Svobodné noviny na internetu

Motto: „Jedno z největších neštěstí civilizace: učený hlupák.“ (K. Čapek)

Kdo nesledoval přímý přenos z jednání Poslanecké sněmovny (PS) ohledně přehlasování veta prezidenta republiky ve věci zdravotních plateb státu za pojištěnce dne 26. 8. 2022, ten nejspíš ani neví, že se v budově PS ve Sněmovní ulici č. 4 na Malé Straně odehrála vcelku nenápadná, leč historicky důležitá událost. Ministr spravedlnosti P. Blažek totiž přiznal (jako člen dlouhé měsíce nečinné vlády), že neřešením energetické krize si tato vláda koleduje jak o svůj pád, tak o mnohem větší komplikace. V obdobné situaci, kdy hrozí lidové nepokoje, které smetou současné režimy v celé Evropě, stojí rovněž další státy EU.

Dnešní, improvizované řečnické vystoupení ministra P. Blažka (ODS) na mimořádné schůzi PS bylo nejspíš překvapením pro všechny. Dokonce i pro mne, třebaže jsem vždy právě tohoto politika, původní profesí advokáta, považoval za jednoho z nejkvalifikovanějších ministrů Fialova kabinetu. Jeho projev navazoval na obsáhlý kritický rozbor exministra K. Havlíčka, v němž se tento politik Babišova politického uskupení „ANO 2011“ pokusil naznačit řešení současné energetické krize.

Budu upřímný: Slabého, nerozhodného a celkově neschopného P. Fialu, kterého do vrcholné politiky přivedl právě P. Blažek, kritizuji od první chvíle, kdy se stal českým premiérem. Hned po svém jmenování do funkce, bohužel, usnul na vavřínech a dosud se neprobudil. To je pro politika smrtící. Navíc: neschopný a necharizmatický introvert v tak zodpovědné funkci je ještě větší pohroma než iniciativní blb v politice a v životě vůbec. Nic na tom nemůže změnit fakt, že tento nažehlený elegán má pokaždé jinou kravatu a pečlivě učesanou pěšinku na hlavě. Zato v jeho hlavě je zřejmě pusto a prázdno.

Ale teď už k onomu „historickému“ projevu P. Blažka na 33. schůzi PS (část 18, 26. 8. 2022). Jen tak pro pořádek připomínám, že dnešní datum patří k těm nejtragičtějším v českých dějinách: 26. 8. 1278 (v pátek, na den sv. Rufa) padl v bitvě u Suchých Krut na Moravském poli český král Přemysl Otakar II. Dne 26. 8. 1346 zahynul v bitvě u Kresčaku český král Jan Lucemburský. Co můžeme čekat od toho, že dne 26. 8. 2022 byl otevřen za přítomnosti premiéra P. Fialy „Památník tří odbojů“ v Lošanech na Kolínsku? To ukáže teprve čas…

Zde je podstatná část z projevu P. Blažka: „… Je nabíledni, že společenská situace a atmosféra je pravděpodobně nejdramatičtější od roku 1989. Pokud se nevyřeší krize v energetice, tak je ohrožen politický systém této země. Pokud se nenajde celoevropské řešení, tak je dokonce ohrožena Evropská unie jako taková. (…) Pokud vláda nevyřeší krizi (mezitím se mezi politiky začalo mluvit o „kolapsu“, což je stav výrazně horší) v energetice, tak tady stejně dlouho nebude[,] a [proto] budeme se snažit, včetně mě, udělat maximum pro to, aby k této situaci nedošlo. Protože by nemuselo dojít pouze k pádu jedné vlády, ale mohlo by dojít k něčemu, čeho se [obá]vám nejvíc, a to tady schválně dramaticky nazvu: něco jako revoluce – a zdaleka ne[jen] u nás.“

Poněkud „kostrbaté“ řečnické vyjádření Dona Pabla Blažka z Brna doplním o pár svých postřehů. Jsem rád, že aspoň někdo z vlády P. Fialy umí přemýšlet a vnímat realitu okolo sebe. Premiér P. Fiala rozhodně tento talent nemá. Nebudu zastírat, že mě současný stav naší společnosti těší. To rozhodně ne. Právě naopak. Již delší dobu mě naplňuje těmi nejčernějšími obavami z budoucnosti.

