo tam již dávno neleží. Nebo tam neleželo nikdy. Obávám se, že tak nějak podobně to bude i s tou Fialovou cestou do Kyjeva. Zřejmě taky budeme muset čekat dlouhé desítky let. Češi rádi čekají na Godota. Je to jejich národní „koníček“.

10. 9. 2022

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Fiala málem dostal po čuni­…

Četl jsem v kterési diskusi pod článkem o našem panu premiérovi, že nejvíc by mu sedělo, kdyby pracoval někde v knihovně – místo na Úřadu vlády ČR. Tam by prý nadělal nejméně škod. Musím s pisatelem tohoto názoru souhlasit v tom, že P. Fiala je v politice málo použitelný „exemplář“: neumím si ho představit dokonce ani v roli nějakého starosty malé obce. Podle mého názoru se do politiky dostal omylem, a ti, kteří ten „omyl“ způsobili, teď nechtějí přiznat, že se zmýlili. Proto ho v jeho funkci udržují – jako lékaři klinicky mrtvého pacienta na přístrojích. Zdálky vypadá, že ještě žije, ale jen zasvěcenci vědí, že je již dávno po smrti. Tak nějak to totiž s P. Fialou je i v čele „jeho“ vlády.

Proto za sebe nechává hovořit kdejakého nekompetentního „troubu“, co má díru do zadku a myslí si, že je „ředitelem zeměkoule“. Proto rovněž dopouští, aby do médií promlouvali nejrůznější hlupáci z jeho koaličního týmu, z nichž jeden radí občanům, aby nesvítili a netopili, zatímco jiný/á doporučuje, aby si oblékli pro jistotu dva svetry. Takové „mudrlanty“ jsme v naší politice ještě neměli, alespoň po Listopadu 1989 ne. Degenerace českého národa pokročila mílovými kroky vpřed. Obloukem se pomalu dostáváme tam, kde jsme již jednou byli. Pamatuji to ještě jako kluk: „Doženeme a předeženeme (toho a toho).“ „Již naše generace bude žít v komunismu“. Co mi to jen připomíná?

Ale zpátky k našemu nepochopenému, leč někdejší „opozicí“ vysněnému premiérovi, za něhož se prý nebudeme muset stydět. No – já nevím. Podle reakcí našich občanů to vypadá tak, že se za něho stydí čím dál tím víc lidí. Potvrzuje to i video z jeho nečekané, kýmsi naplánované návštěvy obcí na rozhraní mezi Slováckem a Hanou. K této předvolební návštěvě došlo v sobotu dne 10. 9. 2022 a premiér P. Fiala během ní „hovořil“ s občany tří lokalit: Uherského Hradiště, Otrokovic a Napajedel.

Zatímco mezi těmi vlídnými „vítači“ byli rozesmátí lidé ze Slovácka, zřejmě pod vlivem konzumace burčáku, přijetí v Otrokovicích, které tradičně patří ke zlínské průmyslové aglomeraci, se vyznačovalo zcela odlišnou atmosférou. Lidi tam prý byli na pana premiéra zlí, nahněvaní a někteří z nich doslova agresivní. Málem to skončilo fackami. Je to taky nerozum – jít mezi lidi bez policajtů, případně těžkooděnců, a to poté, kdy P. Fiala pronesl mnoho zbytečných slov o „proruských silách“ či „přívržencích Putina“! To říkat neměl, protože tím si velmi naštval i ty voliče, kteří by mu možná dali svůj hlas. Teď už mu nikdo nic nedá.

Možná není od věci poznamenat, že Uherské Hradiště a Napajedla patří ke Slovácku, kde žijí vcelku bodří a dobrosrdeční lidé. Jiné je to ovšem s Otrokovicemi, které již přísluší k národopisné oblasti Hané. Hanáci, jak známo, jsou nejen velké „držgrešle“, ale většinou nemají ani dobrou povahu. Vím to z vyprávění svého otce, ale i dalších lidí, kteří s nimi udělali špatnou životní zkušenost. A mohu to potvrdit i sám za sebe. Tady evidentně „padla kosa na kámen“, protože nastávající problémy odhalily právě tyto špatné charakterové vlastnosti Hanáků.

Musím však pana premiéra uklidnit: na Valašsku by dostal pár facek – namísto štamprle slivovice na přivítání. Tam by se s ním nikdo nemazlil ani by mu nemazal med okolo huby. Proč? Protože Valaši jsou „historicky“ velmi tvrdé nátury, které byly po staletí zvyklé dobývat si chleba v těžkých podmínkách. Na políčkách, jež rodily kamení a kde se ani bramborám moc nedařilo, natož obilovinám nebo jiným plodinám. Znát rozdíly jednotlivých národopisných oblastí Moravy se proto vyplatí. Příště by si P. Fiala měl obstarat nějaké pořádné informace, než se rozhodne podnikat své neohlášené návštěvy mezi občany. Lidi mají svých starostí dost a na nějaké „vykecávání“ se s vrchností nemají čas.

Osud tomu chtěl, že P. Fiala narazil na dav nespokojených občanů, kteří si nebrali servítky a všechno mu od srdce řekli. Prý tam zazněly tyto věty: „Táhni na Ukrajinu! (…) Jsme normální lidi, žádní Rusáci!“ ‒ „Demisi! Demisi!“ ‒ „Spravedlnosti neutečeš!“ ‒ „Kecy v kleci, kecy v kleci.“ ‒ „Že se nestydíte jít mezi lidi.“ ‒ „Ať jde na Ukrajinu!“

Převaha rozzlobených občanů byla zřejmá. Tam by neuspěl ani M. Kalousek. Premiér P. Fiala to vyřešil po svém: v sousedním městě Napajedla narazil prý na příjemnější prostředí. Napsal o tom na sociálních sítích: „Výborná atmosféra ve městě a milá setkání s občany.“ Asi to tam někdo mezitím „zařídil“, aby to tentokrát dopadlo dobře. Z toho plyne jedno důležité poučení pro příští premiéry: Nejezděte nikam, kde nemáte svůj „fanklub“! Tam by to mohlo dopadnout stejně jako v těch Otrokovicích.

Nabízím panu premiérovi racionální vysvětlení té nahněvanosti občanů. V Otrokovicích totiž před 90 lety (12. 7. 1932) zahynul při tragické letecké nehodě zakladatel slavné obuvnické firmy T. Baťa. Zdejší obyvatelé to těžce nesou až do dnešních dnů.

11. 9. 2022

‒ RJ ‒