Svobodné noviny na internetu

Dva tucty českých přísloví pro A. Babiše (1. část)

Slovenský imigrant a polistopadový zbohatlík A. Babiš by se rád stal příštím českým premiérem. Protože je to Slovák, nikoli Čech, neví, jak se má správně k Čechům chovat. Proto dělá jednu politickou chybu za druhou a tím si své příští voliče a „poddané“ odrazuje.

Bude-li se řídit lidovou moudrostí, která je zachycena v níže uvedených příslovích, jeho šance na úspěch se výrazně zvýší. A naopak: bude-li dál pokračovat ve vršení svých chyb, dopadne stejně neslavně jako všichni „dobyvatelé“ českého státu před ním: odejde s nepořízenou.

A zde jsou ona přísloví k poučení i zamyšlení:

● Kde se kdo zrodí, tam se i hodí.

● Nespouštěj se silnice pro nejistou pěšinku.

● Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti a člověka po řeči, kroji a chodu (= chůzi).

● Mladý lhář – starý zloděj.

● Lépe něco znáti než mnoho míti.

● Co chceš míti tajného, měj u sebe samého.

● Jazyk nechávej doma a venku uši.

● Chceš-li moudrým mužem slouti, dej řečem mimo se plouti.

● Kdo mnoho slibuje, málo plní.

● Co v tichu vzešlo, zdárněji prospívá: hlučný počátek tichý konec mívá.

● Lepší prosba nežli hrozba.

● Kdo chce býti povýšen, musí býti poníženým.

● Kdo se chválí, není chvály hoden.

● Všemu konec kromě závisti.

● Kdo nic nezkusil, nic neví.

● Hněv a jazyk na uzdě měj.

● Kdo utekl, vyhrál.

● Ne každému dlouho štěstí slouží.

● Bohatství plodí závist, chudoba nenávist.

● Kdo na zemi sedí, pádu se nebojí.

● Drž se rozumu a projdeš celý svět.

● By vedl osla do Paříže, komoň z něho nebude.

● Žák, který se bez knih učí, ten se mnoho nenaučí.

● Strč na svini zlatohlav, přece sviní zůstane.

(Podle F. L. Čelakovského)

●●●

Stručně a jasně:

● Ministři a poslanci za hnutí ANO 2011 jsou příštími uchazeči o práci na Úřadech práce po celé republice. Zkompromitovali se natolik, že je nikdo nezaměstná. Tato spodina nepatří mezi slušné lidi. Ať se o ně postará Babiš, když za něho tak dojemně bojovali jako lvi. Jenomže: ten se na ně vykašle. Dobře jim tak! Jsou to jenom obyčejní pitomci a žádný soucit si nezaslouží. Ať jdou žebrat! Třeba jim někdo nějakou almužnu dá.

● To, co předvedl prezident M. Zeman v případě amnestie dvojnásobnému vrahu J. Kajínkovi, se lidově říká: „Dělat si z huby p*del.“ Přesně to je Zemanův případ. Ještě před několika měsíci tvrdil, že bude udělovat milost jedině lidem smrtelně nemocným. Návrh amnestie pro Kajínka tímto případem dozajista není. Jedná se o Zemanův politický tah, kterým se snaží zmírnit negativní ohlas svých předchozích kroků v politice. Přesněji: ostudy, kterou si sám způsobuje jako na běžícím pásu. Lidé nejsou blbí a nezapomínají. Jistě si na to vzpomenou, až půjdou v lednu 2018 k prezidentské volbě.

● Nenechme se mýlit zdánlivě „státotvorným“ chováním poslanců KSČM v nedávné vládní krizi. Je to jen další komunistická vábnička pro stále se zmenšující počet jejich voličů. Nejvíce hlasů jim totiž „vyluxovalo“ hnutí ANO 2011, které údajně není levicí ani pravicí. Podle toho, jak zdařile „luxuje“, máme jasno aspoň o tom, kam toto údajné „hnutí“ patří. Je to extrémní levice jako vyšitá – s bývalým komunistou a agentem StB v čele. Nic jiného se ani čekat nedalo, ale komunistům trvalý úbytek jejich voličů vadí, protože ohrožuje korýtka stranických funkcionářů, jakož i stranickou pokladnu, která je v minusu. To není zrovna dobrá perspektiva pro třetí nejstarší stranu u nás (vznikla v r. 1921). Komunistům se samozřejmě věřit nedá, a to ani nos mezi očima. Ani v minulosti, kdy se vydávali za mluvčí pracujícího lidu a obhájce jeho zájmů, ani dnes, když už jsou jen obhájci „panděr“ svých stranických funkcionářů.

● Celý ten Babišův spolek jednou skončí ve vězení – spolu se svým chlebodárcem. Rozumní lidé se zavčas od tohoto podivného hnutí (ANO 2011) budou distancovat, aby se zachránili. V opačném případě je čeká doživotní diskvalifikace a exkomunikace ze strany slušných občanů. Zkrátka: život v naprosté izolaci a chudobě. K chudobě ducha, kterou hnutí ANO 2011 představuje, přibude ještě chudoba materiální.

● Podzimní volby budou opět – už poněkolikáté od Listopadu 1989 – dalším referendem: tentokrát o Babišovi. Referendem o tom, zda zůstaneme i nadále standardní demokratickou zemí Západu, nebo se staneme postkomunistickou oligarchií ukrajinského typu v čele s předlistopadovým komunistickým prospěchářem a estébáckým práskačem. Jakou zemi přichystáme svým dětem a vnukům, to záleží výhradně na nás – voličích.

● Opakem částice ANO je NE. To je sdělení všech stoupenců svobody a demokracie u nás Babišovi a jeho „koblihářům“. Těch zodpovědných občanů, kteří jsou si vědomi toho, že dědictví „sametové revoluce“ 1989, o níž se v poslední době až podezřele mlčí, je hodnota, kterou je třeba chránit jako oko v hlavě. Spoléhá-li se Babiš na to, že hnutí ANO 2011 bez něho jako premiéra bude po volbách vládnout, je třeba říci: NE, protože ANO 2011 = A. Babiš. A to ani tehdy, kdyby se premiérem stala podobně nastrčená figurka, jak byl po Babišově odvolání z vlády jeho poskok I. Pilný. Čeští voliči nejsou hlupáci, kteří s koblihou v ústech na Babišovu „kulišárnu“ znovu nalítnou. Řešení je jediné: podvodné hnutí/stranu ANO 2011 je nutno vymazat z politické mapy ČR. Po volbách je třeba poslat ANO 2011 do opozice a pak vytlačit z politiky úplně. Bude-li jedno volební období v opozici, tento spolek kariéristů a politických konjunkturalistů se brzy rozpadne a postupně se „vypaří“. Komu by se chtělo čekat na slíbenou „trafiku“ nekonečné roky – bez záruky?

