Není Kolder jako Kolder…
Neuplynul ani týden od chvíle, kdy neúspěšná kandidátka na europoslankyni, M. Šojdrová (KDU-ČSL), oznámila výsledek rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který nařídil přepočítání preferenčních hlasů této političky. Kandidátka lidovců se totiž domnívala, že v některých volebních místnostech byly špatně započítány preferenční hlasy, které údajně obdržela od svých příznivců (asi se jí s tím oni sami pochlubili, protože jak by to jinak mohla vědět), a naopak byly připočteny jiným kandidátům.
Z celé této „tahanice“ o dobře placené „korýtko“ vyšlo nakonec najevo, že tímto zvýhodněným uchazečem společné kandidátky SPOLU měl být O. Kolář (TOP 09). V této souvislosti se přesto hovořilo i o jiných kandidátech, např. o bratrovi současného poslance M. Bendy, Filipu Bendovi, kterého zaměstnává jako svého ředitele kabinetu ministr financí Z. Stanjura. Jistě to bude kvůli jeho odborným kvalitám, nikoli proto, že má legitimaci ODS. Z toho plyne následující politické poučení: Straně (= ODS) a vládě (= P. Fialy) věřte, soudruzi, a všechno bude v nejlepším pořádku!
Okopávání kotníků mezi koaličními politiky se začíná množit a stává se zvláštní „sportovní“ disciplínou. Zdaleka tady nejde jen o nové europoslance. Daleko víc to bude v příštích týdnech platit pro kandidáty do krajských a senátních voleb. Slimáčků je totiž moc, zato kapustičky se letos urodilo málo. Přesně do této kategorie patří „přestřelka“, která se právě odehrála na sociálních sítích, kam část politiků přenesla své aktivity v boji za nová „koryta“ a „korýtka“.
Podpora se dá vyjadřovat nejrůznějším způsobem. Názorně nám to předvedla poslankyně Barbora Urbanová (STAN), absolventka studia politologie. (To je „kvalifikace“ jako hrom. S tím se dá uspět i ve výběrovém řízení na ošetřovatelku dojnic nebo na pokladní v supermarketu). Zmíněná poslankyně se totiž pustila do politika koaliční ODS ‒ dlouholetého senátora R. Nwelatiho, který je zároveň i primátorem města Mladá Boleslav.
Dotyčný politik ODS prý již podvanácté neodevzdal majetkové přiznání. Vzhledem k tomu, že pochází ze Sýrie, kde dlouhá léta probíhala válka, a ne všechny doklady o příbuzných se mu podařilo shromáždit, raději již několik let žádná přiznání nepodává, nýbrž za své „opomenutí“ platí státem vyměřenou pokutu. Proti tomu se nedá nic namítnout. Kdyby ani ty pokuty neplatil, byla by to jiná záležitost. Zkrátka: jedná se o speciální případ, který lze sotva označit za obyčejnou nedbalost či pohrdání zákony této země.
Jak se však zdá, pro některé málo pracovně vytížené politiky je jakákoliv záminka dobrá, aby jí bylo možno využít k reklamě pro vlastního kandidáta strany (nesprávně označované za „hnutí“) STAN. V senátorském obvodu č. 38 (Mladá Boleslav) je tímto kandidátem poslanecký kolega této političky – Ondřej Lochman. Rovněž on je bývalým starostou, a to města Mnichovo Hradiště. Navíc mu bude brzy končit i poslanecký mandát. Při nízkých preferencích (okolo 6 procent) a při množících se prů*erech, v nichž je STAN namočen až po uši, je jen málo pravděpodobné, že O. Lochman bude znovu poslancem zvolen. Mladí, natěšení a ke všemu ochotní adepti totiž čekají na svou příležitost. Je tomu tak ve všech stranách zastoupených v PS: příslušnost ke koalici nebo opozici nehraje žádnou roli. Koryto je koryto – a přes to nejede vlak!
Poslanec O. Lochman, který je co do kvalifikace na tom líp než B. Urbanová nebo další kolegové z tohoto klubu, bude jen stěží někoho zajímat na kandidátce pro parlamentní volby. Trik s „kroužkováním“, díky němuž mají „Piráti“ jen čtyři poslance, se již opakovat nebude, a proto je šance na zvolení malá. Navíc: O. Lochman se za dobu působení ve stávající Fialově koalici zkompromitoval již natolik, že nejspíš bude nahrazen někým mladším a přijatelnějším.
Totéž ovšem platí i o sněmovní kamarádce ministra P. Blažka, B. Urbanové, která se spolu s „králíkářskou“ T. Malou zařadila mezi opory zkompromitovaného Dona Pabla z Brna. Blažek i jeho „fanklub“ se vydali cestou vymýšlení jakýchsi „rekodifikací“ stávajících právních norem. Jako bychom jich neměli dost (o „novelizacích“ novel ani nemluvě). Tyto zbytečné aktivity poslanců a poslankyň, kteří se aspoň něčím chtějí zapsat do dějin našeho parlamentarismu, mají jediný cíl: odvádět pozornost od skutečných problémů, ale hlavně od neschopnosti Fialovy vlády něco pro tuto zemi udělat. Proto jsou její výsledky tak tristní.
