V čem se poslanec Jiří Kobza mýlí?
Nemám ve zvyku reagovat na libovolné výroky našich politiků, ale tentokrát musím. Činím tak navzdory tomu, že poslance J. Kobzu (SPD) považuji za velice výraznou postavu poslaneckého klubu této strany (nikoli hnutí, kterým nebylo a není), zkušeného a odborně kompetentního politika a bývalého diplomata, kterého si dovedu představit v roli ministra zahraničí. (Vedle přerostlého puberťáka bez vzdělání J. Lipavského by to byl úplný „gigant“.)
Nedávno přišel J. Kobza s myšlenkou, že jmenování O. Foltýna do funkce „vládního koordinátora pro strategickou komunikaci“ může představovat pokus prezidenta republiky P. Pavla o vytvoření jakéhosi „vojensko-prezidentského režimu“ u nás. Ano, na tom něco je. Kdyby totiž „zelené gumy“ dostaly v našem politickém systému větší prostor, než jim přísluší, bylo by to velice neblahým signálem o tom, že se posouváme směrem k nedemokratickému režimu. Ostatně – nejrůznější „náckovské“ výstřelky, k nimž za Fialovy vlády dochází v posledních dvou letech, to potvrzují. Fiala je teoretický politolog, který o praktické politice nic neví. Pouze plní zadání, jež momentálně dostává: tu z Bruselu, tu z Washingtonu, tu z Berlína. U politických „loutek“ tomu tak bývá.
Článek, v němž na to J. Kobza upozorňuje, má tento titulek: Kobza (SPD): Mráz přichází z Hradu (PL, 29. 5. 2024, 14:53). Zdá se, že „koníčkem“ J. Kobzy je vymýšlení „bonmotů“. Budiž. Taky M. Zeman či M. Kalousek se proslavili tím, že rádi používali bonmoty, aby byli zajímavější. Zmíněný Kobzův bonmot je přesto jen pouhou parafrází toho, co již před desítkami let napsal bývalý tajemník ÚV KSČ z roku 1968 Z. Mlynář.
Jednalo se o velmi kontroverzní osobu z řad pozdějších disidentů okolo V. Havla. Mlynář byl někdejším spolužákem M. Gorbačova na Moskevské univerzitě. (Studoval tam práva v letech 1950-55.) Ve své knize „Mráz přichází z Kremlu“ (1978) popisuje, kterak sledoval přímo v hlavním městě SSSR pohřeb J. V. Stalina (1953). Oním symbolickým „mrazem“ tento politik myslel samozřejmě sovětskou invazi ze srpna 1968. Brežněvův „mráz“ totiž spálil „květy“ Pražského jara 1968. Mlynářova role v osudných srpnových dnech roku 1968 hraničila s vlastizradou. Dokonce byl kvůli tomu po r. 1989 postaven před soud: šlo to pak „do ztracena“. Největší Mlynářovou vinou však bylo něco úplně jiného. V jedné ze svých publikovaných statí „vyslepičil“, že V. Havel byl před rokem 1968 členem KSČ. Pak to všichni svorně zapírali.
Připomenu ještě jinou „zásluhu“ J. Kobzy. Bezprostředně po řádění masového vraha na FF UK (21. 12. 2023) našel odvahu a upozornil na působení neomarxistů na této škole. Pojal to trochu „volně“, takže z toho nakonec bylo trestní oznámení od rektorky UK M. Králíčkové. Případ byl nakonec policií odložen. Pravdou, která to dokládá, byla skutečnost, že před současnou děkankou FF UK, lingvistkou Evou Lehečkovou, zastával tuto funkci historik Michal Pullmann, známý svými neomarxistickými názory.
Právě tento historik byl v té době v médiích velmi kritizován, např. Fialovým „vrchním cenzorem“ M. Klímou, ale i ředitelem ÚSTR L. Kudrnou, jakož i redaktorem J. X. Doležalem z deníku „Forum24“. Poté, kdy se podařilo Pullmanna dostat z jeho funkce (zařídil to prý M. Klíma, ale publicitu to nedostalo; proč asi?), je od té doby „ticho po pěšině“. Pullmann byl totiž názorným příkladem indoktrinace studentů nežádoucími ideologiemi. Přesně tak, jak o tom psal J. Kobza. Kdosi zařadil zpátečku: při soudním projednávání by totiž pravda o M. Pullmannovi vyšla zcela jistě najevo.
