Svobodné noviny na internetu

Plagiátorská aféra profesora obecných dějin Martina Kováře (*1965) z FF UK v Praze se táhne půl druhého roku – od prosince 2018. A stále jí není konec. Napětí okolo toho houstne a na prestiži našeho vysokého školství to nepřidává. Už tak jsme na tom bídně. Pouze ta „Karlovka“ se ještě drží kdesi mezi 200-300 univerzitami světa. O ostatních je darmo mluvit, protože jsou spíše na úrovni středních škol. (Nejlépe je na tom VŠB – Technická univerzita v Ostravě na 170. místě.) Naše nejstarší univerzita, založená v r. 1348 císařem Karlem IV., zaostává za docela tuctovými regionálními univerzitami sousedních států. Dokonce i ta v Heidelbergu, založená v r. 1386, je dnes v žebříčku evropských vysokých škol na 13. místě.

Kauzy, podobné té Kovářově, mají jedno společné: Stejně rychle, jak se objeví, zase po pár týdnech zmizí, „vyšumí“, aniž by se z toho společnost jakkoli poučila. A pak se čeká na aféru další. Podobně se to stalo v případě dvou (tří) ministrů druhé Babišovy vlády: T. Malé (ANO 2011) a P. Krčála (ČSSD). Zatímco oba tito novopečení ministři, kteří se ani neměli čas ve svém úřadu zabydlet, ve funkci po pár dnech skončili a byli nahrazeni jinými politickými snaživci, třetí takto postižený, ministr obrany L. Metnar (ANO 2011), nařčení z plagiátorství ustál a ve své funkci sedí dál, i když patří k nejslabším ministrům Babišova kabinetu. (I ten „neviditelný“ R. Brabec je na tom lépe.)

Vzpomínám si dobře na atmosféru té doby (před dvěma lety), kdy nebylo stále jasné, zda se jedná o jakousi podivnou, zákulisní „válku“, v níž bylo možno zdiskreditovat a následně „odstřelit“ kteréhokoliv politického protivníka, nebo zda se jednalo pouze o shodu nepříjemných okolností. Jako historik dobře vím, že v politice žádné náhody (kromě těch dobře a předem připravených) neexistují. Kupodivu – A. Babiš, ačkoliv není profesionálním politikem, ale pouhým „obchodníkem s deštěm“, tyto kauzy ustál. Připojil je k těm svým, jež by musely komukoliv na jeho místě zlomit vaz.

Metnarovým „omilostněním“ se tenkrát nebezpečný hon na „plagiátory“ zastavil. Budu upřímný: kdyby se začaly prověřovat diplomové práce všech aktivních politiků (od komunálu až po nejvyšší patra politiky), byla by polovina takto prověřovaných osob nucena skončit a „jít od válu“. Možná by to číslo bylo ještě vyšší. Bohužel – všechno to souvisí s „hyperinflací“ vysokoškolského vzdělání u nás.

Úroveň některých škol, jež od počátku 90. let 20. století vznikaly jako houby po dešti, je prachbídná: profesorem se tam může stát kdejaký nýmand, který umí číst a psát. Příkladů bych mohl uvést mraky, ale raději nikoho jmenovat nebudu, abych nezpůsobil paniku mezi zájemci o diplom na těchto školách. Podle mého hlubokého přesvědčení je polovina těchto „vysokých“ škol zralá na odebrání akreditace.

Popisek: Do novoklasicistní budovy Filozofické fakulty UK na tehdejším nám. Krasnoarmějců č. 2 chodil několik měsíců také jeden z našich nejslavnějších studentů – Jan Palach (1948-1969). Když tak sleduji dění okolo prof. M. Kováře, kladu si otázku: Co by tomu všemu řekl J. Palach? Byl by nejspíš velice překvapený tím, kdo se dnes může stát univerzitním profesorem. Nejsme na tom o moc lépe než před rokem 1989. Tu dobu jsem zažil a dobře si to pamatuji. Obávám se, že Palachova oběť byla tváří v tvář těmto dnešním „žabomyším“ válkám zbytečná. Žádní důstojní profesoři! Pouze obyčejní podvodníci a prospěcháři. Přesně ve stylu slovenského imigranta a hlasatele „nové morálky“ – A. Babiše. Češi, zamyslete se nad sebou! A styďte se!

