Svobodné noviny na internetu

Mašínové zůstávají i nadále „kontroverzním“ tématem

Svůj článek na téma bratří Mašínů začnu netypicky: Připomínkou toho, že dne 8. 3. tohoto roku se dožil devadesáti let poslední žijící člen této odbojové organizace – Josef Mašín mladší. O něm jsem psal před necelým půl rokem v článku „Přijede J. Mašín na otevření Památníku tří odbojů?“ (SN č. 1/2022, vloženo 29. 1. 2022, ZDE). O Josefově mladší sestře, Zdeně Mašínové (*7. 11. 1933), která je autorkou myšlenky na vybudování tohoto památníku v objektu rodinného statku v Lošanech na Kolínsku, není slyšet, i když ještě před rokem byla velmi aktivní.

Je to jen moje malé postesknutí, protože neutuchající aktivitu paní Zdeny, jež s redakcí SN spolupracuje již od 90. let 20. století, sleduji po celou tu dobu. Zároveň se nepřestávám obdivovat jejímu celoživotnímu úsilí dovést myšlenku památníku na počest jejího otce, gen. Josefa Mašína staršího (1896-1942), do zdárného konce. Po desítkách let pronásledování ze strany komunistického režimu a po dalších třech dekádách boje proti nepochopení toho, oč usilovali její bratři Ctirad (Radek) a Josef (ml.), si to doopravdy zaslouží. Mlčení okolo připravovaného otevření „Památníku tří odbojů“, zejména ze strany „propagandistické“ České televize, není přesto dobrým signálem. Byl bych rád, kdybych se mýlil. Bohužel – stává se tak jen zřídkakdy.

─────

Problematikou protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů se jako historik a publicista zabývám skoro pětadvacet let. Od doby, kdy to ani zdaleka nebylo populární a „cool“ jako dnes, kdy se na tom „zviditelňují“ mnozí zbyteční politici, kteří v životě nic nedokázali kromě toho, že tady jen překážejí na naší cestě ke svobodě a demokracii. V té době převažoval u naší veřejnosti komunisty po desítky let vštěpovaný názor, že se jednalo o „obyčejné vrahy a bandity“. To bohužel přetrvává dodnes. I oficiální média, která se jinak teatrálně hlásí ke všemu protikomunistickému, našlapují okolo Mašínů stále po špičkách.

Naštěstí čas běží a nikdo z nás u toho nemládne. Pozitivní je na tom jedině to, že se pozvolna začíná měnit i hodnocení skupiny bratří Mašínů, a to v závislosti na tom, jak se otevírají „archivy“ i oči našich spoluobčanů. Je totiž jednodušší nezajímat se o nic a jen slepě papouškovat to, co nám řeknou ta „jedině správná“, havlistická, média v čele s ČT.

Přitom právě Mašínové dělali přesně to, co dnes vidíme na Ukrajině: se zbraní v ruce se postavili očividnému zlu. Ukrajinci čelí agresi putinovského Ruska, kdežto synové protinacistického odbojáře gen. Josefa Mašína st. se postavili proti komunistické moci, jež vyhlásila nesmiřitelný „třídní boj“ vůči všem, kdož nesouhlasili s nastolením jejich diktatury po Únoru 1948. Zatímco většina občanů jen pasivně přihlížela a vyčkávala, případně trpně snášela nejrůznější výstřelky nových mocipánů, pouze pár odvážlivců neváhalo a rozhodlo se svobodu a demokracii bránit i za cenu uvěznění nebo i ztráty života. A protože Mašínova skupina sdružovala především mladé lidi, její členové šli do této konfrontace s režimem často lehkomyslně, aniž domýšleli možné následky. Zkrátka: mladí jsou už takoví, a to v každé době.

Když jsem se dočetl o tom, že PS bez zbytečných okolků tentokrát schválila návrh na udělení nejvyššího státního vyznamenání (= Řádu bílého lva) pro všechny členy Mašínovy skupiny, zprvu jsem tomu ani nechtěl věřit. Prý to bylo jen o dva hlasy.  A znovu, podobně jako vloni o tomto čase, by to neprošlo. Ve Sněmovně však bylo málo lidí, a proto byl výsledek vlastně překvapením: bylo to nakonec schváleno.

Přiznám se, že považuji za velkou satisfakci jak toto ocenění pro „vrahy“ Mašíny, tak i obnovu soudního procesu s gen. J. Syrovým a expremiérem Druhé republiky R. Beranem. V obou těchto případech moje angažmá ve prospěch těchto historických osobností nebylo marné. Stál jsem po celou tu dobu na správné straně „barikády“, která po desítky let rozděluje veřejné mínění v naší zemi. Čas odhalil pravdu a já se z toho upřímně raduji. Už jsem ani nedoufal, že se toho dožiju.

