Svobodné noviny na internetu

Kdybych byl hodně škodolibý, napsal bych o něm: „Číst už umí, teď se učí psát…“ Ale protože je mi tohoto lidoveckého politika spíše líto, beru to jako nepodařený vtip. On mně tolik nevadí. A docela se dovedu vžít do jeho obtížné situace. V tom klubku lidoveckých hadů a štírů mně vadí daleko víc úplně jiní lidé, například někteří nepoučitelní pitomci, kteří z nepochopitelných důvodů sami sebe považují za důležité politiky. Jsou to ve skutečnosti jen bezvýznamné „nuly“.

KDU-ČSL má ve svém poslaneckém klubu celkem 10 lidí, vesměs samých neosobností, byť většina z nich má vysokoškolské vzdělání. To však v dnešní době nic neznamená, protože úroveň velké části našich vysokých škol, veřejných i soukromých, je žalostná. Tomu ostatně odpovídá i umístění našich univerzit v evropských i světových žebříčcích.

Nerad bych lidovecké poslance hodnotil známkami jako ve škole, ale zcela na „chvostu“ mezi těmito užvaněnými, leč nebetyčně línými nýmandy, je Jiří Mihola. Tento vystudovaný historik a geograf kromě svého poslancování, což obnáší nějakých 150 „papírů“, si ještě přivydělává coby vysokoškolský učitel na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

(V této souvislosti se mi vždy vybaví jedna hláška, kterou J. Pivec dával k dobru svým studentům na pražské konzervatoři, když se řeč stočila na jeho hereckého kolegu, kdysi politicky velmi uvědomělého soudruha M. Nedbala, rovněž vysokoškolského pedagoga: „Co tam může učit, když umí úplné hov*o?“)

Hůř než J. Mihola je na tom již jen „neviditelná“ P. Golasowská a politický „veterán“ S. Juránek, který sedí v Poslanecké sněmovně za své minulé zásluhy. Dnes již nic chvályhodného nedělá. Je tam zkrátka jen na dožití a kvůli tomu, aby si vylepšil základ pro výpočet důchodu. Toť vše.

Inu, J. Mihola je – obrazně řečeno – takové desáté kolo u lidoveckého „žebřiňáku“. Až se bude znovu „přepřahat“, což lze očekávat již po podzimních volbách, tolik kol ten „zeštíhlený“ povoz již potřebovat nebude. Letošní úroda totiž bude podstatně skromnější než v letech předchozích. Úměrně tomu se zmenší i suma peněz, vyplácených ze státní kasy za volební hlasy, a logicky ubude i sponzorů, budou-li vůbec nějací. (O panu Sekyrovi již delší dobu není vůbec slyšet. Kdoví, zda ještě žije?) Zkrátka: v důsledku „koronaviru“ se bude muset všude šetřit. A basta!

Pokaždé, když vidím dotyčného lidoveckého nešťastníka, je mi ho upřímně líto. Uživit šest dětí v dnešní době, to by dalo zabrat každému. Natož politikovi z pětiprocentní strany, jehož osud visí doslova na vlásku a závisí na libovůli voličů, kteří ho mohou, ale nemusí znovu zvolit. V případě J. Miholy se spíše jedná o tu druhou možnost. Proč by někdo volil stranu, jež nám nic nepřináší a navíc poškozuje pověst našeho státu v Evropě? (Notorický „žalobníček“ a bruselský „udavač“ T. Zdechovský je odstrašujícím příkladem toho, jak se politik nesmí nikdy chovat.)

Proto vždy, když se J. Mihola objeví v nějakém zpravodajském pořadu, většinou z brněnského studia ČT nebo jen tak „po telefonu“, a já slyším tu jeho přerývanou řeč (někdy je to doslova blekotání jako ve známém seriálu „Arabela“), říkám si: „Proboha, to se mi jenom zdá! Jestli něco takového může přednášet na vysoké škole (a Masarykova univerzita je veřejností takto pozitivně vnímána), nedivme se, že v první tisícovce vysokých škol z celého světa jich máme jen několik!“

Nechci být na J. Miholu zase tak přísný. Vždyť mohl-li v čele Masarykovy univerzity několik let stát teoretický politolog P. Fiala (dokonce jako univerzitní profesor!), který nedokázal včas rozpoznat nebezpečí, jež pro naši polistopadovou demokracii představuje slovenský oligarcha A. Babiš (ještě před volbami 2017 probíhaly tajné „námluvy“ mezi ODS a ANO 2011), potom Pánbůh s námi a zlé pryč! Podobných „pavědců“ máme u nás mraky. Mohli bychom je přehazovat vidlemi z jedné hromady na druhou.

