Svobodné noviny na internetu

Motto: „Do půl roku tady bude jiný stát, podobný mečiarovskému.“ (P. Bělobrádek)

Bude mít „český“ Nostradamus pravdu?

Citát v úvodu tohoto článku raději odbudu hned, abych na něj v dalším pokračování textu nezapomněl. A rovnou napíšu svůj názor na zmíněný problém. Šéf lidovců P.  Bělobrádek zřejmě žije již řadu měsíců v jiné zemi než já. Nebo ho zdravotní problémy sužují do té míry, že nestíhá sledovat naši politickou realitu v „globálu“. Jinak by totiž musel alespoň tušit, že jsme se za téměř tři čtvrtě roku od parlamentních voleb 2017 posunuli mnohem dál, než se původně předpokládalo.

Premiér A. Babiš a jeho hnutí/strana ANO 2011 sice vyhráli volby, avšak po mnohaměsíčním předstírání, že sestavují koaliční vládu, se ocitli jaksi na „vedlejší koleji“ historického vývoje. Babiš je dnes ve stejné pozici, jako byl před padesáti lety A. Dubček. Ten tehdy také musel vědět, že Sověti budou vojensky intervenovat, ale spoléhal se na zázrak, který se nakonec nestal.

Stejně tak se dnes A. Babiš spoléhá na to, že M. Zeman to „nějak“ zařídí, aby mohl navzdory všem průšvihům, s nimiž se roztrhl pytel, zůstat premiérem. Dubček taky ještě nějakou dobu po invazi vojsk Varšavské smlouvy (21. 8. 1968) předstíral, že má situaci pevně v rukou, i když všem lidem okolo něho bylo jasné, že prohrál. Babiš to tváří v tvář blížícím se podzimním volbám musí rovněž tušit. Pokračující ztráta voličské podpory se nedá jen tak zastavit, stejně jako příliv a odliv moře. Člověk aspoň může zavřít oči, aby to neviděl.

Předsedu hnutí/strany ANO 2011 nezachrání v jeho situaci ani příležitostné, neoficiální setkání s A. Merkelovou na hudebních slavnostech v Salzburgu, ani oslavné články jeho mediálních poskoků z Mafry. Konec jeho vládnutí v „Česku“ se blíží a on to ví. Pouze ze strachu před voliči a znervóznělými ovečkami v košiari „ANO 2011“ se ještě nějakou dobu musí bezstarostně usmívat a rozdávat dobrou náladu. Kdyby to nedělal, byl by podzimní „nářez“ ve volbách daleko drtivější.

A teď to podstatné, co jsem slíbil na začátku: Předseda KDU-ČSL P. Bělobrádek pravdu nemá a zbytečně straší mečiarismem. Náš vývoj od r. 1989 (a zejména po r. 1993) je zcela odlišný než na Slovensku a něco takového, jako byl mečiarismus (s politickými vraždami a únosy prezidentských synů), by se v kultivovanějším českém prostředí jednoduše vůbec nemohlo odehrát. (Jedině tak ve filmovém trilleru.)

Na druhé straně nelze zastírat, že také Češi si prošli obdobím nájemných vrahů z Orlické přehrady i odjinud a mají za sebou etapu „ekonomických pirátů“ typu V. Koženého či B. Vostrého, kteří se vyhnuli spravedlnosti a skončili v daňových rájích Karibiku a Latinské Ameriky. Nejnověji připomenutá kauza „H-System“ je toho výmluvným svědectvím. V popředí těchto „převratných“ změn byli dva největší polistopadoví političtí zločinci – V. Klaus st. a M. Zeman. Budou za to někdy potrestáni?

A ještě něco: Je především vinou českých podnikatelů a politiků, že dovolili, aby sem přišel a mohl na české „transformaci“ parazitovat slovenský imigrant A. Babiš, který by na Slovensku, kdyby tam zůstal, nejspíš skončil ve vězení nebo rovnou s kulkou v hlavě. Jednou se dozvíme celou pravdu o tom, kdo všechno za to nese odpovědnost.

A je to opět vina samotných českých politiků, že si Babiše pustili mezi sebe a nechali ho nad sebou zvítězit v soutěži politických stran. Byla to jen a jen jejich neschopnost, která je vyřadila ze hry. Pouštět vlka do ohrady s ovcemi se nevyplácí.

●●●

Jak se bránit predátorům?

O tom, jak se chovat v divoké přírodě, kde na člověka číhá nebezpečí doslova na každém kroku, existuje množství knih od světoznámých cestovatelů i přírodovědců. Patří sem i dojemný příběh o přátelství britské cestovatelky J. Adamsové a lvice Elsy či vypravování amerického spisovatele J. Londona o Bílém tesákovi.

Příroda je krásná, ale i krutá – s přísnými zákony. Přežije jen ten, kdo je silnější, ale zároveň předvídavý a ostražitý. Také ve společnosti lidí platí hierarchické vztahy a psané i nepsané zákony. Kdo chce obstát, musí je znát a řídit se jimi.

Inu, je to prosté: Když se budete chovat jako ustrašený králíček, predátor vás „uhrane“ a vzápětí sežere. Tak to funguje nejen v přírodě, ale i ve světě lidí. A to i přesto, že si občas namlouváme, jak jsme kultivovaní a humánní.

Nejen v mezilidských vztazích, zejména v manželství či v partnerském vztahu, ale o to víc v politice platí: Čím víc tomu druhému dovolíte, tím větší bude jeho pokušení porušovat dohodnutá pravidla a jít až za únosnou mez.

Neexistuje jen apetit v jídle, nýbrž i v politice. A ztělesněním tohoto nezvládnutého apetitu je právě A. Babiš. Občas takový jedinec musí dostat pořádně přes prsty. Nejúčinnější bývá rákoska nebo velký bič a malý dvůr, aby si tento nenechavec pořádně zacvičil.

U predátorů (včetně těch politických) to funguje následovně: buď se najde nějaké silnější zvíře či lidský jedinec, který jej zneškodní (vážně ho zraní, zabije nebo aspoň zažene na útěk), nebo je nutno počkat, dokud se predátor nenasytí, doslova nepřežere. Pak se obvykle rozhodne jít hledat další kořist někam jinam; u politických predátorů Babišova typu: do jiné ohrady s ovečkami.

Někdy ani několik hlídacích psů nedokáže zabránit masakru bezbranných objektů, které si takový predátor vyhlédl (např. voliče ČSSD a KSČM). A jsou-li těmito „hlídacími psy“ bezzubá média, jež ani neceknou, když se děje evidentní lumpárna ekonomická (neoprávněné čerpání dotací na Čapí hnízdo či další firmy začleněné do holdingu Agrofert, korunové dluhopisy apod.) či politická (mocenský pakt Babiš-Zeman, tajná dohoda o podpoře vlády mezi ANO 2011 a KSČM), pak si tento predátor dělá v podstatě, co chce.