● Babiše je nutno ve volbách porazit a strhnout mu jeho falešnou politickou masku „lidumila“, kterou vytrvale klame veřejnost a uvádí ji v omyl nerealistickými sliby, jež nikdy nebudou splněny.

● Proč by nám, Čechům, měl vládnout přivandrovalý slovenský lhář a podvodník? Postrádá to logiku a historické opodstatnění. V samostatné ČR o nás přece nebudou rozhodovat Slováci! České dějiny se vyznačovaly vždy tím, že byly logické. Posrpnový komunistický vlastizrádce G. Husák zemřel v ústraní a ve všeobecném opovržení před 26 lety. Nového G. Husáka tu nepotřebujeme ani nechceme!

● V Čechách vždy platilo a platí, že žádný strom neroste do nebe. Nevyroste tam ani ten Babišův, i když se tento slovenský miliardář chová jako „spasitel“. Jeho hraná bezstarostnost a „odvázanost“ je jen póza, kterou se snaží nalákat důvěřivé voliče, kteří ho dosud neprohlédli. Kdyby totiž Babiš o politice, kam se díky svým miliardám „proboxoval“, něco věděl, nikdy by do ní nešel. Vstoupil na tenký led, který se pod ním může kdykoli probořit. V byznysu se dá uspět, nebo zkrachovat. V politice je to jiné: pro některé jedince to může znamenat zaručenou cestu do vězení nebo na popraviště. Příkladů z českých dějin známe stovky, jen se s nimi seznámit.

● BABIŠ-BUREŠ-KOBLIHA: To není nový trojjediný bůh ateistické části české společnosti. Těch voličů, kteří ztratili víru v tradiční politické strany a v předvečer blížících se voleb se cítí podvedeni – všemi a ve všem. Je to neuchopitelný a zároveň málo pochopitelný fenomén dneška. Rozum sice ví své, ale ruka voliče se ne a ne zbavit nutkání zase do té urny vhodit lístek onoho proklínaného „hnutí na jedno použití“. Udělejme všechno pro to, aby tam ten lístek voliči nehodili!

● Babiš je bolševický „renegát“, který včas pochopil, že po staru se žít nedá. (Tak to kdysi tvrdili komunisté.) Proto dělá to, co dělá. Komunisté se vždy řídili pragmatickým heslem: „Účel světí prostředky.“ Babiš šel ještě dál. Řídí se „vylepšeným“ heslem: „Urvi, co můžeš, když můžeš…“

● Schyluje se k nové „sametové revoluci“, nebo je to jenom takové zdání?

● Po extempore, které prezident M. Zeman předvedl 4. 5. 2017 pro demisi-nedemisi Sobotkovy vlády, pozbyl šanci být znovu zvolen. V dějinách této země zůstane zapsán jako trapná politická figurka typu „starého Procházky“. I to bude lichotka, protože císař Franz Josef, ať měl chyby jakékoli, udělal pro Rakousko (i pro české země) mnohem víc než samolibý žvanil Zeman, za nímž žádné hmatatelné výsledky vidět nejsou. Už ani ty jeho „spanilé jízdy“ po jednotlivých krajích republiky nechce nikdo platit. Jsou to vyhozené peníze a neregulérní předvolební kampaň za peníze daňových poplatníků. Ať si to platí sám ze svého, z dobře naspořených milionů, kterými se tak rád chlubí.

● M. Zeman je muž politického „včerejška“. Je to politická „vykopávka“, která patří spíš do muzejní vitríny (musela by být masivní, aby tu váhu unesla) než do politiky. Vývoj ho dávno předběhl, jen on o tom ještě neví.

● Zeman je úspěšný fabulátor a manipulátor. Chytré a vzdělané lidi však opít rohlíkem nedokáže. Zase takový génius není. Pouze si to o sobě neskromně myslí. Věří mu to jen jeho nejvěrnější slouhové, hlavně jeho „mopslík“ Ovčáček a „hlásná trouba“ Veleba.

● Ústavně „slabé“ postavení našeho prezidenta republiky je v pořádku, protože chrání občany a tento stát před tím, aby případný šílenec v této funkci nemohl zneužít moci. Zeman je totiž přesně ta osoba, která by toho byla schopna. Naštěstí u nás máme institut „kontrasignace“ prezidentových rozhodnutí premiérem. Náš prezident, byť v posledních letech přímo volený, je subalterní politickou figurou (nebo spíš figurkou?), ať se to Zemanovi líbí, či nikoliv. Je to jedno.

● Čeká nás „Poučení z Babiše“.  Až skončí funkční období této dosluhující vlády a až Babiš zmizí z české politiky i z české kotliny, bude se muset celá naše společnost, každý občan, zamyslet nad tím, co se to vlastně s námi stalo. Jak to, že jeden Slovák, který sem doputoval bůhví odkud, dokázal během několika let totálně zblbnout půlku národa koblihou. (Podobně se to kdysi podařilo A. Hitlerovi ve válkou zbídačeném Německu. My ovšem zbídačenou zemí nejsme, a přesto jsme málem dopadli jako oni „nadlidé“ ze sousedství.) Budeme muset provést důkladnou analýzu a opět přijmout tak neoblíbené „poučení“. Tentokrát z Babiše. Poučení o tom, jakých chyb jsme se dopustili, proč k nim došlo a jak by měla vypadat naše cesta vpřed. Bez Babiše a bez jeho pohádek o úspěšném podnikání – o jeho „komunistickém kapitalismu“.

● O Zemanově intelektuální nedostatečnosti nejlépe svědčí, že si jako tiskového mluvčího vybral hlupáka takového kalibru, jako je bývalý redaktor „Haló novin“ J. Ovčáček. Ten by se měl až do konce života omlouvat slušným lidem u nás za to, v jakém plátku si vydělával na svůj chléb vezdejší. Je to ostuda a hnus. Tento „hledač“ neexistujících článků F. Peroutky je tragikomickou figurkou celé české polistopadové éry. Hlouběji už klesnout nelze.

● Babišovo chování je čím dál odpudivější. Tento arogantní Slovák, který vtrhl do poklidných vod české politiky jako uragán a usadil se v ní jako veš v kožichu, začíná už vadit i lidem, kteří se jinak o politiku nezajímají. Jestliže jeho osobu přesto „zaregistrovali“, je to pro Babiše velmi nepříznivý signál: jeho politický konec se blíží…

● Nejfrekventovanějším jménem dneška je „Babiš“. (Na jarní demonstraci na Václavském náměstí v Praze se dokonce objevil plakát, který hlásal: „Už mě neBABIŠ“.) Jako by nebylo nic důležitějšího. Je nejvyšší čas s tím něco udělat a poslat Babiše tam, kam patří: nejprve do vězení a pak zpátky na Slovensko.