─────

Jeden z prvních článků, v nichž se upozorňuje na plagiátorskou aféru prof. M. Kováře, měl název: „Prorektora UK a historika Martina Kováře nařkli doktorandi z plagiátorství. Profesor to odmítá“ (Info.cz, 6. 12. 2018, 18:22). Spor, který tím byl „odstartován“, se týká shod v textech tohoto vysokoškolského učitele s prací anglického historika Barryho Cowarda: The Stuart Age (1604-1714).

Není podstatné, zda M. Kovář citoval dotyčného autora doslova, nebo jen formou volnějšího „přetlumočení“ jeho myšlenek. Daleko důležitější je podle mého názoru skutečnost, že si těchto „shod“ nevšiml nikdo před těmito studenty, např. některý z Kovářových kolegů. Nebo že by se na FF UK něco jako „vědecká oponentura“ nepěstovalo? Lidé, kteří jsou zvyklí psát posudky na práce studentů, se svých kolegů bojí do té míry, že se jim nepletou do „řemesla“, aby náhodou nenarazili? Ani se mi to nechce věřit, protože o řevnivosti mezi vysokoškolskými učiteli a vědeckými pracovníky se tradují všelijaké historky.

Fakt, že studenti nařkli z podvodu svého učitele, představuje nejspíš nový „level“ vztahů mezi učitelem a žákem/studentem, na jaký si budeme muset zřejmě zvyknout. Souvisí to jak s demokratizací našeho školského sytému, tak i s obecnou morálkou, jaká ve společnosti vládne. Někdo by tento případ označil za neuvěřitelnou drzost a troufalost „spratků“, kteří se musí ještě hodně učit, aby něco uměli. Já to naopak hodnotím mnohem smířlivěji – snad pod vlivem desítek let, jež jsem prožil jako učitel.

Moje zkušenosti z každodenního kontaktu se studenty jsou nepochybně úplně jiné, než se dnes děje na většině vysokých škol, kde je významným zprostředkovatelem kontaktu mezi učiteli a studenty počítač. Jeho prostřednictvím se studenti přihlašují ke zkouškám i k dalším činnostem, jež s životem dnešních vysokoškolských studentů souvisí.

Z vysokých škol se kvůli „technice“ vytratil živý, bezprostřední kontakt dvou a více jedinců. A tzv. distanční výuka, kterou si v posledních třech měsících vyzkoušela většina našich učitelů (od 1. stupně ZŠ až po vysoké školy), je jen přirozeným pokračováním tohoto „odlidšťovacího“ pedagogického procesu. Všechno nasvědčuje tomu, že učitel přestává být rozhodujícím činitelem ve výchovně-vzdělávacím procesu, ale stává se zaměnitelným kolečkem v mechanismu vzdělávací „mašiny“. Pro starší učitele to je úděsná představa! Až mě z toho polil studený pot.

Tak si práci ve školství nepředstavuji: Byla by to cesta, která nemůže přinést žádné výsledky. Jedna ze zkušeností, jež přinesla „koronavirová krize“ u našich dětí ve školách, naznačuje, že dětem se ani tolik nestýskalo po učení jako takovém, ale po kontaktu se spolužáky i s učitelkou/učitelem. Hlavně u dětí mladšího školního věku je to věc nenahraditelná. Dobrý učitel se musí naučit vnímat  žákovu/studentovu duši. Učitel by měl být svým žákům pomocníkem na jejich cestě za vzděláním, nikoli odosobněným „karabáčníkem“ nebo lhostejným „přihlížečem“ jejich úsilí.

Například v hodinách dějepisu je především věcí pedagogického umu příslušného učitele, zda se bude jednat o nezáživné memorování letopočtů a jmen, nebo naopak o příležitost k přemýšlení o historických faktech. Jsou bohužel i případy, kdy žák/student je dál než jeho učitel, který na sobě již nepracuje a žije „z podstaty“.  A vůbec nejhorší je ten případ, kdy je tento učitel jen o „pár stránek dál“ před svými žáky. I takoví pedagogové mezi námi jsou a řadu z nich jsem za léta svého učitelského působení potkal.

