Svobodné noviny na internetu

Pochvala pro poslankyni M. Pěnčíkovou

13. 7. 2021

Jako bývalého „nepřítele socialismu“ z doby před rokem 1989 by mě nikdy ani ve snu nenapadlo, abych chválil, ne-li oceňoval, kohokoliv z členů KSČ nebo KSČM. Pokud tak dnes činím, je to jednak potvrzením bídného stavu naší politiky, jednak dokladem totálního krachu tzv. opozice, která se tři měsíce před volbami sama „odkecala“.

Někteří politici z koalice SPOLU sice stále ještě kecají, hlavně v ČT nebo na různých tiskových konferencích, ale jejich jalové řeči už stejně nikdo neposlouchá. Proto někteří aspoň mlátí prázdnou slámu na samostatně svolávaných brífincích. A naši nepříliš inteligentní a zcela nezkušení novináři, hlavně ti z nejmladší generace, kteří nic neznají, se těchto setkání raději zúčastňují, aby měli „čárečku“, kdyby si náhodou někdo stěžoval na jejich malou angažovanost a vstřícnost.

A teď k samotné podstatě problému, který mě inspiroval k napsání tohoto článku. Poprvé jsem existenci poslankyně KSČM Marie Pěnčíkové zaznamenal docela nedávno – po ekologické havárii na řece Bečvě. Na vystoupení této poslankyně si pamatuji, jako by to bylo včera.

Na zmíněné tiskové konferenci klubu KSČM tehdy poslankyně M. Pěnčíková vystoupila jako jedna z pěti nebo šesti přítomných poslanců a pronesla zajímavou větu, jejíž podstatu si dovolím volně, svými slovy, přetlumočit: „Nikdo z krajských politiků KDU-ČSL a STAN nepodnikl po 20. 9. 2020, kdy v oblasti Valašského Meziříčí došlo k havárii a následnému úhynu ryb, žádné kroky: ani k urychlenému vyšetření této záležitosti, ani k nápravě, aby se něco podobného nemohlo opakovat.“

V té době byla média plná útoků na ministra životního prostředí R. Brabce i různých obviňování ohledně Babišovy firmy DEZA. K největším „ekologickým“ křiklounům tehdy patřil trapný vesnický učitýlek s minimální pedagogickou praxí ze Suché Lozi –P. Gazdík (STAN). Ten ještě mnoho měsíců poté „krmil“ média svými „zaručeně“ pravdivými informacemi či spíše spekulacemi o tom, jak to na Bečvě bylo. A to přesto, že právě v té době vrcholila volební kampaň, v níž Gazdík i Čunek, jako koaliční partneři na Krajském úřadu ve Zlíně, měli konat. Jim však v té chvíli záleželo víc na výsledcích voleb.

Teprve po volbách, kdy se začalo vyjednávat o podobě nové koalice ve Zlínském kraji, se pokoušel „poražený“ Gazdík získat na svou stranu pirátskou „vítězku“ H. Ančincovou. Chtěl se jejím prostřednictvím znovu dostat do hry o moc. To mu tehdy nevyšlo, a tak spustil nekonečné divadlo okolo vyšetřování havárie na Bečvě. Nebyl nikdo, z jeho vlastní strany ani mimo ni, kdo by ho usměrnil. Jedině poslankyně M. Pěnčíková řekla celou pravdu, jak to tehdy bylo. Pravdivost jejích slov mohu potvrdit, protože v té době jsem pobýval ve Zlínském kraji a atmosféru těsně před volbami jsem popsal i v některých svých článcích. Lidovci i „Starostové“ jen žvanili, ale nedělali nic. Volby prohráli plným právem – kvůli své neschopnosti.

Psal jsem o tom v článku s názvem Pozdrav od „Hurvínka“ ze Suché Kozy (SN č. 9/2020, vloženo 30. 9. 2020, ZDE). V něm je popsána rovněž komická role poslance P. Gazdíka, typického vesnického „vykuka“, kterému se z nepochopitelných důvodů daří vegetovat v naší vrcholné politice více než deset let, ačkoliv výsledky jeho působení jsou naprosto tristní, ba nulové.

Přivítal jsem tedy s povděkem informaci o tom, že dnes, 8. 7. 2021, byla v tajné volbě Poslaneckou sněmovnou zvolena poslankyně M. Pěnčíková do čela nedávno ustavené komise pro vyšetření havárie na řece Bečvě. Rád bych paní poslankyni popřál mnoho zdaru v činnosti této parlamentní komise, ale pár měsíců před volbami mně to jaksi nedává smysl.

