Svobodné noviny na internetu

Motto: „Čím slabší je opozice, tím tužší je despotismus.“ (G. Orwell)

Nedejme na kejhání potrefených hus! Klamou…

Vzpomínáte si ještě na americký seriál „Dallas“, který podobně jako kdysi Dietlova „Nemocnice na kraji města“ připoutával k televizním obrazovkám naše občany bez ohledu na jejich věk? Amerika je totiž zemí, kde se daří jak rodinným ságám, tak i rodinným dynastiím v politice (Kennedyové, Bushové, Clintonové atd.). U nás na tom tak dobře nejsme: máme jen rodinu Klausů – a kolik je okolo toho kraválu! Spíš se v našich končinách daří „rodinkaření“ všeho druhu, např. v České televizi (ČT).

Dne 27. 7. 2020 se v pořadu „Události, komentáře“ velice podivoval jeden z takto „potrefených“ televizních „husáků“, moderátor M. Kubal, tomu, že ČT prý dostane z plánované částky na propagaci českého turismu pouze jedno procento, kdežto stejně „veřejnoprávní“ Český rozhlas (ČRo) dostane procent dvacet. Prý to není spravedlivé. Možná to bude tím, že ČRo je poněkud více „veřejnoprávní“ a nesnaží se být tak okázale neobjektivní – jako ČT09.

V případě M. Kubala bych se raději schoval někam do kouta a mlčel bych tam jako hrob. Jeho slovenská manželka totiž nejenže pracuje v ČT, ale dokonce tam, navzdory měsíce trvající kritice, moderuje český pořad o zahraničí slovensky. To není neschopnost naučit se jazyk země, kde dotyčná osoba žije a pracuje (dokáže to kdejaký migrant!), ale záměrná politická provokace. Někdo tady zkouší, kam až lze zajít!

Takový unikát bychom doopravdy pohledali kraj světa. Jsme proto uprostřed Evropy za exoty. A když už jsme u toho „rodinkaření“, které neměl rád ani soudruh G. Husák, ale jemuž se neobyčejně daří u generace tzv. Husákových dětí právě v ČT, budu jmenovat alespoň některé známé manželské a sourozenecké dvojice, jež jsou v této televizi zaměstnány za peníze koncesionářů. Bylo by aspoň slušností dotázat se diváků, zda jim to nevadí. Mně to kupříkladu vadí velmi. A troufnu si říci, že takto nespokojených koncesionářů je víc.

A ještě seznam těch několika „nestydatých“ dvojic: Kubal-Kubalová, Řezníček-Řezníčková, Šámal-Šámalová, Fridrichová-Fridrich/Záruba, Witowská-Záruba/Witowski/Kolář. U dvou posledně jmenovaných moderátorek se jedná hlavně o nepřípustné účinkování současných či bývalých partnerů v přímém televizním vysílání; u Witowské dokonce v pořadech, jež sama moderovala. To je skandál celoevropského rozměru.

(Pokud se vám zdá, že se jedná o nějaký málo srozumitelný propletenec osobních či mileneckých vztahů, pak se nemýlíte. Překvapit nás může akorát drzost, s jakou je to divákům „servírováno“, občas od rána do večera a někdy i hluboko přes půlnoc.)

─────

Zatímco část rodinného klanu Kennedyů skončila rukou atentátníků nebo zahynula při různých nehodách a neštěstích, u Bushů se vystřídali ve funkci prezidenta USA hned dva z nich: George Herbert Walker Bush (1924-2018) a George Walker Bush (*1946); mladší „Jeb“ (= John Ellis) Bush (*1953) zastával několik let (1999-2007) funkci guvernéra státu Florida. Úspěšnější jsou již jen severokorejští Kimové, z nichž momentálně vládne Kim „Třetí“ (= Kim Čong-un), kdežto jeho otec (= Kim Čong-il) a děd-zakladatel komunistické dynastie (= Kim Ir-sen) sledují bedlivě kroky svého potomka z komunistického „nebe“.

V podmínkách „zaprděného“ Česka si můžeme o podobné hvězdné politické kariéře některých čecháčkovských maloměšťáků nechat jen zdát. Tu a tam se občas někomu poštěstí protlačit do politiky (a tudíž k větším penězům, o které tu jde především) některého z rodinných příslušníků. Když se to pak „provalí“, bývá z toho akorát pořádná ostuda, někdy až do smrti. Stačí připomenout otce a syna Faltýnkovy nebo ministryni financí A. Schillerovou a jejího zetě.

Na takové „kousky“, jaké se odehrávaly v komunistickém Československu krátce po Únoru 1948, si musíme i dnes nechat zajít chuť (= prezident republiky K. Gottwald a jeho zeť A. Čepička, náměstek předsedy vlády a ministr národní obrany). To by dnes neprošlo navzdory tomu, že jsou Češi „sralbotkové“, kteří dopustili, aby jim vládl Slovák, dokonce bývalý, prominentní komunista a donašeč StB. To je totiž hanba, jaká nemá v celém světě obdoby.