─────

Předesílám, že prof. M. Kováře osobně neznám, nikdy jsem ho neviděl (kromě několika vystoupení v televizi) a jeho osoba je mi vcelku lhostejná. Pro mě osobně je M. Kovář jedním z mnoha postkomunistických kariéristů s vazbami na minulý režim, který dokázal obratně „chytit příležitost za pačesy“ a systematicky si vybudovat svou profesní kariéru. Kdyby sbíral brouky, mohl být úspěšným entomologem, ale nebyl by tak často v televizi. To možná některým jeho kritikům vadilo do té míry, že teď mají „prasečí“ radost z jeho „odstřelení“.

Bude-li se proto někdo ptát, jak to souvisí s onou plagiátorskou aférou, odpovím mu: souvisí a dokonce hodně. Jelikož jsem si pozorně přečetl, co se o M. Kovářovi píše na internetu (jeho heslo na Wikipedii podrobně rozebírá i jeho kauzu), vím, že po skončení studia bohemistiky a historie (1984-89) působil nejprve jako středoškolský učitel a na FF UK se dostal „oklikou“ přes Národohospodářskou fakultu VŠE.

V letech 1995-2002 působil jako odborný asistent na katedře obecných dějin FF UK. Po celé toto období byl vedoucím katedry dlouholetý učitel a bývalý agent StB prof. M. Hroch. Teprve po jeho odchodu na jiné pracoviště se z M. Kováře stal vedoucí „trasformovaného“ Ústavu světových dějin FF UK. V případě prof. M. Kováře se nejednalo o žádnou nečekanou a bůhvíjak velkou kariéru. Za třicet polistopadových let se na katedrách historie vystřídalo mnoho lidí: někteří přišli na fakultu „zvenku“, jen málo z nich zůstalo na „alma mater“ od doby studia až dosud.

Rád bych poukázal na souvislost, kterou bychom při posuzování osoby M. Kováře a jeho činnosti neměli přehlédnout: dokázal si souběžně budovat jak vazby na FF UK, tak i udržovat kontakty dřívější – s Vysokou školou ekonomickou. Proto po „vyhazovu“ (je to nadsázka, protože z fakulty odešel sám poté, kdy zvážil svou situaci) z FF UK zakotvil právě na Národohospodářské fakultě VŠE, kde původně působil. Můžeme to hodnotit jako nostalgický „návrat“ do prostředí, na něž si uchoval dobré vzpomínky.

Protože si pamatuji na to, jaké poměry panovaly na katedrách historie FF UK před rokem 1989, musím připomenout některá fakta, jež v diskusi o M. Kovářovi vůbec nezazněla. Je to nejspíš dáno tím, že spor řeší osoby, které tuto dobu nezažily, nebo se ji snaží „vytěsnit“ ze své paměti. Celá pravda je taková:

Až do roku 1989 tvořila osazenstvo těchto kateder rozmanitá směs pravověrných komunistů (těch, kteří úspěšně prošli stranickými prověrkami z let 1969/70), dále „vyhozených“ komunistů, agentů StB (a zřejmě i KGB a GRU), jakož i nejrůznějších externistů se stranickou legitimací KSČ, kteří na částečný úvazek na FF UK přednášeli. Těch, kteří celé dny dřepěli ve své pracovně nebo vysedávali „na kafíčku“ u sekretářky příslušné katedry, bylo doopravdy minimum. Jak si vzpomínám, bývalo v oněch kancelářích velice často zamčeno a někteří lidé se tam vyskytovali jen sporadicky.

„Stojaté“ vody se na FF UK začaly po roce 1989 hýbat, či spíše jen nesměle čeřit, teprve pod prvním polistopadovým rektorem UK prof. R. Paloušem, a to jen velmi pozvolna. Většina starých, normalizačních, „kádrů“ přežívala nerušeně na fakultě až do roku 2000, a to navzdory tomu, že již od r. 1992, kdy byly zveřejněny tzv. Cibulkovy seznamy spolupracovníků StB, se dobře vědělo o tom, kdo se zapletl do spolupráce s komunistickou tajnou policií. (Z připojeného seznamu spolupracovníků StB z řad historiků je zřejmé, že jich na této fakultě nebylo málo.)