Popsaná situace má obecnou platnost, avšak v případě A. Babiše, na jehož příchod do politiky nebyla česká společnost dostatečně připravena, to sedne „jako prd*l na hrnec“.

Dosavadní vývoj potvrzuje, že ze všech politiků z Poslanecké sněmovny má Babiš strach z jediného – M. Kalouska. Proto na něho útočí tak zběsilým způsobem, jak to předvedl během hlasování o důvěře pro svůj druhý kabinet (11. 7. 2018). Z ostatních politiků má Babiš jen legraci, protože nejsou schopni žádného činu: jen žvaní a žvaní. Kdyby se ocitli v postavení biblického Daniela v jámě lvové, asi by je ta divoká zvířata zadávila.

U predátora typu A. Babiše se jako jediný účinný nástroj, jak ho vyřadit z „provozu“, jeví to, že ho bude nutno nechat nějakou dobu „řádit“. Do té doby, než se unaví a dokud mu problémy, které si mezitím sám způsobí, nezlomí vaz.

Každý diktátor nebo člověk, který si na něj hraje, jako je tomu v případě A. Babiše, nakonec „dojede“ na to, že se přestane kontrolovat a začne se domnívat, že on může všechno a že se mu nemůže nic stát. V tom okamžiku už má pomyslnou oprátku na krku a je s ním AMEN. Politická poprava je již jen rutina. Dojít k ní musí, a to z propagandistických důvodů, i kdyby vítězové nad diktátorem měli pověsit jen jeho bezvládné tělo.

Odhadnout délku tohoto procesu, na jehož konci bude Babišův politický pád, je věru nesnadné. Závisí to totiž také na tom, jaké kroky podnikne opozice. Opozice „demokratická“, nikoli „skrytá koalice“ (SPD, KSČM), která si na opozici pouze hraje a obelhává tím své voliče.

Přivodit pád Babišovy vlády ještě před koncem letošního roku, hlavně kvůli schvalování rozpočtu na rok 2019, mohou nejspíš jen komunisté. Za předpokladu, že si „pragmaticky“ spočítají, že je to může politicky zachránit a udržet po předčasných volbách ještě nějakou dobu ve Sněmovně. (V duchu komunistického hesla: „Každý den dobrý…“)

Co se týká současných „demokratických“ stran v PS, jejich podíl na případných politických změnách je prakticky nulový. Pasivita a vyčkávání ještě nikdy nic v dějinách nevyřešily – nanejvýš situaci zhoršily.

Jediná strana, která setrvává na zásadových politických pozicích, je TOP 09, a to navzdory neoblibě M. Kalouska a oscilování okolo pětiprocentní hranice pro vstup do PS. V případě předčasných voleb na jaře 2019 se může situace této strany zopakovat jako ve volbách z října 2017: opět se dostane do PS, byť s odřenýma ušima.

Zachování této strany ve Sněmovně je důležité pro restart selhávajícího systému parlamentní demokracie u nás. Bez této strany by k restartu vůbec nemuselo dojít. Byl by to konec liberální demokracie a plíživý nástup fašistické diktatury ‒ pod vedením politického nedouka A. Babiše a chorého starce z Hradu, kterému již mnoho času nezbývá.

●●●

„Hloupým blonďákům“ nevěřte!

Když se jeden „hloupý blonďák“ (je to jako s „hloupými blondýnami“) naváží do jiného blonďáka (samozřejmě taky hloupého), nemůže to skončit dobře. Tak lze hodnotit rozhovor, který poskytl deníku MF Dnes (25. 7. 2018) předseda KDU-ČSL P. Bělobrádek (vedl ho s ním redaktor J. Pokorný). Z něho pochází citát použitý jako motto.

Bělobrádek v tomto rozhovoru reagoval na text šéfredaktora MF Dnes J. Plesla. V něm se uvádí: „… zhrzení hoši (autor tímto výrazem zřejmě myslí i Bělobrádka s Gazdíkem, tyto dva „kamarády-skauty“ z předvolebního šotu ČT, kdy obě strany ještě chtěly kandidovat jako dvojkoalice) a Miroslava Němcová se (…) cítí nedoceněni a zlobí se na většinu voličů, že volí nesystémové strany a populisty.“ (iDNES.cz, 25. 7. 2018,19:30)

Osobně se divím P. Bělobrádkovi, že se snížil na tuto úroveň a reagoval na neadresné poštěkávání „hloupého blonďáka“ J. Plesla, jemuž dle tvrzení bulvárního tisku nedávno zkrachovalo manželství s herečkou a moderátorkou L. Něrgešovou (má s ní dvě děti).

Tento Babišův mediální poskok (s věčně odulou, brunátnou tváří, která je typická pro časté konzumenty alkoholu) sice stále ještě sedí na židli šéfredaktora nejprodávanějšího Babišova listu, avšak evidentně neví, která bije (podobně jako M. Zeman) a již delší dobu nedostává od svého chlebodárce aktuální informace. (To se dělává u lidí, kteří jsou „na odpis“.) Proto Plesl mele jako kafemlejnek pořád dokola ty obehrané Babišovy bláboly a historky, které už dávno neplatí.

Zdá se, že už ani Babiš nestíhá a dynamika vývoje ho dávno předběhla. Je v podobné tragikomické situaci, jako byl před 50 lety A. Dubček – těsně před invazí vojsk Varšavské smlouvy. Nakonec ho pásy sovětských tanků „převálcovaly“. Kdo převálcuje Babiše? Najde se takový hrdina? Můžeme mít naprostou jistotu: Bělobrádek to nebude.

Rád bych v souvislosti s výše zmíněným rozhovorem předsedy KDU-ČSL upozornil na důležitý fakt. Tento představitel parlamentní politické strany se bohužel nechová jako suverénní, sebevědomý opoziční politik, nýbrž jako Babišův „nadháněč“. Copak je normální, aby nesmiřitelný kritik A. Babiše poskytoval rozhovor deníku, který tento oligarcha kdysi koupil a stále jej vlastní, i když se momentálně skrývá na jakýsi svěřenecký fond?

Na místě by naopak měl být absolutní bojkot Babišových médií. Pokud možno trvalý – až do jeho odchodu z politiky. Něco na způsob protestní akce umělců, jako jsou T. Klus, J. Macháček, M. Ruppert či V. Neužil. Jen se musím pozastavit nad tím, že tito umělci tak hlasitě neprotestovali tehdy (na jaře 2017), kdy na Babiše „vyplavala“ aféra okolo korunových dluhopisů či kauza „Čapí hnízdo“. V té době byli až nápadně potichu. („Přemet“ J. Bartošky raději komentovat nebudu. S politickými prostituty je to podobné jako s politickými mrtvolami. Všichni časem skončí na hřbitově.)