O loňském hlasování v Poslanecké sněmovně (PS) jsem psal v článku „Sněmovna odmítla vyznamenat protinacistického odbojáře“ (SN č. 6/2021, vloženo 4. 6. 2021, ZDE). V něm jsem kritizoval špatnou přípravu návrhu na vyznamenání Mašínovy skupiny a zdůrazňoval jsem zejména to, že jak oba Mašínové, Ctirad i Josef ml., tak i jejich strýc kpt. Ctibor Novák (1902-1955) byli účastníky II. i III. odboje. Oba Mašínové i jejich matka, Zdeňka Mašínová st. (1907-1956, dostali po válce vyznamenání za protinacistický odboj od samotného prezidenta E. Beneše. Mašínové dokonce ještě jako nezletilí. Oni i C. Novák měli být navrženi na vyznamenání přinejmenším za účast ve II. odboji, když bylo zřejmé, že jejich „kontroverzní“ role v protikomunistickém odboji bude narážet na odpor valné části našich politiků. To se ostatně vloni potvrdilo, a proto to neprošlo.

Nejen vloni, ale i letos spočívá problém tohoto návrhu na vyznamenání v osobě prezidenta republiky M. Zemana. Ten opakovaně odmítá Mašíny vyznamenat. Zatím tuto odvahu našel jedině expremiér M. Topolánek zhruba před deseti lety. Je tedy zřejmé, že jediný žijící příslušník této odbojové skupiny, J. Mašín ml., do Prahy ani tentokrát nepřijede. Nic na tom nezmění ani fakt, že má být otevřen „Památník tří odbojů“ v Lošanech na Kolínsku, ani to, že režisér T. Mašín začne v létě natáčet film o skupině bratří Mašínových.

Nevyrovnání se s komunistickou minulostí trvá v ČR již 32 let – od pádu totalitního režimu. Bohužel jsme se neposunuli vůbec nikam. Stojíme na místě a čekáme, že to za nás vyřeší někdo jiný. Kdo asi? Chováme se jako společnost stejně, jak nám to svou nerozhodností, nečinností a zbabělostí předvádí již půl roku neschopný „pouťový žvanil“ P. Fiala.

─────

Hlasování o vyznamenání pro bratry Mašínovy

V polistopadových dějinách jsme zažili několik klíčových hlasování v Poslanecké sněmovně (předtím ve Federálním shromáždění ČSFR). Zatím nejzásadnější bylo to o zániku společného státu – ČSFR (27. 11. 1992). Hlasování o vyznamenání pro „kontroverzní“ skupinu bratří Mašínů patří k těm nejdůležitějším. Svědčí to mimo jiné i o měnící se náladě ve společnosti, jakož i o tom, jak bídně na tom stále ještě jsme se svobodou a demokracií. Některé strany a hnutí by si zasloužily vyhnat ze Sněmovny – za použití sukovic.

─────

Výsledky hlasování č. 197 v PS dne 17. 6. 2022

(Pro udělení vyznamenání hlasovalo 64 ze 123 přítomných poslanců. V anketě MF Dnes hlasovalo pro ANO 18 % čtenářů, pro NE 82 % čtenářů.)

Výsledky hlasování podle jednotlivých poslaneckých klubů (zvýrazněna jsou jména členů vlády a funkcionářů PS):

ANO 2011 – Pro ANO hlasovali pouze tito poslanci: Karel Havlíček (místopředseda PS) Josef Kott, Jana Mračková-Vildumetzová (místopředsedkyně PS), Robert Stržínek, David Pražák, Ondřej Babka, Roman Kubíček, Ivan Jáč, Tomáš Kohoutek a Jan Kubík. Celkem 28 poslanců bylo omluveno, 12 se nepřihlásilo a 12 se zdrželo hlasování. (Tak vypadá „demokracie“ à la Babiš.)

ODS – pro ANO hlasovalo 18 poslanců: Jana Bačíková, Martin Baxa (ministr), Petr Beitl, Marek Benda, Pavel Blažek (ministr), Petr Fifka, Karel Haas, Jan Hofmann, Jakub Janda, Karel Krejza, Martin Majer, Vojtěch Munzar, Rudolf Salvetr, Jan Skopeček (místopředseda PS), Pavel Staněk, Libor Turek, Renáta Zajíčková, Pavel Žáček. Nepřihlášeni byli 3 poslanci: Jan Bauer, Eva Decroix, Petr Fiala (premiér). Hlasování se zdrželi 3 poslanci: Ivan Adamec, Václav Král a Martin Kupka (ministr). Omluveno bylo 10 poslanců: Petr Bendl, Stanislav Blaha (starosta města, kde je proslulá věznice StB, v níž působil A. Grebeníček), Jan Bureš, Jana Černochová (ministryně), Petr Kašník, Zdena Němečková-Crkvenjaš, Zbyněk Stanjura (ministr), Bohuslav Svoboda (kandidát ODS na pražského primátora) a Vít Vomáčka.

PIRÁTI – pro ANO hlasovali 3 poslanci: Klára Kocmanová, Jakub Michálek a Olga Richterová (místopředsedkyně PS). Omluven byl 1 poslanec: Ivan Bartoš (ministr).