Zkrátka: „opozice“ si vznik této komise vyvzdorovala, ale již teď je jasné, že se nevyšetří vůbec nic. Potěšující je také to, že do čela nebyl zvolen M. Jurečka, další z „opozičních“ politiků, kteří se rádi zviditelňují, byť by se jednalo o sebevětší pitomost. To je pro tohoto vesnického prosťáčka z Rokytnice u Přerova typické. S KDU-ČSL to musí být hodně zlé, když si v čele strany nechávají toto individuum, které jim voliče spíše odrazuje.

Také svou druhou pochvalu adresuji poslankyni M. Pěnčíkové. A opět se to týká již zmíněného předsedy KDU-ČSL M. Jurečky. Tento nepříliš vzdělaný a pologramotný politik včera, 7. 7. 2021, vystoupil na tiskové konferenci před zasedáním PS (spolu s poslancem M. Výborným, jehož považuji za faktického autora tohoto návrhu) s požadavkem na snížení důchodů pro osoby, které se angažovaly pro komunistický režim před rokem 1989. (Jurečkovým návrhem se budu zabývat v samostatném článku, v němž chci poukázat na možná úskalí, politická i legislativní, požadované úpravy v novele zákona o důchodech.)

─────

O podivných návrzích lidovců z posledních měsíců píšu opakovaně. Zdá se, že tato bývalá strana (ČSL) Národní fronty (NF) v letech 1948-1989 s KSČ nikdy nespolupracovala ani neměla s předlistopadovým režimem nic společného. Tak to alespoň vyplývá z toho, co lidovci o své straně sami tvrdí. Současní politici KDU-ČSL zřejmě teprve včera přiletěli na naši planetu Zemi z Marsu nebo z Jupitera a jsou čistí jako lilie. Včetně poslance Marka Výborného, jehož otec Miloslav Výborný (*1952) byl celé období tzv. normalizace zaměstnancem tehdejší Advokátní poradny v Chrudimi a v době, kdy se jeho nejstarší syn Marek narodil (1976), byl rovněž členem ČSL. Uvádím to pro úplnost, abychom si připomněli všechna důležitá (relevantní) fakta.

Již delší dobu mne udivuje politická schizofrenie, kterou denně můžeme sledovat v politice lidovců. Na jedné straně volají po přísných trestech za propagaci a obchodování se symboly nacismu (velmi se v tom angažuje „válečný štváč“ J. Bartošek, další odpudivý zjev této partaje), na straně druhé čelní funkcionáři KDU-ČSL, svého času dokonce místopředsedové této strany (Bělobrádek, Herman), jezdí na sjezdy sudeťáků do Bavorska. Nedávno byl dokonce oceněn vysokým vyznamenáním od B. Posselta „honorární konzul“ ČR v Lucembursku – D. Herman. (S tím sbíráním všelijakých ocenění začíná nebezpečně připomínat exprezidenta V. Havla, který taky sbíral čestné doktoráty po celém světě, ale u nás nebyl schopen dokončit ani jednu vysokou školu.)

A nejen to. Lidovci patří na jedné straně k nejvytrvalejším kritikům účasti ruské firmy „Rosatom“ při dostavbě jaderné elektrárny v Dukovanech. A také k velkým kritikům údajného působení dvou agentů GRU na našem území (Vrbětice). Vesnický podvodník O. Benešík ze Strání se dokonce na sociálních sítích pochlubil selfíčkem před cedulí „Vlachovice-Vrbětice“, snad aby se zavděčil novému ministru zahraničí s vadou řeči – J. Kulhánkovi. Na straně druhé se jiný lidovecký výtečník, jihomoravský hejtman J. Grolich, schází s generálním konzulem RF v Brně. Že by to dělal za zády protirusky zaměřeného vedení KDU-ČSL? Tomu nemohu uvěřit ani na minutu. Je to celé jen další doklad obojaké politiky lidovců, pověstného „hada na tři“. Však to všichni dobře známe. Lidovci se vždy řídili heslem: „Kam vítr, tam plášť.“

Nejnovější lidovecká iniciativa, týkající se snižování důchodů prominentům minulého režimu, je z téhož „soudku“. Ukazuje se, že lidovci jsou ještě navíc „nedoslýchaví“ – jako stařečci. Lidově se tomu říká: dělají ze sebe blbého, i když je pravda každému zřejmá. Nelze totiž jedním dechem požadovat krácení důchodů jedné skupiny obyvatelstva a současně zapomínat na to, že k exponentům komunistického režimu patřili rovněž funkcionářů ČSL a ČSS. Ti byli součástí „Národní fronty“ v letech 1948-1989, tedy po celou dobu existence komunistického režimu u nás. V případě lidovců (ČSL) to byli jak straničtí předsedové A. Petr, J. Plojhar nebo R. Petera, tak i spolupracovníci Státní bezpečnosti (StB) J. Bartončík či R. Sacher.