Mnozí z „odhalených“ agentů StB se přesouvali z FF UK někam jinam, kde nebyli tolik na očích, ale dělali to pomalu a velice neochotně. Byli totiž zvyklí na pokojná léta „vegetování“ mezi „svými“ a do nového prostředí se jim nechtělo. Alespoň ti „nejprofláknutější“ agenti museli z fakulty odejít pryč, protože se jednalo o prestižní pracoviště. Díky odchodu těchto normalizačních „rekvizit“ se na katedry historie dostávaly postupně nové tváře – včetně M. Kováře. On však úplně novou tváří nebyl, protože na fakultě předtím studoval a s mnoha pozdějšími „kolegy“ se znal.

Když jsem tuto fakultu po mnoha letech navštívil, abych se podle jmen na dveřích jednotlivých pracoven seznámil alespoň tímto způsobem se složením dnešního „osazenstva“ FF UK, byl jsem docela mile překvapen tím, že zde nezůstal téměř „kámen na kameni“. Však už bylo načase! Ty zahnívající, stojaté vody tam zapáchaly notně dlouhou dobu.

─────

Plagiátorská kauza prof. M. Kováře mimo jiné odhalila, že i nadále fungují vazby na jeho bývalé učitele. Posudky na Kovářovu „obranu“ totiž vypracovali dva jeho bývalí učitelé z doby před rokem 1989: prof. R. Kvaček a prof. J. Pánek. Za M. Kováře se navíc postavil i současný rektor UK, prof. T. Zima, který jej v r. 2014 instaloval do funkce prorektora UK.

Abych to vysvětlil zejména mladším čtenářům a také dnešním studentům, kteří znají dobu před r. 1989 pouze z doslechu: Naprostá většina osazenstva takto ideologicky ostře sledovaných společensko-vědních kateder bývala tvořena buď výhradně členy KSČ (včetně těch „vyhozených“, kteří byli ochotni sloužit straně a vládě dál a při tom „držet hubu a krok“), nebo spolupracovníky StB a dalších zpravodajských služeb (KGB, GRU).

Kovářova plagiátorská kauza je zajímavá ještě z jiného pohledu: Zapojily se do ní dvě zcela beznadějně „provařené“ figurky: někdejší děkan Národohospodářské fakulty VŠE M. Ševčík a rektor UK T. Zima. Co se týká druhého z těchto normalizačních soudruhů, není od věci připomenout, že ještě před vypuknutím „koronavirové krize“ se T. Zima zapletl do jakýchsi „kšeftíků“ s Číňany.

Studenti tehdy dokonce požadovali jeho okamžitou demisi. Na několik dní obsadili přímo budovu rektorátu UK na Ovocném trhu a drželi zde „okupační“ stávku. Nebyli ovšem dostatečně důslední, a tak se „převlékači kabátů“ T. Zimovi podařilo přežít. Třebaže by měl být dávno z funkce vyhozen, chytil v době „koronaviru“ nový vítr a ještě si zahrál na „odborníka“. Jedince, jako je T. Zima, je třeba hnát svinským krokem, nikoli mu dávat prostor v médích.

O Kovářově aféře nepíšu poprvé. Učinil jsem tak již před rokem – v článku „Nové pověsti české podle Aleše Gerlocha“ (SN č. 3/2019, vloženo 5. 3. 2019, ZDE). V tomto článku jsem upozornil mimo jiné na prostý fakt, že mezi „advokáty“ M. Kováře se tehdy objevil také ústavní právník prof. A. Gerloch. Na tohoto člena předlistopadové KSČ naši investigativní novináři vyšťourali, že se v období tzv. normalizace zapletl i s StB. Na Právnické fakultě UK totiž platilo totéž, o čem se zmiňuji v souvislosti s personálními „předpoklady“ pro působení na katedrách historie FF UK. (Zdá se, že ani na VŠE tomu nebylo jinak.)

