Svobodné noviny na internetu

Dnešní hlubokou politickou krizi jsme si zavinili sami!

„Za sto let možná děti našich dětí / svým dětem budou teskně vyprávěti / o šedém ránu čtrnáctého září, / navěky označeném v kalendáři. // To kalné ráno, to si pamatuj, / mé dítě.“ Těmito verši začíná báseň J. Seiferta: Osm dní. Byla věnována úmrtí prezidenta Osvoboditele ‒ T. G. Masaryka. Od Masarykovy smrti letos na podzim (14. 9.) uplyne 81 roků.

Jsou dny v dějinách národa, které bychom si měli pamatovat. U masarykovského výročí je to o to snadnější, že týž den, kdy Masaryk-otec zemřel, se v r. 1886 narodil jeho syn Jan Masaryk, pozdější ministr zahraničí, který tragicky zahynul dne 10. 3. 1948. Také tento den byl symbolický: stal se „pohřbem“ poválečné československé demokracie.

Symbolika některých dnů je zřejmá a není radno pokoušet osud. Numerologové by nám jistě potvrdili, že provokovat a zahrávat si se symbolikou některých historických dnů se nevyplácí. Když něco začneme ve „špatný“ den, obvykle to špatně skončí.

Těch „symbolických“ dnů je mnoho. Uvedu alespoň některé z nich: 15. 3. 1939 (okupace zbytku Československa nacisty), 21. 6. 1621 (poprava 27 účastníků stavovského povstání na Staroměstském náměstí), 4. 8. 1306 (vyvraždění Přemyslovců), 21. 8. 1968 (okupace ČSSR armádami Varšavské smlouvy), 26. 8. 1278 (smrt Přemysla Otakara II. na Moravském poli), 29. 9. 1938 (Mnichovská konference) atd.

─────

Po desítkách let komunistického „bezčasí“, kdy jeden den byl jako druhý a kdy zmizely politické osobnosti, jež nahradily poslušné loutky Moskvy, si jen obtížně zvykáme na to, že se vracíme do standardních poměrů. Demokracie stále ještě funguje tak, jak má. K určitému napřímení a narovnání páteře alespoň u části občanů došlo. Ti ostatní, kteří to nestihli nebo se to nenaučili, už se zase raději hrbí – ze zvyku. Člověk nikdy neví, co ho čeká.

Kdo je zvyklý jen poslouchat a nemít vlastní názor, tomu je vlastně jedno, jaký „dobroděj“ mu vládne. Navzdory všelijakým špatně maskovaným autoritářům a zaprodancům Kremlu to stále ještě dost velká část společnosti nehodlá vzdát a chce naši polistopadovou svobodu a demokracii uhájit – proti všem Zemanům, Babišům i Okamurům.

Za pár měsíců si opět budeme připomínat zatím poslední historický mezník našich novodobých dějin – Listopad 1989. Události, které znamenaly zásadní společenskou a politickou změnu nejméně pro dvě žijící generace našich občanů: střední a tu starší. Mezitím se narodila a dospěla ještě jedna generace, která už s komunistickým dědictvím naštěstí nemá nic společného. Na jednu stranu je to dobře, avšak na stranu druhou jsou tito jedinci ve velké nevýhodě. Proč? Může se jim docela dobře stát, že je různí demagogové a manipulátoři s naší historií budou chtít svést na scestí.

Říkáte, ať nestraším? Ani náhodou! Jen varuji, protože si umím představit, jak by to s nezkušenou mladou generací asi dopadlo. Stačí se podívat na mladé členky dnešní KSČM nebo na mladé poslance mnoha dnešních parlamentních stran, např. Pirátů. Ti buď z nevědomosti, nebo z hlouposti povídají něco o zrušení NATO nebo navštěvují ruskou ambasádu v Praze, aby si s tamními soudruhy (dnes stoupenci Putina, nikoli Zjuganova) připomněli „Den vítězství nad fašismem“.

Tak tomu sovětští soudruzi od Stalinových časů dodnes říkají a úmyslně dělají rovnítko mezi fašismem a nacismem. Nemám totiž iluze o tom, že všichni naši občané o tomto rozdílu vědí. Stalin (ještě za války) úmyslně ztotožňoval fašismus a nacismus, aby zamaskoval, že německý nacionální socialismus (= nacismus) je vlastně totéž co stalinský komunismus (mylně označovaný jako socialismus).