Napsal jsem to již v jednom ze svých článků a za tím si stoprocentně stojím. Poslanec J. Mihola představuje i v tom obskurním spolku lidoveckých kariéristů a politických „vyžírek“ pouze „slabý čajíček“, jemuž dodává trochu chuti pár kapek citronu. Pro žíznící osobu to znamená sice jistý příjem tekutiny, avšak rozhodně ho to nijak nenadchne ani nepovzbudí.

─────

Na toto téma jsem psal nedávno, a proto bych se nerad opakoval. Všechny signály, jež v posledních týdnech přicházejí od vrcholných politiků (o těch „nevrcholných“ vůbec slyšet není, jako by neexistovali), naznačují, že se u lidovců muselo odehrát něco velice vážného, ba přímo hrozného. Vždy když je u nich zle nebo když se začne schylovat k „přepřahání“ toho jejich stranického „žebřiňáku“, zjeví se náhle, jako „deus ex machina“, bývalý předseda P. Bělobrádek. Přitom právě on všechny tyto maléry lidovců zavinil tím, že stranu svedl na scestí a připravil ji o tradiční elektorát. Do vedení strany totiž natahal samé nekompetentní osoby z generace „Husákových dětí“, jež se tam neměly nikdy dostat.

Situaci v KDU-ČSL jsem začal pozorně a systematicky sledovat teprve nedávno – od roku 2018. Tehdy zástupci této strany v čele s poslancem O. Benešíkem, který patří k Bělobrádkově „partičce“ z Poslanecké sněmovny, jež udává tón lidovecké politice, ačkoliv se jedná o stranu demokratickou, která by se měla řídit zásadou vnitrostranické demokracie a dodržovat stanovami garantované politické procedury, zorganizovali v obci Strání na Uherskobrodsku oslavy podvodného, neexistujícího 700. výročí této obce.

Týž starosta A. Popelka, který si tenkrát nechal od kohosi „nakukat“ tento nesmysl, právě v těchto dnech zorganizoval tzv. samovolnou evakuaci celé této vesnice kvůli neexistující letecké pumě z Druhé světové války. I v tomto případě se jednalo o podvod a úmyslné šíření poplašné zprávy. Během akce, při níž asistovalo 40 policistů ze Zlína, se našel kus železné trubky od plynového potrubí. Další ostuda jako Brno – z peněz daňových poplatníků!

Bohužel – takové u nás máme některé komunální politiky. Až se zase příště budou konat volby do „komunálu“, měl by mít každý uchazeč o mandát zastupitele obce certifikát o tom, že jeho IQ je vyšší než u houpacího koně. Bez toho se nikam dopředu neposuneme. Pouze si zvolíme další pitomce jako v tomto případě. Nejhorší na celé věci je fakt, že naivní místní obyvatelstvo tyto podvodníky opakovaně volí jak do samosprávy, tak i do Parlamentu ČR. Lidovci jsou v tomto směru naprosto odstrašujícím příkladem. Proto nám není pomoci. Ani Panna Marie si s tím zatím nedokázala poradit. Lidovečtí „pánbíčkáři“ se chodí modlit do kostela každý den – a stále nic!

Protože v obci Strání mám rekreační chalupu, na níž část roku pobývám, jsem i já nucen snášet tyto výstřelky místních politiků. Na rozdíl od netečného obyvatelstva této zaostávající vesnice na konci republiky, kde se čas zastavil již před mnoha lety a odkud mladí lidé prchají do větších měst za lepším životem, aspoň nemlčím a o zdejších problémech informuji jak příslušné zodpovědné orgány tohoto státu, které se chovají, jako by se jich to netýkalo, tak i čtenáře SN na internetu.

