Svobodné noviny na internetu

Původně jsem o tom vůbec psát nechtěl. Nicméně: tváří v tvář zhoršující se vnitropolitické krizi v souvislosti s nekončícím seriálem Babišových afér a skandálů – musím.

Otázku, která je v titulku tohoto článku, si kladu pokaždé (ve skutečnosti denně), když v televizi sleduji rozhovory našich novinářů z ČT s poslanci napříč politickým spektrem. Kdyby se ti novináři zeptali zpovídaných politiků na osobu, kterou zobrazuje tato busta za nimi, asi by se toho o ní moc nedozvěděli. Ti „gramotní“ zákonodárci by si aspoň přečetli její jméno, které je pod touto bustou napsáno. A ti ostatní, formálně gramotní, ale málo pohotoví a do Sněmovny díky svému nižšímu IQ nepatřící, by se ve zmatku, do něhož by je nečekaná otázka televizních žurnalistů uvedla, zmohli akorát tak na nějaké to zablekotání a trapné mlčení.

Většina našich poslanců (o něco lépe jsou na tom s intelektuální úrovní senátoři, ale ani tam to žádná sláva není) totiž o historii neví skoro nic a neprošla by ani nejlehčím testem znalostí z dějepisu pro studenty středních škol. (Dějepis totiž stále ještě je suma letopočtů a jmen, které si je třeba zapamatovat. Až pak lze s těmito fakty pracovat při vyvozování logických vazeb, souvislostí a příčinných vztahů.) Kdyby totiž ti dotyční zákonodárci o tom pánovi z busty v PS doopravdy něco věděli, museli by se chovat trochu jinak, než nám každodenně předvádějí.

Ale i tady platí ono známé: Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží, a takové zástupce lidu, které si zvolí ve svobodných volbách. (Totéž paradoxně platilo i za minulého režimu, i když tam byli adepti na „zvolení“ předem vybráni stranickými sekretariáty: KSČ, ČSS, ČSL.) Ti „blbci“ a „pitomci“, jak je občané nazývali a stále ještě nazývají (ani po r. 1989 tomu není jinak), jsou totiž sociologickým vzorkem naší společnosti. A ten může být jen stěží lepší, než je celá populace. Proto dnes nemáme v politice skutečné osobnosti, ale jen stranické „šíbry“ a „trafikanty“, jakož i nejrůznější neosobnosti, které nikomu nevadí.

Když se tak pokaždé dívám na tu Riegrovu bustu na chodbě Poslanecké sněmovny (PS) s mramorovým obložením stěn (takový luxus!), která pochází z Riegrova zámku v Malči na Chrudimsku (často tam pobýval i Riegrův tchán F. Palacký), pokaždé se mi vnucuje tatáž otázka: Proč se na tu hlavu s poprsím z bílého mramoru nezeptá aspoň někdo z televizních diváků? Copak každý ví, o koho se jedná? Určitě ne!

Problém nejspíš bude v tom, že ČT nemá žádný pořad, v němž by byly zodpovídány dotazy diváků. Kdysi jej mívala. A dnes by to potřebovala dvojnásob, protože lidi jsou čím dál hloupější a není, kdo by je vzdělával touto nenápadnou formou – přes televizní obrazovku. Mohlo by to být velmi efektivní. Je škoda, že zmizely pořady typu „Desetkrát odpověz“ nebo „Deset stupňů ke zlaté“. To není žádná nemístná nostalgie po jakýchsi starých, komunistických časech, nýbrž postesknutí nad tím, že TV nás nevzdělává, jelikož mocným se lépe vládne mase hlupáků.

Ředitel ČT P. Dvořák by se nad tím měl zamyslet: edukativní funkci plní ČT ze všech svých rolí nejhůř. Kam ty miliardy z koncesionářských poplatků jdou? Ve kterých kapsách končí, když divák není vůbec vzděláván? Činnost veřejnoprávní ČT nemůže přece být zploštěna pouze na zpravodajství a zábavu. A nic mezi tím. To je vysílací „schéma“ naprosto nevyhovující a hlavně neodpovídající potřebám společnosti. Doopravdy jsme se za těch posledních 50 let nedostali dál?

