Svobodné noviny na internetu

Pražské Staroměstské náměstí zažilo nejednu pamětihodnou událost. Konaly se tu jak nejrůznější slavnosti, tak i popravy osob, jež se nejednou proměnily z „hrdinů“ v „zemské škůdce“. Zkrátka: dějiny kráčejí roztodivnými cestičkami a spravedlnost od nich raději nečekejme!

Po sérii protivládních demonstrací z uplynulého roku, které vyvrcholily dvěma statisícovými mítinky „Milionu chvilek pro demokracii“ na Letné, se také Staroměstské náměstí v Praze po delší době dočkalo návratu ke „standardu“. Dne 15. 8. 2020, v den Nanebevzetí Panny Marie, se zde konala událost na výsost církevní. V ateistických Čechách je to sice věc málo obvyklá, nicméně v blízkosti takové koncentrace sakrálních objektů, jež byly postaveny v nejrůznějších stavebních stylech, by to nemělo nikoho překvapovat.

Právě v památný den známého mariánského svátku se uskutečnila v centru hlavního města výjimečná slavnost všech katolíků: posvěcení znovu odhaleného Mariánského sloupu pražským arcibiskupem D. Dukou. Po samotném aktu následoval církevní obřad v nedalekém kostele Panny Marie před Týnem, který je znám též jako Týnský chrám. Kvůli „koronavirovým“ opatřením se na tuto akci dostal jen omezený počet osob: pouze lidé s pozvánkou. Z pražských politiků byl přítomen např. zástupce KDU-ČSL J. Volf, kdežto známý odpůrce tohoto sloupu, primátor Z. Hřib (Piráti), chyběl.

Tak trochu proti smyslu této slavnosti, spojené s mariánským kultem, jehož kořeny u nás sahají až do doby velkomoravské, si její účastníci vzali roušky. Jako by nevěděli, že Panna Marie je ochrání – i bez roušek. Inu, co chtít od ateistických „křesťanů“, kteří objevili své náboženské kořeny až po roce 1990?

O náležitý kolorit této akce se postarali samotní politici. Na památné listině, jež měla být při této příležitosti vložena do základů obnoveného objektu (přesněji: repliky původního sloupu od německého sochaře J. J. Bendla), se objevily podpisy některých osob, jež tam neměly být: hradního mluvčího J. Ovčáčka a věhlasné „politické komediantky“ J. Bobošíkové, jejíž přemety a kotrmelce nepochybně vstoupí do dějin české politické prostituce.

A aby těch překvapení nebylo málo, objevili se mezi hosty této slavnostní události také dva známější politici (ostatní na to zřejmě hodili „bobek“, nebo nebyli z nějakého důvodu pozváni, třebaže tam správně měli být, např. předsedové obou komor Parlamentu ČR): čestný předseda TOP 09 K. Schwarzenberg (tuto politickou „mumii“ raději komentovat nebudu, protože bych pro ni neměl dost slušných slov) a „udatný křesťan“, který nechyběl dne 5. 7. 2020 ani na Velehradě, zatímco jiní tam kvůli „koronaviru“ chybět museli, zlínský hejtman a senátor J. Čunek (KDU-ČSL). Kdopak mu „zařídil“ tuto protekci?

V této souvislosti mně to nedá, abych se nezeptal: Co má tento podivný pán ze Zlínského kraje společného s Mariánským sloupem na Staroměstském náměstí v Praze, když pochází ze Vsetína a dělá hejtmana ve Zlíně? To věru nevím a nikde jsem se o tom z otevřených zdrojů nic nedozvěděl. Vzhledem k jeho regionálně omezenému významu by mu příslušelo nanejvýš poklonění se památce Matky Boží na Svatém Hostýně či v kostele ve Štípě na Zlínsku, kde po staletí uchovávají vzácnou sošku Panny Marie.

Zdejší farníci se nedávno, v červenci 2019, hrubě provinili proti církevním zvyklostem, když dopustili, aby v jejich poutním mariánském kostele proběhlo poslední rozloučení s jedním nechvalně známým „neznabohem“, někdejším bolševickým bossem F. Čubou, bývalým senátorem a předsedou JZD Slušovice.

Znesvěcení tohoto svatostánku (olomoucký arcibiskup J. Graubner by ho měl znovu vysvětit) byli tehdy kromě prezidenta republiky M. Zemana, velkého Čubova přítele, přítomni i někteří místní politici. Na záběrech ČT sice nebyl J. Čunek (možná se někde schovával, aby ho nebylo vidět), zato velice zřetelně jsem tam rozpoznal poslance a exstarostu ze Suché Lozi na Uherskobrodsku – P. Gazdíka (STAN). Očekávám, že předseda STAN V. Rakušan za to udělí svému spolustraníkovi důtku, případně podmíněné vyloučení ze strany. Ostatně P. Gazdík – to je také jeden z těch nejpříkladnějších „křesťanů“ nejen ze Zlínského kraje. Hanba mluvit! (Musel jsem si odplivnout, abych mohl psát dál.)

