Pár povolebních postřehů
Motto: „Výroky Pavla Novotného považuje předsednictvo [ODS] za lidsky nepřijatelné a neslučitelné s členstvím v ODS.“ (M. Benda, květen 2024)
„Evropská integrace“ přestala být mírovým projektem!
Pokud čekáte nějakou hlubokou analýzu toho, co se právě odehrálo v našich volebních místnostech (7.-8. 6. 2024), nejspíš se nedočkáte. Není co hodnotit, protože trajektorie, na niž se dostala tragikomická Fialova koalice, byla dlouhodobě předvídatelná. Stalo se pouze to, co zákonitě muselo přijít. Vláda, která je od samého začátku zoufale neschopná reflektovat daný stav ve společnosti, dříve nebo později narazí do zdi. Nejen u nás.
Rovněž v celoevropském měřítku se konfrontační styl politiky některých západních států (v politickém žargonu se tomu říká: „kolektivní Západ“) projevil v masovém odporu obyvatel Francie a Německa, dvou dosavadních „tahounů“ projektu evropské integrace, vůči nezodpovědným přípravám na válku proti Rusku. Stalo se tak nejlogičtějším způsobem, kterému musí každý občan i politik porozumět: odmítnutím této politiky a porážkou vládních stran ve volbách.
„Malý Napoleon“ z Paříže v panice rozpustil parlament a rozhodl se riskovat své udržení u moci. Příliš šancí nemá, protože opakovaný „trik“ tentokrát zřejmě nevyjde a „nažehlený mluvka“ E. Macron, který patří k nejméně oblíbeným francouzským politikům za dlouhá desetiletí (ještě hůř na tom byl F. Hollande), sotva uspěje. Francouzi ho mají plné zuby a volit ho nebudou.
V zemi, která prošla od konce 18. století tolika revolucemi jako žádná jiná, je Macronova hra na „ředitele zeměkoule“ komická. Politik, který nebyl schopen porazit nespokojené „žluté vesty“, by sotva uspěl proti Putinovi, se kterým se ještě pár týdnů před invazí na Ukrajinu rád scházel nebo si s ním telefonoval. Mašírovat v rozbláceném terénu v plné polní je něco zcela jiného – než rozdávat rozumy z komfortně vybavené kanceláře na Champs-Élysées. I generálu de Gaulleovi by byl tento „kašpárek“, zcela odtržený od reality, k smíchu.
Ještě hůř než E. Marcon dopadl nepříliš chytrý, plešatý pán z Berlína, který momentálně šéfuje Německu. Jeho zmatená politika, v níž příliš naslouchal hloupým nápadům „Zelených“, se mu vymstila. V politických gestech a činech proti Rusku zašel příliš daleko. Tuší, že trest přijde brzy. „Zpátečku“ hodil německý kancléř pozdě a nebude mu to nic platné. Již teď si z něho někteří ruští politici i komentátoři utahují: prý brzy dojde na bombardování některých německých měst atomovými hlavicemi – a pak se zopakuje přehlídka vítězných vojsk bývalé okupační mocnosti z Východu v Berlíně.
To nejsou žádné fantasmagorické vize, nýbrž docela možná příští politická realita. Historie se ráda opakuje. Zejména tehdy, když politici zapomínají na poučení z dějin. Nejen plešatý strejda O. Scholz, ale i mladí politici „Zelených“ zřejmě nechodili na hodiny dějepisu. Inu, opakování je matka moudrosti. Kdo neumí číst, musí dostat palicí po hlavě, aby se mu v ní rozsvítilo! Tak jednoduché to je, vážení přátelé!
Po 79 letech míru se může Evropa probudit do nové reality, ve které se nebude pouze obrazně chrastit zbraněmi, ale kde tyto zbraně mohou opět zabíjet. Nepodceňujme to! Jsme příliš ukolébáni desítkami let nicnedělání. Naivně se spoléháme se na to, že to nějak dopadne. K nejosudnějším postojům by patřilo to, že se budeme příliš spoléhat na „ochranu“ ze strany USA. To by byla fatální chyba. Američané hájí pouze svoje zájmy. Proto mají v Německu dodnes okupační jednotky z toho důvodu, že Němcům jednak nevěří, jednak chtějí zabránit případné obnově spolupráce Němců s Ruskem. Neschopný a neoblíbený kancléř O. Scholz bude jistě brzy nahrazen nějakým „lepším“ politikem.
Ani Němci si nemohou dovolit další zaostávání za světem – kvůli pofidérnímu spojenectví s USA. Každý to přece dobře ví: na Američany v čele se starým „popletou“ J. Bidenem se spoléhat nedá. Poučení ze všech neúspěšných válek, do nichž se Američané (jako pověstný „četník světa“) zapletli po roce 1945, je jasné. Útěk z Afghánistánu před několika lety máme ještě v živé paměti. Nechali tam na pospas militantům z Talibánu i své spolupracovníky z řad místního obyvatelstva. Kdepak je jim konec? Asi jsou již všichni po smrti.
