Lidovci již dávno nehájí křesťanské hodnoty!
Dalo se očekávat, že v probíhajících šarvátkách kandidujících politických stran a hnutí někdo z politiků téma křesťanských hodnot zvedne. A je vcelku logické, že to budou lidovci, konkrétně jejich místopředseda a šéf poslaneckého klubu J. Bartošek. Musím to uvést hned v úvodu, aby bylo jasné, jak se věci mají. Kdo sleduje dění v Poslanecké sněmovně (PS), tomu nemohlo uniknout, že k největším demagogům z řad poslanců již dlouhou dobu patří právě J. Bartošek, kterého lidovci bůhvíproč označují za svého „bezpečnostního experta“. Jak na to přišli a odkud dovozují jeho schopnost vyznat se v této složité problematice, to je pro mne již mnoho let záhadou.
Vždyť tento politik z jihočeských Dačic je absolventem českobudějovické „hnojárny“ a na rozdíl od jiných kolegů nikdy neprošel ani „nalejvárnou“ T. Pojara na CEVRO Institutu. To by měl být základní, kvalifikační předpoklad pro to, aby se někdo mohl označovat za „experta na bezpečnost“. Je to na stejné úrovni, jako když se novinář P. Žáček (ODS) vydává za „historika“, a to jen na základě toho, že několik let (dávno, dávno tomu) řediteloval Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
Lidovecký poslanec J. Bartošek, který v podzimních volbách kandiduje jako „dvojka“ za koalici SPOLU v Jihočeském kraji, vstoupí v listopadu t. r. mezi padesátníky. To už věru není žádné mládí. A pokud ve volbách neuspěje, což vyloučit nelze, bude se muset po více než deseti letech spokojeného života za peníze daňových poplatníků vrátit ke své původní profesi – terapeuta.
Musím nicméně tohoto lidovce pochválit: na rozdíl od svých kolegů má na kandidátce u svého jména uvedenu právě tuto profesi, nikoli označení „poslanec“. Z toho se dá soudit, že ve své znovuzvolení příliš nevěří a nerad by případné voliče, kteří poměry v KDU-ČSL zase tak moc neznají, provokoval. Lidi už mají politiků i tak dost: umísťují se již dlouhou dobu na pomyslném žebříčku až na té nejspodnější příčce ze všech profesí. Bartošek se ve vrcholné politice pohybuje celou poslední dekádu, a tudíž patří k ostříleným hráčům. Přesto si zřejmě uvědomuje, že tyto volby mohou jeho kariéru náhle ukončit. To doopravdy mohou!
Jistou změnu ve stylu vystupování tohoto politika jsem zaznamenal teprve na počátku letošního léta. Některým lidovcům, jak se zdá, konečně došlo, že vyhlídky jejich partaje na pokračování ve vrcholné politice jsou nevalné. Zatím poslední předseda strany, M. Jurečka, jemuž chybí jakákoli sebereflexe a realistická vize, co se bude s touto stranou dít po letošních volbách, sice „jede“ jako tank (spíše jako traktor), ale KDU-ČSL se za rok a půl jeho šéfování propadla z pěti procent na pouhá tři procenta preferencí. S tím ani společná kandidátka koalice SPOLU nic nenadělá, protože s tímto výsledkem strana jako taková končí. Pár míst poslanců budoucnost této straně nezajistí. KDU-ČSL se tak ocitla v jedné řadě s již „mrtvými“ kolegyněmi: ČSSD a KSČM. (S TOP 09 to není o nic lepší, ale tato strana se zatím vznáší v jakémsi vzduchoprázdnu: snad v očekávání, že tu jejich budoucnost vyřeší hypotetické hlasy zahraničních voličů.)