Co se týká beznadějně profláknutého J. Čunka, ten má teď ve Zlíně trochu horkou půdu pod nohama – kvůli fantasmagorickému projektu nové krajské nemocnice ve Zlíně-Malenovicích. Asi mu už začala hořet koudel u zadku, a proto přivítal možnost účastnit se na zmíněné slavnosti v Praze. Divím se arcibiskupu D. Dukovi, že toto podivné individuum s velmi špatnou pověstí na tak důležitou akci pozval. Možná o tom ani nevěděl a někdo mu to jméno dodatečně připsal na onen seznam pozvaných hostů. V opačném případě by ho Duka musel vyhnat svou berlou.

Na adresu J. Čunka si neodpustím ještě jednu poznámku – jako osoba pocházející ze Zlínského kraje: Překvapuje mě, a to jako římského katolíka, že do Prahy zavítal (nebo byl pozván?) bývalý starosta vyhlášené bašty evangelíků na východní Moravě – ze Vsetína. Vzhledem k nedostatečnému vzdělání tohoto pána (má pouze maturitu), soudím, že o evangelické minulosti města Vsetína nikdy ani neslyšel. Nebo snad ano? Inu, nikdo z nás neví úplně všechno, že ano?

─────

Příležitost ke zviditelnění v době, kdy se na ODS ženou další černá mračna v podobě korupční aféry některých brněnských politiků (P. Blažek, M. Vaňková), si našel i europoslanec J. Zahradil (ODS). Ten se rozhodl představit Mariánský sloup jako „symbol habsburské nadvlády a netolerantní rekatolizace českých zemí“. Ano, i tento „úhel pohledu“ je zcela legitimní, věcně správný, leč velmi neoriginální. Něco podobného více než 40 let tvrdila komunistická propaganda a její marxističtí vykladači dějin.

Zkrátka: ať si Pražané vyberou sami, čemu chtějí věřit a co budou oslavovat. Jediné pozitivum celé akce spočívalo v tom, že připomněla staletí trvající rozpolcenost české společnosti: na katolíky a evangelíky. V „moderním“, 20. století jsme na to jaksi pozapomněli. A ateistická, komunistická „převýchova“ občanů v „neznabohy“ po r. 1948 to jen dále prohloubila.

Proto je dobré připomenout, že ona „dichotomie“ nás provází po celá staletí a pokračuje v politické rovině až do těchto dnů v podobě hluboce rozdělené společnosti: na „demokraty“ (= opozici) a stoupence tzv. babišismu a zemanovské „buranokracie“.

Mariánskou slavnost vystřídala dlouho očekávaná vláha: po několika horkých dnech přišla bouřka, která Prahu trochu „osvěžila“ a místy i vydatně „spláchla“. (Možná se jen Hospodin rozhněval na D. Duku za jeho slova, která při slavnosti pronesl.) Léto nerušeně pokračuje dál. Nenechme si proto pokazit další slunečné dny žabomyší válkou mezi fiktivními stoupenci Mariánského sloupu a jejich „sekulárními“ (= kryptokomunistickými) odpůrci.

A ještě jedno historické „rýpnutí“ pod žebra: Češi by měli být svorným národem častěji než jen v dobách, kdy jim jde doslova o „kejhák“. Nemohli bychom být jednotní častěji než jednou za dvacet let (srpen 1968, listopad 1989) a zbytek toho času jen „prohnípat“? Máme na víc! Jen nesmíme být líní a lhostejní. Dokážeme to?

23. 8. 2020

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Nejsem si jist, zda kardinál D. Duka zvolil pro bohoslužbu ten správný svatostánek, byť se jednalo o chrám zasvěcený Panně Marii. Právě zde, v Týnském chrámu, totiž svého času kázal jak německý reformátor Kondrád Waldhauser (†1369), tak i kališnický „arcibiskup“ Jan Rokycana (†1471). Snad už ani D. Duka nevnímá onu „propast“ mezi někdejšími katolíky a kališníky (= utrakvisty, pod obojí), jak to bylo v časech, kdy v českých zemích vládl král šlechtického původu – Jiří z Poděbrad, kterého kronikáři označovali za „krále dvojího lidu“.

V souvislosti s Týnským chrámem připomenu ještě jednu „marginálii“, i když dost důležitou. Právě zde, pod dlažbou Týnského chrámu, byly pohřbeny useknuté hlavy představitelů nekatolického odboje proti Habsburkům, kteří byli dne 21. 6. 1621 popraveni na Staroměstském náměstí. Že by ani tuto okolnost nevzal pan kardinál v úvahu, když souhlasil s místem konání mše právě v tomto kostele? Tomu doopravdy nerozumím. Myslím, že nejsem sám.

‒ RJ ‒