Stejně tak by měli Bělobrádek a ostatní „demokratičtí“ politici bojkotovat Soukupovu „hradní“ TV Barrandov, kde dělají „užitečné idioty“. Vystupování v této televizi je vrcholem politického úpadku, na němž se svou účastí podílejí. Pro jejich vlastní propagaci to má nulový efekt. Pochybuji o tom, že to jejich voliči ocení: spíše jim to odebere další hlasy.

●●●

Osudové chyby předsedy KDU-ČSL

Ještě dříve, než se budu věnovat Bělobrádkově tezi o české verzi „mečiarismu“, musím čtenářům a voličům KDU-ČSL, k nimž jsem kdysi taky patřil, sdělit své výhrady k osobě P. Bělobrádka.

Dodnes si pamatuji jeho razantní prohlášení či spíše bonmot o tom, že „na každé prase se vaří voda“. Jako bývalý jateční inspektor, který přebíral vedení strany po neúspěšném C. Svobodovi (poté, kdy KDU-ČSL vypadla ze Sněmovny), musí jistě o těch prasatech něco vědět. Stejně tak i jeho „pravá ruka“ – M. Jurečka (podle jména Babišova „pátá kolona“ ve straně), kterého M. Kalousek nazval „pasáčkem vepřů“. (Jak poetické!)

Musím uznat, že vztah bývalého ministra zemědělství k prasátkům je více než příkladný. Viděl jsem ho na několika fotografiích na internetu i s těmi čuníky a moc jim to spolu slušelo. Na některých fotkách se dokonce nedalo ani rozeznat, který z vyfotografovaných objektů je prasátko a který pan ministr.

Dnes už je to jedno, protože ministrem mezitím přestal být. Zůstal jen dobře vykrmeným „prasátkem“. Aspoň k něčemu byl ten pobyt ve vládě dobrý: vykrmit se na potřebnou váhu, aby mohl jít na porážku. Bělobrádek by tu práci jistě zvládl, ale je to jeho kámoš. A tak nevím, jak to nakonec s tou „zabijačkou“ dopadne…

─────

Lidoveckého předsedu P. Bělobrádka jsem od jeho vstupu do nejvyšších pater politiky vždy považoval za jednoho z nejhorších, „gumově ohebných“, politiků, kteří zůstali věrni odkazu „hada na tři“. Podařilo-li se KDU-ČSL v r. 2013 pod Bělobrádkovým vedením opět vrátit do Sněmovny, nebyla to zásluha tohoto předsedy. Onen návrat byl totiž důsledkem silného tlaku voličské základny, zejména ze silně religiózních regionů Moravy. Těch občanů, kteří si přáli mít lidovce znovu ve vrcholné politice.

Byli v ní vždy, dokonce i v časech komunistického režimu, což se jim často předhazuje jako „stín“ minulosti. Na Moravě stále ještě existuje značná část společnosti, která se hlásí ke křesťanství (na rozdíl od „tlampačů“ SPD, vytrubujících do celého světa výhrůžku nesmiřitelného boje proti muslimským migrantům): nejen tím, že chodí do kostela, ale i tím, že ve volbách podporují lidovce.

Politika P. Bělobrádka  a jeho věrného „zbrojnoše“ M. Jurečky, zejména v důsledku spoluvládnutí s A. Babišem, vede KDU-ČSL znovu ven ze Sněmovny.

Důvodů pro toto tvrzení je hned několik. K nejzřetelnějším politickým chybám, které rezonují ve veřejném prostoru (i na internetu), patří kauza Lety (vykoupení „prasečáku“ namísto jiného přijatelného řešení, jak vyjádřit srozumitelně úctu obětem romského holocaustu) a nadbíhání Sudetoněmeckému landsmanšaftu (návštěva Bělobrádka a Hermana na Sudetoněmeckých dnech).

I kdybychom se tyto dva evidentní „přešlapy“ pokusili omlouvat snahou „otevřít“ KDU-ČSL směrem k ostatním skupinám voličů (to by bylo jistě žádoucí, avšak nikoli tímto způsobem), pak je tu ovšem ještě jeden zásadní problém, který omluvit nelze. Jde o legitimizaci vstupu A. Babiše do Sobotkovy vlády, a to navzdory jeho pozitivnímu lustračnímu osvědčení – podle zákona č. 451/1991 Sb.

Ve spolupráci s M. Zemanem, který v minulosti vždy na čistém lustračním osvědčení trval, se dopustili předsedové ČSSD a KDU-ČSL (spolu s poslanci těchto stran) bezprecedentního protiprávního jednání, a to pouze proto, aby se mohli podílet na moci.

Obcházení ústavy či přímo porušování platných zákonů je, jak známo, přímou cestou do pekel. Právní nihilismus je nejen vědomým podkopáváním principů právního státu (spor můžeme vést o to, jak daleko jsme pokročili na cestě jeho budování), ale v konečném důsledku vede vždy ke špatným koncům. Jak u jedinců, tak i u politických stran…

Podobně jako v případě ČSSD ponese i KDU-ČSL následky této neuvážené spolupráce s A. Babišem. Neobstojí námitka, že nebylo možno s nikým jiným složit funkční, povolební koalici. (Možnosti vždycky jsou, avšak vedení těchto stran pro to nic neudělalo.)

Protizákonná spolupráce s dotačním podvodníkem a agentem StB A. Babišem byla jak ohavnou nemravností, tak i hrubou politickou chybou, která se této straně ještě krutě vymstí.

Na rozdíl od Sobotkova vedení ČSSD, které v květnu 2017 (pár měsíců před parlamentními volbami) donutilo ministra financí A. Babiše k demisi, funkcionáři KDU-ČSL si dál zahrávali s myšlenkou jít s ANO 2011 znovu do vlády.

Tvrdí-li dnes vedení této strany, že by to muselo být bez Babiše jako premiéra, je to vědomá lež. ANO 2011 nikdy neudělalo nic pro to, aby byl Babiš nahrazen někým jiným. Ostatně – druhá Babišova vláda s účastí ČSSD a tolerancí ze strany KSČM je toho jasným potvrzením.

●●●

„Zaseknutý“ Babiš již prohrál svou budoucnost

Uměle prodlužovaná nejistota ohledně sestavování druhé Babišovy vlády, která získala důvěru 11. 7. 2018, se negativně podepisuje na politických náladách ve společnosti. Babiš si tímto politickým eskamotérstvím „zavařil“ a nyní se mu jen stěží podaří znovu nalákat voliče pro své nevypočitatelné a politicky neukotvené uskupení zvané „Svědkové Babišovi“. Až toto hnutí/strana zmizí v propadlišti dějin, což je jen otázkou nejbližších měsíců (nikoli let, jak se mnozí mylně domnívali), stanou se z „anonistů“ skuteční svědkové neúspěšného Babišova pokusu o začlenění ČR do jeho holdingu Agrofert.