Není proto divu, že alespoň část členů a funkcionářů naší druhé nejstarší strany, KDU-ČSL, si nenechává pro sebe obavy o další osud této partaje. Lidovci se cítí čím dál víc ohroženi ze strany svých politických konkurentů. A protože v posledních letech KDU-ČSL (vinou nezodpovědného vedení) hodila za hlavu jako nepotřebnou ideologickou veteš hlásání křesťanských myšlenek a pohrdla i tradičním katolickým voličstvem, hlavně z moravských vesnic, je dnes tato strana na tom tak, že ji skoro nikdo nevolí. Lidovcům se přihodila stejná „nehoda“ jako Hamáčkovým socanům, kteří začali koketovat s tzv. městskými liberály, protože tradiční voliči z fabrik se jim nezdáli být dost nóbl. Proto se dnes hamáčkovci připravují na stranický „funus“. Momentálně probíhajícími předvolebními maškarádami pro televizní diváky se jen pokoušejí tu černou můru zaplašit.
─────
Situace v KDU-ČSL je hodně zlá již delší dobu. Svůj díl viny na tom má jak M. Jurečka, tak i celá ta jeho „partička“ bezskrupulózních kariéristů, tvořená příslušníky generace „Husákových dětí“ – včetně J. Bartoška. Ten si nejnověji postěžoval v Šafrově internetovém deníku „Forum24“ na to, že se prý u nás kdekdo hlásí ke křesťanským hodnotám. (Proč by se nehlásil, když to dělá i Evropská unie?) A tak J. Bartošek nelenil a v rámci předvolební kampaně sepsal článek s titulkem: Jsou křesťanské hodnoty jen laciné politické gesto? Jak pro koho (Forum24, 23. 9. 2021).
Celkové vyznění tohoto článku je takové, že do „hájemství“, které až dosud považovali lidovci za své výsostné území, začali pronikat nikým nezvaní politici z jiných stran a hnutí. Jisté koketování s křesťanskými hodnotami můžeme pozorovat u ČSSD, ODS, ale i u TOP 09. Již delší dobu nosí na krku výrazný a nepřehlédnutelný křesťanský křížek ministryně financí A. Schillerová (ANO 2011). A nejen to. Namísto lidovců, kteří na to v posledních letech začali kašlat, se na tradičních „Dnech lidí dobré vůle“ na Velehradě v předvečer státního svátku 5. 7. začali objevovat úplně jiní politici: nejen A. Schillerová, která tady byla již v r. 2019, ale i V. Klaus ml. (Trikolóra) nebo P. Gazdík (STAN) atd.
Zdá se, že lidovci postupně začali vyklízet své pozice tam, kde kdysi bývali silní: dobrovolně se dokonce nechávají odstavit na vedlejší kolej politiky z jiných stran. Skoro to vypadá tak, jako by jim to nevadilo. Chybí jim nejen síla, ale hlavně přesvědčivost, že to s tou obhajobou křesťanských hodnot myslí vůbec vážně.
Nedávno, vloni na podzim, zlínský hejtman Jiří Čunek nedokázal využít ani prostého faktu, že jeho starší bratr, jezuita Josef Čunek, působí jako kněz přímo na Velehradě: jeho mše těsně před krajskými volbami 2020 nepřinesla očekávaný výsledek. Za promarněnou šanci lze hodnotit také fakt, že z Čunkovy iniciativy byl s téměř ročním zpožděním odhalen u Tupes na Uherskohradišťsku památník na počest návštěvy papeže Jana Pavla II. v roce 1990 na Velehradě.
(Papež se tehdy nechal přepravit helikoptérou z Prahy, kde se dne 21. 4. 1990 konalo velké shromáždění věřících na Letenské pláni, do tohoto místa poblíž Velehradu, aby mohl navštívit tuto kolébku našeho křesťanství a vzdělanosti. Na místě přistání dala obec Tupesy vybudovat zmíněný památník. Před veřejností zůstala tato událost „s křížkem po funuse“ téměř utajena. Dozvěděl se o ní jen málokdo.)