Za více než rok se „plagiátorská“ kauza prof. M. Kováře nikam viditelně neposunula. Došlo dokonce ke kurióznímu vyvrcholení: Dvě „etické“ komise, jedna z VŠE a druhá z FF UK, vydaly v předmětné věci dvě zcela odlišná stanoviska. Zatímco dnešní zaměstnavatel M. Kováře na VŠE svého učitele hájí (tak by to mělo být na všech pracovištích, ale není) a jeho pochybení omlouvá či bagatelizuje, „etičtí“ komisaři z FF UK svého bývalého kolegu nijak nešetří, ale naopak ho nemilosrdně „bijí po hlavě“.

Nerad bych v této záležitosti dělal komukoliv arbitra. Že k jistému pochybení, byť by se jednalo pouze o ojedinělé nedostatky v citacích použitých zdrojů, došlo, musí být zřejmé každému, kdo se s touto kauzou alespoň zběžně seznámil. Jistě to není první ani poslední případ tohoto druhu. Jsem přesvědčen o tom, že při důkladné revizi (ve stylu „Padni, komu padni“) by se jich našlo víc.

Zarážející na celé věci je to, že na tento problém nikdo před dotyčnými studenty (= doktorandy) nepoukázal. Ti mládenci by si zasloužili červený diplom – za bystrost a nepodplatitelnost. Jen doufám, že se jim nebude nikdo mstít za jejich odvahu poukázat na léta tolerované nešvary, které podkopávají prestiž naší nejstarší univerzity. Dokonce ještě víc než pokoutně sjednávané „kšeftíky“ rektora UK T. Zimy a jeho „kámošů“ s Číňany.

Daleko víc než plagiátorská aféra prof. M. Kováře mě znepokojuje úplně jiná věc: Jak je možné, že české filozofické fakultě v hlavním městě České republiky momentálně šéfuje Slovák M. Pullmann. To mi hlava nebere. Jistě nejsem sám. Nebo že by to všechno bylo součástí Babišova tažení, jehož cílem je uchvácení českého státu? A co na to studenti? Nevěřím tomu, že jsou jim tyto skandální poměry lhostejné.

V tom případě je nejvyšší čas povolat na pomoc Blanické rytíře v čele se svatým Václavem. „Svatý Václave, nedej zahynouti nám i budoucím!“

3. 6. 2020

‒ RJ ‒

─────

Příloha:

Spolupracovníci StB mezi českými historiky – nejen na FF UK Praha

Zmínku o agentech Státní bezpečnosti (StB), kteří působili na FF UK Praha v letech tzv. normalizace i po roce 1989, doplňuji o seznam osob (v abecedním pořadí), o nichž je známo, že s StB v jisté etapě svého života spolupracovali (někteří dokonce opakovaně). Jsou mezi nimi jak vysokoškolští pedagogové, tak i historici (rovněž archeologové), pracující ve vědeckých ústavech, archivech a muzeích. Seznam je pouze pracovním soupisem, v němž zřejmě řada těchto osob chybí. Časem jistě budou i jejich jména doplněna.

Vysvětlivky k použitým zkratkám (týkají se jednotlivých kategorií spolupracovníků StB): DPB – držitel propůjčeného bytu; TS-A – tajný spolupracovník-agent; A – agent; D – důvěrník; č. ‒ registrační číslo agenta; „XY“ – krycí jméno agenta.