Lidské dějiny poznaly větší „dobyvatele“ světa, než je slovenský imigrant s temnou předlistopadovou minulostí (perský král Dáreios, makedonský král Alexander Veliký, císař Napoleon I. atd.). To jen Babiš poněkud přecenil své síly a schopnosti. Ve svých 64 letech si nemůže hrát na „supermana“: k tomu by potřeboval jak odpovídající postavu, tak i přijatelný „ksicht“.

A protože se Babiš „nenechal“ přesvědčit od svých spolustraníků o tom, aby přenechal premiérské křeslo někomu jinému z řad ANO 2011, navodil tím situaci, kdy mu hrozí totální porážka a pád do bezvýznamnosti. Od volebního neúspěchu v nadcházejících volbách ho nezachrání ani koalice s ČSSD a KSČM, „uklohněná“ společně s prezidentem M. Zemanem.

Voliči, ale i členové ANO 2011 jsou natolik zneklidněni a někteří i znechuceni proběhlými politickými „handly“, že s jejich případnou, opakovanou podporou či účastí na kandidátkách ANO 2011 Babiš již počítat nemůže.

Je to prosté a v politice to tak funguje od začátku moderní, zastupitelské demokracie: Voliči totiž dávají politickým stranám (a hnutím) svou přízeň na časově omezenou dobu, nikoli na věčné časy, jak to bývalo v SSSR. Pokud si dotyčná strana této důvěry neváží a své sliby neplní, odchází ze scény a je nahrazena jiným politickým subjektem. To je „železný“ zákon parlamentní demokracie. Platí bez ohledu na to, co si jeden nesoudný oligarcha myslí a co by si přál. Spousta jiných lidí by si zase přála „hodinky s vodotryskem“.

V demokratickém politickém zřízení není možno svobodné voliče přinutit, aby volili stranu, kterou nechtějí, a politiky, kteří jsou pro ně nepřijatelní. Aby se to změnilo, musel by takový politik (např. premiér) nastolit v zemi otevřenou fašistickou (či komunistickou) diktaturu. Na to ovšem A. Babiš nemá „koule“. (Exministryně obrany K. Šlechtová by mu mohla půjčit ty svoje, jimiž se před časem chlubila novinářům.)

A je tu ještě jeden důležitý detail: EU by mu to nedovolila! Takový vnitropolitický zvrat v členském státě NATO by zcela jistě vyvolal válečný konflikt s nedozírnými následky.

Babiš je nejslabším premiérem za celé období od Listopadu 1989. Dokonce i „mašinfíra“ S. Gross byl v porovnání s ním za „hvězdu“. (Svého času se o něm psalo jako o „českém“ T. Blairovi.) Ve srovnání s ním je Babiš jen slabým politikem-amatérem bez potřebné průpravy z politologie a „technologie moci“. (Znalosti z „přebírání firem“ k řízení státu nestačí.) Zdařilý marketing mu dokázal „přihrát“ úspěch v prvních volbách (2013) a vyhrát v těch dalších (2017), ale trvalý a opakující se úspěch jeho „mágové“ v čele s Márou Prchalem zajistit nedokážou.

K tomu je zapotřebí, aby dotyčný politik byl skutečně kreativní a měl realistickou vizi budoucnosti. (To, co před volbami Babiš představil jako svou „vizi“, byla pouhá fantasmagorie ve stylu pohádek pro dospělé.) Politik musí být neustále aktivní, musí sršet vlastními nápady (nikoli těmi, které mu dodají jeho marketéři podle neustále se měnících nálad ve veřejnosti). K tomu nestačí jezdit po regionech a slibovat „modré z nebe“. Lidé nejsou blbí a plané sliby poznají. Za těch bezmála 30 let se jich naposlouchali (od všelijakých Klausů i Zemanů a dalších „slibotechen“) víc než dost.

Nic z toho Babiš nemá. Jen blouzní a blábolí – jako ti panáci z jeho předvolebních billboardů.

●●●

ANO 2011 a SPD míří do propadliště dějin

Obě tato politická uskupení, která spolu s KSČM tvoří známou „hlasovací koalici“ v PS, se ocitla tři čtvrtě roku od říjnových voleb 2017 ve zjevné defenzívě. Vrcholní politici těchto „hnutí na jedno použití“ (ve skutečnosti se jedná o autoritářsky ovládané strany jediného „Vůdce“) ztrácejí dech a čelí špatně skrývané nespokojenosti členské základny a voličů. Ukazuje se, že se nejedná o žádné nesystémové strany, nýbrž o účelově vytvořené „slepence“, které se brzy rozpadnou, jakmile jim začnou „utíkat“ členové i voliči.

Již nyní je zřejmé, že obě tyto strany se potýkají s problémy okolo sestavování kandidátek pro podzimní volby. Na malé obci, kde se zná každý s každým, je jen obtížně představitelné, že by někdo dělal z voličů hlupáky a sliboval jim něco, co nikdy nebude splněno. Opakovaný trik s koblihou či s předvolební knížkou už zabírat nebude. A tak se docela dobře může stát, že po neúspěchu v komunálních volbách to ANO 2011 i SPD budou muset „zabalit“.

Stranou teď ponechávám jeden moment, který aktivně vstoupil do politiky, aniž s tím původně někdo počítal. Pokud by se na komunální úroveň přeneslo „šílenství“ okolo plagiátorství diplomových a dalších závěrečných prací, mohlo by to znamenat doslova personální masakr, jaký tato země nikdy nezažila. Poúnorové a normalizační čistky by se v tomto ohledu musely nutně jevit jako neškodná selanka. Celý politický systém, jak byl po Listopadu 1989 vystavěn, by se otřásl v základech. Pokud k tomu dojde, bude to znamenat nejhlubší vnitropolitickou krizi od vzniku ČSR v r. 1918.

Nenechme se mýlit tím, že ministra vnitra L. Metnara jeho „alma mater“ podržela a nenechala ho padnout. Plagiátorství je mnohem větší problém, než jsme schopni si přiznat. Kdyby se doopravdy začalo všechno prověřovat, nezůstal by kámen na kameni. Tento problém totiž spočívá v neuvážené „masifikaci“ našeho vysokého školství, které pro tento účel nemělo (a nemá dodnes) dostatečný počet plně kvalifikovaných vysokoškolských pedagogů. Zvládnout tento úkol je záležitostí na desítky let, nikoli na poslední dekádu. Jediným výsledkem, který vidíme všude okolo sebe, jsou tisíce absolventů vysokých škol s nekvalitním vzděláním.

●●●

Defétismus a kolaborace – spojité politické nádoby

Když byly 21. 10. 2017 sečteny hlasy voličů, odevzdané v parlamentních volbách, ukázala se v celé nahotě nepřipravenost tradičních politických stran na možnost výrazného neúspěchu. Voliči nejvíce potrestali strany, které s Babišem vládly nebo mu krátce před volbami „nadbíhaly“ (ČSSD, KDU-ČSL, KSČM) Naproti tomu se do Sněmovny dostaly ty subjekty, s nimiž se příliš nepočítalo (TOP 09, STAN).