● ANO 2011 není standardní politickou stranou. Není ani politickým hnutím. V pravém slova smyslu jím nikdy nebylo. ANO 2011 bylo a je pouze jediné: A. Babiš. On je alfou a omegou tohoto uměle vytvořeného politického subjektu na objednávku. Bude-li se chtít ANO 2011 začlenit do existujícího systému politických stran (jinak v politice zůstat nemůže), musí projít procesem „demokratizace“ (té skutečné, nikoli předstírané), zbavit se A. Babiše coby „neomylného Vůdce“ a vytvořit svůj skutečný politický program. Za ten nelze v žádném případě považovat Babišovu brožuru „O čem sním, když náhodou spím“ (286 stran), která byla údajně vydána v nákladu 100 000 výtisků. K tomu jen dodávám, že naposledy u nás vycházely v tak vysokém nákladu „Sebrané spisy“ soudruhů J. V. Stalina, V. I. Lenina a K. Gottwalda. Všichni to měli ve své knihovně, ale ve skutečnosti to nikdo nečetl. (Vzpomínáte na známou scénu z Troškova filmu „Slunce, seno, erotika“?)

● V případě zmíněné knížky, jak se zdá, šel Babiš ve šlépějích svého „socanského“ kamaráda, expremiéra a bývalého předsedy ČSSD ‒ mašinfíry S. Grosse. Ten svého času na proslulých plzeňských právech, kde mu dali doktorát, předložil prý jako závěrečnou práci text, „obšlehnutý“ podle jakýchsi úředních lejster, jež získal jako poslanec parlamentu. Ve světě „stahování“ diplomek z internetu to jistě nemůže nikoho překvapit. S pramennými „podklady“ Babišova výletu do světa „fantazie“ (nic jiného to není) to bude zřejmě podobné. Na dílo velkého, originálního myslitele to opravdu, ale opravdu nevypadá. Nejspíš tak na výpotek chaota a pologramota, který má ovšem k dispozici dobře placené marketéry.

● V naší polistopadové politice jsme měli dva „vizionáře“ (Babiše mezi ně nepočítám), alespoň podle mínění některých novinářů a politiků. Tím prvním byl prezident V. Havel (1936-2011), kterého někdo obviňuje z toho, že se vznášel mezi nebem a zemí a že dělal „nepolitickou politiku“. Tím druhým byl polistopadový federální ministr zahraničí J. Dienstbier st. (1937-2011). Byl to sice bývalý komunistický novinář, ale jinak zasloužilý disident a člověk s velkým rozhledem a zkušenostmi, jež by mu dnes leckdo ze současných politiků-nedouků mohl závidět. Co upřít nelze ani jednomu z obou „vizionářů“, je to, že se uměli pohybovat ve světě reálné politiky – jako umění možného. To o Babišovi není možno říci ani náhodou. J. Dienstbier v roce 1990 vydal také knihu, která se svým názvem podobá té Babišově. Jedná se o politický esej „Snění o Evropě“. Je to politická vize o našem návratu do Evropy, nikoli babišovské fantazírování o nesmyslech, které běžného občana nezajímají.

● O tom, že politika v poslední době přitahuje zejména nejrůznější psychopaty a sociopaty, nás nejlépe přesvědčuje případ dvou z nich – Zemana a Babiše. Nejsou jediní, komu ztráta sebekontroly a soudnosti brání v tom, aby se potichu a nenápadně vytratili z politiky a dál neotravovali ovzduší v naší zemi. Jak před časem prohlásil M. Zeman na adresu B. Sobotky: „Politika lze odstranit prostředky demokratickými, nebo nedemokratickými.“ Týká se to i těchto dvou zbloudilých exkomunistů. Jejich čas se již naplnil…

● Vstup do povolební koalice s Babišovým hnutím/stranou ANO 2011 bude znamenat politickou smrt pro kteroukoli stranu či hnutí, které to udělají. Bude to trest spravedlivý, protože se už politici nebudou moci vymlouvat (jako Sobotka s Bělobrádkem po volbách v roce 2013), že jinou možnost neměli. Vždycky totiž existuje jiná možnost: v životě i v politice. Jsou to jen žvásty nýmandů, kteří v politice nic nepochopili a ničemu se nenaučili – kromě lhaní, podvádění a podrazů.

● Podle pokračujícího poklesu volebních preferencí ANO 2011 se dá očekávat zisk hlasů ve volbách v rozmezí 20-15 procent. I kdyby toto hnutí volby vyhrálo, může se dostat do opozice, protože s ním nikdo rozumný do povolební koalice nepůjde. Političtí sebevrazi ovšem půjdou a draze za to zaplatí…

● Dne 21. 6. 2017 (ve výroční den popravy na Staroměstském náměstí 21. 6. 1621 – jak symbolické!) odmítla během své návštěvy u prezidenta M. Zemana exmanželka amerického prezidenta I. Trumpová nabídku na místo velvyslankyně v Praze. Tlumočila tím vzkaz, že Zemanův čas ve vrcholné politice se naplnil. Zemanovi samotnému musí být jasné, že jeho čekání na audienci v Bílém domě je totéž jako „čekání na Godota“. To se dříve dočkáme dalšího státního pohřbu na Pražském hradě! Zemanova zlostná reakce nedala na sebe dlouho čekat: proto ta útočnost a sprostota vůči B. Sobotkovi. Než čert zmizí definitivně v pekle, vždycky aspoň zasmrdí, aby o sobě dal vědět. Dnes už je Zeman jen případem pro psychiatra.

● V. Klaus i M. Zeman, odchovanci Prognostického ústavu ČSAV, jsou politická „dvojčata“ z dílny KGB. Jeden si hrál na „pravičáka“ a ten druhý zase na „levičáka“. Byla to po celou dobu jen politická hra a rétorika. S politickou pravicí ani levicí to nikdy nemělo nic společného. Oba tito „agenti Moskvy“ pouze plnili svůj úkol.

● Předvolební kampaň hnutí ANO 2011 bude prý spočívat v „rozpracovávání“ objevných myšlenek velkého Šéfa, na něž před ním nikdo nepřišel. Musel přijít A. Babiš, aby se všem lidem v jejich zatemněných mozcích „rozsvítilo“. Kolik takových „géniů“ už na tomto světě bylo, než skončili v pověstném propadlišti dějin? Víc než dost. Mohli bychom začít s jejich vyjmenováváním: soudruzi K. Marx, B. Engels, V. I. Lenin, J. V. Stalin, Mao Ce-tung, F. Castro. Kim Ir-sen a samozřejmě Jeho Vysokoblahorodí V. V. Putin, velký přítel některých Čechů. A teď se k nim přiřadil oligarcha ze sousedních Uher – A. Babiš.

