Svobodné noviny na internetu

Původně jsem chtěl několika větami okomentovat pouze dnešní (26. 6. 2024) návštěvu nového slovenského prezidenta P. Pellegriniho v Praze. O té se proto zmíním až později. Mezitím se jako událost číslo jedna dostala do médií další, zbrusu nová roztržka, o kterou se postaral odborník na slovo vzatý: nepoučitelný politický tragéd Petr Fiala. Jeho pozice se mezitím stala již natolik neudržitelnou, že by měl okamžitě rezignovat. Škodí nejen své politické straně (ODS, potažmo koalici SPOLU), ale i celé České republice. A co je na tom vůbec nejhorší? Jako osoba zahleděná do sebe (Fialův narcismus je patologický podobně jako jeho lhavost) není Fiala schopen se ze svých chyb poučit, ale stále v nich pokračuje.

Události z posledních hodin nabraly svou vlastní dynamiku. O Pellegriniho návštěvě se vědělo mnoho týdnů dopředu – hned po jeho zvolení. A bylo vcelku jasné, podle jakého scénáře se tato první oficiální návštěva bude odehrávat. Po roztržce s premiérem R, Ficem během zasedání šéfů vlád V4 v Praze v Lobkovickém paláci na Kampě a následně po atentátu na R. Fica chtěl nový slovenský prezident přispět ke zmenšování příkopů, jež Fiala mezi Čechy a Slováky tak usilovně vykopal a prohluboval. Jinde by ho za to kopli do zadku a poohlédli by se po nějakém novém premiérovi. Pouze naši zpitomělí politici, přesvědčení o své genialitě, výjimečnosti, ba vyvolenosti, se tváří, že je všechno v nejlepším pořádku. Dokonce odmítli odsoudit atentát na Fica. O tom viz tento odkaz:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2024/kdo-z-poslancu-odmitl-odsoudit-atentat-na-r.-fica-.html

Kdyby se něco podobného stalo kdekoli jinde v civilizovaném světě, bylo by to nejen na pád celé vlády, ale i na předčasné volby. Jen u nás se neděje nic. Pouze se čeká na zázrak, který stále nepřichází. Místo toho, aby se „ukrajinský premiér“ P. Fiala, kterého nám údajně závidí celý svět (nejspíš proto zaujímá poslední příčky všech možných žebříčků), staral o zlepšení života občanů, ohlašuje, že první zásilky z jeho „muniční iniciativy“ již dorazily na Ukrajinu. A nejnověji se pochlubil tím, že pro Ukrajinu zasílá z peněz daňových poplatníků částku 865 milionů Kč. Kdo mu to odsouhlasil – kromě stejně bohorovných členů jeho vlády? V kterékoli demokratické zemi by za to skončil před trestním tribunálem a pak by šel rovnou do vězení, nejspíš do konce života.

U nás, jak se zdá, je i toto počínání v „nejlepším pořádku“. To doopravdy nemá již s demokracií a právním státem nic společného. Stáváme se svědky nastupující fašistické diktatury – se vším všudy. Ne, to nemůže skončit dobře! Jen popletený P. Fiala je stále přesvědčen o tom, že všechno dělá dobře a že ho lid miluje. Jenže: jak osudově se tento brněnský „profesůrek“ mýlí! Něco podobného si svého času myslel R. Slánský, než skončil na šibenici. Každý politik totiž musí počítat s tím, že si s ním může osud zahrát nehezkou hru, která pak špatně dopadne. Na Fialově místě bych neměl tak klidné spaní. V politice se může všechno změnit doslova z hodiny na hodinu. Příkladů z historie známe dost – ze světa i od u nás. Takto nezodpovědný politik měl již dávno skončit ve svěrací kazajce na uzavřeném oddělení psychiatrické kliniky. Tam by měl zůstat po zbytek svého života. I tak to bude lepší, než kdyby „hnil“ ve vězení.