Podobný osud čeká naivní evropské politiky, až skončí válka na Ukrajině. Evropa již nebude tím kontinentem jako před tímto konfliktem. Stane se trvale zaostávajícím světadílem, který zůstane na okraji světového dění. To bylo ostatně signalizováno již v době pádu Berlínské zdi (1989). Politika „globalizace“ to pouze o pár desítek let oddálila. Dnes svět dospěl do nové etapy: namísto „globalizace“ tady máme „regionalizaci“. Tak to před časem předpověděl náš nedoceněný exilový ekonom M. Zelený. Kdo by tušil, že tak brzy dojde na jeho slova?
Příští „dějiny světa“ (minimálně do konce 21. století) se budou odehrávat na obou březích Tichého oceánu. Američané se již těší na tuto novou etapu svých dějin. Evropa – jako dosud trpěný konkurent USA v oblasti ekonomiky – skončí na chvostu světového vývoje. „Leklé ryby“ z evropských jezer a rybníků již nebudou nikoho zajímat: ani v Číně, ani v USA.
─────
Raději se mýlit se stranou než proti ní, soudruzi!
Od evropského a světového dění se přesuňme na naše domácí „hřiště“. Právě skončené volby o ničem zásadním nerozhodly. Včerejší vítěz se pouze stal poraženým. Koalice SPOLU byla „přečíslena“ opozičním ANO 2011 a novými europoslanci bez předchozích zkušeností. Filip Turek je v tomto směru velkým překvapením. Zatím si užívá své pozice „nevěsty“ obletované hejnem potenciálních
ženichů.
Že se může jednat o zajímavého hybatele dění, o tom nejlépe svědčí „zájem“ ze strany politického „matadora“ A. Vondry. Od tohoto „umaštěnce“ by se měl Turek držet raději dál. Mně někdejší Havlův hospodský „kámoš“ páchne i přes televizní obrazovku. O tom, že zaspal dobu, nejlépe svědčí jeho „culík“ na hlavě. Co si může dovolit školačka, neměl by dělat člověk, který má ambici stát se „světovým“ politikem. Tím Vondra ovšem nikdy nebyl a nebude. Turek se naopak na úspěšného politika vypracovat může: Vypadá obstojně a mluvený projev mu (na rozdíl od I. Bartoše) taky žádné potíže nedělá. Musí se nicméně zbavit zbytečného ostychu a systematického „policejního“ dohledu R. Šlachty.
Snad nejlepším potvrzením toho, co je napsáno v mezititulku této části článku o výsledcích evropských voleb, je fotografie předsedkyně TOP 09, MPA, na níž v rámci předvolební kampaně došlo vinou kohosi nevzdělaného a pologramotného z této strany k přehlédnutí gramatické chyby. Té by se za dob mé školní docházky dopustil jen ten nejhorší „negramot“, který z češtiny dostával pouze samé čtyřky a pětky. O MPA jsem již mnohokrát konstatoval, že neumí psát interpunkční čárky. Je to z toho důvodu, že měla smůlu na učitele češtiny, kteří ji to nenaučili. Proto se to měla doučit sama, ale na to se vykašlala. Dobře jí tak! Odsoudila se tím k tomu, že zůstane hloupá a pologramotná do smrti. Až v politice skončí a vrátí se zpátky k prodeji mobilů, bude mít o čem přemýšlet.
Zatímco Filip Turek se v evropských volbách projevil jako velký politický talent, který dokázal „chytit příležitost za pačesy“, je případ marnivé političky z přehlídkového mola naší současné politické scény, MPA, jejíž hlavní starostí je to, aby si na sebe navlékla pokaždé něco jiného, tak trochu nuda. Nikoli ta v Brně, ale v Praze. Až se budou konat příští parlamentní volby, nezůstane u nás v politice kámen na kameni. Bude se muset pořádně „vygruntovat“ a vydezinfikovat všechno, kudy prošla noha koaličního politika či političky. Tolik veteše a smradu jsme tady ještě neměli. Deratizátoři budou mít plné ruce práce, aby ten „sajrajt“ po Fialovi a jeho „tlupě“ mocichtivých, asociálních a válečnických „vyžírek“ uklidili.
─────
Ztrácíme čas, který nám bude v příštích letech chybět!
Třebaže to bylo myšleno jako nadsázka, bezprostřední reakcí místopředsedy PS K. Havlíčka po evropských volbách byl návrh, aby poražený předseda ODS (a koalice SPOLU) P. Fiala odstoupil a stal se novým českým eurokomisařem. Je to solidní návrh, byť je P. Fiala absolutní politická nula, která nedokázala za dva a půl roku vládnutí vůbec nic pozitivního: pouze snížit životní úroveň obyvatelstva o celou třetinu a zadlužit tuto zemi o astronomickou částku.