● Co se týká výše zmíněného „rozpracovávání“ základních tezí marxismu-leninismu (a jejich nejnovější verze: babišismu), i to jsme tady už měli. Objevit Ameriku je, zdá se, více než pět set let po K. Kolumbovi téměř nemožné. Přesto se o to někteří jedinci znovu a znovu pokoušejí – samozřejmě bez úspěchu. K těmto „předchůdcům Babišovým“ patřil svého času i světoznámý Gruzínec, známý pod politickým pseudonymem J. V. Stalin, Koba Džugašvili, který na začátku 50. let 20. století vydal dva útlé spisky o politické ekonomii a o jazykovědě. No – génius, který rozumí úplně všemu! Jemu podřízení politici v SSSR i jinde (v ujařmených zemích východní Evropy ‒ včetně ČSR) se tehdy mohli přetrhnout snahou o „přežvýkání“ Stalinových „geniálních blábolů“ obyčejnému lidu. Jednalo se samozřejmě o nesmysly, které dočasně platily coby zákon a o nichž se nesmělo ani slůvkem zapochybovat. Do chvíle, než neomylný „strojvůdce lokomotivy dějin“ a „generalissimus Mír“ skončil v pekle zapomnění. – À propos: srovnávat ty dva, Stalina a Babiše, jednoduše nelze. Není totiž co srovnávat: jeden byl velikosti slona a ten druhý jen nepatrný mraveneček. Kdyby aspoň Ferda Mravenec…

● Babiš je dobře „zakonspirovaný“ agent Moskvy. Tváří se sice jako velký „zápaďák“, ale ve skutečnosti mu putinovská sláma čouhá z bot takovým způsobem, že se to nedá přehlédnout. Babiš tvrdí, že ANO 2011 není ani levice, ani pravice. Tím spolehlivě prokazuje, že je to levice – na rozdíl od „tradičních“ stran levice (ČSSD a KSČM), kterého toho už s levicí mnoho společného nemají.

● V zatím poslední zveřejněné nahrávce A. Babiše s novinářem M. Přibilem slovenský oligarcha tvrdí, že v listopadu 1989 V. Havla coby svého exponenta postavila do čela politických událostí Moskva (Gorbačovovo vedení KSSS). Jinými slovy: Havel byl prý agentem StB a KGB. Toto Babišovo plivnutí na památku exprezidenta V. Havla, který je pro několik generací našich občanů ztělesněním změn po Listopadu 1989, se stalo onou poslední kapkou, jíž přetekl pohár trpělivosti s tímto arogantním slovenským dobrodruhem. Tím bylo o jeho dalším osudu rozhodnuto. I těm dosud váhajícím lidem, které politika moc nezajímá, se začínají otevírat oči. Nutno dodat, že Havlova sláva Babiše nečeká. Spíše doživotní ostuda a opovržení.

● Pokud se někteří členové vedení ČSSD rozhodnou po volbách jít do vlády opět společně s Babišem, což vyloučit nelze, odsoudí tím tuto stranu k politické prohře v dalších volbách (již komunálních a senátních) a k následující politické marginalizaci a odchodu z parlamentu. Po více než 140 letech to bude znamenat konec této strany.

Popisek: Aby to nedopadlo jako na tomto obrázku, je třeba jít k volbám a dát hlas kterékoli demokratické straně či hnutí – před nedemokratickým ANO 2011. Pak se snad podaří svobodu a demokracii u nás uhájit před novodobými uzurpátory a politickými manipulátory…

●●●

Včera „tekutý“ strach, dnes „tekutá“ vejce.  A zítra…?

Je tomu jen několik dní, kdy médii „profrčela“ informace o tom, že jakási firma Papei z holdingu Babišova Agrofertu měla získat na dobu čtyř let státní podporu, kterou zaplatí, jak jinak, daňoví poplatníci, a to za udělení titulu Regionální potravina pro „tekutá vejce“.

Bylo to jako v oné známé pohádce „Pyšná princezna“, v níž král něco slíbil, pak to odvolal a pak zase slíbil. V podobné situaci se nyní ocitl ministr zemědělství M. Jurečka: nejprve titul Regionální potravina přislíbil (19. 7. 2017), ale vzápětí „tekutým vejcům“ z Agrofertu zmíněné ocenění neudělil (20. 7. 2017). Zřejmě mu došlo, že nelze na jedné straně odvolat Babiše z vlády a na straně druhé mu stále „sypat“ peníze z kapes daňových poplatníků. Co by tomu řekli voliči, že ano?

Není to jediná věc, kterou lze „resuscitované“ vládě B. Sobotky vytknout. Dnes už musí být Sobotkovi jasné, jak obrovskou chybu udělal, když nevypověděl koaliční smlouvu a namísto toho se snažil veřejnost přesvědčovat o tom, kolik práce ještě jeho vláda vykoná do konce svého mandátu.

Parlament to už „zabalil“ a na kontě mu zůstalo 200 neschválených zákonů. S vládní agendou to dopadá podobně: nic zásadního se již prosadit nepodaří. Nač ta úporná snaha zachovat při životě nefunkční koalici? Nemá to žádnou logiku.

Je doba prázdnin a dovolených. Lidé mají jiné starosti, než aby řešili názorové přemety našich rozhádaných politiků. Některé strany již začaly nesměle, ale přece volební kampaň, i když zatím s nevalným výsledkem. Jsou to spíš jakési „nástřely“, aby se voliči měli čas připravit na to, co je čeká.

Zatím nejlépe si naplánoval přežití „okurkové sezóny“ předseda hnutí ANO 2011: bude mít svatbu. Jednak se tím náležitě zviditelní, jednak se díky tomu pozapomene na problémy, které se na Babiše valí ze všech stran: vyšetřovací komise k tajným nahrávkám v PS, vyšetřování OLAF v Bruselu, stejně jako nové a nové kauzy, o nichž průběžně informuje „nebabišovský“ tisk.

Kdybychom se dnes vrátili o tři měsíce zpátky, politická atmosféra u nás se dala krájet. Politikům „tekly“ nervy, kdekdo se dopouštěl výroků na hranici žalovatelnosti, situace se měnila ze dne na den. Je dobré si tu atmosféru s odstupem času připomenout, abychom pochopili, že „vystrnaděním“ A. Babiše z vlády si B. Sobotka sice vykopal politický hrob, avšak na druhé straně napomohl tomu, aby se vyjasnilo, jak se věci kolem Babiše a jeho hnutí mají.

Ve dnech květnové „vládní krize“, kdy A. Babiš spoléhal na pomoc prezidenta M. Zemana a z vlády odmítal odejít (jako typický politický „komediant“ dokonce vyhrožoval tím, že ho budou muset zastřelit!), se všechno jevilo jinak.