Již ve chvíli, kdy letadlo s P. Pellegrinim přistávalo v Praze, dostaly se k nám ze Slovenska znepokojivé zprávy. Den před touto návštěvou totiž na Pražském hradě proběhla schůzka P. Pavla s P. Fialou a vzápětí další jednání opět s P. Fialou (a jeho pobočníkem T. Pojarem) na jedné straně a s A. Babišem (jako předsedou nejsilnějšího opozičního uskupení) i předsedou „stínové vlády“ K. Havlíčkem. Kromě povšechných frází jsme se ze sdělovacích prostředků o těchto schůzkách nedozvěděli nic podstatného.

O to překvapivější byly pak zprávy ze Slovenska. Nešlo totiž jen o Fialovo neuctivé vyjádření na adresu nové slovenské politické reprezentace. Velké pobouření vyvolala zejména informace o tom, že české orgány činné v trestním řízení se odmítly zabývat schvalováním atentátu na Fica na českých sociálních sítích. Tuto informaci poskytl slovenským médiím bývalý policejní prezident T. Gašpar. Jedná se o skandál světového významu, který jednoznačně potvrzuje, že ČR není právním státem. Tečka. Po schůzce s prezidentem republiky P. Pavlem premiér P. Fiala údajně prohlásil, že „obnovení mezivládních konzultací se Slovenskem není na pořadu dne a že podobné úvahy považuje za předčasné i kvůli zdravotnímu stavu slovenského premiéra Roberta Fica“.

K tomu došlo den před Pellegriniho státní návštěvou ‒ v úterý dne 25. 6. 2024. Je to politická facka, jakou jsme tady nikdy v novodobé historii nezažili. Naposledy měl se Slováky podobný konflikt A. Novotný. To mu „zlomilo vaz“ a nepomohl mu ani plánovaný zásah armády v čele s gen. B. Lomským. Oba tito soudruzi pak politicky „padli“: vládnoucí KSČ je hodila přes palubu. Lomského nahradil gen. M. Dzúr a Novotného A. Dubček.

Zmatené chování P. Fialy hodně připomíná právě zoufalé kroky A. Novotného. U něho to taky nebyl jeden výstřelek, ale byla jich celá řada. Kromě zmíněného pokusu o vojenský převrat, který byl nakonec prozrazen a zmařen, se A. Novotný u veřejnosti dostatečně zdiskreditoval zásahem policistů (SNB) proti vysokoškolským studentům na Strahovských kolejích. Tam začal Novotného politický „pád“.

Fialův „pád“, k němuž má tento neúspěšný politik ODS již nakročeno, má rovněž svou historii. Počátkem bylo nezákonné, protiústavní vypnutí nepohodlných webů dne 25. 2. 2022, den po napadení Ukrajiny vojsky Ruské federace. Tou zatím poslední kapkou je právě vyvolání roztržky se Slovenskem a neodsouzení atentátu na Fica ze strany českých politiků, především P. Fialy a M. Pekarové-Adamové, která má navíc za manžela Slováka. V tomto druhém případě zůstává rozum stát nad hloupostí a neomaleností některých českých politiků a političek.

Žádná z těchto událostí nespadla jen tak z nebe. Je výsledkem dlouhodobého působení v neprospěch této země a jejích občanů. Zemští škůdci a vlastizrádci v našich dějinách vždy končili na popravišti. Ve středověku by je pověsili na nejbližším stromě. Jak skončí tito naši pokrytci a zbabělci, kteří si hrají na politiky, to uvidíme v příštích měsících. V každém případě to nebude hezký konec. A oni to tuší.

Premiér P. Fiala je již delší dobu „politickou mrtvolou“, dokonce hodně páchnoucí. Přesto ve svém „vyšilování“ pokračuje a nehodlá s tím přestat. Zatahuje naši zemi nejen do války, ale trvale zhoršil i tradiční vztahy mezi Čechy a Slováky do té míry, že se je sotva podaří v delším časovém horizontu napravit. Obávám se, že k tomu nedojde ani po pádu této tragické vlády. V zemi, kde je taková historická, ba rodinná, provázanost mezi celými generacemi českého a slovenského obyvatelstva, nelze to, co Fiala způsobil a v čem i nadále tvrdohlavě pokračuje, hodnotit jinak než jako národní tragédii.

