Svobodné noviny na internetu

Motto: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti…“  (M. J. Hus, Výklad Viery, Desatera a Páteře, 1413)

Nevím, zda to byla náhoda, nebo něčí záměr. Informace o zřízení jakési „Rady vlády pro paměťovou agendu“ byla shodou okolností zveřejněna jen pár hodin před státním svátkem 6. 7., kdy si každoročně připomínáme památku upálení M. J. Husa. Se jménem tohoto kazatele a náboženského reformátora se pojí poselství, jež je vytesáno na podstavci Husova sousoší na pražském Staroměstském náměstí.

Lidé okolo tohoto pomníku chodí a jen málokdo si uvědomuje nadčasovost slov, která byla vyslovena (napsána) před více než 600 lety. Husův traktát, z něhož tato slova pocházejí, byl sepsán až poté, kdy nepřátelé tohoto statečného kazatele a univerzitního mistra dosáhli toho, že mu bylo znemožněno dál kázat v Betlémské kapli. Jejich nenávist šla ještě dál: Požadovali, aby tato kaple byla zbourána.

Nejméně od dob Husových se tedy v našich zemích odehrává zásadní střet o to, co je pravda a co lež. A také to, jak se této pravdy poctivě dobrat. Kdo to někdy zkusil, třeba „proti všem“, ten ví nebo aspoň tuší, jak obtížný a nevděčný úkol má „hledač pravdy“ před sebou. Ne všichni dokáží dovést boj za pravdu do vítězného konce. Ono se to snadno řekne: „Hledej pravdu!“ Ta totiž nebývá na první pohled zřejmá, a proto bývá často překryta různými nepravdami, polopravdami i pokusy všechno zamlžit a „hledače pravdy“ svést z cesty.

Tento aktuální článek adresuji především mladým čtenářům, kteří se narodili až po změně režimu z konce roku 1989. Na ně se obracím s naléhavou výzvou: Nevěřte všemu, co vám všelijací „historikové“, kteří tento obor nevystudovali, ale dokáží o něm zasvěceně hovořit („pouze vaří z vody“), ale i různí „politrukové“ (nejlépe ve vojenské uniformně, jako koordinátor pro dezinformace plk. O. Foltýn nebo komunistický rozvědčík „Pávek“) říkají. Od nástupu humanismu a renesance se v Evropě prosadila tato důležitá zásada, kterou se skuteční historikové ve své práci po celý profesní život řídí: „K pramenům!“ (= ad fontes). Nač tedy poslouchat všechny ty rádoby „vykladače dějin“ (na způsob výkladu Písma svatého), když můžeme zalistovat přímo v autentických dobových dokumentech?

Kdo zažil období komunistického režimu (1948-1989), ten si dobře pamatuje tehdejší účelové, politicky motivované „vymazávání“ určitých kapitol z dějin, jež se momentálním vládcům jaksi nehodily do krámu. Po nacistickém „cenzurování“ českých dějin, si pamětníci dodnes vzpomínají na vytrhávání stránek z učebnic se jmény či fotografiemi „nepohodlných“ osob (např. J. V. Stalina) či skupinové fotografie, na nichž byly vyretušovány některé historické osobnosti (u nás např. V. Clementis nebo J. Smrkovský z 21. 2. 1948).

Ano, všelijakých manipulací s našimi dějinami jsme si užili za ty desítky let od roku 1945 až do dneška víc než dost. I dnes se statečně manipuluje a dezinterpretuje hlavně naše minulost ‒ včetně té polistopadové. V tomto směru se nejvíce činí propagandistická Česká televize (ČT): „Všeználkové“ typu M. Kubala, M. Řezníčka či J. Václavka jsou schopni na pokyn svých „loutkovodičů“ převrátit naše dějiny naruby. Nejspíš jim za to dobře platí, když se tak snaží. ČT se dopouští ještě jedné proradnosti: o některých událostech a o mnoha osobnostech vytrvale mlčí. Zamlčuje nejen výši platů svých „vyvolených“ redaktorů, ale mlčí i o demonstracích nespokojených diváků přímo před budovou na Kavčích horách!

S manipulacemi i s tím, čemu se dnes tak ideologicky přehnaně říká „boj proti dezinformacím“, máme všichni své zkušenosti: někdo větší, jiný menší. Týká se to nás všech. Já osobně mám ještě v živé paměti atmosféru bezprostředně po Listopadu 1989, kdy se první polistopadový prezident republiky V. Havel obklopil samými bývalými komunisty (coby poradci), pro něž dějiny začaly až rokem 1968. Říkalo se jim „osmašedesátníci“. K nejhlasitějším patřila dcera někdejšího skalního stalinisty V. Nového – televizní hlasatelka Kamila Moučková. K Havlovým „poradcům“ tehdy patřil i další ze skalních stalinistů z 50. let 20. století – dědeček dnešního předsedy strany „Progresívne Slovensko“ Milan Šimečka (1930-1990). Ti všichni ochotně a rádi zapomínali na svou minulost. Běda tomu, kdo by jim připomněl jejich ideologické „třeštění“ z roku 1948, kdy začali uvádět do praxe svou utopii o „světlých komunistických zítřcích“. Dávno, dávno tomu…

Zdá se, že dnes jsme se ocitli ve stejné výchozí pozici jako oni „budovatelé světlých zítřků" z roku 1948. Naši novodobí ideologové typu „historika“ Pavla Žáčka, neúspěšného prvního ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), by nám rádi předepisovali, co si máme nebo dokonce co si musíme myslet o našich dějinách. Já – jako profesionální historik, navíc pamětník a osoba pronásledovaná komunistickým režimem – k této „interpretaci“ nikoho dalšího nepotřebuji. Vystačím si sám s tím, co o tom vím. Horší je to ovšem u našich mladých. Ti mají vesměs poměrně špatné vzdělání, a tudíž musí věřit všemu, co jim ideologové dneška (= bojovníci proti dezinformacím) překládají jako „pravdu pravdoucí“. Když nebudou líní, mají i oni šanci dozvědět se celou, nefalšovanou pravdou – i bez P. Žáčků a O. Foltýnů (pod bedlivým dozorem gen. M. Koudelky).

