Svobodné noviny na internetu

Hamáček a Zimola ‒ hrobaři české sociální demokracie

Pokaždé, když se pár domýšlivých „troubů“ rozhodne, že „zachrání“ své dobré bydlo v tradiční politické straně, která se řítí volným pádem do propasti, dopadne to přesně tak, jak předvedli nově zvolení předáci ČSSD. Nejdříve velká očekávání, že se stane zázrak, a pak velké NIC. Výsledek politických nul nemůže být jiný: buď se rovná nule, nebo je v záporných číslech.

Sledoval jsem tiskovou konferenci nového vedení ČSSD dne 18. 5. 2018. Mluvil pouze předseda ČSSD J. Hamáček a pár nepřesvědčivých slov pronesl (spíš na obranu) J. Zimola. Ostatní mlčeli a jen stáli jako tvrdé Y před mikrofonem. Připomnělo mi to událost starou padesát let. Tehdy se vrátili představitelé KSČ z Moskvy, kde předtím podepsali kapitulaci – tzv. Moskevský protokol. V takových trapných chvílích je doopravdy nejlepší neříkat nic.

Také „statečný“ J. Hamáček doufá, že po čtvrtečním fiasku (17. 5. 208) vrcholné schůzky ANO 2011, ČSSD a KSČM se mu podaří promlčet až do příští vlády s trestně stíhaným Babišem. Nebo mu to členská základna v referendu nedovolí a požene ho svinským krokem ze strany ven?

Upřímně: Hamáček se chová jako Babišova prostitutka a měl by být ze strany pro výstrahu vyloučen se všemi, kdo se rozhodli podpořit sebevražednou Zemanovu politiku konkubinátu se dvěma agenty StB – Babišem a Filipem.

●●●

Ministryně obrany K. Šlechtová končí…?

„Popravy“ vlastních ministrů prostřednictvím Babišovy mediální divize Agrofertu, to je jev v naší politice naprosto nový, dosud neznámý. Série článků o K. Šlechtové, která si dovolila zaplést se do kauzy „Novičok“, je potvrzením toho, že se Babiš nezastaví před ničím.

Nejde o mediální popravy, ale spíše o jev zásadnější. Dal by se pojmenovat výrazem: politický kanibalismus. Už nikoli „cupování“ koaličního partnera z připravované vlády, ale nabídka oběda z ulovené kořisti z vlastních řad. To je obzvláště nechutné! Přesto to někomu se silným žaludkem může vyhovovat. Asi tušíte, že tím dotyčným je nejspíš J. Hamáček a jeho mocichtivá parta z ČSSD.

Proto: „Dobrou chuť“!

●●●

Pozdní prozření „kolchozníka“ J. Veleby

Není nad to, když politik ještě za svého života pozná, že se mýlil, a je schopen to „chlapsky“ přiznat. Nikoli „babsky“ kňourat (jako Babiš) či lamentovat. Teď se to přihodilo bývalému předsedovi SPO („zemanovci“) – J. Velebovi. V rozhovoru pro server „Aktuálně.cz“ (5. 6. 2018, 6:20) přiznal toto: „Okamura je nečestný člověk, Zeman mu jen hodil udičku. Vsadit na Ringo Čecha byla chyba.“

Se vším, co řekl v těch několika větách, lze souhlasit. A to bez ohledu na to, že to řekla někdejší „hlásná trouba Hradu“ (či jen obyčejný „trouba“?) – J. Veleba. Je to pravda a bylo tomu tak od samého začátku.

Na rozdíl od J. Veleby jsme totéž tvrdili na stránkách SN již dávno. Je jen otázkou, proč M. Zeman Okamurovi tu „udičku“ házel. Že by jen tak – z plezíru? V Zemanově případě sotva. Ten má všechno dobře promyšleno – na několik tahů dopředu. Politická improvizace je doménou úplně jiných politiků.

Ano, vsadit na autora bezduchých normalizačních rýmovaček, F. R. Čecha, byla kardinální chyba. Z Čecha se stal stejně trapný „inventář“ Soukupovy soukromé „hradní“ televize Barrandov – jako svého času z „nesmrtelné“ J. Bohdalové v ČT.

Čech i Zeman jsou si v mnohém podobní. Jsou to jen obyčejní tlučhubové, navíc burani, kteří se rádi předvádějí, fabulují a ještě se těm svým vymyšleným historkám smějí. To už je doopravdy „na palici“. Zkrátka: vrchol paralýzy ducha. O paralýze těla (v případě Zemana) se netřeba zmiňovat.

