Svobodné noviny na internetu

Skončeme s pokryteckou hrou na předvolební koalice!

Ve svém vystoupení před desítkami poslanců (prý jich bylo pouhých 33) Evropského parlamentu ve Štrasburku hovořil „ukrajinský“ premiér P. Fiala (coby zástupce předsedající země v rámci Rady EU) o jakémsi déjà vu. Tentokrát to nebyla nadsázka ani chmurná vize, že by se po 13 letech mohl zopakovat malér s pádem vlády během českého předsednictví. Doopravdy tehdy, v r. 2009, i nyní, v r. 2022, bude nutno řešit týž aktuální problém dodávek plynu z Ruska do Evropy. V obou případech byl příčinou jejich zastavení konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou.

V době, kdy se P. Fiala připravoval na svou „historickou“ chvíli v čele Evropy, odehrálo se v režii jeho „rodné“ strany cosi, co nemá v našich polistopadových dějinách obdoby. Pomyslný vítěz posledních parlamentních voleb, ODS, si užívá momentální „slávy“, než to „pozlátko“ ztratí kouzlo a než voliči konečně otevřou oči, aby zjistili, že byli obelháni. Proto jsme na politické scéně svědky nejrůznějších, často až bizarních politických scének.

Již obehranou písničkou je tvrzení o tom, jak pevné je koaliční spojenectví ODS a jejích dvou politických přívěsků (TOP 09, KDU-ČSL), jejichž přízeň u voličů spadla na tři procenta. Z toho plyne jediné poučení: slibovaná „synergie“, kterou se předsedové všech tří stran před volbami rádi zaklínali, jaksi přestala voliče oslovovat. Nebo spíš pochopili, že byli oklamáni a obelháni. ODS přece mohla uspět v jakýchkoli volbách i bez těchto trapných, nepochopitelně domýšlivých, leč zcela zbytečných „přívěsků“.

Myšlenka pokračovat v této politické konstelaci, jež je předem odsouzena k nezdaru, přesto politicky impotentního P. Fialu neopustila ani po zveřejnění nejnovějších preferencí z dílny agentury Kantar CZ. Jak si jinak vysvětlit, že všechny tři strany se dohodly na jakési společné kandidátce pro volby do Senátu? V nich mají mít paritní zastoupení, lidovci dokonce o jednoho kandidáta navíc oproti oběma stranám. Naštěstí v komunálních volbách bude situace poněkud jiná, protože jak ODS, tak i lidovci mají dostatečný počet stávajících zastupitelů i nových kandidátů, aby se za zády voličů nemuseli domlouvat na jakési pofiderní spolupráci.

Ve všeobecném zmatku, který souvisí s českým předsednictvím, s koncem školního roku i s politickým skandálem STAN, se zdá, že ona „privatizace“ z titulku tohoto článku jaksi unikla pozornosti. Nikdo na ni neupozornil. Většina našich novinářů, hlavně těch mladších, kteří mají málo životních i profesních zkušeností, vůbec netuší, o co jde. Je to prosté: ODS se snaží alespoň tímto způsobem zúročit ještě to, co se dá. Musí to stihnout do podzimu, protože pak bude zle i v jejích řadách.

Mnoho natěšených členů a funkcionářů této strany, kteří se už viděli v čele radnic měst a obcí napříč republikou, může přijít zkrátka, protože tuto stranu voliči nebudou volit. Jednak kvůli skandálu koaličního uskupení STAN, jednak kvůli celkové nedůvěryhodnosti Fialovy „pětikoalice“ (= slepence) i samotného P. Fialy. Hlas pro koalici SPOLU přece neznamenal automatickou „vstupenku“ do vlády pro koalici PirSTAN! Byla to docela obyčejná, podpásová dohoda předsedů těchto stran, nikoli „smlouva s voliči“, jak by se v demokratické zemi slušelo a patřilo! Proto i ten spěch s onou „privatizací“. Přesto nevěřím tomu, že by tato „partyzánská“ akce mohla cokoliv na pošramocené pověsti této kmotrovsko-tunelářské partaje změnit či vylepšit. Odpad patří na skládku – nikam jinam!

