Svobodné noviny na internetu

Vít Rakušan – „malý Stalin“ z Kolína?

Bývalého středoškolského učitele a exstarostu středočeského města Kolín (nad Labem), Víta Rakušana, jsem vždy považoval za chorobně domýšlivého kariéristu a hochštaplera, který poté, kdy se příliš neosvědčil ve své učitelské profesi (podobně jako P. Gazdík), zamířil do „politiky“. Rovněž on pochopil, že tam se vydělávají penízky snadněji než při odvádění každodenní poctivé práce v jakémkoli zaměstnání.

Kdo se někdy setkal s učiteli, kteří putovali od školy ke škole, aniž o jejich začlenění do pedagogického kolektivu své školy projevil příslušný ředitel zájem, ten bude vědět, o čem píšu. Dobrým a úspěšným kantorem se člověk stává teprve s léty praxe a výše výdělku s tím nemá co dělat. Kdo chce učit, ten učí, byť s relativně nízkým platem. Dnes už ta poslední věta platí jen částečně: Platy učitelů se sice v posledních letech zvýšily, avšak kvalita výuky nikoliv. O spokojenosti všech tří stran (díky zapojení rodičů do distanční výuky) výchovně-vzdělávacího procesu nemluvě: výhrady mají jak učitelé, tak i žáci a jejich rodiče. Ti se stávají dnes činitelem značně důležitým, hlavně u soukromých škol.

U starostů měst a obcí, kteří mají základní školy ve své gesci (coby zřizovatelé), je tomu ovšem úplně jinak. Starostu a zastupitelstvo si obec zvolit musí, aby ji měl kdo spravovat. Jinak by dostala úředního „správce“ z ministerstva vnitra, jenž vykonává jen nezbytně nutné úřední úkony. Takové obce se nerozvíjejí, ale jen „přežívají“. Tomuto stavu se většina obcí snaží vyhnout, a proto se dnes starostou může stát kdokoliv, kdo „má díru do zadku“. Možná tím paušalizujícím vyjádřením někoho naštvu, ale jedná se o krutou pravdu.

Osobně jsem měl možnost poznat starostu, který má problémy s psaním i/y, ale sám je přesvědčen o své „genialitě“ a o tom, že je „osobností“ hodnou respektu. Je to věru smutný stav, do něhož jsme se po třech dekádách malé péče o svobodu a demokracii dostali. Nebudeme-li jako občané důsledně trvat na tom, aby se do čela měst a obcí dostávali jen ti nejlepší jedinci, nikdy se z tohoto „srabu“, v němž se momentálně nacházíme, nevyhrabeme.

České země mají historickou zkušenost již od 19. století, že do čela obcí se vždy dostávala místní „elita“. Za všechny úspěšné starosty uvedu alespoň několik známých jmen: F. L. Rieger (starosta Semil), A. Švehla (starosta Hostivaře) nebo T. Baťa (starosta Zlína). V moderní české politice to bývalo vždy tak: nahoru se postupovalo od postu starosty (nebo předsedy politické strany) – k místu poslance, senátora, případně premiéra. Funkce prezidenta byla jiná, a proto se její obsazování řídilo „vyššími“ zájmy, než byla jen ryzí stranická politika. 

Po roce 1989 jsme si zvykli na jiný styl: do vysokých funkcí bývají „katapultováni“ často zcela neznámí lidé. K tomu ovšem zkušenost z komunální politiky, byť by se jednalo o opakovaně voleného starostu, jednoduše nestačí. Dotyčný může být úspěšným místním politikem, ale úkoly hejtmana či ministra již zvládnout nemusí. Být poslancem nebo senátorem, za nímž většinou nejsou ani po letech vysedávání v zákonodárném sboru vidět žádné pracovní výsledky, je u nás vcelku běžné. Stačí se podívat na seznam těchto politiků: většinou je to jedna „nula“ vedle druhé. Dobře jim jde akorát vytváření afér a skandálů – někdy jako na běžícím pásu.

Za všechny uvedu jeden příklad z poslední doby – bývalého místopředsedy STAN a ministra školství, který zakopával na každém kroku o český pravopis, P. Gazdíka. Právě díky těmto osobám si děláme ostudu v celém světě. V konečném důsledku to oslabuje důvěru občanů v demokratickou politiku jako takovou.

A teď zpátky k „talentovanému“ žvanilovi V. Rakušanovi, jenž si vzal do hlavy, že se jako předseda podivného, „polomafiánského“ politického spolku, který se nesprávně označuje za „Hnutí STAN“, mohl úspěšně prožvanit až do vlády. A ono se mu to podařilo, byť ještě před volbami nebylo jasné, zda STAN nevypadne ze Sněmovny. Navíc si pár dní před parlamentními volbami z října 2021 funkcionáři tohoto uskupení odhlasovali, že zůstanou beze změny ve svých funkcích. Jako by podvědomě tušili, maléry, které se na ně řítí.

Dnes již nikoho nepřesvědčí o tom, že o nich nevěděli. Momentálně je totéž vedení STAN v troskách a čeká se, až to Rakušan celé „odpíská“. S tou hrůzou, kterou „stanaři“ předvedli, nemohou politicky přežít. Rakušan to dobře ví, ale hraje o čas. Jde totiž zároveň o čas, který byl vyměřen P. Fialovi: také on bude muset brzy ve funkci skončit.

