Svobodné noviny na internetu

Motto: „Podvod a klam zradí se sám.“ (České přísloví)

Dva tucty českých přísloví pro A. Babiše (2. část)

Slovenský imigrant a polistopadový zbohatlík A. Babiš by se rád stal příštím českým premiérem. Protože je to Slovák, nikoli Čech, neví, jak se má správně k Čechům chovat. Proto dělá jednu politickou chybu za druhou a tím si své příští voliče a „poddané“ odrazuje.

Bude-li se řídit lidovou moudrostí, která je zachycena v níže uvedených příslovích, jeho šance na úspěch se výrazně zvýší. A naopak: bude-li dál pokračovat ve vršení svých chyb, dopadne stejně neslavně jako všichni „dobyvatelé“ českého státu před ním: odejde s nepořízenou.

A zde jsou ona přísloví k poučení i zamyšlení:

● S dobrými obcuj a zlých se varuj.

● Podvod a klam zradí se sám.

● Ohně nelze upáliti, vody utopiti, větru udusiti a pravdě zahynouti.

● Chceš-li přítele ztratiti, půjč mu peníze.

● Lepší první ostuda než poslední.

● Člověk časem se mění.

● Raději po dobrém nežli po zlém.

● Komu nelze raditi, tomu nelze pomoci.

● Jez, co ti dají, a odpovídej, když se ptají.

● Kdo za dveřmi poslouchá, sám o sobě slýchá.

● S každým smrt tancovati bude.

● Ponoukej ruce k dílu, a ne hubu k jídlu.

● Jaký život – taková smrt.

● Dobrý počátek – půl práce.

● Dva kohouti na jednom smetišti nesrovnají se.

● Běda mužům, kde vládne žena.

● S velikými pány není dobře třešní jisti.

● Laciné koupi nikdy se neraduj.

● Nekupuj zajíce v pytli.

● Kdo činí, co chce, utrpí, co nechce.

● Kdo svého nedrží slova, nemá poctivosti zhola.

● Co jest psáno, má býti dáno.

● Čtyři oči více vidí nežli dvě.

● Kdo mlčí, přiznává se.

(Podle F. L. Čelakovského)

●●●

Stručně a jasně:

● Zemana a Babiše spojuje populismus, který je zároveň izoluje od okolního, demokratického světa. Tito dva milovníci vlastního ega (bez hranic) jsou postavičkami spíše komickými, avšak jejich tandem může být nebezpečný. Ohrožuje naši důvěryhodnost u spojenců v NATO a bezpečnost státu jako takového. Do budoucna je třeba zajistit, aby všichni čelní představitele státu prošli co nejpřísnější bezpečnostní prověrkou. Tato personální selekce je nezbytná. Jedině ona může zajistit, aby se do vedoucích pozic ve státě nemohly dostat různé pochybné existence, které tam nemají co dělat. Zemanova nebezpečnost je navíc umocněna tím, že prezident není z ústavy „odpovědný“. Větší absurditu si lze stěží představit. V Havlově Absurdistánu to možné bylo, avšak v demokratickém státě nikoli. Ústavu bude nutno změnit: nezodpovědného prezidenta nepotřebujeme. Takový „luxus“ si v současné mezinárodní situaci, kdy je válka doslova „na spadnutí“, dovolit nemůžeme.

● Zeman se stal „kopií“ K. Gottwalda, komunistického alkoholika, který zapíjel svůj strach ze Stalina a z nemohoucnosti se mu vzepřít. Svého času byl Gottwald docela schopným politikem-samoukem, který se vypracoval do čela KSČ vlastními silami a dosáhl jistých výsledků, jež nelze zpochybnit. Za války a zejména po ní se stal nicméně pouhou loutkou Moskvy a jako poslušný vazal i vykonavatelem politických zločinů po Únoru 1948.  ‒ Zeman už je loutkou mnoho let. Není jasné, kdy se jí stal: zda to bylo ještě za dob jeho „premiérování“, nebo až s nástupem do funkce prezidenta republiky. Neví se ani to, kolik loutkovodičů se stará o to, aby dobře „fungoval“.

● Prezident M. Zeman je jako pohádkový král, jenž se opevnil na svém hradě, aby odolal všem svým nepřátelům. Bývalý úspěšný premiér je dnes již jen politickým hráčem poněkud vyčpělého divadelního kusu. Je „okoukaný“, a proto diváky (voliče) už moc nezajímá. A tak vítá všechny příležitosti, aby se mohl zviditelňovat. I těch možností však v poslední době ubývá. Zemanův čas v politice se krátí…

● Arogantní slovenský oligarcha A. Babiš se už vidí příštím českým premiérem. Těší se na něco, o čem má jen mlhavou představu. Řídit firmu není totéž jako řídit stát. On to ovšem neví, protože jeho politické vzdělání je minimální a za čtyři roky ve vysoké politice se „technologii moci“ příliš nepřiučil.  A v tom spočívá onen Babišův „kámen úrazu“. Nestačí totiž jen o něčem snít a vydávat o tom předvolební knížky, jež napsal někdo úplně jiný – v politickém zákulisí. Je třeba o tom něco vědět a mít pro to lidské, politické i odborné předpoklady. Ničím takovým Babiš nedisponuje. Tím je o jeho šanci, že by mohl v politice uspět, předem rozhodnuto ‒ v jeho neprospěch. On to však zatím ještě neví a bude to muset po volbách teprve zjistit.

● Kromě „univerzálního“ J. Faltýnka nemá Babiš ve své straně, chybně označované jako „hnutí“, nikoho, na koho by se mohl skutečně spolehnout. Počet politiků, pozvaných na jeho svatbu na „Čapí hnízdo“, to potvrdil. Babiš se totiž stačil rozhádat s kdekým a pozurážet skoro každého. Proto zůstává „sám voják v poli“. S tím se žádné zázraky ve volbách dělat nedají. Roli Babišových „užitečných idiotů“ hráli po celou dobu novináři z MF Dnes a LN. I na kdysi schopného žurnalistu P. Kamberského došlo: Babiš ho nazval ve svém tajně nahraném rozhovoru s M. Přibilem „kokotem“. Přesto v LN setrvává dál. Buď o něho už nikde nestojí, protože se díky Babišovi doživotně zdiskreditoval, nebo ho Babiš vydírá takovým způsobem, že zůstat musí. Jak to bylo a je, to se dozvíme, až Babiš v politice skončí a spolu s ním i všichni jeho „podržtaškové“.

● Ač to tak na první pohled nevypadá, Babišovo ekonomické „impérium“ stojí a padá s dotacemi: státními i evropskými. „Odříznutí“ od nich by znamenalo konec jeho „podnikání“. Nikdy jsem nevěřil na nějaké zvláštní podnikatelské schopnosti A. Babiše. Jsem naopak přesvědčen o tom, že kromě několika „fíglů“ neví Babiš o ekonomii zhola nic. Jediné, co dokonale zvládl, je účinné parazitování na české ekonomice a politice.