Dnes je po „bouři“ ve sklenici vody a život ve vládě i mimo ni jde dál – i bez Babiše. V květnu 2017 bylo hnutí ANO 2011 považováno za jasného favorita podzimních voleb do Poslanecké sněmovny. Vítěze, který bude sestavovat většinový kabinet s Babišem v čele. Dnes už to tak jednoznačné není…

Vývoj společnosti sice lze předvídat i usměrňovat, ale do puntíku si ho „naplánovat“ dost dobře nejde ‒ a ani se to nevyplácí. Obvykle to dopadá jinak, než si někdo vysnil („když náhodou spí“). Také Babišovy sny zůstanou z velké části nenaplněny. Snad aspoň ta svatba mu vyjde. Nebuďme nelidové a přejme mu to! Když se někdo žení ve dvaašedesáti, má zatraceně nejvyšší čas…

─────

Vraťme se však o tři měsíce zpátky. Je středa 10. května 2017. Ve 13.00 hodin usedám k televizní obrazovce, abych v přímém přenosu sledoval jednání Poslanecké sněmovny PČR, které se týká nejnovější kauzy vicepremiéra A. Babiše. Toho, který nám všem již od r. 2013 říká, že není politik a že chce stát řídit jako firmu.

Babišův „politický projekt“, zvaný ANO 2011, připomíná ono pověstné komunistické heslo „Poručíme větru, dešti“, jakož i sovětský „experiment“ s obracením toků řek a zúrodňováním celin, po nichž mají dnes v postsovětském Rusku a jeho někdejších svazových republikách vyschlá přírodní jezera a nově se vytvořivší pouště.

I my, u nás, v zemi úrodných lánů a zelených luk s pasoucím se dobytkem, si neseme dál s sebou kus předlistopadového dědictví: téměř pravidelně se opakující povodně, přicházející s velkými dešti, a vysychající krajinu, v níž není dostatek povrchových ani podzemních vod. Místo rozlehlých, „širých lánů“, o nichž před téměř sto padesáti lety psal básník J. V. Sládek, máme po celé zemi žluté lány řepky olejné. Plodiny, která se nezanedbatelným způsobem podílí na pokračujícím odvodňování české krajiny.

Deficit vláhy, nedostatek srážek v průběhu celého roku, jen umocňují efekt, na jehož počátku bylo nesmyslné a krátkozraké rozorávání mezí, vysoušení mokřin, hromadně prováděné meliorace a další nezodpovědné zásahy do přírody. Důsledkem toho všeho je nedostatek vody: pro člověka, pro zvířata i pro rostliny. Je to alarmující stav, který může v příštích letech obrátit náš život doslova naruby.

Kvůli politickému „projektantu“ a „experimentátorovi“ A. Babišovi, který přišel do Čech, aby je „dobyl“ a „řídil jako firmu“, jsou v těchto dnech (= květen 2017) plné ulice a náměstí našich měst. Nikoli proto, aby lidé děkovali za jeho „dobrodiní“, nýbrž naopak: aby mu připomněli, že politika je veřejnou službou občanům, nikoli jen „službou“ sobě samému, svému ekonomickému a osobnímu prospěchu i svému „egu“.

Právě v těchto dnech se přesvědčujeme, doslova v přímém televizním přenosu, o tom, jaké to je, když EGO některých politiků převáží nad zdravým rozumem. Pak už obvykle stačí jen málo a jsou plné ulice – jako během „sametové revoluce“ 1989. Jenom nemáme nového V. Havla. Nemáme a nebudeme mít, protože se ještě nenarodil.

Před pár dny, když teprve začínala vládní krize, jsem v jednom článku konstatoval, že „nemáme plné ulice“. Netušil jsem, že je brzy budeme mít. To je onen nevyzpytatelný moment „historického obratu“. Dá se jen stěží předpovědět. Občas totiž přichází jako blesk z čistého nebe. Jako v únoru 1948, v srpnu 1968 či v listopadu 1989.

Zda to bude nový historický mezník, ukáže až následující vývoj. Vyloučit nelze nic, protože běh dějin bývá jako „neosedlaný kůň“: sem tam může někoho kopnout (např. do zadku) nebo ho vyhodit ze sedla. Je třeba být připraven, neztrácet hlavu ani neházet flintu do žita.

─────

Středa 10. 5. 2017 přinesla dlouhou a vyčerpávající debatu poslanců okolo současné vládní krize a jejího hlavního protagonisty – A. Babiše. Debata napříč politickým spektrem mimo jiné odkryla něco, čeho jsme si dříve příliš nevšímali, totiž nedemokratičnosti, jež panuje v politickém hnutí (spíše autoritářsky řízené neototalitní straně) ANO 2011.

Toto údajné protestní hnutí se během několika let své existence stalo „sběrným táborem“ nejrůznějších politických přeběhlíků, kariéristů, čekatelů na moc a funkce, všelijakých zoufalců a především všeho schopných a ke všemu ochotných poskoků jediného, neomylného Vůdce.

Že tady máme v krystalické podobě jakousi obdobu NSDAP, je jasné na první pohled. V Německu, sraženém po porážce v První světové válce (1914-1918) na kolena, se z původních hospodských křiklounů, rváčů a pouličních výtržníků zrodila strana, která v r. 1932 také jen „dobyla“ moc (= zvítězila ve volbách) a pak pokojně, v klidu, protlačila do čela státu A. Hitlera, jenž chtěl „pouze“ odčinit křivdy versailleského systému. Začala tak dvanáct let trvající nacistická diktatura, jež se proměnila v genocidu Židů i dalších politicky či jinak nepohodlných občanů.

Jak to všechno skončilo, zná většina z nás z učebnic dějepisu: porážkou národa, který dal světu kulturní velikány – J. W. Goetha, F. Schillera či L. Beethovena. Po další, Druhé světové válce (1939-1945), bylo Německo opět sraženo na kolena a na dlouhou dobu okupováno. Vlastně dodnes, i když vojenské základny v Německu využívají pouze Američané. Dobře vědí, proč je tam stále mají…

Proč to všechno připomínám? Jako varování před tím, co by se i u nás mohlo stát. Navzdory tomu, že žijeme v míru (zatím), že se máme dobře (relativně) a že si naivně a nezodpovědně namlouváme, že už nám nic nehrozí (momentálně).

A právě v takových okamžicích přicházejí katastrofy. Nikoli jen ty přírodní, ale i společenské: války, revoluce či státní převraty. V tomto „zlomovém“ okamžiku dnes žijeme. Pouze si to neuvědomujeme, protože nás žádný „seismograf“ neupozorňuje na to, že v příštích hodinách přijde zemětřesení – a možná úplný konec.

