Sněmovna odmítla vyznamenat protinacistického odbojáře!
Motto: „Mnoho nul je přesvědčených, že jsou elipsami, po kterých obíhá Zem.“ (S. J. Lec)
Když je někdo blb, neměl by lézt do politiky…
Vzpomínám si na pravidelnou rozhlasovou relaci, která bývala před rokem 1989 součástí zpravodajství. Vysílalo se to vždycky ráno a byla to hrozná nuda: jen samá nezajímavá čísla. Ta relace měla název: „Zpráva o stavu vody na českých tocích“. Tento název mi vytanul na mysli, když jsem v noci z 3. na 4. 6. 2021 sledoval na ČT24 záznam z jednání PS, které se týkalo návrhů na vyznamenání osob, jež PS předkládá prezidentu republiky ke státnímu svátku 28. 10.
Naše média o tom informovala velice povšechně a kuse. Byl to ve skutečnosti jen nezáživný slovní „maraton“: samá jména a stručné zdůvodnění, proč ta která osoba má být vyznamenána. Tak to bývalo vždy. Tentokrát se mi zdálo, že jistá změna v „režii“ přece jenom existuje – v porovnání s předchozími léty. Jako by i tady zavál „nový vítr“ – ten pirátský. Celé to totiž jako zpravodaj uváděl místopředseda PS V. Pikal.
Na tomto chorobně domýšlivém, mladém muži (o jeho nevzdělanosti nejlépe svědčí titul „Bc.“) jsem kdysi oceňoval, že pravidelně navštěvoval jako reprezentant PS všechny pietní akty, např. v Terezíně, na Vítkově, stejně jako v krematoriu v Motole. Tady si bývalí političtí vězni komunistického režimu rok co rok připomínali své oběti represí: jejich ostatky zde byly tajně zpopelněny a pohřbeny do hromadného hrobu. (Každoročním hostem na této pietní akci býval až téměř do své smrti F. Šedivý, místopředseda Konfederace politických vězňů, který před několika měsíci zemřel.) Letos již „Vojta“ P. na podobné sešlosti nechodí. Zřejmě mu ta „příští“ sláva, na kterou se Piráti tak pečlivě připravují, stoupla do hlavy natolik, že si řekl: „Nemám toho už zapotřebí!“ No – nevadí! Přežili jsme horší věci, přežijeme i tuto „tragédii“.
Kromě tohoto parlamentního zpravodaje, který uváděl návrhy na vyznamenání jejich příštích nositelů, se tam mimořádně vyznamenali také jiní „borci“, např. poslanec ODS P. Žáček, bývalý ředitel ÚSTR. Jako každý rok, byl i tentokrát předložen tento návrh: „en bloc“ vyznamenat celou odbojovou skupinu bratří Mašínů, a to jediného žijícího Josefa Mašína mladšího, jakož i ty ostatní – „in memoriam“. Zatímco J. Mašín již mnohokrát oznámil, že by vyznamenání od postkomunistických pražských držitelů moci nepřijal (totéž sdělila i jeho sestra Z. Mašínová ml. v případě své matky Z. Mašínové st., která před 65 lety zemřela v komunistickém vězení), ti zemřelí (C. Mašín, M. Paumer) ani ti popravení členové odbojové skupiny nikomu nic vyčítat nebudou (V. Švéda, Z. Janata, C. Novák). Mohli by si stěžovat akorát tak na lampárně na „hlaváku“.
Také při letošním projednávání návrhu na vyznamenání skupiny bratří Mašínů se žádné překvapení nekonalo. Stal se z toho každoroční evergreen: Mašínové opět vyznamenáni nebudou, protože napříč Sněmovnou se pro to „nenašla politická vůle“. (Tento pojem znám již z „divokých let devadesátých“, kdy byla vůle akorát na to provádět lumpárny. Na vyrovnání se s komunistickou minulostí nebyl ten „správný čas“ nikdy: tehdy ani nyní.)
Z toho důvodu se také nikdo seriózně případem skupiny bratří Mašínů nezabýval. Navzdory tomu, že skuteční historici, nikoli „historici“ typu P. Žáčka, dobře vědí, že mezi jednotlivými členy této skupiny byly dost podstatné rozdíly: měli také odlišné životopisy. Zatímco oba bratří Mašínové a M. Paumer byli v době útěku na Západ mladí muži okolo dvaceti let (totéž se týkalo i Z. Janaty), V. Švéda a C. Novák byli o generaci starší. Z toho vyplývaly i rozdílné životní zkušenosti a jiný přístup k odbojové činnosti.