O V. Rakušanovi a jeho obskurním politickém spolku s matoucím označením „Starostové a nezávislí“ jsem si nikdy nedělal iluze. Současný skandál okolo P. Hlubučka a s ním spojená demise P. Gazdíka jen potvrzují, že neopatrností ostatních politiků se do nejvyšších pater naší celostátní politiky dostal „hnůj“, jaký jsme tady dosud neměli. Kéž by se to stalo pro všechny velkým varováním. Proto je STAN politicky mrtvý. Dopřejme mu klidný a důstojný pohřeb. Zbytek těch slušných a nic netušících starostů a „nezávislých“ si to zaslouží.

O nejrůznějších varovných signálech, které se postupem času začaly objevovat okolo V. Rakušana, jsem psal již před volbami 2021, ale i krátce po nich. Rakušan mně byl vždycky krajně podezřelý, zejména jeho úporná snaha prodrat se do čela Ministerstva vnitra ČR, ačkoliv pro to nemá žádné profesní ani morální předpoklady. Již to naznačovalo, že se bude pokoušet něco nepříjemného „zamést pod koberec“. Policisté, jak se zdá, ho předešli a sami začali konat, aniž se nového ministra zalekli. Vývoj potvrdil, že jsem se opět nemýlil.

[K tomuto tématu viz několik zveřejněných článků: „Noví kádrováci již povstali…“ (SN č. 10/2021, vloženo 15. 10. 2021, ZDE); „Nejen ‚agrofertizace‘, ale i ‚slovakizace‘ ČR" (SN č. 10/2021, vloženo 17. 10. 2021, ZDE); „Fialova vláda ‚Národní fronty‘ – vzor 2021?" (SN č. 11/2021, vloženo 7. 11. 2021, ZDE).]

V některých článcích jsem si dělal legraci z toho, že počáteční aktivita V. Rakušana, a to krátce po ustavení Fialova kabinetu, byla tak velká a nepřehlédnutelná (hlavně ve věci uprchlíků z Ukrajiny), že to vypadalo tak, jako by se chystal „vyšoupnout“ našeho neslaného a nemastného „ukrajinského“ premiéra z jeho křesla. Pak to Fiala pochopil a trochu se „pochlapil“, ale ne zase tak moc. Je to stále týž nevýrazný „ňouma“, který dokáže oslovit jen minimum občanů (včetně jeho původních voličů, kteří se mezitím od něho odvrátili). Dnes už je jen málo těch „paniček“, které si „ucvrnknou“ do kalhotek, když „Fialového Péťu“ vidí (s hezky učesanou pěšinkou a zastřiženými vousy) a slyší.

Poté, co vešlo ve známost, že i V. Rakušan patří ke skupině „vyvolenců“ (nebo „vykulenců“?) z Aspen Institutu, je všechno hned jasnější. Tak trochu mi to připomíná naše přespříliš aktivní svazáky z doby před rokem 1989, kteří rádi navštěvovali soudruhy v SSSR: počínaje dětským pobytem v pionýrském táboře „Artěk“ až po vzájemné návštěvy svazáckých delegací. Však někteří z těch předlistopadových svazáků působí i ve Fialově koalici, např. P. Žáček (ODS). Staré, „komunistické“, zkušenosti se vždycky mohou hodit – i našich „demokratům“ z Fialovy bruselské nebo washingtonské úderky.

●●●

P. Hlaváček: „Čtyři roky tvrdě pracuji…“

Pravdivost tvrzení jednoho z náměstků pražského primátora, Ing. arch. Petra Hlaváčka (= 1. náměstek primátora pro oblast územního rozvoje a územního plánu), nemám důvod zpochybňovat. Jeho jméno totiž nikdy nezaznělo – na rozdíl od jiných pražských komunálních politiků – v souvislosti s jakoukoli kauzou. Zdá se tedy, že lídr pražské kandidátky STAN pro podzimní volby P. Hlaváček doplácí na to, co zavinili jiní. Že to bude mít přesto dopad i na výsledek těchto voleb a rovněž na politickou budoucnost tohoto politika, je mimo diskusi: bude.

Osobně jsem přesvědčen o tom, že STAN je „na odpis“, a to nejen v Praze, a že toto uskupení již nikdo volit nebude: letos ani kdykoli v budoucnu. Dát hlas této beznadějně provařené straně mohou pouze lidé ducha mdlého nebo takoví jedinci, k nimž se informace o kokainových dýcháncích některých funkcionářů STAN nedostala, případně političtí sebevrazi, kterým je všechno jedno.

Kauza P. Hlubučka, starosty městské části Lysolaje, není v naší politice ničím novým. S podezřelým financováním politických stran se u nás potýkáme po celé období od Listopadu 1989 až dodnes. Stále se totiž nosí miliony Kč jen tak v igelitkách, strany neustále čelí podezření z dvojího účetnictví, a to navzdory existenci povinných „transparentních“ účtů, neustále jsou ve hře noví a noví zákulisní političtí hráči, lobbisté a „bílí koně“. Strany dosud neudělaly dost razantních kroků, aby se tohoto neblahého dědictví zbavily.

Proto mi aktuální kauza STAN (Hlubuček a spol.) připomněla to, co si pamatujeme z roku 1997 v ODS: informace o údajném švýcarském kontě této strany odstartovala tzv. Sarajevský atentát a vedla k pádu druhé Klausovy vlády. A ejhle! Hlubučkova kauza je jako „přes kopírák“! Zase se tam „motají“ bývalí členové ODS, lidovců i TOP 09 (= odpadlíci od lidovců). A na tyto „dobroděje“ se nabalují další a další podivné postavičky: je to jako „sněhová koule“.

