Svobodné noviny na internetu

Patřím ke generaci, která byla zvyklá na to, že každou práci dělala s maximálním nasazením a odváděla ji v takové kvalitě, aby se za výsledek nemusela stydět. Dnešní mladí k tomu přistupují zcela jinak: moc jim na tom nezáleží, pravopisné chyby neřeší a faktografické omyly přehlížejí, jako by neexistovaly. S tím se pak žádné zázraky dělat nedají. Podle toho stav naší společnosti vypadá: jeden by hořce zaplakal, kam až se nám podařilo za těch 32 let klesnout. Ne že by se za minulého režimu nechybovalo. Komunisté si nicméně alespoň na pravopis dávali dobrý pozor.

Přesně to, co jsem konstatoval v předchozích řádcích, se dá říci také o rozhovoru, který poskytl „Radiožurnálu“ historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Zaujal mě hned titulek článku, v němž o tomto rozhovoru informuje na serveru „iROZHLAS.cz“ redaktor Tomáš Pavlíček: „Vystoupili na odpor se zbraní v ruce. Z uznání Mašínů odbojáři máme radost, říká historik Blažek“ (iROZHLAS.cz,3. 7. 2022, 6:04).

Velice „výživný“ je i „perex“, v němž autor článku shrnuje podstatu tohoto rozhovoru: „Ctirad Mašín, Milan Paumer, Václav Švéd a Zbyněk Janota.“ Již v první větě jsou dvě chyby ve jménech oceněných odbojářů. Správně má být: Švéda a Janata. Že by si to ti dva lidé, kteří spolu rozmlouvali, po sobě nezkontrolovali, to je pro mne – jako bývalého učitele češtiny (a navíc historika) ‒ naprosto nepochopitelné?!

[Není to druh chyby, s níž bych se již v minulosti nesetkal. Před dvěma lety, v době, kdy se připravovaly bombastické oslavy 70. výročí popravy JUDr. M. Horákové, rozšířila ČTK (rovněž obsazená pologramotným personálem) informaci o tom, že spolu s M. Horákovou byl popraven Jan Bouchal. Správně mělo jméno vypadat takto: Buchal. Po ČTK, která tuto informaci s chybným jménem předala ostatním médiím a dokonce za to požadovala peníze (za zmetky se ve slušné společnosti neplatí, vážení soudruzi!), tento nesprávný údaj bezmyšlenkovitě papouškovaly všechny servery – včetně „vševědoucí“ ČT. Ukázalo se, že ani v té „naší-vaší“ ČT nic nevědí a na chybu nepřišli. Nikdo tuto chybu neopravil ani se za ni neomluvil. Tak se totiž dnes pracuje. A ještě za to ti nešťastníci požadují mzdu.]

V případě oceněné skupiny bratři Mašínů se jedná o chybu z téhož „soudku“: Potvrzuje jak nevzdělanost, tak i pologramotnost našich novinářů, ale i některých politiků či veřejně známých osob. Nevylučuji ovšem ani to, že bývalý učitel češtiny a dějepisu P. Blažek tento chybný údaj sám v rozhlase uvedl. Den ode dne jsem totiž o tom stále víc přesvědčen. Také proto, že mám velmi špatné osobní zkušenosti s celou tou generací „Husákových dětí“, kterou považuji za „odpad“ společnosti.

První odstavec zmíněného rozhovoru s P. Blažkem pokračuje slovy: „Čtyři členové skupiny bratří Mašínů získali po pětiletém řízení uznání, že byli účastníky odboje a odporu proti komunismu. Podnět k tomu podal i historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů, podle něj si to odbojáři zaslouží. „Vnímali, že je ta situace po roce 1948 natolik hrozná, že je třeba se režimu postavit na odpor se zbraní v ruce,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál.“

Další nepřesný údaj z tohoto rozhovoru je tento: „Ještě bych připomněl, že se na 26. srpen připravuje otevření Památníku tří odbojů v Olšanech.“ (Neplést s pražským hřbitovem na Olšanech!)  Jak jsem se kdesi dočetl, právě P. Blažek je jedním z činovníků nadace, která pořádá sbírku občanů na uskutečnění tohoto projektu. Proto mě udivuje, že zrovna on neví, jak se dotyčná obec, v níž rodina gen. Josefa Mašína st. vlastnila a vlastní statek, který po r. 1948 konfiskovali komunisté, jmenuje. Správně se totiž nazývá: Lošany (okr. Kolín).

[Stát údajně na tento památník nepřispěl ani korunou, ačkoli rozhazuje peníze na všechny strany a jeho minstři mají plná ústa demokracie a boje proti komunismu. Osobně toto chování považuji za hanebné a odsouzeníhodné. Premiér P. Fiala, ministr financí Z. Stanjura, ministryně obrany (nebo spíš války?) J. Černochová i ministr kultury M. Baxa by se měli stydět za to, že to nedokázali zařídit! Všichni jmenovaní by měli podat demisi!]