Podobně jako v roce 1989, také my se dnes nacházíme na historické křižovatce. Vlastně celý letošní „osmičkový“ rok je jedna velké „dějinná křižovatka“. Má to jednu nepopiratelnou výhodu: můžeme si ujasnit, že tomu tak doopravdy je. Začínají to chápat už i ti „kliďasové“, kteří to ještě v lednu 2018, při jmenování první Babišovy vlády a po Zemanově vítězství v prezidentských volbách, odmítali brát na vědomí.

Máme nejslabší vládu od Listopadu 1989 a prezidenta republiky, který už nemůže vyjet za hranice státu k nejbližším sousedům, aby z toho nebyla další mezinárodní ostuda. To jsme to dopracovali! Dobře nám tak, když si volíme takové atrapy – místo důstojných osobností, které na svou funkci mají a nemusejí se před veřejností schovávat v Lánech či v Průhonicích!

●●●

Facka JUDr. M. Horákové a dalším politickým vězňům

Je středa 27. června 2018. Prezident republiky M. Zeman si zvolil tento den, aby mohl jmenovat druhou Babišovu vládu. Tu, v níž bude dělat trestně stíhanému oligarchovi ze Slovenska (je to totéž, jako by nám vládl někdo z Pobřeží slonoviny) koaliční „fíkový list“ Hamáčkova politicky impotentní ČSSD za podpory („zpoza buku“) někdejších Babišových soukmenovců z KSČM.

Jsou to v naprosté většině bývalí členové totalitní, předlistopadové KSČ, strany „zločinné“ a „zavrženíhodné“, jak se praví v zákoně č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu. Uvádím to pro úplnost, aby nedošlo ke zbytečnému nedorozumění (KSČ = KSČM).

Ke jmenování Babišovy „koaliční“ vlády ANO 2011 a ČSSD (s tolerancí KSČM – ve skutečnosti je tato strana plnohodnotným koaličním partnerem) došlo nejen ve výroční den popravy národně socialistické političky JUDr. Milady Horákové (27. 6. 1950), ale rovněž v den 70. výročí tzv. slučovacího sjezdu (27. 6. 1948), na němž byla Čs. sociální demokracie „spolknuta“ tehdy již dvoumilionovou státostranou – KSČ.

Symbolika tohoto dne (27. 6.) je zřejmá na první pohled a musí ji vidět i člověk politicky zcela „slepý“. To, co je evidentní pro každého běžného občana této země, jenž se o politiku nijak zvlášť nezajímá, dokud nezačne ohrožovat jeho existenční jistoty, zůstává patrně „pod rozlišovací schopností“ novopečeného premiéra A. Babiše. „Zakopaný pes“ nemusí být v zemi jeho původu, ale ve výši jeho IQ. Je-li příliš nízké, žádná medicína to nespraví. Na intelektuální impotenci totiž žádné modré pilulky „Viagra“ nezabírají.

Budu naprosto upřímný. Tentokrát je v tom Babiš nevinně. Je rád, že ho Zeman jmenuje, i když by po prvním neúspěšném pokusu nemusel (a správně ani neměl), a proto je potichu a čeká, co se z toho „vyvrbí“. Tím, kdo tento nevhodný termín vybíral, nebyl Babiš, ale Zeman. Babiš by se mu masochisticky podřídil i v případě, kdy by si „hradní netvor“ usmyslel, že ke jmenování dojde dne 31. února. Že je to nesmysl a že žádný takový den v kalendáři nenajdeme? To nevadí. Zeman si to „kreativně“ zařídí, aby to šlo!

●●●

Špatně skrývaný konflikt: Babiš kontra Zeman

O absurdnosti dění okolo hlavy státu si nikdo z nás (snad s výjimkou hradní party „roztleskávačů“ v čele s J. Ovčáčkem) jakékoli iluze nedělá. Zemanův exhibicionismus a narcismus, stejně jako jeho politická schizofrenie vstoupí do učebnic dějepisu i do příruček pro diplomaty – jako odstrašující příklad toho, jak se politik nesmí nikdy chovat. Zeman si totiž již od začátku svého prvního prezidentského mandátu počíná tak, jako by pro něho žádná pravidla neplatila. Kdepak! Samozřejmě platí – jako pro kohokoliv jiného.

V kterékoli zemi, kde se občané nechovají jako „bačkory“ nebo „želé“, by už dávno prezidentem nebyl. Buď by sám odstoupil, nebo by byl odvolán, případně (u národů, které jsou temperamentnější než čeští Švejkové) by letěl ven z okna – jako defenestrovaní místodržící z roku 1618. A v některé další zemi by se jeho bezvládné tělo houpalo na nejbližším kandelábru nebo by bylo pohozeno někde ve škarpě. Nedělejme si iluze! Možností je velké množství. To jen my se tváříme, že je všechno v pořádku, i když dobře víme, že tomu tak není.