Od bývalého svazáckého funkcionáře P. Žáčka doopravdy žádné ideologické návody, „kterak chápat české dějiny“, nepotřebujeme. Jeho nejnovější „iniciativa“ s onou „Radou pro paměťovou agendu“ má totiž jediný cíl: zajistit si před pádem Fialovy vlády alespoň nějaké dobře placené „korýtko“. Špatně zastíraná snaha dostat se zpátky do čela ÚSTR, kde to svého času jako ředitel žalostně nezvládl, protože instituci tohoto druhu může doopravdy řídit pouze skutečný, vystudovaný historik, nikoliv prominent ODS, nevyšla. (Jak L. Kudrna, tak i jeho předchůdce, Z. Hazdra, těmito vystudovanými historiky jsou.) Jakási navrhovaná „rada“ je jen náhradním řešením: jde o totéž, avšak pod ochrannými křídly Úřadu vlády.

O problematice ÚSTR jsem v posledních dvou letech psal již několikrát: jako o odstrašujícím příkladu toho, jak taková „paměťová“ instituce vypadat nemá. Doporučuji proto čtenářům, aby si články, na něž uvádím na konci tohoto textu odkaz, přečetli. Zároveň jsem rád, že jedna osoba, kterou jsem ve svých článcích vždy vysoce hodnotil po stránce profesní, historik Prokop Tomek, se postavil do stejné řady kritiků ÚSTR a „iniciativy“ P. Žáčka jako já.

Jsem přesvědčen o tom, že „dělostřelecký výstřel“ s názvem „Rada vlády pro paměťovou agendu“ vyjde naprázdno jako spousta podobných, hloupých nápadů. Zkrátka: nemá to šanci na úspěch. „Náhradní“ ÚSTR nepotřebujeme, protože ten dosavadní stále ještě existuje, byť mu byla vyměřena „astronomická“ pokuta za zpackanou rekonstrukci původní budovy na Žižkově.

Věc je mnohem prostší, než se na první pohled zdá. Slabý premiér P. Fiala se rozhodl odměňovat své věrné spolustraníky těsně předtím, než bude nucen v politice skončit. Začalo to nedávným udílením medailí K. Kramáře (M. Němcová, K. Bendová aj.). Nějakých šest dalších úředníků na Úřadu vlády, to je úplné nic proti věčnosti, kam se brzy odebere celé to Fialovo panoptikum ze Strakovy akademie. Také plk. O. Foltýn dostane ke své „trafice“ devět úředníků. Daňový poplatník to jistě rád zaplatí.

S velkým potěšením jsem si dnes (7. 7. 2024) přečetl článek P. Tomka s tímto titulkem: Komentář: Rada pro paměťovou agendu a orwellovské evokace (Seznam Zprávy, 7. 7. 2024, 11:30). Na tuto nejnovější iniciativu zatím stačil zareagovat z politiků pouze R. Vondráček (ANO 2011), předseda Ústavně-právního výboru PS, pro něhož to jsou jen další úředníci navíc. Obzvláště oceňuji závěrečný odstavec Tomkova článku, v němž se uvádí toto: „Můj názor je, že jestli si chceme zachovat občanské svobody, svobodu bádání, myšlení, šíření informací, musíme se mít před touto iniciativou na pozoru.“

K Tomkovu stanovisku poznamenávám: Neměl by si P. Tomek, ale i další historici, kteří již dlouhou dobu mlčí k tomu, co provádí Fialova vláda, aniž by vznesli byť jedinou námitku, sáhnout do svědomí? Tím, že část našich intelektuálů udělala z P. Fialy nekritizovatelného „svatého“, poškodila svobodu slova i historického bádání možná víc než všichni političtí aktivisté z provládních médií. K nim patří i ti jedinci, kteří se hrnou ke slíbeným korytům, aby to ještě stihli před pádem Fialovy vlády do propadliště dějin. Bude to sladká odměna za podkuřování a řiťolezectví pro ty nemravné jedince, kteří se nikdy do politiky demokratického státu neměli dostat. Kdosi tady zanedbal „samočisticí mechanismy“ v politice.

Chování P. Fialy se nelze divit. Zoufalí lidé se dopouštějí zoufalých činů.  A zoufalé „politické mrtvoly“ ještě horších.

7. 7. 2024

PhDr. Rostislav Janošík, historik a šéfredaktor „SN na internetu“

─────

P. S.

Zaznamenal jsem rovněž kritické vyjádření historika M. Bílého, bývalého pracovníka ÚSTR. Věřím, že se časem ozvou další odborníci, kterým není osud této země lhostejný.

‒ RJ ‒

─────

Odkazy na články o ÚSTR:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2023/kudrnu-vyhodit--ustr-zrusit-a-personal----rozprasit----.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2023/ustr-se-distancuje-od-problematicke-ucebnice-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2024/odmitneme-pokusy-o----bulvarizaci----ceskych-dejin-.html