Svobodné noviny na internetu

Život píše zaručeně autentické příběhy…

Stala se u nás v těchto dnech tato úsměvná příhoda. Jistá předsedkyně jedné bezvýznamné, levicové pidistraničky, která se omylem vydává za politickou pravici („politolog na baterky“ P. Fiala k této záměrné manipulaci mlčí, protože je to ignorant a zbabělec), chtěla zvýšit zájem voličů o tuto podměrečnou partaj, která má aktuálně 2-3 procenta preferencí. A tak nelenila a přidala se k těm, kteří v rámci právě probíhající předvolební kampaně raději dehonestují „knihu“ A. Babiše s názvem „Sdílejte, než to zakážou“, než aby mohutně propagovala podnětné myšlenky své strany nebo koaličního projektu SPOLU. Ale protože žádné nové nejsou (kde by se v těch prázdných hlavách vzaly, že ano?), musí vzít za vděk vším, co přináší dění na naší politické scéně.

Spolupráce v rámci předvolební koalice SPOLU, jak se dalo očekávat, jaksi „hapruje“, a tak M. Pekarová-Adamová raději dělá kampaň sama za sebe. Tím jen potvrzujete, co jsem napsal již na samém začátku roku, když ti tři „spasitelé“, kteří demonstrativně podepisovali jakési ujednání o příští koalici u sochy T. G. Masaryka na Hradčanském náměstí, že se jedná o „mrtvě narozené dítě“. Zkrátka: „politický potrat“, abych to nazval podle pravdy, i když se to jistě některým přecitlivělým jedincům asi nebude líbit. Pravda vždy spíš kouše (jako pes), než aby hladila.

Nebudu předstírat, že této politické taškařici jsem od samého začátku nefandil a prorokoval jsem její brzký konec. Že to vydrží až téměř do voleb, překvapilo nejen mne, ale nejspíš i tyto tři předsedy. Po volbách se to stejně rozpadne a každý si půjde svou cestou. Proto nechápu ty zbytečně vyhozené miliony za kampaň, které se daly využít smysluplněji. Třeba na sociální péči nebo na jiné potřebné věci, na něž ve státním rozpočtu není dost peněz.

Kritika předvolebních knih je sice vděčné téma, ale v našich končinách nemá příliš velké zázemí ani podporu voličů. Ti jsou rádi, když dostanou něco zadarmo. Možná si to někdo i přečte, i když to moc nepředpokládám. Češi jsou jako voliči líní číst a programům stran věnují jen malou pozornost. Spíš rozumí tomu, když jim někdo přidá pětistovku nebo tisícovku k důchodu. To pocítí každý z těch, koho se to týká. Čtení knih ještě nikoho nenasytilo. O duševní „stravu“ naši občané příliš nestojí. Proto je u nás tolik ateistů a ještě víc „konzumeristů“. To jen my si falešně nalháváme, že jsme sečtělý národ. Možná tak národ sledovatelů videí a „brouzdačů“ po internetu, ale čtenářů…?

Dnes už by se „učitel národů“, J. A. Komenský, se zlou potázal, kdyby požadoval „školu hrou“ nebo kdyby radil našim dětem: „Uč se, synu, moudrým býti.“ Od našich dětí, které po roce absentování ve škole patřičně zlenivěly, by patrně slyšel: „Komenský? Není to ten, co skákal z okna na ženský?“ A tím by nejspíš snahy o pokračování kultivace našich potomků skončily: uvízly by na mělčině nepochopení a nezájmu dětí i jejich rodičů.

Ale vraťme se k těm předvolebním knížkám, dá-li se to tak označit. Již před volbami 2017, které vynesly k moci A. Babiše, jsem v jednom docela obsáhlém článku kritizoval tehdejší Babišovu knihu „O čem sním, když náhodou spím“. Také s ní Babiš prováděl to, co letos: rozdával ji lidem na svých setkáních s voliči ‒ s vlastnoručním podpisem a zdarma. Češi vždy ocení to, co je zdarma, ale jen málokdo přemýšlí o tom, kolik práce a peněz to stojí. Když má ANO 2011 dost peněz na to, aby to Babišovi zaplatilo, proč ne?