Nově jmenovaný premiér, třebaže nemá politické, odborné ani osobnostní předpoklady pro výkon své funkce, dělá na první pohled zcela nelogické kroky. Na jedné straně přivádí do vlády historicky nejvyšší počet žen (4), na straně druhé souhlasí s tím, aby byla jeho vláda jmenována v den, na který jsou mnozí občané mimořádně citliví.(Prý jiný termín nebyl k dispozici. Povídali, že mu hráli!)

Je to totiž facka všem obětem komunistického režimu, ale i všem slušným občanům (nikoli „Slušným lidem“ z Brna!), především však potencionálním Babišovým voličkám. Po tomto extempore ho už volit nebudou. Proč? Protože ženy jsou obzvláště citlivé na to, když se někdo chová takto arogantně a nelidsky – vůči jiné ženě. (Je lhostejné, zda se jmenuje Horáková, nebo Nováková.)

Tím vším Babiš prokazuje nejen to, že má velmi nízké IQ, ale i malé sebevědomí. To se nedá zakrýt siláckými výkřiky do mikrofonu v Poslanecké sněmovně. Skutečně silná osobnost se nechová jako ustrašený králíček. (Stranou ponechávám různá trefná přirovnání občanů z internetu o tom, že Bureš je „ušišlaný, ušatý zm*d ze Slovenska“ apod.) Tím, že Babiš neustále lavíruje a podřizuje se vůli prezidenta republiky, opakovaně jen potvrzuje, že je pouhým politickým outsiderem a chaotem, člověkem, jenž jedná bez potřebného rozmyslu, a tudíž politicky chybně a lidsky špatně.

To není zrovna ta nejlepší vizitka pro někoho, kdo by chtěl vrátit „Česko“ do časů První republiky (1918-1938). Já bych se tam vrátit nechtěl. Život úplně obyčejného, neprivilegovaného člověka v té době žádná idyla nebyla. A pokud si to Babiš myslí, opět jen prokazuje, že o historii společného státu Čechů a Slováků neví vůbec nic, nebo jen žalostně málo. Kdyby to věděl, vybral by si raději období vlády Marie Terezie nebo Josefa II. Mezery v Babišově „exkluzivním“ vzdělání, které údajně nabyl ve Švýcarsku, jsou obrovské.

I dnes by měl Babiš u nás doma problém odmaturovat, natož absolvovat vysokou školu (nanejvýš brněnskou „hnojárnu“, kde studovala T. Malá). Vzhledem k jeho věku (64 let) se s tím už nic dělat nedá. Podobné je to i s jeho husákovskou „českoslovenštinou“. Ani tady k žádnému pokroku nedošlo, třebaže měl na doučování učitelku češtiny. Zkrátka: starého psa novým kouskům nenaučíš.

●●●

Vláda oligarchy, bolševiků a podržtašek?

V den, kdy Poslanecká sněmovna PČR měla hlasovat o vyslovení důvěry nové vládě (11. 7. 2018), se v centru Prahy sešla dvě shromáždění. To první se uskutečnilo na Václavském náměstí, kde se od začátku letošního roku konalo ji několik protestních akcí. Zemanova vědomá politická provokace (= jmenování vlády v čele s předlistopadovým členem KSČ a agentem StB ve výroční den popravy M. Horákové) vyhnala na Václavák stovky protestujících občanů s improvizovanými transparenty. Podle odhadů se tu sešlo několik set lidí se svíčkami a lampiony, na nichž byla jména 248 osob popravených komunistickým režimem za politické názory.

Tato akce si zaslouží pochvalu právě kvůli připomenutí oněch obětí komunistického teroru z let 1948-1989. Nejvíce se popravovalo v období let 1948-1960,a to za prezidentů K. Gottwalda a A. Zápotockého. Za vlády A. Novotného, L. Svobody a G. Husáka to bylo již jen několik jednotlivců. Slovenský kolaborant a vlastizrádce G. Husák, sám bývalý politický vězeň z let 1950-1960, si byl dobře vědom nezákonnosti těchto rozsudků a snažil se je proto minimalizovat. Toto konstatování nic nemění na faktu, že to byl bezcharakterní komunistický zločinec a zaprodanec Moskvy.