Spojování M. Zemana s odpornými normalizačními krysami a potkany je nejpřesvědčivějším potvrzením toho, kam až politicky a lidsky klesl někdejší nadějný polistopadový politik, který si dlouhá léta hrál na levičáka. Kdepak levičák! Pouze agent Moskvy, přesně plnící zadání svého řídícího důstojníka. Zeman je nezdravě domýšlivé, chvástající se individuum, které si hraje na ředitele zeměkoule.

A ještě něco, co se Zemanem, tímto celoživotním bolševikem, souvisí: Komunistická veteš do 21. století nepatří. A ani sochy K. Marxe, dovezené u příležitosti jeho 200. výročí narození ze Zemanovy spřátelené, komunistické Číny!

●●●

R. Vondráček v roli univerzálního „podržtašky“?

Tato charakteristika se mi bezděčně vybavila, když jsem si dne 8. 6. 2018 (na Medarda) přečetl zprávu o tom, že předseda Poslanecké sněmovny (PS) R. Vondráček „zastoupí“ prezidenta M. Zemana na summitu devíti států Evropy (těch „postkomunistických“, které byly do EU přijaty v r. 2004). Nu což!

Není to poprvé, kdy někdo někoho zastupuje. Naposledy takto zastupoval na vrcholné schůzce EU v Bruselu slovenský expremiér R. Fico českého expremiéra B. Sobotku. Teď je to „zastupování“ na mnohem vyšší úrovni. Jenom aby se z toho nakonec nevyklubal nějaký nový „zastupující říšský protektor“ nebo snad příští prezident za ANO 2011! Žijeme přece v zemi neomezených možností. Brzy na tom budeme lépe než v USA. Babiš to jistě zařídí!

Dosavadní Babišův „podržtaška“ R. Vondráček, toho času předseda PS, prý brzy povýší. S požehnáním svého stranického šéfa a inspirován předsedou poslaneckého klubu ANO 2011, J. Faltýnkem, který je zatím jediným „univerzálním“ politikem tohoto uskupení. Ne však na dlouho. Vondráček se brzy stane „univerzálním podržtaškou“ v Babišistánu.

Je to něco, jako býval v orientálních pohádkách „velkovezír“. Také on bude všude a nikde, a to podle toho, jak to potřeby státu budou vyžadovat.

●●●

Další Babišova „nula“ se hlásí o funkci?

Když si někdo zvykne nic nedělat a ještě za to brát skoro sto tisíc měsíčně, nelze se divit, že mu výpadek těch nezasloužených statisíců, ba milionů, v rodinném rozpočtu začne vadit. To se přihodilo všem dříve „nepostradatelným“ zákonodárcům, kteří se v říjnu 2017 znovu nedostali do Poslanecké sněmovny. Zkrátka: buď málo leštili kliky na stranických sekretariátech, nebo je voliči doopravdy v parlamentu nechtěli. Proč asi?

Bývalý komunistický lampasák B. Chalupa, kterého ANO 2011 dalo ve zmíněných volbách na nevolitelné místo své kandidátky, prý v těchto dnech projevil zájem o místo ředitele GIBS, uvolněné po odchodu dosavadního ředitele plk. M. Murína. To je překvapení!

A z čeho B. Chalupa vlastně usoudil, že by na tuto funkci měl? Zdá se, že z pouhého faktu, že byl členem vyšetřovací komise, která ještě na konci volebního období předchozí Sněmovny měla za úkol objasnit okolnosti, týkající se reorganizace Policie ČR. Na základě této reorganizace byli z Policie ČR odstraněni ti policisté, kteří „kopali“ za Babiše, např. R. Šlachta či J. Komárek.

A protože se do boje o lukrativní posty v Babišistánu hlásí např. T. Malá, absolventka jakési obskurní právnické školy ze Slovenska, které byla odebrána akreditace, proč by nemohl také komunistický lampasák Chalupa, jeden z předlistopadových kádrů naší Čs. lidové armády? Té armády, jež náš stát nikdy před nikým nedokázala ubránit. Jestliže měla ve svém čele takové „velitele“, ani nemohla…

Ale o to dnes nejde. Jde o koryta! A když se vybírají ta správná „prasátka“, která budou z těchto koryt žrát a přitom mlaskat a chrochtat, kdo by se nepřihlásil, když mu v tom nikdo a nic nebrání?! Že by tu byly na překážku nějaké pochybnosti ohledně „střetu zájmů“ nebo morální zábrany, to si nikdo z adeptů ani ve snu nepřipouští. Jde o jediné: být na startovní čáře včas a vykročit tou správnou nohou.