Nedá se proto říci, že by se o tom nevědělo. Spíše se jedná o nečinnost kompetentních osob, které by to měly řešit, ale alibisticky se tváří, že je všechno v nejlepším pořádku. Vezmeme-li v potaz skutečnost, že hejtmanem Zlínského kraje, kde obec Strání leží, je beznadějně profláknutý lidovec J. Čunek, více vysvětlovat netřeba. Čili: „Ruka ruku myje“ nebo také „Vrána vráně oči nevyklove“. Že se z tohoto marasmu obyvatelé Strání jen stěží sami vyhrabou, a to bez pomoci orgánů činných v trestním řízení, je nabíledni. Marná snaha. Zřejmě si budeme muset počkat, až to všechno vyhnije.

Ano, i politické výstřelky starosty obce Strání A. Popelky a poslance O. Benešíka, někdejšího starosty této obce, jsou výsledkem činnosti Bělobrádkovy politické „partičky“, která je doopravdy schopna úplně všeho: jakéhokoli podrazu či křiváctví, jakož i nikdy nekončící řady lží a podvodů. A tito kašpaři si po tom všem ještě myslí, že je budou občané stále volit. Proboha – proč by to dělali?! Jenom blázen se spálí dvakrát!

─────

Proto když jsem v těchto dnech zjistil, že jinak nudný a nezajímavý poslanec J. Mihola ‒ kromě obšťastňování televizních diváků svým „huhňáním“ – začal rovněž psát do některých internetových periodik, např. do Šafrova deníku „Forum24“, stejně jako do dezinformačních „Parlamentních listů“, řekl jsem si: U lidovců je zle! Zřejmě se schyluje k vnitrostranickému převratu. Kdosi se pokouší odstavit od plného „koryta“ mého oblíbeného „pasáčka vepřů“.

Možná mi to čtenáři neuvěří, protože na lidovcích kritizuji úplně všechno, ale pro současného předsedu, který část parlamentní dovolené nepobýval na slunečných plážích v Chorvatsku či jinde, ale sklízel se svým kombajnem letošní úrodu, mám jistou slabost. Nijak se netajím svými sympatiemi k tomuto bezelstnému a obyčejnému vesnickému mládenci. A docela prostě, lidsky, se bojím o jeho další osud. O to, jak uživí svou početnou rodinu, až KDU-ČSL z politiky „vypadne“.

Mám totiž podezření, že američtí „loutkovodiči“, za nimiž opakovaně jezdíval P. Bělobrádek (a pokaždé se tvářil velice důležitě) a po něm i J. Bartošek, chtějí mého oblíbeného „pasáčka“ odstavit od „koryta“ a dosadit si tam mnohem povolnější figurku, kterou by bylo možno snadněji ovládat. Podíváme-li se na fungování našeho Senátu v čele s M. Vystrčilem, je to přesně obdobná situace. Soudě podle náhlého mediálního „výronu převratných myšlenek“ poslance J. Miholy, začínám se obávat toho, že by novým předsedou KDU-ČSL mohl být on.

Třebaže KDU-ČSL v nadcházejících podzimních volbách do krajských zastupitelstev a do Senátu PČR zcela jistě utrpí porážku, možná historickou, a po volbách parlamentních (2021) zmizí i z celostátní politiky jednou provždy, bude na komunální úrovni její činnost pokračovat dál. Byla by to velká chyba, kdyby nepokračovala. Vždyť strana lidovců, stará 102 let, se stala neodmyslitelnou součásti našich obcí a měst. Řada lidoveckých starostů, kteří svou práci dělají poctivě, nikoli jako honbu za kariérou, si zaslouží jak pochvalu, tak i ocenění ze strany občanů a státu.

Aby své úkoly mohla alespoň v komunální oblasti plnit i nadále, potřebuje KDU-ČSL solidního a hlavně pracovitého předsedu. Ne proto, aby se vykecával v televizi, ale aby pomáhal svým spoluobčanům řešit problémy, které je tíží. To je totiž to pravé poslání politiků, na něž mnozí z nich krátce po svém zvolení zapomínají. A vzpomenou si většinou pár dní před dalšími volbami, když jdou prosit své dosavadní voliče o další podporu. Tito politici si ji však nezaslouží, a proto znovu zvoleni nebudou. Občané již dávno „prokoukli“ všechny ty fígle našich „politikářů“, kteří se chtějí mít pouze dobře – z peněz daňových poplatníků.

