Svobodné noviny na internetu

Letošní „okurková sezóna“ je za námi. Přinesla jistě „výživnější“ náměty pro naše investigativní novináře, například nové manévry proruských trollů, kteří se mohou „uprotestovat“ kvůli soše jednoho sovětského vojenského velitele, jehož oddíly vjely do již osvobozené Prahy den po skončení Druhé světové války.

Z pohledu těchto „světodějných“ událostí je námět mého kritického článku na téma „Jak pracuje Česká televize za mých 135 Kč měsíčně?“ poněkud neaktuální, leč neméně zajímavý. To už musí posoudit sami čtenáři.

Podklady k tomuto článku ležely na mém pracovním stole řadu měsíců. Stále jsem totiž čekal na tu správnou chvíli, kdy to sepíšu a zveřejním. Od začátku šlo hlavně o to „načasování“. Článek měl být publikován v příhodnou dobu, aby příliš nepopudil „fanklub“ dotyčného, „sluníčkářského“, redaktora České televize (ČT).

Důvod byl nasnadě: Nechtěl jsem, aby se moje kritická slova o pořadu „Historie.cs.“ obrátila výhradně proti jedné osobě. Navíc: proti člověku, jehož práce jsem si vždycky vážil a kterému jsem držel palce, aby u toho ještě nějakou dobu zůstal. Dělat pořady o historii je v Čechách (na Moravě a ve Slezsku) velice nevděčná činnost, kterou dokáže ocenit jedině ten, kdo tuší, jaká úskalí číhají na každého popularizátora dějin.

Už jsem se chystal, že se dám do toho psaní, když mě jako blesk z čistého nebe zastihla zpráva o tom, že dotyčný televizní moderátor zemřel. Proto teď řeším zase jiný problém. Mám totiž obavu, že to někdo nepochopí a nařkne mě z toho, že „kopu do mrtvoly“. Doslova.

Proti tomu se musím důrazně ohradit: ani ve snu by mě něco tak podlého nenapadlo. A co se týká onoho „kopání“: Věděl bych o spoustě jiných osob, které by si zasloužily kopnout nejen do holeně, ale rovnou do zadku. Nejlépe špičatou botou. Proč? Za pochybení, často s tragickými následky, která mnohonásobně převyšují pár „uřeknutí“ či nepřesností v jednom vzdělávacím pořadu ČT.

K pořadu „Historie.cs“ ještě jednu poznámku. Od smrti redaktora V. Kučery uteklo již několik měsíců. ČT24 teď reprízuje některé starší pořady s tímto moderátorem ‒ z let 2013-2015. Teprve v souvislosti s náhlým úmrtím V. Kučery vyšlo najevo, že poslední dva roky byl vážně nemocen a často pobýval v nemocnici: v roce 2018 to podle tvrzení jednoho z diskutujících čtenářů na internetu bylo asi půl roku. Malá koncentrace a chyby, které jsem já sám zaregistroval, byly patrné ze strany V. Kučery již v průběhu roku 2017. V této době vznikl také předmětný díl pořadu, o němž budu psát.

Není to nic proti V. Kučerovi, kterému vděčíme za to, že tento druh pořadu dokázal v celkově se zhoršující situaci naší společnosti udržet tak dlouho. Nedostatky jdou spíš na vrub hostů, jež si do pořadu moderátor pozval a jejichž slovní projev málo usměrňoval a kontroloval. Vzhledem ke Kučerově zdravotnímu stavu je to však pochopitelné. Nikdo nevíme, jak bychom na jeho místě reagovali my sami. Nepoučený nebo málo tolerantní divák to však nemusí pochopit. Proto jsem se rozhodl své kritické stanovisko zveřejnit – ex post.

Ačkoliv bylo původním záměrem pořadu „Historie.cs“ věnovat se méně známým kapitolám z našich moderních dějin, nakonec byl jeho rámec rozšířen na celou českou historii – včetně pravěku a rané doby dějinné. V tomto směru se mi nejvíce líbil Kučerou moderovaný díl tohoto pořadu, který byl věnován výsledkům výzkumu archeologa Doc. PhDr. Luďka Galušky, který se již od poloviny 80. let 20. století věnuje zkoumání známé velkomoravské lokality ve Starém Městě u Uh. Hradiště.

