Dobrá zpráva: Dronte mauricijský žije…
V naší politice si v posledních letech zvykáme na jevy do té doby neslýchané a na zjevy dříve nevídané. A také na nejrůznější metamorfózy – včetně přeměn intelektuálně obstojných jedinců v naprosté „trosky“ a „trpaslíky“. Nejviditelnější je tato alarmující proměna patrná u osoby současného prezidenta republiky.
Jedenáctý, přímo volený prezident ČR, M. Zeman, se za uplynulých šest let výkonu své funkce stal pouhou karikaturou toho, co si většina občanů (i těch, kteří ho dříve volili) pod pojmem „prezident republiky“ představuje. Zeman se stal nejhorším ze všech prezidentů od roku 1918. Podařilo se mu „trumfnout“ dokonce i opovrhované a nenáviděné předchůdce z řad komunistických politiků, kteří tuto funkci vykonávali „na vedlejšák“ – k šéfování KSČ.
Jedním z projevů mentálního a intelektuálního úpadku, jenž postihuje ve starším věku téměř všechny jedince, bývá zapomínání, špatná orientace, ale i stařecká umíněnost a zatvrzelost. Jak potvrzují psychologové i gerontologové, lidé s dobrými charakterovými vlastnostmi bývají v pozdním věku milými dědoušky a babičkami, kteří rozdávají radost kolem sebe a nikoho nezarmoutí. A naopak: ze zlých lidí jsou ve stáří nerudní, nesnesitelní dědkové a zlé babizny, jimž je lépe se vyhnout. Inu, tak je to na tom našem světě zařízeno.
Do které z těchto dvou kategorií patří mocichtivé a chorobně domýšlivé individuum, jež si momentálně hraje na neomezeného vládce „všehomíra“ (v rozporu s ústavou), s tím si jistě čtenáři poradí. Není to nic těžkého a dokonce i J. Ovčáček by na to i bez vysokoškolského vzdělání přišel. (Tomu k jeho „kvalifikovaným“ úsudkům bohatě stačí poznatky a zkušenosti, které získal během své novinářské kariéry u soudruhů z komunistického deníku „Haló noviny“. Z oné „studnice moudrosti“ prý čerpá dodnes.)
O panu prezidentovi je dostatečně známo, že nemá rád novináře. Snad proto, že ho v minulosti málo chválili. Zeman je totiž nad obyčej ješitný člověk, který je natolik zamilován sám do sebe, že v jeho srdci již nezbývá ani kousíček místa pro nikoho jiného. A politik, jak známo, musí milovat všechny občany, jinak nemá šanci na úspěch. V tom je možná onen zakopaný pes…
Chápu M. Zemana, že některé novináře nejen nelze milovat, ale ani číst jejich výtvory. A řada z nich si dokonce nezaslouží ani to, aby se označovali slůvkem „žurnalisté“. Lepší je proto mezinárodní pojmenování, které někteří nosí na svých blůzách: „Press“. Je to takové neutrální a schová se pod tím i ten, kdo novinářskou profesi „fláká“ a občas mívá problémy s pravopisem či stylistikou. (Ani v tom ovšem nejsou novináři sami. Potíže s pravopisem mívají i mnozí politici, např. V. Filip nebo M. Jurečka.)
Od dob svého premiérování (1998-2002) stíhá M. Zeman novinářskou obec jen samými odsudky, ostentativním přezíráním, urážkami a teď i skrytými výhrůžkami. Ani v tom není Zeman sám. Stačí se podívat do USA, kde se „tweetující“ prezident D. Trump netají svou nelibostí vůči novinářům – coby „největším nepřátelům lidstva“. A pozadu za ním nezůstává ani slovenský expremiér R. Fico, jenž ještě před svým politickým pádem (v důsledku vraždy J. Kuciaka) hovořil o novinářích jako o „protislovenských prostitutkách“.
V tomto kontextu se populista M. Zeman veze na téže vlně jako tito političtí „velikáni“. Z poslední doby stačí připomenout epizodu, kdy během setkání s ruským prezidentem V. Putinem navrhoval „likvidovat novináře“, či vyhrožoval zabitím jednomu kameramanovi, který se mu připletl pod nohy. (Když ho jeho pajdavé nohy neunesou a místo toho ho musí ochranka nosit nebo trvale podpírat, má takový politik na svou funkci rezignovat, nebo sedět na zadku doma a mlčet.)
Svou sérii nepřátelských vyjádření na adresu českých novinářů obohatil M. Zeman právě v těchto dnech, kdy se pokusil zúročit své bohaté znalosti z oboru zoologie. Při setkání s velvyslanci na Pražském hradě (30. 8. 2018) pronesl totiž tyto dvě pozoruhodné věty: „Jsem přesvědčen, že inteligence českých novinářů je někdy na úrovni blbouna nejapného, což byl tvor žijící na Madagaskaru, ale byl právem vyhuben. České novináře se zatím vyhubit nepodařilo.“
Nejnovější Zemanův výrok je jen další modifikací toho, co již mnohokrát zaznělo. Zeman se rád opakuje jako gramofonová deska, navíc „zasekávající se“. Něco podobného řekl již dne 4. 5. 2017 na TV Barrandov (týž den přijímal na Pražském hradě, mávaje slavnou hůlkou v ruce, demisi/nedemisi od B. Sobotky): „…po vyhynutí blbouna nejapného na Madagaskaru je nejpitomějším tvorem na zeměkouli český novinář.“
(Stranou ponechávám faktickou chybu v určení země původu tohoto tvora: Madagaskar s Mauriciem (známým díky filatelii) si Zeman plete již dlouhou dobu. Tady platí ono známé přísloví: „Starého psa novým kouskům nenaučíš.“ Na příkladu A. Babiše se o tom můžeme přesvědčovat dnes a denně.)