Zač protestní akci na Václavském náměstí v Praze pochválit nelze, byla účast některých přítomných, veřejně známých osob, jež se zjevně probudily ze „zimního spánku“ a z dlouhotrvající politické letargie. Pět roků od smrti svého manžela na toto shromáždění zavítala také bývalá „první dáma“ – D. Havlová. Asi i jí konečně došlo, že svoboda a demokracie mohou být doopravdy v této zemi ohroženy.

Z podobného politického „spánku“ se probudili i někteří další havlisté („sluníčkáři“), např. „sarajevský atentátník“ J. Ruml či novinářka P. Procházková. Zřejmě také tito lidé začali trpět politickou schizofrenií – podobně jako M. Zeman a A. Babiš. Např. P. Procházková na jedné straně „protestuje“ na Václaváku proti mocenskému duu Zeman-Babiš, na straně druhé zveřejňuje své články v Babišových „Lidových novinách“. Pokud jí tento rozpor není jasný, měla by o pomoc pořádat odborníky na psychiatrii v Bohnicích.

Naproti tomu druhá demonstrace dne 11. 7. 2018 si zaslouží plný respekt a uznání. Probíhala několik hodin na Malostranském náměstí a ve večerních hodinách, kdy se schylovalo k samotnému hlasování, se přesunula přímo před budovu Poslanecké sněmovny (PS). Ještě před hlasováním se mezi přítomné vypravil (samozřejmě s ochrankou) i premiér A. Babiš, ale přivítaly ho nikoli ovace, nýbrž létající PET lahve. V jiné zemi by ho lidé „vítali“ baseballovými pálkami. Může být rád, že Češi („Čehúni“) mají takovou „holubičí“ povahu. Jinde by už tekla krev a „havrani“ by měli plné ruce práce.

Zatímco poslanci M. Kalousek (TOP 09) a O. Benešík (KDU-ČSL) ujišťovali do mikrofonu přítomné poslance o tom, že oni „Babiše neporodili“ (dokonce ani císařským řezem), a před vchodem do Poslanecké sněmovny se odehrála ona scénka s rozhněvanými občany, neváhal jim jiný lidovec, proslavený svou „kluzkou“ povahou, P. Bělobrádek (tak rád by byl s Babišem ve vládě, ale on ho nechce!), vyjít mezi lid a napomínat jej ve stylu: „Házet na premiéra se nesluší, to slušní lidé nedělají.“ K tomu jen doplním: Ve slušné společnosti se bývalí komunisté a agenti StB nedomáhají funkce předsedy vlády!

P. Bělobrádek, jako již mnohokrát, prokázal nejen svou křivou povahu, ale i nedostatek politického rozhledu, a tudíž chybějící předpoklady k tomu, aby mohl i nadále vést KDU-ČSL. „Poseroutkové“ ještě nikdy žádnou zásadní politickou bitvu nevyhráli. Ani nemohli. Bělobrádek zavedl svou stranu do slepé uličky, z níž už není cesty ven.

─────

Také demonstranti z Malostranského náměstí se vybavili transparenty, ale daleko účinnější bylo jejich skandování různých hesel. Jejich důrazný tlak na poslance v době hlasování sice nemohl výsledek nijak podstatně ovlivnit, protože politické dohody byly jasné, ale demonstranti poskytli našim zákonodárcům onu potřebnou „zpětnou vazbu“. Příště již budou vědět, že zahrávat si s „ulicí“ není žádná legrace.

Nejsme totiž daleko od okamžiku, kdy při podobných akcích poteče krev. Politici by si toho měli být vědomi a neměli by zbytečně občany provokovat. Až nespokojený dav vtrhne do Sněmovny a pár poslanců poletí oknem ven, budeme tu mít další pražskou defenestraci. Nevylučuji, že za pár měsíců k něčemu takovému nedojde. Naštvanost mezi lidmi je veliká…

Za pozornost stojí nápisy na některých transparentech. Například Piráti vyvěsili z okna poslanecké kanceláře (směrem na Malostranské náměstí) transparent s tímto sdělením: „Ne vládě oligarchy, bolševiků a podržtašek.“ (Autoři zřejmě označují za „podržtašky“ členy ČSSD. Přesnější by bylo je hledat přímo v řadách ANO 2011. Tím největším a osvědčeným „podržtaškou“ je R. Vondráček, politik na každé použití.)