„Vyobchodovat“ bankrotáře Fialu za post eurokomisaře přesto není totéž, co se stalo po evropských volbách před dvaceti lety: V. Špidla stál u toho, když nás do EU přijímali. Fiala dělal jen špatnou službu této zemi – v zájmu jiných států. Za to hrozí v některých jiných zemích trest smrti. A u nás bychom chtěli za totéž někoho odměňovat lukrativním postem? Víc by si místo eurokomisaře zasloužil P. Telička, i když vyjednal velice špatné podmínky pro naše členství v EU. Ale aspoň něco dělal – na rozdíl od „leštiče bruselských klik“ P. Fialy.
Poslat P. Fialu do Bruselu, to je dobrá strategie, protože tam nám bude škodit ze všeho nejméně. Dostane-li stejně zbytečný post, jako měla V. Jourová, máme jistotu, že všechno zlé se zase v dobré obrátí. V každém případě by „vyexpedování“ Fialy do Bruselu znamenalo „elegantní“ řešení všech jeho „průšvihů“ – včetně sebevraždy ředitele „jeho“ kampeličky až po srážku vlaků v Pardubicích, kde zahynuly 4 ženy: dvě Ukrajinky a dvě Slovenky. Opět mezinárodní aféra jako hrom. To bude nejspíš ta ohlašovaná, permanentní pomoc Ukrajině.
Bohužel – chybějící sebereflexe a zbytečná samochvála, která smrdí, brání momentálním mocným v tom, aby se konečně probudili a začali reagovat na nedobrý stav, který mají na svědomí po půl druhém roce působení v neschopné a impotentní vládě. Čím později to „fialovci“ pochopí, o to horší bude jejich politický pád. Budou-li čekat až do konce volebního období a držet své neudržitelné pozice až do posledního muže (a ženy), výsledek v příštích parlamentních volbách může být takový, že skončí pod pěti procenty. Nikdo už s nimi v politice počítat nebude. Teď by ještě mohli uhrát pár procent před definitivním pádem do propadliště dějin. Za další rok nebudou tito zoufalci již nikoho zajímat.
S Fialovou vládou jen ztrácíme čas. Hrozí nám, že celé příští volební období se budeme plácat v podobně neutěšené situaci. Nemáme dobré politiky, chybí nám nápady, jak pozvednout tuto zemi zpátky alespoň na úroveň, na níž byla před nástupem tragické Nečasovy vlády. Tehdy totiž začal dramatický „sešup“, z něhož jsme se ještě „nevybabrali“. Zdaleka nejde jen o to, kdo bude v příštích čtyřech letech vládnout. Čekají nás nutné změny, jež budeme muset uskutečnit. Pokud nestihneme provést potřebné reformy do odchodu generace „Husákových dětí“ do penze, odsoudíme naše děti a vnoučata k dlouhodobému zaostávání, nekonkurenceschopnosti a trvalé stagnaci životní úrovně.
Kromě nepříznivého demografického vývoje musíme vzít v úvahu rovněž skutečnost, že nejpozději okolo roku 2050 dojde k nástupu umělé inteligence ve výrobě: projeví se to úplně všude, ale o skutečných důsledcích se můžeme jen dohadovat. Strach z pravdy nás nutí, abychom si tuto hrozbu vůbec nepřipouštěli. Nástup AI může znamenat naprostou katastrofu pro trh práce. S plánovaným růstem doby odchodu do penze to bude představovat další problém, s nímž zatím nikdo vážně nepočítá.
Zkrátka: Čekají nás jen „horší časy“. Všechny benefity byly již „zkonzumovány“…
─────
KDU-ČSL se nachází ve stádiu klinické smrti
Kdo to nevidí, měl by navštívit „očaře“. A kdo to nechápe, měl by se obrátit o pomoc na psychiatra. Ano, až tak daleko dovedla neschopná partička přestárlých „černoprdelnických“ svazáků (Bartošek, Bělobrádek, Benešík, Hladík, Jurečka, Výborný, Zdechovský) svoji stranu. Ti všichni jmenovaní přivedli tuto stranu tam, odkud není návratu – na politický hřbitov.
Po skončení voleb do Evropského parlamentu se znovu dostala na pořad dne otázka, zda M. Jurečka zůstane v čele této strany. Stále není jasno, protože u lidovců vždy chyběla odvaha nalít si čistého vína a říkat voličům, ale i řadovým členům strany pravdu. Namísto pořádku ve stranickém vedení si tito namlsaní papaláši hrají své politické hry, např. se známým zdaněním „tichého vína“. Za těch 34 let nového režimu se nám podařilo dospět do stádia, že zásada rovnosti občanů před zákonem se stala jen prázdnou frází. Stejně jako „právní stát“, na který si několik desítek let pouze hrajeme, ale nic pro jeho uskutečnění neděláme. Ano, to je ta naše „demokracie po česku“.
V nabídce jmen na nového předsedu KDU-ČSL se již objevilo několik profláknutých figurek: Výborný, Hladík, Grolich, Bělobrádek atd. Naštěstí už ne Bartošek, který pochopil, že o něho nikdo nestojí, byť je I. místopředsedou této strany. To se občas stává. Lidovci nemají koho nabídnout, protože je to totálně prohnilá partaj, v níž žádní slušní lidé nezbyli. A těch pár slušnějších, ale zakřiknutých, nemá odvahu se ozvat, aby nebyli ukřičeni.
