Svobodné noviny na internetu

Jestliže před dvaceti a více lety chválil V. Klaus dnes již všeobecně uznaného podvodníka století, V. Koženého, za jeho „parádní kousek“ s „jistotou desetinásobku“, který v první polovině 90. let 20. století odstartoval „krádež století“, tedy rozkradení všeho, co se u nás rozkrást v rámci tzv. privatizace dalo, dnes jsme v situaci daleko dramatičtější. Rozkrádat již není co a ztenčily se i finanční rezervy pro dotace: domácí i evropské.

Jsme skoro na „dně“, ale mnozí občané, zvláště politici, si to stále nechtějí jaksi uvědomit. To, co žene naše politiky (či spíše osoby, jež se politikou živí jako dobrým „byznysem“), do stále riskantnějších dobrodružství, je jejich snaha udržet se u koryt, třebaže je jasné, že všechno jednou končí a že i oni budou muset – dříve či později – z kola ven. Ani „kolotoč“ slibů a rozdávání se totiž netočí věčně a jednou mu dojde „šťáva“.

Přečetl jsem si dnes (27. 8. 2020) článek našeho předního ekonoma se skvělým úsudkem, jemuž dělá čest i jeho stejně přemýšlivá manželka, M. Šichtařová, který byl zveřejněn v časopise „Reflex“. Článek nese název „Vladimír Pikora: Politici uplácejí důchodce a ignorují, že u toho vypadají jako šašci“. Obávám se toho, že autor má pravdu nejen s tím uplácením, ale i s oněmi šašky. Horší je to, že tento neradostný stav naší země nikomu nevadí.

Je logické, že všichni předsedové politických stran a hnutí chtějí vyhrát volby, a tak prostředků, jak toho dosáhnout, není na výběr. Proto onen bezbřehý populismus, který nás dovede ještě blíž k záhubě. Dnes už se raději nikdo neptá, co tomu řeknou příští generace. Je přece nad slunce jasnější, že to, co my teď svádíme na „koronavirus“, bude muset jednou někdo zaplatit.

Také to je jedním z důsledků naivní představy o tom, že ekonomický růst tady bude na věčné časy a nikdy jinak. Díky „koronaviru“ a dluhům, pro něž se současná politická reprezentace rozhodla a které si nechala od PS schválit, nás čeká možná víc než oněch biblických „sedm hubených let“. Obávám se, že to bude dvojnásobek.

Z Pikorova článku mě kromě jeho jasně formulovaných myšlenek, zaujal hned první odstavec. Jedná se o historickou paralelu, kterou od ekonoma obzvláště rád čtu. A oceňuji to. Kéž bychom měli více tak skvěle přemýšlejících mladých lidí! Nikoli žvanilů na libovolné téma, ale nefalšovaných národohospodářů, jimiž se mohla naše země v minulosti pyšnit. Bohužel – i tady nás léta marxisticko-leninského „mudrování“ o ekonomice spíše zbrzdila, než aby nás posunula vpřed.

Ekonom V. Pikora má ve svém článku stoprocentně pravdu: do slova a do písmene. V první odstavci se píše toto: „Když se Karel IV. jako 17letý vrátil do Čech, našel svou zem zpustošenou. Neměl ani kde přebývat. Královské hrady byly kvůli prázdné pokladně zastavené. Kdyby se vrátil dnes, byl by na tom podobně. Naštěstí dnes se kulturní památky špatně zastavují, ale celkový obrázek je stejný jako tehdy. Místo dálnic máme tankodrom a dluh je vidět, kam se člověk podívá.“

Co tomu říkáte, vážení spoluobčané? Nejen kronikář doby Karlovy, ale i současný ekonom to vidí podobně – navzdory propasti dějin, která 14. a 21. století od sebe dělí. Nestačí však jen konstatovat smutná fakta. Je třeba něco udělat pro zlepšení neudržitelného stavu. Není to jen o penězích, ale také o aktivitě občanů, kteří v této zemi žijí a nadále žít chtějí.

Z Pikorova článku mě zaujala ještě jedna myšlenka, na kterou bych rád upozornil. Stále se totiž hovoří o tom, jak se naše „opozice“ chystá Babiše porazit a poslat ho do propadliště dějin. Spíše to však vypadá tak, že to bude právě Babiš, kdo tam pošle tuto užvaněnou a naprosto neschopnou skupinu „čekatelů na koryta“ z řad tzv. demokratických politiků.

Je přirozené, že pravdu si nechce nikdo přiznat. Ani naši „opozičníci“. Proto je potřeba, aby jim někdo nezaujatý, kdo to jejich tragikomické počínání sleduje poněkud zpovzdálí, řekl, jak se věci doopravdy mají. Pikora to vyjádřil velice jasně a přímočaře: „Opozice bez řešení a bez lepších návrhů je k ničemu. Není se čemu divit, že hodně lidí říká, že nemá koho volit.“

Musím dát autorovi těchto slov opět plně za pravdu. Ani já nemám koho volit. Nicméně ‒ k volbám půjdu, protože to považuji za svou občanskou povinnost. Za závazek, který jako zodpovědný volič pociťuji vůči své vlasti. To není fráze, ale obyčejný občanský postoj. Tak to prostě vidím a zároveň cítím. A dám svůj hlas první straně (či hnutí), u níž uvidím alespoň snahu s tím nedobrým stavem naší země něco udělat.

Moje volba je jasná již několik týdnů. Budu volit Piráty, protože ti nejen „nekecají“, ale taky něco dělají. Na rozdíl od těch ostatních, ukecaných a navíc nekonečně líných „demokratů“, kteří by byli nejraději, kdyby jim to jejich vítězství někdo vybojoval a přinesl na zlatém podnosu. Připojená dobová karikatura je, myslím, tím nejvěrnějším vyjádřením té jejich představy. Dobrou chuť!

27. 8. 2020

‒ RJ ‒

Dobová karikatura z počátku 50. let 20. století

Českoslovenští soudruzi přinášejí J. V. Stalinovi na podnosu hlavu popraveného generálního tajemníka ÚV KSČ R. Slánského. Stalin je navýsost spokojen. Také českoslovenští komunisté pochopili, že hlavu „sionistického spiknutí“, jak tomu říkal, se podařilo dopadnout, přinutit k přiznání, odsoudit k smrti a popravit. Aby tento „zloduch“ neměl klidného spočinutí ani po smrti, dostali estébáci za úkol rozsypat jeho popel na zledovatělé silnici kdesi za Prahou. Rádi to provedli. Spolu se Slánským „vysypali“ i popel ostatních deseti popravených „sionistů“. Věru poučná kapitola z nedávných českých (spíše: československých) dějin!