Z našich polistopadových politiků měl šanci využít svého obrovského „revolučního“ kreditu jedině první polistopadový prezident V. Havel. Kdyby měl děti, jistě by někdo z nich dostal příležitost, aby ho čeští monarchisté „protlačili“ do funkce „českého krále“ (české královny). Bohužel – ta doba je nenávratně pryč.

Proto když vidím, jak se například politici lidovců předhánějí v tom, kolik kdo z nich zplodil dětí, tiše každému z nich promlouvám do duše. Říkám: „No, vidíš, ty pitomečku! Nasekal jsi pět nebo šest dětí a teď máš hlavu v pejru, z čeho ty fakany uživíš, až o to své koryto ve Sněmovně nebo v Senátu přijdeš! Pak těm tvým dědičkám nezbude nic jiného, než aby se šly pást spolu s těmi kravkami a ovcemi, které ti ve chlívku bučí/bečí hlady!“ Proto lidovcům doporučuji: Najděte si už konečně nějakou práci, která vás a vaše rodiny uživí! Ta Vaše partaj bude brzy končit a vy půjdete žebrotou!

[„Legendární J. Lux měl 6 dětí. Ze současných poslanců a poslankyň za KDU-ČSL má např. J. Mihola a P. Golasowská po 6 dětech, M. Jurečka 5 dětí a O. Benešík, P. Bělobrádek či M. Výborný po 3 dětech. Europoslanec T. Zdechovský má ze dvou manželství 4 dětí. No řekněte: kdo to má živit z jednoho platu, byť poslaneckého? Kdyby tito lidé chodili do fabriky, museli by umřít hlady!]

●●●

„Král“ Miloslav z Heřmanova Městce a jeho tři „princové“

Abych dokumentoval, že ani u lidovců není situace až tak beznadějná, uvedu příklad rodinného klanu Výborných z Heřmanova Městce na Pardubicku. Příběh této rodiny je jako z pohádky. Roli pohádkového krále tu hraje otec Miloslav Výborný (*1952), který se již za minulého režimu snažil, seč mu síly a schopnosti stačily, aby se vypracoval v úspěšného advokáta. Zlí jazykové tvrdili (tato informace se ke mně dostala již někdy v 90. letech 20. století, kdy jsem byl v pravidelném kontaktu s bývalými politickými vězni komunistického režimu), že i advokátní kancelář v Chrudimi, kde M. Výborný působil, měla dobré vztahy s jistými pracovníky StB. (Zkrátka: celý ten minulý režim bylo dobře „profízlovaný“. To tvrdí P. Cibulka, ale myslím si to i já.) Jistě jsou to jen pomluvy, aby poškodily dobrou pověst a slibnou kariéru tohoto lidoveckého politika. Nebo že by to byla pravda?

Určitě to bude stejná „špína“, jako bylo tvrzení některých závistivců o tom, že předseda lidovců a ministr zemědělství J. Lux byl agentem KGB, který se posléze neúspěšně pokoušel zkompromitovat jiného prokremelského politika, jehož jméno raději uvádět nebudu, protože ještě žije. V každém případě platí, že jak M. Výborný, tak i někdejší uvědomělý pionýr a svazák M. Kalousek nepůsobili před rokem 1989 v tehdejší ČSL jako „disidenti“, nýbrž jako řadoví členové národně-frontovní strany, která uznávala vedoucí úlohu KSČ. To jsou fakta, na nichž sotva kdo co změní.

[Jak známo, agentem StB byl nejen poslední předlistopadový předseda ČSL J. Bartončík, který se na konci roku 1989 účastnil rozhovorů „u kulatého stolu“ o předání politické moci z rukou KSČ do rukou postkomunistů v čele s V. Havlem, tak i ministr vnitra v Čalfově vládě – R. Sacher. Podle svědectví bývalých politických vězňů, kteří se okolo materiálů StB pohybovali v prvních měsících roku 1990, se právě během Sacherova působení na tomto ministerstvu „ztratilo“ (nebo bylo přemístěno neznámo kam; svého času se spekulovalo o tom, že část těchto materiálů byla odvezena na Kubu) více než 20 tisíc svazků, vedených StB jak na disidenty, tak i na další osoby, které po r. 1989 působily ve vysoké politice. Tuto informaci mně nezávisle na sobě potvrdilo několik politických vězňů, s nimiž jsem byl v 90. letech 20. století v kontaktu. Byly to osoby s naprosto nezpochybnitelným morálním kreditem – na rozdíl od V. Havla a dalších politických komediantů.]