Ano, politický instinkt P. Blažka je správně „nastaven“ a zrcadlí vcelku věrně neutěšený stav naší společnosti. Právě vrcholící energetická krize, jež nabírá na obrátkách, totiž „přebíjí“ všechny krize, jež u nás souběžně probíhají (hospodářskou, zdravotní, uprchlickou), je pouhou špičkou ledovce. Pod ní se skrývají všechny zatím nepřiznané problémy, jež se tady hromadily po desítky let, aniž je někdo řešil. To samozřejmě platí jak pro naši zemi, tak i pro celou Evropu. Přesněji: pro další osudy unikátního integračního procesu, jehož výsledkem je dnešní „Evropská unie“.

Tak trochu v pozadí zůstalo, a to zcela nepovšimnuto, jedno kulaté výročí: 70 let od podpisu tzv. Montánní unie (= Evropské společenství uhlí a oceli): K němu došlo dne 23. 7. 1952 v Paříži. K zakladatelům této unie patřili: Robert Schuman (ministr zahraničí Francie), Jean Monnet (první předseda tohoto společenství) a Konrad Adenauer (spolkový kancléř Německa). Co vy na to, soudruzi propagandisté a eurosvazáci z České televize?

Ministr P. Blažek se ve svém hodnocení naší současné situace nemýlí. On i jeho kolegové z Fialovy vlády na to mohli přijít již dříve: probudili se z té své povolební kocoviny příliš pozdě a promarnili ten pravý okamžik, kdy se ještě dalo něco dělat. Teď už je pozdě. Připomínají beznadějně běžící opozdilce, jimž začal ujíždět vlak, do kterého nestačili nastoupit včas. Teď už ten rychlík nedohoní – a navíc jim hrozí, že zakopnou a způsobí si úraz. Fiala i s celou vládou jsou již v této chvíli ztraceni. Jde jen o to, zda tato vláda podá demisi sama poté, kdy se omluví občanům za to, že to kvůli své lenosti a liknavosti jednoduše nezvládla, nebo zda ji budou muset ze Strakovy akademie vyhnat nespokojení občané.

Ta druhá varianta je pochopitelně horší. Bude záležet na tom, co si tito občané vezmou s sebou k tomu „vyhánění“: zda to budou jen klacky, cepy, sudlice či řemdihy, nebo něco „účinnějšího“. Pokud by se někdo „šprajcoval“, nelze vyloučit ani to, že u toho poteče krev. Naštvanost lidí je tak veliká, že tentokrát se nedá vyloučit vůbec nic, dokonce ani ty pověstné kandelábry. Symbolické šibenice ze začátku letošního roku by se rázem mohly změnit v tvrdou realitu. Nenechme se mýlit! Pár příkladů známe i z našich dějin. „Fialovému Péťovi“ u toho hrozí, že by mu občané, kteří ho nemají rádi, mohli rozcuchat jeho pečlivě učesanou pěšinku a pomačkat jeho vyžehlený oblek.

O nebezpečí blížícího se pádu Fialovy vlády jsem psal v jednom ze svých článků již před mnoha měsíci. Tehdy se tomu mnozí naivkové z vládního „slepence“ pošklebovali. Dnes je již všechno jinak. Psal jsem i o tom, že očekávaný pád tohoto kabinetu by se v našich podmínkách mohl stát zároveň koncem polistopadového režimu. I tuto myšlenku si „vypůjčil“ P. Blažek pro svůj projev. Nevadí. Daleko důležitější než „vykrádání myšlenek“ z textů druhých lidí je fakt, že tyto názory neupadly v zapomnění. Doba tomu chtěla, že upadnout ani nemohly.