● M. Zeman není v politice žádným nováčkem a má toho na „hrbu“ tolik, že to stěží unese. Kdyby neztratil i zbytek soudnosti, dávno by z politiky odešel. Všechno však nasvědčuje tomu, že úkoly, které mu kdosi z jedné země na Východě před lety dal, musí stůj co stůj splnit. Až pak bude moci tento „mouřenín“ odejít. ‒ O Zemanových vazbách na KGB si cvrlikali všichni vrabci na pražských střechách (nejen v Hybernské ulici) již v 90. letech 20. století, dávno předtím, než se Zeman stal premiérem. Když pak ve své funkci skončil a odešel na celých deset let na Vysočinu, přijel se s ním rozloučit samotný ruský premiér. To se v SSSR (později v Ruské federaci) dělalo výhradně v případě vysoce postavených agentů NKVD (KGB, dnes FSB). A protože V. Putin je bývalý soudruh „kágébák“, tradice pokračuje. Podobný případ se stal jen jednou za několik posledních desetiletí, a to na konci 80. let 20. století, kdy zemřel dlouholetý funkcionář KSČ a jeden z prvních čs. agentů NKVD u nás – B. Köhler. Tehdy na jeho pohřeb přijel také čelný představitel SSSR. ‒ Sověti a Rusové měli vždy ve velké „úctě“ své špičkové agenty, kteří tady hájili jejich zájmy. Jak známo, agenti NKVD a KGB „zajišťovali“ zdárný průběh jak „Února 1948“, tak i „sametové revoluce 1989“. V jednom z nedávno zveřejněných rozhovorů s novinářem M. Přibilem to ostatně konstatoval i A. Babiš – v souvislosti s osobou exprezidenta V. Havla. Je nejvyšší čas si začít říkat pravdu o našich dějinách. Jsou v nich kapitoly slavné i ty méně slavné…

● Měli jsme jedinečnou šanci zbavit se Babiše ještě před řádnými parlamentními volbami. Kdyby totiž B. Sobotka podal demisi celé vlády a M. Zeman pověřil Babiše sestavením nové, „rekonstruované“ vlády (na půdorysu původní vládní koalice), dostal by Babiš příležitost historicky se znemožnit ještě před volbami. Zeman by se tímto krokem stal u svých případných voličů nevolitelným. Bylo by to dobré řešení: zbavili bychom se obou a ke slovu by se dostali politici noví a možná i nové strany. Náš „zabetonovaný“ systém parlamentní demokracie by se konečně „odblokoval“. Česká politika ztratila po „Sarajevském atentátu“ (1997) schopnost generovat silné vládní koalice. Tento neutěšený stav trvá již dvacet let a žádná změna není v dohledu.

● M. Zeman je samolibé monstrum, které si hraje na všemocného politika. Nemá však odvahu podívat se pravdě do očí. Poznal by, že je v politické izolaci nejen doma, ale i v zahraničí. S něčím podobným se dlouhodobě v politice „hrát“ nedá. Proto je jeho čas účinkování u konce.

● Prezident M. Zeman by neměl význam své osoby přeceňovat. Stopa, kterou jeho osoba zanechá v našich moderních dějinách, bude jednou historiky odbyta poznámkou pod čarou, která nebude moc lichotivá. V našich dějinách jsme totiž měli významnější postavy, než je toto chorobně domýšlivé individuum. Ze všech tří polistopadových prezidentů je Zeman tím nejhorším. Stal se koncentrací toho největšího zla, které nás mohlo potkat. Dnes už je jen karikaturou sebe sama.

● Zeman vstoupí do historie nikoli jako schopný premiér menšinové vlády, ale spíše jako „spolupachatel“ tzv. opoziční smlouvy (pokus rozparcelovat si moc ve státě ve spolupráci s ODS na věčné časy) a jako odpudivý zjev, promoskevský a propekingský kolaborant, který zradil ideály Listopadu 1989. Věru – nezáviděníhodná pozice. Tady platí: každému, co si zaslouží…

● O Babišově spolupráci s předlistopadovou komunistickou tajnou policií (StB) se ví dávno, minimálně od začátku 90. let 20. století. O jeho obdobné spolupráci se sovětskou KGB (dnes FSB) se spekuluje rovněž mnoho let, stejně jako o té Zemanově. Pro tuto eventualitu svědčí nevídaná arogance a neskutečná drzost, s níž Babiš vtrhl do českého ekonomického a politického prostoru, ve kterém si počíná jako utržený z řetězu. – To je také hlavní důvod pro to, aby byl z Čech neprodleně vyhnán a ve spolupráci se slovenskými orgány poslán na dlouhá léta do vězení. To bude, zdá se, to jediné správné místo, kde bude moci „konzultovat“ se svými mafiánskými soukmenovci. Tento mezinárodní zločinec by se na svobodu již nikdy neměl vrátit. – V údělu, který ho čeká, mu jeho moskevští soudruzi „kágébáci“ v čele s V. V. Putinem jen stěží pomohou. Museli by přiznat, že je to jejich člověk, což jim „pravidla“, platná v tajných službách, nedovolují. Dekonspirace se vždy trestá smrtí: popravou nebo kulkou nájemného vraha. (Pajdaví dědkové pak bývají často nalezeni bez známek života poté, kdy nešťastnou náhodou upadli na schodech.)  Ať tak či onak: Babiš je zemský škůdce a vlastizrádce. Ti vždy končili na šibenici. – Pouze Slováci dopustili, aby vlastizrádce V. Biľak potrestán nebyl. Tato skutečnost vrhá stín na jinak dobré a přátelské vztahy mezi Čechy a Slováky. Dalším stínem bude Babiš, kterého Slováci nebyli schopni potrestat a dopustili, aby mohl zneužívat velkorysosti a pohostinnosti Čechů. SR opakovaně prokazuje, že není právním státem (viz případ Bašternák a Kaliňák) a že je s budováním demokracie teprve na samém začátku.

● Obvinění a následné vzetí do vazby, aby nemohli ovlivňovat svědky, bude v případě A. Babiše a jeho zástupce J. Faltýnka znamenat pro hnutí/stranu ANO 2011 téměř neřešitelný problém. I kdyby tato „strana jednoho muže“ ve volbách zvítězila, nebude jí to nic platné, protože nemá žádné osobnosti, jež by tento politický subjekt mohly navenek reprezentovat. Nikdo ani z členů vlády, ani z parlamentu takovou osobností není. Úvaha, že by oba tyto představitele ANO 2011 nahradil ve funkci příštího premiéra dosavadní vicepremiér (z nouze) R. Brabec, je lichá, neboť i on je pupeční šňůrou spojen s Agrofertem, jehož aktivity okolo Čapího hnízda jsou předmětem policejního vyšetřování. Nabízela by se ještě ministryně K. Šlechtová, avšak ta je natolik kontroverzní osobou, že její schválení je málo pravděpodobné. – Zdá se, že ANO 2011 „dojede“ na to, že nebylo ani za čtyři roky účinkování ve vysoké politice schopno vytvořit si tým spolehlivých osobností, jež by byly schopny stranu převzít v krizové situaci. Pokud se torzo současného vedení ANO 2011 nezmůže na nějaké solidní řešení, bylo by nejlépe, kdyby se toto „hnutí“ samo rozpustilo (usneslo se na tom na mimořádném zasedání stranického vedení) a do voleb vůbec nešlo. – Konce politických projektů typu „Věci veřejné“ a „ANO 2011“ bývají stejné – jenom ne veselé.

