Raději 26. červen než 27. červen!
Někteří naši poslanci a senátoři se tváří v tvář hrozícímu nezvolení v nadcházejících volbách pokoušejí strhnout na sebe pozornost, aby tím dali voličům najevo, že ještě žijí a že hodlají opět kandidovat. Proto pár měsíců před podzimními parlamentními volbami přišli s nápadem na rozšíření už tak dlouhého seznamu „významných dnů“ v našem kalendáři o další „památný den“. Zatím se nedokáží ani shodnout na tom, zda tímto významným dnem má být 26. červen, nebo 27. červen.
Jeden z těchto dnů se totiž má stát „Dnem odchodu sovětských vojsk z území Československa“. S tímto nápadem přišla hned po složení svého slibu nová poslankyně za TOP 09, režisérka O. Sommerová, která nahradila odstoupivšího poslance D. Feriho, a to v souvislosti s aférou sexuálního obtěžování dívek a mladých žen. Paní režisérka u příležitosti nedávného 30. výročí odchodu sovětských okupačních jednotek natočila pro ČT dokumentární film, v němž oslavila nehynoucí „zásluhy“ jednoho z blízkých spolupracovníků exprezidenta V. Havla ‒ hudebníka M. Kocába.
Natěšenost skupinky Kocábových fanoušků, kteří jsou neskrývaně podporováni Českou televizí (ČT), a to za peníze televizních koncesionářů, na to, kdy už se konečně jejich „miláček“ stane uznávanou politickou osobností, utrpěla velkou blamáž. Jednak tím, že si ani pořádně nezkontrolovali kalendář „významných dnů“, jednak proto, že dlouho připravované ovace pro příštího kandidáta na funkci prezidenta republiky, M. Kocába, zastínila událost nečekaná a řádově významnější: tornádo na jižní Moravě.
Zkrátka: Kocáb i s celým týmem „přicmrndálků“ má smůlu. Vyšší prozřetelnost to zařídila tak, že z plánovaného „svatořečení“ nebylo nic. Pevně věřím tomu, že toto gesto evidentně natvrdlý M. Kocáb již pochopil a pro příště již nebude veřejnost obtěžovat svými nesmyslnými nápady a návrhy. Proti osudu lze stěží něco dělat. Pánbůh ho nechce, a proto žádná, ani odložená, „kanonizace“ se konat nebude. A basta!
Na roztržitou paní režisérku O. Sommerovou, jež zapomněla na to, že 27. červen je jako „významný den“ obsazen (již dvě desetiletí se slaví jako „Den památky obětí komunistického režimu“), se kvůli tomu nezlobím. Asi toho má moc a zřejmě ji ani nenapadlo, že by jí někdo mohl podsunout chybné datum, aby ji politicky a společensky znemožnil. Ale věřte lidem?! Nikomu se ještě nepodařilo zavděčit se všem.
K jistému znevěrohodnění v případě O. Sommerové díky této nemilé události přesto došlo. Nejenže nevyšel tento návrh, nýbrž ani televizní dokument o úloze M. Kocába při odsunu sovětských vojsk nenašel u diváků takovou odezvu, aby se o té jeho „slávě“ dozvěděla celá republika. Inu, bývaly doby, kdy si popěvek „S cizí ženou v cizím pokoji“ zpíval kdekdo. Dnes už vysloužilý zpěvák a hudebník z „Pražského výběru“ M. Kocáb nikoho nezajímá. Proč taky? Lidé mají kvůli „covidu-19“ jiné starosti, než je nějaké pozdní zachraňování „slávy“ jednoho nedoceněného Havlova „podržtašky“.
O tom, proč nemůže být 27. červen „Dnem odchodu sovětských vojsk z ČSFR“, jsem psal nedávno – v článku s titulkem „V čem se Olga Sommerová mýlí?“ (SN č. 6/2021, vloženo 4. 6. 2021, ZDE).
V tomto článku jsem datum 27. 6. odmítl s tím, že je již „obsazeno“ (pro „nácky“ z ODS, TOP 09 a KDU-ČSL: „besetzt“), jelikož právě na počest popravy JUDr. M. Horákové (†27. 6. 1950) byl ustanoven jako „Den památky obětí komunistického režimu“. V době, kdy to bylo takto Poslaneckou sněmovnou schvalováno, měla to být důstojná protiváha k 27. 1. – „Dnu památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti“.
Okolo připravovaného „Dne odchodu sovětských vojsk“ proběhla jen velmi skromná debata ve veřejném prostoru. Dokonce ani ve „spřátelené“ ČT se o tom moc nemluvilo! Proto se navrhovatelé nebyli schopni předem domluvit na jednotném datu. Holt – v desetimilionové zemi nemůže být každý za „génia“! Poté, kdy jsem zveřejnil upozornění na chybné datum v návrhu O. Sommerové, přispěchala podpořit tento nesmyslný nápad také předsedkyně TOP 09: i ona chce, aby tímto dnem byl 27. červen.
O intelektuálních „kvalitách“ (v tomto případě spíše „nekvalitách“) zmíněné političky jsem již opakovaně psal. Zabývat se touto zbytečnou osobou a jejími podivnými názory a návrhy doopravdy nehodlám. Byla by to jen ztráta času. Opakovaná hloupost zůstane až do konce světa hloupostí. Tím to končí.