A další nápisy z transparentů: „Jenom zmar tu po vás zbyde, vy… pohnojený pesticide.“ (Je to zjevná narážka na „řepkobarona“ Babiše.) „Stop vládě komoušů a StBáků.“ „Strašidla patří do pohádek, ne na hrad.“ (To je zase pozdrav pro „Mýlu Ovara“.) „Z bonzáka premiérem.“ (Tak tomu se říká „kariéra“! Komu z nás se to podaří?) „Podkarpatský Alibaba a jeho »vláda odborníků«.“

●●●

Kterak hloupý Honza ke štěstí přišel…

Pokud by vám tento mezititulek připomněl jednu z pohádek B. Němcové, nebudete daleko od pravdy. Ano, „socani“ se po řečnickém maratonu opozice před hlasováním o důvěře i po hlasování samotném museli cítit jako v ráji.

Předseda ČSSD J. Hamáček se blazeovaně usmíval a špital si pořád cosi s Babišem i s jeho „podržtaškami“ v lavici pro členy vlády, že neměl ani čas sledovat, o čem se u řečnického pultíku PS hovoří. Vlastně to bylo jedno. Všemi pohyby svého sádelnatého těla i výrazem svého obličeje dával najevo, že už je ruka v rukávu. A „anonisté“ úsměvy vděčně opětovali a do svého okolí vysílali jasnou zprávu: „Honza je už náš!“

A tak se i stalo. Hamáček vlezl do Babišem nastrojené ohlávky (či oprátky?) podruhé a dobrovolně. Líp by to nezařídil ani Kecal z „Prodané nevěsty“ od B. Smetany.

─────

A že je to s Hamáčkem ještě horší, než očekávali i ti největší pesimisté, prokázal tento odchovanec stranických sekretariátů ČSSD hned po „slučovacím sjezdu“ z 11. 7. 2018. Již tři dny po této trapné „hlasovačce“ v Poslanecké sněmovně se nechal slyšet: „S Babišem se mi zatím spolupracuje dobře.“ (Novinky.cz, 14. 7. 2018, 6:00) Co jiného taky mohl říci, že ano? Jisté je jedno: Babiš i Hamáček se ocitli v pasti, z níž se jen těžko budou dostávat. Uvázali si na krk mlýnský kámen, který je spolehlivě stáhne ke dnu. Brzy tam budou – oba dva.

Jako typický „hloupý Honza“ říká Hamáček jednu pitomost za druhou. Buď je doopravdy tak hloupý a omezený, že nevidí to, co je zřejmé úplně každému, nebo kvůli zachování „image“ potřebuje, aby to tak navenek vypadalo. Ono je to vlastně jedno, protože nepoučitelní hlupáci Hamáčkova typu v dějinách končili vždy po zásluze stejně – na politickém smetišti.

Legendární český herec a komik J. Werich kdysi prohlásil něco v tom smyslu, že „mladý vůl“ má ještě šanci, že časem zmoudří, kdežto „starý vůl“ musel být volem již v mládí. Jak je tomu s Hamáčkem, to je podle Werichových slov vcelku jasné: pomoci už mu není a „volem“ zřejmě zůstane až do smrti. Kdyby šel na porážku předčasně, ještě by se z toho dal „vytřískat“ nějaký politický kapitál. Zůstane-li ve funkci i nadále, vstoupí do dějin jako Babišova „onuce“ nebo jako použitý „hadr na podlahu“.

Na rozdíl od Z. Fierlingera, který byl bezprecedentním křivákem s prvorepublikovou noblesou, J. Hamáček, tím méně Zemanův „přicmrndálek“ J. Zimola, nebudou svým novým politickým „protektorem“, A. Babišem, drženi u koryt déle, než bude nezbytně nutné.

Zatímco Fierlinger, Jankovcová, Erban a další „socanští“ kolaboranti s KSČ se pohybovali ve vysokých funkcích ještě v 70. letech 20. století, tedy po dobu tří desetiletí od tzv. slučovacího sjezdu, bude „registrované partnerství“ Hamáčka, Zimoly a Babiše (v zádech s Filipem a Zemanem) jen krátkou epizodou: po několika měsících skončí. Pak budou následovat předčasné volby. Zřejmě již na jaře 2019.

Rovněž délku trvání druhé Babišovy vlády lze odhadovat na pouhých pár měsíců. Prvním vážným problémem, zatěžkávací zkouškou této vlády, bude hlasování o státním rozpočtu na rok 2019. Toto hlasování, při němž bude nutná ústavní většina všech poslanců (bez ohledu na politickou příslušnost), může Babišův kabinet položit na lopatky. „Prognostik“ M. Zeman vsadil v případě A. Babiše na špatného dostihového koně. Babiš je jen dýchavičná kobyla („bílá“), která do předpokládaného cíle nedoběhne. Do Silvestra se dozvíme, kdy se budou konat nové parlamentní volby.