Kobzova kritika poměrů na FF UK mezitím „vyšuměla“. Nemohlo to dopadnout jinak, protože poměry na této škole nebyly nikdy dobré: ani před rokem 1989, kdy jsem na této škole studoval, ani po r. 1989, kdy se tam dlouhá léta drželi ve svých funkcích jak bývalí normalizační komunisté, tak i agenti StB a dalších zpravodajských služeb. Těm ostatním (např. J. Šiklové) to vůbec nevadilo. Jim stačilo, že se na fakultu mohli po letech „vyhnanství“ vrátit.
Díky této nezdravé a nenormální atmosféře, kdy bylo dovoleno cokoliv, se mohl děkanem stát syn slovenských rodičů, kteří v době tzv. normalizace zastupovali tehdejší ČSSR v RVHP (Moskva). Jednalo se o nomenklaturní kádry minulého režimu. Zbývá se jen ptát: jak je možné, že jejich syn se mohl v novém režimu stát děkanem FF UK? A opět to nikomu nevadilo! O tom, bohužel, v kritice J. Kobzy nezaznělo ani slovo, třebaže zaznít mělo! Zřejmě o tom vůbec nevěděl, třebaže Pullmannův případ byl ve své době velmi medializován.
─────
Poslanec J. Kobza svou sbírku „bonmotů“ obohatil v těchto dnech o další „kousek“. Stalo se tak v rozhovoru, který poskytl internetovému deníku „Parlamentní listy“. Ten byl publikován pod tímto titulkem: Gottwald měl ministra informací, Fiala má ministra dezinformací. Kobza se hořce zasmál (PL, 1. 6. 2024, 23:59). Jmenovaný poslanec řekl toto: „Napadá mě k tomu jeden bonmot: Zatímco poúnorový komunistický režim měl v osobě předního činitele KSČ Václava Kopeckého svého ministra informací, ten současný, Fialův režim, má v Marku Ženíškovi zase ministra dezinformací. Je to posun.“
Kobzův bonmot je sice vtipný, ale nepřesný, co se týká profesního a politického životopisu dotyčného komunistického politika. Jak známo, Václav Kopecký (1897-1961) patřil k nejpravověrnějším spolupracovníkům předsedy KSČ a prezidenta republiky K. Gottwalda již od V. sjezdu strany (1929). Byl jedním ze zakládajících členů KSČ. Třebaže pocházel z početné rodiny, přihlásil se ke studiu na Právnické fakultě UK: toto studium nedokončil. Pak působil jako novinář, např. v celostátním deníku „Rudé právo“. V letech 1929-1938 byl poslancem NS, za války pobýval i s rodinou v SSSR.
Po návratu do vlasti zůstal V. Kopecký i nadále blízkým spolupracovníkem K. Gottwalda. V letech 1945-1953 zastával funkci ministra informací (později informací a osvěty) ve všech tehdejších vládách: v obou Fierlingerových (1945-1946), jakož i v obou Gottwaldových (1946-1948), stejně jako ve vládě A. Zápotockého (15. 6. 1948-31. 1. 1953, kdy bylo toto ministerstvo zrušeno). V letech 1953-1954 byl ministrem kultury ve vládě V. Širokého a později (1954-1960) jedním z náměstků předsedy vlády. Funkci místopředsedy vlády zastával i v dalším kabinetu V. Širokého (od 11. 7. 1960 do 5. 8. 1961, kdy zemřel). Po jeho smrti bylo po něm pojmenováno dnešní Strossmayerovo náměstí v Praze 7. V r. 1955 obdržel Řád Klementa Gottwalda.
