Svobodné noviny na internetu

Napíšu to hned v úvodu. Po slovenském ministru „ukrajinské“ vlády, Jozefu Síkelovi, je nedávno zvolený poslanec, ústavní právník prof. JUDr. Vladimír Balaš, CSc., další osobou s podivnou minulostí před rokem 1989. Také on je nominantem politické „žumpy“ jménem STAN. K tomu se ještě sluší poznamenat, že politici tohoto uskupení (zejména V. Rakušan) patřili před volbami k nejhlasitějším zvěstovatelům „změny“ a těch jedině správných „nových pořádků“, jež u nás měly zavládnout po volební porážce A. Babiše a jeho „ovcí“ (koblih) v „cinknutých“ volbách z října 2021.

A světe, div se! Ze včerejších oznamovatelů „změny“ se nakonec vyklubali ti, kteří začali občany nabádat k tomu, aby „nahlašovali“ šiřitele údajných fake news, tj. vládě nepohodlných politických názorů. Čili: neonormalizátoři nového, tentokrát „bruselského“ střihu. Udavačství zůstalo stejné, jen ta centrála už nesídlí na Východě, v Moskvě, nýbrž na Západě – v Bruselu. Naše politická cesta od komunismu ke kryptokomunismu se uzavřela: Vrátili jsme se tam, kde jsme již jednou, před více než třiceti lety, byli. Vítejte doma, vážení soudruzi!

O drzém a arogantním Slovákovi, který se omylem (díky vesnickému prosťáčkovi P. Gazdíkovi) dostal do čela Ministerstva průmyslu a obchodu, jsem psal již dost. Na tu jeho celkovou bezvýznamnost a neodůvodněnou natudost až moc. Ukazuje se totiž, že nový kandidát na uvolněné křeslo ministra školství bude pravděpodobně z téhož „vrhu“: taky spolehlivý soudruh, který ani v posledních 32 letech nového režimu nezahálel. Zkrátka:  A. Babiš v akademickém provedení.

Poté, kdy dosavadní ministr P. Gazdík (STAN) oznámil dne 19. 6. 2022 svou demisi, byla funkce postupně nabídnuta několika lidem. Přesněji: objevila se řada jmen jeho možných nástupců. Vlažný vztah k této nabídce jen potvrzuje předpoklad, že do tak riskantní funkce se nikomu nechce, a to z toho důvodu, že na těch pár týdnů, než padne celá Fialova vláda, to vlastně ani nestojí za to. Smysl by to dávalo jedině u nějakého důchodce, který momentálně nemá žádný jiný „džob“, aby si přivydělal nějakou korunu navíc. 

Postupně totiž nabídnutou funkci odmítli jak senátor Jiří Drahoš (prý by to měl dělat někdo mladší), tak i oslovený poslanec Viktor Vojtko (STAN), a to z rodinných důvodů. Uvažuje se o exministru R. Plagovi, ale ten se odchodem z „ANO 2011“ celkově znevěrohodnil: o politického přeběhlíka nikdo nestojí.

─────

Komentovaný životopis Vladimíra Balaše

Případ kandidáta na ministra školství V. Balaše může připomínat jiného „borce“, kterého nám různí političtí zoufalci nabízejí, ba vnucují „horem dolem“, coby příštího prezidenta republiky – gen. Petra Pavla. Ten stále ne a ne ohlásit oficiálně svou kandidaturu, zato spřátelené agentury již s půlročním předstihem hlásí, že ve druhém kole P. Pavel zcela jistě porazí A. Babiše. Přitom ani jeden z těchto pánů/soudruhů ještě nepotvrdil, že bude doopravdy kandidovat.  Tak se totiž u nás dělá „veřejné mínění“ a předvolební kampaň.