Ať už to bylo s předlistopadovou minulostí bývalého advokáta M. Výborného jakkoliv, po roce 1989 se před ním (podobně jako před mnohými jinými lidovci) otevřela slibná kariéra. Vedle funkcí v ústředí KDU-ČSL se stal ministrem obrany v Klausově vládě. Po ostudných figurkách (A. Baudyš aj.) to bylo příjemné zpestření. Miloslav Výborný byl sice neslaný, nemastný a málomluvný, zato však působil seriózně. Ale co je hlavní: nezapletl se do žádného skandálu. Jeho největší smůlou bylo, že po tzv. Sarajevském atentátu skončila druhá Klausova vláda dřív, než M. Výborný mohl něco zaznamenáníhodného vykonat. Po tomto ministerském angažmá se jmenovaný exministr věnoval práci ústavního soudce a posléze i soudce Nejvyššího správního soudu.

Zřejmě po vzoru svého otce začali po vysokých postech pokukovat také jeho tři synové. Výborný senior, jak se mi podařilo zjistit, si až do těchto dnů pečlivě hlídá své soukromí. V jeho hesle na „Wikipedii“ je zmínka pouze o prvorozeném synovi Markovi (*1976), jenž od března 2019 do ledna 2020 vykonával funkci předsedy KDU-ČSL. Nebýt rodinné tragédie, která způsobila, že zůstal na výchovu svých tří dětí sám, jistě by jeho politická dráha slibně pokračovala dál.

●●●

Marek Výborný si to prohrál svými vlastními chybami

Jako politik, který do funkce poslance PČR a následně do čela KDU-ČSL přišel z komunální oblasti, měl Marek Výborný nevýhodu v tom, že jeho strana byla v okamžiku, kdy funkci předsedy přebíral, již na politickém sestupu, který se ani v následujících měsících nepodařilo zastavit. Dnes je to potvrzený fakt: KDU-ČSL setrvale padá pod pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do PS. Aby tento nepříznivý trend zvrátil, na to ani sebeobětavější předseda nemá dostatek sil, zvláště když se nemůže opřít o širší základnu aktivního členstva a funkcionářů na nižší úrovni.

Představa, že všechno vytrhne dobře „navolené“ předsednictvo (tak se to opakovalo na obou posledních sjezdech), je naivní a nerealistická. Obě poslední předsednictva se ukázala být politicky impotentní a navíc neschopná širší koaliční spolupráce. Lidovci dnes mají koaliční potenciál ještě menší než ANO 2011. S tím se nedá uspět v žádných volbách, snad jen v komunálu, kde se místní politici musí tak jako tak nějak domluvit.

Kromě těchto objektivních okolností, jež se dají stěží ovlivnit, natož změnit, si M. Výborný systematicky podkopával pozici vrcholového politika svým arogantním a často až provokativním vystupováním plným demagogie a zbytečné útočnosti, a to jak v médiích, kam se neustále tlačil, i když KDU-ČSL byla na 5 procentech, tak i na půdě Poslanecké sněmovny. Ještě před úmrtím manželky se choval natolik povýšenecky a zpupně, že to vyvolávalo rozpaky i u sympatizantů, kteří by za jiných okolností tuto stranu volili. Výborného chování spíše voliče odrazovalo, než aby je přitahovalo. Situace se od té doby již nezměnila a KDU-ČSL proto mnoho měsíců osciluje v pásmu 3-5 procent voličských preferencí.

Pokud by se tato strana chtěla pokusit oslovit voliče v parlamentních volbách, tak jedině na společné kandidátce několika tzv. opozičních stran. Jako samostatný subjekt nemá KDU-ČSL již žádnou šanci na úspěch. Ten si prohrála svou hloupou, nečitelnou a zmatenou politikou svých předsedů a místopředsedů z řad generace tzv. Husákových dětí. Ti tuto stranu doslova „pohřbili“ poté, kdy ji programově „vytunelovali“ a personálně zcela zdevastovali. S tímto „dědictvím“ už nemůže KDU-ČSL jakkoliv zasáhnout do vývoje v naší zemi. Jediné, co jí zbývá, je využít potenciálu, který ještě má na regionální a komunální úrovni. To je však maximum možného.

Třebaže při odchodu z předsednické funkce M. Výborný sliboval, že se chce věnovat dětem, zůstal na plný úvazek poslancem: on pobýval v Praze a jeho děti v Heřmanově Městci. Je zřejmé, že jak kolegové poslanci, tak i veřejnost přijali tuto jeho „otočku“ jako velký politický podraz. Rovněž tento moment se trvale podepisuje na pokračujícím odlivu voličské podpory. Nedostatek životních zkušeností a osobnostní vady vedoucích funkcionářů KDU-ČSL proto způsobují, že se tato strana i nadále propadá do marasmu, který stačila sama od roku 2010 (pod vedením P. Bělobrádka a jeho nástupců) vyprodukovat.