Tím vším se z Fialy stala „politická mrtvola“. Smrad ze Strakovy akademie, který zamořuje i vilu úctyhodného vlastence a sympatizanta s Ruskem, K. Kramáře, se šíří po celé Praze. Je nejvyšší čas tuto mrtvolu uložit do rakve a odvézt na místo, které je k tomu určeno. Mrtvoly patří do márnice a pak na hřbitov nebo do krematoria. To čeká i „politickou mrtvolu“ P. Fialy. Každý slušný člověk si proto musí před tímto brněnským „tichošlápkem“ a „duševním mrzákem“ odplivnout. Takovým kreaturám se květiny na hrob nedávají.

─────

Pellegriniho návštěva v Praze potvrdila, že vztahy mezi českou a slovenskou politickou reprezentací, nikoli mezi obyčejnými občany obou států, jsou dlouhodobě poškozené, a to vinou vládnoucí koalice v čele s ODS a P. Fialou jako předsedou této strany. Chce-li proto ODS ještě v budoucnu hrát nějakou roli v naší politice, měla by najít odvahu i sílu a okamžitě tohoto neschopného žvanila v čele vlády nahradit alespoň někým přijatelnějším – jako dočasným premiérem před vyhlášením předčasných voleb.

Po všech pronesených výrocích a chybných politických rozhodnutích z poslední doby nemůže P. Fiala ve své funkci zůstat a musí okamžitě rezignovat. Pokud to členové a funkcionáři ODS nepochopí a nebudou urychleně konat, je s touto stranou konec. Nikdo ji už nebude volit ani letos na podzim, ani v parlamentních volbách 2025. To je holý fakt, který musí realisticky smýšlející politik přijmout. Nedokáže-li to, ať se jde živit něčím jiným. U celoživotních „vyžírek“ z řad našich politiků si tím totiž nejsem zcela jist.

V ODS přesto nevidím byť jen jedinou osobnost, která by nebyla zkompromitovaná a jež by mohla tuto funkci převzít. Je to jen politický a lidský „odpad“, který patří na skládku. Za nejschůdnější řešení proto považuji dohodu politických stran v PS o zkrácení volebního období a o vyhlášení předčasných voleb. Již v roce 2013, tehdy po pádu vlády P. Nečase, byl tento postup zvolen. Nyní jsme na tom stejně. Není důvod čekat, že se stane zázrak. Žádný se nestane.  A s Fialou v čele vlády už vůbec ne! Na Fialově místě bych se zastřelil. Vyřešilo by se tím úplně všechno.

─────

Návštěva jen zdvořilostní, nikoli srdečná a tradiční…

K tomu, co již bylo na margo státní návštěvy nastupujícího prezidenta SR P. Pellegriniho uvedeno v předchozích řádcích tohoto článku, si dovolím připojit ještě několik postřehů. Předně: na první pohled je zřejmé, že se cosi nepříjemného a nepřirozeného vloudilo do vztahu našich tradičně blízkých, ba bratrských národů.

Vždy tomu tak bývalo: k bratrovi, tomu „staršímu“ v Čechách, se v minulosti spěchalo. Až pak přicházely na pořad dne návštěvy ostatní. Proto nemůže nikoho překvapit, že P. Pellegrini dal najevo svou rozladěnost ze „zamrzlých“ vztahů mezi Čechy a Slováky svérázným způsobem: Nejprve se poklonil památce obětí masakru na FF UK ze dne 21. 12. 2023, a to u nedávno vztyčeného menhiru přímo naproti budově této školy – na náměstí Jana Palacha.

[Nejnovějším potvrzením toho, že vzájemné vztahy se zhoršují i v dalších oblastech, je fakt, že do čela vojenské skupiny NATO na Slovensku, jíž dosud veleli Češi, míří zástupci jiného členského státu této aliance. To, co nezodpovědně „odstartovala“ na čísi pokyn bruselská „loutka“ ze Strakovy akademie, jen tak brzy neskončí.]

Že všechno není jako dřív, bylo poznat ještě z jednoho detailu, kterému budou dobře rozumět hlavně muži. Ačkoliv má P. Pellegrini jistě ve svém šatníku velkou sbírku kravat (nepochybně by se mezi nimi našla i taková, která je v národních barvách bývalého společného státu nebo jež vyjadřuje bratrské svazky Čechů a Slováků, rozhodl se slovenský prezident vykonat svou návštěvu hlavního města sousedního státu v té nejobyčejnější kravatě. Barvy nic moc. Pruhy na ní pak symbolizují šikmou trajektorii, na kterou se vztahy mezi Čechy a Slováky dostaly vinou P. Fialy. Tuto kravatu bych si nevzal ani do práce, do běžného zaměstnání.