Popravdě: tento režim již deset let „přesluhuje“. (Naše moderní dějiny jsou „nastaveny“ na dvacetiletý cyklus: 1948-1968. 1969-1989, 1989-2009.) Polistopadový režim fakticky skončil volbami z roku 2010. Pak už jen následovala politická agonie v podobě vlády P. Nečase (jejími členy byli i P. Blažek a P. Fiala) a do té doby nepředpokládaná účast na moci ze strany tzv. politických projektů typu Věci veřejné, Úsvit přímé demokracie a ANO 2011.

Po dalších více než deseti letech jsme se dostali do nové vývojové etapy. Dnes skomírá i tento politický „hybrid“, který na jedné straně představuje „ANO 2011“ (spolu s Okamurovou stranou SPD), na straně druhé „Fialův slepenec“ (= Pětikoalice). V každém případě se jedná o nestandardní uskupení, která se spolehlivě nacházejí již mimo rámec polistopadového režimu: vážně je narušeno vyvažování základních pilířů demokratické moci, volební systém příliš spolehlivě nefunguje, pokračuje skrytá i otevřená destrukce právního státu nebo toho, co z něj zbylo. Tím, že byla našimi zákonodárci odhlasována přímá volba prezidenta republiky, byl tento zmatek ještě znásoben.

Zkrátka: Již déle než deset let žijeme v tzv. Druhé polistopadové republice, která přestala být klasickou liberální demokracií, ale stále více se začíná podobat normalizačnímu režimu z doby před rokem 1989. Vinu na tom mají hlavně politici, protože většina z nich patří ke generaci tzv. Husákových dětí. Ty si z jakési nepochopitelné nostalgie začaly idealizovat všechno, co tady bylo v „osmdesátkách“.

Byla již „soft verze“ husákovského „reálného socialismu“ – se zpěváky  M. Davidem či H. Zagorovou, jakož i televizními seriály J. Dietla (Okres na severu, Chlapci a chlapi, Rozpaky kuchaře Svatopluka atd.) nebo přihlouplými filmy od dvojice Svěrák-Smoljak či „snobskými“ divadelními hrami o J. Cimrmanovi. Nedivme se! Lidé si rádi idealizují dobu svého mládí. Tak tomu bývalo vždycky.

─────

Nezastírám, že na jedné straně s potěšením beru na vědomí fakt, že aspoň P. Blažek se probudil a začal bít na poplach, zatímco jeho vládní kolegové stále ještě spí na vavřínech a jsou přesvědčeni o tom, jak se jim všechno daří. Je skutečně čtvrt hodiny po dvanácté. To, co dosud nebylo vykonáno, již nikdo nedohoní. Nezvládl by to ani Fialův oblíbený atlet E. Zátopek, známý spolupracovník komunistické tajné policie (StB), který souhlasil s trestem smrti pro M. Horákovou.

Těžké a náročné chvíle, jež v těchto dnech a týdnech prožívají všichni naši občané, kteří (na rozdíl od arogantního Slováka J. Síkely) nemají na svém bankovním kontě miliony a miliardy korun za poctivě odváděnou práci ve prospěch této země, ostře nasvítily to, co někteří politici stále nechtějí vidět: zbytečně vyhrocené vztahy mezi „koalicí“ a „opozicí“, jakož i vybičované emoce na veřejných předvolebních akcích jistých politických stran. (Ti, kteří v žoldu politických oponentů tyto „cirkusy“ předvádějí“, raději žádné mítinky nepořádají, protože by jim na ně nikdo nepřišel.) To všechno celkovou situaci u nás jen zhoršuje a navíc nepřináší žádné řešení.

A protože ve společnosti vládne nepřátelství a nesmiřitelnost jedněch vůči druhým, měla by se i „opozice“ začít chovat stejně nesmiřitelně. Všechny škody, jež vznikly vinou liknavosti Fialovy vlády, by měly být vymáhány po jednotlivých ministrech. Není možné, aby za osobní selhání politiků platili občané. Nelze to donekonečna hradit z peněz daňových poplatníků. Členové Fialovy vlády by měli být postaveni před soud a odsouzeni k náhradě vzniklých škod – do posledního haléře. Jinak se z těch malérů nikdy nevyhrabeme. Kdyby šlo o mě, poslal bych všechny tyto výtečníky na hrad Mírov – aspoň na 10 let.