● Sociopat A. Babiš je mužem mnoha „převleků“: jednou se bije v prsa a hrozí tím, že se raději nechá zastřelit, jindy je z něho ufňukánek, který si stěžuje na to, jak mu jeho političtí soupeři ubližují. Tím, co zatím předvedl, jen jasně prokázal, že nemá na to, aby mohl vykonávat funkci premiéra. Možná tak někde v „Babišistánu“ (na způsob Liberlandu), který si založí na opuštěném tichomořském ostrově nebo v Antarktidě (tam by mu mohli dělat „poddané“ místní tučňáci). Země, která měla ve své historii takové osobnosti, jako byl TGM či E. Beneš, ale i V. Havel (se všemi jeho chybami a nedostatky), si nemůže dovolit, aby v jejím čele stál kuňkající imigrant, o jehož bohatství není známo, jak k němu přišel. Praha není a nikdy nebude Palermo!

● Až Babiš opustí českou politiku, bude nutno vyvodit z jeho neslavného působení závěry. Ve škole by měl být zaveden nový vyučovací předmět, po němž již mnoho let učitelé volají. Měl by se nazývat „Výchova k mravnosti“. Nikoli jen nic neříkající „Etika“ (ta se již někde učí). V tomto předmětu se budou žáci a studenti učit také o neetickém chování politiků, zejména o Babišovi a jemu podobných kumpánech. Bude to varování před tím, jak se politik nesmí nikdy chovat. Pokud mezitím neskončí ve vězení, měly by tento předmět absolvovat také Babišovy děti z jeho druhého manželství.

● Babiš se chová jako fašistický diktátor: pohrdá parlamentní demokracií a nerespektuje pravidla platná pro soutěž politických strana a hnutí. Stane-li se po volbách premiérem, bude naším prvním polistopadovým politikem, nikoli Čechem, ale Slovákem, kterého čeká nejspíš to, co je typické pro všechny diktátory: násilné odstranění. Tam, kde končí demokracie, nastupují prostředky nedemokratické. (Prezident M. Zeman jistě zájemcům vysvětlí, co to znamená.) Konec všech diktátorů bývá krvavý. To je perspektiva, která jistě čeká i Babiše, nevezme-li rozum do hrsti a neodejde-li včas z politiky.

● M. Zeman hrubým způsobem porušuje pravidla demokratické soutěže kandidátů na úřad prezidenta republiky. Už tím, že vede jakousi permanentní kampaň, a to jak během svých „spanilých jízd“ po regionech ČR, tak i pravidelným pořadem na TV Barrandov. Jedná se o několikanásobný střet zájmů mnoha osob ze Zemanova okolí. Je užitečné upozornit na to, že moderátorka pořadu A. Mynářová je manželkou Zemanova hradního kancléře (bez bezpečnostní prověrky) a že „mediální magnát“ J. Soukup má z minulosti velmi podivné vazby, mimo jiné na známou figurku z Babišových odposlechů – M. Přibila. Takoví lidé by měli být zbaveni možnosti působit v médiích. Navzdory této masivní kampani nejsou Zemanovy vyhlídky příliš optimistické. Spíše naopak. Je pravděpodobné, že se nakonec do druhého kola ani nedostane. Nemá nárok!

● Babiš údajně obdržel české státní občanství v roce 2000, kdy byl předsedou vlády M. Zeman. Tento fakt představuje dalšího „kostlivce“ v Zemanově politické skříni. Měl by proto raději přestat moralizovat a poučovat druhé a místo toho začít zpytovat svědomí, co všechno ve své politické kariéře udělal špatně. V Zemanově tehdejší vládě byl ministrem vnitra S. Gross, který měl úzké vazby na A. Babiše. Gross nejprve „zázračně“ zbohatl a poté za nejasných okolností zemřel. Nelze vyloučit, že se jednalo o politickou vraždu. Babiš přišel do Čech ze zločineckého podsvětí na Slovensku. Tam organizovaný zločin prorostl až do nejvyšších pater politiky již za vlády V. Mečiara, bývalého komunisty a agenta StB. Rozhodující podíl na tom, že se toto „Palermo“ rozšířilo ze Slovenska i k nám, mají tehdejší předsedové vlády ‒ V. Klaus a M. Zeman. Jim můžeme poděkovat za to, že čeští občané dostali jako „vánoční dárek“ megazločince  A. Babiše.

● Jak se pozná, že někdo na danou funkci má, nebo nemá? Je to jednoduché. Stačí ho pustit k práci. Velice rychle se ukáže, jak se věci mají. V případě Babiše tomu nebude jinak. Řeči o tom, že by Babiš ani po volebním vítězství nemusel obsadit post premiéra, s tím souvisí. Někomu z jeho okolí už došlo, že Babiš by tuto roli nezvládl a brzy by musel svou funkci opustit – s ostudou. (Nedávno vyšlo najevo, že Babiš neumí pracovat ani s počítačem. Umí vůbec něco? Hlavně, že nám předkládá vizi roku 2035! Je to opravdu úsměvné.)  ‒ Co peněz to stálo, aby se dostal tak vysoko! Tak to končívá, když má někdo přehnané sebevědomí a není schopen si přiznat, jak na tom doopravdy je. Zemanovy výkřiky o tom, že bude jmenovat vítěze voleb příštím premiérem, jsou jen „mediální mlhou“. Sám musí dobře vědět, jak to s Babišem ve skutečnosti je. Zkrátka: Kde nic není, ani čert nebere…

● Babiš a jeho „parta“ z hnutí/strany ANO 2011 představují politický „suterén“, hospodu 5. cenové skupiny. S kadibudkami na dvoře – vedle hnojiště.

● Vyjadřování A. Babiše je na úrovni koňského handlíře: slovní zásoba minimální, výstavba vět katastrofální. A řeč? To je hatmatilka. Přesněji: slovní průjmy nevalné úrovně. Naskýtá se proto otázka: Jak někdo takový mohl získat vysokoškolský diplom? Nejspíš si ho koupil…

● Babiš je cizorodý prvek v české politice. Proto bude dříve nebo později vypuzen. Nic na tom nezmění ani jeho estébácké vydírání českých politiků, kteří jsou tak neschopní a hloupí, že se od tohoto slovenského přivandrovalce vydírat nechají. V každé demokratické zemi by dávno skončil ve vězení. Protože se Babiš dlouhá léta pohyboval v mafiánském prostředí různých pseudopodnikatelů, jako je on sám, spíše než vězení mu hrozí, že ho někdo „sejme“ dříve, než by mohl začít mluvit o ještě větších zlodějnách, než má sám na svědomí. Tak či onak: Babišův osud bude zpečetěn v řádu týdnů, maximálně měsíců. Do Vánoc by mohlo být hotovo…

● Babiš nebojuje za prosazení žádných „ideálů“, nýbrž jen a jen za uskutečnění svých plánů, za svou větší moc ekonomickou a politickou. Bez té politické by se jeho ekonomické „impérium“ (bez dotací) ocitlo brzy „na huntě“. Proto ta urputnost tohoto „urputného hovada“, jak sám sebe před časem nazval.