Průběh Pellegriniho návštěvy v Praze (26. 6. 2024) potvrdil, že šlo jen o zdvořilostní záležitost. Návštěva byla navíc dojednána již dlouhé týdny dopředu, krátce po zvolení P. Pellegriniho do úřadu prezidenta SR. Vzhledem k aktuálnímu stavu vzájemných vztahů mezi ČR a SR bylo proto na místě tuto návštěvu raději zrušit nebo aspoň dočasně odložit, případně povolat příslušného velvyslance ke konzultacím. Z nepochopitelných důvodů se nic z toho nestalo. Bylo by to adekvátní vzhledem k „ponížení“ vztahů mezi kdysi bratrskými národy. Jenže: co by čeští „slouhové“ Bruselu neudělali, aby se na patřičných místech zavděčili, že ano?

Ještě hůř než průběh slavnostního ceremoniálu na 1. nádvoří Pražského hradu dopadla tisková konference po dvojstranných rozhovorech mezi P. Pavlem a jeho slovenským protějškem. Jako první se ujal slova český prezident republiky P. Pavel. A opět, jak se již mezitím stalo zvykem, si česká hlava státu své řečnické vystoupení nepřipravila písemně, ačkoliv se jednalo o vrcholnou mezinárodní schůzku, nýbrž dala přednost improvizaci. A výsledek se dostavil okamžitě: podle očekávání. Skončilo to špatně – jako již mnohokrát v minulosti. P. Pavel by neměl improvizovat, když to neumí. Předvedl se znovu jako nepoučitelný amatér.

Chyby prezidenta republiky P. Pavla byly patrné na první pohled/poslech. Své vystoupení nezahájil obvyklým, tradičním oslovením hosta. (Slovenský protějšek si naopak na oslovení dal velmi záležet: vyjmenoval při tom kdekoho. Tím potvrdil, že je dobrým a poučeným rétorem.) Český prezident republiky P. Pavel se tím dopustil velkého faux pas: na srazu motorkářů by jeho chování nevadilo, avšak u takto významné návštěvy to bylo krajně nevhodné.

Znovu se tak ukázalo, že P. Pavel nemá okolo sebe potřebný tým zkušených lidí, kteří by mu zodpovědně připravili podklady tak, aby jeho vystoupení na veřejnosti bylo na odpovídající úrovni. Pavel se pak dodatečně pokouší tyto očividné „přešlapy“ dohánět neohlášenými návštěvami: v tomto případě na akci „Bahna 2024“ (29. 6. 2024) nebo v debatě s moderátorem V. Moravcem na 58. MFF v Karlových Varech. Začíná se chovat stejně nelogicky a chaoticky jako premiér P. Fiala.

Pellegriniho projev na tiskové konferenci byl sice formálně na velmi dobré úrovni, přesto na příslušníka „bratrského“ národa poněkud chladný, byť se slovenský prezident při tom usmíval. Ocitli jsme se mimo mantinely, na něž jsme si po rozpadu ČSFR na dva samostatné státy (1992) zvykli. Cesta k nápravě a k obnovení původního stavu bude dlouhá a obtížná. Fiala pokazil, co se dalo – a ještě v tom tvrdohlavě pokračuje. To je hanebné!

Návštěva P. Pellegriniho (nevynechal při ní ani bývalého prezidenta republiky M. Zemana) nenechala nikoho na pochybách, že jsme se ocitli již v jiné etapě vzájemných vztahů. Návštěvy hlavního města ČR ve stylu Z. Čaputové jsou nenávratnou minulostí a nebudou se opakovat. Čaputová i Kiska podnikali v minulosti návštěvy do Prahy oficiálně, ale i ryze soukromě – za příbuznými a přáteli.  V případě P. Pellegriniho tomu bude nejspíš jinak. Ostatně – sám to ve svém vystoupení naznačil: s českým prezidentem P. Pavlem se prý bude vídat na akcích EU nebo NATO. K tomu ovšem do Prahy jezdit nepotřebuje. Bezprostředně po pražské návštěvě odjel P. Pellegrini do Bruselu: jeho setkání s P. Fialou nám dokonce pohotově nabídly i kamery prorežimní České televize (ČT). Nic srdečného to nebylo.