─────

Onen díl pořadu „Historie.cs.“, jehož se moje kritika týká, jsem na ČT24 zhlédl dne 12. 5. 2019. Jednalo se pravděpodobně o druhou reprízu (první byla někdy v roce 2018, kdy byl V. Kučera dlouhodobě hospitalizován) téhož dílu, jenž se zabýval problematikou „Ostravského hornictví“. Pořad byl natočen v hornickém skanzenu v místech bývalého „Dolu E. Urx“ (dříve „Anselm“) v Ostravě-Petřkovicích, a to někdy v roce 2017.

Česká televize tehdy natáčela na Ostravsku celkem dva díly tohoto pořadu. Ten druhý se týkal „Ostravsko-opavské operace Rudé armády“ na konci Druhé světové války. Oba díly pořadu „Historie.cs“ měly již viditelně slabší úroveň, jež byla dána zhoršujícím se zdravotním stavem moderátora V. Kučery. Díl o hornictví na Ostravsku byl však doslova „propadákem“: po stránce odborné i koncepční.

Zmíněný pořad o hornictví na Ostravsku měl za úkol zmapovat celou sto padesátiletou historii hlubinného dobývání uhlí v OKD. Proto se v jeho úvodní části pochopitelně objevila i zmínka o legendárním objeviteli uhelných slojí, které vystupovaly na povrch, kováři Janu Keltičkovi ze Slezské Ostravy. A samozřejmě také o archeologickém výzkumu z roku 1953, při němž se podařilo zjistit používání černého uhlí v ohništích mladopaleolitických lovců mamutů na Landeku.

Součástí tohoto překvapivého poznatku byl i objev známé sošky stylizovaného ženského těla (bez hlavy) – tzv. „Landecké venuše“ (nebo „Venuše z Petřkovic“). Na rozdíl od světoznámé „Věstonické venuše“, kterou objevil v r. 1925 prof. K. Absolon, nebyla „Venuše z Petřkovic“ zhotovena z vypálené hlíny, nýbrž byla vyřezána z krevele. Je pochopitelné, že zmínka o této sošce zazněla i v dotyčném pořadu V. Kučery. [Krevel čili hematit obsahuje až 70 % železa. Soška je proto zbarvená do červena.]

Do hornického skanzenu, který nese název „Landek Park“, si pozval moderátor V. Kučera dva vysokoškolské učitele z Filozofické fakulty Ostravské univerzity (OU): Prof. PhDr. Aleše Zářického, Ph.D. (občas vystupuje i v pořadech „Fokus V. M.“) a Doc. PhDr. Petra Popelku, Ph.D. V obou případech se jedná o „sběratele titulů“, jak jim říkám, kteří si ve skutečnosti žádný z nich nezaslouží. Podle toho, co v tomto pořadu předvedli, by je ředitel kterékoliv základní školy jako učitele nepřijal.

Již z toho je zřejmé, jak nízkou úroveň mají dnes některé naše vysoké školy. Z původní sestavy učitelů z katedry historie někdejší Pedagogické fakulty v Ostravě tam zůstal jediný pedagog z doby před rokem 1989. Pamatuji si to velmi dobře jako dnes, protože dálkové studium učitelství na této škole jsem dokončil v roce 1988. To, co se tam vyskytuje dnes, je z hlediska odborné úrovně doslova tragédie.

Oba zmínění hosté Kučerova pořadu, P. Zářický a P. Popelka, patří totiž ke generaci „Husákových dětí“. A zachovali se přesně tak, jak je zvykem i u dalších jejich vrstevníků. Předvedli jen to, co je pro tuto generaci „namistrovaných frajírků“, kteří všude byli a od všeho mají klíče (a dovedou odpovědět na jakoukoliv otázku), typické: jalové žvanění o čemkoliv, vědomosti minimální, zato sebevědomí natolik vzrostlé, že by je mohli rozdávat všem zájemcům na počkání. A odborná úroveň? Naprostá katastrofa. Zkrátka: snůška nekompetentního plácání.

Když jsem to jejich žvanění doposlouchal až do konce (čekal jsem, že z nich nakonec vypadne aspoň jedna rozumná věta, ale nedočkal jsem se), moje stanovisko je následující: Katedru historie FF Ostravské univerzity by měli okamžitě rozprášit a její učitele poslat k lopatě nebo nejlépe do některého z dolů v OKD, kde se ještě fárá.

