Svobodné noviny na internetu

Motto: „Kdyby viděl Stalin ty naše komunisty – renegáty, jak jdou na ruku velkokapitálu a zrazují zájmy pracujícího lidu, tak jich třetinu nechá umlátit hned při výslechu v Lubjance, třetinu zastřelit později a třetinu pošle do lágrů za polárním kruhem.“ (Názor čtenáře z internetu)

Kdo sleduje politické veletoče a další akrobatické výkony předsedy KSČM V. Filipa, nutně mu připomenou chování některých jedinců bezprostředně předtím, než odejdou na věčnost. Krátce před smrti totiž u některých lidí dochází k jakémusi projasnění mysli a k návalu aktivity, po níž přichází rychlý konec.

V podobném stavu je dnes i umírající KSČM, která se zapletla s postkomunistickým oligarchou A. Babišem v bláhové naději, že se tím zachrání před pádem do propadliště dějin. Nebýt Babiše, možná by tato strana ještě pár let vegetovala v parlamentu, protože po čtvrtstoletí polistopadové existence nikomu nevadila, držela krok s ostatními a zvedala ruku tak, jak bylo potřeba.

To vše se změnilo v okamžiku, kdy komunisté pochopili, že Babiš je jejich „hrobařem“ a že jim odebírá nejen voliče, ale i nosné myšlenky z jejich programu. Je to prosté: když člověk pozná, že někoho nepřemůže, nabídne mu spolupráci. Přesně to se v případě KSČM stalo. Jenže: vývoj šel dál a navzdory momentální spolupráci stále hrozí, že voliči, kteří odešli k Babišovi, se zpátky nevrátí. Co s tím?

Již vyzkoušený trik se znovu použít nedá, protože by to nefungovalo. Je proto třeba najít něco nového, daleko účinnějšího. Zkrátka: nějakou „bombu“. Proto ty nové „interpretace“ starých událostí i starých dogmat. Dnes už nic neplatí. Také komunisté musí jít s dobou…

─────

Začalo to docela nevinně. Nejprve to byl odpor proti zahraničním misím našich vojáků pod praporem NATO. Už se zdálo, že se to podaří, a najednou do toho přichází smrt tří českých vojáků v Afghánistánu. Reakce veřejnosti jsou rozporné a jen pár hloupých politiků si naběhlo tím, že prohlásili naše alianční vojáky za „žoldáky“. Okamžitě dostali, jak jinak, „přes držku“ a bylo vymalováno. Komunistům došlo, že na to musí jít jinak – od lesa.

A tak Vojta „Falmer“ Filip i další soudruzi začali „perlit“. Nejprve liberečtí komunisté přišli se známou hláškou o tom, že „na začátku 80. let bylo pivo za dvě padesát, hranice zavřené a Havel taky“! Čekalo se, co na to řeknou lidi.

Když to víceméně prošlo, přišel teď V. Filip s novou „peckou“, které se okamžitě chytila ukrajinská média: Začal tvrdit, že za vojenskou invazí SSSR v roce 1968 do ČSSR mohli Ukrajinci. Fake news jako z učebnice. Opět se nějakou dobu bude čekat, co na to veřejnost.

Tento evidentní nesmysl okamžitě začali komentovat naši politici a dali Filipovi pořádnou „nakládačku“. Ukázalo se, že znají historii lépe než on. Například bývalý prezidentský kandidát Jiří Drahoš uvedl: „To, že Rusové nemohou za srpnovou invazi, protože Brežněv byl Ukrajinec, je jako tvrdit, že Němci nezačali druhou světovou válku, protože jistý člověk byl Rakušan. Kam až jsou soudruzi schopni zajít v relativizaci našich dějin?“

V podobném duchu se ozvala i místopředsedkyně TOP 09 M. Pekarová-Adamová: „Podle soudruha Filipa Rusové za invazi vojsk v roce 1968 nemůžou, protože Brežněv byl Ukrajinec. Podle této logiky Němci nemůžou za světovou válku, protože Hitler byl Rakušan. Za normalizaci můžou Slováci no a za miliony mrtvých v SSSR může Gruzie, protože se tam narodil Stalin.“