Lídra kandidátky dnes tak proklínané a v médiích „propírané“ strany STAN, P. Hlaváčka, je mi upřímně líto. Doplácí na to, že se neprozřetelně dal do „holportu“ s lidmi, o nichž buď vůbec nic nevěděl, nebo jimž ve své naivitě uvěřil, že mají počestné úmysly. Za každou takovou chybu se v politice draze platí. Má to nicméně jednu výhodu: příště už si tento jedinec bude dávat mnohem větší pozor na to, jakými lidmi se obklopuje a s kým spolupracuje. Vždy je dobré vědět, kdo je kdo a co má „na triku“. Doslova.

●●●

Hovoří k vám „Robot Emil“ alias Petr Fiala!

V naší politice jsme již zažili leccos a hlavně leckoho. Zatím nejdál zašel expremiér V. Špidla (ČSSD), který si dokonce „potykal“ s představitelem umělé inteligence, jenž k nám před lety zavítal z Japonska. Tímto sympaťákem byl robot, který se jmenoval „Asimo“. Tehdejšího premiéra nejen pozdravil česky, ale dokonce si spolu připili „na zdraví“ a doprovodili to tancem. Stalo se dne 20. 8. 2003.

Od té doby uplynulo již 19 let a ničeho tak převratného jsme se již nedočkali. Vypadá to spíš tak, že se ve vývoji vracíme tam, kde jsme již jednou byli – za časů soudruha G. Husáka. Závan těchto „starých časů“ na mě dýchl před několika dny: ve středu 22. 6. 2022 totiž premiér P. Fiala přednesl svůj dopředu avizovaný „projev k národu“. Čekal jsem, že tento neúspěšný politik ODS ohlásí svou demisi, ale ono nic. Namísto toho k nám promluvil „Robot Emil“, jak si ho pamatuji z dětských let z televize. Společnost mu tehdy dělala populární herečka Štěpánka Haničincová, průkopnice moderování dětských televizních pořadů.

Fialův projev již rozebíral kdekdo: zleva i zprava, shora i zdola. Všemožní političtí komentátoři, ale i politici: Jedni tvrdí, že se jednalo o projev „státnický“. Jiní naopak soudí, že šlo o vůbec nejhorší projev tohoto politika, jaký kdy pronesl. V každém případě toto Fialovo vystoupení nestálo za tolik pozornosti, jaká mu byla věnována. Čili: tuctové prohlášení, kterému by na západ od našich hranic nevěnoval nikdo žádnou pozornost. To jen naši nevzdělaní a servilní novináři se tetelili blahem, že ty „geniální“ sentence svého „hrdiny“ mohou tlumočit.

Ve skutečnosti jsme se žádné převratné myšlenky nedozvěděli. Navíc tomu chyběla potřebná dávka emocí, aby to lidé vůbec brali vážně. Jednalo se výhradně o naučené fráze ve stylu bruselského „newspeaku“. Zkrátka: mnoho slov o ničem, celkový dojem – NULA.

Celé toto Fialovo vystoupení v kulisách Kramářovy vily (tento prvorepublikový politik by tohoto nažehleného panáka v žoldu globalistických elit z Bruselu a z Washingtonu hnal holí) bylo doprovázeno neustálým rozkládáním a máváním rukama, jemuž chybí racionální základ, pravdivost a přesvědčivost. Mělo jediný účel: uklidnit veřejnost před velkým průšvihem, který Fialovu vládu teprve čeká.

Pan premiér „ukrajinské“ vlády si zřejmě s velkým zpožděním uvědomil, že jeho neustálé řeči o Ukrajině jsou v konečném důsledku kontraproduktivní a že si tím staví občany proti sobě. Lidi už mají Ukrajiny dost a požadují, aby se český premiér staral především o české občany. Jedná se o požadavek naprosto legitimní a každému srozumitelný.

●●●

Dva omyly premiéra Petra Fialy

Chtěl jsem o tom napsat hned, když došlo k oné první chybě. Pak jsem si však řekl, že počkám. Jedna chyba totiž bývá vždy předzvěstí chyb dalších, často mnohem závažnějších. Ani tentokrát jsem se ve svém odhadu příštího vývoje zmateného vládnutí diletanta a ignoranta P. Fialy nezmýlil. Lidé s falešným úsměvem, pečlivě učesanou pěšinkou a kamennou tváří bývají v každé době nedůvěryhodní. Proto i politika těchto osob se obvykle odehrává ve stylu: „ode zdi ke zdi“.

Ano, to všechno P. Fiala již půl roku nabízí občanům ČR. Lidem, kteří upadají do stále větších problémů v souvislosti se zhoršující se krizí ekonomickou i energetickou. Jako odpověď jim „Fialový Péťa“ nabízí jen vysílání signálů a diskutování o problémech. Zkrátka: neschopnost, bezmocnost, bezkoncepčnost a nejistá budoucnost.

To je perspektiva občanů ČR po zmanipulovaných volbách z října 2021, díky nimž se k moci dostal podvodný politický „slepenec“ v čele s „panem profesorem“ (= neplést s TGM, který byl přece jen poněkud jiný „formát“ než tento nudný brněnský pseudointelektuál!). Náš Péťa se usmívá jako sluníčko, ale vůbec netuší, že za pár měsíců skončí: v čele vlády určitě a pak možná poputuje rovnou do vězení.