Na výsledku pro sestavování povolebních koalic to mnoho nezměnilo: s devíti politickými subjekty to jde vždy obtížně. V „demokratickém“ táboře zavládlo zděšení. Situace nikoli náhodou začala připomínat 30. léta 20. století se vším, co k tomu patřilo: od politiky „appeasementu“ až po Mnichovskou konferenci a začátek 2. světové války.

Ano, atmosféra defétismu (= poraženectví) není v našich dějinách ničím novým. Česká společnost ji zažívala jak ve 2. pol. 30. let 20. století, zejména po Mnichovu (1938), tak i za tzv. Druhé republiky (1938-39) a v celém období tzv. Protektorátu (Protektorat Böhmen und Mähren,1939-45). V některých českých dušičkách zůstalo toto poraženectví hluboko zasuto a příležitostně se díky dějinným zvratům vždy znovu a znovu vracelo. Kdo je strašpytel, z toho nikdy hrdina nebude.

Defétismus a kolaborace s cizí mocností jsou spojité nádoby. Oby tyto jevy najdeme i v současné české politice. Zatímco defétismu občas propadli i mnozí zkušení politici (v době rozpadu společného státu např. V. Havel, dnes P. Bělobrádek a další „demokraté“), kolaborace s cizí mocností se vždy dopouštěli jen někteří jedinci. Každý racionálně uvažující člověk přece musí vědět, že za to jednou přijde trest – včetně toho nejvyššího.

V případě M. Zemana a jeho nadbíhání ruskému prezidentu V. Putinovi toto jeho chování již dávno přesáhlo tolerovatelnou mez laškování či politické provokace a stalo se otevřenou kolaborací s politickým nepřítelem. (Pozice ČR je v tomto směru určena členstvím v NATO.)

Někteří politici stihli během svého života dokonce kolaborovat jak s Němci, tak i se Sověty (Rusy). Například K. H. Frank svědčil před nacistickým „Volksgerichtem“ proti předsedovi vlády Druhé republiky R. Beranovi a jeho výpověď byla použita znovu v soudním přelíčení proti témuž politikovi v r. 1947. Totéž se týkalo i aktivistického novináře J. Krychtálka. (Frank byl popraven v r. 1946 a Krychtálek krátce po svém svědectví před Národním soudem v r. 1947.)

●●●

„Mečiarismus“ po česku? Kde by se tu vzal?

Je tomu již půl druhého roku, co byl v SN zveřejněn obsáhlý článek „Lze porazit A. Babiše? ANO!, 1. část“ (SN č. 2/2017, vloženo 15. 2. 2017, viz ZDE). V něm jsem poměrně obšírně referoval také o názorech slovenských novinářů z Denníku N, které se týkaly osoby A. Babiše. Veškerá upozornění a varování ze strany slovenských kolegů se mezitím stala u nás skutkem, i když jen v jakési „soft“ verzi. Až později se objevilo přirovnání Babiše k Mečiarovi a začalo „žonglování“ s pojmem „mečiarismus po česku“. Nutno dodat: neprávem.

Osobnost slovenského expremiéra V. Mečiara se dostala na Slovensku do popředí po letech vynucené politické izolace teprve vloni – v souvislosti s filmem „Mečiar“ od režisérky T. Nvotové. Tento dokumentární film měl slovenskou premiéru dne 12. 10. 2017 a českou dne 8. 3. 2018. Do jaké míry ovlivnilo připomenutí Mečiarovy osoby jeho aktuální rozhodnutí jít znovu v 76 letech do politiky, to ponechávám raději bez komentáře. I když: politici se někdy dopouštějí iracionálních kroků…

Co se týká tzv. mečiarismu, pokusím se o svou charakteristiku tohoto historicko-politického fenoménu moderních československých dějin. Vzpomínám si na první články o Mečiarově spolupráci s StB, jak je po r. 1989 přinášel i český tisk. K velkým Mečiarovým kritikům tehdy patřil i investigativní slovenský novinář M. Žitný. Časem se právě z něho „vyklubal“ velký „advokát“ mafiánského klanu Fico-Kaliňák-Bašternák.

Estébácké kauze podnikového právníka firmy Skloobal Nemšová (nedaleko Trenčína), JUDr. V. Mečiara, se v té době, na počátku 90. let 20. století, věnoval obšírně i český tisk, např. pravicové deníky „Telegraf“, „Metropolitan“ či Kudláčkův „Český deník“. Zájem o Mečiara utichl krátce poté, kdy si Klaus s Mečiarem „rozdělili“ bývalé masarykovské Československo (ČSFR).

Ještě předtím totiž Mečiar (ve zjevné reakci na obviňování ze spolupráce s StB) nařkl prezidenta V. Havla z toho, že také on byl agentem StB. Po mnoha letech, v roce 2017, přišel znovu s tímto tvrzením v tajně pořízené nahrávce s novinářem M. Přibilem dnešní premiér A. Babiš. Dá se předpokládat, že Babiš, jakožto „elitní“ agent StB, o tom musel něco vědět, i když se do té doby, zejména v kruzích Charty 77, o Havlově angažmá v StB povinně mlčelo.

Mečiarismus lze charakterizovat jako mafiánský kapitalismus v režii bývalých nomenklaturních kádrů předlistopadové KSČ a příslušníků StB, jakož i jejích tajných spolupracovníků. Mečiar sám byl jedním z hlavních režisérů tohoto postkomunistického, mafiánsko-korupčního systému, který navazoval na praktiky veksláků ze 70. a 80. let 20. století.

Dělat rovnítko mezi Mečiarem a Babišem jednoduše nelze. Babiš byl jen jedním z mnoha pěšáků tohoto sytému. Stal se jeho produktem a zbohatl na jeho fungování. V 80.-90. letech 20. století, kdy k tomu docházelo, nebyl Babiš ještě důležitý – ekonomicky ani politicky. Jeho účast v tomto systému byla podmíněna předchozím členstvím v KSČ a spoluprací s StB. Byla to de facto „vstupenka“ pouze pro zvané, nikoli pro ostatní občany, kteří o tomto dění neměli většinou ani potuchy.

Vše se ve skutečnosti odehrávalo v zákulisí a v oficiálních dokumentech o tom žádné relevantní informace nenajdeme (nanejvýš nějaké bezcenné). Účast agentů StB v tzv. ekonomické transformaci znamenala, že činnost tajné politické policie bývalého režimu pokračovala (a zřejmě pokračuje dodnes), a to navzdory oficiálnímu ukončení práce StB rozkazem ministra vnitra R. Sachera (také on byl spolupracovníkem StB) z února 1990. Totéž se dá konstatovat o aktivitách KGB a GRU na našem území po r. 1989.