To doopravdy nemá s demokracií nic společného. Proto je na tom tato partaj tak špatně a proto ji nikdo nevolí. Čekat za této neutěšené situace na jakýsi „obrat“ v oblibě, jak o tom v posledních dnech začal fantazírovat právě Jurečka, to může být jedině projevem choré mysli. Koho lidé přestali volit, ten už se znovu ke korytu nedostane.
O to se teď hraje u lidovců. Kapustičky je málo, zato slimáčků byla letos nadúroda. Co se s tím dá dělat? Jedině toto: takovou partaj rozpustit a vypustit. A zbytečné politiky a funkcionáře poslat na Úřady práce, aby poznali, co je to skutečná práce. Lidovce teď čeká to, čím si musela projít ještě včera nepostradatelná ČSSD, dnešní SOCDEM, kterou rovněž nikdo nevolí. Zatímco K. Konečné se v evropských volbách podařilo "utéci hrobníkovi z lopaty“, obě jmenované strany dlouhé měsíce nedělaly nic a čekaly jen na zázrak. Ten se, jak se dalo čekat, nestal. Proto ty nářky na nepřízeň osudu.
Chce to víc pracovat pro stranu, nikoli jen hnít a smrdět v poslaneckých a senátorských lavicích. Správný politik musí umět oslovit voliče a přesvědčit je o potřebě právě jeho strany. Ani KDU-ČSL, ani ČSSD pro to neudělaly nic. Proto jsou tam, kde se právě nacházejí: v p*deli. Upřímnou soustrast, političtí lajdáci a lemplové! Hybaj do práce! Lopaty a krumpáče čekají…
─────
Strana, která si nedokáže udělat pořádek se sprosťákem z Řeporyjí, nemá právo na další existenci!
Nejsem sám, kdo s velkou nelibostí sledoval všechny ty excesy okolo sprosťáka a prominentního primitiva z Řeporyjí, kterého si místní obyvatelé – bůhví proč – stále volí do svého čela. Zřejmě i tady bude platit ono okřídlené: Svůj k svému! Ale dost možná i těmto pokrytcům a tajným podporovatelům „nácků“ z ODS chybí jen dostatek odvahy podívat se pravdě do očí.
Vulgární vyjádření P. Novotného na adresu řady politiků, ale i českého národa, stačil zaznamenat již kdekdo. A velká část našich občanů vůbec nechápe, jak je něco takového vůbec možné. Jak to, že za své počínání tento „miláček ODS“ nenese žádný trest. Vrcholem těchto trapností pak bylo nedávné prohlášení „rychlostudenta“ z plzeňských práv M. Bendy, že P. Novotný se prý omluvil a odpracoval (nebo teprve odpracuje) x hodin na onkologii.
Tohoto gaunera tam vůbec neměli pouštět! Na jedné straně se vysmívá onkologické pacientce A. Slováčkové, na straně druhé dělá „komedii“ s prací na onkologii. Je to naprostý výsměch. Právě tímto počínáním si P. Fiala vykopal spolehlivě svůj „politický“ hrob. Brzy do něj bude uložen.
Případ potrestání-nepotrestání starosty městské části Řeporyje, Pavla Novotného, syna známého a oblíbeného „baviče“ Petra Novotného, na jehož pořady v televizi jsem se i já docela rád díval a hodně jsem se u nich nasmál, snad nejlépe charakterizuje hlubokou propast, která dělí vládní ODS, tuto „kmotrovsko-tunelářskou“ stranu z „devadesátek“, od běžných občanů. Přívlastek „občanská“ již dávno neplatí a o „demokracii“ v podání papalášů v čele s P. Fialou lze rovněž s úspěchem pochybovat. Zbyla jen prázdná slupka a velká touha nenasytných kariéristů z ODS po moci. Již příští volby udělají tomuto „mejdanu“ konec. A bude to tak správně.
To, co občany nejvíce štve na této vládě, jsou jak nesplněné předvolební sliby a každodenní lhaní v přímém přenosu, tak i „dvojí metr“ při posuzování toho, co mohou udělat mocní a co je zakázáno obyčejným lidem. Hůř se nechovali ani komunisté, kteří museli dávat pozor jeden na druhého. Dnešní politici se chovají jako z řetězu utržení: nebojí se Boha, protože sami se za něho považují. Neskromnost a nesoudnost jsou onou vydlážděnou cestou do pekel. Ani za vlády komunistů nemohlo dojít k tak obludnému rozbujení všeho zla a tolerování nejrůznějších špatností. ODS se naopak postavila do čela tohoto zhoubného, rakovinového bujení ve společnosti. Jinak než politickou prohrou to skončit nemohlo a nemůže. Tato garnitura musí odejít co nejdříve, aby se škody, které stačila napáchat, daly ještě napravit.
Připojuji několik reakcí čtenářů z diskuse pod článkem s tímto názvem: „Pavel Novotný zůstává v ODS, strana ho chce a potřebuje“ (médium.cz, 12. 6. 2024, 10:08).
