Svobodné noviny na internetu

O sobotním svátku sv. Prokopa, opata (4. července), se v podvečerních hodinách uskutečnila poutní bohoslužba v nejstarším českobudějovickém kostele (ze 13. století), který nese jeho zasvěcení. Spolu se sv. Janem Křtitelem (přestavba r. 1461). Přestože bylo před víkendovými svátky, kostel se zcela zaplnil nejen místními farníky, ale i dalšími věřícími. U oltáře byl přivítán i pan děkan farnosti P. Zdeněk Mareš spolu s jáhnem, který působí v katedrále sv. Mikuláše.

Hlavní celebrant pan prof. Karel Skalický ve své promluvě podrobně přiblížil život tohoto světce, jehož datum narození nebylo přesně určeno, asi v letech 982-997 za biskupa sv. Vojtěcha. Nejdříve byl světským knězem, později se stal mnichem. Úmrtí je datováno na 25. března 1053, ale i o tom se vedou mnohé polemiky, ostatně jako o celém životě a působení tohoto světce. K jeho kanonizaci došlo v červenci roku 1204 ‒ jako prvního českého světce. Tento akt však neproběhl zcela hladce, neboť nejdříve papež Inocenc III. intronizaci odmítl. Víme, že sv. Prokop požádal papeže o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Mezi jeho atributy patří kalich/koflík, dřevěná lžička, mitra a zlomek berly. Ale i o tom se vedou mnohé polemiky, mnoho toho bylo napsáno. Často je sv. Prokop zobrazován s ďáblem, jak s ním orá, nebo jej drží na řetězu… A právě to pan profesor v závěru rozebral a zdůraznil, že i zlo může být cestou k vítězství dobra. Takže ani není tak podstatné, zda skutečně opat sázavský zemřel mučednickou smrtí.

S osobou sv. Prokopa je potřebné si připomenout také Sázavský klášter, Svatoprokopské legendy (nejen J. Vrchlický), jeho léčitelské zázraky a mnohá literární díla, ve kterých jsou jeho život a význam blíže popisovány… Kéž nás přímluvy k němu uchrání, z těla i našich příbytků vymítnou tisíce ďáblů nás neustále pronásledujících!

„Bože, tys povolal svatého Prokopa, aby kolem nás shromáždil ty, kdo se k tobě chtěli přiblížit modlitbou chvály a prací pro své bližní; na jeho přímluvu veď i nás, ať se modlíme a pracujeme tak, abychom stále žili ve spojení s tebou…“

Na závěr mše svaté zazněl chorál „Otče náš, vyslyš nás, zachovej nám národ náš… Maria, matičko, národ český mocně chraň… Kníže náš, zhlédni k nám, zahynouti nedej nám, chraň nám v míru zem i víru, svatý Václave…“

Protože se jednalo o poutní bohoslužbu, následovalo v krásném prostředí původního hřbitova kolem kostela i za příjemného večerního počasí přátelské posezení ‒ agape.

František Růžička, České Budějovice

Bohoslužba v kostele sv. Prokopa