Svobodné noviny na internetu

V minulém roce se ve Františkových Lázních opět objevila známá herečka Dagmar Havlová. Zajisté, že si to nenechali ujít ani místní zpravodajové. Jim jmenovaná uvedla, že tentokráte přijela udělat si radost a užít si víc života, pečovat o vlastní tělo a ducha, načerpat sílu a energii. Sem jezdila s V. Havlem pravidelně a zdejší pobyt měl pro ně vždy pozitivní účinky. Právě teď má D. Havlová problém s vybočeným žebrem po dlouhé cestě z Francie.

Nelze se ani divit, že vyvoleným zařízením byl lázeňský hotel Imperiál. Považuje ho za nejlepší široko daleko, se skvělou kuchyní, milým personálem, intimním prostředím, krásným interiérem, který připomíná historickou událost – seznámení císařského páru Zity a Karla. Hotel připomíná spíše zámeček, zasazený do krásného parku. Jen tak mezi námi, dovedete si představit, že by v takovém zařízení nebyla péče pro prezidentský pár poskytována na „prezidentské“ úrovni? (O samotném hotelu až někdy jindy).

Při dotazech se Havlová zmínila nejen o současném působení ve Vinohradském divadle, ale také o péči ve vlastní rodině. Na vnučkách totiž shledává svůj přínos genetický ve vlastnostech, které podědily. Snaží se k tomu přidat ještě něco navíc: touhu po poznání, vzdělání a historii. Uvedla i prameny, kam pravidelně zachází za pitnou kúrou.

V závěru zmínila sošku Panny Marie na rohu parku. Při svém příjezdu i odjezdu k ní jde zapálit svíčku a poděkovat za zdejší pobyl, za zdraví, za přátele, za vše dobré i zlé. Protože všechno to má nějaký skrytý smysl.

Přiznám se, že jsem v době svého lázeňského pobytu obešel celé daleké okolí, kdejaký kout toho zmíněného parku, nafotil kdejakou sochu, sošku, pamětihodnost, dokonce i zkoumal, která ze sošek v parku by se mohla Panně Marii podobat. NIC. Navštívil jsem recepci hotelu Imperiál s dotazem k objasnění své zvědavosti. Také NIC. Nakonec jsem doputoval do VIP Clubu, ale k dotazu se mi dostalo sdělení, že snad příslušná kulturní pracovnice, mající úřadovnu v zařízení Pawlik, by mohla znát odpověď. Jenže: už bylo pozdě, nastal čas odjezdu a pracovnice držela víkend. Tak sorry.

Všechno špatné je k něčemu dobré. Nejspíše byste tomu ani nevěřili. Při přenosu pořízených fotografií z lázeňského pobytu do svého PC byla mezi prvními právě ta kaplička na rohu parku. Koho by to také napadlo. Právě jsem po několikahodinovém řízení zastavil u železničního nádraží, protáhl kostru a šel zajišťovat příslušné formality. Hlavně garážování. Přitom jsem jen tak cvaknul pár snímků z nejbližšího okolí. No – a kaplička byla na světě.

Tak ať máte taky takové štěstí, pokud jste fotografovými maniaky! Ale hlavně, Ať posílíte svůj tělesný organismus i ducha. Třeba krátkým zastavením u zmíněné kapličky a zapálením svíčičky jako vděk.

František Růžička (Hlas svědomí)