Jediný ze tří pozvaných hostů, který byl skutečným odborníkem na problematiku hornictví a hutnictví, protože se v tomto oboru zřejmě pohyboval desítky let, byl starší pán, pravděpodobně důlní inženýr. Byl to důlní měřič a geolog, jak hlásal titulek u jeho jména, Ivo Černý. Jeho řeč se dala poslouchat a měla patu i hlavu. Zdá se, že ti dva „vysokoškolští učitelé“ viděli horníky pravděpodobně pouze na nějaké archivní fotografii. Poslouchat ty jejich rádoby „odborné“ (spíše odporné) kecy bylo doopravdy vyčerpávající.

Jeden z těchto „odborníků“ z Ostravské univerzity, mě doslova šokoval na samém začátku pořadu, když se řeč stočila k archeologickým nálezům z Landeka. „Profesor“ P. Zářický s docela vážnou tváří totiž prohlásil, že „Landecká venuše“ byla vyřezána z uhlí!

Trvalo mi chvíli, než jsem se z toho šoku vzpamatoval. Jako bývalý učitel jsem zvyklý na nejrůznější „hlášky“ studentů, ale něco takového jsem už dlouho neslyšel. Nota bene: z úst vysokoškolského učitele. Být na místě děkana příslušné fakulty, okamžitě bych tuto osobu ze školy vyhodil – na hodinu.

Ale protože jsem v Ostravě prožil skoro deset let svého osobního i profesního života, pamatuji i lepší časy, než jaké dnes reprezentují „vysokoškolští učitelé“ bez elementárních znalostí – P. Zářický a P. Popelka. (Protože ani V. Kučera, ani P. Popelka svého kolegu na jeho omyl neupozornili, jsou bohužel na stejné úrovni.)

V době, kdy jsem pracoval v Ostravském muzeu jako archeolog (1975-1978) patřilo k dobrým mravům, že každý absolvent základní školy věděl, že na Landeku byla nalezena soška „Venuše“, kterou tehdejší lovci mamutů vyřezali nikoli z uhlí, nýbrž z krevele. Tuto prostou pravdu však „profesor“ P. Zářický nezná. Pro mne – jako profesionála z oboru historie a archeologie – je to věc naprosto nepochopitelná. Jaké odborníky vychovávají dnešní školy?

Tento neuvěřitelný amatérismus bohužel prezentovala Česká televize jako holý fakt – bez jakékoli věcné korektury. Dokonce to odvysílala celkem třikrát. Divím se nicméně tomu, že na tento evidentní nesmysl nikdo z televizních diváků nezareagoval. Že by byli všichni lidé stejně „nevědomí“ jako P. Zářický? Možná měli jen vypnutý zvuk a dívali se pouze na obrázky. Někteří diváci to tak dělají: aby měli kulisu ke svému „vegetování“.

Na adresu P. Zářického si dovolím uvést ještě jednu poznámku. Z internetových stránek OU se mi nepodařilo zjistit, kdo je vedoucím katedry historie OU, nicméně onen P. Zářický byl v minulosti dokonce děkanem fakulty. To je naprosto skandální věc! Takové fakultě by měli okamžitě odejmout akreditaci!

A ještě jednu perličku: Na téže katedře přednáší i historička Nina Pavelčíková, manželka archeologa Jiřího Pavelčíka, který byl před r. 1989 vedoucím opavské expozitury Archeologického ústavu ČSAV (AÚ ČSAV). Nevím, zda onen výrok P. Zářického slyšela také jeho kolegyně N. Pavelčíková. Asi by se hodně divila, jaké nesmysly tento „profesor“ tvrdí a ještě se při tom nafukuje jako holub. Div že u toho nepraskl! Co by na to řekl J. Pavelčík? Jak ho znám, nejspíš by P. Zářického poslal tam, kam i císař pán chodíval pěšky.

Ano, i takové příběhy píše sám život. Některé veselé a jiné zase smutné. Studentům Ostravské univerzity nezávidím. Spíše je mi jich líto. Jestliže mají jako „profesory“ takové „odborníky“, jako je P. Zářický, co se asi na takové škole mohou naučit? Podle mého názoru: NIC!