Strach z občanských nepokojů v poslední době vyděsil už i „Svatého Františka z Bruselu“ (= F. Timmermanse), hlasatele nových „ekologických“ pořádků, kam prý uhlí rozhodně nepatří. A světe, div se! Už tam zase patří – kvůli V. Putinovi a jeho „vydírání ruským plynem“. Takovou „otočku“ jistě nikdo nepředpokládal. Další názorové „veletoče“ budou nepochybně následovat.

─────

A teď k těm omylům P. Fialy, jimiž hodlal zaujmout pozornost evropských politiků (netroufám si napsat: „státníků“). Prvním aktem tohoto druhu se stala Fialova návštěva věznice v Berlíně-Plötzensee. V. Havel, jak známo, uskutečnil svou první zahraniční cestu po svém zvolení prezidentem republiky (29. 12. 1989) právě do Německa: během ní se omluvil sudetským Němcům za „bezpráví“ spojené s tzv. odsunem. Premiér P. Fiala spojil svou cestu do Berlína s návštěvou jednoho z míst, kde němečtí nacisté za války popravovali české vlastence ‒ odpůrce nacistických okupantů.

Fialova návštěva v Berlíně dne 10. 5. 2022, při níž se setkal s kancléřem O. Scholzem, vyvolala řadu pochybností a spekulací. Na sociálních sítích se v souvislosti s tím začal šířit „řetězový e-mail“ o tom, že se P. Fiala přišel poklonit německým vojákům. Mainstreamová média pohotově kontrovala: prý zde byl uctít památku obětí nacistického režimu. (Možná by stálo za to vysvětlit našim spoluobčanům, že i mezi Němci byli odpůrci nacismu a slušní lidé, kteří se nenechali zaplést do sítí nacistické ideologie.) K tomu pro upřesnění dodejme, že zde, ve věznici Plötzensee, byl vězněn a dne 8. 9. 1943 popraven komunistický novinář a člen ilegálního vedení KSČ Julius Fučík (1903-1943).

Bohužel – právě kvůli osobě J. Fučíka považuji návštěvu této věznice za politicky nevhodnou, ba velmi škodlivou, toxickou. Vždyť v Německu byly vězněny stovky českých vlastenců. Na tom by nebylo nic divného. Horší je to, že v této věznici byl popraven i prokazatelný agent Gestapa J. Fučík. Je to ještě horší, než kdyby P. Fiala vzdal úctu německým vojákům, kteří padli na válčištích Druhé světové války – kdekoli ve světě. Daleko slavnějším vězením než Plötzensee se stala Špandava (Spandau), v níž byl vězněn např. známý nacistický zločinec Rudolf Hess.

Chtěl-li P. Fiala uctít památku českých (československých) protinacistických odbojářů, mohl zvolit návštěvu koncentračního tábora Buchenwald u Výmaru: jím prošlo 7783 českých a slovenských politických vězňů, z nichž 813 zde zahynulo. V r. 1944 tu byl zastřelen i předseda KS Německa E. Thälmann. Buchenwald byl osvobozen Američany dne 11. 4. 1945. Další čeští (a českoslovenští) vlastenci byli vězněni v koncentračním táboře Dachau u Mnichova, např. kardinál J. Beran, litoměřický biskup Š. Trochta nebo spisovatel a malíř J. Čapek. V tomto táboře byli soustředěni hlavně duchovní – kněží a řeholníci. Rovněž tento tábor osvobodili Američané, a to dne 29. 4. 1945.

Třetí nejznámější německý koncentrák, jímž prošlo mnoho Čechů, byl vybudován v Oranienburgu-Sachsenhausenu poblíž Berlína. Je znám mimo jiné tím, že zde bylo vězněno 1200 našich studentů, kteří se v listopadu 1939 zúčastnili pohřbu studenta medicíny J. Opletala. Tímto zařízením prošel rovněž pozdější prezident republiky A. Zápotocký (1884-1957) nebo herec a režisér slovenského původu J. Herz. K prominentním vězňům tohoto koncentráku patřil např. bývalý rakouský kancléř K. Schuschnigg nebo Stalinův syn z prvního manželství Jakov Džugašvili, kterého se Němci pokoušeli vyměnit za některého ze svých významných zajatců (např. polního maršála F. W. Pauluse).

─────

Druhý omyl udělal P. Fiala, patrně vinou svých nekompetentních poradců, při zahájení českého předsednictví v Radě EU (od 1. 7. 2022). Rozhodl se totiž spojit začátek tohoto období s výročím rekordu atleta E. Zátopka v Bruselu z r. 1954. Štafetový běh na počest Zátopkova světového rekordu odstartovala dne 2. 7. 2022 atletka J. Kratochvílová.

Za zaznamenání stojí rovněž to, co se následně odehrálo v pořadu ČT24 „Události, komentáře“ dne 7. 7. 2022. Moderátor J. Železný se svého hosta, jímž byl premiér P. Fiala, otázal: „Emil Zátopek, agent StB, to je naše tvář v Bruselu?“ P. Fiala na něho chvíli nechápavě zíral a pak prohlásil, že o tom ještě neslyšel. Taky odpověď či spíše výmluva: „Já nic, já muzikant. To ti druzí. Já s tím nemám nic společného!“ To je „písnička“, kterou od P. Fialy slyšíme poměrně často, nejméně od r. 2014, kdy se postavil do čela rozvrácené Nečasovy ODS (po policejně-prokurátorském puči z r. 2013).

