Červencová neděle – František Růžička
Rozhodně bylo velice dobrým počinem, když se v našich kostelích objevily texty s „nedělní liturgií“. Věřící tak mají možnost (zejména, když dobře neslyší) kontrolovat text liturgie, pokud nemají k dispozici třeba Katolický týdeník, nebo ucelené dílo doc. Karla Flossmanna – Liturgický rok (cyklus A, B, C). Je však otázkou, zda se na některý obsah dokážeme podívat daleko širším pohledem, a to nejen biblickým výkladem, ale jen prostým ohlédnutím za historií.
Neděle 26. července letošního roku byla vedena jako 17. neděle v mezidobí (cyklus B) s texty: 1. čtení - 2Král, žalm 145, 2. čtení z Listu Efezským a evangelium podle Jana, kap. 6. o nasycení zástupů chlebem a rybami… Dílo doc. Flossmanna hlouběji uvádí, že apoštol napomíná k sjednocení v životě podle víry, kterou šíří mezi křesťany v Efezu a následně i jako vězeň v Římě.
Tato neděle byla poslední červencovou. Z pohledu historie si proto dovolím připomenout poslední červencovou neděli roku 1419. Literatura uvádí, že v rozestavěném kostele P. M. Sněžné na N. Městě se k pravidelnému kázání oblíbeného kněze Jana Želivského shromáždili občané v hojném počtu. Rád citoval bojovně laděné texty, brojil proti církevním zlořádům a také povalečům mezi obchodníky. V tento den si připravil plamennou řeč o tom, jak rychtáři a konšelé pronásledují věrné křesťany.
Mezi posluchači toho dne nechyběl ani Jan Žižka, budoucí vojevůdce. Slova kazatele navozují předchozí danou situaci, kdy král Václav nechal v novoměstské radě vyměnit konšely, takže většina pánů se teď hlásí ke katolíkům. V davu však nejsou jen běžní návštěvníci kostela. Ti mají pod svými šaty schované zbraně. Tato letní neděle definitivně zahájila husitskou éru, vyústilo sílící napětí. Reformní hnutí sílí zejména na venkově, konají se poutě na hory, náboženská setkání pod širým nebem. Přijíždějí sem i vyznavači kalicha z měst, stoupenci Husova odkazu se propojují. Ale – také radikalizují!
Král Václav pod sílícím tlakem bratra Zikmunda zasahuje proti kališníkům tvrději než dosud. Radikální kněz Želivský dav vyzve k pochodu do kostela sv. Štěpána, odkud byl jako kališník vykázán. Dav vylomí bránu a kněz podává pod obojí. Odtud se dav vydává k radnici, ozbrojení muži dostávají pokyny, vnikají do radnice a některé konšely vyhazují z oken na nastavené bodáky. Další pak ubíjejí na dlažbě před radnicí. Když se král Václav dozví o události a povraždění úředníků, dostává záchvat mrtvice a za pár dní umírá. Jeho bratra Zikmunda (po právu mu měl připadnout trůn) už čeští husité do země nepustili. Husitství tak natrvalo ovlivnilo české dějiny. Ty dostávají natrvalo jiný směr, než měly předtím. Lze dodat, že předznamenaly evropskou reformaci. I po skončení kališnických válek se šlechta a města hlásí o svůj podíl na řízení státu.
Zcela na závěr vybízím k ohlédnutí za vítěznou bitvou na Vítkově nebo závěrečnou porážku u Lipan.
Jaký osud nás čeká teď???
František Růžička, České Budějovice
(srpen 2015)