─────

F. Plamínková by se divila, kdo se k ní dnes hlásí!

Ale teď hezky po pořádku a přehledně! Ve čtvrtek dne 30. června 2022 jsme se stali svědky pozoruhodné souhry „náhod“. Týž den a téměř v tutéž hodinu se na dvou místech v Praze, a to na nádvoří Valdštejnského paláce i v budově Poslanecké sněmovny na Malé Straně odehrály v režii části politiků ODS dvě akce. Netroufám si je označit za události, protože k těm to mělo hodně daleko. O co šlo?

Nejprve senátoři za ODS v čele s předsedou M. Vystrčilem z Tchaj-wanu odhalili na budově Senátu PČR pamětní desku na počest 80. výročí popravy národně-socialistické političky – senátorky Františky Plamínkové (1875-1942). Tou druhou akcí, kterou se rozhodli „pravicoví“ poslanci havlisticky rozbředlé ODS podpořit, bylo setkání zástupců této strany se Zdenou Mašínovou ml. Stalo se tak poté, kdy bylo novinářům na tiskové konferenci sděleno, že čtyři členové odbojové skupiny bratří Mašínů dostali od Ministerstva obrany ČR osvědčení o účasti v protikomunistickém odboji.

Záběry z obou akcí byly odvysílány Českou televizí (ČT24) v rámci běžného zpravodajství. Tím to víceméně skončilo. Nikdo nic nevysvětloval, nikdo z novinářů se raději na nic neptal. Ostatně – bez přípravy se k tomuto problému dá jen těžko něco říci. Byly by to pouze obyčejné bláboly. A tak jsme se dozvěděli, že akce s udělením zmíněných osvědčení se odehrála v souvislosti s připravovaným otevřením „Památníku tří odbojů“ v Lošanech na Kolínsku. Opět bez podrobnějšího vysvětlení, proč právě „tři odboje“ a s jakými osobami to vlastně souvisí.

Jen tak mimochodem: Jeden z organizátorů této akce, poslanec P. Žáček (ODS), připustil, že ani vydaná osvědčení nemusí vést k tomu, že prezident republiky M. Zeman udělí členům Mašínovy skupiny nejvyšší státní vyznamenání. Tento návrh – oproti předchozím letům – byl sice o dva hlasy přijat PS, ale na věci to nemusí nic změnit: Zeman odmítá Mašíny vyznamenat podobně, jako když opakovaně nepovýšil plk. M. Koudelku, ředitele BIS, do hodnosti generála.

Když byla zpráva o ocenění čtyř členů Mašínovy skupiny zveřejněna na některých zpravodajských serverech, okamžitě se tam objevily rozporné reakce čtenářů. Téma Mašínů je stále natolik „kontroverzní“, že i nadále rozděluje naši společnost na dva nesmiřitelné tábory. Za celých 32 let polistopadového režimu se na tom nic nezměnilo.

Nedalo mi to, abych se do oněch čtenářských stanovisek nezačetl. Je to poučnější než kila knih na toto téma. Tolik zmatečných informací a falešných domněnek v hlavách lidí, kolik stačili tito čtenáři napsat do svých příspěvků, jsem již dlouho nečetl. Navzdory tomu, že se o protikomunistickém odboji může ve školách učit (pamatuji si dobu, kdy se to nesmělo), zůstávají naši občané stále v zajetí jednostranné komunistické propagandy. Většinou o celé rodině Mašínově nic nevědí. Mají jen mlhavé představy o činnosti gen. J. Mašína st. i jeho synů. Téměř netuší, že vězněna byla i Mašínova manželka, a to dokonce nacisty i komunisty (podobně jako JUDr. M. Horáková). O to kompetentnější se cítí tito diskutéři být: Vyjadřují se k záležitostem, o nichž skoro nic nevědí, ale troufají si o nich vynášet své kategorické soudy.

Zaznamenal jsem si některé obzvláště „výživné“ postřehy těchto čtenářů. Tak předně: „Památník tří odbojů“ neznamená, že se bude někomu stavět pomník (na způsob I. S. Koněva nebo J. V. Stalina). Organizátorům této akce šlo o záchranu komunisty zdevastovaného objektu rodinného statku Mašínů v Lošanech, který byl po dlouhých letech soudních tahanic vydán Z. Mašínové ml., aby v něm mohla vybudovat památník (= muzeum) na počest svého otce – generála Josefa Mašína staršího (1896-1942). Ten jediný z celé rodiny není spojován s tím, co se váže k osobě jeho manželky a oběma synům. Zatímco úloha J. Mašína st. je nezpochybnitelná, v případě ostatních členů této rodiny bude trvat i nadále diskuse v odborných kruzích i u laické veřejnosti, jak to všechno pochopit a vyhodnotit. Je to úkol téměř olbřímí.

