Svobodné noviny na internetu

Před několika týdny prošla naše veřejnoprávní televize (ČT) jistou „restrukturalizací“ neboli viditelnými změnami ve zpravodajství. Kdo se pravidelně nebo aspoň občas dívá na zprávy, nemohl těch pár personálních změn nezaregistrovat. Pro někoho je to jediný kontakt se světem politiky doma i ve světě, protože dnes už lidi noviny moc nečtou a v rádiu poslouchají hlavně písničky.

Málokomu uniklo, že došlo k výměně nikoli manželek, nýbrž důležitých figur, které nám teď budou nově zprostředkovávat onen kontakt s politikou, abychom věděli, jestli již náhodou nedošlo k předpovídanému státnímu převratu, který byl spojován s nástupem A. Babiše. Převrat tu zatím nemáme, ale stále se plácáme v tom Babišově „Lepším Česku“, i když si většina z nás líp nežije. Jistá rodina z Průhonic určitě ano, ale s těmi ostatními už je to horší.

Součástí slibovaného lepšího Česka je i současná Česká televize. Ten nový zpravodajský „stroj“ se zatím zabíhá a je třeba ho lépe promazat, nikoli podmazat. I teď se občas chybička vloudí a k úplné dokonalosti je stále ještě daleko.

Přesto musím konstatovat jisté zlepšení v personálním obsazení. Jak jsem před mnoha měsíci navrhoval (tehdy ovšem marně), z televizních obrazovek zmizeli někteří „zakuklení“ Slováci, kteří sice hovořili plynně česky, ale svůj slovenský původ a hlavně probabišovský akcent nedokázali skrýt.

Ubylo také pravidelně zvaných probabišovských redaktorů z Českého rozhlasu (Kubičko), údajných komentátorů (čeho?), i některých novinářů z Babišovy mediální divize Agrofertu: přidrzlým a nazrzlým šéfredaktorem Pleslem počínaje a některými odpudivými figurkami (Kamberský, Macháček, Zvěřina), na které se nedá dívat ani je poslouchat, konče. Babiše lituji, že jeho novinářský kompars, za který platí nemalý peníz, tvoří takoví ubožáci.

Přiznám se, že v roce, kdy si připomínáme 30 let od obnovy vydávání (tehdy ještě disidentských) „Lidových novin“, je to konstatování obzvláště smutné. Někteří Babišovi poskoci z Mafry by měli vycházet ven pouze v noci, aby neděsili slušné občany. Je dost na tom, že již šestým rokem straší na Hradě jedna pravěká obluda.

Po mnoha měsících přešlapování na místě do toho vedení ČT přece jen „řízlo“. A podařilo se. Do televize jako by někdo napumpoval novou krev. Ožila, její zpravodajství je pestřejší, zajímavější a lidštější. Velkou posilou zpravodajského týmu se stal bývalý reportér v USA M. Řezníček, který byl už ve svém předchozím působišti velice zdatným novinářským profesionálem.

Ostatně – těch má ČT daleko víc. V prvé řadě jsou to J. Železný a M. Augustová, kterou většina z nás, starších televizních diváků, má spojenou s volbami a s jejím skvělým „průvodcovstvím“ po volebních výsledcích z tzv. virtuálního studia. Změny k lepšímu se odehrály i v moderování pořadu „Interview“, konkrétně u Z. Tvarůžkové. Naproti tomu výkony S. Witowské či D. Písařovicové jsou poznamenány určitou počáteční nervozitou, plynoucí ze změny „formátu“.

Co je třeba ocenit ze všeho nejvíce, je fakt, že někteří z těchto televizních profesionálů (na rozdíl od multimoderátora a „samožera“ J. Soukupa) se nestydí projevit ve své obyčejné, lidské podstatě – bez pomyslných líčidel a společenské přetvářky.

V této souvislosti musím opět jmenovat J. Železného, který udělal od svých rozhlasových a zejména televizních začátků, např. ve sportovním reportování na NOVĚ, až k dnešnímu špičkovému moderování hlavních zpravodajských pořadů ČT, obrovský pokrok. Přirovnal bych to obrazně k misi N. Armstronga na Měsíc.

Jistěže ani dnes není ve vysílání ČT všechno na jedničku s hvězdičkou, ale je to dobré a má to tendenci ke zlepšování. (Taková lepší televize v babišovském lepším „Česku“.) Vedle drobných řečnických škobrtnutí občas dochází i k úsměvným chvilkám.