Dramatičnost těchto zmatečných prohlášení předsedy KSČM svědčí o tom, že se bojí jak blížícího se konce své strany v politice, tak i toho, že bude po neúspěšných podzimních volbách ze své funkce sesazen a nahrazen někým ze stalinistického křídla ve straně. Byla by to „konečná“ pro oportunisty typu V. Filipa a P. Kováčika. Na dalším osudu této strany to však nic nezmění. KSČM končí, ať už se to Filipovi nebo Skálovi bude líbit, či nikoli. Dějiny se nebudou ptát na něčí dobré či špatné úmysly. A voličům to bude šumafuk.

Současně s touto podivnou aktivitou, jejímž cílem je vyvinit bývalý SSSR z odpovědnosti za vojenskou okupaci Československa před 50 lety, se Filip bije jako lev za památku maršála I. S. Koněva a odmítá, aby Praha 6 umístila na podstavec jeho sochy v Dejvicích vysvětlující tabulku o tom, že byl odpovědný za masakr v Maďarsku v r. 1956 a že se zúčastnil i vojenské intervence do ČSSR v r. 1968.

A Filip „zaperlil“ také v případě postoje dnešních komunistů k událostem před 50 lety. Kdepak komunisté – coby viníci událostí z roku 1968! To je velké nedorozumění, jak jinak?! Filip k tomu říká: „Dostal jsem dotaz od britského novináře, proč jiné politické strany obviňují KSČM za události z roku 1968. Musel jsem odpovědět pravdivě o stavu české politické scény. Protože nemají skutečný program pro řešení stavu české a evropské společnosti, tak lží uboze útočí na KSČM.“

Zkrátka: kreativita současných komunistů, krátce před „funusem“, je neobyčejná. Jen aby jim to vydrželo aspoň do podzimu, než proběhnou volby. Pak už budeme vědět, jak na tom budou. Jistě podobně jako „socani“, kteří se již se svým osudem smířili a žádné zázraky neočekávají.

Filip v poslední době prokázal, že má nejen špatné informace, ale i slabé znalosti pravopisu. Ve svém ideologickém zápalu je schopen v krátkém příspěvku nasekat hned několik hrubých chyb. On – doktor práv. Asi by „investigativci“ měli prozkoumat taky jeho diplomku.

─────

O komunistech je dostatečně známo, že vždycky lhali, až se hory zelenaly, a říkali jen to, co bylo v souladu s přáním těch, kteří je zpoza hranic dlouhá desetiletí řídili. Soudruzi z Moskvy dnes mají možnosti přímého zasahování do činnosti komunistických stran podstatně omezenější než v časech soudruhů Stalina a Brežněva, ale stále se jim to daří – díky kolaborantům v ulici Politických vězňů i na Pražském hradě. Jen se v tom jejich přestárlí členové (dříve KSČ, dnes KSČM) hůře orientují. Noví vykladači stranické ideologie jim to jistě nějak vysvětlí – po soudružsku.

Českoslovenští komunisté před rokem 1989 podporovali až do roztrhání těla všechno, co přicházelo ze Sovětského svazu, byť by to byla sebevětší pitomost. Situace se radikálně proměnila po pádu Berlínské zdi a po rozpadu Sovětského svazu. Postsovětské Rusko, které přišlo o své bývalé svazové republiky, z nichž se staly samostatné státy, ale i o „koloniální říši“ v podobě satelitů ve střední a východní Evropě i v Asii, dnes jen obtížně hledá své místo v měnícím se světě. Ztratilo postavení supervelmoci a nikdo z velkých hráčů světové politiky ho příliš vážně nebere. Nepomáhá ani vydírání atomovým arzenálem, či pohrůžka novými druhy zbraní hromadného ničení.