Stále totiž u nás žijí a budou žít ti občané, kterým nevysvětlíte, že protikomunistický odboj se zbraní v ruce ve smyslu Charty OSN byl a je legitimní. Přitom k největším kritikům „vrahů“ z Mašínovy skupiny patří lidé, kteří proti komunistické totalitě nehnuli ani prstem, ačkoliv po celou dobu vlády komunistů (1948-1989) muselo být každému zřejmé, že tento režim byl „zločinný a protiprávní“. S tím souvisí i neochota našich polistopadových mocných trvat na důsledném potrestání komunistických zločinů a jejich pachatelů. Dopadlo to zatím tak, že ani po 32 letech nového režimu nebyl potrestán téměř nikdo. Těch pár jedinců představuje spíše výjimku, která potvrzuje pravidlo.

─────

Politici oslavují jen ta výročí, na nichž se mohou „zviditelnit“

Nechci být nespravedlivý vůči M. Vystrčilovi a jeho politickým aktivitám ve vztahu k naší nedávné minulosti. Opakovaně konstatuji, že právě on a další zástupci Senátu PČR si již mnoho let příkladně počínají, když pravidelně pokládají květiny na počest J. Palacha, obětí 21. 8. 1968 či výročí popravy M. Horákové. Nejnověji se k těmto osobnostem hodným naší úcty přiřadila i někdejší senátorka F. Plamínková. Ta patřila za První republiky vedle M. Horákové k nejviditelnějším tvářím národně-socialistické strany i ženského hnutí.

Škoda jen, že si M. Vystrčil stejně aktivně nepřipomněl jiná výročí nekomunistických politiků, např. 70. výročí Krčmaňské aféry (= pokus o atentát na J. Masaryka, P. Zenkla a P. Drtinu) z roku 1947. Vždyť i příprava na proces s M. Horákovou začala masovým zatýkáním 380 funkcionářů Čs. strany národně-socialistické již koncem září 1949 (F. Zemínová, F. Přeučil aj.). Bez povšimnutí nechávají naši poslanci a senátoři jiná výročí, která se jim jaksi „nehodí do krámu“: 70. výročí zatýkání a násilné smrti nekomunistických politiků, např. lidovce R. Sochorce (1948), 70. výročí popravy lidoveckého poslance S. Broje (1950) či 70. výročí „Případu Babice“ (1951), ve kterém figurovali jak římskokatoličtí kněží, tak i protinacističtí odbojáři z řad ČSL.

Podobnou výtku musím adresovat i dnešním vedoucím funkcionářům KDU-ČSL, kteří se tváří, jako by se jich to netýkalo. Vlastně netýká, protože tato strana (= ČSL) v letech 1948-1989 kolaborovala s KSČ v Národní frontě. Rovněž 70. výročí násilné smrti číhošťského faráře P. J. Toufara (1950) zůstalo bez povšimnutí našich politiků, jakož i 65. výročí úmrtí Z. Mašínové st. (1956), manželky gen. J. Mašína a matky protikomunistických odbojářů Ctirada a Josefa ml. Zatím úplně posledním ignorovaným jubileem ze strany našich „demokratických“ politiků bylo 70. výročí popravy P. J. Buly z „Případu Babice“ (1952).

Ano, naši politici, kteří tak rádi plamenně hovoří o svobodě a demokracii, jakož i o respektu k lidským právům všude na světě, by si měli sami sáhnout do svědomí. Nelze oslavovat pouze některá výročí, kdežto na jiná ostentativně kašlat. Moje kritika tentokrát míří hlavně na dlouhodobé ignoranty z řad poslanců, ale zčásti i na M. Vystrčila. Oslavovat letošní 72. výročí popravy M. Horákové nebo 80. výročí atentátu na R. Heydricha ano, ale ta ostatní nikoliv? Jakou to má logiku, pane předsedo Senátu PČR? Žádnou. Je to pouze lenost a pohodlnost politiků, nadstandardně placených z našich daní! Podobně to dělali před rokem 1989 i naši komunisté: Ti rovněž oslavovali pouze některá vybraná výročí a všímali si jen určitých úseků českých dějin, jež se vyznačovaly tzv. revolučními tradicemi.