KDU-ČSL – Pro Ano hlasovalo 16 poslanců: Jan Bartošek (místopředseda PS), Ondřej Benešík, Jiří Carbol, Šimon Heller, Jiří Horák, Marian Jurečka (ministr), Vít Kaňkovský, Michal Kohajda, Jiří Navrátil, Nina Nováková, Hayato Okamura (to je „bojovník proti komunismu“ par excellence!), Tom Philipp, Karel Smetana, Róbert Teleky, Antonín Tesařík, Michal Zborovský. Hlasování se zdrželi 4 poslanci: Pavel Bělobrádek, Aleš Dufek (čehopak se polekal tento advokát ze Zlína?) Pavla Golasowská, David Šimek. Omluveni byli 3 poslanci: Romana Bělohlávková, Marie Jílková a Marek Výborný (čeho se bál tento předseda poslaneckého klubu?).

STAN – pro ANO hlasovalo 20 poslanců: Jan Berkl, Josef Cogan, Tomáš Dubský, Martin Exner, Josef Flek, Jiří Hájek, Martin Hájek, Věra Kovářová (místopředsedkyně PS), Jana Krutáková, Jan Lacina, Jarmila Levko, Petr Liška, Ondřej Lochman, Tomáš Müller, Eliška Olšáková, Pavla Pivoňková-Vaňková, Michal Rataj, Michaela Šebelová, Milada Voborská, Viktor Vojtko. Nepřihlášeni byli 3 poslanci: Vladimír Balaš, Roman Bělor a Barbora Urbanová. Omluveno bylo 10 poslanců: Josef Bernard, Petr Gazdík (ministr), Jan Kuchař, Petr Letocha, Hana Naiclerová, Michaela Opltová, Lucie Potůčková, Petra Quittová, Vít Rakušan (ministr) a Lukáš Vlček.

SPD – pro NE hlasovalo 14 poslanců: Jaroslav Bašta, Oldřich Černý, Jaroslav Foldyna, Jan Hrnčíř, Jiří Kobza, Vladimíra Lesenská, Karla Maříková, Radek Rozvoral, Jan Síla, Karel Sládeček, Lucie Šafránková, Iveta Štefanová, Radovan Vích a Vladimír Zlínský. Nepřihlášen byl 1 poslanec: Radek Koten (proč asi?). Omluveno bylo 5 poslanců: Jaroslav Dvořák, Radim Fiala (předseda poslaneckého klubu), Zdeněk Kettner. Tomio Okamura (předseda strany) a Marie Pošarová.

TOP 09 – pro ANO hlasovalo 12 poslanců: Matěj Ondřej Havel, Jan Jakob, Pavel Klíma, Ondřej Kolář, Michal Kučera, Martina Lisová, Miloš Nový, Markéta Pekarová-Adamová (předsedkyně PS), Jiří Slavík, Pavel Svoboda, Michal Zuna, Marek Ženíšek. Hlasování se zdržela 1 poslankyně:  Helena Langšádlová (ministryně). Omluven byl 1 poslanec: Vlastimil Válek (ministr).

─────

Hlasování ohledně vyznamenání pro bratry Mašínovy vcelku jasně ukazuje, jak na tom Fialova vláda je s oním prozápadním, tj. protitotalitním, protikomunistickým směřováním. Zdá se, že tento „antikomunismus“ je ryze účelový: omezuje se pouze na dnešní Rusko a Čínu. Přitom ani v jedné z těchto zemí již „klasický“ komunistický režim neexistuje: pěstuje se tam „tvrdý“ kapitalismus. Že by to „politologovi na baterky“ P. Fialovi uniklo, protože se o tom nepíše v jeho učebnicích?

Co se týká komunistické minulosti naší země, toto hlasování je potvrzením o ideové nejednotnosti Fialova kabinetu. Samotný P. Fiala se k hlasování nepřihlásil. (V Čechách, na Moravě a ve Slezsku máme pro tento typ lidí jadrné, leč výstižné označení: „přizdis*áč“.) Ministr M. Kupka se při hlasování zdržel, podobně jako H. Langšádlová, zvaná „atomová bombardérka“. Z hlasování se omluvili (či spíše vymluvili, aby u toho nemuseli být): J. Černochová (další „statečná bojovnice“ proti V. Putinovi i proti komunistickému zlu), Z. Stanjura, I. Bartoš nebo V. Válek.

No – není se čím chlubit, dámy a pánové z Fialovy vlády! S takovým přístupem toho Putina stěží porazíte! Styďte se!

18. 6. 2022

PhDr. Rostislav Janošík

P. S.

A protože jsem se během tohoto jednání PS stačil přesunout z Prahy na svou chalupu na Moravě, vzkazuji – coby Moravák – našemu „demokratickému“ neonormalizátorovi ve funkci premiéra toto (po „moravsku“): „Fialo, jdi do kelu!“

18. 6. 2022

‒ RJ ‒