Blízký vztah V. Kopeckého k SSSR z něho učinil jednoho z ideově nespolehlivějších členů vedení KSČ. Již od předválečného období byl údajně agentem NKVD. Z toho vyplývalo i jeho prominentní postavení – coby předního ideologa a propagandisty KSČ. Dokladem tohoto jeho postavení bylo i autorství knih: Třicet let KSČ (1951) a díla ČSR a KSČ (1960). Po Únoru 1948 patřil V. Kopecký ‒ jako člen předsednictva ÚV KSČ ‒ k těm osobám, jež se aktivně podílely na nezákonnostech, spojených s politickými soudními procesy s tzv. nepřáteli socialismu. Stál mimo jiné za rozhodnutím, aby byl „neposlušný“ brněnský stranický tajemník O. Šling popraven a aby spolu s ním byla souzena a uvězněna i členka moskevského vedení KSČ M. Švermová. Kopecký byl jedním z hlavních „stalinistů“ ve vedení KSČ. Z tohoto titulu dne 1. 5. 1955 odhaloval Stalinovo sousoší na Letné.
Kobzovo označení nového ministra M. Ženíška za „ministra dezinformací“ je tak trochu nespravedlivé. Ženíšek je typický odchovanec stranických sekretariátů, který sice vystudoval politologii, avšak žádným odborníkem na dezinformace není. Řekl bych, že je „odborníkem na všechno a na nic“, jak to vidíme všude v naší politice. Na rozdíl od jiných členů Fialova kabinetu má aspoň vzdělání, které se nedá zpochybnit, byť si o této kvalifikaci můžeme myslet své. Politologie nemá se skutečnou vědou nic společného: je to moderní „pavěda“.
Bývalý zaměstnanec Kanceláře prezidenta republiky O. Foltýn byl v těchto dnech administrativně „přidělen“ pod nového ministra M. Ženíška. Přitom je známo, že vědu a inovace má na starosti MŠMT (podle kompetenčního zákona). Formálně k němu přičlenit jakýsi „boj proti dezinformacím“ je jen další nesystémová „legrácka“, podobně jako jí byl svého času „vrchní cenzor“ M. Klíma či bezpečnostní poradce vlády T. Pojar. Jsou to pouhé „funkce pro funkce“, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
I kdyby to M. Ženíšek vzal vážně, ve své funkci během zbývajícího času již nic podstatného neudělá. Stěží se stačí seznámit s agendou „svého“ ministerstva. Zkrátka: kdosi potřeboval pro O. Foltýna najít dobře placené korýtko. Tím to taky skončí. Strach z příštích voleb je již teď u politiků Fialovy koalice tak veliký, že ministři si již budou hledat nová „teplá místečka“ pro dobu, až v politice skončí. Někteří tento „flek“ možná i najdou, nicméně daleko víc bude těch, o které nikdo stát nebude, protože nic neumí a mimo politiku jsou nepoužitelní. „Boj proti dezinformacím“ je jen taková mantra této vlády: hodně se o tom mluví, ale výsledky nejsou žádné.
Ale vraťme se k původnímu „bonmotu“ J. Kobzy. Problém spočívá v tom, že M. Ženíška za „ministra dezinformací“ označit nelze: jeho funkce totiž zní úplně jinak. Boj proti dezinformacím mu tam kdosi „přifařil“, aby nemohl nikdo říci, že tato vláda s tím nic nedělá. S tím, jak se volby blíží, budou si současní ministři pouze hlídat své židličky, aby jim je nikdo nezasedl nebo neodnesl.
─────
Vzhledem k tomu, že SPD je jedinou stranou v PS, která upozornila na skandální případ s hlasováním o nezařazení bodu J. Foldyny ohledně holdu, který vzdali poslanci kanadského parlamentu ukrajinskému nacistovi v uniformě SS, bych očekával od J. Kobzy něco docela jiného. Například upozornění na to, že Fialova vláda nás vrací do padesátých let 20. století, a to jak rétorikou, tak i svými skutky. Před časem jsem já sám upozornil na to, že P. Fiala použil ve svém projevu výraz „zadržování Ruska“. No a včera (1. 6. 2024) jsem z úst jednoho politologa v ČT24 slyšel podobný výraz: „zadržování Číny“. To už nebude náhoda, co myslíte? Tady už se vracíme do té nejhorší fáze „studené války“ v poválečných dějinách Evropy i celého světa!