Rovněž v českých zemích se vyvinul specificky domácí, český „mafiánský kapitalismus“. (Často ho kritizoval exprezident V. Havel, ačkoliv proti jeho vzniku a etablování nepodnikl žádné kroky. Svou pasivitou se na tomto systému fakticky spolupodílel.) K jeho duchovním otcům patřil V. Klaus st. a parta jeho spolupracovníků z Prognostického ústavu ČSAV i odjinud (D. Tříska, T. Ježek, V. Dlouhý, K. Dyba, I. Kočárník, I. Pilip atd.).

K „produktům“ této doby je samozřejmě nutno započítat i úspěšné „transformační podnikatele“ typu V. Koženého či mafiány R. Krejčíře a F. Mrázka – s vazbami na osoby z nejvyšších pater politiky. Od ODS a ODA pak vedla přímá linka do Lidového domu – k Zemanově ČSSD. Dnes tuto politickou vazbu připomíná soudem znovu oživená kauza „H-System“, do níž je M. Zeman namočen až po krk. Čekat, že by z toho vyvodil politickou zodpovědnost, se rovná „čekání na Godota“.

Toto připomenutí považuji za důležité, abychom si uvědomili, že naše dnešní problémy mají historické kořeny v „divoké transformaci“ 90. let 20. století. V tomto období „českého Klondiku“, kdy někteří vybraní jedinci měli „zhasnuto“, aby mohli krást, byl „zprivatizován“ (tzv. českou cestou – „za pět prstů“), zašantročen či beztrestně prohospodařen majetek v řádu téměř deseti bilionů korun.

Nebyly to jen peníze klientů „H-Systemu“, ale ve skutečnosti každého z nás – všech občanů tohoto státu. Této „největší krádeži století“ (ba tisíciletí) šli tehdejší politici vstříc tím, že byly účelově zrušeny majetkové trestné činy v oblasti ekonomiky. (Z tohoto hlediska je dvacetiletá promlčecí lhůta u tzv. privatizace jen šidítko pro důvěřivé občany. Kvůli principu nepřípustnosti retroaktivity není koho potrestat. Navíc je tu Klausova amnestie z r. 2012.)

─────

V kontextu uvedených faktů se musí nutně jevit Bělobrádkovo mudrování o tom, že u nás budeme mít do půl roku českou verzi „mečiarismu“, jako poněkud úsměvné. Nic takového nehrozí. Český vývoj se naštěstí od toho slovenského dost podstatně liší. A jeden Slovák, který omylem zabloudil do Čech a usadil se v Průhonicích, na tom nemůže nic změnit.

Předně: A. Babiš není V. Mečiar. Zatímco bývalý předseda vlády SR V. Mečiar se vypracoval ve špičkového politika, který dokázal opakovaně vítězit ve volbách, Babiš zůstal jen vykutáleným slovenským imigrantem, jenž si přišel do „Česka“ přilepšit. O politice nic neví a za čtyři a půl roku se nic nového nenaučil – ani pořádně česky.

Všechny Babišovy kroky jsou ryze účelové a bezkoncepční. Jediným jeho cílem je: zbavit se „nálepky“ dotačního podvodníka a agenta StB a z pozice premiéra si dál přihrávat české i evropské dotace pro své firmy. Tlak na policii (včetně GIBS) a justici, kde docházelo k vynuceným odchodům některých osob, je spíše svědectvím o slabosti těchto představitelů – než o síle A. Babiše a jeho pomahačů. Pokus o státní převrat, z něhož je slovenský oligarcha občas obviňován, by vypadal trochu jinak.

Inu, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. To se teď stalo i Babišovi. Dokonce už i ve Francii (díky závodu „Tour de France“) se ví, že Babiš je agentem StB. Zdá se, že touto informací francouzský prezident příliš nadšen nebude. Po dvou neúspěšných Babišových setkáních s tímto politikem k žádnému pokroku nedojde. Asi nikdy. (Marcon v červnu 2018 zrušil svou účast při oslavách 100. výročí založení ČSR.)

Babišovi se přestává dařit jak v podnikání (hrozí mu zastavení dotací pro Agrofert ze strany EU), tak i v politice. V nadcházejících volbách do Senátu ČR a do obecních zastupitelstev se očekává odliv voličů pro ANO 2011 a postupná ztráta politického vlivu tohoto subjektu i Babiše samotného. Kdo má oči a uši otevřené, ví o tom své. To jen „koblihožrouti“ si zatím ničeho nevšimli a v říjnu 2018 budou „koukat na drát“.

V tomto kontextu si lze jen obtížně představit, že by Babiš nastoloval v ČR jakýsi „český mečiarismus“. S kým by ho chtěl budovat, když nemá pevnou oporu ani ve vlastní politické straně (= ANO 2011)? Opravdu si někdo myslí, že členové ANO 2011 a jejich voliči, které v r. 2013 Babiš nalákal na „pravicový“ program, budou podporovat jeho extrémně levicovou vládu? To sotva. Bylo by to naprosto naivní a s politickou realitou to nemá zhola nic společného. Teprve podzimní volby ukáží, jak na tom Babiš ve skutečnosti politicky je. „Cinknutým“ průzkumům volebních preferencí mohou věřit jedině malé děti. Ty se naštěstí politikou nezabývají.

Jestliže hnutí/strana ANO 2011 utrpí na podzim volební porážku, zejména v komunálních volbách, bude muset A. Babiš hledat cestu, jak se z politiky se zdravou kůží vytratit, a to s co nejmenšími oběťmi a finančními ztrátami. Vždyť plánovaných 150 milionů Kč na volby jsou peníze vyhozené oknem ven. Případné „odříznutí“ Agrofertu od evropských dotací bude pro tuto firmu znamenat doslova ránu do vazu. Babiš to jistě tuší a připravuje se na ústup, možná na přestěhování do jiné země. Leč – nepředbíhejme!

Teprve nyní Babišovi dochází, jak osudovou chybu udělal, když trval na tom, že jedině on bude premiérem v koaliční vládě ANO 2011, ČSSD a KSČM. Měl by si každé ráno pořádně nafackovat nebo o to pořádat M. Kalouska. Ten to jistě rád udělá – jako projev poslanecké kolegiality.

●●●

„Rebel“ J. Čižinský si zaslouží podporu Pražanů. Bude to skvělý primátor!

Rozhovor, který P. Bělobrádek poskytl deníku MF Dnes, je zajímavý ještě z jednoho důvodu. Předseda KDU-ČSL se v něm ostře vymezil vůči osobě J. Čižinského a napadl jeho kandidaturu na funkci pražského primátora. Dokonce si zahrával s myšlenkou, zda by neměl být tento odbojný funkcionář z této strany vyloučen.

Dám Bělobrádkovi lepší tip na vylučování, které už mělo být dávno provedeno: zbavit se vnitrostranického „škůdce“ J. Čunka, který je dnes zcela nepokrytým agentem A. Babiše v KDU-ČSL. Co s tím bude Bělobrádek dělat? Asi jako doposud: NIC. Když je někdo pos*ra, hrdina z něho nikdy nebude.