V čele postsovětského Ruska stojí již dvě desítky let neomezený vládce, novodobý car ‒ V. Putin. Bývalý „kágébák“, který se mylně domníval, že se mu podaří obnovit slávu SSSR, se dnes potýká jak s mezinárodní izolací, do níž vehnal Rusko svou agresivní politikou, tak i s domácími, hlavně ekonomickými problémy. Tato země, která kdysi bývala obilnicí Evropy, trpí již dvě dekády poklesem životní úrovně obyvatelstva a musí sahat k nepopulárním opatřením (např. zvýšení hranice pro odchod do důchodu). Narůstá vnitřní odpor a chybí zdroje pro oživení ekonomiky. Nejasné jsou i budoucí vztahy s Čínou a USA, dvěma hlavními hybateli světových dějin. Rusko si bude muset vybrat, kdo bude jeho spojencem – proti tomu druhému.

V této nelehké situaci se Rusko zaplétá i do mezinárodních konfliktů: v Sýrii i na Ukrajině. Podporou Asadova režimu žádné nové spojence nezískalo. „Zamrzlá“ situace na Ukrajině je spíše varováním, kudy nejít. Rusko nemá sílu ukrajinský konflikt vyřešit. Pouštět se za této situace do dalšího dobrodružství, by bylo hotovým šílenstvím. Případný pokus o anexi pobaltských států či napadení Polska by vedlo ke světovému konfliktu, v němž by bylo Rusko na hlavu poraženo. Použít k tomu atomové zbraně si nikdo netroufne. To, že se schyluje k nové válce, pochopili už i Němci, a proto se připravují na obnovení povinné vojenské služby. Brzy se přidají i další státy.

To je rámec budoucích vztahů v současném světě. Válka je na spadnutí, životní úroveň neporoste, přijde nová hospodářská krize. Do toho migrace, vynucená nejen situací v Africe, ale i zhoršujícími se klimatickými poměry v některých částech světa, odkud budou lidé utíkat do Evropy. Ale i tam už se klimatické poměry začínají měnit. Rovněž u nás. Kam to všechno povede, to si nikdo netroufá vůbec odhadovat. Lze se domnívat, že dobře už nebude. Jak z toho ven? Kdyby žila Baba Vanga, jistě by nám poradila…

─────

Ale ještě zpátky k V. Filipovi a jím vedené KSČM. Tvrdit, že za invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa (21. 8. 1968) mohou jen Ukrajinci, je stejná pitomost, jako kdybychom říkali, že v r. 1945 osvobodili území bývalého Československa rovněž pouze Ukrajinci – žádní Rusové, kteří se tím vždycky vychloubali.

Takové tvrzení by bylo pravdivé jen potud, že na osvobozování ČSR se tehdy podílely výhradně 1., 2. a 4. ukrajinský front Rudé armády. (Třetí ukrajinský front osvobozoval Rakousko a směřoval dál do Německa.)  V těchto vojenských uskupeních nebyli jenom Ukrajinci, ale i Rusové a mnoho příslušníků neruských národností, jež tvořily svazek 15 svazových republik (spolu s dalšími autonomními oblastmi).

Podíváme-li se na dobové fotografie z r. 1945, ale i z r. 1968, snadno na nich rozpoznáme vojáky jak s typickými slovanskými rysy (Rusové, Ukrajinci, Bělorusové), tak i ty ze středoasijských republik bývalého SSSR (Kazaši, Kirgízové, Uzbekové atd.), ale i z oblastí Sibiře a Dálného východu. Pokud to Filip neví (u komunisty, který se vždy staral spíše o to, co se děje v SSSR než u nás, je to prapodivné), je to smutná vizitka nejen pro něho, ale i pro KSČM. Anebo je to všechno jinak a Filip jen účelově lže!

Vývoj v KSČM za posledních několik měsíců ukazuje, že tato strana si neví rady sama sebou. V SSSR (dnes Rusku) se odehrávají zásadní ideologické proměny, na které členská základna českých „starokomunistů“ není připravena a ani svou stranou připravována. Vždyť „kágébák“ Putin již neoslavuje VŘSR ani Lenina, ale vyznává spíše diktátora Stalina a totalitní „multistát“, založený na revizionistické filozofii leninismu-stalinismu-maoismu!