Takový „model“ je chybný a musí se změnit. Bohužel si jej přinesl s sebou ředitel P. Dvořák ze svého předchozího působiště (TV NOVA) a zatím se nenaučil nic nového. To je z principu špatně a musí se to změnit. S Dvořákem, nebo bez něj. Dvořák je jistě dobrý manažer, ale musí na sobě dál pracovat. Ale hlavně: musí televizi víc otevřít veřejnosti: vždyť obyčejný občan, pokud v té televizi nemá „kámoše“ a známé, nemá vůbec šanci se tam dostat, nanejvýš jako stafáž do pořadu M. Jílkové „Máte slovo!“. Netřeba se ujišťovat, že je to málo. Ne! Je to naprosto nevyhovující a nedostatečné!

Jako pravidelný divák ČT se divím například tomu, že se na tuto Riegrovu bustu nezeptá někdo z těch mladých, nepříliš zkušených a málo vzdělaných redaktorů. Koktajících osůbek typu P. Tuháčkové, která se ani po několika letech svého působení v ČT nenaučila přečíst bez zakoktání souvislý text, natož říci něco smysluplného „z hlavy“, je tam víc. Ale požadovat něco takového, to by byl zřejmě výkon přímo nadlidský. Přesto bych spíš očekával, že někdo z politiků ukáže prstem na mramorového Riegra, který musí tiše to jeho plácání o politice poslouchat, a vysvětlí nám, nevědomým divákům i příslušnému redaktorovi ČT, kdo tenhle pán byl a proč ho v PS mají – jako svůj vzor. Zatím se k tomu nikdo neodhodlal. Asi nemá odvahu.

V této souvislosti si říkám, že by bylo fajn, kdyby se tohoto úkolu ujal předseda PS R. Vondráček. Od toho by to jistě jak politici, tak i TV diváci přijali: někteří jistě s povděkem. Ale ono stále nic. Což takhle předseda poslaneckého klubu STAN a bývalý starosta Semil J. Farský? Proč právě on? Bylo by to logické, protože Rieger se narodil v r. 1818 v Semilech, kde byl jeho otec majitelem tamějšího mlýna.

Pokud by to někdo televizním divákům takto lidsky vysvětlil, jistě by nikdo nic nenamítal proti tomu, že by se politici aspoň na chvíli přestali zabývat sami sebou a nechali „promluvit“ moudré osobnosti naší minulosti. Právě F. L. Rieger, známý jako „vůdce národa“ a předseda strany staročechů, by si to jistě zasloužil.

Zkrátka: vědět něco o osobnostech, jež formovaly moderní český (československý) stát nebo připravovaly politické podmínky pro jeho vznik, to by byl ten nejlepší počin, jaký by ČT mohla svým divákům nabídnout. Příkladem nad jiné je právě osobnost výše zmíněného politika, jehož busta zdobí jednu z chodeb PS. Jen se divím, že to nikoho z politiků ani pracovníků ČT nenapadlo. Že by byli tak odtržení od života obyčejných občanů? Dost možná.

Před časem ČT reprízovala pořad o F. L. Riegrovi ze série „Historie.cs“, který uváděl před několika dny zesnulý moderátor V. Kučera. Jistě by stálo za to, kdyby se např. redaktor J. Železný, jenž prokázal skvělé moderátorské schopnosti v souvislosti s odvysílanými pořady o J. Palachovi či o německé okupaci z r. 1939, tohoto úkolu ujal a v krátkém, byť jen půlhodinovém, pořadu, osobnost F. L. Riegra divákům přiblížil. Hned by se jim na tu bustu, kterou denně v ČT vidí (ale nikdo jim nevysvětlí, proč tam je), dívalo lépe.

