Vzpomínka na olympionika – František Růžička
Gymnasta Bedřich Šupčík bude navěky ve sportovních statistikách zapsán jako první olympijský vítěz v dějinách československého sportu. Stalo se tak na OH 1924 na pařížském stadionu Colombes ve šplhu bez přírazu na sedmimetrovém laně. Tehdejší záznam uvádí, že vyjel jako blesk a podle daných pravidel se dotkl zvonku. Na stopkách se zastavil čas na 7,2 sekundy. Předseda Guth-Jarkovský uvedl: „Třicet let jsem usiloval o to, aby naše vlajka zavlála nad stadionem olympijským, aby nám zahráli naši hymnu… Věděl jsem, že jen sokolové toho mohou docílit… Děkuji vám, bratři!“
Tento olympijský vítěz s ocelovými svaly, tehdy šestadvacetiletý, se narodil v říjnu roku 1898 v Trumau u Vídně, kde jeho otec pracoval jako kočí; matka byla vídeňská Češka. Rodiče byli chudí, a protože měli více dětí, poslali Bedřicha do opatrování k tetě do Kvasic u Kroměříže. Po ukončení školy se učil ve Vídni řezníkem. V době války bojoval na rumunské frontě. Po návratu přišel do Sokola Brno I., kde úspěšně působil, získal zaměstnání i byt.
Na OH 1920 v Antverpách družstvo gymnastů neuspělo. Proto se před odjezdem do Paříže v Praze náležitě připravovali. Získali pak celkem 9 medailí. Vedle zlaté Bedřicha Šupčíka ve šplhu ještě čtyři stříbrné a čtyři bronzové (jednu Šupčík za víceboj). Na příštích OH v roce 1928 již pořadatelé šplh vyškrtli. Šupčík zde získal medaili jako člen stříbrného týmu, když na bradlech skončil čtvrtý. S kariérou se rozloučil při mimořádném světovém šampionátu v roce 1931: na kruzích skončil třetí a na bradlech pátý. Skvělá bilance.
Jako vrcholového sportovce jej zradilo zdraví a v roce 1948 prodělal infarkt. Proto se s rodinou odstěhoval do jihočeských Horosedel nedaleko Mirovic (okr. Písek). Po druhém ataku choroby odešel do důchodu. Připomeňme jeho ostudný invalidní důchod ve výši 400 korun. Žádost o pomoc na Státní výbor pro tělovýchovu a sport nebyla vyslyšena. Sokolové se ocitli na indexu nepohodlných pro budovatele nové dělnické tělovýchovy a branných sportů. Aby se uživil, sjednával po okolních obcích pojištění. Někteří starší Mirovičtí na něj ještě pamatují. Vždyť s jeho synem chodili do zdejší školy. Po třetím infarktu zemřel v písecké nemocnici v červenci 1957.
Právě toto výročí si připomněli i občané na místním hřbitově a prostřednictvím ČTK i někteří čtenáři. Dodejme jako potěšitelné, že v mirovické škole se každoročně koná memoriál ve šplhu po laně.
František Růžička, Mirovice
Hrob v Mirovicích
Malba do památníku pro spolužačku od M. Šubčíka jun z roku 1952