Na otázku o hodnocení činnosti odbojové organizace bratří Mašínů P. Blažek v rozhovoru pro Radiožurnál odpovídá toto: „Je to ozbrojený odboj. A to samozřejmě není procházka růžovým sadem. Provází to situace, které jsou hraniční a vypjaté…“ Hned se mi ulevilo, že nám to P. Blažek takto hezky vysvětlil. Asi u toho byl, když to tak dobře ví.

K tomuto vyjádření si dovolím připojit pár poznámek – tak trochu i osobních. Pokaždé mě „mudrlanti“ typu P. Blažka rozesmějí. Oni, kteří se narodili v průběhu 70. let 20. století, kdy už byl pevně etablován kolaborantský režim G. Husáka. To jsou ti správní znalci, kteří o tom doopravdy hodně vědí! V době, kdy „tahali za sebou kačera“, jsem byl já i tisíce odpůrců sovětské okupace vláčen po soudech a dlouhé roky tímto režimem šikanován, jakož i sledován StB. Přesto nepotřebuji žádat o vydání jakéhosi komického „osvědčení“ o odboji a odporu proti komunistickému režimu. Stačí mi docela obyčejné soudní rozhodnutí o rehabilitaci, které jsem dostal automaticky, bez jakékoli žádosti, již v roce 1990.

To, co jsme se z dotyčného rozhovoru s P. Blažkem nedozvěděli, je tato skutečnost: Ve skupině oceněných nefiguruje strýc bratrů Mašínových – voják z povolání kpt. Ctibor Novák! Mám pro to docela prosté, laické vysvětlení: Osoby, které připravovaly podklady pro Ministerstvo obrany ČR, jež dotyčná osvědčení vydává, na tohoto muže nejspíš zapomněly! Přitom právě C. Novák byl hlavním obviněným z celé Mašínovy skupiny v soudním procesu z r. 1955. Dne 2. 5. 1955 byl pak popraven spolu s V. Švédou a Z. Janatou ve věznici v Praze na Pankráci. Švéda s Janatou osvědčení dostali, zatímco Novák nikoliv! To jsou paradoxy, pane Ferdinande Vaňku!

Netuším, z jakých podkladů P. Blažek a další předkladatelé oné žádosti o udělení tohoto ocenění čerpali, ale pravděpodobně to nebyly moje články, jež byly zveřejněny o této odbojové skupině v posledních dvaceti letech. Na základě materiálů, jež mi poskytla Z. Mašínová ml. spolu s bývalým politickým vězněm Josefem Koudelkou (oba tehdy bydleli v Olomouci), jsem zpracoval a následně publikoval dvě obsáhlé statě: „Mašínové a spol. – hrdinové protikomunistického odboje“ (SN č. 4/2003 – č. 3/2004) a „Vězeňkyně dvou totalitních režimů“ (SN č. 6/2016 a č. 9/2016).

V této souvislosti upozorňuji na to, že nutným doplňkem různých beletristických a memoárových zpracování dané problematiky musí být rovněž autentické, dobové archivní dokumenty! Jak ze zveřejněného rozhovoru vyplývá, předkladatelé nejspíš úplné, vědecké zpracování této problematiky k dispozici neměli. Doporučuji jim proto, aby si pořádně přečetli ony dvě statě, na něž uvádím odkaz za tímto článkem.

Jak se zdá, v naší historické obci (pokud ještě existuje) se začíná nebezpečně rozmáhat „mor“ zvaný „dojmologie“. Již humanisté ve středověku se řídili důležitou zásadou: „Ad fontes.“ (= K pramenům.) Totéž doporučuji všem navrhovatelům tohoto i dalších ocenění pro účastníky protikomunistického odboje!

Rozhovor s P. Blažkem končí tímto sdělením: „Bratři Mašínové navazovali na druhý odboj. Byli už v roce 1946 oceněni prezidentem Benešem za chrabrost. Vnímali, že je situace po roce 1948 natolik hrozná, že je třeba se režimu postavit na odpor se zbraní v ruce. Připomenu, že ten svůj odboj zahájili až v roce 1951, tedy v době, kdy už komunisté zavraždili spoustu lidí.“ (iROZHLAS.cz, 3. 7. 2022. 6:04)

Historika P. Blažka doplním a zároveň uvedu některá jím sdělená fakta na pravou míru. Předně: Oba Mašínové byli oceněni společně se svou matkou Zdeňkou – ještě jako nezletilí. (Ctirad měl v r. 1946 teprve 16 let, kdežto mladší Josef pouhých 14 let.) Položím P. Blažkovi impertinentní otázku: V kolika letech jste se vy, milý kolego, ráčil postavit na odpor vůči komunistickému režimu? (Mě StB kvůli tomu stíhala již v 19 letech.) Nejspíš až po roce 1989, že ano? Podobných „chytrolínů“, jako jste vy, žije v této zemi 10 milionů!

