Svobodné noviny na internetu

Jak se zdá, u lidovců se to začíná „mlít“ – jako v pohádkovém mlýně z filmu režiséra Z. Trošky. Očekávám, že brzy dojde i na facky a kopance do zadku. Myslíte si, že přeháním? Ani trochu. Kdo zná poměry v této „flanďácké“ partaji, tomu musí být jasné, že konec idylických časů současných politických „vyžírek“ a „trafikantů“ z KDU-ČSL se blíží a nikdo s tím nic nenadělá.

Důvodem pro „bouři ve sklenici vody“, k níž došlo v těchto dnech, byl opatrnický výrok (ve stylu: ani ryba, ani rak) bývalého lidoveckého ministra zahraničí a jednoho z neúspěšných předsedů této strany – Cyrila Svobody. Tento politik někdejší „klidné síly“ se zachoval přesně tak, jak byl zvyklý od svého předsedy J. Luxe. Toho přece zatím uznávají všichni lidovci: ti starší i ti mladí z generace „Husákových dětí“, kteří se díky P. Bělobrádkovi prodrali před deseti lety do čela této strany. Stalo se tak po debaklu, který lidovci v roce 2010 utrpěli v parlamentních volbách, když poprvé v polistopadové historii vypadli z Poslanecké sněmovny. Za politický „propad“ tehdy mohlo neschopné vedení strany v čele s C. Svobodou.

Lidovci to tomuto politikovi dodnes neodpustili. Navíc: spolu s J. Čunkem dělá C. Svoboda „antipolitiku“: pravý opak toho, co dnes hlásá současné lidovecké vedení. I to je poněkud zmatené, protože předseda strany M. Jurečka spokojeně „vegetoval“ v Sobotkově vládě s ministrem financí A. Babišem, zavíral oči před přidělováním dotací jeho firmám, nepečoval o boj proti suchu ani proti kůrovci, ale naopak podporoval pěstování řepky a dalších plodin, jež této krajině škodí (včetně podzemních vod). Nyní by rád dělal pravý opak. Jak úsměvné!

Dnes se tentýž M. Jurečka chová jako „chytrá horákyně“: na jedné straně nadbíhá Babišově vládě (současné jednání o „megaschodku“ v rozpočtu pro rok 2021 není ničím jiným), na straně druhé toleruje protibabišovské výkřiky některých zoufalců z řad této strany (T. Zdechovský). Nelze se proto divit, že Svobodovo opatrnické stanovisko právě v postoji vůči T. Zdechovskému vzbudilo tak prudké reakce. Inu, lidovci si musí nejprve ujasnit, co chtějí! Není možné být současně s Babišem i proti němu!

To je podstata „jádra pudla“ a hlavní obsah Svobodova sdělení. Bohužel ani tento politik nenašel odvahu, aby řekl nahlas, že chování T. Zdechovského poškozuje nejen tento stát, ale i samotnou KDU-ČSL. Podobně jako C. Svoboda se již delší dobu chová i zlínský hejtman J. Čunek. Ten raději mlčí a tu a tam nesměle chválí Babiše.

Angažmá obou těchto politiků (C. Svobody a J. Čunka) jako „želízka v ohni“, které si současné obojaké vedení KDU-ČSL drželo v záloze pro případ, že by tuto podivnou, „křiváckou“, stranu vzal Babiš opět do vlády (proč by to dělal?), se ukázalo být kontraproduktivní. Nepřineslo to žádný hmatatelný výsledek. Babiš zůstává dál v čele vlády, aniž s ním hnulo právně nezávazné usnesení Evropského parlamentu, a vyhlídky KDU-ČSL na možný vstup do jeho vlády (= vystřídání ČSSD) se pomalu rozplývají jako pára nad hrncem.

Zkrátka: chování KDU-ČSL je čím dál zmatenější. Jurečkovo vedení si za tím účelem dokonce svolalo širší vedení strany, aby si tím vytvořilo „alibi“ pro případ vstupu do Babišovy vlády (= současné nebo té příští), ale nebude to zřejmě k ničemu. Babiš se mezitím dohodl s Filipovými oportunisty z KSČM, protože ti jsou pro bývalého prominentního komunistu a agenta StB větší jistotou než efemérní příslib budoucí spolupráce s nespolehlivou, „černoprdelnickou“ partají. V tomto kontextu je „roztržka“ mezi „babišovcem“ C. Svobodou a „bruselským udavačem“ T. Zdechovským vlastně jen názorným potvrzením toho, že KDU-ČSL je v rozkladu a brzy ji čeká zánik.

Teprve letošní podzimní volby ukáží, jaká je skutečná „kondice“ této strany. Udržovat tuto „umírající“ partaj „na přístrojích“ nepovažuji za rozumné. Ať si politici KDU-ČSL konečně najdou pořádnou práci, která je do budoucna uživí. Živořit dál na politické periferii totiž nedává žádný smysl. Je třeba najít odvahu a podívat se pravdě do očí: zpříma a bez mazání medu kolem úst.