Nabízí se jediné řešení: odchod celé Bělobrádkovy garnitury z vrcholné politiky a naopak příchod úplně nových lidí z regionální a komunální oblasti, kde existuje ještě jistý „rezervoár“ schopných jedinců, kteří by se mohli uplatnit jako političtí „krizoví manažeři“. KDU-ČSL dnes potřebuje víc než kdy jindy konsenzuální politiky typu J. Talíře či S. Juránka. Ve vedení některých měst a obcí je přece řada schopných politiků, avšak současné vedení KDU-ČSL se bojí tyto jedince vyzvednout na „piedestal“, aby je tito lidé politicky neohrožovali či neodstavili od moci. Bez této radikální a bolestivé „generační obměny“ se tato strana nedokáže zachránit. Bude brzy stejně „mrtvá“, jako je dnes ČSSD a KSČM.

─────

Aby byla moje charakteristika M. Výborného kompletní, nemohu pominout jeho politické vystupování po dobu pandemie koronaviru a v době trvání nouzového stavu. Bohužel – ani po opuštění funkce předsedy KDU-ČSL si tento poslanec nevzal poučení z chyb, jichž se dopouštěl. Zůstal věrný své pověsti politického komedianta. Pokud to bylo jen trochu možné, neustále se tlačil do vysílání ČT, a to pod nejrůznějšími záminkami.

Například dne 31. 7. 2020 se jako „místopředseda školského podvýboru Poslanecké sněmovny“ vyjadřoval v pořadu „Události, komentáře“ (moderovala jej D. Písařovicová) z Heřmanova Městce ke stavu připravenosti našeho školství na zahájení školního roku dne 1. 9. 2020. K tomu by se měli spíše vyslovovat konkrétní ředitelé škol nebo učitelé, nikoli bývalý učitel a dnešní politický „ouřada“ M. Výborný.

A nejen to. Další velkou ostudou, kterou tento poslanec v posledním měsíci utržil, byla scénka, odvysílaná ČT, kterak se skupinou místních občanů koštětem vyhání zbytky vody ze zaplaveného areálu Domova seniorů v Heřmanově Městci, který sídlí ve zdejším zámku. Zajímalo by mě, kolik dostala ČT zaplaceno za tuto politickou reklamu z pokladny KDU-ČSL. Několikasekundový šot stačila ČT odvysílat několikrát v průběhu dne.

Přitom v době, kdy byl onen Domov seniorů zaplaven vodou do výšky asi jednoho metru, tam po nějakém M. Výborném nebylo ani vidu ani slechu. V té době se tam pohybovali úplně jiní lidé, například hejtman Pardubického kraje M. Netolický, který těch několik dní, kdy povodeň ohrožovala jak zásoby Státních hmotných rezerv u Chrudimi, tak i Heřmanův Městec, trávil přímo na místě. Je skromný a nikdo ho za to nepochválil. Tak to činím aspoň já, protože na rozdíl od M. Výborného si to zaslouží.

Stalo se zvykem, že si někteří naši „opoziční“ politici dělají neplacenou reklamu díky nemístné vstřícnosti ČT, která protežuje pouze některé lidi, zatímco jiné ostentativně ignoruje. Další důvod, proč v této instituci udělat pořádek, aby konečně začala plnit svou veřejnoprávní funkci.

Co se týká M. Výborného, jeho chování nedoznalo žádných žádoucích změn. Je politikem, který je z principu nepřijatelný. Čím dříve zmizí z PS, tím lépe. Ať se vrátí k učitelské profesi. Já sám bych ho ve své škole nezaměstnal – kvůli jeho špatným charakterovým vlastnostem. Na změnu je bohužel již příliš starý. Nejlépe by udělal, kdyby se vrátil ke svým dětem a věnoval se jejich výchově, jak kdysi sliboval. Tento slib nikdy nesplnil. Proto je pro mne nepochopitelné, že právě tato osoba chtěla vykonávat funkci ministra školství. Proboha – to bychom dopadli! Buďme rádi, že tam je stále ještě R. Plaga, který svou funkci zvládá dobře!

(M. Výborného se týká řada článků, na něž je uveden odkaz v Poznámce č. 1).

●●●

Štěpán Výborný mířil vysoko, ale může být nemilosrdně „sestřelen“…

Kdo si vzpomene na chaos a zmatky okolo začátku pandemie „koronaviru“ v březnu a dubnu letošního roku, tomu se možná zdálo rázné rozhodnutí soudce Městského soudu v Praze Š. Výborného ohledně pozastavení platnosti některých opatření tzv. nouzového stavu jako naprosto oprávněné. Veřejnosti jaksi uniklo, že to bylo poněkud násilné a i z hlediska obvyklých soudních procedur unáhlené a nekompetentní rozhodnutí. Ostatně – nedávno skončená kontrola systému fungování soudnictví a státního zastupitelství v době „koronavirové“ cosi takového naznačila. „Partyzánská akce“ soudce Š. Výborného bude mít dozajista ještě nějakou dohru.

Celým tímto případem jsem se zabýval již před čtvrt rokem v článku s názvem Skandální zneužití soudní moci naší „opozicí“ (SN č. 4/2020, vloženo 26. 4. 2020, ZDE). Ke skutečnostem, popsaným v tomto článku, není co dodat, protože od té doby se žádné nové informace v této záležitosti neobjevily.