Oceňuji nicméně prostý fakt, že si P. Blažek uvědomil historickou vážnost vzniklé situace. Ano, doopravdy nám hrozí nebezpečí pouličních nepokojů, jaké jsme tady neměli od demonstrací proti měnové reformě z r. 1953 nebo od protestů proti sovětské okupaci ze srpna 1968 a 1969. Nespokojenost obyčejných občanů, kteří nic nezavinili, ale jsou nezodpovědnou vládou hnáni do konfrontace s momentálními držiteli moci, to je po desítkách let jev zcela neznámý. Nutno si uvědomit, že po umrtvení politického života za komunistického režimu také odbory po celých 33 let polistopadového režimu spokojeně spaly na vavřínech.

To vše, zdá se, v těchto dnech a týdnech končí. V porovnání se státy západní a jižní Evropy jsou poměry v českých zemích nebývale klidné, ba mrtvolné. Kdo se však domnívá, že to tak bude i nadále, toho musím varovat. Také sopky se občas, nečekaně, probouzejí k životu. Nejinak je tomu s frustrovanou společností. Tam hrozí výbuch kdykoliv.

Onoho nápadného rozdílu s dneškem si povšimnu pokaždé, když vidím nějaké historické fotografie nebo filmové záběry z uplynulých desetiletí. Od probuzení politického života ve 2. polovině 19. století, přes dobu První republiky až po Únor 1948 byly u nás neustále ulice a náměstí našich měst plné lidí, kteří stávkovali nebo demonstrovali. Tomu jsme za vlády minulého režimu odvykli.

Až na období První republiky, zejména dobu Velké hospodářské krize (1929-33), dbaly všechny naše vlády o to, aby byl ve společnosti zachováván sociální smír. Dokonce i často pomlouvané protektorátní vlády, jejíž členové byli po válce nespravedlivě vláčeni po soudech kvůli údajné kolaboraci, dbaly o to, aby měli lidé co jíst, kde bydlet a aby měli možnost řádného zaměstnání, jež by jim zajistilo obživu. O sociálním smíru zpočátku hovořili i politici Fialovy vlády, avšak v poslední době je toto slovní spojení téměř zakázaným souslovím.

O sociální smír, jak známo, usilovaly nejen všechny vlády za tzv. komunistického režimu (tam se o to staral samotný stát a jen formálně na to dohlížely „odbory“), ale i ty po r. 1989. Musím politickým komediantům z Fialova „slepence“ připomenout, že i jimi opěvovaný V. Havel, k jehož „odkazu“ se slovně hlásí, měl mimořádně silné sociální cítění (pod vlivem jeho první manželky Olgy, rozené Šplíchalové, která byla ženou „z lidu“). Nic z toho však nevidím u protilidové a asociální vlády P. Fialy. Právě ona je naprostou historickou anomálií: od vzniku Československé republiky až do dneška. Je to vláda „loutková“, nečeská.

I to má vliv na to, že Fialův kabinet je hodnocen jako nejhorší vláda v dějinách moderního českého a československého státu. To je hlavní důvod, proč musí padnout a zmizet v propadlišti dějin. Nic jiného tuto vládu nečeká. A nic na tom nezmění ani pozdní prozření P. Blažka. Teoretický politolog P. Fiala, který ve skutečnosti politice vůbec nerozumí, je natolik odtržený od reality, že se naivně domníval, že by jeho vláda mohla zůstat u moci osm let – po dvě funkční období. Něco takového může prohlásit jedině ten, kdo právě přiletěl z Marsu a kdo netuší, kam to vlastně doputoval. Fialova prostoduchost je až dojemná. Tento politik má uvažování pětiletého dítěte.

Jako historik, který se desítky let zabývá našimi novodobými dějinami, musím dát P. Blažkovi za pravdu v tom, že nám hrozí jak pád vlády P. Fialy (bez ohledu na to, zda a jak si poradí se zvládnutím energetické krize), tak i další těžko odhadnutelné komplikace následujícího vývoje. (Bez „zádrhelů“ to nepůjde.) Vše se bude odvíjet od vývoje válečného konfliktu na Ukrajině. Od toho, jak dlouho se tam bude bojovat, i od toho, jaké ekonomické ztráty to bude pro náš stát znamenat.