● Předseda Poslanecké sněmovny J. Hamáček (ČSSD) je politický oportunista non plus ultra. Zkrátka: kam vítr, tam plášť (ten po Z. Fierlingerovi). Po tom, jak se hnutí/strana ANO 2011 zachovalo/a, by mohl výhradně politický sebevrah vůbec jen zauvažovat o tom, natož to myslet vážně, že by po podzimních volbách pokračovala jakási „obnovená“ koalice ČSSD a ANO 2011. Je to myšlenka tak šílená, že její autor by měl skončit ve svěrací kazajce v Bohnicích. – Hamáček je politikem s „gumovou“ páteří. (O Sobotkovi se taky říkávalo, že je „teflonový“.) Proto vysedává v PS již tolik let. Nejenže jako jediný ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů čile komunikuje s prezidentem M. Zemanem, navzdory jeho excesům z poslední doby. Jaksi dobře pamatujeme, byl i jedním ze signatářů ostudného pročínského prohlášení z loňského roku. Stal se ovšem i jakýmsi neoficiálním mluvčím skupiny funkcionářů ČSSD, která je ochotna podpořit M. Zemana v jeho nové kandidatuře na Hrad. Neměli by zřízenci z Bohnic přijet pro Hamáčka už teď, nikoli až po volbách? S takovými politiky chce ČSSD vyhrát volby? To se jí stěží podaří!

● Češi jsou dobráci, občas těžkopádní a pomalí. Trvá jim dlouho, než se rozhoupou a odhodlají k činu. Když k tomu dojde, pak už je nic nezastaví. Je to jako parní válec, který nelze jen tak snadno zabrzdit na několika metrech. Musí se jednat o silný podnět, aby se odhodlali k tomu, že začnou konat. Mají rádi svůj klid a pohodu. Jak známo, Švejk dával přednost dobrému českému pivu před koblihami.

● Prezident M. Zeman je horší promoskevský kolaborant, než byl G. Husák a další „muži roku 1968“. Husák byl donucen ke spolupráci pod pohrůžkou zmasakrování civilního obyvatelstva okupačními vojsky SSSR. Naproti tomu Zeman kolaboruje s Putinem dobrovolně – v době míru. Ten, jenž před 25 lety hovořil o českém zemském patronovi, sv. Václavu, jako o kolaborantovi s Němci, se dnes chová mnohem hůř. Dokonce i sv. Václav se musel podřídit Němcům (přesněji: Sasům) poté, kdy vojska Jindřicha Ptáčníka vtrhla do Čech a oblehla českého knížete na Pražském hradě. Zemana dnes nikdo neobléhá ani ho nenutí k podpisu nového „Moskevského protokolu“. Do Putinova zadku leze dobrovolně a rád. Chová se stejně naivně a hloupě jako kdysi E. Beneš vůči J. V. Stalinovi.  ‒ Tento politik, jinak prvorepublikový, promoskevský kolaborant a politická loutka, spjatá se svobodnými zednáři, o sobě neskromně prohlašoval, že Stalinovi zachránil život před „spiklenci“ v čele s maršálem Tuchačevským. Toho Beneš udal Stalinovi v bláhové naději, že mu za to bude sovětský diktátor vděčný. Leč – nestalo se tak. Tento „mouřenín“, o jehož spolupráci s NKVD se spekulovalo dávno před 2. světovou válkou a zejména během ní a po jejím skončení, splnil svůj úkol: přivést hospodářsky silné a kulturně vyspělé Československo do zájmové sféry SSSR. Když se tak po komunistickém převratu z února 1948 stalo, byl Beneš postupně odstaven od moci a za nejasných okolností, již během několika měsíců po „dobrovolné“ abdikaci, zemřel. Byl dost nemocný, a proto jeho úmrtí nikoho nepřekvapilo. Vyloučit ovšem nelze ani dobře zamaskovanou politickou vraždu. Sověti v tom byli na slovo vzatými odborníky. Jisté je jen to, že Beneš byl již od svého pobytu v londýnském exilu odposloucháván sovětskou NKVD. Jejím údajným agentem měl prý být i Benešův tajemník J. Smutný, který byl s K. Gottwaldem tak zadobře, že si ho nechal jako svého „kancléře“ poté, kdy byl zvolen prezidentem republiky.

● Náboženská sekta „Svědkové Babišovi“, jak se lidově přezdívá hnutí ANO 2011, složila dne 6. 9. 2017 zkoušku ohněm: přežila historické hlasování PS o vydání svého „šéfa“ a jeho „podšéfa“ do rukou Policie ČR, aby mohli být trestně stíháni za dotační podvod s farmou Čapí hnízdo. Poslanci ANO 2011 hlasovali svorně jako jeden muž (bylo tam i pár žen). Či přesněji: na hlasování raději nepřišli. Zachovali se jako zbabělci. Čekal od nich snad někdo něco jiného?

● Prezident M. Zeman, přímo volený všemi občany, je největší ostudou naší polistopadové politiky. Nezaslouží si ani úctu občanů, ani uspořádání státního pohřbu.

● Starší spoluobčané si ještě pamatují M. Zemana jako předsedu menšinové vlády, kterou u moci držela podivná „opoziční smlouva“. Klaus i Zeman se tehdy dmuli pýchou, jak dobře to vymysleli a jak úspěšně se jim podařilo vodit mnoho let za nos české občany. Zeman v té době s oblibou prohlašoval, že se ve své funkci bude snažit zlepšit život dolních deseti milionů občanů. Nakonec z toho všeho zbylo jen lobbování pro P. Kellnera a další zázračně zbohatlé miliardáře (včetně „kšeftíků“ pro slovenského kamaráda A. Babiše). – Cesty osudu bývají nevyzpytatelné. Řídí-li je Bůh, vedou do nebe. Dá-li se však dotyčný jedinec do služeb ďábla, jako např. neznaboh Zeman, končívají vždy a spolehlivě ‒ v pekle.