Také nad tím kroutíte hlavou? Jak může premiér, který předsedá Radě EU, tvrdit, že o tom neví? V tom případě nemá co dělat ve funkci premiéra! Je to velice jednoduché! Nevědomé premiéry nepotřebujeme! A je úplně jedno, zda má správně učesanou pěšinku a kapesníček v kapsičce u saka.

Pro upřesnění: v materiálech StB E. Zátopek figuroval pod krycím jménem „Macek“. Kde cti J. Železného, jehož často kritizuji za jeho nevhodné vystupování a „fušování do historie“, které mu jako moderátorovi nepřísluší, musím uvést, že se nezapomněl zmínit ani o tom, že tento slavný atlet vyjádřil veřejnou podporu popravě JUDr. M. Horákové.

[O tom se mohou čtenáři více dozvědět v článku „Kdo všechno si přál smrt M. Horákové?“ (SN č. 7/2020, vloženo 11. 7. 2020, ZDE). Další informace o E. Zátopkovi jsou uvedeny v článku: „Nejde jen o K. Moučkovou a E. Zátopka“ (SN č. 8/2021, vloženo 30. 8. 2021, ZDE). Tam jsou odkazy i na další články, jež s touto problematikou souvisí. Obdivovatelkou J. V. Stalina byla ještě před svou emigrací na Západ i slavná krasobruslařka A. Vrzáňová. O tom viz článek: „Českoslovenští komunisté v ‚přelomovém‘ roce 1948, 1. část“ (SN č. 11/2018, vloženo 27. 11. 2018, ZDE).]

●●●

Nevzdělaný „topkař“ Jan Jakob?

Co mají společného Rusko, Islámský stát a Al-Kájda? Podle předsedy poslaneckého klubu TOP 09 Jana Jakoba především to, že jsou to státy.  Mladý a nadějný politik této progresivistické pidistraničky, jež balancuje na hraně volitelnosti do PS, publikoval tento text na sociálních sítích. Mnozí politici se mylně domnívají, že tam lze napsat cokoliv, i když se dotyčná osoba může mýlit.

Zmíněný příspěvek starosty Roztok u Prahy, J. Jakoba, který byl zveřejněn na Twitteru, stojí za to, aby byl uveden v nezkrácené podobě: „Islámský stát, Al-Kájda a Rusko. Co tyto země spojuje? Cílené útoky na nevinné lidi. Jsou to teroristi. Rusko stále překonává hranice bestiality. Ukrajině musíme nadále pomáhat tuto válku vyhrát.“ (PL, 28. 6. 2022, 13:25)

Problém spočívá v tom, že Islámský stát ani Al-Kájda nejsou státy. Žádná země totiž neuznala jejich existenci, což je jeden ze základních tributů pro stát. Snad to panu poslanci někdo vysvětlí. Jediné, co omlouvá jeho chatrné vědomosti ze zeměpisu, může být fakt, že v době jeho školní docházky (narodil se v r. 1982) se o tom ve škole neučilo.

Přesto: Usáma bin Ládin již tehdy působil v oblasti Blízkého a Středního východu. V r. 1998 byl hledán v souvislosti s útokem na velvyslanectví USA v Keni a v Tanzánii. Hvězdná chvíle pro Usámu i další teroristy přišla až 11. 9. 2001, kdy došlo k útoku na newyorská „dvojčata“ a budovu Pentagonu.

●●●

Ještě větší diletant, než se zdálo…

Uplynulo jen pár dnů od nástupu nového ministra školství, V. Balaše, a už spolehlivě víme, jak na tom jsme. Navzdory výhradám, které se mimo jiné týkaly i toho, že tento nominant uskupení STAN neví nic o systému regionálního školství, byl nakonec prezidentem M. Zemanem do funkce jmenován a premiérem P. Fialou do ní uveden. Osobně to považuji za stejně velkou chybu – jako v případě pologramotného vesnického učitele P. Gazdíka. Nový ministr V. Balaš je na tom sice intelektuálně mnohem lépe než jeho předchůdce, nicméně ani on problematice školství nerozumí.

Balaš svou celkovou nekompetentnost prokázal již tím, že prakticky beze změny převzal Gazdíkovy poradce, kteří mu radili tak špatně, že musel po necelém půl roce skončit. A nezůstalo pouze u toho. Na nedávném, víkendovém mimořádném sněmu STAN (23. 7. 2022) se novopečený ministr pochlubil svým „originálním“ nápadem: hodlá posunout první vyučovací hodina na základních a středních školách na 9.00 hodinu.

Jedná se o „populismus“ jako z dílny A. Babiše. Ten je však natolik realista, že by podobnou pitomost nenavrhl. Babiš je totiž ze „staré školy“, která se vždy řídila osvědčeným heslem našich babiček a dědečků: „Ranní ptáče dál doskáče.“ Čili: Kdo brzy vstává, stihne toho mnohem víc než lenoši, kteří se válejí v posteli klidně až do oběda. Brzké vstávání (4.00 hod.) a časný začátek pracovní směny ve fabrikách (6.00 hod.) měl sice na svědomí císař pán František Josef I., ale na platnosti výše uvedené moudrosti to nic nemění. Budoucnost nikdy nepatřila lenochům a bonvivánům, nýbrž skromným, cílevědomým a pracovitým lidem.