●●●

Happening, jaký Pražský hrad nepamatuje

Inu, není happening jako happening. A to i na Pražském hradě, kde jich pár uspořádal první polistopadový prezident – V. Havel. A není prezident jako prezident. V případě M. Zemana o tom skoro nikdo nepochybuje. Právě on nás v těchto dnech znovu přesvědčil o tom, že je to starý šprýmař.

Na čtvrtek 14. 6. 2018 totiž Zeman svolal (ústy svého tiskového mluvčího J. Ovčáčka) novináře na údajný briefing. Akce se měla uskutečnit u Lumbeho vily, kde Zeman s manželkou bydlí. Hrad celou záležitost až do konce tajil a podnítil tím u novinářů nejrůznější spekulace. Sázkové kanceláře dokonce začaly přijímat sázky na to, o jak velkou „ptákovinu“ půjde.

Ti nedočkavci, kteří doufali, že Zeman konečně přišel k rozumu a oznámí svou abdikaci, byli nutně zklamáni. Zeman opět potvrdil, že je v dobrém rozmaru, že neumírá a že mu žádná škodolibost není cizí.

Za přítomnosti hasičů z hradního oddílu a v doprovodu svých „podržhůlků“ (chyběl jen D. Hůlka) prezident M. Zeman slavnostně (či spíše provokativně) spálil červené trenýrky, které před časem vyvěsili nad Hradem místo prezidentské standarty recesisté ze skupiny „Ztohoven“.

Kdyby to udělal někdo jiný, třeba již zmíněný V. Havel, byla by to legrace k popukání. Tentokrát se nikdo nesmál. Možná i Zemanova suita pochopila, že „Jeho Veličenstvo“ šláplo vedle a spáchalo jen další z nekonečné řady trapností.

Zeman opět prokázal, že je nejvyšší čas, aby byl převezen na uzavřené oddělení psychiatrické kliniky v Bohnicích. Na jeho místo by pak měl přijít někdo jiný. Nějaký skutečně důstojný prezident, nikoli jeho karikatura, z níž mají všichni doma i ve světě legraci.

Když už Zeman ke svému „činu“ (kdyby neměl imunitu, byl by za to trestně stíhán) svolal novináře ze všech hlavních médií, všichni právem očekávali od prezidenta republiky nějaký státnický čin, hodný hlavy demokratického státu. Místo toho se dočkali jen další ubohosti, která výmluvně svědčí o povážlivém stavu duševního zdraví nejslavnějšího obyvatele Pražského hradu. Škoda slov.

Ale možná Zemanovi křivdím (jak rád bych to konstatoval, ale vím, že tomu tak není) a že tímto aktem chtěl dát všem občanům na srozuměnou, že od zítřka přestává být komunistou a že místo červených trenýrek začne nosit bílé slipy (nebo spíš „pampersky“). Kdoví?

Prezident M. Zeman se opět (pokolikáté už) představil ve své obvyklé dvojroli: hradního šaška a politováníhodného ubožáka. Opravdu by se nenašel nějaký slušný prezident?

Pokud ne, bylo by nejlepší, kdyby tato funkce byla do budoucna zrušena. Když nic jiného, vyhnuli bychom se zbytečným trapnostem a znevažování odkazu takových prezidentů, jako byli T. G. Masaryk, E. Beneš či V. Havel.

●●●

Setkání k 100. výročí založení ČSR bez Čechů? Opravdu velké faux pas!

Jen co byl A. Babiš jmenován podruhé premiérem, začal se chovat nikoli jako zodpovědný politik, nýbrž jako důchodce, který obíhá obchodní řetězce, v nichž mají slevové akce.

Patří sem i nečekané a dopředu neohlášené setkání A. Babiše (spolu s P. Pelegrinim) s prezidentem E. Macronem v Paříži u příležitosti 100. výročí vzniku ČSR. Jedná se o politické a diplomatické faux pas první kategorie. Že by měli zastupovat rozdělené Československo dva Slováci, to se mohlo zrodit jedině v hlavě někoho, kdo má místo mozku koblihu..

Z české strany je to postoj naprosto nepochopitelný. Na jednání měl jet místo „odmítnutého“ M. Zemana (Macron nedávno zrušil plánovanou návštěvu ČR) druhý nejvýše postavený ústavní činitel – šéf Senátu ČR M. Štěch. Došlo tak k vážné politické chybě. Zdá se, že nebude během Babišova „úřadování“ ve Strakovce ještě předtím, než s ostudou skončí, jediná.