● Čtenář M. R. píše: „Jen ať si ho tam nechají. Dle mě je to morální dno. A doufám, že u voleb jim to dají lidé ‚sežrat‘.“
● Čtenář J. R. připojil obsáhlejší vyjádření: „Takže toto nechutné lidské prase Novotný zůstává v ODS se souhlasem nejvyššího vedení? No tak děkujeme, odejděte! ODS se stala nechutnou partají politických prospěchářů, lhářů a podrazáků. Krátce řečeno: nevolitelná. Jsem rád, že jsem volil opozici v EU volbách a budeme spolu s přáteli tak volit i ve volbách dalších. ODS páchá pod vedením Fialky rituální sebevraždu a zdá se, že ani poselství českých voličů z posledních voleb vůbec nepochopili…“
● Čtenář J. P. soudí toto: „Ti pošuci si vůbec nejsou schopni uvědomit, že to může znamenat konec ODS v Česku. Dobře jim tak. Hnutí STAN rovněž nepochopilo, že vzít si pod křídla Danuši Nerudovou může pro ně znamenat konec. Ve volbách už se to projevilo. Jen tak dál, pošuci! Bez vás bude lépe.“
● Čtenář M. P. píše: „Fiala si hraje na velkého intelektuála, ale zatím je to stejná žumpa jako ten vulgární ubožák Novotný, který by v jiné zemi byl už za svoje moudra v teplácích.“
● Čtenář P. V. uvádí: „ODS se dostala do pozice fašistické strany. Nejenže podporuje banderovský nacismus na Ukrajině, vraždění Slovanů mezi sebou. Podporuje starostu ze svého středu, který nenávidí Čech a vyzývá k vyhnání obyvatel z domovů, vraždění dětí atd. Bez jakékoli odezvy ze strany státního zástupce, policie a soudu.“ K tomu dodávám: ve skutečně právním státě, za nějž se ČR vydává, je to nepředstavitelné!
● K tomu všemu ještě dodatek: Na některá fakta ze životopisu P. Novotného upozorňuje čtenář J. V.: „Pavel Novotný: ‚Když si Žid přeje smrt Čechů, je to zcela v pořádku. Jsem synem židovského obchodníka Petra Novotného. Jeho rodiče: slovenská židovka Štěpánka Novotná, dříve Stefania Neumannová, roz. Štromfová a vídeňský žid Herbert Otto Novotný, dříve Neumann, učitelé jazyků.‘“
Není nad to, když víme, s kým máme tu čest, že ano?
Nepřijatelnými výroky P. Novotného jsem se zabýval v článku s tímto titulkem:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2023/za-to-mel-jiz-davno-sedet.-a-spolu-s-nim-i-p.-fiala.html
─────
Fialův „domeček z karet“ se začal bortit již před volbami
Není to tak dávno, co se během mimořádné schůze PS hovořilo o kampeličce, v níž si premiér P. Fiala „zapomněl“ milion Kč. Na důkladnou informaci o této kauze odpověděl premiér v tom smyslu, že všechno bylo v pořádku a že opozice pouze dělá „z komára velblouda“. Dnešní informace sdělovacích prostředků hovoří jasnou řečí. Ředitel oné „kampeličky“, Podnikatelské družstevní záložny, Robert Zelenka, kde podle slov premiéra bylo všechno v nejlepším pořádku, právě spáchal sebevraždu.
Troufnu si odhadnout, že to nebylo z nešťastné lásky, nýbrž kvůli čachrům, které se v tomto ústavu v minulosti odehrávaly. Takový malér nutně táhne politickou stranu ke dnu – jakoukoliv stranu. ODS na tom vůbec není dobře, i když se snaží ve veřejnosti vyvolávat dojem, že opak je pravdou. Sebevražda v den zahájení voleb? To je jasné přiznání viny. Zbývá se tedy ptát: kdy spáchá sebevraždu P. Fiala? Tu politickou spáchal již dávno. Myslím tu skutečnou. Takovou ostudu totiž žádný čestný muž nemůže přežít. Může se jen zastřelit nebo skočit z Nuseláku.
Zpráva o tom, že šéf Fialovy „kampeličky“ byl nalezen bez známek života, se objevila v médiích až po uzavření volebních místností (Echo24.cz, 8. 6. 2024, 15:31). No – myslet si o tom můžeme cokoliv. To, co si myslím já, není nic hezkého. Kdosi zase „nadržuje“ Fialovi, i když ten už to má stejně marné. Prohrál všechno a Zelenkova smrt je jen onou symbolickou „třešničkou“ na svátečním dortu. Fialovu „Potěmkinovou vesnici“ již kdekdo prohlédl. Větší „finta“ tady již dlouho nebyla. Samá lež a podvod. Estráda marnosti a politické neprozíravosti. Fiala se v tom všem vyjevil jako absolutní politická „nula“ – od začátku až do konce.