Kdyby V. Balaš alespoň část své učitelské kariéry absolvoval jako učitel základní nebo střední školy, nikdy by s tak hloupým nápadem nemohl přijít. Vždyť přece každý zkušený pedagog ví, že řada dětí nerada vstává a posunutí začátku vyučování by přivítala. První vyučovací hodina bývá vždy problematická: část dětí ještě dohání svůj spánkový deficit (např. kvůli trávení dlouhých hodin na sociálních sítích, které jsou neužitečným „žroutem času“), někteří žáci pak přicházejí do školy pozdě – z různých důvodů.

Z hlediska pedagogicko-psychologického i didaktického by měly být náročnější předměty zařazovány nejlépe do první velké přestávky (1.-3. vyučovací hodina).  Po obědové přestávce přicházejí na řadu tzv. méně důležité, „odpočinkové“, předměty: všelijaké výchovy (tělesná, výtvarná, hudební) a ostatní naukové předměty. Největší komplikací pro provoz školy představuje „dělené“ vyučování, např. u cizích jazyků.

Proč to všechno uvádím? Hlavně proto, že V. Balaš si těchto skutečností nejspíš není vůbec vědom. Experiment s posunutím začátku vyučování není v našem školství žádnou novinkou. Pokud si dobře vzpomínám, na řadě škol to ředitelé zkoušeli, ale nakonec se vrátili k osvědčené 8.00 hodině ranní. Tam, kde to mají děti do školy pár desítek metrů, žádné problémy nevznikají. Horší je to tam, kde rodiče dopravují své potomky autem ze vzdálenějších míst. A protože tito rodiče také někde pracují, aby mohli uživit své blízké, je důležité sladit začátek vyučování ve škole s určenou pracovní dobou v zaměstnání těchto rdičů. Tak jednoduché to je, že by to mohl pochopit i jeden ministr ze STAN.

Vůbec nejkomplikovanějším případem bývá docházka dětí, které navštěvují školu v nejbližším městě či jiné větší obci. V malých obcích (okolo 500 obyvatel) školy většinou již nejsou, protože byly mezitím zrušeny kvůli ubývajícímu počtu dětí. U těchto dětí bývá problémem jak doprava do školy (tu mohou zajistit rodiče svým autem cestou do svého zaměstnání), tak i návrat zpátky domů. Až na tom budou naše obce tak dobře, že žáky a studenty budou svážet žluté „školní“ autobusy (jako v USA), všechny tyto problémy odpadnou. Obávám se, že tohoto ideálního stavu se nikdy nedožijeme. Naše vesnice se vylidňují a přesuny obyvatelstva postihují i některé méně „atraktivní“ regiony (Ostravsko, severní Čechy, Karlovarsko atd.).

Zdá se, že o ničem z toho, o čem píšu, V. Balaš ani na chvíli nezauvažoval. Kdyby tak učinil, jistě by brzy pochopil, jak obtížné je být v dnešní době ministrem školství. Balašovo jmenování do funkce ministra školství považuji za chybný krok. Stále jsem totiž přesvědčen o tom, že na tuto funkci by se lépe hodil bývalý středoškolský učitel z Plzně ‒ M. Baxa (ODS).

●●●

Marta Gottwaldová číslo 2 u spolustraníků neuspěla

Již zmíněný mimořádný sněm STAN, který se konal dne 23. 7. 2022, přinesl kromě znovuzvolení V. Rakušana i J. Farského ještě jednu novinku. Kromě těchto dvou osob z dosavadního vedení se do nového předsednictva dostali jen samí „nováčci“. Původně funkci řadové místopředsedkyně obhajovala dosavadní poslankyně a nedávno zvolená místopředsedkyně Poslanecké sněmovny (PS) V. Kovářová, avšak proti všem očekáváním nebyla zvolena. Vznikla tak poněkud zvláštní situace: členka vedení PS není zastoupena v užším vedení vlastní strany. I to se občas stává – nejen v této straně.

V. Kovářová, 58letá místopředsedkyně PS a bývalá starostka středočeské obce Chýně, je jistě zdatnou znalkyní německého jazyka, ale jako politička na celostátní úrovni dosud příliš úspěšná nebyla. Pokud ovšem nepovažujeme za úspěch její obhajování neobhajitelného buď přímo od předsednického pultíku v PS, nebo v různých televizních debatách (nejčastěji na CNN Prima News). Zdá se, že ani bagatelizování neudržitelného stavu ve STAN jí politické „body“ nepřineslo. Právě naopak. Jak se ukázalo nejnověji, sami delegáti sněmu této prohnilé, „polomafiánské“ strany ji nezvolili do nového předsednictva. Zachovali se přesně podle hesla: „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.“

Nic ve zlém. Abych byl upřímný: V. Kovářovou si dovedu představit někde úplně jinde – než v politice. Aby to nevypadalo tak, že jsem vůči ní zaujatý: ze všech žen ze sněmovního „bidýlka“ se zdá být nejinteligentnější. Velmi dobře si vede i na sociálních sítích. Na rozdíl od ostatních kolegů z Fialova „slepence“ nemá problémy s českým pravopisem. O to víc mi vadí, že k těmto nedostatkům kolegů z koalice SPOLU po celou dobu, co je kvůli tomu kritizuji, ba pranýřuji, raději mlčí. O tom, že mlčení nemusí být vždy ku prospěchu věci, svědčí právě její nezvolení do nového předsednictva STAN. Rakušan i Farský, kteří zakopávají o český pravopis na každém kroku, se tam kupodivu dostali. Čím to asi bude? Že by celkovou „prohnilostí“ této partaje? Kdoví?