Jan Čižinský, 40letý starosta městské části Praha 7, je dlouhodobě úspěšným lidoveckým politikem na komunální úrovni. Na rozdíl od některých poslaneckých „trafikantů“ této strany je politikem mladým (nejen věkem, ale i svými nejrůznějšími aktivitami, a to v protikladu k politickým „vykopávkám“ typu P. Bělobrádka), „novátorským“, a morálně nepokřiveným.

Jak už to v Čechách bývá, právě to mnoha lidem na Čižinském vadí, a proto na něho rádi útočí. Nedávno na sebe upozornil kritikou rozhodnutí pražského magistrátu ohledně zbourání Libeňského mostu. Zatímco „socanský“ prosťáček J. Dolínek, nedůstojně posluhující slovenské primátorce, chce tento most zbourat, Čižinský a další rozumní zástupci Pražanů jsou proti tomu.

Čím však bývalý učitel latiny, francouzštiny a dějepisu J. Čižinský doslova pobouřil ty struktury, jež po r. 2014 ovládly pražský magistrát, je jeho ohlášení kandidatury na funkci primátora hlavního města. Už i Babišovi je jasné, že Krnáčová byla tou nejhorší primátorkou od r. 1989. (Já tvrdím, že od r. 1918). Takovou ostudu jsme tady neměli dokonce ani za vlády komunistů – a to je co říci.

Strach z mladého politika J. Čižinského, který si poctivou prací ve své dosavadní funkci i jako předseda obvodní organizace KDU-ČSL vysloužil ostruhy, musí být v řadách ANO 2011 veliký. A je to strach oprávněný. Vždyť co si Babiš slibuje od politicky a názorově indiferentního bankéře P. Stuchlíka, který ani není Pražák, protože pochází ze Zlína?

Zdá se, že v případě jeho „protlačení“ do této funkce ze strany Babišových „podržtašek“, bude v Praze pokračovat dobře známá éry pražských primátorů „z Moravy“, těch různých Zusků a Štafů (či jak se všichni jmenovali).

Jak jsme se mohli dočíst v tisku i na zpravodajských webech, podařilo se Čižinskému a jeho hnutí „Praha Sobě“ (správně má být: sobě) získat požadovaný počet více než 90 tisíc podpisů, aby jeho kandidatura mohla být přijata. Po dlouhých letech primátorování politiků ODS (Kondr, Koukal, Kasl, Bém, Svoboda) a po politických „kšeftech“ smluvně-opozičních handlířů (ODS + ČSSD) si Praha konečně zaslouží primátora z jiné partaje – nebo rovnou „z ulice“.

Nepochybuji o tom, že J. Čižinský je nejlepším kandidátem, který se pro tyto volby nabízí. „Nepražák“ P. Stuchlík (navíc nestraník za ANO 2011) bude Praze rozumět ještě méně než slovenská „náplava“ A. Krnáčová (lidově zvaná „Krnda“). Dost bylo „moravských“ primátorů Prahy! Hlavní město potřebuje mít v této funkci rodilého Pražáka!

●●●

Kdy se lidovci zbaví „toxického“ J. Čunka?

O tom, že je P. Bělobrádek slabým předsedou strany, nepochybuje dnes nikdo, kdo zná poměry v KDU-ČSL, druhé nejstarší politické straně u nás. Kdyby byl pevný v kramflecích, musel by se Bělobrádek už dávno zbavit kontroverzního senátora a zlínského hejtmana J. Čunka.

Tento bývalý starosta Vsetína, kde proslul tzv. kontejnery pro Romy, dělá ostudu nejen této straně, ale zejména podkopává pozici současného vedení KDU-ČSL. Již dlouhou dobu před říjnovými volbami nadbíhal Babišovi a dělal cosi jako vnitrostranickou „opozici“, které měla připravit vhodnou půdu pro spolupráci s Babišem – jako předpokládaným vítězem podzimních voleb 2017.

Lidovecký „trucpolitik“ a Babišův „nadháněč“ J. Čunek se v těchto dnech dokonce sám pasoval do funkce jakéhosi samozvaného „řešitele“ problému klientů „H-Systemu“ v pražských Horoměřicích.

Nepochybuji o tom, že Čunkova „partyzánská“ akce nemá s oficiální politikou KDU-ČSL nic společného a že ho nikdo z vedení této strany nezmocnil k tomu, aby se pletl do věcí, po kterých mu nic není. Je to jen další z mnoha projevů politického „babráctví“, které se u nás nebezpečně rozmohlo ‒ díky A. Babišovi.

K tomu je třeba jasně říci, že osoba s tak špatnou pověstí, jako je J. Čunek, by si měla především plnit řádně povinnosti hejtmana Zlínského kraje, kde jsou občané s jeho prací již dlouhou dobu velmi nespokojeni. (Dokonce kvůli tomu pořádají demonstrace, což tento region od r. 1989 nepamatuje.)

Pokud přesto J. Čunkovi po uplynutí jeho řádné pracovní doby zbude čas, může se zajímat (podobně jako kterýkoli jiný občan ČR) i o otázku klientů „H-Systemu“. Hrát si na dalšího „spasitele“, který všechny problémy světa vyřeší, doopravdy nemusí. Stačí, že tu máme „spasitele“ Babiše, jenž rovněž strká nos do věcí, jež do jeho kompetence nepatří. Činí tak proto, že o politice nic neví a že má okolo sebe jen samé nýmandy, kteří nejsou schopni ho uchránit před evidentními „přešlapy“.

Ten, kdo zná poměry ve Zlínském kraji, jistě tuší, že po příštích volbách J. Čunek jako hejtman skončí a bude potřebovat nějaké „teplé místečko“, aby to nějak doklepal do důchodu. „Vedlejšák“ ve službách slovenského oligarchy, s nímž si tak dobře rozumí, protože mu dovede úspěšně podkuřovat, se hodí. Když k ničemu jinému, tak aspoň k potřebnému zviditelnění.

Čunek není jediným lidovcem, bývalým aktivním politikem této strany, kdo se dal do Babišových služeb. Již řadu měsíců pracuje v týmu Babišových poradců na Úřadu vlády bývalý předseda strany a exministr zahraničí – C. Svoboda. (Že by další agent Kremlu ve službách „prozápadního“ premiéra A. Babiše?) Jistě se nezmýlím ani tentokrát, když se budu domnívat, že i tato aktivita se odehrává za zády současného vedení KDU-ČSL.

A jako by těch zpráv o Čunkovi nebylo dost, před několika dny se objevila informace o tom, že kohosi z místních politiků na severu Čech napadlo, že by bylo dobré vyřešit otázku bydlení Romů v Chanově na Mostecku tím, že je nastěhují do tzv. čunkodomků. Jako bychom kvůli Babišovi neměli v EU dost problémů!  K tomu je třeba konstatovat jasně: „Kontejnerové“ bydlení pro Romy je projevem rasové segregace. Víc k tomu není nutno dodávat.