Díky negativnímu vztahu naší společnosti ke skupině Mašínů, na jehož budování má značný podíl právě Česká televize, se stalo, že spolu s „kontroverzními“ Mašíny, na jejichž činnost se názory liší, byl do jednoho pytle s nimi hozen i C. Novák (1902-1955), starší bratr Z. Mašínové (1907-1956), která byla manželkou jednoho z tzv. Tří králů – gen. J. Mašína st. (1896-1942).
Přitom je důležité konstatovat toto: jak Z. Mašínová st., tak i její bratr C. Novák byli zatčeni a vězněni nacisty. Z. Mašínová strávila ve vězení Gestapa téměř osm měsíců (6. 1. 1942 – 5. 8. 1942), C. Novák byl vězněn v německých káznicích od října 1939 až do konce války. Pozůstalí po gen. J. Mašínovi (popraven nacisty dne 30. 6. 1942 na střelnici v Kobylisích) byli po válce vyznamenáni prezidentem E. Benešem za odbojovou činnost. Týkalo se to i dvou nezletilých synů Z. Mašínové, Ctirada a Josefa, kteří obdrželi čs. medaili „Za chrabrost“; jejich matka byla dekorována „Čs. válečným křížem“.
─────
Informační zmatek okolo odbojové skupiny bratří Mašínů nekončí…
Nevím, jakým nedopatřením se to stalo, ale bohužel k tomu došlo. Kdosi, kdo navrhoval tyto osoby na vyznamenání, zapomněl oddělit u těchto jedinců jejich činnost v boji proti nacistům a proti komunistům. Prezident E. Beneš v tom měl naštěstí jasno, třebaže se v jiných věcech mýlil. Zda se omylu dopustil navrhovatel P. Žáček, nebo někdo jiný, po tom pátrat nebudu.
V každém případě byl tento návrh zpracován naprosto diletantsky a nezodpovědně. Tou osobou, která měla být vyznamenána samostatně, třebaže spolupracovala rovněž s odbojovou skupinou bratří Mašínů, je jejich strýc, kpt. Ctibor Novák, protinacistický odbojář a vězeň německých káznic.
O složité problematice této odbojové skupiny i o samotném případu vojáka z povolání C. Nováka jsem psal v minulosti již v několika článcích (viz odkazy za touto statí). Nemohu tedy za to, že politici, ale i novináři, kteří rádi píší o věcech, jimž nerozumí, jsou líní si obstarat dostatek potřebných informací. Dobře jim tak! Právě díky těmto diletantům a nýmandům nemohou být po právu vyznamenáni lidé, kteří si to skutečně zaslouží. Namísto toho současně titíž poslanci navrhují na vyznamenání osoby dosud žijící. To je naprosto nepřijatelné.
Naší pozornosti by nemělo uniknout ani to, že hlasováním o udělení státního vyznamenání neprošli např. známí odborníci, kteří se podíleli na boji proti pandemii „koronaviru“: prof. J. Beran nebo MUDr. P. Smejkal. Také to o něčem vypovídá: hlavně o stavu české společnosti. Je to mnohem horší než ta mnou v úvodu tohoto článku zmiňovaná rozhlasová relace. Stav naší společnosti je totiž alarmující. Je nejvyšší čas s tou smradlavou žumpou něco udělat. Pár „hovnocuců“ by to mohlo vyřešit…
Považuji za nešťastné, ba tragické, že vinou hloupých a nezodpovědných politiků, kteří si hrají na „ředitele zeměkoule“, ačkoliv si sami nevidí ani na špičku vlastního nosu, nemohou být oceněni opravdoví hrdinové českého národa. Něco takového je ve skutečně demokratických státech světa nemyslitelné. Proto by neměli být vyznamenáváni žádní „kámoši“ našich politiků, protože ti to dělají jenom proto, aby si mohli na klopu saka připnout další ozdobu. (Něco na způsob české vlaječky, kterou tak rád nosí „vlastenec“ J. Železný a další Dvořákovi poskoci z ČT.)
