Svobodné noviny na internetu

Motto: „Nesvornost je kletba, která snad věčně na našem národě lpíti bude.“ (Božena Němcová, 24. 7. 1845)

Není pravda, že v době „okurkové sezóny“ se u nás nic neděje. Nejnovější aktivity okolo „vrchního vládního cenzora“, plk. O. Foltýna (s tím jménem by mohl kandidovat rovnou na prezidenta republiky: vyjímal by se na poštovních známkách i na prezidentských portrétech), nás přesvědčuje o pravém opaku.

O nejnovějším záměru „fialovců“ nás informuje článek na serveru „České noviny“ s tímto titulkem: Foltýn má sestavený tým, chystá s ním vstup na sítě a kampaň k 21. srpnu (České noviny, 27. 7. 2024, 6:23). To, že je vládní komunikace v těch správných rukou, tvrdí i samotný plk. O. Foltýn ve zmíněném článku ČTK těmito slovy:

„Potvrdil, že kreativitu dostal v týmu na starost grafický designér Jozef Dobrík, známý z kampaně Dárek pro Putina. »Dodo Dobrík je špičkový kreativec. Věci, které ve státní správě trvají měsíce, zvládl s týmem za dva týdny. Povedlo se odpracovat ty procesy od struktury oddělení až po popisy funkčních náplní. Tohle máme za sebou z 95 procent a můžeme se vrhnout na samotnou strategickou komunikaci,« uvedl Foltýn.“

K tomuto sdělení doplňuji následující: „Všeumělec“ J. Dobrík (nějaký Čech by tady nebyl, když žijeme v České republice, nebo si i tato vykutálená vláda bude stále vypomáhat oblíbenou slovenskou „berličkou“?) je autorem grafického návrhu trička se vztyčeným prostředníčkem a nápisem „Fuck you Putin“. Je to na stejné „komunikační“ úrovni (to bude nejspíš ta strategická komunikace Fialovy vlády v podání O. Foltýna) jako onen známý „pytel na mrtvoly s hlavou Putina“, který nechal vyvěsit na fasádu Ministerstva vnitra ČR „přerostlý puberťák“ V. Rakušan.  Doma by za to Dobrík dostal od „rodu verných Slovákov“ do rypáku. Proto jezdí k nám a provokuje tady. Jistě to nedělá zadarmo. Až skončí válka na Ukrajině a „dobrák“ J. Dobrík se opět vrátí na Slovensko, bude příští česká politická reprezentace jen velice obtížně napravovat poškozené vztahy s touto východní mocností. Fiala, Rakušan ani Černochová už u toho naštěstí nebudou.

Abych to celé vysvětlil, hlavně naší nejmladší generaci, která o moderních českých (československých) dějinách příliš neví: Netvrdím, že nikdy neslyšeli o 21. 8. 1968, ale nezažili to, a tudíž si nedovedu atmosféru té doby představit. Od nich se mnoho neliší ani P. Fiala, kterému byly v r. 1968 čtyři roky. Během návštěvy v Bílém domě tvrdil náš premiér strýčkovi J. Bidenovi, že tehdy v Brně „viděl ruské tanky“. Kdepak ruské, milý Péťo! Byly to tanky sovětské! A v nich seděli hlavně Ukrajinci, dále pak Rusové, Bělorusové, Kazaši, Uzbekové, Turkméni, Tádžikové, obyvatelé Sibiře a Dálného východu, jakož i Kavkazané (Gruzínci, Arméni, Ázerbajdžánci) a další etnika SSSR.

Když není jasno ani těm, kteří by rádi řídili tento stát, ale nevědí, jak se to má dělat, nedivme se tomu, že v tom mají takový „guláš“ i naši mladí. Těm je třeba tyto historické souvislosti vysvětlovat, nikoli jim nařizovat prostřednictvím různých Foltýnů a Žáčků (kampak tento statečný „bojovník proti komunismu“ z konce roku 1989 zmizel?), jak se na tuto dobu mají dívat a co si o ní mají myslet. No – řekněte: co bychom si počali, kdybychom ty Foltýny, Žáčky, Koudelky, Bartošky a další „politruky“, ideology a inkvizitory neměli? Konec světa by byl na dohled.