Ministr spravedlnosti ČR P. Blažek – jako jeden z mála plně kvalifikovaných členů tohoto kabinetu – to samozřejmě dobře ví. Přesto mu zřejmě činí zvláštní potěšení (někdo by to označil za „politickou perverzi“), když může z občanů dělat bezmocné hlupáky. A tak se rozhodl „krýt záda“ svému premiérovi tím, že poutá pozornost k jiným věcem, ale zároveň neřeší akutní problémy svého resortu.
O výše popsaných záležitostech, na něž upozornila B. Urbanová ve svém příspěvku na sociálních sítích, nás informuje článek redaktora J. Pánika z internetového deníku „Forum24“ s titulkem: Jen tak dál. Poslankyně za hnutí STAN se pustila do senátora Nwelatiho, rozzuřila mladého politika z ODS. (Forum24, 17. 7. 2024) Možná by stálo za to, abychom těch pár řádků oné politické „přestřelky“ ocitovali, ale to já nepovažuji za tak důležité. Poslankyně B. Urbanová totiž využila informace o nepodání majetkového přiznání tohoto politika ODS k tomu, aby podpořila kandidaturu svého poslaneckého kolegy O. Lochmana.
O této slovní přestřelce viz tento článek:
Již zítra se o uvedené výměně názorů nebude vědět. Dramatická doba přinese další problémy a další „přestřelky“. Podstatné je pouze to, že se to mezi dosud kompaktním blokem Fialovy koalice začíná bortit. S tím, jak se budou blížit příští parlamentní volby, bude těchto konfliktů přibývat. Kdyby ještě žil Věšek Michalik (1963-2022), který pocházel z Českého Těšína a s nímž STAN počítal na post ministra průmyslu a obchodu, ten by kolegyni B. Urbanové vysvětlil ještě jinou věc, která ji bohužel ani nenapadla. (Byl starostou Dolních Břežan, odkud pochází i B. Urbanová.)
Jde totiž o jméno onoho mladého politika ODS. Jmenuje se Dominik Kolder a pochází z Ostravska. A protože oba, B. Urbanová i onen politik ODS D. Kolder, přišli na svět až po změně režimu z konce roku 1989, zřejmě nic nevědí o situaci, jaká panovala na Ostravsku před rokem 1989. Z původní komunistické „bašty“ na severní Moravě nezbylo dnes již nic. Doly i hutě mezitím zastavily svůj provoz a Ostrava se proměnila v téměř ekologicky přijatelné místo k životu. Problémem je pouze chybně provedená rekvalifikace někdejších zaměstnanců hornických a hutnických podniků. Žádná z polistopadových vlád si s tím neporadila. Dnes už je na nápravu pozdě. Lidi to vyřešili po svém: každý, jak uměl.
Nedalo mi to, abych se nepodíval na to, co se o tomto mladém politikovi ODS píše na internetu. Jmenuje se Dominik Kolder a může mít něco okolo 25 let. Má za sebou bakalářské studium a pokračuje v dalším vzdělávání, jehož výsledkem má být získání titulu Ing. V současnosti je asistentem senátorského klubu ODS a TOP 09. Na sociálních sítích se pochvalně vyjadřuje o M. Vystrčilovi a o Z. Nytrovi. Já bych ty dva poslal zpátky k původním profesím: Vystrčila na střední školu, kde učil fyziku, a Nytru zase k hasičům. To je tak maximum, na co jejich schopnosti stačí.
Neodolal jsem, abych si nezkopíroval předvolební fotografii D. Koldera. Na tričku má tento nápis: „Spolu dáme sbohem soudruhům“. Musel jsem se u toho hodně smát, protože s tím příjmením ani nemohu jinak. Zdá se, že tento uvědomělý mládenec, kterého se „modrým ptákům“ podařilo ulovit jako nadějného adepta pro příští funkce, vůbec netuší, že s tímto jménem žádnou díru do světa nemá šanci udělat. Možná mu někdo slíbil něco jiného. Pro každého „Ostravaka“ je příjmení Kolder natrvalo spjato s komunistickou érou průmyslového Ostravska. Vývoj po r. 1948 přinesl tomuto regionu obrovskou prosperitu. Ostravsko se tehdy stalo jednou z nejdůležitějších průmyslových aglomerací naší republiky. S tím souvisí i jméno jednoho z funkcionářů KSČ: Drahomíra Koldera.
Předpokládám, že jeho jmenovec Dominik možná o tomto soudruhovi přece jen slyšel. Nevylučuji dokonce ani to, že bude nějak příbuzensky spjat s tímto obávaným ostravským soudruhem. Proto je ten nápis na onom tričku tak k smíchu. Stejně tak předpokládám, že ani B. Urbanová vůbec netuší, že nějaký soudruh D. Kolder kdy žil. Proto oběma, Dominikovi a Barboře, věnuji pár vysvětlujících řádků o nejznámějších soudruzích z historie Ostravska. V Ostravě jsem žil a pracoval v letech 1975-1983. Soudruha D. Koldera jsem již nezažil, ale jiného uvědomělého soudruha, M. Mamulu, který byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Ostravě, si pamatuji velmi dobře.