Úpadek římskokatolické církve v českých zemích za posledních 30 let je do očí bijící. Je patrný již z toho, že současný papež František nedávno navštívil Slovensko, ale do českých zemí vůbec nezavítal. Zájemci z řad českých věřících, kteří se s ním chtěli setkat, mohli využít jeho návštěvy Šaštína (poblíž Senice na západním Slovensku). Inu, to není onen „slovanský“ papež, Polák K. Wojtyla, který si dobře uvědomoval, že kolébkou křesťanství ve střední Evropě byly Morava a Čechy, odkud se křesťanství šířilo dál: do Polska a do Uher ‒ dnešního Maďarska.
A byl to opět papež Jan Pavel II., kdo náležitě dokázal ocenit úlohu druhého pražského biskupa sv. Vojtěcha (Adalberta), jako velkého „christianizátora“ regionu střední Evropy. Papež František, pocházející z Latinské Ameriky, může stěží rozumět těmto historickým specifikům, např. i tomu, proč mají ČR, SR, Maďarsko a Polsko k sobě tak blízko – již déle než tisíc let.
Postupné opouštění křesťanských hodnot v posledních letech u nás je především důsledkem velice vlažného přístupu vedoucích funkcionářů z generace „Husákových dětí“ ve vztahu k náboženské problematice. Netýká se to pouze lidovců, ale má to obecnou platnost. Během několika posledních let jsem nezaznamenal, že by si vedení KDU-ČSL vůbec připomnělo nějaké naše církevní jubileum, ačkoliv k tomu byla nejedna příležitost. Já sám jsem je za to kritizoval, a to v souvislosti s připomínkou 70. výročí Číhošťského zázraku (1949) a tragické smrti P. J. Toufara (1950) či „Případu Babice“ (1951), který se rovněž týkal souzených a následně popravených římskokatolických kněží (V. Drbola, F. Pařil, J. Bula).
Všechna zmíněná jubilea připomněla i Česká televize (ČT), která se jinak chová vysloveně protikřesťansky, ačkoliv má svou „náboženskou redakci“. Je to jeden z paradoxů této údajně „veřejnoprávní televize“. I to má své vysvětlení: většina redaktorů ČT patří rovněž k oné problematické generaci „Husákových dětí“, které si odnesly z minulého režimu tu nejhorší komunisticko-ateistickou výchovu. Dokonce i soudruh G. Husák se nakonec zachoval líp než oni: na smrtelném loži se prý vrátil do lůna Církve svaté.
─────
Obavy J. Bartoška, týkající se toho, že KDU-ČSL bude časem nahrazena jinými politickými subjekty, jsou docela pochopitelné. Kdyby se lidovci (spíše politici této strany – na rozdíl od členské základny) nestyděli hlasitě se hlásit k oněm křesťanským hodnotám, jistě by to veřejnost, a tedy i voliči, zaregistrovali a opláceli by jim to tím, že je budou volit. To se však již delší dobu neděje. V současnosti lidovce téměř nikdo nevolí – dokonce ani obyvatelé z tradičně religiózních regionů Moravy, kde mívali lidovci v minulosti vždy pevné voličské jádro. Dnes ho již nemají, a proto se o tento elektorát neúspěšně „přetahují“ s nově vzniklými politickými subjekty: ANO 2011 a Piráty. Politiky STAN do toho nepočítám. Jsou to vesměs politické „korouhvičky“, které občas chodí do kostela nebo navštěvují církevní pohřby někdejších komunistických pohlavárů. (Např. P. Gazdík na pohřbu F. Čuby ve Štípě na Zlínsku v r. 2019.)