Usilovat v této atmosféře o jakoukoliv funkci je spíše předem prohraný boj: Je to „přetahovaná“ stranických sekretariátů a s nimi sympatizujících agentur pro výzkum veřejného mínění. (Vždycky je dobré nějakou si příznivě naklonit.) Proto se upřímně divím komukoliv, že hodlá někam kandidovat. Jsou to vyhozené peníze a ztráta času, někdy i hazard se zdravím dotyčného jedince. I kdyby to byl sebelepší kandidát, bude během kampaně sepsut, dehonestován a popliván jedovatými slinami nepřejícníků a nenávist šířících individuí, že by ani pes od něho kůrku chleba nevzal.

Žijeme totiž již nějakou dobu v éře hlubokého úpadku demokracie a civilizace, jaký jsme tady ještě nezažili. „Covid-19“ vykonal své a válka na Ukrajině tu hrůzu ještě dovršila. Výsledkem je to, že „politiku“ obsadila ta nejodpudivější individua, která by se ve své profesi nebyla schopna uživit. Proto musí parazitovat v politice a nechat se živit daňovými poplatníky. Na většinu z nich bychom my, občané a voliči, měli vzít pořádnou sukovici a tou je vyhnat z malostranských paláců na ulici. Jděte se živit prací u soustruhu nebo v prasečáku, vyžírky!

─────

Vyhledal jsem si na internetu životopis prof. JUDr. Vladimíra Balaše, CSc. Přiznám se, že jeho jméno registruji po celých 32 let polistopadového režimu. Nikdy nepatřil k výrazným postavám ani akademického, ani politického světa. Spíše než to „sloužil“ vždy tam, kam ho „překabátění“ soudruzi po Listopadu 1989 postavili.

[Něco na způsob poslance M. Bendy z ODS, který bezprostředně po loňských volbách prohlásil: „Kam mě P. Fiala postaví, tam budu stát.“ No – skončilo to tak, že sedí v Poslanecké sněmovně, a to jako předseda klubu ODS. Pošilhával sice po místě příštího pražského primátora, ale z toho nakonec nebylo nic. „Modří ptáci“ si tam raději nominovali přestárlého „motýlkáře“ B. Svobodu. Žádná převratná kariéra: na absolventa plzeňských práv, která shodou okolností zakládal a zpočátku vedl právě V. Balaš, nic moc. Ostatně – tuto školu vystudoval jak J. Ruml, tak i J. Pospíšil, oba bývalí členové ODS, pak političtí „odpadlíci“.]

A teď hezky po pořádku. Vzhledem k tomu, že velká část našich mladších novinářů o době před rokem 1989 skoro nic neví, považuji za potřebné některá fakta „dovysvětlit“. Tak předně: Budoucí ústavní právník Vladimír Balaš se narodil dne 20. 4. 1959 v Prostějově. Studium na Právnické fakultě UK v Praze absolvoval v r. 1982. Má prý na svém kontě řadu zahraničních studijních pobytů. Tak se to u mladých a perspektivních absolventů socialistického školství, s jejichž kádrovým růstem se počítalo, dělávalo.

Z Balašova životopisu, který médiím nabídla ČTK ke zveřejnění, se bohužel nedozvídáme to, co „vyšťourala“ investigativní novinářka J. Bobošíková: v letech 1987-1988, tedy rok před „sametovou revolucí“ 1989, pobýval V. Balaš na roční stáži v Moskvě. Takový odborný „růst“ se nabízel pouze obzvláště dobře prokádrovaným soudruhům: samozřejmým předpokladem pro tuto „důvěru“ bylo členství v KSČ. (V krajním případě musel být uchazeč alespoň kandidátem pro vstup do KSČ.)