Důvod, proč by se tak mělo stát, je prostý: Národy, které se nestarají o své dějiny, o uchování historického dědictví, jsou národy bez dějin. Ty žádnou budoucnost mít nebudou. A národy, které ve své domýšlivosti a lehkomyslnosti na své dějiny zapomínají, nebo na ně doslova kašlou, čeká peklo zapomnění. Budou dříve nebo později pohlceny etnikem jiným, jež se chová ke svým dějinám zodpovědněji.

─────

A ještě pár vysvětlujících řádků. Jak již bylo uvedeno, Riegrova busta pochází z jeho zámku v Malči. Do budovy PS byla dovezena patrně v souvislosti (opět nám to nikdo neřekl ani nevysvětlil) s 200. výročím narození tohoto politika. Předtím tam nebyla. Na chodbě PS se objevila krátce poté, kdy byl v SN zveřejněn článek k tomuto výročí. (Na internet byl vložen dne 10. 12. 2018.)

To není žádná moje nepatřičná domýšlivost (kdo mě zná, ví, že jsem velice skromný člověk), ale je to tak: Na Riegrovo jubileum narození tehdy neupozornila ani ČT, ani žádný známý zpravodajský server. Prošlo to bez povšimnutí hlavních médií. Proč se zabývat českou historií, když tu máme „světového“ (= slovenského) Babiše, že ano? To, co se stalo, byla velká ostuda, zejména ze strany ČT a jejího vedení.

Podobně ČT selhala ve své veřejnoprávní roli dne 17. 5. 2019, když opomněla připomenout 50. výročí úmrtí kardinála J. Berana. SN byly opět jedním z mála webů, které tohoto výročí vzpomnělo. Vedení ČT by se mělo už konečně chytit za nos a začít plnit to, za co televizní koncesionáři platí své poplatky. Požadují-li to, není no žádný „nadstandard“.

Pokud to ČT nezvládne se současným, bohorovným, ale zároveň neschopným vedením (ředitel P. Dvořák, šéf zpravodajství Z. Šámal), je na místě požadovat personální změny. Poměry v ČT nemohou zůstat „zabetonované“ na věčné časy. Ty jsme tady měli již před rokem 1989.

O reprízu v podání recyklovaných figurek typu P. Dvořáka a Z. Šámala diváci ČT nestojí. Stále totiž platí: nikdo není nenahraditelný. A ten, kdo si myslí opak, měl být již dávno vystřídán někým schopnějším a hlavně skromnějším. Ti dva výše jmenovaní pánové/soudruzi by to už konečně měli vzít na vědomí. Je pět minut po dvanácté.

6. 7. 2019

‒ RJ ‒

P. S.:

Proces „babišizace“ a „plíživé neonormalizace“ v ČT úspěšně pokračuje. Již delší dobu zpravodajství ČT „jde na ruku“ A. Babišovi. Bylo to zřejmé zejména při premiérově návštěvě v USA. Oba jeho mediální „průvodci“, M. Kubal i M. Řezníček, z toho, zdá se, začali vyvozovat nesprávný závěr, že mají výsadní a neotřesitelnou pozici a že působení jejich manželek v ČT je „normální“. Je potřeba věci uvést na pravou míru: Nebylo to normální ani za vlády KSČ, tím méně dnes. Klientelismus a nepotismus patří k největším nešvarům naší nepovedené polistopadové demokracie.

Za naprosto skandální je ovšem nutno považovat fakt, že manželka M. Kubala moderuje v České televizi (nejsme na Slovensku!) svůj pořad slovensky. Něco takového nenajdeme nikde na světě! Překvapuje mne, že to nikomu z politiků nevadí. I tato epizoda potvrzuje, že žijeme v abnormálních politických poměrech. Je na čase, aby si to naši politici konečně uvědomili.

8. 7. 2019

‒ RJ ‒