─────
À propos: Fialu kritizuje už i politolog J. Rupnik
Když ničemu jinému, tak tomuto by měl „politolog na baterky“ P. Fiala rozumět. Zřejmě už i tento francouzský znalec českých poměrů pochopil, že si tady kdosi hraje na politologa, ale ve skutečnosti nedokáže uřídit vládu ani politické procesy, které sám rozehrává. Svést všechny neúspěchy, minulé i ty současné, výhradně na Putina nebo na Babiše, to doopravdy nemůže fungovat. A ono to taky nefunguje.
Více se o tom můžeme dočíst v článku, na který uvádím odkaz:
Proto ta teatrální „odhalování“ sítě ruských agentů ‒ jako v předvečer „mostrprocesu“ s hlavním „škůdcem“, jenž se rafinovaně vetřel do vládnoucí strany (KSČ), aby škodil „československému pracujícímu lidu“, generálním tajemníkem KSČ R. Slánským. Jak jsem napsal v jednom ze svých nedávných článků, tato rétorika a „splašené“ činy našich „zdivočelých“ politiků (nejen P. Fialy, ale i členů jeho kabinetu, neřku-li aktivistických postaviček typu „atomové baby“ D. Drábové) 
nápadně připomínají situaci z doby vyvrcholení velkých politických soudních procesů v rámci hledání vnitřního nepřítele. Tehdy bylo přece rovněž nutno ukázat prstem na ty, kteří našim komunistům komplikovali jejich „budování světlých zítřků“. Nejen komunisté hledali, až našli.
Obdobně si dnes počínají zoufalí politici Fialovy koalice. Kde nestačí obyčejné „nálepkování“, nahrazují to dehonestační kampaně sdělovacích prostředků. Mnozí z našich politiků neváhají zbaběle reagovat na atentát na slovenského premiéra R. Fica mlčením, jako by se jich to netýkalo. Nedostatek odvahy jde vždy ruku v ruce se zbabělostí, pokrytectvím až po otevřenou kolaboraci s kýmkoliv. Naše dějiny jsou bohaté na příběhy o této mravní pokleslosti: Prkošem Bílinským počínaje, přes R. Mrvu až k E. Moravcovi a „zvatelům“ sovětských okupačních vojsk z roku 1968. Netvařme se, že o tom nic nevíme! Pouze si to nechceme přiznat.
Ano, právě prožíváme časy s úplně obráceným ideologickým „znaménkem“ než před rokem 1989. (Do té doby za všechno mohli „američtí imperialisté“. Dnes se totéž říká o „imperialistech ruských“. Někteří lidé nedovedou žít v jiném než „černobílém“ světě.) Zkrátka: co bylo včera rudé, je dnes modré, případně fialové nebo modro-žluté. Jak svého času trefně poznamenal režisér J. Hřebejk: máme u nás prasata hnědá a rudá. A já k tomu doplňuji: nejnověji i fialová. V budoucnu se můžeme dočkat i jiných barev. Spisovatel a novinář K. Čapek kdysi konstatoval: „… Člověka nepředěláš, jen se ti vybarví.“ Má to nadčasovou platnost: včera i dnes.
Nedávno jsem v televizi zaslechl názor jistého politického aktivisty, kterých je naše politická scéna plná, o tom, že největší nebezpečí pro „fialovou demokracii“ aktuálně představuje předsedkyně KSČM K. Konečná a její koalice STAČILO! Inu, jedno z mála úspěšných politických uskupení z eurovoleb. Vedle toho jiní „politikáři“ a s nimi spřažení prorežimní novináři (P. Šafr, J. X. Doležal, P. Šmejkal, K. Dolejší aj.) již konstruují své „politologické“ závěry o tom, že u nás máme co do činění s vesnickým fašismem.
Před čtvrt rokem s tímto zbrusu novým pojmem vyrukoval jeden z nejrazantnějších bojovníků za Fialovy „lepší zítřky“ – novinář K. Dolejší z internetového deníku „Forum24.cz“. Jeho článek má titulek: O postselském postrozumu. Premiéra Roberta Fica vynesl k moci vesnický fašismus (Forum24.cz, 23. 3. 2024). Aby si jej mohli čtenáři v klidu přečíst a poučit o nejnovější „hrozbě“ pro nás vývoj, uvádím odkaz na tento velmi „poučný“ text:
────
Písničkář J. Hutka o lidovcích a ODS
Snad to byla předtucha blížícího se neúspěchu obou těchto stran účelově „splácané“ předvolební koalice SPOLU, co vedlo známého písničkáře a předlistopadového disidenta Jaroslava Hutku k tomu, aby řekl pravdu o tom, co si o těchto dvou beznadějně „prohnilých“ partajích myslí. O jeho názorech informoval internetový deník „Parlamentní listy“:
„Lidovci jsou prostě lidovci už sto let. Nikdy nebyli pevným podstavcem pod sochu solidnosti a důvěryhodnosti.“ Písničkáře zvláště štve kauza Cyrila Svobody. O něm prohlásil toto: „Cyrila Svobodu by měli prostě vyhodit. On je uvedl do poslední krize. Je to teflonový chameleon. Ale lidovci jsou političtí zbabělci. Myslím, že jednotkou pokrytectví by mohl být jeden lidovec.“
Třebaže s Hutkovými názory na KDU-ČSL lze souhlasit, za největší problém vládní koalice on sám označil ODS: „Abych řekl upřímně, po volbách [z roku 2021] jsem byl rozhodnutý jim fandit, ale jaksi mi to přestali umožňovat. Kazí mi to. Jsou nezřetelní, nerozhodní, a i když Fiala snad prý dává nejvíc energie do udržení pětikoalice, moc tomu nevěřím. On totiž není skutečným šéfem, přestože znovuzvoleným, své ODS, která je největším problémem pětikoalice. (…) Myslím, že po sociální demokracii je i tato strana na odpis. Je to strana opoziční smlouvy. Tato nemravnost v ní uvnitř přežívá a je to cítit.“ (PL, 21. 4. 2024, 16:34)