Strašit občany opakováním vojenské invaze z roku 1968, na níž se rozhodujícím způsobem podíleli „jestřábi“ z vrchního velení armády SSSR i nejvyššího stranického vedení na ÚV KSSS, hlavně ukrajinské národnosti, je poněkud pošetilé a ahistorické. K okupaci ČSSR došlo uprostřed „studené války“, kterou by nám jistí politici rádi zopakovali. Moc se jim to zatím nedaří, protože dějiny se řídí nikoli podle přání politiků, ale mají své vlastní „cykly“ a pravidla. 

Zkrátka: žijeme v jiné době, s jinými prioritami a jiným hereckým „obsazením“. Jde především o mocenský vliv (momentálně se jedná o přeskupování sil ve světě: pokus o nastolení unipolárního uspořádání v čele s USA se nezdařil a namísto toho zvítězila multipolarita) a o peníze (hlavně na zbrojení). Nervozita amerických „neocons“ vedla až k pokusu o atentát na D. Trumpa. Co bude následovat, to si nikdo rozumný netroufne odhadovat. Když se bortí „starý svět“, vyloučit nelze vůbec nic.

─────

A co si o tom všem myslí naši občané, kterým není osud této země lhostejný? Někteří potvrzuji, že dovedou přemýšlet a nenechají se zmást nejrůznějšími připravenými tahy, ale ani provokacemi ze strany Fialovy vlády. Zatímco premiér neváhal podpořit naše olympioniky přímo v Paříži (jeho manželka si prý utrhla ostudu kvůli módě; na Evu Pavlovou zkrátka nemá: patří spíš k těm „profesorským“ sucharům“ jako její manžel). Jeden znalec módy (stylista Filip Vaněk, neplést s Ferdinandem Vaňkem!) ji označil za „tetu z Horní Dolní“. To si tato pseudointelektuálka dozajista nezasloužila. Inu, Češi jsou nevděčníci, že ano? Tak tomu bývalo od nepaměti.

Zde jsou reakce čtenářů na oznámení o nejnovějším „výstřelu z Aurory“ (samozřejmě té vládní) v podobě „startu“ oné dlouho ohlašované strategické komunikace pod vedením plk. O. Foltýna.

Čtenář A. P. píše: „Dobrý den. Jak už jsem psal dříve, v tzv. rozvojových zemích občas dochází k puči. Tedy převzetí vlády armádou, většinou za použití násilí. My jsme dál. My umíme revoluci bez výstřelu, tzv. sametovou, jak tedy nazveme tento puč? Bude to také sametový puč? Ohnutí ústavy nestačilo, řádění pětiprůšvihu nebere konce, a jako pojistku té hrůzy, té jejich liberální demokracie, tu máme armádu nastěhovanou na nejvyšších postech? A teď na nás generálové chystají kampaň, jak nám vysvětlit, proč si všechny ty jejich vymoženosti máme ještě bránit? Jsem hrdým držitelem modré knížky, já se vysmeknu. A co Vy? Nasadíte hrdinně svůj život za své vůdce a generály? Přeji hodně štěstí při rozhodování a krásné dny.“

A jiný čtenář T. U. uvádí zase toto: „Když Foltýn mluví o HODNOTÁCH, tak doufám, že domluví agentu Pávkovi, který se dopustil vlastizrady (souhlas se „vstupem vojsk VS“) a byla mu propůjčena medaile Za zásluhy mj. za prosazování vedoucí úlohy strany ve společnosti, aby upustil od provokativního a trapného pokládání věnce u Rozhlasu 21. 8. My, kteří jsme tam ten den byli a prožili to peklo včetně mrtvých kamarádů, tak se nám z těch HODNOT zvedá žaludek. Ale jestli pokládá za HODNOTY »kam vítr, tam plášť«, tak potom ano.“

Čtenář M. K. to doplňuje tímto svérázným způsobem, který není daleko od pravdy: „Země vládnoucí chunty (= junty) v čele s Muamarem Pávkem Kaddáfím s manželkou politručkou, generálem Chávezem Řehkou s milenkou, s Fidelem Foltýnem a další plejádou lampasáků, čerpajících své znalosti, které jim byly vtloukány do hlav vojenskými gymnázii sovětského typu. Do pěkné břečky jsme se dostali.“

─────

Mějme se na pozoru před těmi, kteří v zájmu zachování svých „koryt“ a „korýtek“ neváhají do politického souboje zatahovat téma války nebo tragického roku 1968, od něhož letos uplyne 56 let. To je dost dlouhá doba na to, aby přímí svědkové těchto událostí již nebyli mezi námi (to se to pak vymýšlejí nejrůznější historky o hrdinských činech dnešních zbabělců) a nemohli nás varovat před politickými dobrodruhy, kteří se neštítí ničeho, jen aby se udrželi u moci.