Jednu z nich jsme nedávno zažili, když si M. Augustová pozvala do večerních „Událostí, komentářů“ poslance M. Ferjenčíka. Nechala se „maminkovsky“ unést a dotyčného mladého muže oslovila křestním jménem. Někteří politici, ale i novinářští kolegové okamžitě proti Augustové vystartovali, co že si to dovolila. Kdyby nebylo horších věcí na tomto světě, že ano?! Konec konců – proč by nemohla, když je o jednu generaci starší a onen poslanec by klidně mohl být jejím synem?

Je to jedna z mnoha lapálií, které se v okurkové sezóně dnes u nás řeší (spolu s králičími bobky z diplomové práce T. Malé), i když by bylo třeba principiálně vyřešit například postavení trestně stíhaného premiéra. Zkrátka: Jde o typický zástupný problém, aby bylo o čem mluvit, když se o Babišovi raději cudně mlčí.

A mlčet se musí, protože jistý domýšlivý předseda jedné politické strany, který nebyl schopen ani dokončit vysokou školu, si momentálně plní svůj dětský sen: být aspoň na pár měsíců vicepremiérem a „dvojministrem“ ve vládě dotačního podvodníka a agenta StB. Komu se něco takového poštěstí? Bohužel si nejsem jistý tím, že právě takovýmto politickým angažmá vstoupí dotyčný politik do naší historie. A pokud ano, spíše jako odstrašující příklad toho, jak se politika dělat nemá.

Musím se přiznat, že „uřeknutí“ M. Augustové mi v tu chvíli připadlo jako pohádková „živá voda“ ve stále houstnoucí politické kaši, kterou nám tady někteří „kuchaři“ z Poslanecké sněmovny uvařili. Jíst se to nedá a vyhodit to je taky škoda, jak by poznamenala leckterá hospodyňka.

─────

Naši politici v těchto dnech odpočívají na dovolené. Také Babiš se snaží dostát svým premiérským povinnostem, a proto přiletěl zpátky do Prahy, aby mohl být přítomen pietnímu převozu našich vojáků z Afghánistánu do vlasti, kde budou pohřbeni. Je to zatím první úspěšná zkouška, kterou náš slovenský premiér v „Česku“ absolvoval. Dosud všechno jen zpackal a choval se nikoli jako státník, ale jako politik-amatér.

Jeden čtenář na internetu nedávno glosoval pozvolnou změnu v „poblouznění“ jisté skupiny českých voličů Babišem takto: „Na Babiše už kadí i Bílý tesák.“ Měl na mysli toho psa od spisovatele J. Londona, ale klidně bychom si místo něho mohli představit některé jiné zvíře z pražské ZOO. Nebo i našeho redakčního kamaráda – klokana Vendelína.

Dostavil se efekt, který dříve nebo později přijít musel. V lidské společnosti je to zařízeno tak, že nikdo natrvalo nezůstane na výsluní. Moderní společnost se chová jinak než tradicemi a náboženskými zvyky svázaná kmenová společenství. Inu, ani ten Babišův strom do nebe nevyroste, i když ti, kteří ho poctivě několik let zalévali, by si přáli něco jiného.

Neodpustím si jednu „kousavou“ poznámku, která souvisí s měnícími se politickými náladami v naší společnosti. „Čechy patří Čechům a Slovensko zase Slovákům.“ Je to takové hezké, národovecké, a mohlo by se to líbit i členům SPD či některým politicky nevyhraněným poslancům ANO 2011 („Svědkům Babišovým“).

Jen nevím, zda u babišovců nenarazím na nepochopení, když ten jejich guru ze Slovenska chce mermomocí dělat premiéra v „Česku“, tedy v sousedním státě. Logiku to nemá a někdo by mu to měl už konečně vysvětlit. A ten někdo by měl mít IQ vyšší než 80, což bude u poloviny současné Poslanecké sněmovny asi velký problém.

A jak to všechno souvisí? K mému velkému překvapení totiž „váhavý střelec“ A. Gerloch, známý ústavní právník, který se ne a ne rozhodnout, jak se postavit k otázce trestně stíhaného premiéra (u T. Malé mu to problémy nedělalo), přišel s návrhem skoro jako z dílny SPD: aby se do ústavy vložil dodatek o tom, že „Česko je zemí českého národa“.

Fajn. Tak proč je českým premiérem Slovák a proč se za práva českého národa nejvíc bijí Japonec Okamura a prokremelský kolaborant Zeman? To mi hlava nebere a čekám, že mi to někdo objasní. Nevím, zda se u nás najde takový génius, který to „rozklíčuje“. Nikdo takový zatím na obzoru není.