● Babišovo snění (knížka „O čem sním, když náhodou spím“) o životě horních deseti tisíc polistopadových zbohatlíků není ta správná vize, kterou tato země potřebuje. Běžnou starostí obyčejných lidí u nás není budování tenisových kurtů či golfových hřišť, ale to, zda budou mít na zaplacení nájemného, na další splátky hypotéky či poplatků za léky – v případě důchodců s malými penzemi. Právě oni se musí rozhodovat, zda dají přednost nákupu potravin před předraženými léky. Na nich totiž vydělávají farmaceutické firmy a s nimi „spříznění“ lékaři a další „dobrodinci“. – Až Babiše zavřou do vězení a zabaví jeho podivně získaný majetek, pozná i on a jeho rodina, jak vypadají starosti obyčejných občanů tohoto státu. Bude to sice poznání pozdní a kruté, ale velice účinné a hlavně výchovné.

● Novinář M. Komárek je potvrzením toho, jak devastující může být členství v sektě „Svědkové Babišovi“ pro činnost lidského mozku. To, co v poslední době publikuje ve „svých“ novinách, jsou ty nejhorší slinty, jaké jsem kdy četl. Ukazuje se, že tohoto kdysi nadějného žurnalistu čeká potupný konec profesní i lidský. A jaký to býval před lety dobrý novinář! Inu, doba se mění a lidé s ní.

● Vývoj hnutí/strany ANO 2011 jasně potvrzuje, že tento politický subjekt stojí a padá s osobou zakladatele ‒ A. Babiše. Je to podobné jako s A. Hitlerem. Poté, kdy tento „Vůdce“ spáchal sebevraždu, Němci raději kapitulovali, aby nebyli nemilosrdně zmasakrováni ze strany vítězů 2. světové války. Něco obdobného čeká náboženskou sektu ANO 2011 („Svědkové Babišovi“), až Babiš definitivně padne a skončí ve vězení. (K tomu dříve nebo později dojde, i když to teď tak nevypadá.) Po těžké kocovině přijde kruté vystřízlivění. A možná se zvýší už tak vysoký počet sebevražd u nás…

● ČSSD potřebuje dostat ve volbách pořádný výprask, aby dostala příležitost několik let se v opozici vzpamatovávat ze všech svých skandálů a afér. Má toho zapotřebí jako prase drbání.

●●●

Hradní politický „kabaret“ pokračuje…

Děd Vševěd a jeho Kašpárek s rolničkami v roli tiskového mluvčího se po krátké odmlce, během níž měl hradní pán dovolenou a musel čelit spekulacím o amputaci nemocné nohy, opět dostali do centra pozornosti sdělovacích prostředků.

Stalo se tak poté, kdy bylo oznámeno, že Poslanecká sněmovna PČR byla vyšetřovatelem Policie ČR požádána o vydání poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání. Jedná se o běžnou, úřední proceduru, jakých PS zažila za dobu od vzniku ČR desítky.

V normálně fungující společnosti by se taková „bezvýznamná“ informace, vlastně lapálie, nedostala ani do přehledu zpráv, natož na titulní stránky novin a zpravodajských serverů. Záležitost je zajímavá pouze tím, že se jedná o dva nejznámější představitele hnutí/strany ANO 2011, politického subjektu, jenž byl až dosud považován za jasného vítěze nadcházejících parlamentních voleb.

Poté, kdy proběhne hlasování PS o vydání těchto poslanců, může být všechno jinak. Tak jako tak je voličská podpora ANO 2011 na sestupu a výsledek voleb může skončit velkým překvapením. Češi nejsou tak hloupí, jak si Babiš myslí. Za stávajících poměrů může toto „uskupení na jeho použití“ volit jen politický sebevrah či duševní mrzák.

Doufejme, že se Češi nastanou národem sebevrahů. Pak by přicházela v úvahu jedině emigrace – před Babišovým fašistickým režimem.

─────

M. Zeman nezklamal. Poté, kdy byli oba poslanci vydáni, prohlásil, že bude jmenovat Babiše premiérem, i kdyby seděl ve vazbě. Jen tak dál, moudrý státníku! Však oni voliči k tomu jistě přihlédnou, až půjdou v lednu k prezidentské volbě. Češi opravdu nejsou hloupí…

─────

Zemanův nejnovější pokus, jak se dostat z mezinárodní izolace, měl své pokračování v podobě zářijové návštěvy USA. Nikoli audience v Bílém domě, nýbrž účasti na zahajovacím zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku. Zeman se sice vyfotografoval s americkým prezidentem a jeho manželkou (v USA to tak dělají desítky politiků i docela obyčejných lidí), ale to bylo asi tak vše. Na ostentativním Trumpově nezájmu o osobu jednoho středoevropského prezidenta, navíc známého agenta Moskvy, nemohlo nic změnit ani vyznamenání českého prezidenta cenou za „pravdu“ od jednoho málo známého židovského spolku v USA. Ponížený Zeman se vrátil ze své americké cesty bez fanfár. Ani doma ho nečeká nic než jen opovržení a izolace. Jeho čas ve vrcholné politice skončil. Snad už to pochopil. A když ne, Ovčáček mu to jistě přetlumočí do srozumitelné češtiny. À propos: Zemanova školácká angličtina (v porovnání s tou profesionální u slovenského prezidenta A. Kisky) byla jen další mezinárodní ostuda. Doufejme, že už poslední…

●●●

Miliardáři do politiky nepatří!

Alespoň do té demokratické. Dát jim totiž stát jako „dětskou hračku“, aby se při svém vyčerpávajícím angažmá v podnikání nějak zabavili, to mi nepřijde příliš rozumné a už vůbec ne prozíravé. Někdo by to dokonce označil za krajně nezodpovědné a nebezpečné počínání, za vyslovený hazard s demokracií.

Historické zkušenosti ukazují, že od milionářů a miliardářů vede přímá linka k fašismu. V naší ekonomice už ho díky Babišovi několik let zažíváme.  Zatím ten ekonomický. Kdyby se Babiš po volbách stal premiérem, fašistický režim se vším, co k němu patří, by tu byl nastolen dříve či později s veškerou parádou.

Evu Baunovou či Editu Perónovou tady už také máme. Nedávno měla svatbu na Čapím hnízdě, jehož název jistě nikoli náhodou připomíná jisté letní sídlo A. Hitlera v Alpách. Zatím není jasné pouze to, zda A. Babiš najde odvahu k tomu, aby se prohlásil za „českého“ A. Hitlera či J. Peróna.

Bez potřebné politické odvahy se žádné historické činy nemohou proměnit ve skutečnost. Komu chybí odvaha, aby si přiznal pravdu, tomu zbývá jen to, aby snil o věcech, jež se nikdy nemohou splnit.

Hitler i Babiš vydali o svých snech knihu. Hitlerův „Mein Kampf“ dovedl nacismem zfanatizované Němce až na pokraj zkázy. Zato Babišova předvolební knížka „O čem sním, když náhodou spím“ vyvolává spíše rozpačité úsměvy na tváři. (Někteří čtenáři si poklepávají prstem na čelo, zda ty hlouposti myslí „autor“ vážně.)

Jsou „sny“ a sny. Také černošský aktivista Martin Luther King měl svůj sen. Na rozdíl od Babišových „pohádek“ se americkým černochům (dnes politicky korektně: Afroameričanům) podařilo tento sen proměnit v realitu.