To, že hlasování klubu ČSSD předcházelo bouřlivé jednání, vypátral web „TN.cz“ dne 14. 7. 2018. Zpočátku prý „rebelovali“ proti konkubinátu s Babišem tito poslanci: R. Onderka, P. Dolínek a R. Sklenák. Nakonec i oni „srazili kufry“ a vládu podpořili. Hamáček prý na jednání poslaneckého klubu pohrozil tím, že z funkce odejde. V tom svém těšení se na vládní „pašalík“ u Babiše zapomněl na to, že brzy stejně odejde – s velkou ostudou. Za vynucený odchod B. Sobotky se „socani“ svému bývalému předsedovi ještě rádi omluví…

●●●

Snaživci z ČSSD již „brigádničí“ při výstavbě Babišovy „Potěmkinovy vesnice“

„Teď, když máme, co jsme chtěli…“ To si kdysi, po Únoru 1948, zpívali českoslovenští komunisté, když s krumpáči a lopatami nastupovali na první dobrovolné brigády při budování komunistických „světlých zítřků“. [Slova pocházejí z písně „Budujeme“ od skladatele V. Dobiáše a básníka F. Halase.]

Dnes, po 70 letech od tohoto dějinného mezníku, se tentýž refrén budovatelské písně ozývá z úst „socanských“ předáků z „brigády kapitalistické práce“ holdingu Agrofert. Nejhlasitěji jsou slyšet hlasy soudruhů Hamáčka a Zimoly, jakož i jejich „spolupracovníků“ (samozřejmě: tajných) Babiše a Filipa.

Bývalá politická strana českého a československého dělnictva prošla v posledních měsících zásadním přerodem. Zdá se, že po „slučovacím sjezdu“ z 11. 7. 2018 není nic nemožné. Po hlasování o důvěře pro Babišovu „koaliční“ vládu (ANO 2011, ČSSD a KSČM) se J. Hamáček v roli předsedy ČSSD stal Z. Fierlingerem číslo 2 naší politiky. Také on „fušoval“ do zahraniční politiky (jako nyní na „vedlejšák“ Hamáček), dokonce byl dlouhá léta kariérním diplomatem, naposledy ve Stalinově SSSR.

Při nedostatečném vzdělání dnešního předsedy „socanů“ si totiž nejsem jist tím, zda to vůbec ví. Od dob B. Sobotky, který měl ve škole dějepis jako koníčka, se to v této straně se znalostmi historie povážlivě zhoršilo. Nedivme se! Za Babišova vládnutí/nevládnutí se všechno zhoršuje – včetně zadlužení státu.

Vzdělanostní úroveň osob (o osobnostech nemůže být řeč), které se derou do nejvyšších pater politiky, je tristní. Ty tam jsou časy, kdy Poslaneckou sněmovnu (PS) řídil bývalý traktorista z JZD s legitimací ČSSD! Abych mu nekřivdil: ani M. Štěch, předseda Senátu ČR, nemá vysokou školu. Aspoň nemusel psát žádnou diplomku. Kdoví, co by na něho naši investigativní novináři „vyšťourali“?

Také ve vládě jsme už v minulosti měli nejednoho „exota“, například učitelku z mateřské školy, která během několika týdnů dokázala zcela rozvrátit resort kultury. Nejhůře na tom bývalo tradičně školství, kde se vystřídalo několik neosobností, které tomuto resortu nerozuměly. Byli to buď ekonomové nebo právníci, či jen tak obyčejní kariéristé, kteří šli náhodou kolem, když se sestavovala vláda.

Za těch 28 let tam byli jediní dva kompetentní lidé, skuteční učitelé: P. Vopěnka a E. Zeman. Zcela tragické bylo působení poslední ministryně – „právničky na baterky“ K. Valachové, která má stále (již jako obyčejná poslankyně) potřebu do školství „kecat“. Jako by nestačilo, že „pohnojila“ všechno, co se dalo.

Dnes už se hraje úplně jiná „liga“, jak by po mistrovství světa v Moskvě řekl nejeden fanoušek fotbalu. V kurzu přestali být absolventi z plzeňských práv (včetně jejich „profesorů“, např. H. Válkové z Babišovy politické divize Agrofertu), nýbrž znalci králíků z brněnské „hnojárny“.

Na své vyzvednutí do nejvyšších pater politiky čeká i nedoceněný „ušatý traktorista“ či jeden prokurátor z Ištvanovy olomoucké „úderky“ („co trestní stíhání, to úder pěstí dělnické třídy“). Dokonce i ta „nadějná“ L. Bradáčová, která svého času dostala „do tepláků“ D. Ratha, ztrácí potřebný „tah na branku“. (Babišovo trestní stíhání se stále vleče a jaksi „zamrzlo“ – cestou přes severní pól.)

