Svobodné noviny na internetu

Vážený pane poslanče,

marně Vás od rána sháním po telefonu: ve sněmovně i na ústředí ČSSD. Volám z mobilu. Jsem starobní důchodkyně. Od doby, kdy jste slíbil pomoc synovi i mně, uplynulo mnoho let. Já jsem těžce onemocněla a podstoupila jsem řadu operací: výduť srdeční aorty, poté TEP obou kyčelních kloubů. Dnes jsem dokonalý mrzák bez výhledu na zlepšení.

Můj syn, který Vám během Vaší návštěvy v r. 2012 nadšeně ukazoval na PC dokumenty o svých vztazích s bývalou Jugoslávií, poté vybíral popelnice. A když jsme nemohli platit nájem, tehdejší starosta Michal Šmarda, který nás navštívil jen proto, aby získal naše hlasy, místo pomoci měl jediné řešení: 31. 12. 2017 jsme byli vystěhováni za policejní asistence bez nároků na náhradní bydlení. Měli jsme umřít zimou v unimobuňce pod hřbitovem, byla jen studená voda.

Zachránili jsme se na ubytovně Morava ve Žďáru nad Sázavou. Zde jsme platili za místnost 12 m² [částku] 6000 Kč/měsíc. Sociální zařízení bylo společné s dělníky z montovaných otrokáren. Sociální dávky nám radnice v Novém Městě na Moravě zamítla, že to pro ubytovnu nelze.

Syn marně dál hledal zaměstnání. Nakonec nás vyháněli i z ubytovny, až na konci roku 2018 sehnal syn práci jako strážný v malém marketu. Je ale placen jako pomocný dělník, protože dělá všechno – a jen na část úvazku. Před rokem jsme sehnali podnájem na dobu určitou – za 10 000 Kč měsíčně. Náš příjem tvoří pouze můj starobní důchod a nízký plat syna. Kam půjdeme potom, nevíme.

Jsem nemocná do té míry, že stěží mohu na internet. Mám totiž hypertenzi a navíc od berlí karpální tunely. Omlouvám se za překlepy.

Dodávám jen, že mým oborem je Francouzský jazyk – Český jazyk (FF UK) a že jsem léta nesměla vyučovat, protože jsem francouzské televizi tlumočila události let 1968-1969 včetně úmrtí kolegy Jana Palacha. Dělala jsem různá jiná zaměstnání – i jako produkční ve Výstavnictví, n. p. Když mi bylo nabídnuto místo zástupce příslušné sekce na MK (= Ministerstvu kultury ČR – pozn. red. SN), přijala jsem raději práci na pobočce Karlovarského muzea ve Žluticích, kde jsem kromě obětavé práce zachránila za velkého rizika staročeský zpěvník, Žlutický kancionál, dnes kulturní památku. Nikdo mi ani nepoděkoval.

Doufám, že ve své funkci ministra kultury jistě naleznete způsob, jak napravit způsobené křivdy, abychom mohli bydlet, mít domov a aspoň ještě několik let normálně žít.

Děkuji Vám za brzkou odpověď.

V úctě

Radovana Aksamitová

(Adresa a telefon jsou v redakci. Zvýrazněné části textu: redakce SN.)

─────

Stanovisko redakce SN

Ačkoliv mne autorka tohoto dopisu nežádala o zveřejnění, přesto tak činím. Paní Mgr. R. Aksamitovou totiž znám dlouhou dobu. Poznali jsme se před mnoha lety, někdy ve druhé polovině 90. let 20. století, na jedné z akcí, jež tehdy pořádal pro školské pracovníky, politicky pronásledované minulým režimem, předseda jejich svazu – J. Nosál.

Text prosebného dopisu paní R. Aksamitové publikujeme jako výmluvné svědectví o žalostném stavu, do jakého se dostala kdysi slibná politická strana – ČSSD. Dnes je to jen politováníhodný spolek politických „vyžírek“ a „trafikantů“, kteří se snaží z posledních sil „pumpnout“ stát a z dojné krávy jménem „Česká republika“ vydojit, co se dá. Inu, smutný obrázek umírající strany, která se stále ještě chlubí tím, že je u nás vůbec nejstarší.

To opravdu je: nejstarší, která vegetuje s touto ostudou pod kuratelou slovenského oligarchy – A. Babiše. Zakladatelé strany, J. B. Pecka-Strahovský i L. Zápotocký-Budečský, se musejí obracet v hrobě. A nevěřícně by nad tímto politickým „cirkusem“ kroutil hlavou i někdejší ministr B. Laušman, kterého komunisté zavraždili ve vězení, nebo prof. V. Dundr a další oběti totalitní zvůle po roce 1948.

Uvádím to jen jako dovětek k té 140leté historii této strany, kterou se dnešní funkcionáři ČSSD tak rádi ohánějí, ale ve skutečnosti o ní nevědí nic. Jinak by totiž nemohli setrvávat ve vládě s prominentním členem předlistopadové KSČ a bývalým agentem StB – navíc „tolerováni“ neostalistickou KSČM v čele s dalším agentem StB – V. „Falmerem“ Filipem.