K tomuto článku připojuji úryvek z jiného publikovaného textu, který vznikl již v r. 2018. Byl věnován televiznímu seriálu „Dukla 61“ o jednom z největších důlních neštěstí na Ostravsku v období komunistického režimu. Píše se tam rovněž o D. Kolderovi. Poslankyni B. Urbanové i asistentu senátorského klubu ODS a TOP 09 D. Kolderovi doporučuji, aby si to pořádně přečetli a případně se setkali. Budou si mít jistě co vysvětlovat, protože mladí lidé by měli mezi sebou často a hodně komunikovat. Zdá se, že ani jeden z nich nemá zdání o tom, co se tady u nás dělo před rokem 1989. Svatá prostoto!
18. 7. 2024
‒ RJ ‒
─────
Příloha:
Hlavní viníci: funkcionáři KSČ a StB
„Je zřejmé, že ve filmu chybí zasazení příběhu o důlním neštěstí do širšího historického a společenského kontextu. Důlní neštěstí, jakkoli bývala tragická, totiž nelze „odpreparovat“ od tehdejší doby. Vždyť čas od času docházelo i k velkým neštěstím na železnici. A především: příběh nemůžeme vytrhnout z kontextu specifik historického vývoje na Ostravsku.
Také tento region se jen pomalu a obtížně vzpamatovával z následků stalinismu. Zdejší komunističtí funkcionáři patřili k těm nejhorším dogmatikům vůbec. Dokonce ještě v 80. letech 20. století stála v čele KV KSČ stalinistická kreatura, jakou bychom hledali po celé republice široko daleko – RSDr. Miroslav Mamula (1930-1986), který celý život prožil coby stranický funkcionář a o jinou práci nezavadil.
V této souvislosti je nutno zmínit jména dvou stranických funkcionářů, kteří se v Ostravě narodili a tento region reprezentovali v orgánech KSČ na krajské i na celorepublikové úrovni.
První z nich byl Oldřich Černík (1921-1994). V 50. letech 20. století zastával funkci předsedy KNV v Ostravě a byl také tajemníkem KV KSČ v Ostravě. Od r. 1958 byl členem ÚV KSČ a v letech 1968-70 (v době tzv. Pražského jara) se stal předsedou vlády. Patřil ke „skalním“ stalinistům, avšak později dospěl až na pozice dubčekovského „reformismu“. Že se jednalo pouze o přetvářku, politickou pózu, potvrdil Černík sám v době těsně před tzv. sametovou revolucí 1989, kdy odmítl spolupráci na změně režimu s Dubčekem i s disidenty z okruhu V. Havla. – Černík byl spolusignatářem tzv. pendrekového zákona ze srpna 1969, jenž byl namířen proti odpůrcům sovětské okupace ze srpna 1968. S Černíkovým jménem jsou spojeny také represe ostravských dělníků (horníků), kteří po měnové reformě z 1. 6. 1953 vstoupili do stávky. Ano, tím vším stihl být během svého života jeden z „mužů roku 1968“.
Ještě horší a odpudivější byl politický a lidský „profil“ druhého ostravského rodáka – Drahomíra Koldera (1925-1972). Tento komunistický zločinec, kolaborant a vlastizrádce zemřel předčasně – v pouhých 47 letech. Kolder patřil k hlavním postavám kolaborantského vedení KSČ v roce 1968 a byl jedním z pěti signatářů tzv. zvacího dopisu z 3. 8. 1968, na nějž se sovětské stranické vedení odvolávalo při zdůvodnění vojenské intervence z 21. 8. 1968. – Kolder byl typickým 
stranickým aparátčíkem. Již v letech 1954-1958 vykonával funkci vedoucího oddělení na ÚV KSČ, pak byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Ostravě (1958-62). Od r. 1962 až do své smrti pracoval na ÚV KSČ v Praze. Jako poslanec Národního shromáždění zastupoval volební obvod Havířov.
Třebaže se jednalo o jednoho z „nejkovanějších“ stalinistů, byl právě on v r. 1962 postaven do čela stranické komise, jež se měla zabývat rehabilitacemi funkcionářů KSČ (týkalo se to asi 400 osob), kteří byli v 50. letech 20. století odsouzeni v politických soudních procesech (včetně známého „spikleneckého centra“ v čele s R. Slánským). Poté, kdy byly publikovány výsledky práce tzv. Kolderovy komise, došlo ve vedení KSČ k „odstřelení“ jiných dvou stalinistů: Karola Bacílka (v letech 1952-53 ministr národní bezpečnosti, pak v letech 1953-1963 1. tajemník ÚV KSS) a Bruna Köhlera (předválečný agent NKVD, za války člen moskevského vedení KSČ, po r. 1945 pracovník aparátu ÚV KSČ).“
Další informace k této problematice viz na těchto odkazech:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2018/---dukla-61-----1.-cast------phdr.-rostislav-janosik.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2018/---dukla-61-----2.-cast-.html