[Článek o Babišově knize se nazýval: Babišovy pohádky pro děti a dospělé (SN č. 8/2017, vloženo 6. 8. 2017, ZDE). Ještě po čtyřech letech stojí za přečtení – jako důkaz toho, jak málo se od té doby u nás změnilo.]

To předsedkyně TOP 09 M. Pekarová-Adamová, na rozdíl od A. Babiše, ale také I. Bartoše, žádnou knihu nevydala. S jejími problémy s pravopisem to chápu a nijak mě to nepřekvapuje. A tak jí nezbývá nic jiného, než aby záviděla těm úspěšnějším, kteří to na rozdíl od ní zvládli, a pomlouvala. Tak se to u nás dělává – po staletí: „Když chcípla koza mně, Panebože, dej, ať chcípne také sousedovi!“

S předvolebními knížkami, pro něž v naší zemi není odpovídající tradice, je celkově potíž. Naši politici nejsou na tak vysoké intelektuální úrovni, aby byli schopni – bez cizí pomoci a ve velice krátkém čase – „vysypat z rukávu“ nějaký smysluplný text, kterým by dokázali veřejnost zaujmout. Něco, co by mělo „hlavu a patu“ a co by se zároveň dalo snadno číst, aby po takové knížce sáhla i babička, která je zvyklá jen luštit křížovky nebo listovat v knihách o kuchařském umění.

Naposledy se o něco podobného pokusil nazrzlý veterinář z KDU-ČSL, ale nedopadlo to zrovna slavně. Místo politické vize této strany, kterak změnit život v naší zemi k lepšímu, psal tento politik o sobě a o své nemoci. Představil se jako typický „narcis“ a ten, jehož by měli všichni litovat. Proč by voliči někoho takového volili? Tuto otázku si nejspíš ani nepoložil. Je jasné, že straně i sobě tím jen ublížil: ta od té doby padá hlouběji a hlouběji. Dnes je na třech procentech. S tím už se žádné zázraky dělat nedají. Leda tak připravovat stranický „funus“.

Knihy tohoto druhu doopravdy nepotřebujeme. Snadno se bez nich obejdeme. Víc než žvanění politiků o tom, jak by to udělali oni, kdyby se dostali k plným korytům a žlabům, je nám zapotřebí činů, které nás vyvedou z marasmu a stagnace. Prázdná slova, byť utěšující a povzbudivá, nám sotva pomohou, stejně jako nás nespasí zbytečná gesta a bojové výkřiky, po nichž nepřichází žádná akce. K přeborníkům ve „střílení slepými náboji“ patří např. M. Jurečka (KDU-ČSL). Jeho zatím poslední výkřik o tom, že „snížíme důchody komunistickým prominentům“, jistě vstoupí do dějin naší „impotentní“ polistopadové politiky.

O premiéru A. Babišovi je známo, že svou výplatu posílá na dobročinné účely, zatímco politici „opozice“ naopak „hrabou a hrabou“, než budou odehnání od koryt. Jejich čas se povážlivě krátí, a tak mají napilno, aby toho stihli „nahospodařit“ co nejvíc. Ze svých nadstandardních platů (100 000 až 200 000 Kč měsíčně ‒ včetně různých příplatků za členství a vedení výborů a podvýborů či komisí) nebyli dosud ochotni dát ani korunu ve prospěch těch nejpotřebnějších: všechno musel platit stát z peněz daňových poplatníků. Přesto tito nestydatí jedinci neustále kritizují současnou vládu za „rozhazovačnou“ politiku. Větší pokrytectví si lze sotva představit.

Stejně tak se u nás mlčí („spřátelená“ ČT o tom ani „necekne“) o tom, že někteří „chráněnci“ těchto „opozičních“ politiků z řad podnikatelů v uplynulých měsících podváděli a neoprávněně čerpali různé „bonusy“ (např. kompenzační), na které neměli nárok. (Finanční správa na tyto nepoctivce podala již trestní oznámení.) Zkrátka: mluvit o těchto „lapáliích“ se v naší „demokratické“ zemi nesluší. A basta!