Posledně zmíněný polistopadový ministr vnitra, za jehož krátkého působení v Čalfově vládě se záhadně „ztratilo“ asi 25 tisíc svazků StB (včetně těch, které tajná komunistická policie vedla na členy a funkcionáře ČSL), patřil k typickým politickým „mouřenínům“ té doby. Rád se holedbal tím, že propustil ze služeb Ministerstva vnitra všechny předlistopadové estébáky. Na straně druhé pak vyšlo najevo, že on sám byl agentem vojenské rozvědky. Přesně takoví totiž jsou lidovci: křiváci, podvraťáci, lháři a podvodníci. Kdo by takovou svoloč volil?

Jako historik, který se dlouhá léta zabývá našimi moderními dějinami, upozorňuji na účast poúnorové ČSL v Národní frontě (1948-89) opakovaně (viz odkaz na konci tohoto článku). Zhruba před půl rokem na totéž poukázal přímo od řečnického pultíku PS předseda KSČM V. Filip. A v reakci na Jurečkův včerejší návrh také poslankyně M. Pěnčíková.

Žije u nás stále ještě dost pamětníků (včetně mne), kteří to mohou dosvědčit. Dokonce i to, že lidovci bývali pravověrnějšími stoupenci komunistické ideologie než samotní komunisté. Lidovce neomlouvá ani to, že dnešní vedení této prohnilé partaje tvoří nekompetentní osoby, jež patří ke generaci tzv. Husákových dětí. Jedním z předlistopadových členů ČSL byl ostatně i bývalý lidovecký předseda M. Kalousek, stejně jako „legendární“ J. Lux či mnozí další politici lidovců, kteří prošli ministerskými funkcemi v tzv. pravicových vládách V. Klause či M. Topolánka.

Je nejvyšší čas, aby si lidovci přestali hrát na „kolonisty“ a nové „kultivátory“, kteří přiletěli na naši planetu odkudsi z Marsu. Jejich stoletá strana má dlouhou historii, v níž ani zdaleka není všechno košer. Chce to jediné: najít odvahu, aby se konečně podívali pravdě do očí. Bez toho je tato strana beznadějně „mrtvá“ a nic ji neoživí.

Také pro existenci politických stran je totiž nezbytné, aby žily v pravdě, jak to kdysi hlásal i exprezident V. Havel. Prolhat se k lepší budoucnosti se zatím ještě nikomu nepodařilo. Tomu odpovídají i aktuální tři procenta volebních preferencí – tři měsíce před volbami. I kdyby ODS na svých zádech „vytáhla“ pár zoufalců z KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny, pro další existenci strany to nebude mít žádný význam. Z naší politické scény se brzy stane hřbitov plný chcíplých kobyl. Supi už se slétají ke své budoucí „hostině“.

Pohrobci ThDr. Josefa Plojhara, připravte se na důstojný stranický funus! Kdopak půjde s křížkem v čele pohřebního průvodu? Doporučuji osvědčenou dvojici „kolaborantů“: Bělobrádek-Herman. Ti vás spolehlivě dovedou až k cíli. Propadliště dějin čeká…

8. 7. 2021

‒ RJ ‒

─────

Odkaz na články o KDU-ČSL:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2021/filip-pripomnel-lidovcum-jejich-minulost.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2019/kterak-lidovci-a-socialiste-kolaborovali-s-ksc--1.-cast-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2020/rodinny-klan-vybornych-to-opet----podelal----.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-9-2020/nadbihani-politiku-kdu-csl-sudetakum-se-vyplatilo-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-4-2021/zastavme-trapne-exhibice-politiku-v-kauze-vrbetice-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2021/kdyby----pasacek-vepru----nerikal-blbosti---.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2021/jurecka-----nejzbytecnejsi-zjev-na-politicke-scene-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2021/pritel-sudetaku-herman-dostal-konecne----trafiku----.html