Ano, každá zdravá a fungující společnost potřebuje ke svému rozvoji sny a vize. Nám bude stačit, když dotáhneme ke zdárnému konci vizi „sametové revoluce 1989“. Babišovy fantasmagorie, jež se za vizi falešně vydávají, nepotřebujeme.

●●●

Osudové chyby naší polistopadové politiky čili „historická“ kdyby…

Každý historik ví, že veřejně se to říkat nemá. Přesto aspoň v koutku jeho profesionální duše bývají pochybnosti o tom, jak by vývoj vypadal, kdyby byly „karty“ rozdány jinak, kdyby ty či ony osoby vůbec nedostaly šanci sehrát svou historickou úlohu. Protože historie není to, co by si lidé i zodpovědní politici přáli, ale často něco zcela jiného a dříve nepředstavitelného… Vždycky je více možností, jak danou situaci řešit, ale zpravidla jen jedno řešení se nakonec prosadí, nebo je „prosazeno“ – různými prostředky (včetně těch násilných).

Také česká, resp. československá, společnost měla ve zlomovém okamžiku, kdy byl na konci roku 1989 komunismus „stažen z oběhu“ a vyměněn za tržní ekonomiku, jakož i návrat k liberální demokracii a politickému pluralismu, možnost zvolit si svou, specifickou cestu dalšího vývoje. Mohli jsme si ušetřit „divoká léta devadesátá“ s tzv. mafiánským kapitalismem a zavražděnými podnikateli či jinými nepohodlnými osobami na dně Orlické přehrady, všelijaké „potřebné“ manažery typu V. Koženého a R. Krejčíře, z nichž se nakonec vyklubali mezinárodní zločinci, dále různé do ciziny uprchlé mafiány, kteří okradli stovky důvěřivých střadatelů; ti nalítli na jejich vábničku zaručených zisků a zhodnocení jejich úspor ‒ a přišli o všechny své peníze.

Někdo namítne, že je to pouze průvodní jev kapitalismu (bez přívlastků). Dnes už se někteří politici, prohlašující o sobě, že jsou stoupenci pravicového pohledu na svět, zejména thatcherismu, neohánějí svými dřívějšími výroky typu „více Kožených“ nebo „neznám špinavé peníze“. Naštěstí to nikoho nezajímá, protože jsme mnohem dál… Někdo by neslušně poznamenal: „V prd*li.“

Nebude daleko od pravdy, protože pravý okamžik, kdy jsme se mohli rozhodnout jinak a lépe, nikdo nevrátí a chyby ve vývoji nenapraví. Proto jsme dnes, 28 let od Listopadu 1989, na tom tak špatně, jak na tom jsme. Stále totiž máme jen třetinové platy jako na Západě, i když naše produktivita práce se už přibližuje tomu vysněnému Západu. Místo, abychom doháněli zpoždění, ještě ho zvětšujeme. Někteří ekonomové odhadují, že vyspělé státy Západu doženeme za padesát let. Na takovou dobu bylo kdysi odhadováno zpoždění carského Ruska v době bolševického převratu (VŘSR) – před sto lety.

Co jsme tedy udělali špatně, že jsme se za 28 let od roku 1989 neposunuli prakticky nikam? Pouze jsme vyměnili jednu „ohlávku“ (tzv. sovětský blok, RVHP, Varšavská smlouva) za jinou (EU, NATO). Už nikoli Moskva, ale Brusel…

A jaká historická „kdyby“ jsme „prošvihli“? Uvedu alespoň tři z nejvážnějších:

● Kdyby první „popřevratový“ prezident V. Havel prosadil již na začátku roku 1990 zákaz činnosti KSČ, potrestání hlavních komunistických zločinců (tehdy ještě žijících) a zabavení jimi nakradeného majetku, měli bychom tady skutečnou svobodu a demokracii, nikoli jen její trapnou karikaturu.

● Kdyby poslanci a senátoři ve své hlouposti a naivitě neodhlasovali přímou volbu prezidenta republiky, který stejně v našem ústavním systému nemá téměř žádné pravomoci a je pouze ceremoniální figurou, neměli bychom na Pražském hradě největší polistopadovou ostudu – M. Zemana.

● Kdyby čeští podnikatelé a politici nevpustili do země ekonomického a politického „predátora“ A. Babiše, dodnes neaklimatizovaného Slováka, který se ani za více než dvacet let nebyl schopen naučit pořádně česky, nemuseli bychom dnes řešit jeho skandály a mocenské ambice stát se českým premiérem, případně prezidentem. Taková představa by byla pouze ze světa fantazie, nikoli politické reality. Namísto toho prožíváme dlouhé měsíce trvající reality show, kterou nám téměř v přímém televizním přenosu předvádí dnes a denně jeden slovenský imigrant, který si stále plete samostatnou Českou republiku s Klondikem 19. století.

●●●

Máme koho volit? Už zase ne!

To je stručný vzkaz od nás, voličů, těm odvážlivcům, kteří se rozhodli navzdory složité vnitropolitické situaci riskovat a dát všanc své dobré či špatné jméno (jak kdo, že ano?), a to jako oběť na „oltář vlasti“. Nadcházející volby totiž budou chudé na vítěze, zato bohaté na poražené – včetně „vítězů“. (Bude se jednat o Pyrrhovo vítězství po česku.) Kdo to pochopil včas, ten raději ani nekandiduje. Zato všelijací naivkové a různí „ředitelé zeměkoule a přilehlých galaxií“ se naopak rozhodli, že do toho půjdou. Co s tím naděláme? Nic.

Uchazečů o „koryta“ byl u nás vždycky přebytek. Kdysi dávno, v dobách politických začátků, vyslovil podobnou myšlenku i dnešní prezident republiky M. Zeman. Tehdy měly jeho „bonmoty“ ještě patu a hlavu a občas byly i vtipné a člověk se jim zasmál. Dnes už se to poslouchat nedá. Hranice, oddělující moudrého starce od toho blábolivého, bývá často tenoučká jako pavoučí niť. Snadno se přehlédne. Zvláště tehdy, když dotyčná osoba není dost pozorná.

Letošní parlamentní volby budou svým způsobem „rekordní“. Účastní se jich celkem 31 politických stran a hnutí, některé z nich dokonce ve všech krajích. Na kandidátkách se objeví dohromady 7539 osob, z toho 2155 žen (28,6 %). Bude to soutěž nových, neokoukaných tváří, nebo obvyklý výprodej použitého a prošlého zboží? Odpověď na tuto zapeklitou otázku nám dají příští týdny, během nichž budeme čekat na volby.