Dnešní ČSSD nemá již dávno nic společného ani s politickou levicí, ani s demokracií, ani se sociální solidaritou. O tom nejlépe vypovídá právě dopis R. Aksamitové. Přesto neztrácím naději, že tentokrát se funkcionáři této „korytářské“ strany chytí za nos a udělají to, co je jejich povinností. My všichni za to rádi půjdeme na hrob ČSSD položit kytičku karafiátů či růží, které „socani“ tak rádi rozdávali v předvolebních kampaních ženám. Teď už na rozdávání peníze mít nebudou. Stejně by to šlo z našich kapes.

Přiznám se, že chování obou v dopise jmenovaných politiků ČSSD, L. Zaorálka i M. Šmardy, je pro mne velmi nemilým překvapením. Ztratil jsem o nich i ty poslední iluze. Pánové (či raději soudruzi?), styďte se! Jste jenom „korytáři“ a političtí hokynáři, kteří se přiživují z peněz daňových poplatníků. Pro obyčejné občany, lidi práce, dokonce i ty v nouzi, o nichž tak rádi žvaníte, neděláte zhola nic.

Proč by vás, „socany“, měli občané volit, když jim takto ostentativně dáváte najevo, jak jimi pohrdáte a jak na ně zvysoka kašlete? Chtělo by to jiný, výstižnější výraz, ale nerad bych klesl na vaši úroveň.

Voliči vás brzy pošlou tam, kam patříte! Ke všem čertům.

R. J.

─────

P. S.

Věřím, že se mnou budou mnozí čtenáři souhlasit, když napíšu, že by se měli praštit přes kapsu především naši milionáři, kteří sedí ve Sněmovně nebo v Senátu ČR. Berou horentní částky za své „nicnedělání“ a ještě si v televizi hrají na mravokárce. Když přispěje každý z nich jedním měsíčním platem, mohl by být problém paní Aksamitové a jejího syna na dlouhá léta vyřešen.

Jenže: naši parlamentní žvanilové, jak známo, mají hluboko do kapsy. Až tak daleko jsme to nechali dojít za těch třicet let nového, údajně demokratického polistopadového režimu. Jak pro koho, řeknou si jistě mnozí z nás…

Dopis paní Aksamitové je smutným svědectvím o tom, kam jsme to přivedli s tou naší demokracií, tatíčku Masaryku! A asi bys neuvěřil tomu, kdo stojí teď v čele naší vlády a kdo zaujal Tvé místo na hradě českých králů. Tento pán, který si říká „přímo volený prezident“, se teď usadil v Lánech a nestydí se chodit pokládat věnce na Tvůj hrob. Větší hanbu si lze představit jen stěží. Ano, až tak daleko jsme to dopracovali!

Tak nevím, jestli je v tom dopise řeč o tom M. Šmardovi, kterého „socani“ navrhovali za ministra kultury, nebo se tam píše o jiném politikovi téhož jména, případně o jeho dvojníkovi. Člověk se v tom doopravdy obtížně orientuje.

Někteří naši politici totiž mají hned několik tváří: jednu na doma, další pro veřejnost, třetí pro okruh přátel a čtvrtou, když jdou jen tak čistě soukromě na houby do lesa. A někteří prý mají těch tváří dokonce deset a podle okolností je vyměňují jako divadelní masku.

Kdybychom ty „politické komedianty“ angažovali někde v divadle, mohla by se zřídit samostatná divadelní scéna: bylo by tam narváno a lidi by se popadali smíchy za břicho, jaké hlášky by tam padaly.

Stále marně čekám, kdy se naši politici začnou řídit známým heslem A. Rašína: „Za práci pro vlast se neplatí.“ Umíte si představit, že by všech 281 poslanců a senátorů pracovalo zadarmo nebo jen za průměrný plat obyčejného zaměstnance?

Pokud by k tomu skutečně došlo, možná by se do politiky dostaly konečně opravdové osobnosti, kterých bychom si mohli vážit, nikoli jen politické „vyžírky“, jež si přišly „nahrabat“ a mít se dobře ‒ z peněz daňových poplatníků.

Dnes jsem si přečetl na internetu zprávu o tom, že vedení ČSSD prý pošle do příštích senátních voleb jako svého kandidáta také M. Šmardu. Toho, o němž píše ve svém dopise paní R. Aksamitová.

Upřímně řečeno: ať si tam pošle, koho chce. Ono je to vlastně v tuto chvíli úplně jedno, protože sotva kdo bude tuto „provařenou“ stranu ještě volit – kamkoliv. Uvědomují si to ti „ředitelé zeměkoule“ z Lidového domu? Ztráta soudnosti je pro politika nevyléčitelnou chorobou: většinou se na ni umírá…

‒ RJ ‒