A protože A. Babiš nezměnil taktiku s vedením předvolební kampaně ani letos, rozdává podepsanou knihu, kterou zřejmě napsal někdo úplně jiný (podobně jako v prvním případě), a to každému, kdo si o ni řekne nebo kdo na příslušné setkání s voliči přijde. V tom je Babiš „demokrat“: dává to všem ‒ bez rozdílu věku nebo sociálního postavení zájemců.

Zatím nejslavnější „autogramiáda“ se odehrála nedávno v Průhonicích (7. 8. 2021). Na místě avizovaného setkání aktivisté ze spolku „Milion chvilek“ v předstihu namalovali na dlažbu bílé kříže – jako připomínku 30 tisíc zemřelých osob na „covid-19“. (Z jejich smrti „opozice“ viní premiéra i celou vládu.) Babiš byl tímto nečekaným skutkem jen na krátkou chvíli zaskočen. A protože je zvyklý improvizovat, uchýlil se do blízké cukrárny a knihy podepisoval tam. Říká se tomu: schopnost operativního rozhodování. Bohužel – něco takového politici „opozice“ postrádají. Proto v soupeření se zkušenějším Babišem stále prohrávají 10:1. S tím sotva tyto volby vyhrají.

─────

Věděli to již komunisté: po staru se žít nedá!

Jak známo, TOP 09 je levičácká pidistranička, kterou dnes reprezentují ty „nejtalentovanější“ mozky, jaké u nás máme: vedle předsedkyně M. Pekarové-Adamové patří k elitním „myslitelům“ této strany karlovarský cukrář L. Otys, plzeňský „studenoválečník“ M. Ženíšek, jakož i jeho poslanecká kolegyně, přezdívaná „Dlouhé Sádlo“, která by neváhala proti putinovskému Rusku použít i jaderné zbraně. No uznejte! S takovými „borci“ a „borkyněmi“, abych byl genderově vyvážený, tuto stranu nic jiného než skvělé vítězství v podzimních volbách do PS nečeká. Nebo jste snad jiného názoru, vážení přátelé? No proto!

O paní předsedkyni této čím dál bezvýznamnější straničky jsem psal již mnohokrát, a to v naději, že se ze svých chyb poučí a že začne dělat tu „novou politiku“ trochu jinak a lépe než dosud. Bohužel – všechno bylo marné. Žádná změna se nekoná: kromě té na billboardech. Dělat „změnu“ s okoukanými ksichty „recyklovaných“ politiků, kteří v PS „smrdí“ desítky let, jak nám je koalice SPOLU nabízí i pro letošní volby, doopravdy nelze. Tudy cesta nevede. Nemůže to totiž přinést žádné výsledky a efekt tohoto úsilí bude jen záporný.

Když je někdo nepoučitelný, nezbývá mu nic jiného, než aby vršil jednu chybu na druhou. Taková „stavba“ se pak brzy zřítí vlastní vahou. Jinak to dopadnout nemůže. Přesně to se v těchto dnech podařilo (asi u toho nemusela ani moc přemýšlet) M. Pekarové-Adamové, lidově přezdívané „Pekař Adam“ nebo „Pekařka Adamová“. Když už nemůže využít „tahu na branku“ svého kolegy D. Feriho, musí to zvládnout sama. Moc jí nepomáhá ani její plešatý předseda poslaneckého klubu s bradavicí na čele (a „příští ministr zdravotnictví“) V. Válek. Asi se právě chystá na převzetí („nepřátelské“?) tohoto ministerstva, a proto nemá na paní předsedkyni čas. Nemůže přece dělat deset věcí najednou! To dokáží jedině ženy.

M. Pekarová-Adamová patří k těm zoufalým opozičním politikům/političkám, kteří/které téměř každý den přicházejí prostřednictvím médií se stále novými „peckami“. Ty však většinou brzy „vyšumí“, a tak je třeba vymýšlet neustále něco nového, aby bylo čím oslovit voliče. Zatímco „svěží“ padesátník R. Šlachta (po 30 letech boje proti organizovanému zločinu) objíždí svým autem republiku a slibuje na náměstích měst a na vesnických návsích, že tuto zemi očistí od „politických šmejdů“, „Markéta s vytřeštěnýma očima“ je nucena jen „paběrkovat“ a chytat se všeho, co momentálně nabídnou mainstreamová média nebo bulvár.