Stranou ponechávám fakt, že ani Macrcon není francouzský politik tradičního „střihu“, na jaké jsme byli zvyklí, Není to ani de Gaulle, ani J. Chirac, ale pouhý „mamánek“, navíc zatížený na starší paničky. A to doopravdy není ta nejlepší „kvalifikace“.

Musím konstatovat, a to navzdory svým nejrůznějším kritickým výhradám vůči komunistickému režimu, že taková pitomost by nenapadla ani M. Jakeše či V. Biľaka. Nebyli to sice žádný excelentní „myslitelé“ (možná na tom byli lépe než Babiš s Pelegrinim dohromady), ale na základě stranické „matematiky“ věděli, že to musí být „vyvážené“: jeden Čech a jeden Slovák. Dva sebevědomí premiéři, jeden český a druhý slovenský, to ovšem nevědí, protože jim to jejich marketingové týmy nesdělily.

Až do r. 1989 si komunisté dávali náramný pozor na národnostní složení všech celostátních (federálních) orgánů. Zkrátka: všeho ve vrcholné politice. Možná byli v tomto směru až přepečliví, ale vyplácelo se jim to. Obě strany totiž na to byly velmi citlivé, a proto si to hlídaly. Nutno objektivně přiznat, že se jim to dařilo. My to dnes neděláme. Buď to neumíme, nebo na to politici jednoduše kašlou. Ke škodě nás všech.

Nutno zdůraznit, že je zcela nevhodné, aby na setkání k tak významnému výročí, kdy Francie představovala jednoho z garantů čs. státnosti, jednali dva Slováci. Macron si to možná ani neuvědomuje, protože je to taky mladší politik, který historickým souvislostem příliš nerozumí. Měl se s někým poradit. Vždyť francouzsko-české politické a kulturní kontakty jsou vyhlášené a tradiční. Máme k sobě blíže, než mnozí naši občané vědí.

Nedivme se, že Babišovi je to jedno. Nejspíš ani netuší, že se dopustil něčeho naprosto nepředstavitelného. On si to potřebuje u Macrona „vyžehlit“ – bez ohledu na následky pro vzájemné vztahy. Macrona zajímá zase jen Babišův odmítavý přístup k otázce migrantů.

Ať tak či onak: za V. Havla by se to nestalo. Bylo by to jednoduše nemyslitelné. Co na to někdejší velvyslanec ve Francii a prezidentský kandidát P. Fischer?

●●●

Vojtěch „Falmer“ Filip a „dvanáct vlastizrádců“

Tak jako těsně před říjnovými volbami 2017 „zdvihli“ komunisté, okamurovci a anonisté téma „Lithium“, vyrukoval v době vládního namlouvání (ANO 2011, ČSSD, KSČM) předseda komunistů V. Filip s „fake news“ o vlastizrádcích v řadách europoslanců. Měli to být ti čeští poslanci Evropského parlamentu, kteří údajně zvedli ruku pro sankce vůči ČR kvůli odmítání přerozdělovacího mechanismu na migranty.

Z původně 12 europoslanců se nakonec vyklubali pouze dva: L. Niedermayer (TOP 09) a S. Polčák (STAN). „Socan“ žádný, ba ani jediný lidovec, i když by se to Filipovi náramně hodilo, protože nemá rád ty „černoprdelníky“, kteří prosadili za Nečasovy vlády dodnes omílané „církevní restituce“.

Kdo někdy slyšel vypravovat známou pohádku B. Němcové o Marušce a zlé maceše i její dceři Holeně, toho jistě okamžitě napadne toto slovní spojení: dvanáct měsíčků. V případě šéfa neototalitní KSČM je tomu přesně tak, jak je uvedeno v titulku. Stejně známé je i spojení: „dvanáct loupežníků“. Zkrátka: magická, pohádková dvanáctka.

Předseda KSČM V. Filip, jak se zdá, je vedle prezidenta M. Zemana další politický kašpar, který ztratil poslední zbytky soudnosti. To se lidem v důchodovém věku stává (Filip dovrší letos důchodový věk – 63 let). Proto předseda KSČM plácá do televizních kamer samé nesmysly. Naposledy o „dvanácti vlastizrádcích“.

V tomto případě ovšem nejde o vlastizradu ve smyslu našeho trestního zákoníku, nýbrž pouze o projev neloajálnosti těchto europoslanců vůči mateřské zemi – ČR. I to má háček: tito poslanci tam zasedají a mají hájit nikoli zájmy jednotlivých států, ale celku EU.