─────

Vraťme se však od Bílého tesáka (klokan Vendelín ho naším prostřednictvím pozdravuje do Ameriky) zpátky k České televizi!

Uznávám, že dělat moderátora některým politikům není zrovna lehký chlebíček. Včera (8. 8. 2018) nám to názorně předvedl zrovna J. Železný, který si ke „zpovědi“ pozval předsedu Poslanecké sněmovny ‒ R. Vondráčka. Ten namísto toho, aby hovořil o zabitých českých vojácích, jejichž mrtvá těla byla přivezena z Afghánistánu na Ruzyňské letiště, raději zavzpomínal za svou nedávnou návštěvu v USA.

Chápu, že některým venkovanům, kteří se nedopatřením dostali do vysoké ústavní funkce a pak z titulu této funkce obdrželi pozvání do USA, teprve tam dochází, jak hodně zaostáváme v úctě k padlým válečným hrdinům za americkou „kolébkou demokracie“. A nejen v tom.

Tomuto nekritickému obdivovateli A. Babiše to bude jistě „šrotovat“ v hlavě mnoho měsíců. Snad si aspoň uvědomí, že s Babišem budeme dohánět Ameriku stejně dlouho, jako jsme za vlády komunistů „doháněli a předháněli“ kapitalistický Západ, až jsme ho nikdy nedohnali. Inu, když je někdo trouba, génius z něho nikdy nebude.

Při tom moderování jsem si uvědomil, jak se J. Železný asi musí přemáhat, aby to tam s takovými politiky, jako je právní nedouk Vondráček, vydržel a neřekl jim něco od plic. Ostatně předseda PS před časem taky prohlašoval něco o tom (podobně jako T. Malá), že by nebylo vhodné Babiše trestně stíhat, když má být premiérem. Teď o tom raději mlčí. A takoví lidé stojí v čele našeho státu! Hrůza a děs!

─────

Chtěl bych své „laudatio“ zakončit poněkud optimisticky. A záminku mi k tomu zavdal opět J. Železný. Vždycky jsem na něm oceňoval, že i když má slavného televizního tatínka, bývalého ředitele TV NOVA V. Železného, jde důsledně svou vlastní cestou. A dodnes z ní nesešel ani o metr. Na rozdíl od jiných novinářů, kteří ze své cesty nejen sešli, ale i zabloudili – např. do služby k mediálnímu magnátovi Babišovi. Asi jim vůbec nedochází, že je to nepoctivé a nemravné. Ostatně – na morálku se dnes moc nehraje, že ano?

A nemohu nezmínit ani to, že J. Železný, letos již 45letý, nikdy, až do dnešního dne (9. 8. 2018), nekoketoval s bulvárem ani nezavdával záminky k tomu, aby se bulvární tisk o něho musel zajímat. Pod slupkou zdánlivé politické korektnosti (raději se tomuto pojmu vyhnu, protože bych nerad nahrával klausovsko-jaklovským kritikům čehokoliv) nepřestal být člověkem z masa a kostí, což se projevilo zejména v poslední době, kdy mu zemřela maminka.

A nejen to. Rozhodl se porušit všechna dosud uložená tabu a sám se odhodlal k otevřené zpovědi pro Magazín DNES (9. 8. 2018). Díky tomu víme, že i v ČT pracují novináři, kteří mají obyčejné lidské problémy a nestydí se o nich otevřeně promluvit.

─────

Také naše země má problémů víc než dost, ale její občané se je bojí řešit. Tím největším problémem, vlastně velice milou povinností, v roce 2018 by měly být důstojné oslavy 100. výročí vzniku Československa. Namísto toho naši politici přešlapují na místě a bojí se přiznat, že s Babišem nám líp není a že nastal čas na změnu.

Potřebujeme politika důstojného a kompetentního, který bude naši zemi lépe reprezentovat než tento slovenský imigrant. Pošleme ho domů, na Slovensko, a najděme si někoho lepšího! K řízení státu máme svých lidí dost. Slováky k tomu nepotřebujeme. Ani ty, kteří slibují, že nám bude líp. Babiš na to měl čtyři a půl roku a nezařídil NIC. Je to jen další „obchodník s deštěm“.

Andy, vrať se zpátky na Slovensko! My Tě tady nechceme!  A „kobliháře“ si můžeš vzít s sebou – jako levnou pracovní sílu namísto Mongolců, Filipínců či Ukrajinců. Na Slovensku Ti bude líp a nám bez Tebe taky!

9. 8. 2018

‒ RJ ‒