Historici spolupracující s StB: BOGAR Karel (*1939): historik a teoretik umění, bývalý ředitel Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku; TS-A, č. 1814607, „Zdeněk“ ● BOUZA Erik (1926-1986): regionální historik, vedoucí Okresního archivu Náchod se sídlem v Novém Městě nad Metují (1964-84); TS-A + D, č. 1078605, „Petr“ ● BRADÁČ Zdeněk (*1928): historik a pedagog na VŠ politických a hospodářských věd v Praze (1949-51), na FF UK Praha (1954-57) a na fakultě mezinárodních vztahů Vojenské politické akademie v Praze (1957-59), pak vědecký pracovník Ústavu dějin socialismu při ÚV KSČ, dělník v teplárně Veleslavín (1970-88); D, č. 16892, „Čada“ ● ČÁP Jaroslav (*1958): archivář působící od r. 1982 ve Státním archivu Náchod; D, č. 24179, „Jarda“ ● ČERNÝ Bohumil (1922-2007): historik, „osmašedesátník“, pracovník Historického ústavu ČSAV; TS-A, č. 117, 2228, 31330, 133088 a 222888, „Rybář“ a „Trenér“ ● ERŠIL Jaroslav (1926-2008): historik, vědecký pracovník Historického ústavu ČSAV; TS-A, č. 23191 a 319101, „Historik“ ● FLOSS Pavel (*1940): filozof, historik a komeniolog, působil v muzeích v Přerově a v Uh. Brodě (1962-81), pak učitel dějin kultury na Umprum v Uh. Hradišti (1986-90) a od r. 1990 na FF UP Olomouc; TS-A, č. neuvedeno, „Zdeněk“ ● HAUBELT Josef (*1932): historik a pedagog, v období normalizace vedoucí katedry čs. dějin FF UK Praha; TS-A, č. 1656, 42977, 165688 a 297701, „Pepa“ ● HROCH Miroslav (*1932): „osmašedesátník“, působící od 50. let 20. století na FF UK Praha (katedra obecných dějin), docent (1968), profesor (1989), od r. 1990 vedoucí katedry obecných dějin, od r. 2000 na Fakultě humanitních věd UK Praha; TS-A, č. 29123 a 912388, „Posel“ ● HÜBL Milan (1927-1989): „osmašedesátník“ a „Husákův vězeň“, historik přednášející na VŠ politické ÚV KSČ (1950-64), pak rektor této školy (1968-69), poslanec FS (1969) a signatář Charty 77; TS-A, č. 3387088, „Tomáš“; zemřel necelý měsíc před „sametovou revolucí“ 1989 ● INDRA Bohumír (1912-2003): historik a archivář působící v Hranicích a v Opavě (ředitel Státního archivu); DPB, č. 10930, „Sněm“ ● JIŘÍK Karel (*1930): historik a archivář, bývalý ředitel Archivu města Ostravy, kronikář Ostravy; TS-A, č. 23013 a 301307, „Duben“ ● KAŇÁK Miloslav (1917-1985): teolog a církevní historik, farář Čs. církve husitské, prof. církevních dějin na Husově čs. bohoslovecké fakultě (1958-66), později její děkan (1972-76); A, č. 3214, „Josef“ ● KÁŇA Otakar (*1931), historik působící v období normalizace jako vedoucí katedry historie na Pedagogické fakultě v Ostravě; TS-A, č. 19165 a 916507, „Josef Tůma“ ● KÁRNÝ Miroslav (1919-2001): historik, „osmašedesátník“; prošel Osvětimí, po r. 1945 vstoupil do KSČ, působil jako redaktor Rudého práva (1945-51), po zatčení Slánského vyloučen z KSČ, posléze novinář na Kladensku (deník Svoboda, 1958-67), po nástupu A. Dubčeka se stal vedoucím tiskového oddělení ÚV KSČ, po srpnu 1968 opět vyloučen z KSČ; TS-A, č. 21294, „Mirek“ ● KAVKA František (1920-2005): vysokoškolský učitel v Ústavu českých dějin FF UK Praha (1953-71) po vyloučení z KSČ pracoval ve Státním židovském muzeu v Praze, zpátky na FF UK se vrátil v r. 1990, před r. 1948 a znovu od r. 1989 člen sociální demokracie; A, č. 2789, „Roman“; TS-A, č. 11226, „Havran“ ● KOŘALKA Jiří (1931-2015): historik, vědecký pracovník Historického ústavu ČSAV, v období tzv. normalizace zaměstnán v muzeu v Táboře; TS-A, č. 6799, „Tajemník“ ● KŘEN Jan (*1930): historik a pedagog, vedoucí katedry dějin Vysoké školy stranické (později politické ÚV KSČ) v letech 1953-1969, 1970 vyloučen z KSČ, pak dělník v n. p. Vodní zdroje Zličín, pobyt na univerzitě v Brémách (1983-84), od r. 1990 přednášel na katedře čs. dějin FF UK Praha, předseda čs.