Obrazně se říká, že volby jsou „svátkem demokracie“. Bývají nezřídka i poslední možností pro občany-voliče, jak dát politikům najevo, co si o jejich počínání myslí „ti dole“. Vždyť to všichni dobře známe: Jakmile jsou sečteny odevzdané hlasy a vyhlášeny volební výsledky, pro mnohé politiky, hlavně pro ty déle sloužící, je to signál k tomu, aby se na příští čtyři roky opět oddali své oblíbené činnosti: spokojeně a nerušeně usnout na vavřínech a probudit se až těsně před dalšími volbami. Nejsou-li k dispozici vavříny, nepohrdnou ani otepí slámy čí něčeho podobného. Hlavně ať je nikdo neruší…

Podzimní parlamentní volby 2017 budou přesto něčím specifické. Půjde v nich o to, abychom zvolili menší ze dvou zel.

Prvním zlem jsou tzv. tradiční politické strany, proti nimž v těchto dnech vyrukoval slovenský „Spasitel“ a majitel ANOfertu v jedné osobě s novým videem, v němž mu nápovědu dělá jiný politický „odborník“ na slovo vzatý – ministr obrany a volební lídr hnutí ANO 2011 v Praze – Martin Stropnický (jeho syn Matěj kandiduje za pražské Zelené). S takovým „parťákem“ má vítězství v kapse. To si aspoň Andrej Veliký myslí. Jen aby se nezmýlil! V Čechách a zejména v Praze, jak známo, bývá leccos trochu jinak než v sousedních Uhrách.

Druhým zlem těchto voleb je právě zmíněný oligarcha A. Babiš. Ať se volič rozhodne jakkoli, bude to tak říkajíc „z bláta do louže“ nebo „z deště pod okap“. Nic lepšího se nenabízí – kromě neparlamentních stran, které by mohly „zabodovat“, i když jim zatím lidi moc nevěří. Mnozí voliči totiž váhají, aby jejich propadlý hlas paradoxně nepomohl případnému vítězi voleb.

Šanci mají jak Piráti (hlavně mezi mladými voliči a Pražáky), tak i hnutí Starostové a nezávislí, dále Robejškovi Realisté či Stropnického autenticky levicová strana Zelení (dříve Strana zelených). Chce to jediné: nebát se a volit právě zástupce těchto neparlamentních stran a hnutí!

Jediná zavedená partaj, která tradičně zůstává na svých „jistých“ 10-15 procentech, je KSČM. Jak velké procento „protestních“ hlasů tentokrát komunistům „vyluxuje“ Babišovo hnutí ANO 2011, se ukáže až po vyhlášení volebních výsledků. Letošní zisk bude nejspíš nižší, a to pouhých 10-12 %. Není to sice mnoho, ale na další existenci strany a její fungování to bude stačit.

Krušné chvíle v těchto týdnech prožívá Kalouskova TOP 09, která jako jediná z „tradičních“ stran zůstává po celé volební období důsledným kritikem A. Babiše a jeho „podnikání v politice“. Snad právě proto preference této strany oscilují okolo pětiprocentní hranice. Babiš už nemusí dělat nic: jeho vytrvalá kampaň typu „za všechno může Kalousek“ vykonala své. Zdá se, že doopravdy podprahově zapůsobila na některé voliče, hlavně ty nerozhodnuté, kteří rádi konzumují koblihy. Kalouskovi navíc škodí zveřejňované předvolební průzkumy, jež mají jediný cíl: odrazovat voliče stran s nižšími preferencemi.

I v tomto případě platí, že důležité nejsou průzkumy, které se zatím vždy mýlily, nýbrž volební výsledky. Nikdy totiž není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, ale i líp. Babiš na tom založil svou úspěšnou kampaň v roce 2013. Jeho slogan „ANO bude líp“ a „Chceme lepší Česko“ mu však letošní volby nevyhrají. Recyklované slogany ani recyklované tváře voliči nemají rádi. Proto Babiš rozdává svou předvolební knížku v bláhové naději, že to bude někdo číst. Leč nepředbíhejme! Volby ještě neproběhly a volební hlasy ještě nebyly sečteny. Možná se dočkáme velkého překvapení.

Letošní volby skrývají jedno nebezpečí: Zklamaní voliči, kteří nechtějí volit ani jedno z obou zmíněných zel, raději k volbám vůbec nepůjdou. Můžeme se tak dočkat zatím nejnižší volební účasti za celé polistopadové období.

Toto konstatování platí pouze pro parlamentní volby. Ty ostatní (senátní, evropské i prezidentské), s výjimkou komunálních, jež jsou pro obce a města mimořádně důležité, mají nízkou volební účast již dlouhodobě. Správně by všechny volby s účastí nižší než 50 procent měly být prohlášeny za neplatné. U nás se tak z nepochopitelných důvodů neděje a od nás se tato „infekce“ rychle rozšířila i do jiných evropských států (včetně EU).

A jaká je nabídka kandidujících stran a hnutí? Lidí je sice na kandidátních listinách jako máku, ale osobnosti bychom museli hledat s lupou. Snad nejhorší je situace v hnutí ANO 2011. Tam je to bohužel jedna nula vedle druhé: připomíná to mnohakabinkové WC.

V té záplavě personální nudy jen několik zajímavostí, které to „oživují“. Tak například poslanec ODS M. Benda, který prožil svůj dospělý život v parlamentních lavicích, byl zlými sestavovateli pražské kandidátky ODS umístěn na nevolitelné pozici. Bude muset usilovně zapracovat, aby díky preferenčním hlasům „přeskákal“ své méně známé a nezasloužilé spolukandidáty. Již jednou se mu to podařilo. Snad bude mít štěstí i tentokrát.

A ještě jedna zajímavost, která stojí za pozornost. P. Robejšek, zakladatel a „mentor“ strany Realistů, kandiduje z posledního (36.) místa. Chce to opravdu odvahu – a on ji má. Na rozdíl od Babiše, který doporučoval svým spolustraníkům, aby kandidovali z posledního místa, ale sám se nechal napsat na první místo kandidátky ANO 2011 pro Středočeský kraj. Češi jsou mimořádně citliví na to, když někdo lidem káže vodu, ale sám přitom pije víno.

V těchto volbách bude usilovat o zvolení obrovské množství kandidátů, vesměs neznámých a nezajímavých lidí. Na jedné straně se tak nabízí šance, že Sněmovna bude konečně alespoň zčásti obměněna „čerstvou krví“, na straně druhé je s tím spojeno riziko, že zvolení poslanci se stanou snadno manipulovatelnými figurkami sekretariátů stran a hnutí, jež je do parlamentu delegovaly.

Co je však nejdůležitější, je politická pluralita a nové strany, které ji budou garantovat. Tradiční „banda čtyř (až sedmi)“, která okupuje Poslaneckou sněmovnu více než dvacet let, jen vytváří podmínky pro trvalé „zabetonování“ nevyhovujícího systému naší parlamentní demokracie.

Okoukané tváře parlamentních matadorů pro rozvoj naší polistopadové demokracie sotva mohou nic nového přinést. Dnes už toto konstatování neplatí jen pro zástupce „tradičních“ stran, ale i pro hnutí ANO 2011, jež v uplynulém volebním období ze svého neexistujícího programu (spíše se přiživovalo na programu ČSSD) nesplnilo téměř nic. Politický parazitismus jen dokládá celkovou úroveň naší „invalidní“ demokracie a její pokračující úpadek. Proto je třeba s tím něco udělat: jít k volbám a volit někoho jiného!