14. 6. 2024
‒ RJ ‒
────
P. S.
Sobota 15. 6. 2024 na Slovensku a u nás
Při pohledu běžného občana jsme se v sobotu dne 15. 6. 2024 ocitli ve dvou zcela odlišných světech. Politická realita potvrzuje, jak se mohlo stát, že dříve tak blízké národy se od sebe povážlivě vzdalují. Diametrálně se liší hlavně jejich politické reprezentace.
Měsíc od atentátu na premiéra R. Fica (15. 5. 2024) se v Bratislavě uskutečnil akt inaugurace nově zvoleného slovenského prezidenta Petera Pellegriniho. Z českých politiků byl této události přítomen jedině exprezident republiky M. Zeman a bývalý premiér A. Babiš. Správně bych měl napsat, že nikdo z ostatních českých politiků, minulých ani současných, nebyl pozván. Účast na tomto typu slavnostní události je výsadou, nikoli povinností. Jedinou podmínkou by mělo být slušné a důstojné chování ze strany dotyčných politiků.
Jak se poměry v ČR mají, o tom nejlépe vypovídá fakt, že naprostá většina českých poslanců (včetně premiéra P. Fialy, předsedkyně Poslanecké sněmovny M. Pekarové-Adamové, jakož i členů Fialova kabinetu) odmítla týden po tragické události v Handlové, dne 21. 5. 2024, odsoudit atentát na R. Fica. Podobnou politickou „facku“ z našich moderních dějin neznáme. O tomto hlasování viz článek, na nějž uvádím tento odkaz:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2024/kdo-z-poslancu-odmitl-odsoudit-atentat-na-r.-fica-.html
O tom, jak moc v posledních měsících ochladly vztahy mezi Čechy a Slováky, nejlépe svědčí fakt, že české sdělovací prostředky letos „zapomněly“ na 105. výročí tragické smrti gen. M. R. Štefánika, jednoho ze zakladatelů společného státu – Československé republiky (byla vyhlášena 28. 10. 1918). Z českých, prorežimních novinářů, ale i pokryteckých politiků koalice, kteří se i po tom všem nestydí blábolit cosi o „blízkosti a jedinečných vztazích mezi Čechy a Slováky“, si nikdo na Štefánika nevzpomněl. Přitom máme v Praze Štefánikovu hvězdárnu, protože tento slovenský vědec, který v Praze studoval, byl astronomem.
Ano, až tak hluboko jsme klesli – díky politickému komediantovi, „ukrajinskému“ premiéru P. Fialovi. Nepochybuji o tom, že místo v pekle má již zajištěno.
A co nového se odehrálo týž den, v sobotu 15. 6. 2024, v Čechách? Nebýt přímého přenosu ČT24, ani to bychom se nedozvěděli. Ve středočeských Lidicích se jako každý rok konala pietní připomínka 82. výročí vypálení této obce německými nacisty dne 10. 6. 1942. Dříve se toto výročí slavívalo s předstihem. Letos se to komusi nehodilo do jeho plánů, a proto došlo ke zpoždění. Politiků bylo na tomto pietním aktu pomálu: jako tradičně nechyběl Tchajwanec M. Vystrčil a jeho věrný pobočník J. Růžička. (Jeden z těch, kteří odhlasovali odstranění Koněvovy sochy v Praze-Bubenči.)
U sousoší lidických dětí skromně postával trojlístek politiků ODS (Kupka, Skopeček, Munzar) spolu s užvaněným lidovcem Výborným. Poté, jak tito politici hlasovali ve věci ukrajinského nacisty ve službách SS a ohledně atentátu na R. Fica, se nedivím tomu, že si jich nikdo nevšímal. Po nějaké době za touto skupinkou poslali organizátoři několik školáků, kteří jim předali jakousi propagační visačku z této akce. Vedle této skupinky se u onoho pomníku objevil i fanklub A. Schillerové (ANO 2011), který se choval tak, jako že nemá s těmi vládními politiky nic společného. Byla to podívaná k popukání.