Nerad bych, aby to vypadalo tak, že M. Zemana chci za každou cenu jen kritizovat. Může si za to sám: svým nedůstojným chováním a vystupováním na veřejnosti i hloupými řečmi ve sdělovacích prostředcích. Pryč jsou ty časy, kdy byli čeští občané štěstím bez sebe, že zase uslyší další z „bonmotů“ M. Zemana. Dnes jsou radši, když mlčí. To pak vypadá jako „mudrc od Východu“ (= z Putinova Ruska).
V jednom musím dát panu prezidentovi přece jen za pravdu. Úroveň práce našich novinářů není zrovna nejlepší. A neplatí to pouze o „škrabalech“ z Babišovy Mafry (jeden ze zdejších pisálků dokonce v těchto dnech „vyrobil“ dehonestující článek o M. Haškovi!), ale i o dalších novinářích. Případné nedostatky se dají při troše dobré vůle napravit, například dalším (sebe)vzděláváním. Za minulého režimu existovaly „Závodní školy práce“. A také Zemanův oblíbenec, podnikatel T. Baťa, měl svou „Baťovu školu práce“. (Absolvovali ji někteří pozdější komunističtí politici v dobách, kdy je ještě nikdo neznal.)
Ano, novináře je třeba dále vzdělávat, kultivovat v tom dobrém slova smyslu. Jako „šťouchanec“ připomenu, že nejlepšími novináři nebyli absolventi komunistické Fakulty žurnalistiky, nýbrž lidé se solidním, klasickým vzděláním (byť jen maturitou), a literárním talentem. Platí to jak o K. Havlíčkovi, J. Nerudovi, V. Hálkovi, J. Arbesovi, tak i o K. Čapkovi či F. Peroutkovi, ale i o některých levicových, komunistických novinářích, kteří uměli dobře psát (J. Fučík, M. Majerová, V. Řezáč, J. Drda).
Novináře není nutné „likvidovat“ ani navádět příslušníky různých neonacistických „bojůvek“, aby na ně pořádali hon. Tak totiž Zemanovu větu o „vyhubení“ novinářů mohou pochopit někteří intelektuálně slabší jedinci z řad současného „lumpenproletariátu“, který si hraje na „svědomí národa“. Takové počínání hlavy státu by bylo nutno právně kvalifikovat jako navádění k trestnému činu. (Zeman by neměl přeceňovat svou doživotní imunitu. I tu lze přijetím příslušného zákona změnit.)
Když už jsme u toho vzdělávání: Vždyť i z toho J. Ovčáčka by mohl být kvalitativně lepší tiskový mluvčí (použitelný i pro příštího prezidenta), kdyby si i on už konečně tu „vejšku“ udělal. Aspoň by netrpěl komplexy méněcennosti z těch kolegů, kteří ji sice mají (asi taky diplomky nějak „ošvindlovali“ – podobně jako T. Malá tu práci o králících), ale neznají toho o moc víc než on. Úroveň našich vysokých škol je žalostně nízká, protože na počet obyvatel jich máme nadbytek.
Zemanova slova o „blbounovi nejapném“ a českých novinářích vyvolala, jak se dalo očekávat, v žurnalistické obci pořádné pozdvižení. Probudili se i ti novináři, kteří už dlouhá léta spí na vavřínech a žijí jen ze své minulé slávy. (To Zeman ovšem taky.) Objevily se upřesňující údaje i připomínky starších Zemanových prohlášení o novinářích.
A nejnověji začali někteří občané, nikoli novináři, poukazovat na to, že s vyhynutím tohoto tvora to asi nebude tak divoké, jak vědci doposud tvrdili. Co se týká blbů, blbců či blbounů, v našich zeměpisných šířkách jim prý žádné vyhynutí nehrozí. Můžeme si proto oddechnout. Nebezpečí je zažehnáno.
Někteří obzvláště pozorní občané informovali v těchto dnech naši redakci o tom, že jsou si naprosto jisti tím, že zaručeně několik exemplářů „Dronta mauricijského“ na vlastní oči spatřili: jeden je prý na Pražském hradě, další ve Strakově akademii (momentálně v náhradních prostorách Hrzánského paláce) a třetí v Lidovém domě v Hybernské ulici. Další „opeřenci“ se prý nacházejí i v některých stranických sekretariátech, např. ANO 2011 a KSČM.
Když M. Zeman hovořil o „blbounovi nejapném“ jako o vyhynulém druhu živočicha, ve skutečnosti tak velvyslance mystifikoval a šířil jejich prostřednictvím do světa další ze svých „fake news“, jak to dostal příkazem od svého řídícího důstojníka. Již od pádu komunistického režimu se přece ví, že Darwinova evoluční teorie je nesmysl a že všechno bylo úplně jinak. Říkal to ostatně i jeden rabín – a ten se určitě nemýlil.
2. 9. 2018
‒ RJ ‒
