Svobodné noviny na internetu

Nikdy jsem nevěřil propagandě všelijakých „výzkumníků“ veřejného mínění, kteří tvrdí, že vítězi příštích voleb budou „Piráti“ s batohem na zádech, který se nazývá STAN. A jak běží čas, věřím tomu den ode dne míň a míň. Přesto bych byl nerad, aby to vypadalo tak, že si po podzimních volbách nepřeji změnu. Ta přijít musí, byť by se vítězná strana jmenovala jakkoliv.

Není přesto žádný důvod myslet si, že těmi vítězi musí být za každou cenu ony dvě „koalice“ či spíše dva politické „slepence“ v čele s I. Bartošem a P. Fialou. Ti první jsou nevypočitatelná levičácká cháska, papouškující a bezmyšlenkovitě prosazující názory Bruselu. Podivný spolek, jenž si říká „SPOLU“, je zase tlupa „zasmrádlých“ politiků, kteří zaspali dobu a nabízejí se nám jako zboží s prošlou zárukou. Místo toho si raději počkejme na zboží zbrusu nové. Z prošlého sendviče by nás mohl rozbolet žaludek. Pozor na to!

Jsem toho názoru, že ani jedna z obou „koalic“ není schopna slibované změny provést: nemají na to ty správné lidi ani fištrón. Popohání je akorát čas, který začal pracovat proti nim, a strach, že nebudou mít dost voličských hlasů, aby mohli vyhrát. I jeden hlas navíc může tuto pracně připravovanou změnu (ve stylu z bláta do louže) postavit „mimo hru“. Co pak bude s těmi natěšenými „příštími premiéry“ a „ministry zbytečných záležitostí“, kteří se už nemohou dočkat, kdy zasednout do svých pohodlných křesel?

Zejména na „Pirátech“ je ta nedočkavost vidět tak, že je nepřehlédnutelná. Inu, nedostatek životních i politických zkušeností! Vždyť několikaleté „vegetování“ na pražském magistrátu lze sotva považovat za „vysokou školu politiky“, jak by mohl potvrdit Babišův poslanec P. Nacher, který se na tomto magistrátu, pokud si dobře pamatuji, „ometá“ již bezmála dvacet let, aniž by to na něm zanechalo nějaké viditelné stopy, co se těch zkušeností týká. Udělat si z tohoto domýšlivého, leč zbytečného politika komunální úrovně lídra pražské kandidátky zatím nejsilnějšího politického uskupení, to je velice odvážná „sázka“. Soudím, že každý trochu zkušenější sázkař by to Babišovi rozmluvil, kdyby se ho na to někdo zeptal.

Tou hlavní chybou, které se „Piráti“ dopustili, byl fakt, že již před bezmála dvěma měsíci, jen co se jejich preference dostaly před „ANO 2011“, začali sestavovat kandidátky na příští ministry. Dokonce si dohodli jakousi „vládní“ spolupráci s druhým koaličním uskupením SPOLU, ačkoliv každému politologovi (kromě „politologa na baterky“ P. Fialy) musí být jasné, že by toto spojení v rámci jednoho kabinetu nefungovalo – kvůli absolutní nekompatibilitě.  Že to nechápe již zmíněný „politolog“, to mě nepřekvapuje: ten nechápe mnoho jiných věcí. Překvapuje mě spíš to, že tomu nechce rozumět ani „knihovník“ I. Bartoš, který má k počítačům mnohem blíž. Je to všechno jen taková, ryze česká, „hra na demokracii“.

Od naivních představ o budoucnosti k „porcování medvěda“ mnoho měsíců před volbami je jen krok. Vypovídá to především o nedostatku zkušeností a rozhledu. Přesvědčil jsem se o tom zrovna včera při sledování pořadu „Události, komentáře“ (8. 6. 2021, 22:00), kam si moderátorka M. Augustová pozvala sociálně demokratického experta na ekonomické otázky M. Pícla a pirátskou poslankyni a „příští ministryni práce a sociálních věcí“ O. Richterovou. Zatímco představitel Lidového domu byl naprosto věcný a jeho argumenty se opíraly o spolehlivá fakta (čísla), vystoupení O. Richterové bohužel tyto kvality nemělo. (To píšu slušně, abych proti sobě nepopudil všechny feministky a stoupenkyně genderu z celého světa.)