A tak je okolo soudce Štěpána Výborného (*1986), nejmladšího syna exministra M. Výborného (*1952), momentálně hrobové ticho. Věští to cosi velice neblahého. Zkrátka: hoch (ve svých 33 letech už by mohl mít rozum) to poněkud přehnal a zřejmě až ex post mu „docvaklo“, do čeho se „namočil“. Příště už bude víc přemýšlet a raději bude „dvakrát měřit“, než začne řezat. Škoda jen, že ho jeho vlastní táta nepoučil o tom, jak to v justiční „branži“ chodí. Nebo poučil, ale on si postavil hlavu, aby všem okolo sebe ukázal, jaký je „hrdina“?

V této souvislosti snad jen jedna poznámka. Něco podobného se krátce po nástupu amerického prezidenta D. Trumpa odehrálo v některých státech USA, kde jistí regionální (!) soudci vydávali o své vůli jakési podivné rozsudky, týkající se údajného zneplatnění prezidentských dekretů. Ty se ovšem týkaly výhradně jediného problému: přistěhovalectví. Po několika letech to celé dávno „vyšumělo“ a nastalo ono známé „ticho po pěšině“.

Podobně je tomu i v případě onoho rozhodnutí jinak zcela neznámého soudce Městského soudu v Praze Š. Výborného, který by měl raději sedět v koutě a „šoupat nožičkama“. Jeho nepochopitelnou a zbytečně přehnanou aktivitu označuji tímto mírným vyjádřením. Někdo jiný na mém místě by napsal, že „jeden užitečný idiot se zachoval jako typický mouřenín, kterého jeho loutkovodiči brzy pošlou tam, kam patří: ke všem čertům“.

V každém případě doporučuji Š. Výbornému, aby se ze všeho co nejdříve naučil skromnosti a pokoře. Pak mu všechno půjde líp.

●●●

Prostřední „princ“ Ondřej Výborný si vede dobře, ale kdosi mu to kazí…

O třetím synovi exministra M. Výborného, Ondřeji Výborném (*1980), jsme se ze sdělovacích prostředků dozvěděli teprve v těchto dnech – v souvislosti s návštěvou premiéra A. Babiše v Pardubickém kraji. Babiš už zase „jede“ předvolební kampaň, protože stále ještě není jasné, zda se na podzim budou konat krajské a senátní volby, nebo zda to bude všechno spojeno dohromady do jednoho volebního „Eintopfu“. V tom případě by bylo nejrozumnější to uspořádat na jaře 2020, ještě před velkými prázdninami, aby byl dostatek času na přípravu rozpočtu pro rok 2022. Zkušenosti z letošního roku naznačují, že by to bylo velice užitečné řešení.

Babišova návštěva šestitisícového města Holice na Pardubicku se uskutečnila dne 24. 7. 2020. Premiér zde byl přijat na radnici starostou O. Výborným, který do čela tohoto města kandidoval v r. 2018 za místní sdružení „Pro Holice“. Výborný je vystudovaný učitel, jenž sedm let vedl dětský domov v Holicích. Ve funkci vystřídal po 18 letech dosavadního starostu za ČSSD.

Co se týká politického „zastřešení“ tohoto rodáka z Heřmanova Městce, zdá se, že již v r. 2018 pochopil, že s KDU-ČSL pod tehdejším vedením to jde z kopce, a proto kandidoval za jiný politický subjekt. V těchto dnech se objevil na 11. místě kandidátky KDU-ČSL pro krajské volby na období 2020-2024. V čele této kandidátky je „neviditelný“ R. Línek, který dělá 1. náměstka krajskému hejtmanovi M. Netolickému. Na 23. místě téže kandidátky figuruje lidovecký „dinosaurus“, který v Senátu nikdy ničím nezaujal (s výjimkou nepovedené ústavní žaloby na prezidenta M. Zemana) – P. Šilar. Je nejvyšší čas, aby v politice skončil a uvolnil místo někomu mladšímu a schopnějšímu.

Zmíněná kandidátka je společná pro několik politických uskupení: KDU-ČSL, SNK-ED (beznadějně neúspěšná strana, která se od 90. let 20. století neustále pokouší někam „protlačit“ svoje lidi) a Nestraníci. Starosta Holic O. Výborný kandiduje jako nestraník s podporou KDU-ČSL. Je solidní, že to aspoň přiznává oficiálně přímo na kandidátce.

Babišova návštěva Holic se, bohužel, po měsících relativního klidu, kdy se nám tento „spasitel ze Slovenska“ představil jako „zachránce před koronavirem“, „skvělý vyjednavač z Bruselu“ a „starostlivý hlídač Chytré karantény“, zvrhla v další z akcí stoupenců politiky „Antibabiš“. Přesto není jasné, zda to O. Výborný organizoval sám (a hrál tak s Babišem falešnou hru), nebo mu tuto schválnost přichystali jeho odpůrci. Tipoval bych druhou z těchto možností, ale nejsem si jist, zda se tentokrát nemýlím.

