Svobodné noviny na internetu

Podvodnici V. Sosnarovou nechal vyznamenat J. Grolich

13. 6. 2024

Motto: „Podvod a klam zradí se sám.“ (České přísloví)

Již několik týdnů se na stránkách našich tištěných a internetových novin a časopisů drží poněkud neobvyklé téma. Tím je film o podvodnici, která se vydávala za českou oběť věznění v Gulagu po Druhé světové válce. Dotyčná žena se jmenovala Věra Sosnarová (1931-2024). Zemřela v únoru letošního roku a již se nedožila premiéry filmu, který o jejím životním „příběhu“, zcela vyfabulovaném, natočil režisér Jiří Strach s názvem „Svatá“. Hlavní roli v tomto filmu ztvárnila 93letá herečka Jiřina Bohdalová, která se narodila v témže roce jako V. Sosnarová.

Reakce diváků je od premiéry tohoto filmu veskrze negativní. Mnozí kritizují již ten fakt, že byl natočen film o příběhu, který je od samého začátku vylhaný. Jiní to dokonce považují za zneužití problematiky skutečných obětí komunistického režimu. Názorově se přikláním k této druhé skupině.

Ano, máme jiná a mnohem zajímavější témata, která by si zasloužila filmové ztvárnění. Naše současná filmová tvorba prochází hlubokým úpadkem. Jestliže film o J. Palachovi musí natáčet polská režisérka A. Hollande nebo jiní tvůrci ze zahraničí, pak je něco ve velkém nepořádku. Naši režiséři na to zřejmě nemají „koule“. V každém případě jim chybí potřebný odstup a zkušenost z oné doby. Tou překvapivě jmenovaná polská režisérka disponuje, jelikož v roce 1968 žila v Praze.

Případ filmu „Svatá“ je poněkud jiný. Nepodezírám J. Stracha ani J. Bohdalovou z toho, že by úmyslně chtěli téma zneužít k překrucování minulosti. Spíše to vypadá tak, že je oba někdo nalákal do pasti, aby je pak mohl následně skandalizovat. V umělecké branži je dost „dobráků“, kteří se potřebují zavděčit na těch správných místech. Tipoval bych to na někoho z té partičky našich rádoby umělců, kteří v lednu 2023 zvolili na Hrad komunistického rozvědčíka P. Pavla. Postoje J. Stracha jsou zřejmé a dlouhodobě ustálené. No a v případě J. Bohdalové existuje i osobní zkušenost s obdobím komunistického režimu: otec této herečky byl v 50. letech 20. století vězněn z politických důvodů.

Nejnověji se ke kauze vymyšlených historek V. Sosnarové o poměrech v sovětském Gulagu vyjádřil muž, jenž její slávu „odstartoval“ – někdejší reportér televize NOVA David Vondráček. Učinil tak v rozhovoru, který v těchto dnech zveřejnil web „médium.cz“, a to pod titulkem: David Vondráček: Byl jsem u zrodu kultu podvodnice Věry Sosnarové (médium.cz, 11. 6. 2024, 13:39). Vondráček poprvé upozornil na příběh V. Sosnarové v pořadu TV NOVA „Na vlastní oči“ dne 16. 3. 2002. Po odvysílání této reportáže se popularita dotyčné „bojovnice proti komunismu“ zvyšovala den ode dne.

Sosnarová začala svůj „příběh“ prodávat po celé republice: nejen v televizi, ale i při besedách se žáky a studenty škol. Dělo se tak navzdory tomu, že by kdokoli z profesionálních historiků, nikoli prorežimních pisálků, hysteriků a hysteriček, tyto „vyprávěnky“ podrobil odbornému zkoumání a ověřil jejich hodnověrnost. S velkým odstupem času to učinil až historik Adam Hradilek z ÚSTR. Jeho stať má název: Neskutečný příběh Věry Sosnarové (Paměť a dějiny č. 2/2019). Došlo k tomu deset let poté, kdy se konala poslední schůzka D. Vondráčka s touto údajnou vězeňkyní sovětského Gulagu. Oklamat, byť jen dočasně, se nechal i znalec poměrů v těchto „nápravných“ zařízeních, Vladimír Bystrov (1935-2010), jehož otec Nikolaj rovněž prošel Gulagem.

Nalézání pravdy bývá v každé době těžké a obtížné. I v tomto případě nakonec vyšla pravda najevo. Pozdě, ale přece. Jak jsem již uvedl, existuje mnoho obětí nespravedlivého věznění našich občanů, které hned v prvních týdnech po osvobození v r. 1945 odvezla NKVD na Sibiř. Byl mezi nimi i známý generál Sergej Vojcechovský (1883-1951). Ten byl zatčen NKVD v Brně dne 12. 5. 1945; zemřel ve vězeňské nemocnici Orezlag dne 7. 4. 1951. Životem tohoto bývalého čs. legionáře se zabýval již zmíněný V. Bystrov v knize „Osud generála“ (Praha 2007). Životní příběh tohoto ruského emigranta, který našel nový domov v masarykovském Československu, by byl pro filmové zpracování daleko vhodnější a přínosnější než vymyšlené historky V. Sosnarové.