Co však nemohu nezmínit, je vzájemné „okopávání kotníků“, které se mezi oběma koalicemi rozjelo na plné obrátky. Člověk by očekával, že politici koaličních uskupení potáhnou za jeden provaz a že jejich společným nepřítelem a hlavním ideovým soupeřem bude A. Babiš. Ale ono je tomu úplně jinak. Touha po korytech je mnohem silnější než nějaké zásady politického boje. Nakonec to dojde tak daleko, že ze slibované „synergie“, kterou měla přinést spolupráce obou uskupení „demokratické opozice“, která žádnou skutečnou opozicí není, nezůstane kámen na kameni.

Jediné, co přehlédnout nelze, je to, že viditelně oslabená koalice SPOLU se po „aféře Feri“ dostává do defenzívy a ztrácí schopnost oslovit nejen mladé lidi, hlavně prvovoliče, s nimiž původní plán na předběhnutí „Pirátů“ ve volbách v Praze počítal, ale přestává být přijatelnou alternativou i pro zbytek potenciálních voličů „opozice“. Copak může kdokoliv z těch „zasmrádlých“ politiků, kteří se ometají v politice posledních třicet let, ještě někoho oslovit?

Mohl by snad nalákat jen pár dezorientovaných „mlaďochů“ bez jakýchkoli zkušeností, ale těm to snad rozmluví jejich rodiče a prarodiče, kteří si pamatují, co ti „giganti“ z ODS, KDU-ČSL a odpadlíci od lidovců z TOP 09 stačili napáchat v „divokých devadesátkách“, kdy bylo díky nim rozkradeno bohatství této země, které vznikalo dlouhá desetiletí prací všech vrstev společnosti.

O „Pirátech“ již delší dobu píšu jako o nových budovatelích „světlých zítřků“, kteří se chovají stejně jako „svazáci“ z doby po Únoru 1948. Ve svém „svatém“ nadšení se netají tím, jak tady budou po svém volebním vítězství nastolovat „nové pořádky“. A někteří se ve svém entuziasmu „odkopali“ v předstihu již tak, že na sebe „vykecali“ dotěrným novinářům i to, co zatím jen dřímalo kdesi hluboko v jejich hlavě. Když někdo mluví rychleji, než myslí, obvykle to s dotyčnou osobou nedopadne dobře. To se teď přihodilo hned několika pirátským poslancům, kteří se přestali kontrolovat. Výsledkem je, že tím vykopali politický hrob jak sobě, tak i své straně. Není daleko chvíle, kdy se do něj společně uloží…

Když jsem před časem o „Pirátech“ napsal, že na podzim letošního roku budou vyklízet své kanceláře na Malé Straně, kde se jim začalo náramně líbit, chápal jsem toto své vyjádření jako jistou nadsázku. Teď se nicméně zdá, že by to mohla být za pár měsíců tvrdá politická realita. Poněkud ve stínu „Pirátů“ stojí podivné a málo čitelné uskupení STAN: ani hnutí, za něž se neoprávněně považuje, ani klasická politická strana. Spíše se jedná o nevyzpytatelné regionální sdružení starostů a jejich „kámošů“, kteří by se rádi dostali ke korytům. Když jim na to nestačí vlastní síly, je třeba vlézt na záda někoho jiného a nechat se vynést do Sněmovny.

Tento trik, který kdysi vymysleli vlastní hlavou „vykukové“ typu P. Gazdíka, si úspěšně „osvojili“ také politici TOP 09 a KDU-ČSL. Jistě nikoli náhodou označil A. Babiš STAN za „politické prostitutky“. Jak to celé dopadne, to netuší vůbec nikdo. Opatrné reakce politiků STAN svědčí spíše o tom, že velká nejistota panuje také v jejich řadách. Špionážní historka o Vrběticích sice veřejnost moc neoslovila, zato advokát S. Polčák aspoň využil situace a nabídl se jako obhájce zájmů poškozených občanů z obcí v okolí Vrbětic. Nějaké „palmare“ by z toho mohlo kápnout.