V každém případě je to zase pořádná ostuda, která nepochybně zhorší už tak napjaté vztahy mezi „ANO 2011“ a KDU-ČSL, strany, jež nám tu již mnoho měsíců předvádí představení pohádky o „Chytré horákyni“. Babiš byl totiž hned po příjezdu ho Holic počastován těmito výkřiky, jež naši pohotoví a oligarchovi věrně sloužící novináři zaznamenali: „Fuj!“, „Estébák“, „Všivák jeden“ a „Hanba v Holicích“.

Bezprostředně po setkání se starostou O. Výborným se měla konat návštěva zrekonstruovaného sportoviště. Na stadionu však na Babiše čekali další jeho kritici a hrozilo opakování incidentu. Babiš proto pohotově zareagoval a zachoval se jako typický zbabělec: raději tam ani nešel a z města odjel.

Zdá se, že celá tato „protestní“ (sám bych to označil slovem „provokační“) akce byla předem připravena a kýmsi koordinována. Místní zvoníci, kteří vybírají peníze na zhotovení zvonů, totiž po oznámení Babišovy návštěvy příslušnou kasičku, do níž se peníze vybíraly, uzavřeli, aby do ní Babiš nemohl přispět. Náš pan premiér měl konečně příležitost dokázat, že není držgrešle, ale místní „antibabišové“ mu to znemožnili. Když už tam byl, měli ho pořádně „pumpnout“ – jako satisfakci za ty lumpárny, které provádí.

Budu upřímný: Ze všech tří synů „krále“ Miloslava Výborného na mne působí právě prostřední syn Ondřej jako nejserióznější a nejrozumnější. Jistě je i pracovitý, protože za neúspěšným starostou by Babiš sotva jezdil. (Jsem ochoten věřit i tomu, že mu organizátoři této návštěvy zatajili, že se jedná o bratra bývalého předsedy KDU-ČSL.)

Přiznám se, že incidentu, který se v Holicích odehrál, příliš nerozumím. Pokud to celé „narafičil“ O. Výborný se svými lidmi, pak to nebylo příliš šťastné rozhodnutí. A dokonce nepochybuji ani o tom, že toto město to brzy pocítí na přístupu státu vůči němu, hlavně co se týká dotací apod. Vždyť naprostá většina našich měst a obcí je bytostně závislá na finanční a další pomoci ze strany státu. Netvařme se, že je tomu jinak! Není!

Zkrátka: to, co se odehrálo v Holicích, mně jaksi nedává smysl. Jsem spíš ochoten uvěřit tomu, že to O. Výbornému udělal někdo naschvál, aby se mu za něco pomstil. Třeba za to, že je úspěšným starostou. Nebo že by v tom měli prsty další sourozenci pana starosty? Nechci ani domýšlet…

V každém případě na mě O. Výborný ze všech sourozenců udělal nejlepší dojem. Prohlédl jsem si i pečlivě vedené webové stránky města Holic a také místní internetový zpravodaj. V něm jsem dokonce nenašel ani při zběžném prohlédnutí žádné pravopisné chyby či jiné jazykové a stylistické nedostatky. V časopise mne zaujala hlavně perfektně připravená rubrika „Kalendárium“. (Něco podobného jsem již dlouho nikde neviděl. Klobouk dolů!)

Jediné, co webové prezentaci města Holic vytknu, a to jako historik, je velmi stručná informace o dějinách tohoto města. Nicméně i tento nedostatek se dá při troše dobré vůle velice rychle napravit.

●●●

„Toxická“ KDU-ČSL dnes nejvíc škodí sama sobě. Voliče již nezajímá…

Na závěr tohoto článku si neodpustím pár kritických slov na adresu současného, „zasmrádlého“ a totálně neschopného vedení KDU-ČSL, které z této „vytunelované“ strany udělalo další zbytečnou partaj, jakých se motá v politickém středu hned několik. Přetahují se o tentýž elektorát a navzájem se ještě „kanibalizují“. (Připomíná to poměry panující v klecovém chovu slepic. Ty se taky navzájem oklovávají, dokud některé slabší kusy nezahynou.)

To není cesta k politickému vítězství, nýbrž k jistým, stále se opakujícím porážkám. Je lépe skončit včas než se zbytečně trápit v soutěži, kterou nelze vyhrát ani v ní čestně obstát. Bohužel – před tímto údělem nejsou dnes chráněny ani tzv. tradiční strany, byť by nedávno oslavily 100. výročí svého vzniku, jako je tomu v případě někdejší strany Jana Šrámka a Josefa Luxe.