V této souvislosti si neodpustím ještě jednu poznámku: Daleko účinnější než Kobzovy bonmoty by bylo upozornění na jednu důležitou skutečnost. P. Fiala si totiž před časem „zřídil“ funkci „poradce pro bezpečnost“. Ústava s ničím podobným nepočítá. Je to tedy pouhá hra se slovíčky. Tímto poradcem se stal někdejší ředitel české pobočky Aspen Institutu v ČR T. Pojar. Ten donedávna stál v čele CEVRO institutu. To je soukromá vysoká škola pro vybrané politiky, kde zaměstnávají i některé vysloužilé osoby z minulého režimu, např. bývalého komunistického lampasáka gen. J. Šedivého. Na této škole prý působí i kontroverzní slovenská herečka M. Vášáryová. Co tam ta ženština může přednášet, to je pro mě velká záhada vzhledem k tomu, že kromě celoživotního komediantství nic neumí.
Nejlepším důkazem toho, že se vracíme do těch nejhorších let „stalinismu“, je fakt, že Fialova vláda zřídila funkci, která se nápadně podobá jiné funkci: ve vládě A. Zápotockého (1948-1954) byla ustavena funkce ministra národní bezpečnosti. Bylo to v těch nejhorších letech stalinistického „rudého teroru“, kdy probíhaly soudní procesy s tzv. nepřáteli socialismu, např. proces v M. Horákovou nebo s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským. Tuto funkci zastával od 23. 5. 1950 (dva týdny před zahájením procesu s M. Horákovou) Ladislav Kopřiva. Jeho nástupcem se stal Karol Bacílek (od 23. 1. 1952 do 14. 9. 1953). Bacílek spolu s Gottwaldovým zetěm A. Čepičkou byli jediní dva vysoce postavení komunističtí pohlaváři, kteří byli v r. 1956, kdy i u nás začala tzv. destalinizace v důsledku XX. sjezdu KSSS, odvoláni ze svých funkcí. Pouze odvoláni, nikoli posláni do vězení.
Před časem jsem na tuto skutečnost upozornil v jednom ze svých článků. Snad se ta informace dostala i k T. Pojarovi. Být na jeho místě, nenosil bych tu svou hlavu tak nahoru. Neexistuje pro to žádný důvod. Ti, kteří vyčnívají, mívají často problém s tím, že jim tu jejich hlavu někdo ustřelí. Také R. Slánský si do poslední chvíle myslel, že na něho nikdo nemá a že jeho strom vyroste až do nebe. Nevyrostl: tento domýšlivý komunista skončil na šibenici. I to by mělo být pro naše politiky varováním. Nikdo z těch Fialových hochů a dívek, co spolu mluví (dnes už někteří moc ne), si nemůže být jist tím, jak jednou skončí. Nechtěl bych být v jejich kůži: nečekají je žádné světlé zítřky.
Jiřímu Kobzovi přeji, aby měl při vymýšlení svých bonmotů příště větší štěstí než s tou slovní hříčkou o Ženíškovi. Tento politik TOP 09 se k tomu přimotal jaksi nedopatřením. Nevylučuji, že jméno V. Kopeckého nikdy v životě neslyšel. Měl by se poučit z tohoto článku. Každá informace se politikovi může hodit, chce-li být někdy v budoucnu úspěšný. Ženíšek naskočil do „koaličního“ vlaku příliš pozdě. Proto ho již žádná sláva nečeká. Přesto by si jedna věc pozornost médií zasloužila: na své jmenování do funkce ministra na Pražském hradě dorazil M. Ženíšek pěšky, zatímco jiní jeho kolegové (a kolegyně) si rádi vozí zadky (za peníze daňových poplatníků) v luxusních autech. Mohl by to být dobrý příklad, ale nebude. Ti, kteří se momentálně roztahují u koryt, si to ještě chtějí užít, než po zásluze skončí na smetišti dějin.
2. 6. 2024
‒ RJ ‒
Odkazy na články o kauze M. Pullmanna:
https://www.forum24.cz/jeste-k-polemice-pullmann-klima-byl-nas-komunismus-modernizacni/
https://www.forum24.cz/michal-klima-musime-ukazat-v-cem-spocivala-zlocinnost-komunistickeho-systemu/
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2023/temer-polovina-poslancu----fandi----prislusnikum-ss--.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2024/pozor-na----symboliku----historickych-dat-v-politice-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2024/---zadrzovani-ruska-----kde-jsem-to-jiz-slysel-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-4-2024/---strane--a-vlade--verte--soudruzi----.html