Zkrátka: Nejsou lidi, protože Panevropská vysoká škola v Bratislavě ani její „kolegyně“ ze Sládkovičova nestačí vyprodukovat dostatek spolehlivých „kádrů“. Jak říkával soudruh V. I. Lenin: „Kádry rozhodují vše!“ A to platí i dnes. Proto musí v české politice dál přesluhovat „chemik“ M. Kalousek, „právník“ z Plzně M. Benda či jiný „právník na baterky“ z Masarykovy univerzity – R. Vondráček. A to se raději ani nezmiňuji o T. Okamurovi, známém českém vlastenci z Japonska, který žádnou „vejšku“ nemá.

Někdo by řekl: Ta ostuda! Já naopak tvrdím toto: Dnes je v módě nemít vysokou školu. Aspoň vám nehrozí, že vás bude někdo skandalizovat kvůli tzv. plagiátorství. Z nevýhody se rázem stává přednost. To je ta naše „babišovská“ dialektika, soudruzi, pojatá „tvůrčím způsobem“ à la Zeman. Jak prosté!

●●●

Demonstranti prý vykřikovali: „Babiše pověsit!“

O tom, že průběh schůze PS, na níž nakonec došlo k hlasování o důvěře pro Babišovu vládu, byl dramatický, netřeba pochybovat. Poté, kdy se demonstranti přesunuli z Malostranského náměstí přímo před budovu Sněmovny, bylo jasné, že ANO 2011 bude muset nějak na protesty reagovat. Byla to totiž také „akce nespokojených občanů“ (= ANO 2011 – Akce nespokojených občanů). Jak se ty priority během posledních let dokonale zpřeházely, že ano?!

Na naléhání některých poslanců, zejména M. Kalouska, se nakonec předseda ANO 2011 A. Babiš přece jen rozhodl vyjít před Sněmovnu mezi „lid“ (= lidi, jak často používá toto označení na Facebooku). Tam prý na něho začali demonstranti křičet a házet po něm PET lahve. Podle tvrzení poslance S. Berkovce (ANO 2011) údajně vykřikovali: „Babiše pověsit!“

Napsal jsem to již mnohokrát: Babišova politická hvězda dosažením premiérského postu dosáhla vrcholu. Teď už bude jenom padat dolů. A na konci tohoto pádu nelze vyloučit vůbec nic. Při troše fantazie ani tu šibenici či kandelábr, uzná-li „lid“, že dotyčný politik tuto zemi nevedl dobře.

To je riziko každého člověka, který se rozhodne pokoušet štěstí v politice. Politika je především službou občanům – a až potom vlastní kapse. (Pro Babiše byl vstup do politiky prostředkem ke zneužívání veřejných peněz k prosperitě jeho firem, což je nejen nemorální, ale navíc trestné.) Před veřejným lynčem ze strany nespokojených občanů nelze uchránit nikoho.

Nemohu nezmínit ještě jednu zvláštnost této schůze PS: Ani jeden z poslanců sekty „Svědkové Babišovi“ se za svého „spasitele“ nepřimlouval. Asi to chtěli mít rychle za sebou. Mluvili výhradně opoziční poslanci, kteří na Babišovi nenechali niť suchou.

●●●

Vláda českého „korporátního fašismu“?

Když skončilo hlasování „po jménech“, bylo vcelku zřejmé, že Babišova vláda důvěru získala. Hlasovalo pro ni 105 poslanců. O čtyři víc, než bylo potřebné minimum.

Tito poslanci dali svůj hlas vládě „korporátního fašismu“ v českém provedení: v čele se slovenským ekonomickým imigrantem A. Babišem, který si vytkl za cíl: bojovat všemi prostředky proti nelegální migraci. On – imigrant. Někdo by mu měl už konečně vysvětlit, jaký je rozdíl mezi významem těchto slov: migrant, imigrant a emigrant. Zdá se, že se zatím ještě neorientuje…

Netřeba se lekat slova „fašismus“, i když se komunisté desítky let snažili strašit naše občany fašismem, neonacismem a revanšismem. Asi to moc nezabíralo. Někteří politici z řad pravice dokonce tvrdí, že lekce z pinochetovského „fašismu“ může být v jistém smyslu dokonce prospěšná.