Do celkově neuspořádaného a zmateného povídání P. Pavla na zmíněné tiskové konferenci zapadl i dotaz jedné z přítomných novinářek. Ta se obou prezidentů dotázala na to, co říkají na rozhodnutí českých orgánů činných v trestním řízení: nestíhat případy schvalování atentátu na slovenského premiéra R. Fica. Slovenský prezident P. Pellegrini řekl, že to komentovat nechce. Přesto poznamenal, že na Slovensku jsou již tyto trestné činy stíhány a přísně trestány. Inu, kdo chtěl, ten jeho odpověď pochopil správně. Jak se ukazuje, roztržka mezi českou a slovenskou politickou reprezentací (nikoli jen vládou) je mnohem větší a hlubší, než politici na obou stranách tvrdí.

Co se týká české hlavy státu, ta se raději odpovědi na dotaz dotyčné novinářky vyhnula. Zdá se, že P. Pavel na toto téma neměl co říci. I to je „odpověď“. Od zbabělce, který si rád hraje na velkého hrdinu, se to dalo čekat. Slušní občané mají již dávno jasno v tom, cože se to omylem dostalo do funkce prezidenta republiky. To jsme tady ještě doopravdy neměli. Dobře nám tak! Vždyť si ho občané sami zvolili, tak ať nenaříkají! Buďme přesní: zvolili ho hlupáci, kteří mají v hlavě místo mozku kus bůčku.

Nejpodstatnější bylo toto Pellegriniho sdělení na zmíněné tiskové konferenci: „Slovensko své vojáky na Ukrajinu nepošle.“ Od P. Pavla podobné prohlášení nezaznělo. Proč asi?

5. 7. 2024

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Česko-slovenskou vzájemnost podporoval i český malíř M. Aleš

V dobách společného státu jsme si zvykli brát tento fakt jako samozřejmost. Přesto nezaškodí, abychom si tu a tam připomněli, že staleté kontakty mezi obyvatelstvem českých zemí a Slováky byly a jsou oboustranně považovány za velké obohacení vzájemných vztahů. Nebyla to jen spisovatelka Božena Němcová (1820-1862), která v 50. letech 19. století často navštěvovala Slovensko a udržovala styky s generací štúrovců (J. Kráľ). Některé verše svých básnických sbírek věnoval Slovensku i představitel májovců Adolf Heyduk (1835-1923), např. Cimbál a husle.

Na pražské univerzitě studovalo mnoho Slováků. Jen z poslední doby to byl např. M. R. Štefánik (1880-1919), lékař a spisovatel Martin Kukučín (vl. jm. M. Bencúr, 1860-1928) nebo právník a politik, jeden z přímých účastníků „sametové revoluce 1989“ ‒ Ján Čarnogurský. Již ve středověku studovali a následně působili na Karlově univerzitě např. lékař Ján Jesenský-Jessenius (1566-1621) nebo jazykovědec Vavřinec Benedikti z Nedožier (1555-1615).

Podobně na Slovensku žili a pracovali mnozí čeští odborníci, ale i umělci. I oni se ve 20. století podíleli na hospodářském, politickém a kulturním povznesení kdysi zaostalého regionu pod nadvládou Uherského království. Za všechny uvedu alespoň tato jména: etnograf, folklorista a fotograf Karol Plicka, historik Václav Chaloupecký nebo archeolog Jan Eisner.

Nenásilným, neotřelým způsobem podporoval Slovensko a jeho spravedlivé úsilí o národní emancipaci rovněž český malíř a ilustrátor – Mikoláš Aleš (1852-1913). Svědčí o tom připojené vyobrazení s textem slovenské národní hymny, a to všech jejích slok, nikoli jen té jedné, která kdysi bývala součástí Československé státní hymny, jež se hrála při slavnostních událostech.

29. 7. 2024

‒ RJ ‒