─────

A teď něco z doby, kdy vysoké školství v Ostravě mělo ještě docela dobrou úroveň –nesrovnatelnou s dneškem. Mohu to potvrdit, a to jako pamětník doby před rokem 1989, kdy v Ostravě existovaly pouze dvě vysoké školy: Pedagogická fakulta (PF) Ostrava a Vysoká škola báňská (VŠB). A protože jsem na PF v Ostravě studoval, mohu zodpovědně prohlásit, že úroveň této školy byla velmi dobrá a srovnatelná například s tehdejší Filozofickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, kde jsem v r. 1979 absolvoval doktorandské studium historie.

V čele katedry historie PF v Ostravě tehdy stál prof. O. Káňa (bývalý agent StB). Přednášeli zde sice většinou jen samí členové KSČ, ale úroveň absolventů studia byla solidní. Jedním z vyučujících byl i zmíněný PhDr. Jiří Pavelčík, který přednášel studentům historie o pravěku a rané době historické. A protože jsem v té době působil jako archeolog v Ostravském muzeu (OM), byly naše kontakty (profesionální i osobní) poměrné časté. Opavská expozitura s OM úzce spolupracovala: pracovníci expozitury pro nás tehdy zajišťovali konzervaci archeologických nálezů z výzkumu na Landeku.

Podobné to bylo i se spoluprací OM a PF v Ostravě. Dr. Pavelčík posílal za mnou do muzea své studenty, aby ode mne získali podklady pro své seminární práce o archeologických výzkumech na Ostravsku. Třebaže se jednalo o jinak politicky velmi nepříznivou dobu tzv. normalizace, vztahy mezi mnou a těmito studenty to nijak neovlivnilo. Jednalo se o vztahy ryze neformální, které byly dány i tím, že věkový rozdíl mezi námi byl minimální: byl jsem jen o pár let starší než oni.

A výsledek této spolupráce se brzy dostavil. Zatímco já jsem těmto studentům poskytoval informace z oboru archeologie, oni se mi naopak revanšovali tím, že mi dobrovolně pomáhali se zpracováváním nálezů z právě probíhajících výzkumů. Za nejcennější pomoc považuji jejich kresebnou dokumentaci nálezů z Landeka. Většinu těchto kreseb jsem použil jako obrazovou přílohu ke svému článku „750 let města Ostravy“, 1.-3. část (SN č. 12/2017, vloženo 27. 12. 2017, ZDE, ZDE a ZDE). Obrazová příloha k tomuto článku je zveřejněna v rubrice „Fotoalbum“ – „750 let města Ostravy“, ZDE.

Co se týká výzkumů, které na Landeku probíhaly ve 2. polovině 20. století, první z nich prováděl v roce 1953 brněnský archeolog PhDr. Bohuslav Klíma (1925-2000), odborník na starší dobu kamennou (paleolit). Navazoval na starší výkumné práce z 20. a 30. let 20. století, které v prostoru tenisové hřiště na Landeku (v katastru Petřkovic) prováděl ostravský geolog Ing. Dr. J. Folprecht. (Při těchto výzkumech byly získány jak nálezy pazourkových nástrojů z mladšího paleolitu, tak i keramické zlomky kultury lidu lužických popelnicových polí.)

Klímovy archeologické práce na Landeku byly prováděny již vskutku na vědecké úrovni – i na základě poznatků z předchozích výzkumů mladopaleolitických lokalit v oblasti Pavlova a Dolních Věstonic poblíž Mikulova (dnes v sousedství soustavy vodních nádrží Nové Mlýny). Na Landeku se podařilo odkrýt stanici „lovců mamutů“ s bohatými nálezy pazourkových nástrojů (industrie), jakož i zbytků kamenného uhlí, jímž tehdejší pravěcí obyvatelé tohoto návrší topili ve svých ohništích. A jako „bonus“ tam byla získána i ona soška „Landecké venuše“. (Nález byl učiněn dne 14. 7. 1953.)