Kdybych byl škodolibý, napsal bych: zase ten C. Svoboda! Jako by nestačilo, že již jednou přivedl tuto stranu k vypadnutí ze Sněmovny! Co způsobí svým podivným lavírování a posluhováním Babišovi tentokrát? Kdyby se KDU-ČSL včas zbavila těch, kteří její značku nenapravitelně poškodili (J. Čunka, C. Svobody, P. Bělobrádka, D. Hermana a také vesnického podvodníka O. Benešíka), nemusela řešit to, že „spadla“ znovu pod pět procent (jako za Svobody), odkud tentokrát již nebude návratu. Dobře jí tak! Každý je strůjcem svého osudu. Lidová moudrost k tomu praví: „Komu není rady, tomu není ani pomoci!“

A který citát by se měl „tesat do mramoru“? No přece ten nejnovější od M. Jurečky! Je psán tou nejvybranější češtinou, jaké je „Slovák“ schopen. Je to o poznání lepší než v případě nedávného „fake mailu“, jehož autorem je prý Babiš a v němž se používají tyto výrazy: „pomatena holmayer“, „skorumpovany parazit“ a další.

Jurečkova slova, jež by se měla „tesat do mramoru“, jsou: „Komentář Cyrila Svobody, kterým bagatelizuje výrok premiéra na adresu Tomáše Zdechovského, který spustil obrovskou vlnu nenávisti a vyhrožování jemu, jeho rodině a za který se Tomášovi dodnes přímo neomluvil, je za hranou lidského jednání a chápání.“

Po mém soudu je to na „tesání“ příliš dlouhé. A navíc: tři vedlejší věty přívlastkové jsou trochu moc na tak krátké sdělení, byť formou složitého souvětí. Nevím, do jaké základní školy M. Jurečka chodil, ale asi ho tam nepoučili o jedné stylistické zásadě, která v užívání vztažných zájmen v přívlastkových větách platí: jedná se o princip střídání vztažných zájmen „který“ a „jenž“ (= buď „který, jenž, který“, nebo „jenž, který, jenž“). Lze si vybrat podle libosti. Jurečka jen podal další důkaz o tom, že česky pořádně neumí.

U „Slováka“ se tomu divit nemůžeme, že ano? Vždyť i ten „spasitel ze Slovenska“, A. Babiš, dělá, co může, ale výsledek je pořád stejný. Bohužel mu s tím nepomohla ani ta paní učitelka, kterou si najal na „doučování“. Byly to vyhozené peníze. Jak známo, „starého psa novým kouskům nenaučíš“. Může se stavět na hlavu – a výsledek bude stejně na „prd“.

21. 6. 2020

‒ RJ ‒

P. S.

Dnešní den vstoupil do českých dějin dvěma tragickými událostmi. Tou první byla poprava 27 představitelů stavovského odboje z let 1618-1620, k níž došlo dne 21. 6. 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. ‒ Událostí druhou byla poprava div. gen. Heliodora Píky, účastníka I. a II. odboje, jenž se znelíbil komunistickým vládcům kvůli tomu, že za války prohlédl falešnou „spojeneckou“ politiku J. V. Stalina ve vztahu k naivnímu a slabému prezidentu E. Benešovi. Píkova poprava se odehrála dne 21. 6. 1949 ve věznici v Plzni na Borech.

Popisek: Neměli bychom zapomínat na to, že se ještě před 30 a více lety také u nás popravovalo: nejen za vraždy, ale i za jiné zavrženíhodné činy. Nikdo nemůže zaručit, že se naši současníci nebo jejich potomci k tomuto způsobu znovu nevrátí. V dějinách platí více než kde jinde: Nikdy neříkej „nikdy“!

─────

A ještě jedno výročí, které s tím zdánlivě nesouvisí, ale vypovídá o vztahu habsburských panovníků k českému národu. Dne 21. 6. 1868 navštívil císař František Josef I. (1848-1916) Prahu v souvislosti se slavnostním položením základního kamene ke stavbě Národního divadla v Praze. Císař záměrně nepřijel na samotnou slavnost, jež se konala 16. 5. 1868, ale až ve výroční den popravy na Staroměstském náměstí z roku 1621, která symbolizovala politické i náboženské vítězství katolických Habsburků nad nekatolickými českými stavy.

Dnešní, nábožensky „vlažní“ Češi by této symbolice stěží rozuměli a nepřikládali by jí větší váhu. Tehdejší obyvatelé Prahy tomu však rozuměli velmi dobře. K rakouskému císaři, jenž jim sliboval, že se nechá korunovat českým králem, ale nikdy to neudělal, si nikdy nenašli ten pravý vztah. Snad i proto po další návštěvě, na níž fotograf zachytil tohoto panovníka během jeho procházky po nově otevřeném mostě přes řeku Vltavu, začali škodolibí Češi nazývat tohoto mocnáře nezvyklým označením: „Starý Procházka“.

‒ RJ ‒