─────

Přímý televizní projev má jednu výhodu k nezaplacení: nelze v jeho průběhu něco „aranžovat“ či „kašírovat“. Lidské charaktery se v něm projeví v celé své nahotě: buď ve své vznešenosti, nebo naopak ve své ubohosti. Nic mezi tím, protože lidský život bývá občas „černobílý“, když si toho situace žádá.

V každém zlomovém okamžiku jsme buď na jedné, nebo na druhé straně pomyslné politické barikády. Nikdy ne „uprostřed“, jak nám to vytrvale svým lavírováním předvádějí lidovci (KDU-ČSL) a různé údajné strany „středu“. Když se láme chleba „vejpůl“, vždy se jedná jen o dva kusy: jeden může být větší a ten druhý menší. Nic víc.

Nebyl jsem sám, kdo 10. 5. 2017 v němém úžasu sledoval tu hrůzu v přímém přenosu. Ten nechutný „politický striptýz“, který nám předvedli poslanci za hnutí ANO 2011. A taky A. Babiš, jenž v některých chvílích během svého „obhajovacího“ projevu řval od řečnického pultíku Poslanecké sněmovny jako Dr. J. Goebbels či sám A. Hitler. Byla to odporná podívaná, jakou tato Sněmovna (podle slov A. Babiše „žvanírna“) ještě v celé své historii moderního parlamentarismu nezažila.

Sledoval jsem téměř se zatajeným dechem ty vynucené projevy loajality, v nichž se poslanci ANO 2011 pokoušeli obhájit neobhajitelné, totiž osobu svého „šéfa“ (majitele politické divize Agrofertu s názvem ANO 2011). Napadlo mne jediné trefné přirovnání: „tekutý“ strach.

Bylo to, jako by uprostřed parného léta někomu stékala zmrzlina z temene hlavy po obličeji – a dál dolů. Ten strach byl tak reálný, hmatatelný, až z toho mrazilo. Ani za časů komunistického režimu si na něco podobného nevzpomínám, i když i tehdy jsme žili v permanentní nejistotě a ve všudypřítomném strachu.

Nejlépe to bylo vidět v případě bývalé investigativní novinářky J. Lorencové, někdejší bojovnice proti daňovým podvodům s LTO. Jako hračka na klíček (coby kluk jsem měl takové autíčko) či jako robot dokráčela tato žena k řečnickému pultu, zjevně pod vlivem uklidňujících léků, protože se chovala nepřirozeně, a předčítala tam z papíru takové stupidnosti, že se to nedalo poslouchat. O nevýslovně trapných projevech „úctyhodných“ profesorů J. Zlatušky a R. Vyzuly ani nemluvě.

Bylo to naprosto skandální zneužití prostor někdejšího Českého sněmu pro obhajobu „českého“ Hitlera. Hanba, která bude tyto „advokáty ďábla“ provázet, bude věčná. Každý slušný člověk si před nimi odplivne.

Nedalo mi to, abych se nepokusil zamyslet se nad tím, kde se v „demokratickém“ hnutí, které má přece vyrůstat zdola a hájit zájmy obyčejných občanů, nikoli oligarchů či příštích diktátorů, vzal onen strach. O Babišovi se totiž již delší dobu šušká, že má na každého člověka v politice či byznysu svou „estébáckou“ složku. Takovou, o níž krátce před konáním této parlamentní debaty vyprávěl v televizi poslanec ČSSD L. Šincl.

Zdá se, že Babiš tímto způsobem „demokraticky“ drží v šachu jak „své“ ministry, tak i poslance či senátory, a dost možná neupřesněný počet dalších osob, o nichž to ani netušíme. Proto se tito poslanci chovali právě tak, jak nám to předvedli před televizními kamerami a do mikrofonu PS dne 10. 5. 2017.

Tito poslanci za hnutí ANO 2011 několik hodin předváděli neuvěřitelné názorové veletoče a jiné gymnastické cviky, jen aby svého nejmocnějšího a neomylného chlebodárce obhájili. Leč – síly ani schopnosti jim k tomu nestačily. Pouze se doživotně znemožnili v očích svých příštích voličů a občanů, kteří se na tu přehlídku marnosti a lidské ubohosti dokázali dívat až do konce.

J. Lorencová, J. Zlatuška, R. Vyzula, ale i R. Pelikán či R. Vondráček bojovali za svého šéfa jako zvěř zahnaná do kouta. Ta, jež bude v příštím okamžiku buď zabita, nebo polapena do sítí. Je otázkou, co je pro takové osoby lepším řešením. V každém případě tito jedinci spáchali svým vystoupením politickou sebevraždu.

Podobně si počínal jejich „šéf“, A. Babiš, který teatrálně, jako rodilý politický komediant, hovořil o své „popravě v přímém přenosu“. Jenom upřesním: byla to jeho politická sebevražda. Popravy vypadají jinak. I v tomto případě Babiš jen prokázal své nedostatky ve vzdělání, které jsou stejně tragické jako jeho činy v politice.

Řešení, které se v této zapeklité a pořádně zašmodrchané kauze nabízí jako jediné možné a správné, je: odchod A. Babiše z politiky, jeho následné „vyexpedování“ z České republiky na Slovensko (kde ho nejspíš okamžitě zavřou nebo ještě dříve zastřelí) a rozpuštění jeho prapodivného, nedemokratického „hnutí“, které žádným skutečným hnutím není a nikdy nebylo.

I v politice platí, že pohádky vždycky jednou skončí. Mají buď dobrý konec (jako u B. Němcové či K. J. Erbena), nebo konec špatný, jak tomu bylo (a bude) v případě V. Bárty (Věci veřejné) a jeho následovníka – A. Babiše (ANO 2011).

Zlého krále či čaroděje z pohádky stačilo pokropit „mrtvou“ vodou a byl od něho navždy pokoj. Zlého a špatného politika musí potrestat voliči. Tím, že ho příště nezvolí. O to se teď v české politice bude pár měsíců hrát.

I tady platí lidová moudrost: „Podvod a klam zradí se sám.“ To říká jedno české přísloví. Ale připomeňme ještě dva citáty, které jsou dnes mimořádné aktuální ‒ podobně jako v roce 1989:

■ „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ (V. Havel)

■ „Pravda vítězí, ale dá to fušku.“ (J. Masaryk)

Dnes bychom se nad těmito citáty měli znovu zamyslet. Také proto, že si lidé u nás zvykli raději z pohodlnosti nemyslet a nechávat to na jiných. Ti naopak přemýšlejí takovým způsobem, aby to vždy bylo ku prospěchu jejich vlastnímu. Nikoli pro obecné blaho či dobro lidu, jak se kdysi říkávalo.

Je nejvyšší čas to změnit. Proto si budeme muset po letech nečinnosti a odevzdanosti osudu opět zvykat na to, že tu a tam budou zase náměstí plná nespokojených, politicky frustrovaných lidí, kteří se budou politiků ptát, kam zašantročili odkaz Listopadu 1989.

