Kultura v lázních ‒ František Růžička
Návštěvníkům lázní je všeobecně známo, že o kulturní a společenské zážitky není při pobytu v lázeňských městech nouze. Jelikož každá sezona se připravuje již rok dopředu, tak i pro letošní sezonu 2020 byl připraven ve Františkových Lázních přebohatý program. Nikdo nemohl předpokládat, že začátkem roku bude veškerá příprava negativně poznamenána příchodem koronavirového období, kdy byl provoz lázní narušen, omezen, nakonec přerušen a připravené programy zrušeny. Při hodnocení minulé sezony (2019) bylo konstatováno, že se začíná nový rok, který má dvě stejné číslice (2020). Podle horoskopů to má být rok výjimečný a v mnohém zásadní, ve kterém čekají mnohé životní situace. Také šance, při kterých bude nutné se rozhodovat, kterým směrem se kdo z nás (platí i pro lázeňská zařízení) vydá. Kéž k tomu napomohou i všechna balneologická zařízení a jejich léčebná snaha.
Jen tak retro pohledem lze doložit, že již v březnu byly rušeny připravené zájezdy (Krušné hory, Hrad Loket, Regensburg, Bamberk), divadelní představení (Kytice slavných melodií), koncerty (např. studentů ZUŠ) a další. V dubnu pak akce související především s oslavou Velikonoc (velikonoční trhy, zabíjačkové hody), kostýmová historická prohlídka města, cimbálová muzika, taneční večery, lampionový průvod a pálení čarodějnic… Pro měsíce květen a červen nebyly kulturní programy ani vydávány, neboť nebylo pro koho a nikdo předem nevěděl, co vlastně bude, jak se „koro“ situace bude nadále vyvíjet. V červenci již bylo opět možné vybírat z pestré palety nabídek.
Uveďme alespoň některé z nich. Beseda s Pavlem Trávníčkem a dalšími umělci; Hudba do ulic: různá vystoupení v hudebním pavilonu u Františkova pramene nebo u Sadové kavárny; noční prohlídky hradu Seeberg; Beethovenovo lázeňské léto; Přípitek s Johannem Straussem a Figarův hudební koktejl v divadle; Živé obrazy z dějin Fr. Lázní; komentované prohlídky chrámu sv. Olgy… Stejně tak bohatá byla i nabídka na měsíc srpen. Jenže: jak bylo již dříve uvedeno, v této době byly lázně (všeobecně podle statistických údajů) obsazeny pouze na 40 procent. Bohužel i v tom sehrála svoji negativní roli skutečnost, že zařízení potřebovala obsadit 14- a 21denní turnusy, a proto pro velice lákavé a atraktivní 6-7denní turnusy nepřijímala vydané vouchery.
K významnému výročí kostela Povýšení Svaté Kříže se ještě vrátíme, neboť jeho historie je trochu zamotanější v tom, zda k vysvěcení došlo již v červnu nebo až červenci (1820). Koncem června byla otevřena známá Galerie Brömse s naivistickými obrázky Ivy Hüttnerové, v červenci obrazy Miroslava Daňhela. Zdejší kraj není pro paní Ivu neznámým, vždyť své první angažmá měla v Karlových Varech a působila tam sedm let. Dnes ji známe nejen jako herečku, ale také jako spisovatelku, moderátorku a malířku. Při svém pobytu v rezortu Spa Pawlik a vystoupení v Císařských lázních potěšila mnoho vděčných diváků. Ve své „zpovědi“ uvedla, že na domácí štěstí není žádný recept. Pro ni je to především domov. Má ráda místo kde bydlí, kde žijí lidé patřící k domovu. Nejlépe se cítí na zahradě a při procházkách se svým psem. Přiznala svou lásku ke starým věcem, což vzniklo již tehdy, když vyrůstala u babičky. Proto také jeden z jejich prvních obrazů byla babička v kuchyni u kredence. Došlo i na otázky, související se seriálem „Růžová zahrada“. Má ráda i práci v rozhlase, navíc právě ty babičkovské rady. Mají kouzlo v krásné staré češtině. Jako své motto uvádí: „Kdo radosti doma nemá, ten ji marně jinde hledá.“ Jistě dobrá rada nad zlato! Když zpověď, tak zpověď. Do jejího mimouměleckého života spadá i role babičky, protože má pět vnuků. Doznala, že hodněkrát uplácela svými grafikami. Je to lepší, než dát někomu flašku. I do školy nosila své obrázky. Bedlivě střeží své nejcennější kousky, například z pozůstalosti Emy Destinnové. V dané době se její sbírka nacházela na zámku Chyše u Karlových Varů. Na základě knížky „Domácí štěstí“ vznikl i televizní pořad…
Do zdejších lázní přijíždějí mnozí další umělci. Právě v této době například Jan Rosák, Jan Přeučil nebo Zdeněk Troška. Také Mahulena Bočanová, která zde tráví každé léto, neboť tady má část rodiny. Vše, čeho se jako malá děsila, se jí stalo. Nakonec poznala, že lidé, co poznají bolest, jsou prostě laskavější a moudřejší a tak nějak drží spolu. U divadla je již třicet let a považuje ho za krásnou symbiózu, ve které není nikdy sama. Divadelní spolek „Háta“ je spolu téměř čtvrt století. Jedno představení končí, druhé začíná. Je to její druhý domov…
Ještě jednu zmínku věnuji další výtvarnici, herečce a druhé manželce M. Formana ‒ Věře Křesadlové. I ta se v lázních, kde je podruhé, cítila báječně. Vedle peripetií tohoto manželství, ze kterého má dva syny, dvojčata. Se svým přítelem Janem Kratochvílem ještě třetího syna. Původně vystudovala Střední umělecko-průmyslovou školu, obor aranžérství a výstavnictví. Už jako dítě chodila do Kühnova pěveckého souboru a plynule přešla do Semaforu. Tam byla celých dvacet šest let a rozhodně bylo hodně těžké odcházet. „Nemohla jsem odmítnout dělat potom správcovou v rezidenci prezidenta Havla. Díky Milošovi mám určité malé zázemí, kterého využívám hlavně k léčení svých pohybových problémů,“ uvedla závěrem.
František Růžička, České Budějovice
Příjemné chvíle v Galerii Brömse