Obávám se, že právě J. Bartošek nepláče na tom správném hrobě. Namísto obhajoby křesťanských hodnot slyšíme z úst tohoto politika od řečnického pultíku v PS něco úplně jiného. Bartoškovy plamenné řeči se v poslední době točí hlavně okolo geopolitických témat: příliš často varuje před hrozbou Ruska, hlavně v souvislosti se záměrem na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Až komickou podobu dostává Bartoškova kritika Ruska v záležitostech činnosti ruských tajných služeb: údajná účast agentů GRU na výbuších muničních skladů ve Vrběticích na Zlínsku, zpravodajské „hry“ okolo „agenta s ricinem“, zoufalá snaha udržet ve funkci ředitele BIS plk. M. Koudelku aj.
Ptáte-li se, co to má společného s křesťanskými hodnotami, odpověď se nabízí sama: NIC! Není pak divu, že J. Bartoškovi ani dalším lidoveckým politikům nezbývá moc času na ty „křesťanské hodnoty“. Až dostane od svých „loutkovodičů“ pokyn, J. Bartošek jistě rychle „přešaltuje“ k jiným hodnotám, např. k těm „evropským“, jejichž nejviditelnějším reprezentantem je pornoherec J. Janda. Po Jurečkově politickém „přemetu“ ohledně manželství homosexuálů se lze doopravdy nadít čehokoliv.
Inu, z KDU-ČSL se stala „kreativní“ strana, použitelná k jakémukoli účelu. V tom začíná nebezpečně konkurovat „Pirátům“. Také oni mají smysl pro každou špatnost: hlavně že prospívá jejich zájmům. Na těch ostatních lidech už přece nezáleží. Dřívější zásada lidovců „Kam vítr, tam plášť“ se operativně mění: podle momentální politické „objednávky“ a pokynů těch, kteří o dění ve straně ve skutečnosti rozhodují. Kdo si myslí, že jsou to členové této strany, velice se mýlí. Ti jsou tam jenom do počtu, aby vytvářeli dojem, o jak „mohutnou“ stranu se jedná. Někdejší Luxova „klidná síla“ se za ty dvě dekády od jeho smrti změnila v „línou sílu“. S tím už se nedá uspět v žádných volbách – dokonce ani v těch komunálních.
Ještě před odchodem našich poslanců na letní dovolenou, zaznívaly od řečnického pultíku PS nejrůznější hlášky. Zatím nejlepší na adresu stále zmatenějších lidovců, kteří ze zoufalství nevědí, kudy kam, pronesl komunistický poslanec Z. Ondráček. V parafrázi na známý výrok Z. Svěráka z filmu „Obecná škola“ tento politik pronesl: „Co lidovec, to pitomec.“
Všechno nasvědčuje tomu, že po podzimních parlamentních volbách o KDU-ČSL již neuslyšíme. Měli bychom se proto připravit na letošní třetí politický „funus“. Všechny tři strany (ČSSD, KSČM, KDU-ČSL) by měly uzavřít gentlemanskou dohodu o pořadí těchto pohřbů. Navrhuji zvolit datum podle letopočtu vzniku strany: 1878 ČSSD, 1919 KDU-ČSL a 1921 KSČ(M).
Vzkaz voličům: Neházejte lístky „mrtvým“ stranám! Dejte je raději těm „živým“! Mnoho štěstí u voleb!
28. 9. 2021 (Psáno v den svátku zemského patrona sv. Václava.)
‒ RJ ‒
Vyobrazení: Zavraždění sv. Václava dne 28. 9. 935 ve Staré Boleslavi. Vyobrazení pochází z Wolffenbüttelského kodexu Gumpoldovy legendy o sv. Václavovi, který vznikl okolo r. 1006.
─────
Odkazy na články o J. Bartoškovi a o moravském Velehradu:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2021/jeste-vetsi----znalec----dejin-nez-m.-pekarova-adamova-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2021/---nase-zeme-nutne-potrebuje-zmenu-k-lepsimu---.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2021/hloupy-politik-neprosadil-svuj-scestny-navrh-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2020/cunkuv----pamatnik----s-krizkem-po-funuse-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2019/velehrad-----test-soudnosti-nasich-politiku-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2018/zase-ten-babis--tentokrat-coby----pritel----krestanu.html