A na jednom z takových mítinků by se mohl, jak bývá jeho zvykem tam, kde ho nezvou, objevit jako deus ex machina „spasitel Česka“ A. Babiš. Nebude říkat, že za všechno může Kalousek, ale jeho rétorika „přitvrdí“. Možná nás překvapí, ale asi ne, protože něco podobného už prohlásil v jisté nahrávce s novinářem M. Přibilem. Tentokrát řekne: „Za všechno může V. Havel. Byl to agent Moskvy a s námi se všemi jen sehrál své nejzdařilejší absurdní drama.“

Až se tak stane, bude důležité, jak se shromážděný dav zachová. Pokud to lidé nechají bez odezvy, nevezmou na tohoto slovenského práskače klacky a nevyženou ho ze země, bude si celý svět myslet, že je to vlastně pravda. Přesně podle hesla: „Kdo mlčí, souhlasí.“

Počkejme si! Výročí Listopadu 1989 se blíží. A na podzim budou také volby. Všechno může dopadnout jinak, než jak si režiséři v zákulisí naplánovali…

●●●

Popisek: Dříve se hajlovalo či provolávala sláva KSČ a SSSR. Dnes stačí, když si dotyčná osoba nechá podepsat knížku od jejího „autora“. ANO, jak jednoduché a účinné!

Babišovi „advokáti“ z politické divize Agrofertu

V době, kdy u nás vrcholila „vládní krize“ (květen 2017), rozbíhal se na plné obrátky proces sestavování kandidátek hnutí ANO 2011 pro nadcházející volby do Poslanecké sněmovny PČR. Rozhodovalo se o tom, kdo bude na volitelných místech, nikoli na místě posledním, nevolitelném.

Vždyť i A. Babiš původně navrhoval, že bude kandidovat z posledního místa. Názor během 24 hodin změnil (jak je u něho obvyklé), protože mu zřejmě došlo, že by se do Sněmovny možná ani nemusel dostat. Proto se nechal napsat na první místo kandidátky pro Středočeský kraj.

Dnes již víme, kdo z někdejších „kluků a holek“ z volebních plakátů z roku 2013, kteří jen posloužili jako skvělé lákadlo na voliče, letos kandidovat nebude: „náhradní“ ministr financí I. Pilný, novináři  Komárek a Lorencová či „úctyhodný“ rektor jedné brněnské univerzity – J. Zlatuška. A mnozí další…

A právě J. Zlatuška, tento nedoceněný mudrlant a politický „turista“, který má s přebíháním z jedné strany do druhé zkušenosti, si v těchto dnech postěžoval v rozhovoru pro server „Seznam.cz“ (21. 7. 2017, 9:42) na to, že se nedostal na kandidátku hnutí ANO 2011, ačkoli tak srdnatě bojoval za svého „šéfa“. Zřejmě nebojoval dost statečně, když jeho spolustraníci usoudili, že tam nebude.

Zlatuška o nich říká: „Tehdy řada z těch, kteří dnes rozhodli o tom, že nebudu na kandidátce, v hnutí ani nebyli.“ I to se stává. Zvláště v takových politických seskupeních, která se mění jako skupenství vody: nejdříve je to led a vzápětí jen pára nad hrncem. Zkrátka: nevděk světem vládne a kdo chvíli stál, již stojí opodál. Přesně to se přihodilo J. Zlatuškovi – a nejen jemu.

Zdá se, že intelektuál J. Zlatuška žil až dosud v tak trochu „nestandardním“ světě, protože v byznysu i v politice to chodí trochu jinak – po „babišovsku“. Jestliže v r. 2013 Babiš potřeboval známá jména, která by „pomohla“ jeho hnutí do Sněmovny, dnes to již nepotřebuje. Proč? Má kolem sebe dost patolízalů, kteří mu splní každé přání, byť by to byla sebevětší pitomost.

Do této sestavy se již všelijací Zlatuškové či novináři-spisovatelé (Komárek, Lorencová) nehodí. Jsou nadbyteční. Jenom by zbytečně kecali a dělali ze sebe důležité. Něco takového Babiš nepotřebuje. On má rád, když jeho podřízení poslouchají svého šéfa. Proto jsou v kurzu služebníci typu J. Faltýnka či L. Oklešťka, kteří vykonají všechny rozkazy bez odmlouvání. Ve firmě, zvláště dobře „fungující“, se přece nediskutuje – o ničem. Šéf má vždy pravdu!

─────

Abychom pochopili to, k čemu v posledních týdnech došlo v hnutí ANO 2011, musíme se opět vrátit k onomu „památnému“ dni, 10. 5. 2017, kdy někteří poslanci za toto hnutí přijali nevděčnou roli „advokátů-amatérů“ v parlamentní taškařici, která se oficiálně nazývala: „58. schůze PS“ ‒ Zneužívání moci ministrem financí Andrejem Babišem vůči nezávislým institucím demokratické společnosti.

Na závěr svého jednání ve středu 10. května 2017 přijala Poslanecká sněmovna následující usnesení: „1. Poslanecká sněmovna konstatuje, že místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš ve svých veřejných vystoupeních opakovaně lhal a zneužíval svá média ke kompromitaci politických soupeřů. 2. Poslanecká sněmovna vyzývá prezidenta České republiky Miloše Zemana, aby při výkonu své funkce důsledně a bez zbytečného odkladu dodržoval Ústavu České republiky. 3. Poslanecká sněmovna konstatuje, že po diskusi na 58. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se vládní krize nevyřešila, ale prohloubila. 4. Poslanecká sněmovna žádá předsedu vlády, aby na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny bez zbytečného odkladu podal informaci o postupu řešení vládní krize.“

To, co předvedli poslanci za hnutí ANO 2011 v Poslanecké sněmovně dne 10. 5. 2017, byl hnus na druhou. Něco tak odporného ještě tyto parlamentní lavice nepamatují. Tento do nebe volající skandál v naší polistopadové historii nemá obdoby. Takovým způsobem se chovají pouze lidé těžce vydíraní. Babiš má asi na každého z nich pořádně tlustou „estébáckou“ složku, že se ho tak bojí.

Upřímně se divím všem těmto jedincům, že dali v sázku svou profesní i lidskou čest za člověka, který nestojí ani za zlámanou grešli. Přitom jsem přesvědčen o tom, že on ani o jejich obhajobu nestojí a že si jí neváží. Snad je chtěl pouze ponížit a znemožnit v očích voličů. (Podle toho, že řada z nich už kandidovat nebude, se dá usoudit, že se mu to podařilo.) Babiš se totiž mylně domnívá, že si za peníze koupí všechno. Hluboce se mýlí. Jsou věci, které si ani za své miliardy koupit nedokáže, např. čest.