-německé komise historiků; D, č. 4111, „Docent“ ● KUMPERA Jan (*1946): historik, pracovník Historického ústavu ČSAV v Praze, po r. 1989 vedoucí katedry historie Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni; TS-A, č. 28783 a 878303, „Historik“ ● KURAL Václav (1928-2011): vojenský historik, v období normalizace dělník u Vodních zdrojů Zlíčín; spolupracovník StB, č. neuvedeno, „Pavel“; v letech 1983-84 pobýval spolu s J. Křenem na univerzitě v Brémách – ve službách StB ● LOEWENSTEIN Bedřich (1929-2017): historik, pracovník Historického ústavu ČSAV (1957-70), na počátku tzv. normalizace perzekvován, překladatel na velvyslanectví SRN v Praze (1973-79), profesor novějších dějin na Svobodné univerzitě v Západním Berlíně (1979-1994); TS-A, č. 179288, „Lýkovec“ ● MACEK Josef (1922-1991): politik KSČ (člen ÚV KSČ 1960-69) a historik, pracovník Státního historického ústavu Praha (1948-52), ředitel Historického ústavu ČSAV (1952-70), 1970 vyloučen z KSČ, pak zaměstnán jako vědecký pracovník v Ústavu pro jazyk český ČSAV a v Archeologickém ústavu ČSAV (1970-88); TS-A, č. 561788, „Jazykovědec“ ● NEKUDA Vladimír (1927-2006): historik a archeolog, pracovník Moravského muzea v Brně, přednášel na FF MU Brno; TS-A, 17048 a 704806, „Vláďa“ ● NOVÁK Otto (*1946): historik působící v období tzv. normalizace na katedře čs. dějin FF UK Praha, po r. 1989 se zabývá dějinami médií, ředitel obecně prospěšné společnosti „Muzeum dělnického hnutí“; TS-A, 35119, „Frank“; s StB spolupracoval od r. 1981 ● NOVÝ Rostislav (1932-1996): historik a archivář, od r. 1958 na katedře čs. dějin a archivního studia FF UK Praha; TS-A, č. 13168, „Ota“ ● POJSL Miloslav (1945-2016): církevní historik a pedagog na Teologické fakultě UP Olomouc; TS-A, č. 22712 a 271207, „Václav“ ● POLIŠENSKÝ Josef (1915-2001): historik, profesor FF UK Praha, v letech 1967-80 vedoucí střediska iberoamerických studií FF UK, časté pobyty v zahraničí, od r. 1994 externí učitel FF UK; A, č. 10489, „Hanák“ ● RAK Jiří (*1947): historik působící v Národním muzeu v Praze a v Českém filmovém ústavu, od r. 1991 v Institutu mezinárodních studií na FSV UK Praha; TS-A, č. 21562, „Asistent“ ● ROČEK Antonín (1941-2013): historik, sovětolog, zabývající se také dějinami čs. sportu a tělovýchovy, pracovník Muzea tělovýchovy v Praze; TS-A, č. 14618 a 461888, „Vorlíček“ ● SPĚVÁČEK Jiří (1923-1996): historik, vědecký pracovník Historického ústavu ČSAV, zabýval se dynastií Lucemburků u nás; TS-A, č. 167, 2054, 23859 a 205488, „Historik“ ● SPURNÝ František (1927-2004): historik a archivář, působil v archivu v Janovicích u Rýmařova a pak jako ředitel archivu v Šumperku, v období normalizace zbaven funkce, pak zaměstnán v muzeu v Šumperku, po r. 1989 přednášel na Slezské univerzitě v Opavě; TS-A + D, č. 10748, „Doktor“ ● ŠINDELÁŘ Bedřich (1912-1996): historik, profesor na FF MU v Brně; D, č. 27615, „Mokroš“ ● UHLÍŘ Dušan (*1938): historik a publicista, pracovník Historického ústavu ČSAV (1963-72), KKS Brno (1973-77), pak ředitel Historického muzea Slavkov u Brna (1979-84) a Muzea města Brna (1984-93), od r. 1993 docent obecných dějin na FF Slezské univerzity v Opavě; TS-A, č. 19995 a 999506, „Horník“; A, č. 33899, „Bon“ ● URBAN Otto (1938-1996): historik zabývající se českými dějinami 19. století, na FF UK Praha od r. 1964, 1989 docent, 1991 profesor, bývalý vedoucí katedry čs. dějin; TS-A, č. 22656 a 265688, „Svoboda“ ● VALENTA Jaroslav (1930-2004): historik zabývající se dějinami Polska a česko-polskými vztahy, pracovník Slovanského ústavu ČSAV (1955-65), pak v Ústavu dějin střední a východní Evropy, 1969 vyloučen z KSČ, v letech 1969-89 žil v emigraci, po návratu působil na FF UK Praha (1990-95) a současně jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu dějin střední a východní Evropy, od r. 1993 v Historickém ústavu ČSAV; TS-A, č. 20708 a 070888, „Jaroslav“ ● VOLF Miloslav (1902-1982): historik a archivář, od r. 1930 pracovník Archivu země české v Praze; A, č. 2733, „Archivář“ ● Pravděpodobným spolupracovníkem StB byl i historik a publicista Robert KVAČEK (*1932): od r. 1956 působil na FF UK Praha, 1966 docent, 1990 profesor. Osoba s týmž jménem figuruje ve svazcích KS StB Hradec Králové; TS-A, č. 1448, „Splítek“; vzhledem k „nízkému“ číslu tohoto spisu mohla spolupráce trvat již od 50. let 20. století.