─────

Na internetu jsem se zběžně seznámil s kandidátkami všech stran a hnutí. Zaměřil jsem se výhradně na Zlínský kraj. Volební souboj v tomto malém regionu vcelku spolehlivě naznačí, jaká je situace v celém státě.

Zlínský kraj už zažil ve své polistopadové historii nejedno střídání „stráží“. Nejdříve se v čele měst a obcí objevovali kandidáti OF, po nich ODS, KDU-ČSL nebo ČSSD. Pouze na té nejnižší, komunální, úrovni se nakonec musí lidé nějak domluvit, aby to vůbec nějak fungovalo.

Zato poslanci a senátoři, vzešlí z regionů, to je svět sám pro sebe. Některým se tak zalíbilo u „koryt“ nebo v „cestovní kanceláři“, ve kterou jistí volení zástupci lidu proměnili Poslaneckou sněmovnu, že nebudou chtít své dobře honorované místo opustit. Kde by si přišli k tak snadno vydělaným penězům, často úplně bez práce? I ve Zlínském kraji bychom pár takových výtečníků našli…

Kdyby museli „hákovat“ ve fabrice (či jiném provozu) za 10-12 000 Kč (podobně jako u „velkouzenáře“ Babiše), neměli by čas v pracovní době číst noviny, surfovat po internetu, telefonovat ani pít kávu. Ano, některé z nich to po volbách čeká: budou muset po letech sladkého lenošení zase začít pracovat – vlastníma rukama či vlastní hlavou.

Z kandidátů ODS jsem zaznamenal tato poměrně známá jména. Na 1. místě kandiduje Ing. Stanislav BLAHA (50let), starosta města Uh. Hradiště. Na 2. místě je další komunální politik – Mgr. Roman HOZA (46 let), starosta Hulína. Na 3. místě je uvedena Ing. Jana KŘIŽKOVÁ (46 let), starostka obce Komňa na Uherskobrodsku. Ke známějším osobnostem regionu patří také Jan PIJÁČEK (59 let), bývalý starosta Vlčnova, kandidující z 16. místa. Z posledního (21.) místa kandidátky ODS hodlá uspět JUDr. Stanislav DEVÁTÝ (65 let), bývalý ředitel BIS a dnešní advokát.

Tradiční pozici ve Zlínském regionu (ještě z dob opoziční smlouvy, kdy si tak dobře rozuměli hejtman S. Mišák z ČSSD se svým zástupcem L. Lukášem z ODS) má vládní ČSSD. Také v těchto volbách opakovaně vede její kandidátku Ing. Antonín SEĎA (56 let), poslanec PS PČR. Na 2. místě je bývalá učitelka ‒ PaedDr. Alena GAJDŮŠKOVÁ (63 let), dlouholetá funkcionářka ČSSD (kdysi místopředsedkyně strany). Z 3. místa kandiduje další současný poslanec ‒ Mgr. Petr KOŘENEK (51 let), rovněž bývalý pedagog.

Zlínský kraj vždy patřil k tradičním „baštám“ katolicismu, tedy lidovců (KDU-ČSL). Nutno dodat, že současné vedení strany na tom nemá žádnou zásluhu. Je to věc víry zdejších obyvatel, možná již od dob soluňských bratří – sv. Cyrila a Metoděje. Vzhledem k tomu, co Bělobrádkovo a Jurečkovo vedení KDU-ČSL předvádí, očekávám volební zisk této strany pod pětiprocentní hranicí. Po „rozvodu“ lidovců se Starosty a nezávislými i vzhledem k angažmá současného hejtmana J. Čunka, coby podporovatele A. Babiše, si KDU-ČSL zaslouží vypadnout z parlamentu.

Naproti tomu hnutí Starostové a nezávislí (STAN) může ve volbách výrazně uspět, třebaže je zatím podle zveřejňovaných preferencí pod pětiprocentní hranicí pro vstup do PS. Tato nepříznivá prognóza se může změnit. Bude zajímavé sledovat, jak si povedou zejména lidé z čela kandidátky tohoto hnutí: na 1. místě je Mgr. Petr GAZDÍK (43let), bývalý učitel a starosta obce Suchá Loz na Uherskobrodsku, a na 2. místě Zdeněk HOVĚŽÁK (52 let), starosta Vlachovic u Val. Klobouk (do jeho kompetence patří i obec Vrbětice, kde v r. 2014 došlo ke známým výbuchům muničních skladů).

A ještě jedna mimoparlamentní strana, někdejší „Zemanova“ Strana Práv Občanů (SPO). Upozorňuji na to, že název strany je z hlediska platného pravopisu nesprávný, ale to zřejmě nikoho netrápí. Na 13. místě kandidátky této strany, jejímž předsedou je senátor J. Veleba, je uveden Mgr. Vladimír KRULIŠ (35 let), vedoucí oddělení vnitrostátních cest Kanceláře prezidenta republiky. Na 22. místě (posledním) kandiduje Ing. Vratislav MYNÁŘ (50 let), vedoucí Kanceláře prezidenta republiky.  (Dokázal ve své funkci vydržet téměř celých pět let bez bezpečnostní prověrky.)

─────

A na co jsem u letošních voleb obzvláště zvědavý? Na to, která z kandidujících stran konečně něco udělá s problematickými exekucemi, jež ničí život těm nejchudším lidem u nás. A také na vyřešení otázky, spojené s prodejem (či spíše zašantročením) naší vodovodní soustavy do rukou různých zahraničních firem, které se na tom „napakovaly“ (Veolia aj.).

Na obou těchto kauzách se „podepsaly“, jak jinak, smluvně-opoziční ODS a ČSSD. Je na těchto stranách, aby napravily to, co jejich politici v uplynulých dvou dekádách zpackali. Bez toho je žádná světlá politická budoucnost nečeká.

Pokud si přesto vedení těchto stran myslí, že ano, velice se mýlí. ČSSD na to měla čtyři roky, kdy byla u moci spolu s ANO 2011 a KDU-ČSL. Neudělala však nic, dokonce ani s problematikou sociálního bydlení, které měla ve své gesci. Řečí bylo až až, ale skutek opět jaksi utek’!

Vážení voliči a zejména prvovoliči!

Především: jděte k volbám! Volte uvážlivě, abyste toho pak nemuseli později litovat. Kdo je zvyklý používat hlavu k přemýšlení, ten jistě dávno přišel na to, koho volit nemá. I z toho zbytku 31 kandidujících stran a hnutí si bude možno vybrat.

Volte svobodu a demokracii, nikoli autokracii či oligarchii! K tomu nás všechny zavazuje odkaz „sametové revoluce“ z roku 1989 i památka V. Havla.

22. 9. 2017

‒ RJ ‒