Svobodné noviny na internetu

Naše nejstarší politická strana, která 7. dubna oslavila své 142. narozeniny, Česká strana sociálně demokratická (ČSSD), je jen pár týdnů před podzimními volbami ve stádiu klinické smrti, ba celkového rozkladu. Už to pořádně zavání. Nikoli ovšem jako onen Máchův „borový háj“, ale jako obyčejná senkrovna, když odklopíme její víko.

Tento rozklad se mimo jiné projevuje tím, že nejznámější figury této strany utíkají jinam, aby si nezadaly a nezkomplikovaly svou případnou, další politickou kariéru, nebo tím, že za zády členské základny i některých docela viditelných funkcionářů, jež bychom mohli označit za jakýsi „zlatý genofond“ této strany, se na kandidátky pro nadcházející volby dostávají osoby, nad jejichž jmény tito jedinci jen nevěřícně kroutí hlavou.

Hádáte-li, že tím myslím L. Zaorálka, jednoho z těch členů ČSSD, kteří ještě neutekli z boje a troufají si tváří v tvář postavit lidovým masám, pak se doopravdy nemýlíte. Bohužel, je tomu tak. Zaorálek je asi tím posledním bojovníkem ze „socanské“ pevnosti Masada. Stále ještě za svou stranu bojuje, zatímco ostatní funkcionáři ze zbabělého Hamáčkova vedení ČSSD již dávno vzali nohy na ramena, aby aktuální problémy své strany nemuseli řešit. Oč zajímavější a „výživnější“ je zahltit naše bulvární média zprávou o tom, že předseda J. Hamáček se žení!

Se sociální demokracií, jak se zdá, je to mnohem horší, než jsem já sám až dosud tušil. „Prorokuji“ této straně její blížící se konec již od jara 2017, ještě od časů před velkou volební nakládačkou, kterou jí uštědřilo Babišovo hnutí/strana ANO 2011. Nicméně ti, kterým by tento fakt měl dělat vrásky na čele, se baví úplně jinými „radovánkami“, než je analýza dosavadních stranických neúspěchů či nemožnost další cesty vpřed.

A je to venku! Předseda někdejší dělnické strany, která dnes není schopna oslovit ani tradiční voliče, kteří se k ní vždy hlásili, i když nemuseli, nemá v těchto dnech nic rozumnějšího na práci, než že si řeší své soukromé záležitosti. Přesněji: své selhání v manželství. Místo, aby zpytoval svědomí, proč k tomu došlo, vytrubuje do celého světa, že se znovu žení.

Ještě horší na celé věci je reakce našich sdělovacích prostředků. Zpráva, která by v seriózních médiích byla až kdesi na předposlední stránce vytištěna petitem, se v rozporu se zdravým rozumem ocitla na prvních stránkách tištěných i elektronických médií. To už normální není. Je to symptomem čehosi nezdravého v české společnosti. Mějme se proto na pozoru! Mohou přijít ještě horší „morové rány“!

Kdo toho o naší politice moc neví, toho může tato bulvární informace na čas zabavit, ale ne na delší dobu. Máme totiž naléhavější úkoly, než je jakási veselka předsedy již dávno „mrtvé“ politické strany! Ale protože je J. Hamáček zdatným politickým manipulátorem a docela úspěšným „technologem moci“ (to je jediné, co se v politice u „Mladých sociálních demokratů“ kdysi naučil, ale na absolvování studia vysoké školy síly a schopnosti neměl), „dávkuje“ nám informace o sobě a o svém mocenském postavení po kapkách, aby to občané postupně vstřebali a nebouřili se.

A tak již před několika dny vypustil do světa informaci o tom, že by mohl být znovu vyhlášen mimořádný stav, v němž by on opět oprášil svou staronovou funkci šéfa „krizového štábu“. Jeho poměřování ega s mladším a fotogeničtějším Babišovým „Kenem“ z ministerstva zdravotnictví tak vstoupilo do další fáze. Hamáček bohužel netuší, že cokoli „recyklovaného“ nemá valnou šanci na úspěch: nejen ČSSD, ale ani on sám. Bude to trpké vystřízlivění z jeho momentální „kocoviny“.

A aby se napětí ve společnosti udržovalo na odpovídající „provozní“ teplotě (jako u auta), vypustil dnes (30. 7. 2020) kdosi do médií (jistě to bylo pečlivě načasováno) informaci o tom, že se J. Hamáček žení.