To, co máme u nás po říjnových volbách, je jen takový český, zatím málo rozvinutý „soft“ fašismus. Ještě se nezavírá do vězení ani se nepopravuje. Pouze na některé hodně hlasité kritiky slovenského oligarchy, kteří překážejí jeho „podnikání“, občas Janečkova Finanční správa „klekne“.

Ani v putinovském Rusku zdejší, začínající fašismus nemá ještě tu očekávanou razanci. Výstřelky ruských xenofobů jsou jen „zahřívacím“ kolem. Ruský prezident V. Putin už couvá – podobně jako Babiš, protože není pevný v kramflecích. Proto ustupuje i v tolik potřebné reformě odchodu občanů do důchodu. Postsovětský „nadčlověk“ Putin se, jak se zdá, novým Hitlerem nestane, třebaže by to mnoha stoupencům „vlády tvrdé ruky“ velmi vyhovovalo.

K nejviditelnějším představitelům českého korporativismu patří tři osoby ve vládě: premiér A. Babiš (s gigantickým střetem zájmů, který v Evropě nemá obdoby), dále ministr zemědělství M. Toman a ministryně průmyslu a obchodu M. Nováková (Slovenka „přeoperovaná“ na Češku).

●●●

Jména pro „tabuli hanby“

Na tuto tabuli patří jména 105 poslanců ze tří politických stran – ANO 2011, ČSSD a KSČM. Dobře si je pamatujme! Tito jedinci totiž jednou skončí na lavici obžalovaných, a bude-li časem obnoven trest smrti, možná také na šibenici. Tímto způsobem v našich tisíciletých dějinách vždy končili zemští škůdci a vlastizrádci. Ti, kteří hlasovali pro Babišovu vládu, se mezi ně zařadili. Zde jsou jejich jména (výsledky hlasování ze dne 11. 7. 2018):

ANO 2011 (pro návrh: 77, nepřihlášen 1 – Jiří Mašek): Adámková Věra, Babiš Andrej, Babišová Andrea, Balaštíková Margita, Bělica Josef, Berkovec Stanislav, Bláha Jiří, Brabec Richard, Brázdil Milan, Brzobohatá Andrea, Bžoch Jaroslav, Červíčková Monika, Dostálová Klára, Dražilová Lenka, Faltýnek Jaroslav, Farhan Kamal, Feranec Milan, Fialová Eva, Fridrich Stanislav, Hájek Josef, Hnilička Milan, Jáč Ivan, Janulík Miloslav, Juchelka Aleš, Juříček Pavel, Kalous Adam, Kasal David, Kohoutek Tomáš, Kolovratník Martin, Kořanová Barbora, Kott Josef, Králíček Robert, Kubíček Roman, Kubík Jan, Kytýr Jaroslav, Malá Taťána, Mališ Přemysl, Matyášová Eva, Maxová Radka, Melková Marcela, Nacher Patrik, Novák Marek, Oborná Monika, Okleštěk Ladislav, Ožanová Zuzana, Pastuchová Jana, Petrtýl František, Plzák Pavel, Pour Milan, Pražák David, Procházková Věra, Pustějovský Pavel, Rais Karel, Ratiborský Michal, Richter Jan, Rutová Miloslava, Růžička Pavel, Řehounek Jan, Sadovský Petr, Schiller Jan, Staněk Pavel, Stropnický Martin, Strýček Jiří, Šlechtová Karla, Špičák Julius, Štolpa David, Ťok Dan, Tureček Karel, Válková Helena, Vildumetzová Jana, Vojtěch Adam, Volný Jan, Vondráček Radek, Vondrák Ivo, Vrána Petr, Vyzula Rostislav, Zlesák Radek;

ČSSD (pro návrh: 14, omluven 1 – Milan Chovanec): Běhounek Jiří, Birke Jan, Dolínek Petr, Foldyna Jaroslav, Gajdůšková Alena, Hamáček Jan, Hanzel Tomáš, Chvojka Jan, Onderka Roman, Sklenák Roman, Staněk Antonín, Valachová Kateřina, Veselý Ondřej, Zaorálek Lubomír;

KSČM (pro návrh: 14, nepřihlášen 1 – Zdeněk Ondráček): Aulická-Jírovcová Hana, Černý Alexander, Dolejš Jiří, Filip Vojtěch, Grebeníček Miroslav, Grospič Stanislav, Koníček Vladimír, Kováčik Pavel, Luzar Leo, Matušovská Květa, Pawlas Daniel, Pojezdný Ivo, Valenta Jiří, Vostrá Miloslava.

28. 8. 2018

PhDr. Rostislav Janošík