─────
Lekce z dějin protinacistického odboje pro „historika“ P. Žáčka
Až bude zase někdy příště poslanec ODS P. Žáček připravovat seznam osob vhodných k vyznamenání, měl by se nejdříve pořádně seznámit s historickými podklady o životě těchto osob. Vyhne se tak problémům neustálého zamítání stále se opakujících návrhů. Jsem totiž přesvědčen o tom, že kdyby to pořádně vysvětlil a zdůvodnil, osoba, jako byl kpt. C. Novák, by se na seznam příštích vyznamenaných dostala.
Tento případ, který je vlastně velkým nedorozuměním, svědčí totiž nikoli o kvalitách těchto adeptů na vyznamenání, nýbrž o nekvalitě těch, kteří takovéto návrhy předkládají. Když je někdo blb a nevzdělanec, neměl by se tlačit do politiky, ale měl by raději dělat něco, čemu rozumí. Nebo se nechat zaměstnat v pásové výrobě, kde nebude muset používat mozek k přemýšlení.
A teď to nejpodstatnější: Kdo byl kpt. Ctibor Novák (1902-1955) a proč si zaslouží státní vyznamenání?
Starší bratr Z. Mašínové, manželky gen. J. Mašína st., si zvolil vojenskou dráhu. Absolvoval akademii v Hranicích. Ještě před nacistickou okupací českých zemí využil toho, že byl po matce německé národnosti, a na popud gen. J. Mašína, svého švagra, odešel v r. 1938 do Berlína. Před říšskými úřady vystupoval pod německým jménem „Anton Nowak“. Podařilo se mu stát se tlumočníkem u německé vojenské zpravodajské služby – Abwehru.
Již po okupaci zbytku území Čech a Moravy nacistickými vojsky se C. Novák vypravil do Prahy (pod falešnou záminkou, že jede navštívit umírající matku) a setkal se zde se svým švagrem – J. Mašínem. Ten mu předal dvě nálože, které měl Novák umístit na dvou dohodnutých místech. K jejich explozi došlo v jednom dni, 15. 9. 1939, a to na ministerstvu letectva (přímo „pod nosem“ vrchního velitele Luftwaffe H. Göringa) a na policejním ředitelství v Berlíně. Po provedení obou sabotážních akcí Novák odjel znovu do Prahy.
Když začalo vyšetřování, bylo již nemyslitelné, aby se vracel do Berlína. Proto se pokusil přes území Rakouska a Jugoslávie navázat kontakt s čs. zahraniční armádou. Během útěku se C. Novák dostal do přestřelky, při níž byl zraněn a posléze zatčen. Následovalo vydání do Německa. Tam ho čekalo vyšetřování a vězení. Němci naštěstí neodhalili souvislost mezi berlínskými výbuchy a C. Novákem. V opačném případě by to znamenalo trest smrti. Nakonec byl C. Novák odsouzen za podezření ze špionáže: ve vězení strávil celkem pět a půl roku: od října 1939 až do konce války.
Po návratu z vězení pokračoval C. Novák ve službě v Čs. lidové armádě: v létě 1945 byl vyslán jako správní komisař do Jeseníku, do oblasti Sudet, kde začínal odsun německého obyvatelstva. Napojení na odbojovou činnost skupiny bratří Mašínů (synovců Ctirada a Josefa ml.) je úplně jiný „příběh“, který s odbojovou činností za války přímo nesouvisí.
Věřím, že ujasnění role jednotlivých členů odbojové skupiny bratří Mašínů umožní věcně a spravedlivě posoudit alespoň akce, které jednotlivé osoby prováděly za války proti nacistům. Tato činnost je dodnes nedoceněna: u kpt. C. Nováka se jedná o aktivity mimořádné důležitosti.
Je to nesrovnatelné s tím, zač jsou dnes vyznamenáváni ostatní účastníci odboje za Druhé světové války. Vinu na tom má především nekompetentnost lidí, kteří tyto záležitosti posuzují. Je nejvyšší čas skoncovat s diletantismem politiků, kteří přeceňují své ego, avšak ve skutečnosti těmto hrdinům nesahají ani po podrážky bot!
4. 6. 2021
‒ RJ ‒
─────
Seznam vyobrazení:
- Sourozenci Ctibor Novák (1902-1955) a Zdena Mašínová, roz. Nováková (1907-1956) ‒ na fotografii z roku 1929.
─────
Odkaz na články o rodině gen. Josefa Mašína:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-4-2015/dve-vyroci-----phdr.-rostislav-janosik.html