Činovníci dnešní KDU-ČSL by se v žádném případě neměli chlácholit tím, že mají jednu z nejpočetnějších členských základen, jakož i nejvyšší počet zvolených starostů obcí a měst. Je to sice v každém případě výhoda, avšak ta nemusí zaručovat volební úspěch ani letos na podzim, ani kdykoli příště. Již krajské a senátní volby v říjnu letošního roku spolehlivě prokáží, jaká je skutečná kondice této strany – bez zfixlovaných předvolebních průzkumů. Právě to, že se KDU-ČSL již mnoho měsíců potácí okolo pětiprocentní hranice (spíš to bude hluboko pod těmi 5 %), potřebné pro vstup do Sněmovny, je nebezpečným symptomem, jenž ohlašuje, že stranu v této podobě a reprezentovanou tím hloučkem staronových politických kariéristů a „vyžírek“, sotva kdo bude volit. A jak známo: strana bez voličů je mrtvá strana!

Dám proto vedení KDU-ČSL, ale zejména členům této strany, následující doporučení: Zbavte se současného užšího vedení strany (= předsedy a místopředsedů) a postavte si do čela skutečné osobnosti, nikoli politické atrapy ze stranických sekretariátů, a to z řad úspěšných regionálních a komunálních politiků! Vykročte už konečně ze začarovaného kruhu, který uměle vytvořilo současné stranické předsednictvo (podle osvědčeného vzoru P. Bělobrádka), aby dlouhodobě bránilo přístupu nových lidí do vedení této strany. Bez této změny nemá KDU-ČSL šanci politicky uspět ani přežít v konkurenci s ostatními stranami.

Vnitrostranickou demokracii nelze natrvalo nahradit „diktátem“ několika bezskrupulózních kariéristů z Bělobrádkovy partičky „kámošů“, kteří momentálně stranu řídí. Oni mají na svědomí jak „vytunelování“ původního politického programu, tak i opuštění tradičního, katolicky zaměřeného voličstva, jež po desítky let tvořilo stálou a spolehlivou voličskou základnu této strany. KDU-ČSL se podobně jako ČSSD vydala na nejistou cestu politického „experimentování“, jež někdejší Luxovu stranu změnilo v amorfní spolek „čekatelů na koryta“. Koryt je čím dál tím míň. Může se proto stát, že na lidovce žádná nezbudou.

Bylo by to na hlubší sociologicko-politologickou analýzu, kterou si tato strana měla dávno u některého renomovaného odborníka objednat. Že se tak nestalo, je rovněž problémem současného, líného a nezodpovědného vedení. U KDU-ČSL můžeme jako „přes kopírák“ sledovat obdobný proces politického úpadku jako u ČSSD, jež se nachází již ve stádiu klinické smrti. Také KDU-ČSL „umírá“, byť si někteří její funkcionáři stále ještě žijí nad poměry a varovné signály neberou vážně. Nebudou-li podniknuty potřebné záchranné kroky, dopadnou lidovci stejně jako někdejší papalášská ČSSD. Kdo dnes uvěří, že to bývala kdysi mocná strana?

To, o čem píšu, není žádné fiktivní strašení nejistou budoucností, nýbrž konstatování daného stavu z pohledu historika, který o dějinách politických stran něco ví – včetně KDU-ČSL. Již po letošních volbách můžeme očekávat zánik ČSSD a KSČM. Hned za nimi ve frontě na „ránu z milosti“ stojí někdejší Luxova „klidná síla“ – KDU-ČSL. Pozor na to, soudruzi lidovci!  Abyste se nepřepočítali…

●●●

Lidovci prý již tajně vybírají „do zvonečku“ na stranický funus…

Protože se situací v KDU-ČSL již nějakou dobu zabývám a pozorně sleduji, co se okolo nich „šustne“, nemohlo mi pochopitelně uniknout prapodivné chování některých poslanců této strany. Naprosto zmatené a nekoncepční kroky, kdy „levá ruka neví, co dělá ta pravá“, signalizují, že v této straně není něco v pořádku.  Tato nejistota není až výsledkem „koronaviru“, jenž to celé jen zhoršil a zvýraznil, nýbrž se datuje minimálně od doby stranického sjezdu na konci března 2019, kdy byl do čela KDU-ČSL zvolen M. Výborný.

O tom, že u lidovců musí být hodně zle, nejlépe svědčí skutečnost, že v naprosté tajnosti a bez zájmu médií proběhla nedávno (ještě před parlamentními prázdninami) audience expředsedy P. Bělobrádka u prezidenta republiky M. Zemana. Jak známo, po „přátelském“ přijetí M. Výborného u M. Zemana pár měsíců po jeho zvolení do čela strany, došlo k prudkému ochlazení těchto vztahů. Co bylo příčinou, to jsme se nikdy nedozvěděli. Proč asi?

Prezident M. Zeman na rozdíl od předchozích let, jak jsme mohli zaregistrovat, zástupce lidovců (dokonce ani předsedu strany či předsedu poslaneckého a senátorského klubu, jak bývalo zvykem v minulosti) nepozval na oslavy státního svátku 28. 10. 2019. Pozval naopak vesnického podvodníka O. Benešíka ze Strání, a to buď proto, aby ostatní činovníky KDU-ČSL naštval, nebo proto, že chtěl dát najevo, že je informován o trestné činnosti, na níž se tento poslanec v r. 2018 podílel, a to svou spoluúčastí na zorganizování podvodných oslav údajného 700. výročí nejstarší písemné zmínky o této obci.