Ještě před rokem 1989, v průběhu roku 1984, nastoupil V. Balaš do Ústavu státu a práva ČSAV. Začínal zde jako stážista, poté se z něho stal interní aspirant a nakonec vědecký pracovník. Svou profesní kariéru zahajoval v letech 1982-1984 jako pracovník okresní prokuratury v Praze-západ. [Bez legitimace KSČ to možné nebylo. Prokurátoři byli v systému komunistické justice nejvýše postavenou skupinou právníků. Až po nich byli soudci a notáři. Nejníže v této hierarchii stáli advokáti (ti tam bylo pouze formálně, aby se neřeklo) a podnikoví právníci.]

Jako většina členů KSČ, kteří po r. 1989 „převlékli kabát“ a odhodili již nepotřebné stranické legitimace („pracovní knížky“), také V. Balaš nerušeně pokračoval v započaté právnické kariéře. Od poloviny 90. let 20. století až do r. 2002 působil jako ředitel již zmíněného Ústavu státu a práva AV ČR. Současně přednášel na UK v Praze, později, po r. 1990, kdy začaly vznikat jako houby po dešti regionální univerzity, rovněž na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a na Západočeské univerzitě v Plzni.

Zde stál u zrodu „proslulé“ právnické fakulty a v letech 1993-1999 byl jejím děkanem. Tuto funkci po něm převzal doc. JUDr. Milan Kindl, CSc. (1999-2005), jenž se „proslavil“ plagiátorskou aférou, na kterou upozornily v r. 2009 Lidové noviny. Po rezignaci na funkci děkana (2009) se M. Kindl přemístil za Balašem do již zmíněného Ústavu státu a práva. Tam zůstal Balaš až dodnes, a to jako člen dozorčí rady tohoto ústavu.

Balašův životopis z dílny ČTK neuvádí nic z těchto negativních informací o „plzeňských právech“, jež se stala pojmem v oblasti podvodem získávaných vysokoškolských titulů. Ačkoliv skandál ohledně systému „turbostudia“ na této škole vypukl až za děkana M. Kindla, „zaděláno“ na něj muselo být daleko dříve. Již samotný V. Balaš přiznal v rozhovoru pro „Novinky.cz“ (21. 10. 2009, 8:24), že protekčně přijal na fakultu politika ODS Jana Rumla, ačkoliv nesplnil požadovaná kritéria. Podobných „výjimek“ bylo jistě daleko více. Již za toto selhání měl být V. Balaš vyobcován jak z vysokých škol, tak i ze slušné společnosti. Dodnes se chová, jako by byl bez viny.

Případ aktivního politika J. Rumla (ODS, pak Unie svobody), známého „sarajevského atentátníka“, který byl ministrem vnitra v Klausových vládách, jistě nebyl jediný. Na „plzeňských právech“ studovali i další výtečníci, např. J. Pospíšil (ODS, dnes TOP 09), M. Benda (ODS), M. Chovanec (ČSSD) nebo N. Nováková, dcera D. Havlové-Veškrnové. Inu, samá „elita“ (nebo spíše „jelita“?)!

Není proto od věci upozornit rovněž na to, že V. Balaš začínal po r. 1989 svou politickou kariéru jako kandidát ODS.(Že by to byla odměna za jeho „služby“ pro tuto stranu?) O plzeňských právech panovalo v té době všeobecné přesvědčení, že tuto školu si založili „prominentní“ politici a jejich „kámoši“, aby měli kde snadno získat vysokoškolský diplom.

Byl bych nerad, kdyby vznikl falešný dojem, že všichni politici (či jiné veřejně činné osoby) vystudovali jedině podvodem. Tak jednoduché to doopravdy nebylo. Proto musím uvést popravdě i další fakta. V tichosti a bez zájmu televizních kamer se v polistopadovém období podařilo vystudovat vysokou školu např. bývalé disidentce a pozdější ombudsmance A. Šabatové. Naproti tomu této možnosti nevyužili mnozí jiní politici, kteří si po r. 1989 rádi stěžovali na pronásledování za minulého režimu, kdy prý nemohli studovat. Po r. 1989 již studovat mohli, a přesto dodnes zůstali pouhými absolventy „vysoké školy života“ – bez diplomu (M. Němcová, J. Kubera, M. Štěch, J. Středula aj.. Měli bychom to mít na paměti, až se budeme za půl roku rozhodovat o kandidátech na funkci prezidenta republiky.