Druhý větší archeologický výzkum provádělo v letech 1976-77 na opačném cípu návrší Landeku, v místech staroslovanského hradiště a zříceniny středověkého hradu, archeologické pracoviště Ostravského muzea v Ostravě. Výzkum jsem tenkrát vedl já za odborné spolupráce opavské expozitury AÚ ČSAV. Mými pomocníky byli žáci ostravských základních a středních škol – členové archeologického kroužku, který při OM pracoval. Výsledky tohoto výzkumu jsou popsány ve výše zmíněném článku „750 let města Ostravy“.

Když se řekne „archeologická lokalita Landek“, není to jen ona soška „Venuše z Petřkovic“ (též „Landecká venuše“), ale i objev přímo „historický“, který byl učiněn v prostoru samotného staroslovanského hradiště v katastru Ostravy-Koblova. Během výzkumné sezóny 1977 zde byly získány spolehlivě datovatelné nálezy keramických zlomků (na fotografii v obrazové příloze je rekonstruovaná nádoba, kterou se podařilo z těchto zlomků složit), a to z přelomu 8. a 9. století, tedy ještě z období před vznikem Velké Moravy. Pro dějiny města Ostravy se jedná o nález „přelomový“: hradiště totiž bylo do té doby považováno za mladohradištní (11.-12. století). Také v případě zmíněných keramických zlomků, jež posunuly počátek osídlení Ostravy až na přelom 8. a 9. století, je třeba uvést ono „historické“ datum nálezu: 24. 8. 1977.

Dvě výzkumné sezóny (1976, 1977), které jsem na Landeku prožil, mne proto opravňují k tomu, abych se jako bývalý „Ostravak“ postavil na obranu pravdy o této archeologické lokalitě – proti všelijakým televizním exhibicím různých nedovzdělanců z dnešní Ostravské univerzity. Když mám porovnávat naši tehdejší práci, kterou jsme vykonávali za směšně nízké mzdy, ale s nadšením a plným nasazením, nemohu se ubránit pocitům velkého zklamání nad tím, kam až to ti naši „ředitelé zeměkoule“, kteří dnes o všem rozhodují, za oněch třicet polistopadových let dovedli. Je mi z toho smutno.

Omlouvám se čtenářům za toto možná až příliš osobní ohlédnutí do minulosti. Je doopravdy něco jiného ty „historické“ nálezy vyhrabat ze země vlastníma rukama, a něco úplně jiného o tom pouze žvanit. Odborníkem na slovo vzatým je „profesor“ P. Zářický. Kam se na něj hrabe nějaký Václav Hájek z Libočan! Panu Zářickému bych dal do ruky krumpáč a lopatu, ať si jde taky vyzkoušet, jaké to je, když člověk pracuje rukama. Poznal by aspoň jednou v životě, co je to fyzická práce. Podobných neužitečných žvanilů máme dnes na všech dobře placených postech (včetně univerzit) plno. Jen pracovat rukama se nikomu nechce!

─────

K pořadu o „Ostravském hornictví“ si dovolím připojit ještě několik poznámek. Za hlavní nedostatek tohoto dílu pořadu „Historie.cs.“ považuji fakt, že ačkoliv jej televizní štáb natáčel v hornickém skanzenu „Landek Park“, postrádal jsem tam záběry ze samotného Landeku – onoho návrší nad soutokem Odry s Ostravicí. Stačilo totiž vylézt nahoru – na vrch Landek: buď od Petřkovic, nebo od Koblova. Vhodné by rovněž bylo, kdyby kamera ukázala místa, kde probíhaly ony archeologické výzkumy.

K tomu, jak se zdá, však nebyla dobrá vůle. Nikdo se ani neobtěžoval pozvat do tohoto pořadu archeologa z Ostravského muzea, který tam dnes pracuje. Divím se, že žádný z tvůrců pořadu se na toto muzeum neobrátil. Přitom právě zde byla v roce 2017 uspořádána výstava k 750. výročí města Ostravy. Na ní byly prezentovány i některé nálezy z dosavadních archeologických výzkumů, včetně toho „mého“ z let 1976-77. Právě jako doplněk k uvedené výstavě jsem se tehdy rozhodl publikovat svůj článek o výsledcích výzkumu na Landeku.