Co se týká publikační činnosti J. Miholy z poslední doby, v Šafrově deníku „Forum24“ zveřejnil nejprve článek o 21. 8. 1968 v kontextu k událostem v Bělorusku a další článek o Mariánském sloupu v Praze. K tomu si dovolím poznamenat následující:

Pokud by o osudu Běloruska měly rozhodovat osoby, jako je J. Mihola, bylo by všechno již dávno vyřešené. Naštěstí tomu tak není. Lid Běloruska si své záležitosti vyřeší sám a Miholu ani jiné mudrlanty k tomu potřebovat nebude. Bělorusko-ruské vztahy nejsou totiž „historicky“ nepřátelské. Proto počítat s vojenskou intervencí není na místě. Naopak: „historické“ křivdy ve vztazích mezi Ruskem a Polskem či Ukrajinou jsou zásadním problémem, který dlouhodobě brání výraznějšímu zlepšení vzájemného soužití, které by stabilizaci poměrů v tomto regionu jenom prospělo. V dějinách nicméně vždy platilo a platí: co není dnes, může být zítra.

Jak známo, J. Mihola je členem Zahraničního výboru PS. Je proto logické, že se o tyto záležitosti zajímá: má je takzvaně v popisu práce. Přesto je jeho vyjádření ve věci Běloruska typickým plácnutím do vody. Skoro to vypadá, jako by to od někoho dostal za úkol, který se snažil iniciativně splnit. Nutno podotknout, že vztah EU vůči Bělorusku je velmi zdrženlivý. Asi je k tomu pádný důvod.

V některých zahraničně-politických aktivitách se vedení KDU-ČSL zbytečně, na vlastní pěst, pouští na příliš „tenký led“. Ve vztahu k Bělorusku to platí dvojnásob. Všechno to v posledních dnech dovršil lidovecký předseda senátorského klubu P. Šilar, jenž se připojil k delegaci zástupců Senátu, která se vydala na Tchaj-wan. Copak tam tento obtloustlý pantáta ze zapadlé vísky na Orlickoústecku chce domlouvat s potomky generála Čankajška? Také toto politické divadýlko přinese lidovcům trpké ovoce, podobně jako neúspěšná ústavní žaloba na prezidenta republiky, v níž se angažoval rovněž P. Šilar.

Zdá se, že zahraničně-političtí „experti“ této strany dobře tušili, že s Vystrčilovou cestou na Dálný východ čeká naši zemi nejeden problém. Proto se této cesty raději nezúčastnili. A chyběli i další lidovečtí senátoři, jakož i europoslanec T. Zdechovský, který se také rád vydává za velkého znalce zahraniční politiky. Možná je to ale tak, že kdosi Miholovi poradil, aby tam nejezdil, když chce být tím novým předsedou KDU-ČSL. Jak to nakonec dopadne s oním „přepřaháním“ lidoveckého „žebřiňáku“, to se dozvíme zhruba za měsíc – po volbách.

Ještě mě napadlo, že by to lidovci mohli nabídnout O. Benešíkovi, který se v posledních měsících trápil tím, zda je dost fotogenický, aby dobře vypadal na volebních billboardech či na poštovních známkách. Ale kandidátů na úřad prezidenta republiky se mezitím vyrojilo daleko víc. Jen čekají, až to Miloš Mlha sám položí a s pomocí J. Ovčáčka se uloží do rakve – v očekávání věcí příštích. U Benešíka by měli lidovci jistotu v tom, že by strana zanikla v řádu několika měsíců od jeho zvolení. Nic horšího by tuto partaj totiž nemohlo potkat.

A tak nevím, co je horší volba: J. Mihola, nebo O. Benešík? Já bych nevolil ani jednoho z nich a nechal bych ten „žebřiňák“ i nadále táhnout Jurečkovým traktorem, dokud mu nedojde „šťáva“. Až pak by se to mohlo rozpustit a vypustit. Mezitím by se mohl uspořádat myslivecký bál s bohatou tombolou. Po vypití všech zásob alkoholu by to předseda odpískal a stranu by rozpustil. Amen.

1.9.2020

‒ RJ ‒