Proto se předmětem soustředěné předvolební palby stal jak premiér A. Babiš a jeho aféry, tak i ostatní politici, kteří s ním tvoří otevřenou či „skrytou“ koalici. Naposledy se M. Pekarová pustila do T. Okamury ve stylu „Extremisté z SPD neprojdou!“ – na způsob interbrigadistů ze Španělské občanské války (1936-39): „No pasarán!“ Když se pak ukázalo, že informace o rodinném životě předsedy SPD nebyla pravdivá, utrpěla tato politička blamáž. Již po několikáté. Místo toho, aby se omluvila, rozhodla se ve svém předvolebním tažení bez uzardění pokračovat – tentokrát na adresu již zmíněné knihy A. Babiše.

─────

„Náckovské“ výzvy k pálení knih do politiky nepatří! Jen do té totalitní…

Na svém facebookovém profilu předsedkyně TOP 09 zveřejnila fotografii jakéhosi knižního stánku, kde byly na pultě vyrovnané hromádky knížky „Sdílejte, než to zakážou“. A u těchto knih byl umístěn tento nápis: „Zadarmo, topný materiál“. A M. Pekarová k tomu na sociálních sítích připsala: „TOPte, než to zakážou.“ Chtěla tím zřejmě voličům a sympatizantům své strany dát najevo, že Babišovy knihy jsou vhodné jako palivo pro ty, kteří mají krb.

[Asi bych k tomu měl poznamenat, že většina lidí u nás bydlí v panelácích, kde je ústřední topení. Krb si mohou dovolit doopravdy jen zbohatlíci, kteří mají miliony Kč na stavbu rodinného domu a další miliony na jeho vybavení. Krb je tam většinou pouze na okrasu, aby si majitelé měli kde vystavit nejrůznější bezcenné cetky a další zbytečnosti ze zahraničních dovolených, které obvykle dokreslují duchovní prázdnotu jejich života.]

Předsedkyně TOP 09 právě těmto lidem vzkazuje, že se nemusejí obávat zimy, protože mohou ve svém krbu (kromě stále se zdražujícího palivového dřeva) přiložit i premiérovou knihou. Tím dozajista ušetří za palivo a stanou se z nich ještě větší boháči.

Ale teď doopravdy vážně – bez zbytečného „popichování“. Kdyby to nebylo tak nevýslovně trapné, nestála by tato historika ani za komentář v rozsahu jednoduché věty s minimálním počtem slov. Ale protože to napsala nikoli popletená puberťačka, která ještě nemá ve své hlavě srovnané hodnoty a jejíž mysl těká od jedné hovadiny k další nebetyčné hlouposti, nýbrž aktivní politička, dokonce předsedkyně (zatím stále ještě parlamentní) politické strany, jež se s vážnou tváří hodlá ucházet o místo v příští vládě, musím zvolat:

Takhle ne, paní předsedkyně! Něco takového si dovolovali provádět maximálně ideologové německého nacismu, např. Dr. J. Goebbels či A. Hitler, kteří dávali rozkazy k pálení knih politicky nepohodlných autorů, např. členů levicových stran nebo spisovatelů židovského původu.

Proto mne udivuje, že předsedkyně strany, jež se často ohání kritikou nacismu a hájením obětí holocaustu, sklouzla na tutéž šikmou plochu jako němečtí nacisté. A ačkoliv občas i u nás slyšíme, že knihy se pálily jen v totalitních režimech, musím toto tvrzení poopravit: knihy pálili pouze nacisté. Komunisté je nechávali vyřazovat z knihoven a likvidovat spolu se starým papírem (= rozšmelcovat), jak o tom vypravuje ve svých prózách B. Hrabal, ale nepálili je. To naopak dělal jezuita A. Koniáš (1691-1760), který cílevědomě vyhledával české nekatolické knihy a ty dával pálit (dohromady jich zničil na 30 tisíc výtisků).  A katolická církev zase upalovala „heretiky“: SPOLU s nimi na hranici hořely i jejich spisy. To je celá, nezkreslená pravda o pálení knih. Zase nám tu kdosi lže…

Epizoda s pálením knih A. Babiše je jen „pěnou dní“, která doprovází houstnoucí atmosféru měsíc před volbami. Ještě že se o této ostudě M. Pekarové nedozvědí naši malí školáci, hlavně prvňáčkové, kteří se do školy tak těšili! Co by tomu asi říkali, kdyby se dozvěděli, že jedna naše politička doporučuje jejich rodičům, aby přikládali do ohně v krbu knihy našeho premiéra?!