─────

Nejen kariérista, ale i „politický turista“

Co se týká politického angažmá V. Balaše, opět se jedná o neúplné informace. Životopis, poskytnutý ČTK médiím, neuvádí nic o Balašově stranické příslušnosti (KSČ), třebaže je z vývoje jeho profesní kariéry zřejmé, že před rokem 1989 musel být členem tehdy vládnoucí a o všem rozhodující státostrany ‒ KSČ. Bez toho by mu tato kariéra nebyla umožněna. Kdyby byl V. Balaš chlap, ke svému členství by se přiznal. Vždyť všichni, kdo dobu před rokem 1989 pamatujeme, dobře víme, jak to tehdy fungovalo. Proč dělat z 10 milionů občanů ČR blbce?

Bylo by dobré, kdyby hlavně naši nevzdělaní a málo přemýšlející novináři, kteří o této době nic nevědí, nebalamutili veřejnost. V době pádu komunistického režimu (17. 11. 1989) žilo v ČSSR 1 700 000 členů KSČ a okolo 200 000 spolupracovníků komunistické tajné policie (StB). Nedělejme se lepšími, než doopravdy jsme! Je to trapné a nedůstojné!

Poté, kdy se u nás v 90. letech 20. století poměry „usadily“ a kdy se etabloval systém politických stran na principu konfliktu „pravice“ a „levice“, také V. Balaš se pohotově zorientoval v nových politických poměrech. Většina bývalých komunistů se „přelila“ do nových politických stran: nejvíc do ODS a ODA, ale i do ČSSD; jen malá část pokračovala v nástupnické KSČM. Právník V. Balaš začínal v polistopadové politice vcelku nesměle: v 90. letech 20. století byl zvolen do zastupitelstva města Plzně. Zdá se, že v té době o jeho politické angažmá žádná z velkých stran neprojevovala zájem. Průlom přišel až po letech, v době, kdy už polistopadový režim začal pozvolna „kolabovat“.

V roce 2014 kandidoval V, Balaš v Praze 5 do Senátu za TOP 09 a STAN: skončil tehdy již v prvním kole a dál nepostoupil. Úspěchu dosáhl opět teprve po delší pauze – v r. 2021, kdy se po zmanipulovaných parlamentních volbách (s účelovým zásahem předsedy Ústavního soudu P. Rychetského do volebního zákona) stal poslancem za STAN ve volebním obvodu Praha, a to díky preferenčním hlasům.

„Kroužkování“ kandidátů STAN tehdy podrazilo koaličního partnera, „Piráty“, a vytvořilo dokonalý zmatek, jenž znemožnil určit, kdo ve volbách uspěl na úkor koho. Pravdu po mnoha měsících odhalily teprve výzkumy volebních preferencí z poslední doby: TOP 09 a KDU-ČSL jsou opět již delší dobu pod 5 procenty, „Piráti“ a STAN balancují okolo této hranice. Je to tragikomický výsledek, který potvrzuje, že za ty politické „šachy“ onen Rychetského podvod nestál. Pravda nakonec stejně vyplavala na povrch – jako olej na hladinu vody.

Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že ústavní právník V. Balaš není vhodným kandidátem pro pozici nového ministra školství. Naše země potřebuje v takto zodpovědné funkci osobu s nezpochybnitelným kreditem: čestného a slušného člověka. Předlistopadový kariérista a polistopadový „politický turista“ V. Balaš touto osobou není. Premiér P. Fiala bude muset hledat dál. Snad se mu podaří nového, lepšího ministra najít dříve, než celé to jeho vládní panoptikum skončí na smetišti dějin.

26. 6. 2022

‒ RJ ‒