Jednosměrný „boj proti migraci“ a oživování protiromských nálad z časů hlubokého komunismu není ta slibovaná „evropská dálnice“, nýbrž mnohokrát „zalátaná“ silnice 3. třídy, po níž se spolehlivě vrátíme do dávné minulosti. Nezastavíme-li se na této nebezpečné cestě včas, skončíme v propasti, z níž už nebude návratu.

─────

Senátor a zlínský hejtman J. Čunek je největší ostudou KDU-ČSL, stejně jako je M. Zeman největší přítěží pro ČSSD. V obou případech těmto stranám chybí odvaha, aby se od těchto „dobrodějů“ distancovaly. Za „socany“ to vyřeší příroda a jistě to dlouho trvat nebude.

Co se týká lidovců, těm nezbude nic jiného, než aby to udělali sami. Nikdo jim s tím pomáhat nebude. Babiš určitě ne, když si začal „pěstovat“ Čunka jako možného koaličního partnera pro své příští vládnutí. Čunek je naštěstí politický solitér, který nikoho nezajímá. Že by ho voliči ze Vsetínska znovu zvolili do Senátu ČR, tomu vzhledem k jeho celkové problematičnosti nevěřím. Naštěstí ani křesťané nejsou „blbí“, i když si to Čunek možná myslí…

Čunkův vztah k Romům (a dalším tzv. nepřizpůsobivým občanům) má pramálo společného se zásadami křesťanství, k němuž se bývalý starosta Vsetína hlásí. Nejen v církvi, ale i v KDU-ČSL se zřejmě Čunek ocitl nějakým nedopatřením. Lidovci by to měli napravit a této „prašivé ovce“ se zbavit. S Babišem za zády se to bude dělat velice obtížně a se současným zbabělým vedením zcela určitě.

Čunkovi by bylo lépe v SPD (ve společnosti L. Jakla) nebo v DSSS, kterou pravicový extremista M. Zeman v r. 2013 označil za „neonacistickou“. (Jakýmsi řízením osudu se během posledních pěti let on sám, někdejší „sociální demokrat“, dostal na pozice neonacismu.)

─────

Lidovci budou za pár měsíců volit nové stranické vedení. Měli by k tomuto úkolu přistoupit maximálně zodpovědně. Aby to nedopadlo jako s D. Hermanem, který stranu poškodil a následně „vysublimoval“. Dnes po něm není ani vidu, ani slechu. Asi proto, že se už nenabízí žádný ministerský post.

To, že se KDU-ČSL zmítá nad pětiprocentní hranicí, potřebnou pro vstup do Sněmovny, je z velké části také Hermanova práce. Proto dám delegátům stranického sjezdu dobrou radu: Postavte si do čela někoho z Moravy! (Dost bylo předsedů z Čech, kde mají lidovci tradičně malou členskou základnu i zanedbatelný elektorát!)

Můj tip zní: Stanislav Juránek nebo Ludvík Hovorka. Jsou to zkušení politici s velmi dobrým renomé. Naproti tomu osobou zcela nevhodnou je M. Jurečka. Ten ať se vrátí ke svým prasátkům, kde mu bude po babišovsku líp!

A ještě malé „popíchnutí“. Pokud budou mít někteří lidovečtí politici diplomky v pořádku a králičí bobky spočítané správně, je naděje, že se nového předsedu nakonec podaří zvolit. Obávám se však, že z generace tzv. Husákových dětí nemá šanci nikdo. Bez ohledu na tituly před jménem či za ním. Jsou vesměs zcela bezcenné, protože pocházejí z nekvalitních škol.

Držím palce, aby to vybírání nového předsedy dobře dopadlo. Když se to podaří, možná se i tato strana zachrání před blížícím se zánikem. I když: nevím, nevím…

2. 8. 2018

PhDr. Rostislav Janošík

─────

P. S..:

Politolog B. Doležal připomíná Bělobrádkovi jeho spoluvládnutí s Babišem

Předseda KDU-ČSL P. Bělobrádek, protože je to namyšlený a hloupý představitel generace „Husákových dětí“, rozdává rád své rozumy jiným, ale sám by potřeboval poučit. Možná by bylo účinnější, kdyby ho někdo přetáhl sukovicí. Výchovný políček mu v těchto dnech uštědřil předseda Klubu na obranu demokracie – B. Doležal. Učinil tak v odpovědi na Bělobrádkovu reakci na původní dopis, který rozeslal českým politikům, zastoupeným v PS, zmíněný Klub, jehož je B. Doležal předsedou:

„Vážený pane předsedo, děkuji za reakci. Není nad dobrou radu. Je jen trochu od věci. Rád bych se revanšoval taky radou. Plný Václavák a plná Letenská pláň byly zapotřebí, když se boural bolševismus. Dnes by pro začátek možná stačilo, kdyby se trochu víc snažili např. ti, kteří sedí v Poslanecké sněmovně – specielně mám na mysli takové, co nejdřív čtyři roky spolupracovali s panem Babišem ve společné koalici a teď by chtěli na jiných, aby jim zaplnili Václavák a Letenskou pláň.“ (Forum 24, 27. 7. 2018)

Nevím, zda se politický mudrlant Bělobrádek aspoň trochu zastyděl. (Červenat se zřejmě neumí, protože jinak by s podvodníkem a lhářem Babišem nemohl tři a půl roku sedět ve vládě a poslouchat jeho sprosté nadávky, kdežto v novém funkčním období ze sebe dělat neviňátko.)

Připomenu ještě jednu podobnou věc, která je na jedné lodi s Bělobrádkovými „demokraty“. Týká se občanské iniciativy „Milion chvilek pro demokracii“, která dlouhé měsíce svolávala na Václavák i jinam protestní demonstrace proti Babišovi a Zemanovi. Poté, kdy se jí podařilo sebrat pár set tisíc podpisů nespokojených občanů, vyhlásila „dovolenou“ na celé prázdniny.

Vážení přátelé, tak se politika, ani ta mimoparlamentní (tedy na ulicích a náměstích měst), nedělá! Podívejte se do naší historie a poučte se z ní! To, čeho se dopouštíte, je ten nejhorší politický amatérismus. Dokonce i vámi kritizovaný Babiš ví, že musí být aktivní pořád, dokud jsou lidi ochotni mu naslouchat. Zkrátka: amatérismus a nevědomost teď vládnou české politice. Musíme se tím prokousat, jinak se toho nezbavíme.

A tak: Mládí vpřed a zaplnit Václavák! Když to budeme dělat každý den, Babišovi z toho rupnou nervy a odstěhuje se zpátky na Slovensko. Nebo do Rakouska, kde se teď kamarádí s kancléřem Kurzem. Jen to nevzdávat! Pouze odvážným přeje štěstí. Ti zbabělí se musí schovávat v koutě a čekat na dalšího „spasitele“.

‒ RJ ‒