─────
Proč 26. červen ANO, kdežto 27. červen NE?
A teď několik konkrétních argumentů, které moje odmítavé stanovisko podporují. Existují tři návrhy na toto datum. Jako první je navrhován 21. červen. Je to proto, že týž den, 21. 6. 1991, přejel poslední vagon sovětského transportu naši hranici s tehdejším SSSR. Na Slovensku mají právě 21. červen v kalendáři jako „Den odchodu sovětských vojsk“. To je jistě pádný argument. Bylo by dobře, aby obě části bývalého Československa dodržovaly stejné datum pro tento „významný den“.
Nicméně: existují specificky české „důvody“, proč nezvolit 21. červen jako „Den odchodu sovětských vojsk“. Tím nejzásadnějším jsou negativní vzpomínky z historie, které se váží k tomuto dni: Dne 21. 6. 1621došlo na Staroměstském náměstí v Praze k památné popravě 27 účastníků (nesprávně: českých pánů) stavovského, protihabsburského odboje. K témuž dni se váže ještě jedno tragické výročí: 21. 6. 1949 byl ve věznici v Plzni na Borech komunisty popraven hrdina I. a II. odboje – div. gen. H. Píka. Zkrátka: 21. 6. je zcela nevhodné datum.
Jako druhé datum pro „Den odchodu sovětských vojsk“ je částí senátorů navrhován 26. červen. Senátoři argumentují tím, že v tento den, 26. 6. 1991, vydal tehdejší prezident republiky V. Havel (jako vrchní velitel armády) „Rozkaz k odchodu sovětských vojsk z území ČSFR“. Osobně to považuji za daleko pádnější argument – než pouhé přání M. Kocába, aby tímto dnem byl 27. červen. K tomu není žádný důvod: ani historický, ani politický. Dějiny se netvoří na přání politiků a jejich kamarádů a „památné dny“ se nestanovují podle toho, co se komu zamane. V případě všelijakých nedoceněných politických nýmandů zejména.
Ačkoliv exprezidenta V. Havla kritizuji za kdeco, v tomto případě se musím postavit na jeho stranu. Havel se totiž nemýlil, když svůj rozkaz datoval dnem 26. 6. 1991. Jako bývalý politický vězeň komunistického režimu a čestný předseda Konfederace politických vězňů (KPV) dobře věděl o tom, že hlavně naši političtí vězni již v té době usilovali o prosazení 27. června jako „Dne památky obětí komunistického režimu“. Proto by nikdy toto datum sám nezvolil jako „Den odchodu sovětských vojsk“. Kocáb čekal bezmála deset let po smrti V. Havla, aby s touto pitomostí přišel. A někteří hloupí politici mu na to kývli. To jsou paradoxy, pane Ferdinande Vaňku!
A konečně! Datum 27. června je navrhováno jako „Den odchodu sovětských vojsk“ z jediného důvodu: v tento den překročil hranice ČSFR a SSSR velitel sovětských vojsk – gen. E. Vorobjov. Kvůli jednotlivci se přece památné či významné dny nevyhlašují! Ty se musí řídit jinými, daleko významnějšími kritérii.
Zdá se tedy, že hlavním argumentem pro 27. 6. je umanutost jistého, nedoceněného politika z éry V. Havla, který by se rád deset let po jeho smrti stal prezidentem republiky. Copak tento pán udělal tak významného pro tuto zemi, že by měl být kvůli tomu poctěn funkcí hlavy státu? O odsunu vlastních vojsk si rozhodli Sověti sami – zřejmě dávno před 17. 11. 1989. Kocába ani jiné „podržtašky“ k tomu nepotřebovali.
Hlavní důvod, proč se k datu „Dne odchodu sovětských vojsk“ vracím tímto samostatným článkem, je obava, aby vinou nevzdělaných a nezodpovědných politiků, kterých u nás máme plnou Sněmovnu i Senát, nedošlo k podobnému znehodnocení jako v případě státního svátku 28. října.
Tento památný den byl takto slaven desítky let. Až po Únoru 1948 se komunistům podařilo oslabit vzpomínku na den vyhlášení ČSR prosazením tohoto svátku jako „Dne znárodnění“ (z r. 1945). Po Srpnu 1968 pak normalizátoři k tomuto dni ještě připojili dodatek: „Den přijetí zákona o československé federaci“.
Teprve s pádem komunistického režimu skončila i nedůstojná role 28. října – jako nejvýznamnějšího státního svátku naší země. Tento den slavíme paradoxně jako státní svátek i po zániku společného státu. Není k tomu žádný důvod. Česká republika vznikla k 1. 1. 1993, a proto by tímto státním svátkem mělo být toto datum. 28. říjen by se měl stát pouhým „významným dnem“.
Buďme si vědomi toho, že i v případě navrhovaného „významného dne“ 27. června by mohlo dojít k podobnému vývoji, jaký se udál okolo státního svátku 28. 10. Časem by mohlo někoho napadnout nahradit památku obětí komunistického režimu právě „Dnem odchodu sovětských vojsk“.
Něco takového bychom neměli připustit. Vedle nálepky „přepisovačů dějin“ bychom si tak vysloužili ještě označení: „pitomci, kteří mají zmatek v památných dnech národních dějin“. Pro národ zbabělců a strašpytlů by to byla jen další z mnoha už tak gigantických ostud.
6. 7. 2021
‒ RJ ‒