─────

O V. Sosnarové jsem poprvé psal v jednom ze svých článků, který byl věnován kandidátovi na funkci jihomoravského hejtmana J. Grolichovi. Bylo to na podzim 2020, v době, kdy ještě nikdo netušil, že podivným řízením osudu se právě tento starosta obce Velatice u Brna stane hejtmanem doopravdy. Třebaže v krajských volbách v Brně zvítězila Babišova strana ANO 2011, dosavadní jihomoravský hejtman B. Šimek (ANO 2011) se nechal „vyšachovat“ ze hry skupinkou podvodníků, do jejíhož čela se postavil mladý a politicky nezkušený J. Grolich. („Konspirační“ schůzku zorganizoval ve své kanceláři dnešní ministr životního prostředí – P. Hladík.) Statečnými „pomocníky“ při uskutečnění tohoto politického „podrazu“ byli tito politici dnešní koalice: J. Nantl (ODS), F. Lukl (STAN) a L. Dubec (Piráti).

Grolich se tímto způsobem již podruhé pomstil B. Šimkovi, jinak velmi slušnému a skromnému představiteli Babišova uskupení ANO 2011. Poprvé to bylo krátce před krajskými volbami, kdy navrhl právě tomuto hejtmanovi, aby vyznamenal za „protikomunistickou činnost“ Věru Sosnarovou z Velatic, kde tehdy starostoval. Jednalo se o jasný případ střetu zájmů. Ani Grolicha tehdy nenapadlo, že by se mohlo jednat o podvodnici. Krajské volby se konaly na podzim 2020. Již rok předtím zveřejnil svůj článek o podvodu V. Sosnarové historik A. Hradilek. I kdyby tento odborný článek Grolich nečetl, já jsem ve svém článku ze září 2020 (byl publikován ještě před volbami) na dotyčný podvod výslovně upozornil. Doufal jsem tehdy, že se Grolich chytne za nos a svou kandidaturu stáhne.

Spoléhal jsem v té době poněkud naivně na morálku „černoprdelníků“, kteří ve skutečnosti žádnou nemají. Dnes to již víme. Nejlepším potvrzením amorálnosti a docela obyčejné vyčůranosti většiny politiků KDU-ČSL je případ s vánočním večírkem na Jurečkově MPSV dne 21. 12. 2023, v den masové vraždy na FF UK v Praze. Jediné, co je dnes tak nápadné, že si toho musel všimnout snad každý, je podivné mlčení okolo J. Grolicha. Již delší dobu jsem o něm nezachytil jedinou zprávu v médiích. Přibližně stejně dlouho, jak se hovoří a píše o onom kontroverzním filmu J. Stracha. Že by to byla náhoda? Ale kdepak: v politice se náhody nekonají! Je to jen obava, aby si někdo nevzpomněl na kauzu s podvodně vyznamenanou "bojovnicí proti komunismu“ V. Sosnarovou. Aby se na to nezapomnělo, rozhodl jsem, že tuto záležitost připomenu. Doporučuji proto čtenářům, aby si pozorně přečetli články, na něž uvádím odkaz za tímto textem.

Jihomoravský hejtman J. Grolich zřejmě hodlá i letos, navzdory tragickým poměrům v „umírající“, ba dávno „mrtvé“ KDU-ČSL, kandidovat v krajských volbách. Nevěřím tomu, že je na jižní Moravě tolik pitomců bez mozku, kteří by tohoto zkompromitovaného politika volili. Oživovat politické mrtvoly a další roky je udržovat „na přístrojích“ nedává žádný smysl. Černoprdelnická banda lhářů a podvodníků potřebuje, aby jí to voliči konečně spočítali ‒ i s úroky. Parazitují na penězích daňových poplatníků již dlouhá desetiletí. Je nejvyšší čas, aby byli odsud vyhnáni a posláni na Úřady práce. Jinak se těch celoživotních „vyžírek“ nikdy nezbavíme.

12. 6. 2024

‒ RJ ‒

─────

A ještě dvě fotografie, které dokládají, že stále platí staré známé lidovecké heslo: „Kam vítr, tam plášť“. Na první z nich je hejtman J. Grolich rok před začátkem války na Ukrajině. Na druhé nám poslanec O. Benešík předvádí, jak pohotově se u lidovců převlékají politické kabáty. Tato fotografie pochází v doby, kdy bylo oznámeno, že výbuch v muničních skladech ve Vrběticích provedla ruská GRU.