Černá věž – František Růžička
Přiznám se, že jsem dost dlouho dumal nad tím, jak čtenářům SN přiblížit putování o letošním čase dovolených a školních prázdnin. Příležitostí se nabízelo bezpočet. Vyrazit k jihu (rybníky Třeboňska), na západ (zelené hvozdy Šumavy), k východu (lákavé Jindřichohradecko) nebo na sever do vnitrozemí (opomíjené Prácheňsko)? Vždyť všechno bylo náležitě lákavé.
Nakonec jsem se sklonil před pyšným patriotismem. Zůstaneme v centru jihočeské metropole, v královském městě České Budějovice. Kdo by nevěděl, že tím centrem je historické čtvercové náměstí, dnes pojmenované po zakladateli Přemyslu Otakaru II. Jeho socha už konečně od loňského roku stojí v nedalekém parku Na Sadech. Pochopitelně, že vzbudila značné diskuse. Vhodná, nevhodná? Budiž za ni poděkováno.
Dominantou, pýchou a symbolem města je pochopitelně k nebi se tyčící Černá věž, jež stojí u katedrálního chrámu sv. Mikuláše, a přímo pod ní znovu v době polistopadové osazená socha významného biskupa J. V. Jirsíka. Tato goticko-renezanční stavba byla vystavěna v blízkosti kostela právě proto, že sloužila jako zvonice. Její stavbu vedli postupně tři italští stavitelé; dokončena byla v roce 1577. Je vysoká 72,3 m a rozdělena na devět pater. Po zdolání 225 schodů je krásný výhled nejen na město, ale do dalekého okolí. Například i k Temelínu, což velice rádi slyší odpůrci jaderné energetiky. Ale také na hotel Gomel (dnes vzletně Clarion Congress Hotel), což zase nemají rádi mnozí místní občané, neboť jim brání v pohledu na tuto štíhlou krasavici.
Jak ubíhal čas, také měnila své jméno – Nová, Velká, Farní, Městská. V 18. století, kdy začala chátrat, ji nazvali Černou. Byla vystavěna především k obraně města před nepřítelem, ale i před požárem. Sloužila jako domov strážnému a jeho rodině, a to ještě v roce 1956. Strážný měl vyvěsit prapor směrem k místu, kde by zpozoroval začínající požár, a zároveň rozhoupal zvon. Netřeba se divit, že spolu s rodinou bydlela nahoře i koza, která jí pomáhala zajistit obživu.
V letošním roce je věž otevřena až od začátku června (běžně od dubna) z důvodu nutné opravy ochozu. Stalo se tak po 32 letech ‒ nákladem 350 tisíc Kč. Však už bylo načase. Na podzim byly sejmuty kovové části, přes zimu opraveny a od února probíhaly stavební práce. Bylo nutné vynést tunu nákladu. Na ochozu jsou nyní vystaveny panoramatické fotografie s popisem okolí. „Budějičáci“ ale dobře vědí, že věž slouží i k jiným atraktivním účelům, například k příletu anděla při Mikulášské nadílce.
Ten, kdo na věž vystoupí, jistě nezůstane jen u přepočítání schodů, ale zcela jistě si odnese i další vzpomínky. Já například na herečku Elišku Havránkovou, která svého času hrála v Jihočeském divadle a také právě šplhala vzhůru k oblakům. Žel, rovněž na paní, která se jako poslední oběť zřítila dolů na dlažbu, nebo na pohřeb českobudějovického biskupa Mons. ThDr. Josefa Hloucha, kdy kolem věže běsnili policajti všech šarží. Ale stejně jim to nebylo nic platné. I tehdy doprava zkolabovala.
Napříště se vydáme k dalším krásám a pamětihodnostem nejen v Jihočeském kraji.
Poutník František
Černá věž, u paty socha biskupa J. V. Jirsíka
Balonem za dalšími památkami