V příštích týdnech, měsících a možná i letech nepůjde zdaleka jen o to, zda a jak hodně budeme finančně pomáhat Ukrajině (spolu s podílem na rekonstrukci zničených obcí a měst), ale i o to, aby se naše ekonomika nepropadla do hluboké hospodářské krize, jež bude trvat několik let. Obdoba „Velké hospodářské krize“ z 30. let 20. století by nás na dlouhá léta vrátila mezi zaostalé, rozvojové země na úrovni některých států Afriky a Asie. Pro náš stát, který patřil před začátkem komunistického režimu mezi desítku nejvyspělejších ekonomik světa, by to byla národní tragédie.

To nám reálně hrozí. V měřítku celoevropském pak hrozí, že v důsledku války na Ukrajině se Evropská unie začne drolit, až se nakonec zcela rozpadne. Pro „oddrolené“ státy to pak bude znamenat, že se vrátí do stavu před vstupem do EU, možná dokonce před začátek evropské integrace. Byl by to podobný „restart“ jako v roce 1945 – po skončení Druhé světové války. I v těchto změněných podmínkách bychom se museli naučit znovu žít.

Předpokládám, že všechno to, o čem jsem v předchozích řádcích psal, měl P. Blažek na mysli, když přednášel před řečnickým pultíkem PS svůj varovný projev. K tomu ještě doplním jednu důležitou věc, o níž se málo mluví: Pokud se nám nepodaří všechny tyto úkoly zvládnout a nastartovat nový ekonomický růst, po roce 2030, kdy začnou odcházet do důchodu silné populační ročníky „Husákových dětí“, nás čeká již jen zastávání a bída. Na projekty typu „Průmysl 4.0“ budeme moci zapomenout.

Řešení současné, nebývale složité situace v Evropě i u nás je jediné: Usilovat o to, aby válka na Ukrajině co nejrychleji skončila, a to i za cenu územních ústupků ze strany Ukrajiny ve vztahu k Rusku. Vzhledem k poškození dobrého jména ČR vinou našich nezodpovědných, válkychtivých politiků a političek (!) z koalice SPOLU to nebude náš stát, kdo by se mohl aktivně do tohoto úsilí o uzavření příměří zapojit. V tomto směru budeme muset čekat na to, až se tohoto úkolu zhostí ty státy, jejichž váha a respekt u obou válčících stran je větší než u pidimužíků a pidižen z ČR.

Premiér P. Fiala ještě předtím, než zmizí v propadlišti dějin, by měl těmto jedincům udělit nějaký řád. Nejlépe „bramborovou medaili“ za zásluhy o systematické ničení pověsti naší země ve světě.

26. 8. 2022

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Hejtman M. Kuba příštím předsedou ODS i premiérem?

Jihočeského hejtmana a dřívějšího místopředsedu ODS MUDr. Marina Kubu jistě není nutno představovat. Každý jeho jméno zaznamenal během dvou let boje proti pandemii „covidu-19“, a to kvůli jeho jasným a rozumným stanoviskům i vyjádřením o tom, jak se má daný problém řešit. Obdobnou rozhodnost od něho zřejmě očekávají i ti „modří ptáci“, kteří v zákulisí připravují jeho údajnou „instalaci“ na místo neslaného a nemastného P. Fialy.

M. Kuba, který je rovněž předsedou Asociace krajů, sice již nepatří k nejmladším politikům, přesto je ve věku, kdy mu ještě síly stačí, aby se o potřebný „restart“ pro ODS pokusil. Po neschopném a totálně „vyhořelém“ P. Fialovi bude lepší kdokoliv – kromě řeporyjského hulváta P. Novotného. Na rozdíl od nudného akademika P. Fialy disponuje M. Kuba potřebnými zkušenostmi z praxe, jež Fialovi zoufale chybí. Je rovněž velmi zdatným komunikátorem, nikoli „uspávačem hadů“ jako Fiala.

