Svobodné noviny na internetu

Století proletí – František Růžička

22. 9. 2017

Zatím ještě není běžným úkazem, že by každý druhý občan ve zdraví prožil celých sto let. Nicméně, prostřednictvím dobových dokumentů, zejména fotografií, má možnost posoudit, jak dané místo vypadá právě teď (2017) a jakou podobu mělo před sto lety.

Na námětí Přemysla Otakara II. byla již pátým rokem, v rámci letní akce „Umění ve městě“, instalovaná výstava velkoformátových srovnávacích fotografií, u kterých se místní občané i náhodní návštěvníci města zastavují a mnohdy s překvapením zírají na objekty v původní podobě, takže je jen těžko poznávají. Za přítomnosti náměstka primátora Ing. Petra Holického úvodní slovo (k improvizované vernisáži „Když století městem proletí“) měl autor fotografií Milan Binder. Pohlednice sbíral se svým otcem: ty z minulého století si zapůjčil z Jihočeského muzea a ty soudobé vytvářel pro své knihy. S notnou dávkou nadsázky okomentoval svých 22 vydaných knih, jejichž výška by několikráte převýšila místní Černou věž (prý několikrát). No, no, asi trochu foukal vítr… Ale, proč se nepochlubit, vždy je to jen forma reklamy. A ta je nutná i v kultuře a umění.

Vystavené fotografie mají zcela jistě svůj půvab. Pokud byly vydány v knihách stejného názvu „Když století městem proletí“, vždy jsem si jméno vydavatele (Milan Binder) spojoval s autorstvím, tedy s osobou Ing. Jana Schinka. Velice často jsem od něj získával rozumy při psaní novinových článků. Mnohokráte jsem s ním vedl polemiku o různých místech jihočeské metropole, četl bezpočet jeho napsaných článků, vyměňoval si nejrůznější fotografie. Pokud si dobře vzpomínám, právě on psal také dobové údaje o „Palačáku“, který byl při vernisáži zmíněn. Ovšem - bez uvedení autorství. Běžný čtenář, stejně tak účastník různých vernisáží, si nikdy nedovede představit, kolik stovek hodin musí autor psaného tisku probádat na různých místech, aby svým rukopisem zaujal. U historického textu pak nefabuloval.

Na základě výše uvedeného poznání musím závěrem konstatovat, že zahájení výstavy postrádalo více slov o městě, jeho růstu a postupné přestavbě, stejně tak jako zmínku o některých již nenávratně ztracených památkách.

František Růžička (Hlas svědomí)