Neodpustím si ještě jednu kritickou poznámku v souvislosti s pompézně připomínaným 80. výročím útoku našich parašutistů z Anglie na R. Heydricha. Proč nikdo z našich politiků nevzpomněl v souvislosti s tímto hrdinným činem, jenž odstartoval tzv. heydrichiádu (= Druhé stanné právo), na popravu našich známých osobností. Senátoři na jedné straně nepřehlédnutelným způsobem připomněli popravu F. Plamínkové dne 30. 6. 1942 na střelnici v Kobylisích, avšak zapomněli na to, že tamtéž byl zbaven života komunistický spisovatel V. Vančura (†1. 6. 1942), protektorátní premiér gen. A. Eliáš (†19. 6. 1942) nebo již zmíněný gen. J. Mašín st. (†30. 6. 1942). Ten byl popraven společně se 70 členy odbojové organizace „Obrana národa“. Třebaže akce ohledně ocenění skupiny Mašínů byla uvedena v ČT, zmínka o 70. výročí popravy J. Mašína st. se do televizního zpravodajství nedostala. Je to velmi podivné, leč pro tuto „veřejnoprávní“ televizi signifikantní.

Ostatně – zamlčování zásluh tohoto protinacistického odbojáře se táhne jako červená niť našimi dějinami: mlčel o nich E. Beneš, dobrovolný „sovětizátor“ ČSR za války i po ní, ale hlavně komunisté a nyní i politická garnitura okolo P. Fialy. Že by to nějak souviselo s tím, že se tento politik „kamarádí“ s vůdcem sudeťáků B. Posseltem? O „nadbíhačích“ sudeťákům z řad KDU-ČSL (Herman, Bělobrádek, Heller) se raději ani zmiňovat nebudu. Je to politický a lidský „odpad“, který jsme tady ještě neměli.

─────

Co před námi „fialovci“ pečlivě tají?

Dne 17. 6. 2022 schválila Poslanecká sněmovna (PS) návrh na udělení nejvyššího státního vyznamenání, „Řádu bílého lva“, pro členy odbojové skupiny bratří Mašínů. Tentokrát to bylo v pořádku: návrh prošel o pouhé dva hlasy. Přesto se jednalo o pozoruhodný posun – oproti hlasování v minulosti. A jak se ukázalo, byl tento návrh vzácně „synchronizován“ s oním udělením osvědčení o protikomunistickém odboji pro skupinu bratří Mašínů.

Podstata problému tohoto osvědčení, o jehož vydání Ministerstvem obrany ČR jsme se dozvěděli z tiskové konference dne 30. 6. 2022, spočívá v tom, že zatímco návrh na udělení státního vyznamenání překvapivě zahrnuje všechny členy této skupiny, a to žijící, zemřelé i popravené, osvědčení o protikomunistické činnosti bylo vydáno pouze pro čtyři osoby, a to pro 2 popravené členy (= V. Švédu a Z. Janatu) a 2 členy, kteří teprve nedávno zemřeli: C. Mašína (†13. 8. 2011) a M. Paumera (†22. 7. 2010). Osvědčení nebylo vydáno ani pro posledního žijícího člena, J. Mašína ml., ani pro kpt. C. Nováka, strýce bratří Mašínů, který byl popraven dne 2. 5. 1955 ‒ spolu s V. Švédou a Z. Janatou.

Ten, kdo o činnosti této odbojové skupiny něco ví, musí nad tímto prapodivným rozhodnutím pouze nevěřícně kroutit hlavou. Víc se s tím dělat nedá. Velice by mě proto zajímalo, zda je tento podivný, nepřirozený stav výsledkem zmatku v hlavách těch jedinců, kteří toto rozhodnutí přijímali, nebo zda to byla chyba v podkladech pro toto rozhodnutí. V tom je totiž podstatný rozdíl, a proto by to mělo být řádně objasněno.

Již v minulosti jsem kritizoval fakt, že v návrhu na vyznamenání Mašínovy skupiny chybělo jméno kpt. C. Nováka (1902-1955). Jako by kdosi tu amatérskou chybu bezmyšlenkovitě zopakoval i tentokrát, aniž se vůbec s danou problematikou pořádně neseznámil. Dotyčný návrh tehdy předkládal poslanec ODS P. Žáček.