Pár slov tam pronesl i ředitel Památníku Lidice – vojenský historik plk. E. Stehlík. Připomněl mi známý komunistický film „Sám voják v poli“. Hlavní postavou celé akce byl tentokrát emeritní pražský arcibiskup D. Duka, bývalý vězeň komunistického režimu. Víc politiků tam chybělo, než bylo přítomno. I to o čemsi svědčí: o celkové prohnilosti a pokrytectví Fialovy údajné „demokratické“ koalice. Duka nezapomněl zakončit svůj krátký proslov modlitbou „Otče náš“. V ateistických Čechách to muselo působit jako pěst na oko.
Česká televize (ČT) přinesla v přímém přenosu jak část pietní akce z Lidic, tak i slavnostní inauguraci z Bratislavy. Z přímého přenosu RTVS se nedalo přehlédnout, že na slavnost byli pozvání jak všichni žijící prezidenti SR (Schuster, Gašparovič, Kiska), tak i premiéři (kamera nám ukázala i V. Mečiara). Zato ČT dodatečně v sále Slovenské filharmonie, kde se akce konala, vyhledala mezi přítomným M. Zemana i A. Babiše; večer nám to propagandisté z ČT ukázali ve zprávách. Místo toho jsme byli po celý den z Bratislavy nuceni sledovat bezobsažné plácání nezkušené „předčítačky zpráv“ K. Radilové s jejími hosty, kterými byli převážně různí politologové a další zbytečné existence. Z politiků se podařilo „odchytit“ jedině bývalého prezidenta I. Gašparoviče, jenž poskytl rozhovor bratislavskému zpravodaji ČT J. Šilhanovi.
Ze současné politické garnitury nevystoupil nikdo, protože všichni ČT ignorují kvůli šíření „protificovské“ propagandy v uplynulých měsících. „Bobříka mlčení“ si dali i jinak výřeční slovenští herci, kteří se rádi vykecávají v českých médiích. Bohužel – náš novinářský „odpad“ z ČT nikoho v Bratislavě nezajímá. Proto se K. Radilová musela spokojit s debatováním s J. Šilhanem či velvyslancem v Bratislavě R. Jindrákem. (Kdysi sloužil M. Zemanovi, teď posluhuje novým mocným).
Nejcennější částí přímého přenosu z Bratislavy byl inaugurační projev nového prezidenta SR P. Pellegriniho. Na rozdíl od všelijakých špatně připravených mluvených projevů P. Pavla nebo bezobsažných „plků“ známého brněnského „profesůrka“ bylo vystoupení nové hlavy SR skutečným projevem státníka. Nepamatuji si z celé novodobé historie Slovenska tak dobře strukturovaný a připravený projev. Jeho autor v něm nezapomněl ani na ústřední postavu moderního československého státu – gen. M. R. Štefánika. I v tom se projevil zásadní rozdíl v přístupu Slováků a Čechů k vlastním dějinám: Slováci si svých významných osobnosti váží, kdežto Češi na ně buď zapomínají, nebo na ně sprostě plivají.
Zatímco Slováci usilovně hledají cestu, jak ze současné politické a morální krize vybřednout v co nejkratším čase a s co nejmenšími šrámy, Češi dělají pravý opak: pokračují v rozdělování společnosti a ve vyvolávání nepřátelství mezi skupinami občanů. Prohlubování příkopů úspěšně pokračuje dál. Po politické roztržce, kterou vyvolal premiér P. Fiala, se budou vztahy se Slovenskem napravovat velice obtížně.
Do médií již mezitím prosákla informace o tom, že během nadcházející návštěvy nového slovenského prezidenta v Praze se P. Pavel i P. Pellegrini budou snažit o zlepšení těchto vztahů. No – nevím. Jsem v tomto směru velmi skeptický. Slováci jsou emocionální národ, který se chová jinak než „čeští Švejkové“. Možná se to zlepšení zamrzlých vztahů nepodaří napravit ani do konce tohoto desetiletí. Svou roli v tom mohou hrát i naše historická specifika: Slováci se vždy dokázali daleko více a lépe prosadit i v zahraničí. Naproti tomu Češi byli a zůstali spíše „zápecníky“.
S nápravou se bude moci začít teprve tehdy, až Fialova koalice skončí v propadlišti dějin. Již evropské volby ukázaly, že vláda těchto protinárodních a antidemokratických politiků utrpěla v nedávných volbách těžkou politickou porážku. Další bude následovat letos na podzim a za rok u parlamentních voleb. Kdo je odsouzen k nezdaru, ten nemůže zvítězit. Bude to nejspíš proto, že Bůh opustil neschopnou koalici v čele patologickým lhářem P. Fialou. On i jeho političtí pohůnci brzy skončí na smetišti dějin.
16. 6. 2024
‒ RJ ‒
Seznam vyobrazení:
1. Dobytý Berlín v květnu 1945.
2. M. Pekarová-Adamová; gramatická chyba v předvolebním materiálu.
3. MPA se již těší, až zase bude prodávat mobily. (karikatura)
4. Pralidé: „Volit Fialu byla chyba.“ (karikatura)
5. P. Pavel: Kam vítr, tam uniforma. (karikatura)
6. Mohyla M. R. Štefánika v Brezové pod Bradlom.