Bohužel, můj celkový dojem z pořadu o „Ostravském hornictví“ je takový, že ani V. Kučera, ale ani oba „vysokoškolští učitelé“ o tom, co se dělo o pár desítek metrů od jejich fakulty, nevěděli vůbec nic. Bylo jim to šumafuk. Přesto nepochybuji o tom, že by jim ředitelka OM J. Kábrtová ochotně umožnila natočit si některé záběry exponátů z této výstavy, případně i veřejnosti nepřístupných nálezů přímo z depozitáře muzea.

Za druhý nedostatek, který je ještě horší než ten první, považuji skutečnost, že ČT vůbec nevyužila pro tento díl svého pořadu „Historie.cs.“ bohatého archivu ostravského televizního studia, jež je po Praze druhé nejstarší. (Bylo uvedeno do provozu v r. 1956.) Již to samo o sobě by vydalo na samostatný celodenní vysílací blok dokumentárních filmů o historických proměnách Ostravska. Tento fakt je potvrzením toho, že současné vedení ČT neumí myslet komplexně a koncepčně.

Už to by mělo být důvodem k zásadním personálním změnám ve vedení ČT. Čím dříve zmizí P. Dvořák, Z. Šámal a další kariéristé z generace „Husákových dětí“, tím lépe. ČT potřebuje personálně omladit, otevřít se občanské veřejnosti a nabídnout zbrusu nové pořady. Současně však zachovat to dobré, co bylo doposud vytvořeno. Na ČT2 kdysi vznikaly zdařilé dokumentární pořady o naší historii z let 1948-89. V jejich natáčení dnes nikdo nepokračuje. S nástupem ředitele „komerční“ televize P. Dvořáka všechno skončilo.

S druhým nedostatkem souvisí i moje další výhrada. V pořadu o „Ostravském hornictví“ nebyly vůbec použity záběry z filmu „Dukla 61“, který byl natáčen v téže době jako tento díl pořadu „Historie.cs.“. (Tento film vznikl právě ve spolupráci s ČT v roce 2017.) Kromě toho pořad zcela pominul vývoj hornictví a hutnictví v období komunistického režimu, kdy se tyto obory nejvíce rozvíjely. O důvodech, proč to bylo vynecháno, jsme se nedozvěděli nic.

Řekl bych, že to bylo způsobeno špatnou přípravou „scénáře“. Nelze totiž všechno nechat pouze na moderátorovi. Ten sice má okolo sebe celý štáb lidí, ale ti zřejmě nic nedělali a spolehli se výhradně na to, že to moderátor celé „okecá“.

Za výše uvedené nedostatky nedávám vinu nemocnému V. Kučerovi, na němž byla zdravotní indispozice již viditelně znát, nýbrž lidem, kteří byli okolo něho. Místo toho, aby mu pomáhali, nechali ho, aby se v tom plácal sám. Bylo to trestuhodné chování. Už kvůli tomuto lajdáckému přístupu by mělo současné vedení ČT odejít. Formálně tento pořad „zastřešoval“ Z. Šámal. Ať se jdou tito soudruzi živit něčím jiným, co jim půjde lépe!

ČT pod vedením P. Dvořáka se den ode dne propadá čím dál hlouběji. Je třeba ten propad zastavit a vrátit tuto instituci na trajektorii z 90. let 20. století, kdy toto veřejnoprávní médium fungovalo dobře a plnilo zákonem stanovené úkoly. Dnes tomu tak není. To je třeba změnit. Již včera bylo pozdě.

11. 9. 2019

PhDr. Rostislav Janošík

P. S.

Česká televize využívala v posledních letech V. Kučeru i jako moderátora publicistického pořadu „Politické spektrum“. V této pozici byl dokonce lepší než v pořadu „Historie.cs“. Historik-amatér V. Kučera svými pohotovými postřehy potvrdil jednak to, že je původní profesí novinář, tíhnoucí ke komentování právě probíhajícího politického dění, jednak to, že dokáže (na rozdíl od mnohých jiných novinářů, kteří se „zasekli“ v Havlově éře) vykročit z bludného kruhu jalových uctívačů našeho prvního polistopadového prezidenta a vnímat probíhající události na naší vnitropolitické scéně zcela realisticky, dokonce i s jakousi vizí budoucnosti. Jako politický komentátor a glosátor mně bude V. Kučera chybět víc než jako snaživý „historik-amatér“. Čest jeho památce!

‒ RJ ‒