Proto by se M. Kuba mohl stát úspěšným krizovým manažerem jak pro ODS, tak i pro současnou vládu. Její rekonstrukce je naprostou nutností. Po senátních a komunálních volbách k ní bude muset dojít tak jako tak. Hlavně proto, že Fialovu vládnímu „slepenci“ hrozí „debakl“, jaký tady ještě nebyl. Tím koalice ztratí parlamentní většinu, a tudíž legitimitu pro další vládnutí.

O tom, že by M. Kuba mohl nahradit P. Fialu, se spekuluje již dlouhou dobu, a to dávno před loňskými volbami. Tehdy byl Kuba plně pohlcen problémy okolo řešení „covidu-19“. Bohužel ‒ v ODS zvítězila nakonec falešná představa o tom, že „slušný premiér“ všechno po Babišově vládnutí napraví a vyřeší. Nestalo se vůbec nic: zůstala pouze tato iluze. Žádné viditelné skutky jsme do dnešního dne neviděli. Je tedy zřejmé, že neakceschopný, bezradný a nerozhodný politik dlouho v čele státu zůstat nemůže. Musí ho nahradit někdo, kdo se začne chovat jinak než jako politická „mumie“.

ODS se v zákulisí začala zabývat zásadní personální výměnou příliš pozdě. Straničtí náčelníci propásli ten správný čas, kdy se mohli a měli P. Fialy zbavit. Nejvhodnějším okamžikem bylo konání stranického 30. sjezdu, který namísto toho Fialovu pozici „zabetonoval“. To byla tragická politická chyba.

Jak potvrzují zkušenosti z dějin politických stran, je sebeuspokojení tou nejhorší věcí, jež se může politickým subjektům přihodit. Odtud totiž vede cesta rovnou do pekel. Kdysi na totéž „dojela“ i předlistopadová KSČ, která tak dlouho odkládala potřebné změny, až ten správný čas propásla. To se teď přihodilo i ODS.

Přesto: hejtman M. Kuba má šanci zachránit tuto stranu před pádem do propadliště dějin. Vládu však nezachrání, protože ta prokázala svou totální neschopnost. S tím se dál vládnout nedalo. Namísto pouťových žvanilů a všelijakých Síkelů potřebujeme vládu skutečných odborníků. Nikoli panoptikum, v jehož čele stojí nažehlený panák s pečlivě učesanou pěšinkou na hlavě. Takovou vládu by měl v co nejkratším čase jmenovat prezident republiky M. Zeman, a to ještě dříve, než mu skončí jeho mandát.

27. 8. 2022

‒ RJ ‒

─────

P. P. S.

Právě dnes (28. 8. 2022) v politické debatě na „CNN Prima News“ se rozčilil ministr práce a sociálních věcí M. Jurečka (KDU-ČSL) poté, kdy exministr K. Havlíček (ANO 2011) prohlásil toto: „Vy jste prostě nekompetentní vláda, která svou nekompetenci zakrývá arogancí. Vy jste elitářská vláda.“ 

Navzdory tomu, že samotný M. Jurečka pochází z vesnice (čtenáři na internetu ho často označují přezdívkou „Kejdák“), to nic nemění na pravdivosti toho, co K. Havlíček řekl. Jako historik mohu zodpovědně prohlásit, že takovou „sbírku“ elitářů, jaká se sešla v nekompetentní a pologramotné vládě P. Fialy, jsme tady od roku 1918 ještě neměli.

Aby bylo jasno: Milionáři bývali i v jiných vládách, ale takoví nadutci a arogantní egoisté, jaké vidíme ve Fialově vládě i v Poslanecké sněmovně (= u nominantů za Fialův „slepenec“), v žádné naší vládě nikdy nebyli. V tom bude mít P. Fiala „historické“ prvenství. Pravděpodobně pouze tím se zapíše do našich dějin. Jinak vůbec ničím, protože on i jeho vláda jsou naprosté „nuly“.

28. 8. 2022

‒ RJ ‒