Nejspíš to nebude náhoda, že je to právě tato politička, předsedkyně TOP 09, strany, jež tak ráda ohlupuje naše středoškolské studenty. Ti pak v tzv. studentských volbách volí tuto levičáckou pastraničku. Mohu-li to posoudit v kontextu toho, co dosud v rámci volebních kampaní zaznělo, je to vůbec to nejhorší, co lze zaznamenat. Takový „humus“ jsme tady ještě od Listopadu 1989 neměli. Za něco takového by v kterékoli standardní, západní demokracii musel dotyčný politik okamžitě odstoupit! Protože to zatím nikdo z našich politiků ani politicky poplatných novinářů neudělal, učiním tak já:

Vyzývám proto M. Pekarovou-Adamovou, aby okamžitě odstoupila ze své funkce! Dopustila se něčeho, co představuje zatím absolutní dno naší politiky. Něco takového nelze v demokratickém a právním státě tolerovat!

O případu s výzvou k pálení knih ze strany M. Pekarové-Adamové informovalo jen několik našich zpravodajských webů. Z ČT jsme se o tom nic nedozvěděli. Jak jinak, že ano? A jaké byly reakce čtenářů těchto webů? Posuďte sami: „Nešukaná, vypatlaná slepice kdáká nejvíce.“ – „Knihy pálili nacisté.“ – „Pekarová je hnusná ubožačka, když doporučuje pálit knihy.“ – „Knihy pálili už němečtí nacisté, excelentní blbko!“ (PL, 31. 8.2021, 8:53)

─────

Prvenství náleží „Pirátce“ H. Ančincové!

Co se týká výše popsané výzvy jedné z předsedkyň stran z koaličního uskupení SPOLU, nutno dodat, že její akce nebyla nijak originální. Již krátce po loňských volbách do krajských zastupitelstev se odehrál ve Zlínském kraji podobný incident. Paní předsedkyně TOP 09 to zřejmě ani netuší. Chtěla být „jedničkou“, ale to se jí sotva podaří.

Po loňských volbách se totiž odehrála tato podivná historka: Její protagonistkou byla první náměstkyně zlínského hejtmana R. Holiše, „Pirátka“ Hana Ančincová. Ta v opojení slávou natočila video, které pak umístila na internetu: v něm spálila plány na výstavbu nové krajské nemocnice ve Zlíně-Malenovicích. Tyto podklady nechal zhotovit ve volbách poražený lidovecký hejtman J. Čunek.

Tato historka byla natolik podivná a nepatřící do našeho politického světa, že většina lidí nad ní jen nechápavě mávla rukou. Přesto se někteří odborníci a hlavně politici ozvali, protože je to pobouřilo. Jedním z těchto kritiků byl i bývalý pražský primátor – Ing. arch. J. Kasl. O případu se psalo i v tisku a na internetových serverech, avšak žádné opatření v této věci nebylo přijato. [Rovněž já jsem na to reagoval v článku s názvem: Kdy shoří na pirátské hranici J.Čunek? (SN č. 1/2021, vloženo 20. 1. 2021, ZDE).]

Politicky slabý a nerozhodný hejtman Zlínského kraje R. Holiš místo toho, aby se H. Ančincové kvůli tomuto skandálu zbavil, přešel tuto ostudu mlčením. Tak se přece nechová zodpovědný politik! Zřejmě i proto dnes patří R. Holiš k nejhorším hejtmanům v republice. Co se týká mne, já bych vyhodil nejen H. Ančincovou, ale i R. Holiše. Ani jeden z nich nemá po tomto incidentu v politice co pohledávat!

31. 8. 2021

‒ RJ ‒