Jediný, koho M. Zeman od té doby přijal, byl právě expředseda strany P. Bělobrádek. Zdá se, že pro tohoto politika má jakousi slabost od doby, kdy s ním před volbami 2017 konzultoval možný povolební scénář. Pokud si vzpomínám, jednou z variant vývoje byla možnost, že by byl právě P. Bělobrádek pověřen sestavením nové vlády. Výsledek voleb však dopadl úplně jinak: suverénním vítězem se stalo Babišovo „ANO 2011“.

Lidovci tak mimo jiné sklidili ovoce ze stromů, jež usilovně zalévali. Kdyby nepomáhali „pokroutit“ lustrační zákon tak, že se Babiš mohl stát v r. 2014 místopředsedou vlády, byl by výsledek voleb 2017 zcela jiný. Politici KDU-ČSL si tak sami vykopali hrob, v němž dnes bezmocně leží. Ještě z něho mohou vyskočit. Za předpokladu, že začnou už konečně dělat rozumnou a uvážlivou politiku.

Jak výše zmíněná audience u prezidenta republiky dopadla, to vědí jen přímí účastníci této politické schůzky. Nic neprozradil ani tajuplný hradní mluvčí J. Ovčáček. Dokonce ani „šťouravým“ novinářům (označit je za „investigativce“ si netroufám) se tentokrát nic nevyšťourat nepodařilo. Soudě podle vytrvalého mlčení, byl zřejmě výsledek: velká NULA. Čili: standardní, zdvořilostní schůzka dvou politických „veteránů“. Jenom M. Kalousek u toho chyběl…

Zdá se, že lidovci tímto rafinovaným způsobem sondovali, co udělá prezident M. Zeman poté, až A. Babiš padne. Zda platí jeho dávný slib, že i po nových volbách znovu jmenuje Babiše premiérem. Spoléhání se na Brusel příliš nepomohlo. Váhavé evropské „elity“, které mají samy máslo na hlavě, nás k žádnému řešení Babišovy kauzy nepřiblížily. Pokud někdo spoléhal na to, že se podaří plamennými výzvami Babiše přimět k rezignaci, musí být opakovaně zklamán. Zatím se nic takového nekoná a zřejmě ještě dlouho konat nebude.

To by si totiž musely soukmenovkyně Leyenová a Merkelová spolu s váhavým bruselským „střelcem“ Ch. Michelem vzít na pomoc kalašnikov, o němž svého času žertoval M. Zeman ve vztahu k B. Sobotkovi. K tomu však zatím nemá nikdo z výše jmenovaných osob odvahu. Není se co divit: se zbraněmi přece bruselští pacifisté a pseudohumanisté neumějí zacházet. Proto je také obyvatelům EU zakazují.

Jak se ukazuje, je to opět na nás. Šanci mají i lidovci. Mohli by si tím napravit svůj hodně pošramocený obraz u veřejnosti. Lidovecký europoslanec T. Zdechovský prošel nedávno vojenským výcvikem pro tzv. aktivní zálohy. Dokonce při tom zhubl o deset kilogramů, jak se pochlubil bulvárnímu Blesku. Snad si s tím kalašnikovem, nikoli s tou dřevěnou maketou, s níž se nechal vyfotografovat M. Zeman, aby proti sobě zase popíchl novináře, poradí lépe než neschopná bruselská „věrchuška“.

31. 7. 2020

‒ RJ ‒

Poznámky:

1. Odkaz na články o M. Výborném:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-4-2019/sjezd-petiprocentni-kdu-csl--dalsi-nevolitelna-strana.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2019/petkrat-z-tehoz----soudku---.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2020/lidovci-jsou-nevolitelnou-stranou.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2020/prohnila-kdu-csl-bude-volici-vymazana.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2019/---predcasna-ejakulace----europoslance-t.-zdechovskeho.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2020/nejen-politicky-komediant--ale-i----superman----.html

─────

P. S.

Také Babišovi příznivci se chystají na volby 2020

Babišovy ovce děkují svému zachránci

„Milý Andreji! My, ovce z brigády kapitalistické práce holdingu Agrofert, Ti z celého srdce děkujeme za to, že jsi nás zachránil před zlým koronavirem. Slibujeme Ti, že budeme i nadále nosit roušky, dokud nebezpečí této pandemie nepomine. U příležitosti blížícího se 10. výročí založení hnutí „ANO 2011“ se zavazujeme k ještě usilovnějšímu plnění všech úkolů, které nám ukládá strana a vláda pod Tvým moudrým vedením. V nadcházejících volbách dáme manifestačně svůj hlas opět tomuto hnutí. Jednotu strany a lidu si rozvracet nedáme od nikoho! Ať žije náš neohrožený a neomylný kormidelník – Andrej Veliký!“