Autoři nálepek o vlastizrádcích si poněkud pletou dojmy a pojmy. Volený zástupce členského státu EU, který se sám a dobrovolně po léta zbavuje své suverenity a po kouscích ji deleguje na bruselskou centrálu EU, může se jen stěží dopustit „vlastizrady“. Může být nanejvýš více či méně „vstřícný“ vůči politice, kterou Brusel jménem 27 států EU (bez Velké Británie) provádí. Toť vše. Migraci a její schvalování či podporu proto lze stěží označit za vlastizradu. Můžeme s tím souhlasit, či nikoli, ale to je asi tak vše.

U komunistů jako téměř vždy se jedná o ukázku vysílání Rádia Jerevan: „vlastizrádců“ nebylo dvanáct, ale pouze dva. A co se týká těch „pachatelů“: vlastizrada je něco úplně jiného a týká se to, jak jinak, právě komunistů. Proto ta usilovná snaha odvádět pozornost někam jinam.

Abych to vysvětlil, zejména mladším čtenářům: Každý člen KSČ, který setrval v této straně po prověrkách z let 1969-70 (vyhozeni byli ti, kdož nesouhlasili se sovětskou okupací ze srpna 1968), byl vlastizrádcem. Samostatnou kategorii tvořili vlastizrádci v ozbrojených složkách státu: SNB (= komunistická policie), vojáci Československé lidové armády (ČSLA) a příslušníci Lidových milicí (= ilegální ozbrojené oddíly ve službách KSČ). Ti všichni byli ve skutečnosti vlastizrádci dvojnásobnými, protože přísahali věrnost KSČ a SSSR.

To jen pro úplnost, abychom si vyjasnili pojmy. Jak velký počet těch „vlastizrádců“ dodnes sedí na Ministerstvu obrany a na „vnitru“, to by stálo za soupis a jeho vyhodnocení. Asi bychom se moc divili, kolik jich tam stále ještě dřepí a pobírá plat za zrazování vlastního státu. A jeden z těch komunistických lampasáků (B. Chalupa) si dokonce troufá dělat ředitele GIBS. No, považte! Ta drzost!

Na první pohled by se zdálo, že se v tom nepřehledném handrkování o vládě, kdy už všichni ztrácejí nervy a říkají evidentní blbosti a lži, jaksi vytratilo to podstatné: jaký „hnůj“ se dostal do nejvyšších pater politiky. Je to hnus, možná ještě větší, než jsme měli za vlády G. Husáka po r. 1969. Tehdy každý věděl, že nás Rusové okupují a že se s tím nedá nic dělat. Leda tak počkat, až okupanti přijdou k rozumu a sami odejdou. Trvalo to dlouhých 21 let.

A ještě něco z oblasti práva: Trestný čin vlastizrady znal náš trestní zákoník jak v dobách největší komunistické slávy po r. 1948 (přesněji z r. 1950; jeho autorem byl V. Knapp), tak i ten polistopadový, který vznikal v dílně ODS. Od počátku 50. let 20. století byli podle zmíněného trestního zákona posíláni na dlouhá léta do vězení nebo rovnou na šibenici mnozí stateční čeští (a slovenští) vlastenci, nezřídka osoby vězněné předtím nacisty.

Pokud vás napadne, že bychom ty skutečné vlastizrádce měli hledat v řadách komunistů (včerejších i dnešních), nebudete daleko od pravdy. Opravdu měli. Těch osob, které souhlasily se sovětskou okupací, byly statisíce. V Turecku by již byli ve vězení, nebo by se houpali na šibenici. A u nás – NIC. Žádné vypořádání se s minulostí, žádná sebereflexe. Něco jsme po Listopadu 1989 udělali špatně. Netušíte, co to bylo?

Mluví-li dnes, po zkušenostech s 41letou totalitní nadvládou, o důvěryhodnosti právě komunista V. Filip, navíc agent StB, je to úsměvné. Tento člověk jen potvrzuje, že M. Zeman není jediný, kdo ztratil poslední zbytky soudnosti. A někdo takový by si chtěl hrát na svědomí národa či na „morální“ vzor? Proboha čeho?!

Nedivme se Burešovi ani Falmerovi, že jim z toho nevyrovnání se s komunistickou minulostí začíná „hrabat“! Optimální by bylo, kdyby se zahrabali dvacet metrů pod zem, aby už byl od nich konečně pokoj!

14. 7. 2018

‒ RJ ‒