K negativním stránkám naší politiky patří fakt, že se naši politici berou moc vážně. Nedokáží si ze sebe udělat legraci a případnou kritiku nebo vyjádření formou karikatury berou jako osobní útok, jako by jim někdo usiloval o život. Komisnost a zahleděnost do sebe činí z těchto politiků (včetně nažehleného elegána P. Fialy, který se vypraví na místo požáru v Českém Švýcarsku v polobotkách, v obleku a v bílé košili) trapné figurky z politického panoptika. K reálné, každodenní politice to má věru hodně daleko.

Rovněž ženy z vedení PS patří k pozoruhodným exemplářům z onoho Fialova panoptika: V. Kovářová (STAN) vypadá jako „kredenciózní“ Marta Gottwaldová č. 2, „fintivá“ M. Pekarová-Adamová (TOP 09) jako Marie Kabrhelová a věčně zamračená, protivná a uštěpačná  O. Richterová (Piráti) zase jako Anežka Hodinová-Spurná. (Co do ošklivosti je na tom stejně, chybí jen ty brýle.)

Daleko hůř jsou na tom muži z předsednictva PS: J. Skopeček patří k těm nejméně zkušeným, nicméně se chová jako typická „skopová hlava“ a „hloupý Honza“ dohromady: mele stále dokola ty své naučené fráze a snaží se obhájit naprosté ekonomické nesmysly z dílny ODS. Ze všech nejhorší je nenávistný „černoprdelník“ a demagog typu J. Mccarthyho – J. Bartošek (KDU-ČSL). Ten se chová stejně hloupě a neomaleně jako svého času slovenský vlastizrádce Vasil Biľak, zkřížený se soudruhem Janem Fojtíkem, jenž byl autorem známého dokumentu „Poučení z krizového vývoje“ z roku 1970.

●●●

Pozor na pokusy s „decentralizací“ v režii STAN!

A do třetice: ještě jednou z mimořádného sněmu STAN (23. 7. 2022). Skoro to vypadá, jako by se všechno důležité odehrávalo právě tam. Je to samozřejmě náhoda a politická „fata morgana“. Vzpomenu nicméně na jednu věc, která málem upadla v zapomnění.

V době před „covidem“, někdy v roce 2019 nebo začátkem roku 2020, kdy se STAN chystal na svou „historickou jízdu“ s „Piráty“ (v té době si již chodili prohlížet kanceláře na ministerstvech a Rakušan s Bartošem jezdili do Bruselu – jako příští „vrchnost“), představil J. Farský na jedné tiskové konferenci velice podivný nápad: Navrhl, aby byla provedena „decentralizace“ státní správy, a to tak, že část centrálních úřadů bude přesunuta do regionů – napříč celou republikou. Prý proto, aby se tím zvýšila důležitost také jiných částí republiky, než je jenom Praha a Brno. Docela nedávno, právě na zmíněném sněmu STAN, J. Farský, který se nedávno vrátil z delšího pobytu v USA, tento starší nápad „oprášil“. O co šlo? Posuďte sami!

Myšlenka „decentralizace“ přichází u nás pokaždé, když politici nemají žádná „nosná“ témata, ale potřebují veřejnost před volbami něčím nalákat, byť by to byl sebevětší nesmysl. Boj proti pragocentrismu se hodí vždy, když se někteří neukojení politici chtějí dostat k „lizu“. V současnosti je to poněkud „mimo mísu“. Máme totiž vládu, v níž převažují lidé z Brna. A v Brně, jak známo, sídlí řada důležitých institucí, např. Ústavní soud nebo tzv. Antimonopolní úřad, případně Veřejný ochránce práv (= ombudsman).

Když před těmi několika lety J. Farský vystoupil se svým návrhem na „přesun“ některých úřadů a institucí mimo Prahu, ohodnotil jsem to jako jednu z největších pitomostí, jakou naši politici stačili vymyslet vlastní hlavou. (Farský je původní profesí právník. Kdyby si hleděl „práva“, udělal by nejlépe. Namísto toho vymýšlí „kraviny“, které jsou beztak nerealizovatelné.)

Ze všech těchto hloupých nápadů, které tehdy J. Farský (pod záštitou STAN) předložil, jsem si zapamatoval dva. První se týkal „Ústavu pro studium totalitních režimů“. (Dovedu si představit tu nekonečnou řadu lidí, které tento ústav dráždí k nepříčetnosti, protože oni sami mají problém se svou totalitní minulostí.) Podle tohoto návrhu měl být ÚSTR přesunut z Prahy do Ústí nad Labem.

Nejspíš z toho důvodu, aby se tam nikomu z badatelů nechtělo cestovat. Tím by se celkově ztížil přístup ke studiu materiálů o komunistickém období našich novodobých dějin. Představte si nějaké staroušky a stařenky, kteří budou složitým způsobem (nejspíš vlakem nebo autobusem) cestovat do Ústí, aby tam mohli studovat materiály o tom, jak na ně kdosi z jejich sousedů, spolupracovníků ze zaměstnání nebo dalších osob „práskal“ estébákům? Brzy by bylo po „bádání“! Vyhazovat peníze za dopravu, abych se něco dozvěděl o té komunistické „špíně“, to by doopravdy udělal jenom blázen!

