Cikánští baroni – František Růžička
Beznadějně vyprodáno. Bouřlivý potlesk. ‒ Tak by se velice stručně dal okomentovat jeden z červnových koncertů v DK Metropol v jihočeské metropoli. Na podium divadelního sálu (běžné koncerty se konají v „Jemiášovce“, dnes Kostel sv. Anny) se už poněkolikáté vrátili rázovití romští hudebníci. V jejich podání zazněly vedle folklórních melodií také skladby známých evropských skladatelů, kteří se cikánským či romským lidovým uměním inspirovali. Jak v krátkých sděleních komentoval dirigent Jan Talich: je jedno, zda jsme cikáni, Romové, Slováci nebo Maďaři. Hlavně, že si rozumíme, jsme stále dobrými přáteli a naše návštěvníky dokážeme potěšit tím nejlepším, co máme v repertoáru. Tak obrazně – dobrý poslech a zábavu.
Odhaduje se, že k romskému etniku se hlásí kolem 8-10 milionů lidí, rozptýlených po celém světě. Původní vlastí byla severozápadní Indie. Tuto oblast opustili mezi 5. až 10. stoletím a putovali přes Persii, Arménii, dnešní Turecko a Řecko až do západní Evropy. Druhá vlna pak následovala v letech 1850-1920: týkala se olašských Romů. Jejich rozptýlenost vedla ke značné diferenciaci jazyka a současně k velmi rozmanitým hudebním projevům. Jejich hudba se stala formou komunikace, obracející se vůči neromskému prostředí. K jednotlivým stylům patří například maďarská cikánská hudba a na druhé straně španělské flamenco. Hospodský repertoár cikánských kapel pak přinesl tvorbu Franze Liszta nebo Brahmsovy Uherské tance. K nejtypičtějším projevům patří jistě čardáš.
Bouřlivým potleskem byli na závěr odměněni interpreti: Marco Pillo (cimbál, kytara, zpěv), Antonín Gondolán (zpěv), Denisa Pavelová (tanec), Ivan Herák (housle), Marek Boldi (kontrabas) a Robert Boldi (viola) spolu s dirigentem Janem Talichem.
František Růžička, České Budějovice
Anton Gondolán (zpěv)
Denisa Pavelcová (tanec)
Cikánští baroni, dirigent Talich