Nikdo dobrovolně neodchází od plných „koryt“ a žlabů. V tom nejsou žádnou výjimkou ani dnešní „nedemokraté“ z té Fialovy tlupy mocichtivých individuí, která se podvodem uchopila moci ve zmanipulovaných volbách v říjnu 2021. Konec jejich „panování“ se nicméně blíží. Po tom fiasku, které předvedli, bychom je měli hnát svinským krokem. Namísto toho se k nim chováme jako v rukavičkách. Škody, jež tito zločinci napáchali, budeme napravovat dlouhé roky. Mladí, kteří jim naivně otevřeli bránu do Strakovy akademie, se jednou budou stydět před vlastními dětmi za to, co ve své prostoduchosti provedli. Inu, za chyby se platí – občas i životy.

Popisek: Premiér P. Fiala si na zbývající čas své vlády osedlal čuníka, s nímž nás hodlá dovést do slibované, zaručeně lepší budoucnosti. Přece nedovolí, aby se k moci zpátky vrátili „populisté“ a „extremisté“ spolu s „užitečnými idioty V. Putina“! Když bude nejhůř, povede ukrajinské vojáky ke konečnému vítězství – symbolicky až do posledního Ukrajince.

─────

Svůj článek tentokrát zakončím netradičně: dvěma myšlenkami. Ta první je moje; autorkou té druhé je spisovatelka B. Němcová.

Nejprve tedy myšlenka první, vycházející z aktuální politické situace těchto dnů: „Když se v horních patrech politiky »usalaší« jen samí sedmilháři, podvodníci, »překabátění komunisté« a staronoví, postkomunističtí ideologové a »politruci« v nových, dobře padnoucích oblecích, je jen otázkou času, kdy si toho lidé (občané, voliči) všimnou. Pak začnou srovnávat „novou“, údajně demokratickou, dobu s tím, co už kdysi, před desítkami let, prožili. Není pochyb o tom, že tady máme »novou totalitu«, byť se její představitelé tváří jako nic nechápající neviňátka. Právě před těmito jedinci je třeba se mít na pozoru! Mít paměť a nezapomínat, to je to, oč tu běží! Zkrátka: paměť bývá sviňa, soudruzi! Ta usvědčí každého lháře. V tomto nerovném zápase vyhrávají pouze ti, kteří ze strachu včas utečou, nebo naopak ti, jimž hlava stále ještě funguje a slouží k přemýšlení. Kdo vyměnil svůj mozek za kilo bůčku, ten je navždy ztracen.“

Výrok druhý napsala jeho autorka, B. Němcová, dne 24. 7. 1856. Bylo to v těžkých dobách Bachova absolutismu, kdy se Josef Němec i jeho žena ocitli pod dohledem rakouské tajné policie. Dusná atmosféra Bachova absolutismu se v ničem nelišila od bezútěšné, nedemokratické doby Fialovy vlády, která se padesátým letům 19. století podobá jako vejce vejci – včetně onoho dnešního „černoprdelnického humusu“, který reprezentují právě P. Fiala spolu s M. Jurečkou a jeho prohnilou partají KDU-ČSL.

Němcová píše toto: „Člověk je všude člověk – a já cítím člověka bratra v každém člověku jakékoliv národnosti, ale můj vlastní národ musí mi být nejmilejší: a poněvadž není možno, aby člověk jeden pro celý svět účinkoval, musí vždy začnout od svého nejbližšího, od své rodiny, od obce, od celé země, a pak teprve přijde do všeobecného světa: - a kdo nemiluje svého, nemiluje cizího, kdo nectí svou národnost, nezná ctít jinou.“  (V. Tille: Myšlenky Boženy Němcové, nakl. J. Laichter, Praha 1920, str. 103)

Vážení čtenáři, užijte si v klidu zbytek léta! Čeká nás „horký“ politický podzim. Možná přijde i kouzelník, který nás zbaví nenáviděné vlády „fialového hnusu“.

27. 7. 2024

‒ RJ ‒