Bývalí neúspěšní starostové několika obcí a měst, kteří se usadili v PS a rádi by tam přečkali blížící se politické zemětřesení na podzim letošního roku, v sobě nezapřou zkušené, protřelé politické harcovníky, kteří toho již hodně pamatují. V porovnání s nimi jsou „Piráti“ jako nedospělé děti. Začali se chovat jako příslušníci „lumpenproletariátu“ po r. 1948, kteří ochotně nabídli své služby vládnoucí KSČ, aby jí pomohli uskutečnit její smělé plány na rozkotání „starých pořádků“ (= těch předcovidových) a nastolení „pořádků nových“, lepších. Jak to tehdy skončilo, dobře víme z učebnic dějepisu. Také naše doba je plná „užitečných idiotů“, kteří pomáhají na svět jiným zrůdnostem, s nimiž si zkomplikujeme již tak neradostný život.

Řada z nás, nezúčastněných občanů, kteří „nekopou“ za cíle žádné politické strany či hnutí, jež se chystají „soutěžit“ v nadcházejících volbách, se nestačí divit všem těm pitomostem, jež „Piráti“ provádějí. Nejnověji nám to předvedli během nedávného jednání PS, kdy se hlasovalo o podpoře návrhu pirátského poslance O. Profanta na zavedení nepřechýlené podoby ženských příjmení.

Nebudu tuto nejnovější obludnost hodnotit, protože je to v rozporu jak s naší jazykovou kulturou (jazyk je nejzákladnějším atributem národa), tak i se zdravým rozumem, na který se dnes kdekdo odvolává. „Piráti“ tímto znovu potvrdili, že jako strana nejsou zakotveni v našich politických poměrech (nejsou „kompatibilní“), nýbrž představují cizorodý prvek. Také reakce na tuto heterogenitu bude odpovídající: to, co je cizorodé, bude časem z „národního organismu“ vytěsněno kamsi na okraj a následně zanikne. Jinak to dopadnout nemůže. To je jistota, na niž se můžeme spolehnout – v těch našich nejistých časech.

[To, co naši poslanci schválili, nejspíš nenalezne příliš pochopení u většinové společnosti. Češi jsou velmi konzervativní národ. Až jim dojde, co za „kulišárnu“ poslanci schválili, aby si obhájili svá „korýtka“, poženou svinským krokem jak tyto zákonodárce, tak i ony experimentátory, kteří budou chtít tento hloupý nápad uvést do života. Příště se musíme hlupákům v politice účinněji bránit. V každém případě tyto nezodpovědné dobrodruhy příště nevolit. Již nikdy!]

Mnohem větším hřebíkem do rakve „Pirátů“ se stala informace o tom, že Bc. M. Ferjenčík, který chtěl být po volbách novým ministrem financí (s kvalifikací absolventa jakéhosi podivného pseudooboru z Fakulty humanitních studií UK!), navrhoval mnohem „odvážnější“ věci, než je pouhý sňatek stejnopohlavních párů. Jak zjistil a posléze publikoval server „Info.cz“ (7. 6. 2021, 15:30), Ferjenčík v rozhovoru pro LGBT magazín „Lui“ prohlásil, že je pro uzákonění „polyamorie“ (= svazek více osob) jako formy registrovaného partnerství.

Téměř denně jsme svědky toho, že nejen „Piráti“, ale i jiní „borci“ z řad našich politiků, přicházejí s nejrůznějšími, často naprosto ztřeštěnými nápady. Jen u nich není jasné, zda jsou myšleny vážně, nebo zda si z nás, občanů, někdo dělá legraci. Přesto si myslím, že i na poměrně tolerantní obyvatele české kotliny jsou poslední návrhy „Pirátů“, a to ještě před volbami, poněkud „silná káva“ i „silný tabák“. Když se totiž informace o Ferjenčíkově nápadu rozkřikla, onen rozhovor z dotyčného webu zmizel a pan poslanec si na něj prý již „nevzpomíná“. Že by skleróza, nebo snad předčasná demence? Kdoví?

Zkrátka: v rámci politické „soutěže“ lze zabodovat čímkoliv. Jak známo, i s malým kašpárkem lze udělat velké divadlo. To jsme teď zažili díky „aféře Feri“. Její nositel už také zmizel z příslušných webů, aby nekazil tu volební „idylku“, na niž se někteří naši politici již mnoho měsíců připravují v režii svých zahraničních „loutkovodičů“.

Skeptikové a političtí alarmisté tvrdí, že letošní volby budou mimořádně dramatické. Lze prý očekávat nejrůznější aféry a skandály. Nechme se překvapit! V každém případě však platí: Jedině s pravdou se dá úspěšně dojít až na kraj světa. Se lží nanejvýš tak k první křižovatce…

8. 6. 2021

‒ RJ ‒