Proto dnes komunisté, zejména ti z nejvyššího stranického vedení, mlátí kolem sebe hlava nehlava, vypouštějí jednu dezinformaci za druhou a snaží se všemožně zaujmout (jakýmkoliv způsobem) veřejnost a hlavně své potencionální voliče, kterých citelně ubývá, protože jim je „luxuje“ Babiš.

Zda jim to jejich zmatené chování vynese nějaká místa v Senátu či v obecních zastupitelstvech, uvidíme za pár týdnů. Spíše však ne, protože lidi začínají mít komunistů dost. Když je něčeho moc, začne se to každému zajídat. A Filip to evidentně „přepískl“. Vzít to zpátky už nejde.

Je zřejmé, že předseda KSČM V. Filip (v boji o udržení svého koryta) již delší dobu kráčí ve šlépějích M. Zemana. Nejenže si pouští nebezpečně „hubu na špacír“, ale nepohrdne ani tím, když mu západní novináři (např. z listu „Guardian“) kladou všelijaké otázky „na tělo“. To se pak přestane kontrolovat a plácá samé nesmysly. I když jako předseda politické strany by měl vědět, že je vázán kolektivním rozhodováním stranického vedení a jím schválenými dokumenty…

A tak Filip fantazíruje, fabuluje a dezinterpretuje naši nedávnou minulost. I tu, kterou si mnozí z nás, starších občanů, ještě dobře pamatujeme. Cíl jeho nepochopitelného a tuto zemi poškozujícího konání je jediný: vylíčit bývalý SSSR (dnešní Ruskou federaci) v lepším světle, posloužit putinovské propagandě a zamlžit okolnosti okolo účasti sovětských (ruských) vojáků na okupaci ČSSR.

Je třeba konstatovat naprosto jednoznačně: Neokupovali nás Ukrajinci ani Kazaši či Kalmykové, ale výhradně Rusové! Příslušníci neruských národností byli přítomni pouze v prvosledových útvarech v době invaze. Ruský nacionalismus přežil pád carské říše a nadřazenost Rusů nad ostatními neruskými národy platila a platí v podstatě dodnes. Nenalhávejme si něco o rovnosti mezi národy. Sovětský svaz byl stejným „žalářem národů“ jako bývalá Habsburská monarchie.

A jaká je v tom všem úloha Ukrajinců? Je to prosté. V atmosféře probíhajícího konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, v němž je Rusko agresorem, chtějí čeští komunisté Putinovi pomoci s vylepšováním jeho pošramocené pověsti. Proto nesmyslně svalují vinu za invazi z r. 1968 na Ukrajince. Putin musí jásat nadšením nad tím, že našel v českých komunistech dokonalé „obhájce“. Dělají to zadarmo a ještě se tím chlubí. To je otevřená vlastizrada. Kolaboranti z časů 2. světové války by jen zírali, co všechno je dnes možné!

Vodopád nejrůznějších nezodpovědných výroků ze strany předsedy KSČM je naší veřejností vnímán s velkou nelibostí. Nelze se tomu divit. Dokonce i politicky veleopatrný, leč snadno vydíratelný (a zřejmě i vydíraný) premiér A. Babiš neví, jak na to reagovat. Zdá se, že V. Filip si je toho dobře vědom a Babišovi pořádně „zatápí“. Dobře mu tak! Neměl s komunisty uzavírat žádné tajné dohody o toleranci! Filip nicméně zapomíná na to, že občané nejsou hlupáci a že za své politické výstřelky ponese následky.

Nejpozději u podzimních voleb čeká na komunisty zúčtování. Bude to ještě větší „nářez“, než jaký zažijí „socani“. Ani jedna z těchto stran se již do nového parlamentu nedostane. Nemají nárok! Pohár trpělivosti přetekl.

Nadešel čas neostalinistickou KSČM zakázat. Když to před 28 lety neudělal V. Havel, ač mohl, protože tehdy měl neotřesitelnou pozici, budeme to muset udělat my, občané, a to ještě letos. V roce 100. výročí vyhlášení ČSR a 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy je k tomu ta nejlepší příležitost. Tentokrát už to nesmíme zpackat – jako V. Havel v roce 1990! Naši potomci by nám to neodpustili.

19. 8. 2018

PhDr. Rostislav Janošík