Archeologové spolupracující s StB: BENDA Klement (1935-1988): historik umění a archeolog, od r. 1950 zaměstnán v Archeologickém ústavu (AÚ) ČSAV; TS-A, č. 2267 a 226788, „Dvořák“ ● BÖHM Jaroslav (1901-1962): archeolog, ředitel Státního archeologického ústavu (1939-62, od r. 1952 AÚ ČSAV); A, č. 4195, „Ústav“ ● HEJNA  Antonín (1920-1986): archeolog, vedoucí vědecký pracovník AÚ ČSAV Praha, od r. 1972 přednášel na FF UK Praha a v letech 1971-74 na postgraduálních kurzech ČVUT; A, č. 9579, „Jan“ ● KLANICA Zdeněk (1938-2014): archeolog, pracovník AÚ ČSAV v Brně, vedl výzkum na staroslovanském hradišti v Mikulčicích u Hodonína, poslanec za KSČM (1992-2002); D, č. 31576, „Černý“; TS-A, č. 17572, „Zdeněk“ ● KLÍMA Bohuslav (1925-2000): archeolog a geolog, pracovník Moravského muzea v Brně, proslavil se výzkumem řady paleolitických lokalit, např. v Dolních Věstonicích na jižní Moravě; TS-A, č. 18900 a 890006, „Pavel“ ● PAVELČÍK Jan (1906-1990): antropolog a archeolog, od r. 1952 pracoval v Krajském muzeu v Gottwaldově (Zlíně), přednášky na PF UK Bratislava, kronikář Uh. Brodu; D, č. 17990, „Profesor“ ● SOUDSKÝ Bohumil (1922-1976): archeolog, pracovník AÚ ČSAV v Praze, působil na FF UK i jako hostující profesor na univerzitě v Paříži, vedoucí výzkumu neolitické osady v Bylanech u Kutné Hory; TS-A, č. 16721, „Borek“; A, č. 12125, „Borek“ ● TICHÝ Rudolf (1924-1993): archeolog, pracovník AÚ ČSAV v Brně; D, č. 18611, „Rudolf“ ● ŽÁBA Zbyněk (1917-1971): archeolog, egyptolog a publicista, od r. 1959 profesor UK Praha, od 1960 ředitel Čs. egyptologického ústavu UK v Praze a v Káhiře; A, č. 8241, „Vinohrady“.

Další spolupracovníci StB z řad učitelů FF UK: ROBEK Antonín (1931-2008): etnograf, docent, v období tzv. normalizace vedoucí katedry etnografie a folkloristiky FF UK Praha, jeden z aktivních „normalizátorů“ (v 70. letech 20. století předsedal „kárné komisi“, která měla za úkol vyhazovat ze školy politicky nepohodlné studenty); TS-A, č. 1646, „Tonda“ ● STŘÍBRNÝ Zdeněk (1922-2014): anglista, profesor na katedře anglického jazyka a literatury, 1970 nucen odejít z fakulty, zpátky se vrátil v r. 1989, působil na zahraničních univerzitách; TS-A, č. 3022, „Zlato“.

‒ RJ ‒