Tomu, co před televizními kamerami předvedli „ctihodní páni profesoři“ J. Zlatuška a R. Vyzula, se říká „maloměšťácká intelektuální bída“. Bída nejen ducha, ale i morálky. Z toho lze usoudit, že inteligentní člověk v hnutí ANO 2011 být nemůže. O profesorce z plzeňských práv H. Válkové raději pomlčím.

Totálně se znemožnil nejen J. Zlatuška s motýlkem, ale i jeho poslanecký kolega – lékař R. Vyzula. Ten přirovnal sněmovní projednávání Babišovy kauzy s odposlechy k čarodějnickým procesům. Jmenoval dokonce známého inkvizitora Bobliga. Zapomněl pouze posluchačům v sále i televizním divákům u obrazovek sdělit, kdo ze současných politiků tímto Bobligem je. (Kdo je novodobým J. Urválkem v kauze D. Ratha, dobře víme. V tomto případě nikoli.) Asi to sám neví a pouze kdesi četl či slyšel, že nějaký Boblig existoval.

Netuším, co tento pán s hlasem kleštěnce o těchto procesech ví, ale podle jeho vystoupení soudím, že toho moc nebude. Jenom si na chvilku zahrál na historika, protože jeho původní profese ho nejspíš příliš nenaplňuje. Proto se taky ocitl v politice. Kdyby Vyzula byl skutečným odborníkem ve svém oboru, ani by ho nenapadlo „fušovat“ do politiky, natož do historie. Tak to dělají jen „odborníci“-fušeři.

Podobně je na tom, zdá se, teoretický ekonom M. Zeman, který by neuřídil ani zelinářský krám (musel by mu s tím pomáhat „zelinář“-profesionál M. Chovanec). Proto rozdává prostému lidu svá „moudra“ v domnění, že to někoho zajímá. Jak osudově se mýlí!

O bývalé novinářce J. Lorencové píši na jiném místě. Proto jen pár doplňujících vět. Lorencová, jež evidentně nebyla ve své kůži (čímpak ji asi Babiš vydírá?), to ve své řeči „nandala“ všem: nejen ČSSD a celé koalici (její součástí je i ANO 2011), ale také KSČM. V té době již zřejmě věděla, že v politice končí, a proto nešetřila nikoho – kromě velké „šéfa“. Stejně jí to nebylo nic platné.

Zato poslanec B. Chalupa se nedávno přiznal, že se ocitl na nevolitelné pozici kvůli své roli ve vyšetřovací komisi k reorganizaci policie (až příliš se tam spřátelil se soudruhy z ODS). Tak jako tak Chalupův projev jen potvrdil, že je to hlupáček, který se nedopatřením dostal do politiky. Jak se říká: typický „zelený mozek“. (Tento poslanec je bývalý komunistický lampasák, podobně jako „Luftjarda“ Tvrdík; v letech 1978-1990 byl členem KSČ. Neúspěšně kandidoval za SNK-ED, až se v r. 2013 uchytil v hnutí ANO 2011.)

Kromě „advokátů-amatérů“ se ujali Babišovy obhajoby také advokáti-profesionálové. Ti nemnozí, kteří „kopou“ za ANO 2011. Netřeba dodávat, co pro právníka znamená obhajovat evidentní zločin. Je to nejen morální selhání, ale jistá cesta do vězení. (Poté, kdy Babiš z politiky zmizí, což je jen otázkou času.)

Pokud se týká současného ministra spravedlnosti, který sice znovu kandiduje, ale velkou budoucnost mu nepředpovídají, je úplně jiné „kafe“.  Jedná se o komunistického, protekčního synka, jakému se v disidentských kruzích před r. 1989 říkávalo: „bolševické podsvinče“. JUDr. R. Pelikán je totiž synem „skalního“ stalinisty z 50. let a normalizačního „sekerníka“ z Právnické fakulty UK – D. Pelikána. Stručně řečeno: ultrakomunistická rodinka k pohledání.

Když ministr R. Pelikán mluvil (jeden ze soc. dem. poslanců označil jeho projev za nebezpečné vyhrožování) do mikrofonu v PS, kromě toho, že byl evidentně v křeči a asi měl i problémy se zažíváním, dalo se i přes televizní obrazovku tušit, že má sevřené obě půlky, aby se obsah jeho střev nedostal do kalhot. Byla to podívaná pro bohy. Jeho rádoby právnické žvásty byly jen výblitky, nikoli názory fundovaného právníka.

Pelikánovy velmi slabé pracovní výsledky (skoro nulové) lze přičíst tomu, že jeho hlavním posláním na ministerstvu byla nikoli příprava nových, tolik potřebných zákonů, nýbrž zakrývání Babišových kauz a maření jejich vyšetřování a potrestání. Za to by měl jít na hodně dlouho do vězení.

Spolu s ním tam jistě brzy skončí i L. Bradáčová či R. Šlachta, kteří Babišovi v zametání stop jeho trestné činnosti dlouhodobě pomáhají. V právnické řeči se tomu říká: zločinné spiknutí. Až se tak stane, teprve od toho okamžiku bude možno říkat, že ČR je právním státem. Do té doby je to jen nic neříkající fráze.

Jen tak pro zajímavost. Hlasování o Babišovi se 10. 5. 2017 v PS nezúčastnili tito poslanci hnutí ANO 2011 (byli buď omluveni z pracovních či zdravotních důvodů, nebo kvůli zahraniční cestě): A. Babiš, M. Babiš, Berdychová, Brabec, Čihák, Faltýnek, Janulík, Komárek, Kott, Maxová, Nykl, Okleštěk, Pilný, Plzák, Schwarz, Soukup, Stropnický, Šánová, Šrámek, Válková, Volný a Vozka.

Co se týká hlasování o usnesení, v němž se praví, že Babiš opakovaně veřejně lhal a zneužíval svá média ke kompromitaci politických protivníků, došlo ke kuriózní situaci. Třebaže se J. Lorencová před televizními kamerami bila za Babiše jako lev (či spíše jako lvice), hlasovala paradoxně (snad omylem nebo v rozrušení?) pro jeho schválení.  Poslanec J. Zlatuška, který se svou obhajobou Babiše znemožnil před celým národem až nadosmrti, se hlasování raději zdržel.

Větší pokrytectví si lze jen stěží představit. S takovými morálními „oporami“ se hnutí ANO 2011 řítí do jisté záhuby. Není daleko chvíle, kdy se toto uměle stvořené „hnutí“ rozpadne a zmizí v propadlišti dějin. Bude následovat osud Věcí veřejných, které se dokázaly zkompromitovat během jednoho roku. Od takových politických subjektů „na jedno použití“ nic jiného ani čekat nelze.

24. 7. 2017

‒ RJ ‒

P. S.: Obě ilustrace převzaty ze serveru www.pravyprostor.cz.