Nedělám si iluze o tom, že Ministerstvo obrany ČR, které je prolezlé bývalými komunistickými lampasáky i normalizačními svazáky, může být schopno odvádět kvalitní práci. Osobně o tom pochybuji. Viditelný rozvrat naší armády musí pozorovat i laik, který k tomu nepotřebuje žádné speciální vědomosti. Řídí-li tento postkomunistický „moloch“ bývalá svazačka z generace „Husákových dětí“, která si v dětství zřejmě hrála s cínovými vojáčky (namísto panenek), pak je neštěstí dokonáno. Jinak to ani dopadnout nemůže.

Být na místě J. Černochové, podal bych demisi. Před půl rokem jsem psal o tom, že J. Mašín sotva přijede do ČR na otevření „Památníku tří odbojů“. Teď o tom nemám žádnou pochybnost. Neumím si totiž vůbec představit, že by do ČR přijel a s touto ministryní se měl setkat. Mlčení, které po akci z 30. 6. 2022 zavládlo, jen potvrzuje, že moje tušení se bude nejspíš zakládat na pravdě.

[K této problematice odkazuji zájemce na článek s titulkem „Dostane skupina bratří Mašínů vyznamenání?“ (SN č. 6/2022, vloženo 20. 6. 2022, ZDE). O plánované návštěvě J. Mašína ml. pojednává další článek s názvem: „Přijede J. Mašín na otevření Památníku tří odbojů?“ (SN č. 1/2022, vloženo 29. 1. 2022, ZDE).]

─────

Nalejme si čistého vína!

Abych byl upřímný: Všechno totiž nasvědčuje tomu, že na případu protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů si „honí body“ pár politických kariéristů z Fialovy koalice, nominantů za „kmotrovsko-tunelářskou“ ODS. Tato strana se po půl roce vládnutí vyjevila jako totálně neschopná, neúspěšná a politicky impotentní.

Nejhorší na tom je fakt, že díky nekončící řadě skandálů STAN se celá Fialova „pětikoalice“ stala nedůvěryhodnou a zároveň nevolitelnou. Kdyby nebyly za tři měsíce komunální volby, zase tak dramatické by to nebylo. V politice vždycky trvá nějakou dobu, než se i naivním voličům otevřou oči a uši a než pochopí, že opět „nalítli“ na hezké řeči „pouťového žvanila“ P. Fialy z Brna i na pečlivě vybrané kravaty bruselského svazáka V. Rakušana.

Ale protože termín voleb je již stanoven, upnula se část politiků ODS (ti ostatní se k této věci nijak nevyjadřují) ke skupině bratří Mašínů, a to v naději, že s antikomunistickými „mávátky“ by ten volební debakl nemusel dopadnout až tak tragicky. Bohužel – celá ta hra se jménem Mašínů se poměrně záhy vyjevila jako nechutná komedie, kterou si ten amatérský spolek neherců nestačil ani pořádně nastudovat. Proto ani premiéra nemůže skončit aplausem.

Každému přece musí být jasné, že M. Zeman, dokud bude prezidentem republiky, nikdy nepřipustí, aby Mašínové dostali vyznamenání. Spíš ho dostanou naši redakční spolupracovníci: kocour Mikeš a klokan Vendelín. Nota bene: stejné vyznamenání, jaké hodlá M. Zeman udělit ukrajinskému prezidentu V. Zelenskému. V takovém případě je ovšem šumafuk, zda členové Mašínovy skupiny dostali jakési osvědčení o protikomunistickém odboji, či nikoliv.

A tak nakonec z celé té taškařice zbude jen to, co tu bylo na samém začátku tohoto nepříliš promyšleného nápadu, jenž se zřejmě zrodil v hlavách politiků ODS. Je to jen zoufalá snaha ministryně J. Černochové přihřát si trochu „mašínovské“ polívčičky, když z celé té pompézní oslavy 80. výročí atentátu na R. Heydricha zbyl jen obláček páry, jakož i pokus jednosemestrálního „historika“ a bývalého svazáckého funkcionáře SSM P. Žáčka trochu se zviditelnit.

Historie má jednu nepopiratelnou výhodu: bývá „spravedlivá“ k vítězům, poraženým, ale i těm nezúčastněným. Výhodou je, že se rychle zapomíná – kvůli událostem novým. Proto rovněž jména J. Černochové a P. Žáčka budou brzy zapomenuta, protože je nahradí jména zbrusu nová, daleko zvučnější. Inu, dějiny občas pádí jako mustangové na americké prérii. Nedohoní je ani strýček Joe v helikoptéře.

7. 7. 2022

‒ RJ ‒