─────

O čem se nemluví a nepíše?

Možná by nebylo od věci uvést, že Z. Mašínová st., matka Ctirada a Josefa, byla za války vězněna rovněž v terezínské Malé pevnosti. Tam navázala přátelství s JUDr. M. Horákovou, která zde byla vězněna předtím, že ji německý soud poslal do káznice. Po propuštění z vězení Z. Mašínová navázala spojení s odbojovou organizací na Poděbradsku. Po válce dokonce vstoupila do KSČ, ale kvůli zatčení M. Horákové ze strany vystoupila.

Co se týká obou jejích synů, jejich životními osudy jsem se rovněž zabýval ve stati o životě jejich matky: „Vězeňkyně dvou totalitních režimů“ (viz odkaz za tímto článkem). Oba Mašínové po válce studovali na „elitní“ škole v Poděbradech: k jejich spolužákům patřil budoucí prezident V. Havel i pozdější slavný režisér M. Forman. Ctirad Mašín skončil ve vězení kvůli odporu ke komunistům již v roce 1951. Z jáchymovského uranového lágru se dostal na svobodu na základě amnestie prezidenta A. Zápotockého v září 1953, jen měsíc před útěkem celé skupiny na Západ.

Ctirad Mašín byl kvůli zdravotním problémům nevoják, avšak jeho mladšímu bratrovi Josefovi hrozil v té době nástup na vojenskou službu. Bylo to za A. Čepičky, což nebyla pro tyto mladé muže žádná legrace. (P. Blažek by řekl: procházka růžovým sadem.) V době plánovaného útěku přes západní hranici byl M. Paumer již vojákem základní služby. Útěk na Západ vyřešil také tento problém. Všichni tři utíkali jak před případnou další represí ze strany komunistického režimu, tak i před ponižující vojenskou službou k režii poslušných vykonavatelů komunistické moci.

Budeme-li hodnotit to, co pro tyto mladé muže bylo tou hlavní motivací, byla to nepochybně touha po svobodě a demokracii, jak jim to vštěpoval jejich otec. Jeho odkaz nechtěli pošpinit tím, že by si zadali jakkoli s komunistickým režimem. Před životem v „zadrátovaném“ komunistickém koncentráku, zvaném lidově demokratické Československo, dali přednost útěku na Západ, během něhož jim hrozila smrt nebo zajetí, uvěznění a poprava. Ctirad, Josef a Milan měli štěstí a dokázali se na Západ probojovat. Tři zbývající, kteří byli 2. 5. 1955 popraveni (Novák, Švéda a Janata), takové štěstí neměli. Přesto si všech šest členů této skupiny „útěkářů“ zaslouží, aby jejich statečnost byla po zásluze oceněna.

3. 7. 2022

PhDr. Rostislav Janošík, historik a šéfredaktor „SN na internetu“

P. S.

A ještě pár slov k oněm chybám v dotyčném rozhovoru. Historik P. Blažek si patrně nevyžádal autorizaci textu. To jako skutečný profesionál měl udělat. Podle mého přesvědčení se zachoval velmi lehkomyslně – jako docela obyčejný lempl. Potomci těch dvou odbojářů (Švédy a Janaty), kteří skončili na šibenici a jejichž jméno bylo v tomto rozhovoru zkomoleno, by těm dvěma „géniům“ měli nakopat zadek – nejlépe špičatou botou. Nic jiného si totiž nezaslouží.

4. 7. 2022

‒ RJ ‒

Odkaz na publikované články o skupině bratří Mašínů a jejich matce:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2022/prijede-j.-masin-na-otevreni-pamatniku-tri-odboju-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2022/dostane-skupina-bratri-masinu-vyznamenani-.html

https://www.i-sn.cz/file/13/masinove-a-spol---rostislav-janosik-2011.pdf

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2016/vezenkyne-dvou-totalitnich-rezimu--1.-cast------phdr.-rostislav-janosik.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-9-2016/vezenkyne-dvou-totalitnich-rezimu--2.-cast------phdr.-rostislav-janosik.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-9-2016/vezenkyne-dvou-totalitnich-rezimu--3.-cast------phdr.-rostislav-janosik.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-4-2015/dve-vyroci-----phdr.-rostislav-janosik.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2020/nikoli-jan-bouchal--ale-buchal---.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2021/snemovna-odmitla-vyznamenat-protinacistickeho-odbojare-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2022/lajdacka-prace-nasich-politiku.html