Budu upřímný: Je to poněkud jiný typ zprávy, než když světová média přinesla informaci o smrti J. V. Stalina (1953) či o atentátu na J. F. Kennedyho (1963) nebo o pádu Berlínské zdi (1989). V tomto případě se nenacházíme ani u známé židovské „Zdi nářků“, u níž se sklonil kdekdo z významných světových, ale i českých politiků, nýbrž u té naší, obyčejné, české zdi, která leckde v historickém centru našich měst ještě zůstává jako připomínka těch lepších, historických časů. Nikoli toho tradičního, českého „zahnívání“ stojatých, nehybných vod našeho politického rybníka.

Co říci na tuto překvapivou (jak pro koho, že ano?) zprávu o novém sňatku našeho předsedy ČSSD a ministra vnitra (bez vysoké školy) J. Hamáčka? Jak známo, před parlamentními volbami 2017, jež tehdy vynesly na piedestal moci dnešního premiéra A. Babiše, přinesla tehdejší bulvární média obdobnou zprávu: Andrej si bere Moniku! Na Čapím hnízdě se v létě 2017 konala známá svatba tohoto úspěšného páru. Pokud si dobře pamatuji, psalo se o tom tehdy hodně, ale na prvních stránkách seriózních novin to nebylo – spíše jen v Blesku a dalších bulvárních plátcích.

Co vedlo dnešního „kormidelníka“ ČSSD k tomu, že se rozhodl naše seriózní média „zmermomocnit“, aby tu bulvární zprávu zařadila na první stránky? Kolik ho to stálo peněz v rámci placené inzerce z vlastní kapsy? Nebo to bylo „grátis“ – jako projev bezvýhradné loajality vůči momentálnímu mocnému jedinci v čele vnitrácké „junty“, který by nám mohla zase nařídit plošné nošení roušek a zakázat svobodný pohyb? Kdoví?

Stále totiž platí, že opakovaný vtip není vtipem. A také to, že okopírovaný trik se svatbou sotva přinese kýžený výsledek. Spíše naopak. Ani kdyby si Hamáček za tím účelem od Andreje pronajal k uskutečnění své svatby, spojené zajisté s opulentní žranicí pro pozvané hosty, celé Čapí hnízdo i s oblíbeným floristou paní premiérové, sotva to co změní na chodu této země a na výsledku předpokládaných politických událostí. Ani v tomto případě totiž nelze dvakrát vstoupit do téže řeky, jak před více než dvěma tisíci lety konstatoval známý starořecký filozof.

Co na to všechno říci? To je toho, že se jeden domýšlivý socanský politik, který už neví, jak by svou „mrtvou“ partaj udržel při životě, žení! Takových „hrdinů“, kteří řeší své problémy tím, že se ožení, máme u nás tisíce. Ale jen málokterý z nich to tak hloupým způsobem vytrubuje do světa. Na to stačí obyčejné svatební oznámení. Kromě Hamáčka a sekretariátu ČSSD v Lidovém domě to vědí u nás úplně všichni. Chtělo by to docela obyčejný kurs společenského chování. Možná by mohl této straně poskytnout cenné rady „pan Etiketa“, bývalý mluvčí prezidenta V. Havla – L. Špaček.

Nač takovou banalitou obtěžovat média? Ostatně – zajímá ta Hamáčkova svatba v této zemi vůbec někoho – kromě jeho samotného a několika popletených socanských „ouřadů“, kteří stále ještě doufají, že se stane zázrak a že jejich strana získá ve volbách více než dvě procenta hlasů?

Výsledek podzimních voleb Hamáčkova svatba sotva ovlivní. Ten je jasný již v této chvíli. Zkrátka: ČSSD v politice končí a ani deset sňatků J. Hamáčka či dalších socanských „sebevrahů“ na tom nic nezmění.

Konec hlášení.

30. 7. 2020

‒ RJ ‒

P. S.

Pokud si lámete hlavu tím, proč to ten zoufalý J. Hamáček po všech svých politických kotrmelcích, které v posledních měsících stačil předvést, dělá, nabízím realistické „vysvětlení“: Jako příští velvyslanec v Tramtárii bude potřebovat solidně vyhlížející manželku. Někdo přece musí tu upadající pověst Havlova Absurdistánu v cizině alespoň trochu vylepšit!

‒ RJ ‒