Druhý „nápad“ J. Farského byl z podobného „soudku“. Týkal se „České školní inspekce“. J. Farský to tehdy ve spolupráci s P. Gazdíkem měli pěkně vymyšleno a naplánováno tak, že tento úřad bude „přesunut“ z Prahy na opačný konec republiky – do Zlína. Proč právě sem? Je to prosté: Ředitelem této instituce je totiž Tomáš Zatloukal (*1969), bývalý europoslanec za Kaslovy Evropské demokraty a zastupitel Napajedel na Zlínsku. Od r. 1993 Zatloukal působil jako učitel a později jako ředitel Gymnázia ve Zlíně – na Lesní čtvrti. Od r. 2013 (až dodnes) vede Českou školní inspekci.

Proč by tedy měla tato instituce sídlit právě ve Zlíně? Je to jasné: Proto, aby Gazdíkův a Farského „kámoš“ T. Zatloukal nemusel dojíždět do svého pražského úřadu takovou dálku a mohl trávit se svou rodinou co nejvíce času. Není nad to, když si lidé dokáží vyhovět, že ano? Podotýkám, že tento „nápad“ se zrodil (patrně v hlavě P. Gazdíka, který už se chystal na své ministerské působení na MŠMT) v době, kdy v čele Zlínského kraje stál hejtman J. Čunek (KDU-ČSL) a kdy P. Gazdík vykonával v krajské radě funkci radního pro školství. On – učitel s pouhými několika lety pedagogické praxe na venkovské škole na moravsko-slovenském pomezí!

Tyto dva příklady nejlépe dokumentují, jak si to ti naši „ředitelé zeměkoule“ ze STAN „nalajnovali“ ještě v časech, kdy si mysleli, že na ty jejich „levárny“ nikdo nepřijde a že budou dál oblbovat 10 milionů českých občanů. Nakonec všechno dopadlo jinak: STAN je aktuálně na 4 procentech preferencí. Blížící se komunální volby se proto stanou velkým testem, zda tato i jiné strany v politice přežijí. Být na místě V. Rakušana, objednal bych pohřební vůz na stranický „funus“ raději v předstihu. Výsledek voleb této prohnilé partaje neúspěšných komunálních politiků vidím tak na 2-3 procenta. Víc to nebude.

●●●

Jozef Síkela – nejsledovanější Čech?

„Stanaři“ se v uplynulých dnech na svém Facebooku „odvázali“. Snad proto, aby přehlušili negativní dojem z „kauzy Dozimetr“, která otřásá celou naší politickou scénou. A tak se V. Rakušan, poté, kdy obhájil post předsedy STAN, rozhodl přenechat trochu té slávy svému stranickému kolegovi, jenž momentálně zastává funkci ministra průmyslu a obchodu. Jistě to nebude déle než do podzimu, kdy vyjde nespokojený lid do ulic a začne konat.

Navzdory tomu, že veřejnost stále marně čeká, jak to bude s tím záhadným „úsporným tarifem“ na energie, J. Síkela přece jen dostal příležitost se představit také na půdě EU – v Bruselu. Byl prý v rámci českého předsednictví tak úspěšný, že „zajistil dostatek plynu na zimu“, jak hlásají spřátelená média. Údajně se tak stalo díky dohodě států EU o „solidaritě“. To slovo se hezky poslouchá, ale historické zkušenosti nabádají ke zdrženlivosti a opatrnosti. V minulosti nás již kdekdo „vyšplouchl“, např. naši západní spojenci v Mnichově (1938).

A protože členové a funkcionáři „polomafiánského“ STAN si nevidí na špičku vlastního nosu, stačili již „vytroubit“ informaci o tomto Síkelově „úspěchu“ na svém stranickém Facebooku: „To je Jozef. Jozef Síkela. Nás ministr průmyslu. Díky, že i vy jeho práci oceňujete. A taky Jozef v Bruselu. Nejel tam na hranolky ani na čokoládu, jel vyjednávat, aby byl v zimě dostatek plynu. A k překvapení celé Evropy uspěl.“ Velký titulek u tohoto textu hlásá: „Jozef Síkela zajistil plyn na celou zimu.“ (PL, 28. 7. 202, 10:20)

A další obdivovatel „českého“ ministra Fialovy vlády ze Slovenska (co mi to jen připomíná?) napsal: „Pan ministr je úžasný. Na MPO jsme si nemohli přát nikoho lepšího. S panem dvojministrem blekotou bychom měli akorát ukoktaný kulový.“ To měla být nekorektní narážka na K. Havlíčka (ANO 2011).

Jak známo, předčasný optimismus bývá tím nejhorším, co člověka může postihnout. Na konci dubna 2023, až skončí topná sezóna, budeme vědět, jak to s tím Síkelovým plynem doopravdy bylo. Jen se obávám, abychom tu letošní zimu přežili ve zdraví. Možná to bude horší „metla“, než byl „covid-19“ a všechny epidemie moru a cholery za posledního půl tisíciletí dohromady. Rád bych se mýlil.

7. 8. 2022

‒ RJ ‒